9 Ca 31/2009- 68

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 2 9Ca 31/2009

akce, které osoby mladší 18 let oslovují. Žalobce se měl tohoto porušení dopustit jako
zpracovatel reklamního spotu STOCK produkt Fernet 8000 (mutace 2), který byl premiérově
odvysílán dne 8.3.2008 v 19:28:56 hod. na programu Prima televize a dále premiérově na
programu Nova dne 8.3.2008 v 20:45:01 hod.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná popsala předmětný reklamní spot takto:

Tři mladíci v kuchyni, jeden z nich ukazuje na kameru šňůru s navlečenými sušenými
papričkami, v pozadí je slyšet hlas dalšího z mladíků: „co to je proboha?“ Následují rychlé
záběry: nůž řeže papriku, ta je drcena v hmoždíři, ruka sype na stůl paprikovou čáru, nůž ji
urovnává, vše doprovázeno ve zvuku rytmickou melodií.

Tři mladící stojí u stolu, každý před sebou jednu paprikovou čáru, ve zvuku
odpočítávání: „tři, dva, jedna, teď“, mladíci slízávají papriku, jejich obličeje a gesta
vypovídají o pálivosti papriky. Mužský hlas říká: „Baví tě zkoušet, co ještě nikdo nezkusil?
Tak ukaž, co je v tobě a zkus osmitisícovku. Jediný čistý bylinný destilát, který si uděláš podle
svýho. Třeba s chilli papričkou…“ Při slovech „ čistý bylinný destilát“ otevírá jeden
z mladíků chladničku a vyjímá z ní láhev Fernet Stock 8000 a staví ji na stůl. Vzápětí střih,
jak do sklenice s tekutinou vhazuje jednu chilli papričku. V dalším střihu všichni tři mladíci se
slovy „ tak jdem na to“ obracejí sklenky do sebe. Mužský hlas dodává: „Fernet Stock 8000“.
V závěru spotu je záběr na láhev Fernet Stock 8000 se dvěma sklenkami (v jedné je paprička)
a text: „Čistě tvoje věc.“ s odkazem na webové stránky www.fs8000.cz .

Žalovaná uvedla, že na 8. zasedání konaném 23.4.2008 projednala materiál obsahující
analýzu předmětného spotu, podle níž mohl být odvysíláním spotu porušen § 4 písm. b/
zákona o regulaci reklamy. Analýza se opírala o skutečnost, že ve spotu jsou využívány prvky
a akce, které osoby mladší 18 let oslovují, konkrétně pak soutěž ve slízávání prášku
z drcených chilli papriček osobami mladistvého vzhledu. Na základě těchto zjištění žalovaná
dne 23.5.2008 zahájila se žalobcem správní řízení.

Žalobce ve vyjádření k zahájenému řízení namítal, že zákon o regulaci reklamy
nedefinuje, jak vypadá osoba nebo jak má být určena osoba, která je sice starší 18 let,
nicméně vyhlíží tak, jako by této hranice nedosáhla. Zákon také nestanoví, jaké prvky,
prostředky nebo akce by mohly být považovány za takové, které osoby mladší 18 let oslovují.
Jde o velmi obecné pojmy umožňující velmi široký výklad. To je dle žalobce v rozporu
s právní jistotou podnikatelských subjektů, které by při svém počínání měly vycházet vždy
z jasně formulovaného zákona. Chybí-li jasné zákonné předpoklady, tedy jasné zákonné
vymezení pojmu „osoba vyhlížející mladší 18 let“, pojmů „prvek“, „prostředek“ a „akce“
a také pojmu „oslovení osob mladších 18 let“ nebo „spotřeba“, pak by měla žalovaná ctít
dvě stěžejní zásady právního státu, a to jednak zásadu, podle které to, co není zákonem
výslovně zakázáno, je povoleno, a dále zásadu, že pokud existuje možnost různých
subjektivních výkladů zákonných pojmů, měla by být aplikace těchto norem taková, aby
dopady na účastníka byly spíše příznivé (zásada „in dubio pro reo“). Dle názoru žalobce by se
měl orgán dozoru řídit také tím, že vedle tabákových výrobků je alkohol státem povolenou
drogou, z jejíhož prodeje stát získává nemalé finanční prostředky. Pokud by tak orgán dozoru
nečinil, přesouval by odpovědnost zákonodárce za ne zcela precizně formulované právní
normy právě na účastníka řízení. Žalobce dále ve vyjádření namítal, že v předmětné reklamě
mají účinkující jednoduché oblečení i make-up charakterizující osoby v produktivním věku.
Účinkující interpreti jsou výrazně starší (narodili se v letech 1982, 1975 a 1980), a spotřeba
alkoholu ve scénáři tudíž není nijak spojována či zaměřena na osoby mladší 18 let. Z reklamy

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 3 9Ca 31/2009

je jasné, že se jedná o výraznou nadsázku, která je obecně v reklamě přípustná a je pro reklamu charakteristická.

Žalovaná si dle mínění žalobce přisvojila právo stanovit, co je tzv. adrenalinovou
zábavou oslovující generaci teenagerů, když za takovouto zábavu označila právě lízání chilli
papriček. Pod pojem adrenalinová zábava je však možné podřadit v podstatě cokoliv, od
seskoků padákem přes létání na ultralightech, lezení po skalách, paintballové akce, jízdu na
raftech a podobně. Žalobce nesouhlasí s názorem žalované, že adrenalinové dovádění je
výsadou pouze generace teenagerů. Má za to, že tyto formy seberealizace se naopak stále více
stávají doménou střední generace. Rozhodování o vhodnosti dané reklamy se v tomto případě
neodvíjelo od práva, ale od osobních zkušenostních, hodnotových a pocitových postojů
a názorů těch osob, kterým je svěřena kompetence pro rozhodování o této věci. K tomu
žalobce poznamenal, že např. v rozsudku Městského soudu v Praze sp.zn. 8 Ca 301/2006 se
konstatuje, že rozhodnutí žalované je výkonem státní správy a jako takové se musí opírat
o zjištění a vyhodnocení vycházející ze zákonných kritérií, nikoliv o subjektivní názory
jednotlivých členů Rady, protože jinak by šlo o libovůli a rozhodování by bylo závislé na
personálním složení Rady.

Žalobce ve správním řízení také namítl, že analýza Úřadu Rady není dostatečným
důkazem pro zjištění materiální pravdy a navrhl, aby z důvodu možnosti různých výkladů
právních pojmů byl ze strany žalované předložen relevantní důkaz, kterým je znalecký
posudek. Žalobce závěrem uvedl, že předmětný reklamní spot nijak nevybočuje ze zvyklostí
reklamy v ČR, není v rozporu se zákonem ani s Etickým kodexem reklamy a ani není
nevhodný pro vysílání. Tvrzení, že oslovuje především osoby mladší 18 let, nelze vysvětlit
jinak než omylem nebo převládajícím subjektivním hodnocením. Produkt Fernet Stock 8000
byl uveden na trh na podzim roku 2007 a hlavní cílovou skupinou jsou lidé od 25 do 35 let.

Žalovaná se následně v odůvodnění napadeného rozhodnutí vypořádala s uvedenými
námitkami žalobce tak, že argumentovala k jednotlivým pojmům skutkové podstaty užitým
v zákoně jako je: „osoba vyhlížející mladší 18 let“, „prvek, prostředek a akce“, „oslovení osob
mladších 18 let“ a „spotřeba“. Uvedla, že tyto pojmy nelze blíže definovat a vymezit. Pojem
„osoba vyhlížející mladší 18 let“ vychází ze subjektivního vnímání založeného zejména na
osobní zkušenosti s tím, jak se nezletilí prezentují, jak se oblékají, upravují, jak se chovají, jak
komunikují verbálně i nonverbálně. Vyhodnocením těchto vjemů lze usoudit, zda osoba
vyhlíží na určitý věk, nikoliv kolik let jí skutečně je. Další zmíněné pojmy jsou obecně
známé, nevyžadující definici, a proto je zákonodárce užil bez bližší specifikace. Operuje-li
zákon s těmito pojmy, pak připouští jejich existenci a aplikaci v praxi. Pokud žalovaná
použila výraz „generace teenagerů“, pak jde o synonymum pro nezletilou adolescentní
mládež. Žalobce tento pojem účelově zužuje na prostý překlad z angličtiny. Žalovaná je dále
toho názoru, že reklamní nadsázku lze akceptovat pouze tehdy, pokud nepřekračuje hranice
zákona. Informace o tom, kolik je ve skutečnosti protagonistům předmětných reklamních
spotů let, dle žalované nekoresponduje s tím, na kolik let v reklamě vyhlížejí. Adrenalinovou
zábavu žalovaná pro svou potřebu definuje jako činnost směřující k navození vzrušení
prostřednictvím provozování neběžné a často i nebezpečné aktivity. Taková zábava je dle
žalované typická pro mladou generaci. Příslušníci starší generace, kteří mají rodiny,
vychovávají děti či budují kariéru, zpravidla účast v podobných nebezpečných akcích zvažují
odpovědněji.

Analýza Úřadu Rady je dostatečným důkazem pro rozhodnutí v dané věci. Žalovaná
v této souvislosti uvedla, že si nedovede představit žádný průkazný materiál, resp. důkaz,
který by byl obsáhlejší a přesnější než předložená analýza.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 4 9Ca 31/2009

Žalovaná dále uvedla, že setrvává na závěru, že odvysíláním předmětného reklamního
spotu došlo k porušení § 4 písm. b/ zákona o regulaci reklamy. Má za to, že předmětný
reklamní spot skutečně prezentuje aktéry (herce), kteří vyhlížejí mladší 18 let a součastně
využívá prostředky, akce a prvky oslovující mladé, a to pomocí obrazových sdělení, v nichž
tři mladící stojí u stolu, každý před sebou jednu paprikovou čáru, ve zvuku odpočítávání: „tři,
dva, jedna, teď“, mladíci slízávají papriku, jejich obličeje a gesta vypovídají o pálivosti
papriky. Mužský hlas říká: „Baví tě zkoušet, co ještě nikdo nezkusil? Tak ukaž, co je v tobě
a zkus osmitisícovku.“ Žalovaná přisvědčila tomu, že je objektivně těžce zdůvodnitelné
a nevyjádřitelné jakýmkoliv popisem, že aktéři účinkující ve spotu působí mladistvým
vzhledem, nicméně byla-li dle žalobce reklamní kampaň zaměřena na osoby ve věku 25-35
let, pak aktéři v reklamě takovým věkem nepůsobí. Reklama jednoznačně používá prvky
a situace, které lze označit za infantilní (slizování chilli) a jednoznačně prezentuje aktéry
v rozverných situacích při zábavě. Reklama působí rozverným, hravým dojmem
bezstarostnosti. Žalovaná zpochybnila, že by tento trendy styl byl skutečným obrazem osob
ve věku 25-35 let.

Stanovenou výši pokuty Rada odůvodnila tím, že porušení zákona v daném případě
považuje za závažné. Reklama na alkohol patří mezi citlivé komodity a je v zájmu společnosti
chránit spotřebitele před nabádáním ke konzumaci alkoholu, zejména pak dětí a mladistvých.
Reklama může formovat postoj dítěte či mladistvého k alkoholu, který může vyznít ve
prospěch jeho konzumace. Závažný je vliv na mladistvé, kdy z jejich pohledu jde při pití
alkoholu o spontánní projev radosti a veselí. Reklamní spot je v tomto postoji utvrzuje, neboť
prezentuje bezstarostnost až rozšafnost poměru ke konzumaci alkoholu. Při stanovení výše
pokuty byla žalovaná vedena také úvahou, že žalobce měl k dispozici dramaturgické
a scénáristické prostředky, kterými mohl reklamu zpracovat v souladu se zákonem. Reklama
byla vysílána prostřednictvím televizního vysílání jakožto nejmasovějšího média, a to
prostřednictvím dvou celoplošných provozovatelů FTV Prima spol. s.r.o., a CET 21 spol.
s r.o. Navíc byla přinejmenším 2 x prezentována v hlavním vysílacím čase tzv. prime timu,
a to při svých premiérách na obou programech. Reklamou tak bylo osloveno velké množství
diváků.

Žalobce v podané žalobě nejprve uplatnil hmotněprávní důvody, pro které považuje
napadené rozhodnutí za nezákonné. Tyto důvody se v podstatě shodují s námitkami, které
uplatnil již v průběhu správního řízení a ve kterých se dovolával toho, že pojmy uvedené v § 4
písm. b) zákona o regulaci reklamy, vymezující skutkovou podstatu daného správního deliktu,
jsou pojmy velmi obecnými, umožňujícími velmi široký výklad. Tyto pojmy nelze označit za
tzv. notoriety. Pokud existují takové obecné pojmy, jako „osoba vyhlížející mladší 18 let“,
„prvek“, „prostředek“ nebo „akce“, „oslovení“ osob mladších 18 let nebo „spotřeba“, pak je
nutné, aby správní orgán ke svému zdůvodnění využil maximum prostředků, na jejichž
základě by bylo možné učinit takové rozhodnutí, které nevzbuzuje oprávněné pochybnosti,
zejména jestliže žalovaná může podlehnout subjektivním názorům a hodnotovým postojům
jednotlivých členů Rady. Posouzení jednání podnikatelského subjektu by mělo vždy vycházet
z jasně formulovaného zákona nepřipouštějícího alternativní výklady založené na absenci
přesně daných zákonných definic a pojmů. Chybí-li jasné a zákonné vymezení uvedených
pojmů, pak by měl orgán dozoru při posuzování otázky porušení zákona o regulaci reklamy
ctít zásadu předvídatelnosti správního rozhodnutí, a dále i zásadu, že co není zákonem
(osobám) výslovně zakázáno, je povoleno. Jestliže existuje možnost různých subjektivních
výkladů zákonných norem nebo pojmů, měla by být aplikace těchto norem nebo definic
taková, aby dopady na žalobce byly spíše příznivé a nikoliv negativní nebo dokonce

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 5 9Ca 31/2009

destruktivní (zásada in dubio pro reo). Dále by měl orgán dozoru zohlednit i tu skutečnost, že
vedle tabákových výrobků je alkohol státem povolenou látkou, jejichž prodej přináší státu
nemalé finanční prostředky. Žalobce je toho názoru, že ustanovení § 4 písm. b) zákona
o regulaci reklamy je nutné vyložit také z hlediska gramatického významu a logiky.
Poukazuje na to, že zatímco první část věty daného ustanovení hovoří o tom, že reklama na
alkoholické nápoje nesmí být zaměřena na osoby mladší 18 let, zejména nesmí tyto osoby ani
osoby, které jako mladší 18 let vyhlížejí, zobrazovat při spotřebě alkoholických nápojů, druhá
část věty za spojkou „nebo“ již podmínku, že se jedná také o osoby, které jako mladší 18 let
vyhlížejí, neobsahuje. Žalobce se proto domnívá, že sousloví „využití prvků, prostředků nebo
akcí“ se vztahuje pouze k osobám mladším 18 let a nikoliv k osobám, které jako mladší
vyhlížejí a namítá, že tento podstatný fakt žalovaná ve svém rozhodnutí vůbec nezohlednila.

Žalobce je dále toho názoru, že žalovaná měla mít při hodnocení reklamy obecně na
zřeteli přirozenou neustálou změnu společnosti a s tím související přirozený vývoj
společenských stereotypů, které mohou být v nějaké etapě společenského vývoje považovány
za adrenalinové, zatímco po uplynutí určitého časového úseku se tyto aktivity stávají
aktivitami běžnými. Žalobce poukazoval na vývoj společnosti a její proměnlivost a na
rychlost procesů v posledním desetiletí, kdy pojmy obecně známé mohou být v jejich
obsahové proměnlivosti velmi zavádějící. Žalovaná blíže nedoložila, že užití určitých výrazů
v napadené reklamě je typické pro osoby mladší 18 let nebo pro osoby, které tak vyhlížejí,
a stejně tak nedoložila, že určité oblečení je charakteristické výhradně pro osoby mladší 18
let. Z oblečení herců nelze v žádném případě usuzovat na to, že jde o oblečení příznačné jen
po dospívající generaci.

Žalobce je přesvědčen, že v případě pojmu „osoba, která jako mladší 18 let vyhlíží“,
není možné ignorovat skutečný věk herců. S odkazem na Etický kodex sdružení právnických
osob Fórum PSR (zodpovědní výrobci lihovin) a na tzv. „pivní kodex“ uvádí, že osoba
vystupující v reklamě na lihoviny musí být vždy starší 25 let. Hranice 25 let věku je tedy
hranicí, která je považována za bezpečnostní limit pro to, aby vystupující osoba nemohla být
označena za osobu vyhlížející mladší 18 let. Tuto věkovou hranici účinkující v předmětné
reklamě bezpečně splňují. Na podporu svého tvrzení, že napadená reklama nebyla zaměřena
na osoby mladší 18 let, žalobce uvedl, že předkládá vypracovaný výzkum „Detailní analýza
vnímání značky kampaně FS 8000“ od firmy Datamar International, s.r.o.

Žalobce též namítl, že předmětnou reklamu je třeba hodnotit v celém jejím kontextu
a jako celek. Reklama obsahuje výrazné prvky nadsázky a použité výroky, včetně pouze pro
reklamní účely vymyšlené akce slízávání chilli papriček, nelze brát zcela vážně. Reklamu je
třeba posuzovat i s ohledem na poměrně vřelý vztah Čechů k humoru. Slízávání chilli
papriček není žádnou tuzemskou ani celosvětově rozšířenou adrenalinovou zábavou. Tato
činnost byla vymyšlena výhradně pro účely reklamy s cílem zaujmout prostřednictvím
výrazné a na první pohled jasné nadsázky. Žalovaná na opak v napadeném rozhodnutí tuto
činnost nesprávně popisuje tak, jako by šlo o všeobecně známou a často aplikovanou zábavu
nezletilců nebo osob, které vyhlížejí jako osoby mladší 18 let.

V další části žaloby předestřel žalobce procesněprávní důvody svého nesouhlasu
s napadeným rozhodnutím. Namítl, že žalovaná ve svém oznámení o zahájení správního
řízení neuvedla, že podkladem je materiál obsahující analýzu reklamního spotu. Oproti tomu
v rozhodnutí uvedla, že podkladem pro jeho vydání je konkrétně specifikovaný materiál AO-
OT-200-08 obsahující analýzu. Pokud byl tento materiál podkladem pro rozhodnutí, jedná se
o důkaz. O provedení tohoto důkazu mimo ústní jednání však žalobce nebyl vyrozuměn.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 6 9Ca 31/2009

To, že žalovaná v napadeném rozhodnutí tvrdí, že nepřihlížela k negativnímu
stanovisku Rady pro Reklamu, nicméně jej na podporu svých tvrzení v rozhodnutí uvádí,
považuje žalobce za překročení zákonem stanovené meze správního uvážení a za snahu
podprahovým způsobem ovlivnit názor soudu.

Žalobce vytkl žalované, že porušila povinnost stanovenou v § 50 odst. 3 správního
řádu, neboť nezjistila všechny rozhodné okolnosti svědčící i ve prospěch žalobce. Neuvedla,
že reklama poté, kdy bylo zahájeno správní řízení, nebyla již do programu zařazena, ani to, že
vůči žalobci, který pracuje v reklamě od roku 1994, dosud nebylo z obdobných důvodů žádné
správní řízení zahájeno. Žalobce vytýká žalované, že v jeho neprospěch hodnotila
adrenalinovou zábavu jako zábavu typickou pro mladou generaci, ačkoliv sociologické
průzkumy v Evropě i ve vyspělém světě prokazují takový trend žití mladé i střední generace,
který spočívá ve svobodomyslnosti a individualismu. Jak u mladé generace, tak i u generace
střední dochází k takovým zásadním změnám, které ovlivňují a mění přirozený vývoj dříve
vytvořených a všeobecně akceptovatelných společenských stereotypů. V případě, kdy jde
o obsahový výklad pojmů „generace teenagerů“, „adrenalinová zábava“, měl správní orgán
svá subjektivní tvrzení založit na takovém základě, který by byl učiněn odbornou a nezávislou
autoritou - znalcem. Žalobce též postrádá důkaz, jímž by bylo prokázáno, že napadená
reklama byla skutečně zaměřena zejména na osoby mladší 18 let a že tyto osoby opravdu
oslovila (např. průzkum veřejného mínění).

Žalobce namítal, že při hodnocení závažnosti správního deliktu žalovaná neuvedla,
k porušení jakého ustanovení došlo. Konstatování, že alkohol patří mezi citlivé komodity a že
z tohoto důvodu je zákonodárcem reklama regulována, považuje žalobce za obecné. Pokud by
měl být opravdu důsledně chráněn zájem společnosti, pak by reklama na alkohol měla být
zcela zakázána nebo by měl být prostě zakázán prodej alkoholu jako škodlivé a návykové
látky. Vágní je též argumentace žalované, že reklama na alkohol může formovat postoje dítěte
a mladistvých k alkoholu ve prospěch pití v patologickém měřítku. Takovou úlohu může mít
každá reklama na alkohol ve své podstatě, a proto toto zdůvodnění není udržitelné
a neodpovídá praxi. Navíc použití slova „může“ při zdůvodnění závažnosti jednání v podstatě
vyvrací jeden ze stěžejních znaků porušení povinnosti, na základě kterého se ukládá sankce,
totiž že k takovému porušení již došlo a nikoliv mohlo dojít.

Žalobce také namítl, že úvahy o výši pokuty by měly být doloženy průkaznějším
způsobem než jen přesvědčením, že reklamou bylo osloveno velké množství diváků. Toto
tvrzení žalované označil žalobce za zavádějící. Správní řízení nebylo zahájeno proto, že
reklamou bylo osloveno velké množství diváků, ale proto, že reklama byla dle názoru
žalované zaměřena na osoby mladší 18 let nebo na osoby, které vyhlížejí mladší 18 let.
Žalovaná při úvahách o výše pokuty nezdůvodnila konkrétní souvislosti mezi napadenou
reklamou a mezi negativními účinky, o kterých pouze obecně a hypoteticky hovoří, a dále
vůbec nezkoumala, v jaké intenzitě k případnému porušení právní povinnosti došlo.
Nezohlednila, že ačkoliv žalobce působí na trhu již řadu let, nebylo proti němu z těchto nebo
obdobných důvodů zahájeno žádné správní řízení, ani skutečnost, že žalobce sám vysílání
reklamy zastavil poté, co mu bylo oznámeno zahájení správního řízení. Z těchto důvodů se
žalobce domnívá, že je dán důvod pro moderaci pokuty spočívající v jejím snížení ve smyslu
§ 78 odst. 2 s.ř.s. pro případ, že by žalobě nebylo vyhověno.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 7 9Ca 31/2009

Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil
žalované k dalšímu řízení, popř. aby postupoval podle § 78 odst. 2 s.ř.s. a uloženou pokutu
snížil.

Ve vyjádření k žalobě žalovaná k hmotněprávním žalobním bodům uvedla, že
podstatné pro hodnocení výkladu neurčitých pojmů je, zda je žalovaná vykládá předvídatelně
do té míry, aby v obdobných případech byly tyto pojmy vykládány obdobně, aby tak
nedocházelo k libovůli při aplikaci práva v rovině obecné a k vytváření nedůvodného
rozdílného zacházení s účastníky. V tomto směru žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího
správního soudu č.j. 4 As 34/2007-166 ze dne 30.4.2008. Má za to, že v napadeném
rozhodnutí rozvedla vyčerpávajícím způsobem výklad pojmů, které žalobce označil za
neurčité, ač měla za to, že se může jednat o notoriety. Dále poukázala na to, že je třeba
terminologicky odlišit neurčitý pojem, kterým je právní pojem, jež užívají předpisy správního
práva jako prostředek pro dotváření práva v rovině jeho aplikace, od jiných pojmů, které
nemají legální charakter, jako jsou pojmy: „prvek“, „akce“, „spotřeba“. V napadeném
rozhodnutí je výklad všech pojmů, jejichž výklad žalobce v průběhu správního řízení
rozporoval. Žalované není jasné, proč by měla při výkladu neurčitých právních pojmů
postupovat výhradně dle gramatického výkladu. Nesouhlasí s názorem žalobce, že její činnost
je poplatná aktuálnímu složení Rady. Žalobcem zmiňované zásady byly dle mínění žalované
v napadeném rozhodnutí naplněny. Žalobce ostatně v žalobě nespecifikoval, v čem spatřuje
jejich porušení. Ustanovení obsažená v kodexech výrobců lihovin nelze považovat za zákonné
normy aplikovatelné na správní uvážení správního orgánu. V daném případě není rozhodující,
jaký je skutečný věk účinkujících, ale to, zda tyto osoby vyhlížely jako mladší 18 let.
Reklama byla žalovanou posuzována komplexně. Prvky nadsázky obsažené v reklamě nemění
nic na skutečnosti, že aktéři reklamy vyhlížejí jako osoby mladší 18 let a že se účastní akcí
oslovujících osoby mladší 18 let. Slízávání (chilli) dle žalované charakterově spadá do zábavy
prezentované prostřednictvím MTV v pořadu Jackass, která je jednoznačně určena
mladistvým. Jedna z těchto performancí také obsahovala manipulaci s chilli, konkrétně pak
jeho vdechování nosem.

K procesněprávním žalobním bodům žalovaná uvedla, že žalobce byl v souladu s § 36
odst. 1 a 2 správního řádu poučen o tom, že má právo navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po
celou dobu řízení a právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Byl rovněž poučen o tom, že
bude-li podkladem pro rozhodnutí žalované pouze analýza Úřadu Rady a samotné vyjádření
účastníka řízení, bude mít žalovaná po uplynutí stanovené lhůty za to, že dokazování je
doručením žalobcova vyjádření ukončeno a že žalobce byl tímto seznámen i s podkladem
rozhodnutí. Žalovaná v napadeném rozhodnutí neuvedla, že by jakkoliv přihlížela ke
stanovisku Rady pro reklamu. Náležitě a vyčerpávajícím způsobem v něm vyjádřila všechny
skutečnosti rozhodné pro její správní uvážení. Není pravdou, že by byly zváženy jen okolnosti
svědčící v neprospěch žalobce, což plyne i z toho, že žalobci byla sankce udělena nikoliv plné
výši zákonné sazby, ale jen v její čtvrtině. Žalovaná pregnantně vyjádřila svojí úvahu o výši
pokuty. Zákon o regulaci reklamy nestanoví závazná hlediska pro určení závažnosti pokuty.
Kritérium závažnosti věci žalovaná v napadeném rozhodnutí náležitě a objektivně zhodnotila.
Jasně uvedla souvislost mezi napadenou reklamou a následnými negativními účinky
spočívajícími v tom, že reklama na alkohol patří mezi citlivé komodity, může formovat postoj
dětí či mladistvých k alkoholu, který může vyznít ve prospěch pití v patologickém měřítku.
Závažný byl také vliv na mladistvé, kdy z jejich pohledu jde v otázce pití alkoholu
o spontánní projev radosti a veselí, přičemž reklamní spot je v tomto postoji utvrzuje, neboť
prezentuje bezstarostnost až rozšafnost poměru ke konzumaci alkoholu.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 8 9Ca 31/2009

Předmětná reklama zobrazuje osoby, které vyhlížejí mladší 18 let, při konzumaci
alkoholických nápojů s využitím prvků a akcí, které osoby mladší 18 let oslovují. Používá
prvky a situace, které lze jednoznačně označit za „infantilní.“ Jednoznačně prezentuje aktéry
v rozverných situacích při zábavě a působí rozverným, hravým dojmem bezstarostnosti.
S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl a aby zamítl i návrh na
moderaci uložené pokuty.

Při ústním jednání před soudem účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích.
Zástupce žalobce poukázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 9 Ca 44/2009,
v němž soud rozhodnutí Rady ohledně totožné reklamy zrušil z důvodu nesprávného
správního uvážení s odůvodněním, že žalovaná vycházela pouze z osob aktérů a z děje, což
bylo slizování papriček a nehodnotila prvky, prostředky a zejména kuchyňské prostředí a zde
použité potřeby a potraviny, které nejsou adekvátní zábavě mladistvých. Žalovaná tak
hodnotila předmětný spot pouze částečně a neposoudila jej v jeho úplnosti. Žalovaná při
jednání před soudem odkázala na písemné vyjádření k žalobě a na napadené rozhodnutí.
Zmínila paralelu s pořady MTV, jmenovitě s pořadem Jackass, v rámci něhož byla rovněž
uvedena reklama spočívající ve slizování papriček. Pořady MTV jsou přitom dle žalované
jednoznačně směřovány na mladou generaci.

Soud při jednání provedl dokazování shlédnutím audiovizuálního záznamu předmětné
reklamy. Dále rozhodl, že nebude provádět dokazování žalobcem navrženým důkazem -
Detailní analýzou vnímaní značky kampaně FS 8000 z období června 2008, neboť provedení
tohoto důkazu shledal nadbytečným.

Po přezkoumání napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo,
v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů dospěl Městský soud v Praze k závěru, že
žaloba je důvodná.

V dané věci byla žalobci uložena pokuta za porušení ustanovení § 4 písm. b) zákona
o regulaci reklamy, podle kterého reklama na alkoholické nápoje nesmí být zaměřena na
osoby mladší 18 let, zejména nesmí tyto osoby ani osoby, které jako mladší 18 let vyhlížejí,
zobrazovat při spotřebě alkoholických nápojů nebo nesmí využívat prvky, prostředky nebo
akce, které osoby mladší 18 let oslovují. Žalobce se dle výrokové části napadeného
rozhodnutí dopustil správního deliktu uvedeného v § 8a odst. 3 písm. f/ zákona o regulaci
reklamy, neboť jako zpracovatel porušil podmínky pro obsah reklamy stanovené v § 4 téhož
zákona. Podle § 8a odst. 7 písm. a/ zákona o regulaci reklamy se za správní delikt podle
odstavce 3 se uloží pokuta do 2.000.000,- Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 3
písm. a), b), e), f) nebo g).

Soud předně uvádí, že neshledal důvodnými žalobní námitky ohledně výkladu pojmů,
„osoba vyhlížející mladší 18 let“, „prvek“, „prostředek“, „akce“, „oslovení osob mladších 18
let“ a „spotřeba“, neboť jde skutečně o pojmy běžně užívané, logicky a významově
vysvětlitelné, které nejsou pojmy právními jako prostředky pro dotváření práva v rovině jeho
aplikace, ale jsou pojmy obecnými s určitým významem, který lze vyložit podle obsahového
významu těchto slov. Tyto pojmy slovně dotvářejí strukturu skutkové podstaty správního
deliktu a jejich výklad záleží nejen na obecných znalostech významu těchto pojmů, ale i na
jejich slovním spojení a významu celého souvětí tvořícího ustanovení § 4 písm. b) zákona
o regulaci reklamy, který je zřejmý a neznamená nic jiného, než že zakázaná reklama nemůže
znázorňovat (synonymicky vyjádřeno) věci, činnosti a situace, které oslovují osoby mladší 18
let. K tomu není zapotřebí znaleckého posouzení, neboť výklad těchto pojmů není odbornou

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 9 9Ca 31/2009

otázkou a jejich význam umožňuje učinit logické správní uvážení o naplnění těchto pojmů v užité prezentaci, a to nezávislé na aktuálním personálním složení Rady.

Při posouzení toho, zda žalobce naplnil skutkovou podstatu výše uvedeného správního
deliktu, vycházela žalovaná jedině z obrazově - zvukového záznamu reklamního spotu. Její
správní uvážení o celkovém vyznění spotu bylo v napadeném rozhodnutí výslovně založeno:

- na vjemu tří mladíků u stolu

- na zobrazeném ději, kdy tři mladíci slízávají papriku, přičemž jejich výrazy vypovídají
o pálivosti papriky a zároveň zvou k ochutnání alkoholického nápoje Fernet Stock
8000.

Žalovaná učinila svůj úsudek o působení předmětné reklamy pouze s odkazem na
uvedenou část spotu, aniž uvedla, z čeho usuzuje na to, že tři mladíci vystupující
v předmětném spotu vyhlížejí jako osoby mladší 18 let a aniž náležitě zhodnotila prvky,
prostředí a akci, které jsou v předmětném spotu zachyceny. Žalované k závěru o tom, že
reklama v rozporu se zákonem zobrazuje osoby, které vyhlížejí jako mladší 18 let,
postačovalo jen to, že v reklamě účinkují tři mladíci, aniž by jakkoliv popsala jejich vzezření
a chování. U těchto tří mladíků lze dle názoru soudu zpochybnit, že vyhlížejí jako osoby
mladší 18 let, neboť jejich vystupování u stolu není projevem žádného infantilního jednání ve
smyslu dětinskosti, rozvernosti či skotačení. U jednoho z mladíků lze dokonce při sklonu
hlavy zaznamenat počínající řídnutí vlasového porostu, které rozhodně není u nezletilých
a mladistvých obvyklé. Soud nepřisvědčil ani závěru žalované, že předmětná reklama
obsahuje (využívá) prvky, prostředky nebo akce, které oslovují osoby mladší 18 let. Děj
reklamního spotu se zcela odehrává v kuchyňském prostředí u stolu, mladíci používají
kuchyňské náčiní (nůž, misku, desku pracovního stolu) a zručně připravují k ochutnání
potravinu – chilli papričky, které zpracovávají krájením a drcením. Toto kuchyňské prostředí
a činnost, kterou s uvedeným náčiním a potravinou provádějí, se nejeví jako obvyklé pro
generaci osob mladších 18 let. Žalovaná, ač měla reklamní spot posoudit ve všech jeho dílčích
detailech a zároveň i v komplexnosti jeho vyznění, se však zabývala pouze tou částí spotu,
z něhož je zřejmá „adrenalinová“ zábava spočívající ve slizování drcených chilli papriček
a tím, že tuto činnost provádějí tři mladíci. Správní uvážení žalované tak zohledňuje pouze
část předmětné reklamy v jejím odvážném a adrenalinovém působení, postrádá však úsudek
o dalších prvcích spotu, které jsou rovněž podstatné z hlediska jeho celkového vyznění
(hodnocení vzezření mladíků, jejich chování u stolu) a nezohledňuje ani to, že prvky,
prostředky a akce, které se v reklamě objevují (kuchyňské prostředí a kuchyňské vybavení,
zručné zpracování chilli papriček) nejsou atributy obvyklými pro činnost dětí a mladistvých.
Soud má za to, že použití prvků či prostředků, kterými jsou zmíněná potravina a kuchyňské
náčiní, a ani sama akce spočívající ve slizování chilli drcených papriček v kuchyňském
prostředí nenáležejí k atributům her a zábav, které by oslovovaly děti a mladistvé, tj. generaci
mladší 18 let, nýbrž jsou příznačnější pro dospělé osoby.

Žalovaná tedy dospěla k závěru o rozverném a hravém dojmu, kterým podle ní
předmětná reklama působí, aniž by tento dojem o „infantilním“, „dětském“ či „mladistvém“
pojetí spotu byl ze všech sekvencí spotu a z jeho celkového vyznění zřejmý.

Soud se neztotožňuje ani s názorem žalované, že slizování rozdrcených chilli papriček,
které je ústředním motivem předmětného reklamního spotu, je infantilní rozvernou zábavou,
popř. adrenalinovou zábavou, která oslovuje osoby mladší 18 let. Na provádění této činnosti,
vyvolávající ostře pálivý pocit, neshledává soud nic infantilního (dětinského) či rozverného.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 10 9Ca 31/2009

Soudu rovněž není známo (a žalovaná toto své tvrzení v řízení ničím nedoložila), že by
uvedená činnost byla u dětí či mladistvých cíleně vyhledávaným způsobem trávení volného
času, se kterým je spojován tzv. „adrenalinový“ zážitek, tedy že se skutečně jedná
o adrenalinovou zábavu. Ani tvrzení žalované, že obdobná činnost (vdechování chilli nosem)
se objevila i v pořadu Jackass vysílaném na MTV, nedokládá, že se jedná o druh zábavy
a nikoliv o pouhou ojedinělou výstřednost.

Žalovaná tedy pochybila, pokud předmětný reklamní spot nezhodnotila z hlediska
naplnění skutkové podstaty správního deliktu v jeho celkovém komplexním vyznění
významové hodnoty obrazové i zvukové prezentace (tedy jak tento spot ve svém komplexním
vyznění může na diváka působit). Zákaz zakotvený v § 4 písm. b) zákona o regulaci reklamy
je vyjádřen tak, že reklama na alkoholické nápoje nesmí být zaměřena na osoby mladší 18 let,
zejména nesmí tyto osoby ani osoby, které jako mladší 18 let vyhlížejí, zobrazovat při
spotřebě alkoholických nápojů nebo nesmí využívat prvky, prostředky nebo akce, které osoby
mladší 18 let oslovují. Žalovaná sice konstatovala, že předmětná reklama tento zákonem
stanovený zákaz porušuje jak tím, že zobrazuje osoby, které jako mladší 18 let vyhlížejí, při
spotřebě alkoholických nápojů, tak i tím, že využívá prvky, prostředky nebo akce, které osoby
mladší 18 let oslovují, naplnění všech uvedených znaků však nezhodnotila správně, neboť je
nezhodnotila a neodůvodnila v úplnosti všech dílčích obrazových sekvencí spotu, a tedy ani
dle celkového vyznění spotu. Předmětná reklama, jak již bylo výše uvedeno, jednoznačně
nepůsobí tak, že v ní účinkující osoby vyhlížejí jako osoby mladší 18 let, ani jednoznačně
nevyužívá prvky, prostředky či akce, které by oslovovaly osoby mladší 18 let. V takovém
případě je dána pochybnost o naplnění skutkové podstaty správního deliktu, za který byl
žalobce postižen napadeným rozhodnutím. Tato pochybnost pak v duchu zásady „in dubio pro
reo“, kterou je nutno aplikovat i při správním trestání, vyvrací závěr žalované o sankční
odpovědnosti žalobce. Pokuta tak žalobci nebyla uložena po právu.

Pouze částečné, a tedy neúplné posouzení předmětného reklamního spotu žalovanou
vedlo v daném případě k nesprávnému správnímu uvážení o působení předmětné reklamy,
a tím i k nesprávnému právnímu závěru o naplnění skutkové podstaty správního deliktu ze
strany žalobce. Soud proto podle § 78 odst. 1 s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil pro jeho
nezákonnost. V souladu s ust. § 78 odst. 4 s.ř.s. soud současně vyslovil, že se věc vrací
žalované k dalšímu řízení. Právním názorem, který soud ve zrušujícím rozsudku vyslovil, je
v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Protože soud napadené rozhodnutí zrušil z důvodu nesprávného správního uvážení
žalované o působení předmětné reklamy a nesprávného právního závěru o spáchání
správního deliktu žalobcem, neměl již důvod zabývat se dalšími žalobními námitkami,
namířenými proti provedení důkazu analýzou předmětné reklamy či proti zdůvodnění výše
uložené pokuty.

Ve druhém výroku tohoto rozsudku přiznal soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1
věta prvá s.ř.s. žalobci, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení.
Náklady, které žalobci v řízení vznikly, spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši
2.000,- Kč a v nákladech souvisejících s právním zastoupením žalobce advokátem. Tyto jsou
tvořeny jednak odměnou za právní zastoupení žalobce advokátem, a to za tři úkony právní
služby (převzetí zastoupení, sepsání žaloby, účast při jednání soudu), přičemž sazba odměny
za jeden úkon právní služby činí dle advokátního tarifu - vyhlášky č. 177/1996 Sb., 2.100,- Kč
(§ 7, § 9 odst. 3 písm. f/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.9.2006). Náklady
právního zastoupení žalobce jsou dále tvořeny třemi paušálními částkami ve výši 300,- Kč