ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida
Rause, Ph.D. a soudců JUDr. Jaroslavy Sko umalo vé a Mgr. Petra Šebka v pr ávní věci
žalo bců: a) HAVEL & HOLÁSEK s.r.o., advo kát ní kancelář, se sídlem Praha 1,
Týn 1049/3, zastoupená Mgr. Alešem Roztočilem, LL.M. advo kátem, se sídlem Brno,
Hilleho 1863/6, b) Česká republika – Ministerstvo dopravy, se sídlem Praha 1,
nábřeží Ludví ka Svobo dy 1222/12, zastoupené prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc.,
advokátem, se sídlem Praha 1, Dlouhá 13, proti žalo vaném u: Úřad pro ochranu
hospodářské soutěže, se sídlem Brno, třída Kpt . Jaroše 7, zastoupený JUDr. Kristinou
Škampo vo u, advokátkou se sídlem Brno, Pellicova 8a, o žalo bác h proti rozhodnutí
předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 7. 10. 2008,
č. j. R082,083/2008/02-20137/2008/310-Hr,
t a k t o :
I. Žaloby s e z a m í t a j í.
II. Žalo vaném u s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á.
III. Žalobci b) s e v r a c í z účtu Krajského soudu v Br ně zaplacený soudní
poplatek ve výši 2 000,- Kč.
O d ů v o d n ě n í :
Vč as podanými žalobami se žalobci u Krajského soudu v Brně domáhali
zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne
7. 10. 2008, č. j. R082,083/2008/02-20137/2008/310-Hr, jakož i jemu předcházejícího
[OBRÁZEK]pokračování - 2 - 62 Ca 86/2008
rozhodnutí Úř adu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 12. 3. 2008, č. j. S010/2008-04988/2008/540/Šm.
I. Podstata věci
Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže svým rozho dnutím ze dne
7. 10. 2008, č. j. R082,083/2008/02-20137/2008/310-Hr, ne vyho věl rozkladům
žalo bců po daným proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospo dářs ké soutěže
(žalovaného) ze dne 12. 3. 2008, č. j. S010/2008-04988/2008/540/Šm, jímž bylo
rozhodnuto, že se žalo bce b) jako zadavatel při uzavír ání smluv o poskyto vání
právních služeb (konkrétně ze dne 30. 6. 2005, č. S-200-192/2005, ze dne 10. 8. 2005,
č. S-200-269/2005, ze dne 5. 10. 2005, č. S-200-242/2005 ve znění dodatku č. 1 ze dne
14. 11. 2005 a ze dne 20. 10. 2005, č. S-200-273/2005) dopustil správního deliktu
podle § 102 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách (dále též
„ZVZ“), ne boť nedo držel postup stano ve ný v § 25 ZVZ, jelikož veřejnou zakázku na
poskytování právních služeb, na níž uzavřel se žalobcem a) shora zmíněné smlouvy,
nezadal v některém ze zadávacích řízení uve dených v § 25 odst. 2 ZVZ a tento postup
mohl podstatně o vli vnit hodnocení nabídek. Za spáchání tohoto deliktu byla žalobci b)
uložena pokuta 50 000,- Kč a po vi nnost zaplatit náklady říze ní 1000,- Kč.
Předseda žalo vané ho pot vrdil názor žalovaného, že všechny smlouvy tvořily
jednu veřejnou zakázku, nebo ť na sebe jak věcně tak časo vě navazují. Právní služby,
na něž byly smlouvy uzavře ny, totiž byly pos kyto vány (zadavateli) žalobci b) na
zákl adě jeho postupných potřeb souvisejících se splněním ekonomicko-právních
akti vit České s právy letišť, s. p. (dále též „ČSL“) před privatizací.
II. Shrnutí procesních stano visek účastníků
Žalobce a) nesouhlasí s tím, že by spolu smlouvy o poskytování právních služe b
natolik souvisely, že se jedná o jednu veřejno u zakázku. Popisuje proto podro bně
předmět plně ní smluv o poskyto vání právních služe b (jedná se o smlouvu ze dne 30. 6.
2005, č. S-200-192/2005, smlouvu ze dne 10. 8. 2005, č. S-200-269/2005, smlouvu ze
dne 5. 10. 2005, č. S-200-242/2005 ve znění do datku č. 1 ze dne 14. 11. 2005 a
smlouvu ze dne 20. 10. 2005, č. S-200-273/2005). Žalobce a) dále zdůraznil, že po uze
smlouva ze dne 5. 10. 2005, č. S-200-242/2005, která nahrazuje smlouvu ze dne 8. 9.
2005, č. S-200-198/2005, se vztaho val a k tehdy zvažo vané transformaci a pri vati zaci
ČSL. Ostatní smlouvy se týkaly odlišného předmětu plnění a navzájem spolu
nesouvisely.
Podle žalobce a) je třeba při posuzo vání předmětu a účelu smlouvy vyc házet
z celého jejího textu, zejmé na z těch částí, které specifikují předmět plně ní smlouvy.
Nesouhlasí přitom se závěrem žalovaného, že by text obsažený v preambuli smlouvy
byl s vou po vahou a obsahem nadřazen ostatním podrobným ustano vení m smlouvy.
Z preambule nelze do vozo vat účel smlouvy samotné, případně její vazbu na smlouvy
ostatní. Žalobce proto nesouhlasí se závěr y obs aže nými v bo dě 24 a 26 rozhodnutí,
které postrádají odůvo dně ní.
pokračování - 3 - 62 Ca 86/2008-
Žalobce a) uzavír á s tím, že smlouvy spolu nesouvisely a nelze je tedy
po važo vat za jednu zakázku. Vzhledem k tomu nemohl zadavatel uměle rozdělovat
předmět veřejné zakázky a porušit tak § 18 odst. 3 ZVZ. Zakázky je třeba posuzo vat
samostatně a ani je dna pak nepřesáhla zákonem stano ve nou hranici 2 000 000,- Kč.
K porušení ZVZ a spáchání spr ávní ho deliktu tedy v dané m případě nedošlo.
Žalobce a) proto navr huje napadené rozhodnutí, jakož i jemu předcházející rozhodnutí žalo vané ho zrušit.
Žalobce b) ve své žalobě rovněž nesouhlasí s tím, že by všechny smlouvy
souvisely s budoucí zamýšlenou privatizací ČSL a že tedy t voří jednu veřejnou
zakázku. Naopak podle jeho názor u se jednalo o samostatné spolu nijak nesouvisející
zakázky. Poukázal dále na to, že žalo vaný ve s vém rozhodnutí definuje předmět této
veřejné zakázky pokaždé jinak, ani ž by se detailně zabýval ko nkrétní mi předměty
jednotli výc h smluv. Ro vně ž zdůraznil, že ve dvo u smlouvách preambule naznačující
spojitost s pri vati zací zcela chyběla a žalo vaný je bez jakéhokoli šetření zařadil mezi
ostatní, u nichž do vo zuje společný pr ávní předmět pr ávě z te xtu preambulí.
Podle žalobce b) žalo vaný zavádí vl astní o becný termín „ekonomicko-právní
akti vit y ČSL“, pod něj ž zařazuje předmětné smlouvy. Podle žalobce b) ale ani tento
pojem nemůže zastřešovat smlouvu č. S-200-273/2005, neboť ta se žádných akti vit
ČSL netýká.
Nelze souhlasit ani s tím, že by smlouvy byl y uzavírány s cílem „reali zace
postupných kroků ke splnění záměru privatizace“, ne boť o privatizaci se tehdy
uvažo valo pouze v teoretické rovině a rozhodnuto o ní bylo až téměř o dva roky
později. Krom jedné smlouvy s touto budoucí transformací ostatní smlouvy vůbec
nesouvisely. Potřeba jejich zadání vznikla vždy aktuálně v rámci fungo vání ČSL, resp.
výkonu pr avomoci dozorčí rady, přičemž nebylo možné tyto potřeby předvídat.
Te xty pre am bule pak vys větl ují toliko postave ní a cíle žalobce b) ve vztahu
k ČSL a důvo dy, proč je zakázka zadávána pr ávě žalo bcem b). Nelze vš ak z nich
vyc házet při určo vání toho, co mělo být předmětem plně ní jednotlivých smluv. Ty pak
byl y v jednotlivých s mlouvác h jednoznačně specifikovány. Společné mají smlouvy (až
na jednu) toliko to, že se týkají ČSL.
Pokud žalo vaný uvádí, že poskytování právních služeb vedoucích k vylepšování
hospodářských výsledků a zvyšo vání tržní ceny je třeba ho dnotit jako společný
předmět, je tako vé t vrze ní absurdní. Podle žalobce b) totiž každé poskytování právních
služeb směřuje de facto ke zlepšení fungování, resp. postavení dané ho subjektu a tedy
i jeho tržní ceny. Vylepšo vání tržních výsledků a zvyšo vání tržní ceny by mělo být
cílem každé společnosti, a te dy i ČSL, a to bez ohledu na pl áno vano u privatizaci.
Žalobce b) v žalobě ro vně ž ze vr ubně popsal jednotli vé smlouvy o poskytování
právních služe b a po ukázal na to, že z nich ( až na jednu smlouvu) žádná souvislost
s plánovanou pri vati zací ČSL neplyne. K jednotlivým smlouvám také zmínil důvo dy,
pokračování - 4 - 62 Ca 86/2008
které ho k jejich uzavření ve dly. Ve vzt ahu ke smlouvě ze dne 30. 6. 2005, č. S-200-
192/2005, poukázal také na to, že měl-li žalo vaný pochybnosti o žalobco vě t vrze ní,
měl vyslechnout žalobcem b) navrženého s vě dka.
Pokud šlo o smlouvu ze dne 20. 10. 2005, č. S-200-273/2005, tak ta se ČSL
vůbec netýkala, nýbrž se vzt aho valo k posouze ní postupu Pozemko vé ho fondu ČR při
vydávání „bloko vanýc h“ pozemků určených pro účely výstavby nové dr áhy. K tomuto
bodu se přitom předseda žalo vané ho ve s vém rozhodnutí nij ak nevyjádřil. Žalo bce
uzavřel, že nemo hl jednotli vé zakázky (smlouvy) zadat jako celek, ne boť jejich
potřebu nemo hl předem předvídat.
Poukázal též na to, že žalo vaný porušil § 3 a § 52 záko na č. 500/2004 Sb.,
správní řád, neboť nezjistil dostatečně stav věci a nepro ve dl důkazy potřebné ke
zjištění tohoto stavu. J ako ne pro vede né důkazy zmínil předmětné smlouvy spolu
s dodatky, f akt ury, které se ke smlouvám vzt aho valy, výslech ing. Jiřího Kubínka a
usnesení vlády ze dne 12. 9. 2007 č. 1035).
Žalobce b) dále poukázal na to, že žalo vaný nesprávně sečetl celkovou částku
zaplacenou za poskytnuté pr ávní služby (namísto 3 117 574,95 Kč včetně DPH
žalo vaný uve dl 3 153 574,95 Kč včetně DPH).
I žalobce b) navr huje napadené rozhodnutí, jakož i jemu předcházející rozhodnutí žalo vané ho zrušit.
Žalo vaný podal vyj ádře ní toliko k žalobě žalobce a) a uvedl v ně m, že
s podano u žalobou nesouhlasí. Zo pako val důvo dy, obs aže né v napade ném rozhodnutí
a na jeho odůvo dně ní v bližším odkázal. Zdůraznil, že preambuli je třeba chápat jako
významnou a zavazující část smlouvy. Předmětné smlouvy proto posuzo val z hlediska
jejich účelu a základních principů. Žalobu navr hl zamítnout. Při jednání konaném dne
13. 1. 2010 poukázal na to, že žalo by obo u žalobců jsou obdobné, a proto se
vyj adřo val pouze k žalobě jedné. Zamítnout vš ak navrhuje žaloby obě. na svém Na
své m procesním stanovisku setr val po celou dobu říze ní před soudem
K tomu žalobce a) ve své replice uve dl, že s názorem žalo vané ho nesouhlasí a
nao pak má za to, že mezi jednotlivými smlouvami nebyla věcná ani č aso vá souvislost
a o jednu veřejnou zakázku se tedy nejedná. Zdůraznil, že v do bě uzavír ání smluv byl
proces transformace a pri vati zace ČSL toliko ve fázi hr ubé ho návr hu, ani ž by byl y
řešeny či zvažo vány jakékoli podrobnosti týkající se případné realizace tohoto
procesu. Usnesení vl ády o transformaci bylo přijato až dne 12. 9. 2007. Předmětné
smlouvy se týkal y vyřešení odlišných aktuálních právních problémů ČSL. Poukázal na
to, že účelem preambule smlouvy je pouze obecné a stručné shrnutí postave ní obou
smluvních stran a základních východisek smlouvy. Nelze z ní do vozo vat účel smlouvy
samotné, případně její vazbu na smlouvy ostatní. Navíc ve dvo u pos uzovaných
smlouvách výslo vná zmínka v preambuli chybí. Na s vém procesním stano vis ku setrval
po celou do bu řízení před soudem.
[OBRÁZEK]pokračování - 5 - 62 Ca 86/2008-
Ro vněž žalo bce b) po dal k vyjádření žalovaného repliku, v níž setrval na svýc h
závěrech. Zdůraznil, že me zi jednotlivými smlouvami nelze do vodit žádnou věc nou
ani č aso vou souvislost a jednalo se tak o samostatné zakázky. Poukázal dále na to, že
aktuální potřeba jednotli výc h právních služe b vzni kal a vždy ad hoc bez ohledu na
zamýšlenou pri vatizaci ČSL. Při posuzo vání smluv je třeba vždy vyc házet z jejich
předmětu a účelu. Tě mi se pak žalo vaný vůbec nezabýval, ale spokojil se pouze
s obecným ko nstato vání m obsaženým v preambulích. Nezabýval se ani výstupy
zpr aco vanými žalobcem a) na základě jednotlivých smluv, které zcela korespondují
s předměty jednotli výc h smluv a zamýšlené privatizace se netýkaly.
III. Podstatné skutečnosti
Ze správního a soudního spisu vyplynulo, že žalobce a) spolu se žalobcem b)
uzavřel v o bdo bí od 30. 6. 2005 do 14. 11. 2005 několik smluv o poskyto vání právních
služeb. Tyto smlouvy ve správním spisu obsaže ny nejsou (je zde po uze poznámka
o tom, že dokumentace byl a vr ácena). Žalobce a) soudu předmětné smlouvy o
právních službách ve fotokopii předložil, přičemž žalo vaný nezpochybnil, že se jedná
o tytéž smlouvy, ohledně nichž bylo vede no správní řízení. Soud proto prove dl těmito
smlouvami důkaz.
Smlouva ze dne 30. 6. 2005, č. S-200-192/2005, obsahuje preambuli, v níž je
uve deno, že žalobce b), který je zři zo vatelem ČSL, má zájem na tom, aby ČSL ř ádně
hospodařila s určeným majetkem a aby s ohledem na zvažo vano u pri vati zaci ČSL,
plánovanou v krát kodo bém či střednědobém horizontu, fungovala jako funkční
podnik. Ro vně ž zde bylo po ukázáno na to, že žalobce b) má zájem o poskytnutí
právního poradenství v dílčích otázkách spojených s činností ČSL, které by mohlo
pomoci k dosažení tohoto cíle. V čl. I. této smlouvy (nazvaném „Poskyto vané služby“)
se žalobce a) zavazuje poskytovat pr ávní služby v souvislosti s řešením dílčích otázek
spojených s procesem přípravy ČSL na zvažo vanou privatizaci, s tím, že t yto služby
jsou podrobněji vyme zeny v příloze č. 1 smlouvy. Do ba trvání smluvního vztahu byl a
vymeze na nejpozději do 30. 6. 2006. V příloze č. 1 smlouvy pak bylo uve de no, že
ihne d po podpisu smlouvy žalobce a) posoudí budoucí nájemní smlouvu mezi ČSL a
FAST FOOD SERVICE a. s. ze dne 2. 7. 2003 a smlouvu o smlouvě budo ucí nájemní
mezi ČSL a BUBA s. r. o. ze dne 24. 7. 2003 (bod 1) a poskytne právní podporu při
personální obmě ně do zorčí rady ČSL a zvažovaných změnách ve struktuře dozorčí
rady (bo d 2). Dodatkem č. 1 k této smlouvě ze dne 27. 1. 2006 byl mj. bod 2 v příloze
č. 1 smlouvy zr ušen a nahrazen tak, že žalobce a) poskytne právní služby v souvislosti
s pro vede ným šetřením postupu býval ýc h ve doucích pracovníků Letiště Praha, s. p.
(dří ve ČSL) při uzavír ání smluv o smlouvě budoucí me zi ČSL a budoucími nájemci
nebytových prostor v Ter minálu Se ver 2 mezinárodního letiště Praha-Ruzyně, zejména
s FAST FOOD SERVICE a. s. Výše předpokládané odměny byla určena v rozmezí
mezi 320 000,-Kč a 480 000,-Kč.
Smlouva ze dne 10. 8. 2005, č. S-200-269/2005, obsahovala preambuli, v níž
bylo uvede no, že žalo bce b), jakožto zři zo vatel ČSL má zájem na poskytnutí právního
porade nst ví v dílčích otázkách za účelem zajištění efektivní kontroly zakladatele nad
[OBRÁZEK]pokračování - 6 - 62 Ca 86/2008
hospodařením tohoto státního po dni ku. V čl. I smlouvy (nazvaném „Poskyto vané
služby“) bylo uve de no takřka totéž, s tím, že služby budo u specifikovány v příloze
č. 1. Do ba tr vání smluvního vztahu byl a vymezena nejpozději do 30. 6. 2006.
V příloze č. 1 smlouvy pak bylo uve deno, že pr ávní služby se budou t ýkat re vize
akt uální ho stavu výkonu kontrolních pravomocí žalobce b), jako zakladatele ČSL, a
jednotli výc h orgánů ČSL (zejména dozorčí rady) za účelem zajištění efektivní
kontroly zakladatele nad hospodařením ČSL. Výše předpokládané o dmě ny byla určena
v rozmezí mezi 340 000,-Kč a 480 000,-Kč.
Smlouva ze dne 5. 10. 2005, č. S-200-242/2005, v preambuli obs aho val a
sdělení, že žalobce b) je zřizovatelem Letiště Praha, s. p. ( dále též „LP “) a má zájem
o poskytnutí právních služeb v souvislosti s řešením vybraných dílčích otázek
spojených s procesem přípravy LP na jeho zvažovanou privatizaci. Shodně to bylo
uve deno i v čl. I. smlouvy (nazvaném „Pos kyto vané služby“). V příloze č. 1 smlouvy,
která obsahovala bližší konkretizaci služe b, pak bylo zmíně no poskytování právních
služeb v souvislosti s právní a finanční/ekonomickou analýzou v úvahu připadajících
variant transformace a následné privatizace LP. Do ba trvání smluvního vzt ahu byl a
vymeze na nejpozději do 30. 6. 2006. Výše předpokládané odměny byla určena v
rozmezí mezi 500 000,-Kč a 650 000,-Kč. Dodatek č. 1 ze dne 14. 11. 2005 rozšířil
mno žst ví konkrétních úkonů ko naných v r ámci pr ávní služby a zvýšil předpokládanou
odměnu pro žalobce a) na ro zmezí 540 000,-Kč až 720 000,-Kč.
Smlouva ze dne 20. 10. 2005, č. S-200-273/2005, preambuli neobs aho val a a
v čl. I. (nazvaném „Poskyto vané služby“) bylo uve deno, že žalobce a) poskytne pr ávní
posouzení postupu pozemko vého úř adu při vydávání náhradních pozemků. Tyto
služby budou s pecifiko vány blíže v příloze č. 1 smlouvy. Zde bylo uve deno, že se
právní služby mají týkat vydávaných náhradních pozemků, jež měly zasaho vat do
pláno vané výstavby leto vé přistávací dráhy na letišti Praha-Ruzyně. Doba tr vání
smluvního vzt ahu byla vyme zena nejpozději do 30. 6. 2006. Výše předpokládané
odměny byla určena v rozmezí mezi 40 000,-Kč a 60 000,-Kč.
IV. Posouzení věci
Žaloby byl y podány vč as (§ 72 odst. 1 záko na č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní – dále též „s. ř. s.“) , osobami k tomu oprávněnými (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), přitom
jde o žaloby přípustné (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.).
Soud napade né rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2
s. ř. s.) a shledal, že žaloby nejsou důvo dné. Vyšel přitom zejména z níže uve dených
ustano vení ZVZ, jako ž i ze smyslu ZVZ a samotné předepsané procedury zadávání
veřejných zakáze k.
Podle § 6 o dst. 1 ZVZ je veřejnou zakázkou zakázka na do dávky, služby nebo
stavební pr áce, jejímž zadavatelem je osoba uve dená v § 2 a u níž předpokládaná cena
předmětu veřejné zakázky přesáhne 2 000 000,- Kč.
pokračování - 7 - 62 Ca 86/2008-
V souladu s § 18 odst. 2 ZVZ je v případě, kdy je předmět veřejné zakázky
rozdělen na části, pro určení pře dpo kládané ceny předmětu rozhodující součet
předpokládaných cen všech jeho částí. Odst. 3 tohoto ustano ve ní pak zadavateli
zapo ví dá rozdělit předmět veřejné zakázky, jestliže by tím došlo ke snížení jeho
předpokládané ce ny pod finanční limity stano ve né pro jednotli vé dr uhy veřejných
zakáze k (§ 14) nebo pod finanční limit stano vený v § 6 odst. 1 ZVZ.
Podle § 20 odst. 1 ZVZ je předpokládanou ceno u předmětu veřejné zakázky na služby celko vá cena za poskytnuté služby.
Podle § 22 odst. 1 písm. a) ZVZ jde-li o veřejnou zakázku na do dávky nebo
veřejno u zakázku na služby, která má být realizována na základě smlouvy, jejímž
předmětem je závaze k na opakující se plnění, a nel ze předpo kládano u cenu předmětu
veřejné zakázky určit postupem po dle § 19 a 20, určí se předpokládaná cena předmětu
veřejné zakázky na základě skutečné celko vé ceny obdobného zbo ží nebo služe b, které
byl y zadány v předcházejícím kalendářním roce ane bo v předcházejících 12 měsících,
upr ave né o očekávané změny v množství ane bo ceně v následujících 12 měsících.
V souladu s § 102 odst. 1 písm. b) ZVZ se právnická ne bo fyzic ká osoba, která
je zadavatelem, dopustí správního deliktu tím, že uzavře smlouvu (§ 65 a 66)
s uchazečem, při jehož výběru ne dodr ží postup stano vený ZVZ pro přidělení veřejné
zakázky, přičemž tento postup podstatně o vli vnil nebo mo hl o vli vnit ho dnocení
nabídek.
Ustano ve ní § 25 odst. 1 ZVZ stano ví zadavateli po vi nnost zadat nadlimitní i
podlimitní veřejnou zakázku v zadávacím řízení, po kud tento záko n nestano ví jinak.
V zadávacím řízení je zadavatel po vi nen do držo vat zásady stejného zac házení se
vše mi zájemci a uc hazeči s výjimkami uvedenými v § 87, zákazu diskriminace a
transparentnosti.
Mezi oběma žalobci a žalo vaným je sporná v podstatě po uze jedna pr ávní
otázka, a to zda předmět smluv o poskytování právních služeb uzavřených me zi oběma
žalo bci spolu časo vě a věcně souvisí natolik, že t vořil jednu veřejnou zakázku. Pokud
by tomu tak bylo, je nepochybné, že by se žalobce b) dopustil správního deliktu podle
§ 102 odst. 1 písm. b) ZVZ, ne boť by předpokládaná cena tohoto celého předmětu
plně ní přesáhla hranici 2 mil. Kč stano veno u v § 6 odst. 1 ZVZ a žalobce b) by tedy
měl tuto zakázku zadat v zadávacím řízení podle § 25 ZVZ. Jestliže by tomu tak
nebylo a předmět každé smlouvy by byl zakázko u samostatnou, nepřesáhla by
předpokládaná cena plně ní u jednotlivých smluv shora uve denou hranici a žalo bce b)
by tedy, podle názoru žalobc ů i žalovaného, ZVZ neporušil.
Žalo vaný přitom za předmět veřejné zakázky po važuje pr ávní služby, které měl
žalo bce a) na základě předmětných smluv poskytnout žalobci b) v souvislosti
s budoucí zamýšlenou transformací ČSL. Podle žalo vaného totiž předmětné smlouvy
spojovalo právě to, že se týkal y ekonomicko-právních aktivit ČSL jako žto subjektu,
který si byl vě dom to ho, že musí činit postupné kroky k privatizaci za souběžného
pokračování - 8 - 62 Ca 86/2008
vyle pšo vání hospodářských výsledků a tím zvyšo vání s vé tr žní ceny (str. 12
pr vostupňo vé ho rozhodnutí). Předseda žalo vaného pak uzavřel s tím, že předmětný
komplex smluv ve svém souhrnu řešil problematiku právního zabezpečení potřeb
zadavatele, které souvisely s budoucí zamýšlenou transformací ČSL.
Posuzuje-li soud záko nnost tohoto názoru žalo vané ho, nemůže se se žalovaným
ztotožnit v tom, že by všechny posuzo vané smlouvy řešily potřeby související se
zamýšlenou transformací ČSL. Ze všec h předmětných smluv totiž podle názoru soudu
nelze do vo dit, že by se požado vané právní služby měly, byť okr ajo vě, týkat samotné
transformace ČSL, jak do vo zuje žalo vaný. Soud po važuje za nadbytečné zabývat se
zde o bsahem všech posuzovaných smluv, ne boť pro vyvr ácení tohoto závěru
žalovaného je postačující smlouva jediná, a to smlouva ze dne 20. 10. 2005, č. S-200-
273/2005. Již z obsahu této smlouvy totiž zdejšímu soudu skutečně neplyne, že by se
jakkoli vzt aho val a k transformaci ČSL či zabezpečení potřeb, které by s ní souvisely.
Z předmětu této smlouvy, jímž bylo posouzení postupu pozemko vé ho úřadu (fondu)
ve vztahu k vydávání po zemků, na nichž měla být vybudována přistávací dr áha, nelze
žádný vzt ah k pl áno vané transformaci ČSL do vodit. Zákonnost (správnost) vydávání
tako výc h po zemků nepochybně žalobce b), jako zřizovatele ČSL, který hodl á na
předmětných pozemcích v budoucnu stavět přistávací dráhu, zajímá bez ohledu na
plánovanou transformaci ČSL. Zmíněná smlouva ostatně neobsahuje ani preambuli,
v níž by pl áno vaná transformace ČSL byla proklamována. Zdejší soud tedy uzavír á, že
nejméně tato smlouva nemůže být po važo vána za smlouvu, která řeší potřeby
zadavatele, jež souvisely s budoucí zamýšlenou transformací ČSL. Pokud by měl soud
za správný po važo vat názor opačný, tj. že i tato smlouva souvisí s budoucí zamýšlenou
transformací ČSL, pak by to znamenalo, že by jakákoli smlouva uzavíraná v době
„pře d us kutečně ním transformace“, ať už by se týkala čehokoli, mo hla být uměle
dávána do souvislosti s transformací, a tedy podřazována pod společný předmět všech
tako výc h smluv, ani ž by to po dstatě jednotlivých smluvních vztahů věc ně odpo ví dalo.
S ohledem na pr ávě pops aný závěr se zdejší soud ne zabýval námitkami žalobce
a), které zpochybňovaly zákonnost a dostatečnou odůvodněnost závěru žalovaného,
který se týkal preambule smlouvy a jejího vli vu na předmět a účel smlouvy, neboť tato
otázka ne ní pro dané řízení podstatná.
Shora uvede né tedy znamená, že všechny posuzo vané smlouvy se pl áno vané
transformace netýkaly a plánovaná transformace tak nemůže být oním spojujícím
činitelem, který z předmět nýc h smluv činí jednu veřejno u zakázku.
Podle názor u soudu vš ak tento nesprávný dílčí závěr nijak neo vli vňuje
zákonnost výro ku napadeného rozhodnutí. Soud se totiž se žalovaným ztotožňuje
v tom, že předmětné smlouvy o právních službách t vořily jednu veřejnou zakázku a
žalo bce b) je tak byl po vi nen zadat v některém ze zadávacích řízení uve dených v § 25
ZVZ, přestože nepovažuje za podstatné, zda se předmětné smlouvy vzt aho val y
k zabezpečení potřeb zadavatele, které souvisely s budoucí transformací ČSL či nikoli.
Podstatným se totiž soudu je ví fakt, že se jednalo o smlouvy o poskytování právních
pokračování - 9 - 62 Ca 86/2008-
služeb, které žalobce b) jako veřejný zadavatel uzavír al v o bdo bí časo vě blízkém
(několika měsíců) a plně ní mělo být poskytnuto v rámci téhož o bdo bí (do 30. 6. 2006).
Zdejší soud přitom vyšel ze samotného smyslu „práva veřejných zakázek“, jak
jej opako vaně akcentuje ve svýc h rozhodnutích Nejvyšší správní soud (z posledních
rozhodnutí viz např. rozs udek ze dne 15. 9. 2010, č. j. 1 Afs 45/2010-159,
www.nssoud.cz). Podle Nej vyššího správního soudu je hlavním cílem ZVZ zajistit
hospodárnost, efekti vnost a účelnost nakládání s veřejnými prostředky, kterého má být
dosaže no uzavíráním smluv při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního
prostředí. Totožný cíl (tj. hospodárnost, efektivnost a účelnost nakládání s veřejnými
prostředky) vyplývá i z důvodo vé zprávy k ZVZ. V souladu s tímto cílem je pak třeba
vykládat ZVZ i jeho jednotlivá ustano vení a nahlížet na veškeré činnosti veřejný
zadavatelů. Shodně se k tomuto způso bu výkladu vyslo vil i Ústavní soud ve věci
Pl. ÚS 66/04, kde poukázal na to, že při výkladu právních předpisů je třeba vycházet
z jejich účelu a smyslu.
Není pochyb, že žalo bce b) je veřejným zadavatelem ve smyslu § 2 ZVZ a že
tedy nakládá s veřejnými prostředky. Ro vně ž není sporu o tom, že je jeho povinností
s veřejnými prostředky nakl ádat účelně a hospodárně. V případě zadávání veřejných
zakáze k, u nichž předpokládaná cena jejich předmětu přesáhne 2 000 000,- Kč, je pak
po vi nen vyhlásit zadávací řízení podle ZVZ. Podle zdejšího soudu přitom v daném
případě, kdy zadavatel hodl al uzavírat smlouvy o poskyto vání právních sl uže b, ne bylo
rozhodné, zda se všechny smlouvy t ýkal y budo ucí transformace ČSL, nýbrž to, že se
všechny týkaly právního porade nst ví pro žalobce b) ( veřejného zadavatele) a byl y
uzavírány v časo vě blízkém o bdo bí (od června do listopadu 2005). Právě pr ávní
porade nst ví je totiž třeba po važo vat za službu ve smyslu § 6 ZVZ. Zás adně přitom
není podstatné, jakých konkrétních otáze k či problémů se mělo právní poradenst ví
týkat. Ať už by se pr ávní poradenst ví vzt aho valo k řešení budo ucí pri vati zace ČSL či
otázek jiných, např. s ČSL či její transformací ani okrajo vě nesouvisejících, stále by se
jednalo o prá vní poradenství poskytované žalobci b), a tedy službu ve smyslu § 6
odst. 1 ZVZ. Pokud pak předpokládaná cena této služby přesáhla v citovaném
ustano vení zmíněnou hranici, byl zadavatel po vine n vyhlásit zadávací řízení, neboť
právní poradenst ví, které poptával a na základě předmětných smluv dostal, t vořilo
jednu veřejnou zakázku s předpokládanou cenou, která pře vyšo val a částku 2 000 000,-
Kč. V souladu se shora uve deným smyslem práva veřejných zakáze k jistě není, po kud
jsou na jednotlivé právní problémy veřejného zadavatele uzavírány zcela
netransparentně samostatné smlouvy bez jakékoli kontroly. V tako vém případě totiž
nelze hospodárné nakládání s veřejnými prostředky ani maxi mál ní míru efektivní
hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí při uzavír ání těchto smluv garantovat.
Nao pak v so uladu se smyslem zákono dárst ví v oblasti veřejnýc h zakázek je, aby
veřejný zadavatel poptával pr ávní porade nst ví zás adně na určité časo vé obdo bí a
v rámci řádného zadávacího řízení podle ZVZ.
Zdejší soud dospěl k závěr u, že pro zo dpo vě zení otázky, zda poskytování
právních služe b v dané m případě t voří jednu veřejnou zakázku či nikoli, je rozhodující
posouzení celko vé ho charakteru předmětu plně ní. Určení toho, zda jde o více
pokračování - 10 - 62 Ca 86/2008
předmětů veřejných zakázek (a jde tak o více veřejných zakáze k) nebo zda jde o více
částí téhož předmětu veřejné zakázky, je v praxi problémem. ZVZ navíc ne podává
jasný návo d k určení, j aké plně ní má být jedinou veřejnou zakázkou. Proto je třeba
vystačit s obecným pravidlem, po dle ně hož j de-li o plnění, jež má být ve prospěch
zadavatele podle předmětu veřejné zakázky uskutečňováno, s vým charakterem totožné
či obdobné, pak jde o plnění stejného nebo sro vnatelného druhu, a tedy jde o plně ní,
které je jedinou veřejnou zakázkou. Pravidlo totožnosti či obdobnosti pl nění založené
na posouzení toho, zda jde o plnění stejného nebo srovnatelného druhu, vyplývalo
z § 67 odst. 1 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakáze k, ve znění
pozdějších předpisů ( dále jen „pr vní ZVZ“), který ho vořil o peněžitém závazku, který
zadavateli ze zadání veřejné zakázky s počí vající v pl nění stejného nebo sro vnatelného
druhu vznikl. Následná pr ávní úprava (ZVZ) již t uto otázku výslo vně neřeší. Nelze
přitom ze žádné ho ustano ve ní ZVZ do vo zo vat, že by za veřejnou zakázku mělo být
po važo váno co do charakteru jiné plně ní, než které za ně bylo po važo váno pr vním
ZVZ, tedy že by se mělo ohledně této otázky apli ko vat jiné pravidlo, než které bylo
podáváno z pr vní ho ZVZ. O jedinou veřejnou zakázku se po dle pr vní ho ZVZ tedy
jednalo tehdy, po kud plnění, jež v ní byl a zahrnuta, byla plněními s vým c har akterem
vzájemně neodlišujícími se – stejného nebo srovnatelného druhu, tedy totožnými,
obdobnými. Tu lze využít prejudikatury Nejvyššího správního soudu, který ve věci sp.
zn. 2 Afs 198/2006 (ve vztahu k § 67 odst. 1 prvního ZVZ) judi ko val, že zadáním
jedné veřejné zakázky, spočívající v pl nění stejného nebo srovnatelného druhu, je
nut no rozumět i souhrn jednotlivých zadání určitých relativně samostatných plně ní,
týkají-li se tato zadání pl nění spolu úzce souvisejících zejména z hledisek místních,
urbanistických, funkčních, časo výc h nebo technologických (tento rozsudek se t ýkal
zakázky na st ave bní práce, nicméně zmíněná hlediska byl a judi ko vána obecně). Podle
zdejšího soudu te dy v případě, kdy funkč ní hledisko nelze s o hledem na charakter
veřejné zakázky aplikovat, přichází namísto něho v úvahu hledisko „věcné “. Právě
věc ný charakter pl nění je pak zpravidla pro posouzení této otázky rozhodující.
Pokud jde o totožnost z hlediska časo vého, tak ta v daném případě byla s plně na,
neboť všechny smlouvy byl y uzavír ány v do bě blízké (jednalo se o rozmezí několika
měsíců), navíc doba trvání smluvního vztahu byla u všech smluv vymezena sho dně
(nejpozději měl smluvní vzt ah sko nčit 30. 6. 2006).
Totožnost z hlediska místního po važuje zdejší soud rovněž za nespornou.
S ohledem na charakter pl nění (právní služby, které byl y t vořeny pře vážně právními
analýzami) je podstatné a z tohoto hlediska v daném případě zcela postačující, že se
jednalo o pr ávní služby poskytované na území České republiky.
Pokud jde pak o hledisko nejpodstatnější, a to o hledisko věcné, tak i z tohoto
hlediska má soud pl nění za totožné. Jak již je uve deno výše, za předmět plně ní je třeba
po važo vat v případě všec h smluv o poskytování právních služeb pr ávě „poskyto vání
právních služe b“. V případě všech smluv tedy měla být poskyto vána tatáž činnost –
právní por ade nst ví, ať už ve formě tvorby právních anal ýz, posouzení, návr hů smluv či
účasti na jednání. Právní por ade nst ví v této podobě je pak podle názor u soudu plně ním
svým charakterem „totožným či obdobným“ a tedy plně ním stejného nebo
pokračování - 11 - 62 Ca 86/2008-
srovnatelného druhu. Smlouvy, které byly na toto plnění uzavír ány, tak t vořily jedinou veřejno u zakázku.
Jestliže by soud přis vě dčil opačné mu názor u, tedy že každá ze smluv t voří
zakázku samostatnou, umožnil by tak uzavírání smluv na právní služby mimo
jako ukoli kontrolu. Té měř vždy by totiž bylo možné poptávané právní služby
atomizovat na jednotli vé dílčí případy ne bo dokonce na jednotli vé úkony či
poradenské kro ky ve vzt ahu k potřebám zadavatele, uměle tak konstruovat jednotli vé
dílčí zakázky, jejichž podstatou by bylo poskytování věc ně týchž ( právníc h) služeb
týmž dodavatelem ve prospěch tého ž zadavatele - a tím tak snížit předpokládanou
hodnotu zakázky a všechny smlouvy uzavírat mimo režim a kontrolu ZVZ. Jak
ukazuje právě daný případ, k t ako vé pr axi v uvede né oblasti také dochází.
Pomine-li zdejší soud, že si žalobce b) coby ústřední správní orgán, který
disponuje jistě desítkami odborně zdatných zaměstnanců s právnickým vzděl ání m,
najímá na právní služby externí advokátní kancelář a vydává tak z veřejných
prostředků částky v ř ádech milionů korun, nelze v žádném případě akceptovat, aby
tak činil mimo zadávací řízení - a tedy netransparentně a zpětně zcela
nekontrolovatelně. Zdejší soud tedy uzavír á, že pokud ho dlal žalobce b), jako veřejný
zadavatel, poptávat pl nění spočívající v poskytování právních služe b, byl po vi nen tak
zás adně činit v r ámci jedné veřejné zakázky zadávané na určité obdo bí (zpravidla
jednoho roku). Nebylo-li možné určit předpo kládano u cenu tako vé ho předmětu
veřejné zakázky postupem podle § 19 a 20 Z VZ, byl po vine n zadavatel při určení výše
předpokládané ceny postupovat podle § 22 odst. 1 písm. a) ZVZ, neboť se jednalo
o veřejnou zakázku na služby, která má být realizována na zákl adě smlouvy, jejímž
předmětem je závazek na opakující se pl nění ( závaze k poskyto vat pr ávní služby pro
veřejné ho zadavatele po určité časové o bdo bí). Předpokládanou cenu předmětu veřejné
zakázky tedy zadavatel určí na základě skutečné celko vé ceny obdobných služe b, které
byl y zadány v předcházejícím kalendářním roce ane bo v předcházejících 12 měsících,
upr ave né o očekávané změny v množství ane bo ceně v následujících 12 měsících.
Jestliže tak žalobce b) nepostupoval a zadávací řízení podle § 25 ZVZ na celý
předmět veřejné zakázky, jak je výše pops án, ne zadal, a jednotlivé smlouvy uzavíral
bez zadávacího řízení, nedodržel postup stano ve ný ZVZ pro přidělení veřejné zakázky,
přičemž tento postup podstatně mohl o vli vnit hodnocení nabídek. Soud se tedy
ztotožňuje se žalovaným, že se žalobce b) dopustil správního deliktu podle § 102
odst. 1 písm. b) ZVZ.
Soud přitom důvo dnou neshledal ani námitku žalobce a) uplatněnou při ústní m
jednání, že s ohledem na specifické okolnosti poskytování právních služeb a na to, že
podle směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/18/ES, o koordinaci postupů
při zadávání veřejných zakáze k na stavební práce, do dávky a služby, jsou právní
služby zař aze ny me zi neprioritní služby, měl žalo vaný posuzo vat danou situaci
„liberál něji “. Pokud jde o poměrně specifickou povahu poskytování právních služe b,
tak té si je soud samozřejmě vědom. Je však přes vědčen o tom, že i při výběru
poskytovatele těchto služe b v r ámci zadávacího řízení po dle ZVZ, lze tuto zvl áštní
pokračování - 12 - 62 Ca 86/2008
po vahu dostatečně zohlednit; zejména st ano ve ním vhodných kriterií hodnocení
nabídky. Ro vněž námitka, kterou žalobce a) vyvo zuje ze směrnice Evro pského
parl ame ntu a Rady č. 2004/18/ES, nemůže na závěru o pochybe ní žalobce b) v dané
věci nic změnit. Jestliže touto námitkou ho dlal poukázat na skutečnost, že pr ávní
služby jsou obsaže ny v příloze II.B směrnice, a je tedy na ně třeba apliko vat čl. 21
směrnice, nemůže to jakkoli ovli vnit výše pops aný závěr zdejšího soudu. Zmíněnou
směrnici totiž na dano u vě c po užít nelze, a to ani podpůrně, ne boť ZVZ, po dle ně hož
bylo v daném případě správně postupováno, předmětnou otázku upravuje a pr ávní
služby ze své působnosti ne vyjímá (pouze v příloze č. 1 stano ví , že ne ní třeba
uveřejňo vat zadávací řízení na tyto služby v Úředním věstní ku Evro pských
společenství). Žalobce b) j ako veřejný zadavatel tak byl po vi nen při zadávání zakázky
na pr ávní služby podle ZVZ postupovat.
Na shora uve deném závěr u nic nemě ní ani žalobcem b) zmíněná početní chyba
(že žalo vaný nesprávně sečetl celkovou částku zaplacenou za poskytnuté pr ávní
služby, ne boť namísto 3 117 574,95 Kč žalo vaný uve dl 3 153 574,95 Kč). Není totiž
sporu o tom, že celková cena veřejné zakázky byl a vyšší než 2 000 000 Kč a že tedy
veřejná zakázka měla být zadávána podle § 25 ZVZ.
Pokud žalobce b) dále vytýká žalovanému, že nepro ve dl důkazy potřebné ke
zjištění stavu, tak se s ním zdejší soud neztotožňuje. Podle názoru soudu žalo vaný
dostatečně zjistil stav věci, ne boť je zřejmé jaké smlouvy, kdy, na j aké služby a mezi
kým byly uzavír ány, přičemž žádné další důkazy v dané m řízení potřeba ne byl y (a to
ani důkaz výslechem ing. J. K. či usnesením vlády ze dne 12. 9. 2007, č. 1035). Ze
stejných důvodů ne pro váděl zmíněné důkazy ani zdejší soud.
Žalobce a) dále navrhl pro vede ní důkazu fakturami vztahujícími se
k předmětným smlouvám. Ani pro ve dení tohoto důkazu však zdejší soud nepo važo val
za potřebné. Není totiž sporu o tom, že součet cen za předmětné pr ávní služby (ať už
předpokládaných, tj. uve dených ve smlouvách ne bo skutečně zaplacených podle
faktur) přesahuje hranici 2 milionů Kč, která je zakot ve na v § 6 ZVZ. Právě tato
skutečnost je v dané věci podstatná a není tedy třeba, aby soud měl postave no na jisto,
kolik přesně bylo žalobcem a) vyúčtováno.
Namítá-li žalobce b), že se předseda žalo vané ho výslo vně ne vyj ádřil k tomu, že
smlouva ze dne 20. 10. 2005, č. S-200-273/2005, se ČSL vůbec netýkala, je třeba
s ním souhlasit. Jak totiž vyplynulo z napadeného rozhodnutí, předseda žalo vané ho se
k této smlouvě skutečně výslo vně nevyjádřil. Na dr uho u stranu vš ak uvedl, že ve
smlouvách ze dne 30. 6. 2005 a 5. 10. 2005 zadavatel jednoznačně poukázal na
potřebu řešit právní otázky související se zvažo vano u privatizací ČSL. Předseda
žalo vaného následně do vo dil, že i když zbývající dvě smlouvy (tedy i smlouva ze dne
20. 10. 2005) výslovný o dkaz na privatizaci ČSL neobsahují, neznamená to, že se
potřeb s ní souvisejících netýkají, „ne boť není pr avděpo dobné, že by se bě hem
dotčeného období zásadním způso bem měnily dlouhodobé záměry a potřeby
zadavatele “. Z uve dené ho je pak zdejšímu soudu zřejmé, že předseda žalo vaného
s ohledem na ostatní smlouvy a na blí zko u časo vo u souvislost mezi nimi po važuje i
pokračování - 13 - 62 Ca 86/2008-
smlouvu ze dne 20. 10. 2005 za smlouvu týkající se privatizace ČSL. Z pr ávě
popsaného, jakož i z kontextu jeho rozhodnutí je tedy zřejmé, jak se ke zmíněné
námitce předseda žalo vaného vyjádřil.
Soud se následně zabýval tím, zda za situace, kdy výrok napadeného rozhodnutí
obstojí, avš ak jeho odůvodnění v určité části nikoli, je namístě toto rozhodnutí zr ušit či
nikoli. Vyšel přitom z rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího spr ávní ho soudu ze
dne 14. 4. 2009, č. j. 8 Afs 15/2007-75, publikovaného ve Sb. NSS pod č. 1811/2009,
které řešilo obdobnou otázku, nicméně ve vzt ahu k přezkumu zákonnosti rozhodnutí
krajského soudu v říze ní o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud zde uve dl, že
„zruší-li správně krajský soud rozhodnutí správního orgánu, ale výrok rozsudku stojí
na nesprávných důvodech, Nejvyšší správní soud v kasačním řízení rozsudek krajského
soudu zruší a věc mu vrátí k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). Obstojí-li však
důvody v podstatné míře, Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítne a nesprávné
důvody nahradí svými“. Zdejší soud má za to, že tyto úvahy Nejvyššího správního
soudu lze v určitém rozsahu apliko vat i na přezkum s právní ho rozhodnutí prováděný
krajským soudem, a tedy na dano u věc.
Soud vyšel tedy ro vněž z toho, že po kud výrok napadeného s právní ho
rozhodnutí obstojí a spolu s ním i v podstatné míře důvo dy, o něž se opírá, není třeba
tako vé s právní rozhodnutí rušit, nicméně je namístě žalo bu zamítnout a nesprávno u
část odůvodnění napravit odůvo dněním rozsudkem krajského so udu. Právě tak tomu
bylo i v daném případě. Pokud jde o výrok napadeného rozhodnutí (který plně
pot vrzuje výrok rozhodnutí pr vní ho stupně), tak ten v pl ném rozsahu obstojí, neboť i
zdejší soud má za to, že se žalobce b) coby zadavatel při uzavír ání smluv o
poskytování právních služe b ze dne 30. 6. 2005, č. S-200-192/2005, ze dne
10. 8. 2005, č. S-200-269/2005, ze dne 5. 10. 2005, č. S-200-242/2005 ve znění
dodatku č. 1 ze dne 14. 11. 2005 a ze dne 20. 10. 2005, č. S-200-273/2005, dopustil
správního deliktu podle § 102 odst. 1 písm. b) ZVZ, neboť nedo držel postup stano vený
v § 25 ZVZ, jelikož veřejnou zakázku na poskytování právních služeb, na níž uzavřel
se žalobcem a) shora zmíněné smlouvy, ne zadal v některém ze zadávacích řízení
uve dených v § 25 odst. 2 ZVZ a tento postup mo hl podstatně o vli vnit ho dnocení
nabídek.
Podle názor u zdejšího soudu přitom v podstatné míře obstojí i důvo dy, o něž se
tento výrok opírá. Klíčo vou skutečností totiž je, že žalobce b) nepostupoval při
uzavírání předmětných smluv po dle ZVZ a ne zadal je v některém ze zadávacích řízení,
přestože tyto smlouvy t vořily jednu veřejnou zakázku, ne boť měly totožný předmět.
Na tomto závěr u se přitom shoduje žalo vaný i zdejší soud. Pokud pak žalo vaný
totožnost předmětu smluv spatřuje v tom, že se jednalo o právní služby řešící
problemati ku právního zabezpečení potřeb zadavatele, které souvisely s budoucí
zamýšlenou transformací ČSL, a zdejší soud v tom, že se jednalo o právní služby
poskytované zadavateli, nejedná se podle názor u soudu o názoro vou odlišnost natolik
podstatnou, aby kvůli tomu bylo ruše no rozhodnutí, jehož výrok je v souladu se
zákone m a jeho ž odůvo dnění v podstatné části t aké.
[OBRÁZEK]pokračování - 14 - 62 Ca 86/2008
V. Závěr
Ze všech shora uve denýc h důvo dů tedy soud žaloby jako nedůvo dné podle § 78
odst. 7 s. ř. s. zamítl.
VI. Náklady říze ní
Výrok o nákl adech řízení se opírá o § 60 odst. 1 a 7 s. ř. s. Žalobci ve věci
úspěšní nebyli, proto jim náhr ada nákladů řízení nepřísluší. Ta by příslušela
žalo vaném u, neboť ten měl ve věci pl ný úspěch. So ud však nes hledal , že by
žalo vaném u vznikly náklady důvodně vynaložené , jejichž náhradu by mu mohl
přiznat. Pokud jde o náklady na právní zastoupení, tak ty soud důvodně vynaloženými
neshledal, ne boť žalo vaný j ako ústřední orgán státní správy je jistě schopen zákonnost
jeho rozhodnutí vydané ho v rámci jeho pr avo moci obhajo vat prostřednictvím vlastních
zaměstnanců. Soud proto rozhodl, že se žalo vaném u náhr ada nákladů řízení
nepřiznává.
Žalobce b) zaplatil soudní poplatek za žalobu, přestože je od poplatku
osvobo zen. Podle § 11 odst. 2 písm. a) záko na č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
ve znění pozdějších předpisů ( dále jen „z.s.p.“) , je totiž od placení soudního poplatku
osvobo zena mj. Česká republika. Podle § 10 odst. 1 z.s.p. soud vr átí z účtu soudu
poplatek, jestliže jej zaplatil někdo, kdo k tomu nebyl po vi nen. Vzhledem k tomu
rozhodl soud t ak, že se žalobci b) vr ací zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000,- Kč.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí, je přípustná kasač ní stížnost za po dmí nek
§ 102 a násl. s. ř. s., kterou lze po dat do dvo u týdnů po jeho doručení k Nej vyššímu
správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Br ně. Podmí nko u řízení
o kas ační stížnosti je povi nné zastoupení stěžovatele advo kátem; to neplatí, má-li
stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něho jedná nebo jej zastupuje,
vysokoškolské právnické vzdělání (§ 105 odst. 2 a § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s.).
V Br ně dne 13. 1. 2011
David Raus, v.r.
předseda senátu
Za správnost vyho to ve ní:
Luc ie Ga zdo vá