Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobců: a/ Ing. J.B. b/ E.B., oba zast. Mgr. Pavlem Černohousem, advokátem se sídlem Praha 4 – Podolí, Ve svahu 531/1, proti žalované: Ing. Jana Hejnalová, autorizovaný inspektor, se sídlem Praha 6 – Břevnov, Na Břevnovské pláni 33, zast. JUDr. Janem Marečkem, advokátem se sídlem Praha 2, Na Švihance 1476/1, za účasti této osoby zúčastněné na řízení: NET4GAS s.r.o., se sídlem Praha 4 – Nusle, Na Hřebenech II 1718/8, IČ: 27260364, v řízení o žalobě proti certifikátu autorizovaného inspektora vydanému žalovanou dne 17.5.2012 ve věci stavby „VTL plynovod DN 1400 HPS Brandov – Rozvadov, etapa LOT 1E UV Sýrovice – TU Sýrovice (km 50,00 – 52,37)“
takto:
O d ů v o d n ě n í :
Dne 17.5.2012 vydala žalovaná jako autorizovaný inspektor certifikát posouzení projektu akce VTL plynovod DN 1400 HPS Brandov – Rozvadov, etapa LOT 1E UV Sýrovice – TU Sýrovice (km 50,00 – 52,37), jímž stvrdila, že předmětná stavba může být podle ověřené dokumentace provedena.
Žalobci napadli předmětný certifikát u Městského soudu v Praze žalobou. S poukazem na nezákonnost předmětného certifikátu se domáhají jeho zrušení a vrácení a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. V podání ze dne 10.9.2012, které je současně doplněním žaloby, žalobce Ing. J. B. navrhl, aby soud přiznal žalobě odkladný účinek.
Žalovaná s poukazem na usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů č.j. Konf 25/2012-9 ze dne 6.9.2012 navrhla, aby soud žalobu odmítl vzhledem k nedostatku jeho pravomoci rozhodovat v dané věci. Společnost NET4GAS s.r.o., jako osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření k návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě taktéž poukázala na usnesení zvláštního senátu ze dne 6.9.2012 č.j. Konf 25/2012-9 a navrhla, aby soud žalobu odmítl. Alternativně navrhla, aby soud návrh na přiznání odkladného účinku žalobě zamítl.
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů usnesením ze dne 6.9.2012 č.j. Konf 25/2012-9 rozhodl o návrhu Ministerstva pro místní rozvoj na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Městským soudem v Praze, a dalších účastníků sporu vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 A 227/2010 ve věci žaloby proti certifikátu autorizovaného inspektora ze dne 8.3.2010, č.j. 711005 tak, že žádná ze stran kompetenčního sporu není příslušná vydat rozhodnutí ve věci žaloby proti certifikátu autorizovaného inspektora ze dne 8.3.2010, č.j. 711005. Zvláštní senát se neztotožnil se závěrem zastávaným v dosavadní judikatuře Nejvyššího správního soudu, že autorizovaný inspektor by měl být považován za správní orgán a jím vydaný certifikát za rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s., proti němuž není přípustné odvolání, a které tak lze přímo přezkoumat ve správním soudnictví. Zvláštní senát po posouzení relevantní právní úpravy uzavřel, že autorizovaný inspektor není správním orgánem a jím vydaný certifikát není rozhodnutím správního orgánu (§ 67 spr. ř., § 65 s. ř. s.), ale plněním ze soukromoprávní smlouvy. Protože certifikát autorizovaného inspektora není rozhodnutím, není navrhovatel (Ministerstvo pro místní rozvoj) příslušný rozhodnout o odvolání proti němu a současně není ani soud ve správním soudnictví příslušný rozhodnout o žalobě dle § 65 s.ř.s. Žádná ze stran kompetenčního sporu tak není příslušná vydat rozhodnutí. Z tohoto důvodu ponechal zvláštní senát odmítavé usnesení Městského soudu v Praze v platnosti, neboť odmítnutí žaloby se stalo po právu (pravomoc správního soudu tu skutečně dána není). Zrušil ale tu část soudního výroku, jíž Městský soud v Praze věc postoupil navrhovateli (§ 5 odst. 3 zákona o některých kompetenčních sporech), protože ani správní orgán takovou pravomoc nemá. Městský soud v Praze na tomto místě pro stručnost odkazuje na odůvodnění citovaného rozhodnutí zvláštního senátu (dostupné na www.nssoud.cz).
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je § 5 odst. 5 zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž tento spor vznikl, jakož i pro všechny orgány moci výkonné, orgány územního samosprávného celku, jakož i fyzické nebo právnické osoby nebo jiné orgány, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, a soudy. Městský soud v Praze, jsa vázán shora citovaným rozhodnutím zvláštního senátu, dospěl k závěru, že ve věci není dána pravomoc správních soudů, neboť žaloba směřuje proti úkonu, který není rozhodnutím správního orgánu. Soudu proto nezbylo než žalobu odmítnout pro neodstranitelný nedostatek jedné z podmínek řízení, pro který nelze v řízení pokračovat (§ 46 odst. 1 písm. a/ s.ř.s.).
Neshledá-li soud podmínky k tomu, aby řízení o „hlavní“ věci vůbec vedl, nemůže věcně rozhodovat ani o návrhu, jehož přípustnost je na přípustnosti žaloby závislá a s ní spojená (zde návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě). Nejsou-li splněny podmínky pro řízení o věci samé, nemohou tu být podmínky ani k vydávání rozhodnutí na ní závislých (shodně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.12.2004 č.j. 3 As 52/2003 – 278). Soud proto současně s odmítnutím žaloby odmítl i návrh žalobce Ing. J. B. na přiznání odkladného účinku žalobě.
Třetí a čtvrtý výrok o vrácení soudního poplatku žalobcům je odůvodněn ustanovením § 10 odst. 3 věta třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 1.9.2011, podle kterého platí, že byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek.
O náhradě nákladů účastníků řízení Městský soud v Praze rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.
Osoba zúčastněná má na řízení podle ust. § 60 odst. 5 s.ř.s. právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil; z důvodů zvláštního zřetele hodných jí může soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. V daném případě soud osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost neuložil a neshledal ani důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by jí mohl přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Proto v posledním výroku tohoto usnesení rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve třech vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách www.nssoud.cz.
V Praze dne 8. října 2012
JUDr. Ivanka Havlíková v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Matznerová, DiS.