31Af 133/2011-27
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudkyň JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D. a JUDr. Jarmily Ďáskové, v právní věci žalobce Ing. L. V., zast. Mgr. Monikou Režňákovou, advokátkou se sídlem Telečská 7, Jihlava, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem nám. Svobody 4, Brno, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 17. 8. 2011, č. j. 9734/11-1400-701836,
takto:
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
[1] Dne 21. 6. 2011 byl žalobci doručen platební výměr Finančního úřadu v Jihlavě (dále jen „správce daně“) č. j. 165597/11/314961706708 na daň z převodu nemovitostí ve výši 180.000 Kč. Jednalo se o zdanění nepeněžitého vkladu ve výši 6.000.000 Kč do základního kapitálu obchodní společnosti I.P. CENTRE s.r.o., který byl tvořen spoluvlastnickým podílem (jedna polovina) k následujícím nemovitostem: budova č. p. 1720 stojící na pozemku p. č. st. 3514/29, pozemek p. č. 3514/29 a pozemek p. č. 3514/41 (vše v katastrálním území Jihlava). Výzvou k odstranění pochybností byl žalobce vyzván k prokázání účasti ve společnosti I.P. CENTRE s.r.o. ke dni 2. 11. 2010 ohledně uplatnění osvobození od daně z převodu nemovitostí ve smyslu ust. § 20 odst. 6 písm. e) zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění účinném ke dni rozhodování správce daně (dále jen „zákon o dani z převodu nemovitostí“). Dle tohoto ustanovení je poplatník od daně osvobozen, pokud bude ve společnosti společníkem po dobu pěti let od vložení vkladu. Na výzvu reagoval žalobce podáním ze dne 23. 11. 2010, kde uvedl, že dne 19. 10. 2010 převedl svůj podíl ve společnosti I.P. CENTRE s.r.o. na JUDr. D. Z. Dle správce daně tedy došlo k nedodržení podmínek pro osvobození od daně z převodu nemovitostí, neboť lhůta počala běžet od 2. 11. 2005, tj. od okamžiku právních účinků vkladu do katastru nemovitostí, přičemž uplynula dne 2. 11. 2010, tedy až po dni 19. 10. 2010, kdy žalobce převedl svůj podíl ve společnosti na jiného nabyvatele.
[2] Proti výše zmíněnému platebnímu výměru podal žalobce odvolání k Finančnímu ředitelství v Brně (dále jen „žalovaný“). Žalobce souhlasil, že je třeba vycházet z okamžiku vložení vkladu do obchodní společnosti, ale za tento okamžik nepovažoval okamžik právních účinků vkladu do katastru nemovitostí, ale okamžik předání prohlášení vkladatele spolu s předáním nemovitosti správci vkladu. K vložení předmětného nepeněžitého vkladu došlo dle žalobce dne 20. 4. 2005, což je zřejmé z prohlášení vkladatele o vložení nemovitostí do základního kapitálu společnosti I.P. CENTRE s.r.o. ze dne 20. 4. 2005 s úředně ověřeným podpisem žalobce. Prohlášením správce vkladu ze dne 20. 5. 2005 je potvrzeno, že žalobce nepeněžitý vklad předáním ideální poloviny předmětných nemovitostí splatil. Zvýšení základního kapitálu bylo zapsáno do obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně na základě usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 8. 2005 č. j. C 36538/6-127, jenž nabylo právní moci dne 23. 8. 2005. Žalobce trval na tom, že nepeněžitý vklad byl z jeho strany vložen do společnosti I.P. CENTRE s.r.o. dne 20. 5. 2005 a že tedy byly splněny podmínky pro osvobození od daně z převodu nemovitostí dle ust. § 20 odst. 6 písm. e) zákona o dani z převodu nemovitostí.
[3] Žalovaný jako odvolací orgán ve smyslu ust. § 114 odst. 1 daňového řádu odvolání zamítl rozhodnutím ze dne 17. 8. 2011, č. j. 9734/11-1400-701836 a napadené prvostupňové rozhodnutí správce daně potvrdil. Vycházel přitom ze skutkových zjištění správce daně, z nichž dovodil i shodný právní závěr. Právní závěry podpořil ustálenou judikaturou správních soudů, podle které pětiletá lhůta, uvedená v ust. § 20 odst. 6 písm. e) zákona o dani z převodu nemovitostí, počíná běžet dnem, kdy společnost nabyla vlastnické právo k nemovitostem, jež jsou nepeněžitým vkladem do společnosti. Konkrétně vycházel z rozsudků Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Afs 20/2004-48 ze dne 7. 12. 2005, č. j. 9 Afs 70/2009-66 ze dne 10. 12. 2009 a č. j. 1 Afs 29/2009-91 ze dne 23. 4. 2009.
[4] Proti rozhodnutí žalovaného č. j. 9734/11-1400-701836 žalobce včas podal správní žalobu.
[5] Soud konstatuje, že je věcně i místně příslušný k projednání a rozhodnutí. Žalobce je legitimován podle ust. § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „soudní řád správní“) a není dán žádný důvod pro nepřípustnost žaloby podle ust. § 68 soudního řádu správního. Žaloba netrpí žádnými vadami a jelikož nejsou dány ani žádné jiné překážky, soud se může žalobou meritorně zabývat. Žalobce již v žalobě souhlasil, že soud může rozhodnout bez nařízení jednání. Žalovaný byl přípisem ze dne 7. 2. 2012, č. j. 31 Af 133/2011-22 vyzván, aby se do 2 týdnů vyjádřil zda souhlasí s tím, že soud bude rozhodovat bez nařízení jednání. Žalovaný se v této lhůtě nevyjádřil. Podle ust. § 51 odst. 1 věty druhé soudního řádu správního se má za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Soud tedy v souladu s ust. § 51 soudního řádu správního rozhodl věc bez nařízení jednání.
II.
Žalobní námitka
[6] Žalobce poukázal v žalobě na to, že osvobození od daně z převodu nemovitostí se neuplatní, jestliže do pěti let od vložení vkladu zanikne účast společníka v obchodní společnosti, což vyplývá z ust. § 20 odst. 6 písm. e) zákona o dani z převodu nemovitostí. Zároveň namítá, že vložením vkladu se rozumí okamžik předání prohlášení vkladatele spolu s předáním nemovitosti správci vkladu. Jelikož k předání vkladu došlo dne 20. 4. 2005, pak by tato lhůta měla skončit dne 20. 4. 2010, přičemž žalobce převedl svůj podíl ve společnosti I.P. CENTRE s.r.o. na jiného nabyvatele až dne 19. 10. 2010. Žalobce nesouhlasí s názorem žalovaného, že vložením vkladu se rozumí okamžik vkladu do katastru nemovitostí, což se v daném případě stalo až dne 2. 11. 2005, čímž by pětiletá lhůta uplynula dne 2. 11. 2010 a žalobce by tak nesplnil podmínky pro osvobození od daně.
[7] Žalobce odůvodňuje své tvrzení ustanoveními § 59 odst. 2 a § 60 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obchodní zákoník“). Podle ust. § 59 odst. 2 obchodního zákoníku nepeněžitý vklad musí být splacen před zápisem výše základního kapitálu do obchodního rejstříku. Ust. § 60 odst. 2 téhož zákona pak říká, že je-li nepeněžitým vkladem nemovitost, musí vkladatel předat správci vkladu písemné prohlášení před zápisem společnosti do obchodního rejstříku a předáním tohoto prohlášení spolu s předáním nemovitosti správci vkladu je vklad splacen. Použití obchodního zákoníku pak žalobce odůvodňuje jeho úvodním ust. § 1 odst. 1, podle něhož obchodní zákoník upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, jakož i některé jiné vztahy s podnikáním související, a zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství.
III.
Vyjádření žalovaného
[8] Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 22. 12. 2011 odkazuje na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, neboť jediná žalobní a odvolací námitka je zcela totožná. Zejména ale zdůrazňuje, že se pohybujeme v režimu daně z převodu nemovitostí, jejímž předmětem je podle ust. § 9 odst. 1 zákona o dani z převodu nemovitostí úplatný převod nebo přechod vlastnictví k nemovitostem. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů dochází k převodu nebo přechodu vlastnického práva zápisem vkladu práva do katastru nemovitostí. Podle ust. § 2 odst. 3 téhož zákona pak právní účinky vkladu vznikají na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení ke dni, kdy návrh na vklad byl doručen katastrálnímu úřadu. K tomuto dni vznikají, mění se nebo zanikají vlastnická práva, a proto právě tento okamžik je rozhodný pro samotné daňové řízení o dani z převodu nemovitostí. I pokud vycházíme z obchodního zákoníku, tak podle ust. § 60 odst. 1 vlastnické právo k nemovitosti nabývá společnost vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě písemného prohlášení vkladatele s úředně ověřeným podpisem.
[9] Žalovaný tedy navrhuje, aby soud žalobu zamítl a žalobci nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a právního zastoupení.
[10] Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích vytčených v žalobě, jakož i řízení, předcházející jeho vydání a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
[11] Mezi účastníky nejsou sporná skutková zjištění, předmětem sporu je právní posouzení nesporných skutkových okolností.
IV.
Právní hodnocení soudu
[12] Žalobce uplatňoval osvobození od daně dle ust. § 20 odst. 6 písm. e) zákona o dani z převodu nemovitostí, podle kterého jsou vklady vložené do základního kapitálu obchodní společnosti nebo družstva podle obchodního zákoníku nebo podle právního řádu jiného evropského státu (dále jen „vklad“) osvobozeny od daně z převodu nemovitostí, má-li tato obchodní společnost nebo družstvo sídlo v tuzemsku nebo na území jiného evropského státu. Je-li vkladem nemovitost, osvobození se neuplatní, jestliže do pěti let od vložení vkladu zanikne účast společníka obchodní společnosti nebo člena v družstvu, s výjimkou případu úmrtí společníka, a nemovitost není společníku vrácena. Osvobození zůstává zachováno, dojde-li ke změně obchodní společnosti na veřejné neziskové ústavní zdravotnické zařízení. Osvobození zůstává rovněž zachováno, zanikne-li účast společníka za trvání konkursu, podle soudem schváleného reorganizačního plánu nebo podle soudem schváleného oddlužení. Po dobu těchto pěti let neběží lhůta pro vyměření daně. Zánik účasti ve společnosti nebo členství v družstvu do pěti let od vložení nemovitosti jako vkladu je společník povinen oznámit do 30 dnů ode dne zániku účasti nebo členství místně příslušnému správci daně; součástí tohoto oznámení je i sdělení o způsobu vypořádání.
[13] Podle ust. § 9 odst. 1 zákona o dani z převodu nemovitostí je předmětem daně z převodu nemovitostí úplatný převod nebo přechod vlastnictví k nemovitostem. Z takto formulovaného ustanovení je nutno dovodit, že pojmově může osvobození od této daně přijít v úvahu pouze tehdy, dojde-li některým ze zákonem stanovených důvodů k úplatnému převodu nebo přechodu vlastnictví k nemovitostem. Jinými slovy řečeno, nedojde-li k úplatnému převodu nemovitostí, není důvod pro to, aby byla vyměřena a placena daň z převodu nemovitostí, a maiori ad minus, aby se uplatnilo osvobození od této daně.
[14] Jak vyplývá z ust. § 58 obchodního zákoníku, základní kapitál obchodní společnosti je peněžní vyjádření souhrnu peněžitých i nepeněžitých vkladů všech společníků do základního kapitálu společnosti a společník se účastní na základním kapitálu vkladem. Základní kapitál se povinně vytváří mj. ve společnosti s ručením omezeným a jeho výše se zapisuje do obchodního rejstříku. Na toto ustanovení navazují ust. § 59 a 60 obchodního zákoníku. Vklad společníka je souhrn peněžních prostředků (peněžitý vklad) nebo jiných penězi ocenitelných hodnot (nepeněžitý vklad), které se určitá osoba zavazuje vložit do společnosti za účelem nabytí nebo zvýšení účasti ve společnosti. Nepeněžitý vklad (jímž je i nemovitost) musí být splacen před zápisem výše základního kapitálu do obchodního rejstříku.
[15] Obchodní zákoník rozlišuje před vznikem společnosti správu a splácení vkladu peněžitého a správu a splácení vkladu nepeněžitého. Je-li nepeněžitým vkladem nemovitost, musí vkladatel předat správci vkladu písemné prohlášení s úředně ověřeným podpisem před zápisem společnosti do obchodního rejstříku. I když obchodní zákoník nestanoví náležitosti prohlášení potřebného ke splacení vkladu spočívajícího v nemovitostech, lze dovodit, že toto prohlášení musí obsahovat takové náležitosti, aby bylo možno na jeho základě provést vklad do katastru nemovitostí (vkladuschopná listina). Předáním tohoto prohlášení spolu s předáním nemovitosti je vklad splacen. Vlastnické právo k nemovitosti však nabývá společnost až vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě shora uvedeného písemného prohlášení.
[16] Ust. § 59 odst. 2 a § 60 obchodního zákoníku, kterými žalobce argumentoval, mluví nikoli o vložení, ale o splacení vkladu. Ani čistě jazykový výklad tedy nevede k výsledku, ke kterému žalobce chtěl dospět. Obchodní zákoník dokonce sám předpokládá existenci situace, kdy se nepeněžitý vklad považuje za splacený, ale vlastnické právo k předmětu tohoto vkladu na společnost nepřejde. Jde např. o ust. § 59 odst. 2 věty čtvrté, podle které nepřejde-li na společnost majetkové právo k předmětu nepeněžitého vkladu, přestože se nepeněžitý vklad považuje za splacený, je společník, který se k poskytnutí tohoto vkladu zavázal, povinen zaplatit hodnotu nepeněžitého vkladu v penězích a společnost je povinna vrátit nepeněžitý vklad, který převzala, ledaže jej byla povinna vydat oprávněné osobě.
[17] V okamžiku, kdy je podle obchodního zákoníku vklad splacen, ještě nemohlo dojít k převodu nemovitosti, tudíž nemohla vzniknout povinnost platit daň z převodu nemovitostí. Nevznikla-li povinnost platit daň z převodu nemovitosti, nemůže vzniknout ani osvobození od této daně. Pětiletá lhůta, uvedená v ust. § 20 odst. 6 písm. e) zákona o dani z převodu nemovitostí, počíná běžet dnem, kdy společnost nabyla vlastnické právo k nemovitosti, která je nepeněžitým vkladem do společnosti. Tento závěr vyplývá z bohaté a konstantní judikatury správních soudů, jak např. vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 7. 12. 2005, č. j. 7 Afs 20/2004 a poté shodně např. v rozsudku ze dne 16. 8. 2006, č. j. 1 Afs 25/2006-60, v rozsudku ze dne 23. 4. 2009, č. j. 1 Afs 29/2009-91 a v rozsudku ze dne 31. 1. 2011, č. j. 8 Afs 63/2010-111.
[18] Uvedené závěry byly stvrzeny rovněž Ústavním soudem ČR, který např. usnesením ze dne 11. 12. 2006, sp. zn. IV. ÚS 115/06 odmítl ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost, přičemž uvedl, že se problematikou interpretace ustanovení § 20 odst. 6 písm. e) zákona o daně z převodu nemovitostí zabýval již v několika svých rozhodnutích, např. v nálezu ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. II. ÚS 644/02. Ve všech těchto rozhodnutích Ústavní soud konstatoval, že právní závěry soudů ve věci učiněné jsou výrazem jejich nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy), nevykazují znaky protiústavnosti a naopak odpovídají intencím relevantních ustanovení zákona o dani z převodu nemovitostí, která byla ve věci aplikována. V další části odůvodnění usnesení Ústavní soud zmínil, že ustanovení § 20 odst. 6 písm. e) zákona o dani z převodu nemovitostí není ustanovením, které by v návaznosti na ustanovení § 9 odst. 1 písm. a) téhož zákona a ustanovení § 58 až § 60 obchodního zákoníku umožňovalo dvojí výklad.
V.
Závěr
[19] Lze uzavřít, že doba pěti let, během níž se neuplatní osvobození od daně z převodu nemovitostí, které jsou podle obchodního zákoníku vloženy do základního kapitálu obchodní společnosti, počíná běžet dnem, kdy obchodní společnost nabude vlastnické právo k těmto nemovitostem (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2005, č. j. 7 Afs 20/2004). Ust. § 59 odst. 2 a § 60 obchodního zákoníku, kterými žalobce argumentoval, zakotvuje nikoli „vložení“, ale „splacení vkladu“. Pojem „vložení vkladu“ je totožný s pojmem „zápis vkladu práv“ podle zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. Soud proto neshledal námitky žalobce jako důvodné a žalobu zamítl v souladu s ust. § 78 odst. 7 s. ř. s.
[20] O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu ust. § 60 odst. 1 soudního řádu správního, podle něhož, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci byl žalobce neúspěšný (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), proto právo na náhradu nákladů řízení nemá. Právo na náhradu nákladů řízení by příslušelo úspěšnému žalovanému. Jelikož však nebylo zjištěno, že by žalovanému v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady nad rámec jeho běžné administrativní činnosti vznikly, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů žalovanému nepřiznal.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Brně dne 24. července 2012
JUDr. Jaroslava Skoumalová, v. r. předsedkyně senátu