8 A 56/2011-114

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

 Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové ve věci žalobce: CREDITEX, a.s., se sídlem Praha 3 – Vinohrady, Ondříčkova 1975/10, IČ: 27411290, zastoupen JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 2 - Vinohrady, Vinohradská 30, proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, se sídlem Praha 1, Staroměstské náměstí 6, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18.8.2006 č.j. 668/2006/O-51/06,

t a k t o :

 I. Rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 18.8.2006 č.j. 668/2006/O-51/06, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.  

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13 640,- Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Petra Hromka, Ph.D., advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

 Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ČR ze dne 18.8.2006 č.j. 668/2006/O-51/06, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání JUDr. Petra Hromka, Ph.D. proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního, ze dne 20.10.2005 č.j. MHMP – 27510/2005/OST/Go, kterým bylo postupem mimo odvolací řízení podle § 65 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, zrušeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 3, odboru výstavby, ze dne 19.1.2005 č.j. OV/4114b/04/Kř/Kva. Z podané žaloby vyplynulo, že žalobce shledal postup žalovaného za nezákonný, neboť nebyl jako účastník řízení k němu přizván a byl tak nesprávným úředním postupem zkrácen na svých právech. K odůvodnění podané žaloby uvedl, že podle právního názoru žalovaného měli být účastníky kolaudačního řízení všichni spoluvlastníci domu čp. 1975 v k.ú. Vinohrady, a přestože žalobce byl ode dne 23.2.2006 vlastníkem bytové jednotky, o jejíchž úpravách bylo v kolaudačním řízení rozhodováno, žalovaný s ním jako s účastníkem řízení nikterak nejednal. Žalobce považoval napadené rozhodnutí žalovaného za nezákonné a řízení, které mu předcházelo, označil za vadné a nevyhovující principům spravedlivého procesu. Žalobce své žalobní námitky shrnul do těchto bodů :

-    napadené rozhodnutí bylo podle něj nezákonné z důvodu porušení práv žalobce v řízení před žalovaným ve smyslu ust. § 3, odst. 1, 2, 3, 4, § 14, § 33 a § 51 odst. 1 správního řádu.

-    napadené rozhodnutí bylo nezákonné z důvodu porušení ust. § 4 odst. 2 správního řádu, neboť žalobce jako účastník řízení neměl možnost se v rámci odvolacího řízení k věci vyjádřit.

-    napadené rozhodnutí porušovalo ve svých důsledcích čl. 2 odst. 2, 3 Listiny základních práv a svobod

-    napadené rozhodnutí rovněž podle žalobce porušovalo ve svých důsledcích čl. 2 odst. 3, 4 Ústavy ČR

 Žalobce dále uvedl, že žalovaný pochybil především nesprávně zjištěným skutkovým stavem a určením okruhu účastníků řízení, když nedostatečně zjišťoval možné spoluvlastníky předmětného domu. S ohledem na uvedené žalobní důvody pak žalobce navrhl, aby městský soud rozsudkem zrušil napadené rozhodnutí žalovaného, věc vrátil žalovanému k novému projednání a rozhodnutí a zároveň rozhodl i o náhradě nákladů řízení ve prospěch žalobce.

Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil s tím, že navrhl podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Ve vyjádření uvedl, že vlastníkem bytové jednotky, o kterou se od počátku v daném sporu jednalo, je právě žalobce, zjistil teprve z podané žaloby, která mu byla doručena zdejším soudem. Zdůraznil, že v případě napadeného rozhodnutí se jednalo o rozhodování v mimoodvolacím řízení, kdy jediným úkonem ve věci bylo vydání samotného rozhodnutí, přičemž žádný jiný úkon směrem k jemu známým účastníkům řízení učiněn nebyl a pokud jde o tvrzené zkrácení na právech na straně žalobce, nebylo žalovanému v době, kdy bylo zahájeno odvolací, resp. mimoodvolací řízení tj. dne 6. 1. 2006, ( tj. ještě předtím, než se žalobce stal podle svého tvrzení vlastníkem bytové jednotky ) známo, že došlo ke změně vlastníka bytové jednotky. Žalovaný pak namítal, že žalobce měl možnost tuto skutečnost sdělit žalovanému, případně i doplnit tuto skutečnost písemným podáním do spisu. Toto však neučinil a nelze tak přisvědčit jeho tvrzení, že byl zkrácen na právech, neboť ve výkonu práva mu nebylo ze strany žalovaného nijak bráněno.

Městský soud v Praze napadené rozhodnutí i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (ust. § 75 odst. 1 s.ř.s.), a rozsudkem ze dne 10. 12. 2009, 8 Ca 327/2006-44,  žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Na základě kasační stížnosti žalobce rozhodoval ve věci Nejvyšší správní soud, který rozsudkem ze dne  17. 2. 2011, č.j. 5 As 24/2010-97, zrušil výše označený rozsudek Městského soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku konstatoval, že soudy rozhodující ve správním soudnictví dlouhodobě a neměnně judikují, že „okruh účastníků stanoví a otázky jejich způsobilosti být nositeli práv a povinností posuzuje správní orgán, který řízení vede, z úřední povinnosti, zpravidla také na základě výpisu z obchodního rejstříku, živnostenského oprávnění, případně dalších podkladů. Nesprávný postup správního orgánu v tomto směru nelze zhojit poukazem na to, že v řízení nebyla vznesena námitka proti nesprávnému označení subjektu, popř. že subjekt sám, způsobem jakým se označoval, uvedl správní orgán v omyl.“ (srov. např. již rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 5. 1994, č. j. 7 A 28/94 - 30). Obdobně judikuje stabilně zdejší soud v obdobné otázce vymezení okruhu osob zúčastěných na soudním řízení správním podle § 34 odst. 2 s. ř. s. Například v rozsudku ze dne 21. 12. 2005, č. j. 1 As 39/2004 - 75, Sb. NSS č. 1479/2008, www.nssoud.cz, zdejší soud zdůraznil, že „z uvedeného ustanovení vyplývá povinnost soudu k aktivnímu postupu při zjišťování okruhu potenciálních osob zúčastněných na řízení.“ Dále Nejvyšší správní soud poukázal na závěry svého rozsudku ze dne 11. 9. 2008, č. j. 1 As 30/2008-49, Sb. NSS č. 1746/2009, www.nssoud.cz, jakož i na stanovisko Ústavního soudu, vyjádřené v nálezu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. III. ÚS 188/04, kde Ústavní soud vyslovil, že „jestliže správní orgány ve správním řízení pouze důsledně vyžadují plnění povinností ze strany občanů a nedbají přitom o ochranu jejich zájmů, je výrazem tohoto postupu přepjatý formalismus, jehož důsledkem je sofistikované zdůvodňování zřejmé nespravedlnosti, a tím dochází k porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod.“

 Nejvyšší správní soud tedy uzavřel, že bylo povinností správních orgánů po celou dobu správního řízení (tzn. i povinností žalovaného v odvolacím řízení) ověřovat okruh účastníků řízení a jednat jako s účastníkem s tím, komu toto postavení svědčí. Pokud tak žalovaný neučinil, porušil předpisy o správním řízení způsobem, který mohl mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí, a proto měl městský soud rozhodnutí žalovaného zrušit podle § 76 odst. 1 písm. c) soudního řádu správního.

Městský soud  v Praze byl v dalším řízení vázán tímto právním názorem Nejvyššího správního soudu, a proto nemohl než konstatovat, že žalovaný postupoval v rozporu  se zákonem, jestliže v průběhu správního řízení nezkoumal okruh účastníků řízení, čímž došlo k tomu, že ačkoliv žalobce byl od dne 23. 2. 2006 spoluvlastníkem domu č.p. 1975 v k.ú. Vinohrady, o jehož kolaudaci se jednalo, žalovaný s ním jako s účastníkem odvolacího řízení nejednal. Tím žalovaný podstatně porušil ustanovení o řízení před správním orgánem, což mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Tuto vadu pak nelze zhojit jinak než  provedením dalšího řízení, v němž bude účast žalobci umožněna. 

           Z tohoto důvodu soud žalobě vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil podle ust. § 76 odst. 1 písm. c) soudního řádu správního, a to bez nařízení jednání.

 Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 soudního řádu správního, když žalobce měl ve věci úspěch a jeho náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku z podané žaloby ve výši 2000,- Kč a z podané kasační stížnosti ve výši 3000,- Kč, a jednak z odměny advokátovi za tři úkony právní služby po 2100,- Kč, a ze související náhrady hotových výdajů po 300,- Kč, zvýšené o sazbu daně z přidané hodnoty podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění; náhradu v celkové výši 13 640,- Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce JUDr. Petra Hromka. Ph.D.,  advokáta. 

P o u č e n í: proti tomuto rozsudku není  kasační stížnost přípustná [ust. § 104 odst. 3

                       písm. a) soudního řádu správního]

V Praze dne 10. září 2012

        JUDr. Slavomír Novák

             předseda senátu