[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Ježoviczovou v právní věci žalobce: nezl. N. A., zastoupeného zákonnou zástupkyní Z. L.,oba státní příslušnost Ruská federace, právně zastoupeného Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem se sídlem Praha 2, Ječná 548/7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7.5.2010 č.j. OAM-138/ZA-11-HA08-2010, o udělení mezinárodní ochrany,
t a k t o :
I. Žaloba s e z a m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
III. České republice se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
IV. Odměna advokáta Mgr. Pavla Čižinského, AK se sídlem Ječná 548/7, Praha 2, se určuje částkou 4.800,- Kč, která mu bude proplacena ve lhůtě do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobou podanou v zákonné lhůtě se nezletilý žalobce prostřednictvím své zákonné zástupkyně – matky L. Z. (dále jen žalobce) domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 7.5.2010 číslo OAM-138/ZA-11-HA08-2010. Tímto rozhodnutím zamítl žalovaný žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. f) zák. č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona o azylu). Po provedeném dokazování dospěl žalovaný správní orgán k závěru, že žalobce je nezletilé dítě, jehož matka Z. L. podala žádost o udělení mezinárodní ochrany, jelikož se obává návratu do Ruska. Tvrdila, že její syn (žalobce) je sice narozen v České republice, avšak v případě, že by se s ní musel vrátit do Ruska, byli by tam pronásledováni, jelikož ona je muslimka. Navrhovala zrušení napadeného rozhodnutí.
Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 1.7.2010 popřel oprávněnost žaloby a odkázal na správní spis, zejména na žádost matky žalobce o udělení mezinárodní ochrany.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.5.2011 byl žalobci ustanoven pro řízení zástupce z řad advokátů Mgr. Pavel Čižinský.
Krajský soud přezkoumal napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom z ustanovení § 65 a násl. soudního řádu správního, jakož i ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního – dále jen s. ř. s.), tedy ke dni 7.5.2010.
Z žádosti podané matkou nezletilého žalobce ze dne 9.4.2010 a z protokolu o pohovoru s matkou ze dne 22.4.2010 bylo zjištěno, že žádost byla podána matkou nezletilého proto, že její syn se narodil již v České republice a návratu do Ruska se obávají z toho důvodu, že matka byla v minulosti pronásledována, jelikož je muslimka.
V návaznosti na tato zjištění vydal žalovaný napadené rozhodnutí, jímž byla žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná zamítnuta podle ust. § 16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu, když v průběhu správního řízení nebyly uváděny žádné důvody, pro které lze udělit některou z forem mezinárodní ochrany podle § 12 a § 14a zákona o azylu.
Ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 63Az 53/2009 bylo zjištěno, že rozsudkem ze dne 2.11.2011 byla zamítnuta žaloba matky nezletilého žalobce směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24.11.2009 o udělení mezinárodní ochrany. Usnesením Nejvyššího správního soudu č.j. 6Azs 2/2012-14 ze dne 29.2.2012 byla kasační stížnost odmítnuta pro nepřijatelnost.
V ust. § 12 písm. a) a b) zákona o azylu jsou stanoveny důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Podle tohoto ustanovení se azyl udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že je cizinec pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má-li odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině, nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.
Podle § 2 odst. 8 citovaného zákona se za pronásledování pro účely tohoto zákona považuje závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna státními orgány, stranami nebo organizacemi ovládajícími stát nebo podstatnou část jeho území ve státě, jehož je cizinec státním občanem, nebo státu posledního trvalého bydliště v případě osoby bez státního občanství. Za pronásledování se považuje i jednání soukromých osob podle věty první, pokud lze prokázat, že stát, strany nebo organizace, včetně mezinárodních organizací, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním. Za pronásledování se nepovažuje, může-li cizinec s přihlédnutím k osobní situaci nalézt účinnou ochranu v jiné části státu, jehož státní občanství má, nebo je-li osobou bez státního občanství, v jiné části státu svého posledního trvalého bydliště, pokud se obava z pronásledování nebo hrozba vážné újmy zřejmě vztahuje pouze na část státu.
Podle § 14a zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Podle odst. 2 téhož ustanovení se za vážnou újmu podle zákona o azylu považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.
Podle § 16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu se žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel, neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.
Po provedeném dokazování a s přihlédnutím k citovanému ustanovení zákona o azylu dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná. Bylo prokázáno, a to jak podanou žádostí matky nezletilého žalobce o udělení mezinárodní ochrany, tak i obsahem protokolu o pohovoru s matkou k této žádosti, že matka žalobce požádala o mezinárodní ochranu zejména proto, že nezl. žalobce je narozen v České republice a ona se s ním nechce do Ruska vrátit. Krajský soud se také ztotožňuje s odůvodněním žalovaného, že z výpovědi matky žalobce nevyplynuly žádné skutečnosti, že by nezletilý žalobce mohl být ve vlasti vystaven pronásledování z některého důvodu pro azylové řízení významného. V té souvislosti také poukazuje krajský soud na citovaná rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ve věci matky nezletilého sp. zn. 63Az 53/2009.
Z hlediska takto uplatněných důvodů žádosti o udělení mezinárodní ochrany krajský soud odkazuje na právní názor a závěr žalovaného, že tento důvod nelze podřadit pod některou z forem mezinárodní ochrany v ust. § 12 a § 14a zákona o azylu. Podle citovaného ustanovení jak výše uvedeno se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je buď pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě posledního trvalého bydliště. Žádný z těchto důvodů v průběhu správního řízení nebyl uváděn ani prokazován.
Jak bylo zjištěno z pohovoru, matka nezletilého žalobce měla možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladům, příp. navrhnout jejich doplnění. Pohovor byl veden za účasti tlumočníka z jazyka ruského. Jak vyplývá ze správního spisu, žalovaný si opatřil potřebné podklady pro rozhodnutí, takže vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, jaké skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž rozhodoval. Žalovaný tedy nepochybil a postupoval správně, když zamítl žádost jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu.
K námitce matky nezletilého žalobce, kdy uvádí, že se žalovaný nezabýval rozhodnutím o udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu soud uvádí, že žalovaný v rozhodnutí uváděl, že v průběhu řízení neuvedla žádnou ze skutečností, kterou by bylo možno vážné újmě ve smyslu zákona o azylu podřadit. V této souvislosti také žalovaný nedospěl k závěru, že by nezletilému žalobci hrozilo nebezpečí vážné újmy z některého z důvodů uvedených v § 14a zákona o azylu.
S ohledem na učiněná zjištění soud žalobu dle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl jako nedůvodnou.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu vzniklých nákladů neuplatnil.
Výrok o nákladech státu je odůvodněn ust. § 60 odst. 4 s.ř.s. když žalobce je osvobozen od soudních poplatků dle § 11 odst. 2 písm. ch) zák. č. 549/1991 Sb. a ust. § 35 odst. 8 s. ř. s., podle kterého navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování platí stát.
Odměna zástupci žalobce Mgr. Pavlu Čižinskému byla stanovena za dva úkony právní služby á 2.100,- Kč (převzetí a příprava zastoupení, doplnění žaloby) a 2x náhrada hotových výdajů á 300,- Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky. Celkem tedy činí odměna 4.800,- Kč a bude poukázána na účet zástupce žalobce ve lhůtě do 60-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to písemně ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.
V Ostravě dne 26.9.2012
JUDr. Miroslava Ježoviczová
samosoudkyně