58A 44/2012-26

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

             Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Ježoviczovou v právní věci žalobce: P. T. N. H., státní příslušnost Vietnam,  zastoupeného Mgr. Markem Čechovským, advokátem se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 21, proti žalovanému: Policie České republiky, Praha 3, Olšanská 2, P.O.Box 78, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.6.2012 č.j. CPR-3114/ČJ-2012-9CPR-V243, o správním vyhoštění,

t a k t o :

I. Žaloba  s e   z a m í t á .

II. Žádný z účastníků  n e m á  právo na náhradu nákladů řízení.

         O d ů v o d n ě n í :

 Žalobou podanou v zákonné lhůtě u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení v záhlaví rozsudku uvedeného rozhodnutí žalovaného a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě uvedl, že rozhodnutí je zcela v rozporu s ustanovením  § 119a/ odst. 2 zák.č. 326/99 Sb. o pobytu cizinců a zdůrazňoval, že i kdyby pobýval na území České republiky neoprávněně, tento pobyt není možno považovat za „narušování veřejného pořádku“ . Jeho nezletilý syn musel odcestovat do Vietnamu pro nedostatek finančních prostředků na zajištění lékařské péče v České republice. Důsledkem rozhodnutí by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života. Správní orgán dle jeho přesvědčení nepovažuje rodinné vazby žalobce za relevantní, jelikož k budování těchto vazeb došlo teprve poté, co byl na území České   republiky   nelegálně, avšak   tento   výklad   je  v příkrém rozporu s ustanovením § 119a/ odst. 2 cit. zákona. Rovněž zdůrazňoval špatný procení postup žalovaného, když o konání úkonu ze dne 23. 11. 2011 nebyl informován jeho  zástupce stejně jako o výslechu  majitelky ubytovny X .Navrhoval proto zrušení napadeného rozhodnutí.

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 7. 2012, které nabylo právní moci dne 13. 8. 2012, byla poté věc postoupena Krajskému soudu v Ostravě.

 V písemném vyjádření k žalobě ze dne 4.10.2012 žalovaný uvedl, že postupoval v souladu se zákonem, když žalobcem  uváděné důvody rodinných vazeb žalobce byly řádně posouzeny a rozhodnutí o správním vyhoštění bylo vydáno v souladu se zásadou přiměřenosti ve smyslu § 119a/ odst. 2 cit. zákona a bylo založeno výlučně na osobním chování žalobce, který vědomě a dlouhodobě porušil právní předpisy České republiky a pobýval na jejím území bez víza, ačkoli k tomu nebyl oprávněn.  Považuje za přiměřenou také délku správního vyhoštění dva roky, i přes skutečnost, že zde žalobce pobýval neoprávněně po dobu tří roků, sedmi měsíců a tří dnů. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby. 

Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalovaného č.j. CPR 3114/ČJ-2012-9CPR-V243 ze dne 20. 6. 2012 , jakož i připojeným správním spisem žalovaného téhož čísla jednacího, rozhodnutím Policie ČR Krajského Ředitelství Policie Moravskoslezského kraje, odboru cizinecké policie KRPT-21126-ČJ-2011-070022-SV ze dne 15.1.2012 , rozhodnutími  ze dne 9. 3. 2011 a 10. 8. 2011 . Poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě  přitom krajský soud vycházel z ustanovení § 65 a následujících  soudního řádu  správního,  jakož  i ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného správního orgánu (ust. § 75 soudního řádu správního), tedy k 20.6.2012.

Provedeným dokazováním soud zjistil :

- rozhodnutím Policie České republiky KRPT-21126-ČJ-2011-070022-SV ze dne 15.1.2012 bylo žalobci uloženo správní vyhoštění  dle § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb. Doba, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, byla stanovena v délce dva roky. Počátek doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, se stanoví v souladu s ust. § 118 odst. 1 zák.č. 326/1999 Sb., od okamžiku, kdy cizinec pozbude oprávnění k pobytu na území České republiky. Současně se podle ust. § 118 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. stanoví doba k vycestování z území České republiky do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

- ze závazného stanoviska Ministerstva vnitra ČR k možnosti vycestování cizince ze dne 4.3.2011, že vycestování žalobce je možné.

- z rozhodnutí Policie ČR ze dne 9.3.2011 č.j. KRPT-21126/ČJ-2011-070022-SV, že žalobci bylo uloženo správní vyhoštění na dobu dvou roků a podle rozhodnutí z téhož dne  byl povinen uhradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč ve lhůtě 14-ti dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

- z rozhodnutí Policie ČR ze dne 10.8.2011 č.j. CPR-4846/ČJ-2011-9CPR-V243, že tímto bylo zrušeno rozhodnutí ze dne 9.3.2011 a věc byla vrácena správnímu orgánu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí (zejména vzhledem k tomu, že správní orgán I. stupně nedal žalobci možnost seznámit se prostřednictvím právního zástupce

se všemi podklady pro rozhodnutí a před vydáním rozhodnutí se k nim vyjádřit a s ohledem na to, že nebyl řádně odůvodněn závěr ohledně přiměřenosti dopadu rozhodnutí o správním vyhoštění do soukromého a rodinného života).

-  z přezkoumávaného  rozhodnutí ze dne  20.6.2012 č. j. CPR – 311 /ČJ – 2012- 9 CPR – V 243, že tímto bylo zamítnuto odvolání a žalobce proti rozhodnutí ze dne 15.1.2012  dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004  s odůvodněním, že správní orgán I stupně na základě zjištěných skutečností dospěl ke správnému závěru, že žalobce výše uvedeným jednáním naplnil podmínky pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění dle ustanovení § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona číslo 326/1999 Sb., neboť podle tohoto ustanovení policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizinci, který je povinen na území členských států Evropské unie ním dokladem a vízem, pokud tento zákon nestanoví jinak  (§ 103 písm. n/ zákona  č. 326/1999 Sb. Žalobce se svým jednáním dopustil porušení povinnosti stanovené v ustanovení § 103 písm. n/ zákona č. 326/1995 Sb. Žalobce pobýval na území České republiky v období od 1.8.2007 do 3.3.2011 bez víza. Proto bylo rozhodnuto o správním vyhoštění na území členských států Evropské unie se stanovením doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území, neboť toto opatření je nevyhnutelné k dosažení stavu, aby se na území ČR zdržovali pouze cizinci, jejichž pobyt je v souladu s platnými právními předpisy. Česká republika disponuje právem, aby na jejím území pobývali jen ti cizinci, kterým zde byl povolen pobyt podle platných zákonů nebo jestliže jejich právo pobytu vyplývá z platných mezinárodních smluv a kteří dodržují právní normy platné v České republice. Doba, po kterou nelze umožnit vstup na území, byla stanovena po posouzení závažnosti protiprávního jednání žalobce, přičemž přiměřená doba,  po kterou nelze umožnit vstup na území, byla stanovena  v délce 2 let. Počátek běhu doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území, se stanoví v souladu s ust. § 118 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., dle kterého je správní orgán povinen mimo jiné stanovit dobu, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, tzn. že musí určit počátek i konec této doby. Počátek běhu této doby je stanoven okamžikem, kdy cizinec pozbude oprávnění pobývat na území České republiky, neboť předpokladem pro počátek běhu doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, je ztráta oprávnění k pobytu na území České republiky. Doba k vycestování byla stanovena tak, aby si žalobce mohl na území České republiky zařídit bezodkladně nezbytně nutné osobní záležitosti a taktéž zařídit nezbytné   záležitosti spojené s jeho vycestováním z území České republiky. On sám nesdělil žádnou skutečnost, která by bránila jeho vycestování z území České republiky. Z těchto důvodů byla stanovena doba k vycestování z území v souladu se zákonnými ustanoveními v délce, která je uvedena ve výroku tohoto rozhodnutí. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti, zhodnocení společenské nebezpečnosti jeho jednání, pohnutek, míry zavinění a jeho osoby dospěl   správní   orgán  k názoru, že   správní   vyhoštění   z území členských států Evropské unie po dobu uvedenou ve výroku rozhodnutí se jeví jako přiměřené opatření.  Z těchto důvodů bylo rozhodnuto o správním vyhoštění z území členských států Evropské unie, kde doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území, byla stanovena v souladu se zákonnými ustanoveními v délce, která je uvedena ve výroku tohoto rozhodnutí. Vydaným rozhodnutím nedojde k nepřiměřenému zásahu do  soukromého   či   rodinného   života   účastníka řízení. Správní   orgán  I. stupně

s odkazem na ustanovení § 174a zákona č. 326/1999 Sb. zhodnotil závažnost protiprávního jednání účastníka řízení, délku jeho pobytu na území České republiky, jeho zdravotní stav a věk, pevnost a povahu rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území České republiky. Dle vyjádření účastníka řízení jeho manželka žije na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu a může tedy do Vietnamu, kde žije jejich nezletilý syn, kdykoliv vycestovat. Po posouzení výše uvedeného byl odvolací orgán toho názoru, že vydaným rozhodnutím nedojde k nepřiměřenému zásahu do soukromého či rodinného života účastníka řízení. Odvolací orgán dál uvedl, že správní orgán I. stupně při posuzování délky doby, po kterou nelze účastníku řízení umožnit vstup na území členských států Evropské unie, hodnotil zejména závažnost protiprávního jednání účastníka řízení, stanovil dobu, po kterou nelze účastníku řízení umožnit vstup na území členských států v délce 2 let. Poukázal na ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona č. 326/1999 Sb. a uvedl, že dle názoru odvolacího orgánu je stanovená doba 2 let přiměřená, a to s ohledem na posouzení závažnosti protiprávního jednání míry zavinění žalobce. Odvolací orgán byl po prostudování správního spisu přesvědčen, že               správní orgán I. stupně zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v ustanovení § 2 zákona č. 326/1999 Sb. Odvolací orgán zdůraznil, že správní orgán I. stupně zaslal žádost o vydání závazného stanoviska k otázce vycestování účastníka řízení dle ustanovení § 179 zákona č. 326/1999 Sb., a dne 4.3.2011 obdržel závazné stanovisko k možnosti vycestování účastníka řízení s tím, že vycestování je možné. Správní orgán I. stupně postupoval v řízení v souladu s ustanoveními § 3 a § 50 citovaného zákona, tedy zjistil náležitě skutečný stav věci a pro rozhodnutí si opatřil potřebné podklady a zjistil všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch účastníka řízení. Účastníku řízení byla ve smyslu ustanovení § 36 odst. 1, 2, 3 citovaného zákona dána možnost navrhovat důkazy a činit jiné návrhy, vyjádřit v řízení své stanovisko a vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Nalézacím orgánem byl skutkový stav spolehlivě zjištěn, doložen a popsán v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Doba, po kterou nelze účastníku řízení umožnit vstup na území členských států Evropské unie, byla stanovena v souladu se zákonem na 2 roky a odvolacímu orgánu se jeví přiměřená.

Krajský soud shodně se správními orgány dospěl k závěru, že žalobce se    svým jednáním dopustil porušení povinnosti stanovené v § 103 písm. n/ zák.č. 326/99 Sb., podle něhož je cizinec povinen pobývat na území České republiky pouze s platným cestovním dokladem a vízem, pokud tento zákon nestanoví jinak. Žalobce pobýval na území České republiky v období od 1.8.2007 do 3.3.2011 bez víza. Tato skutečnost byla důvodem pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění dle § 119 odst.1 písm. b) bod 3 zákona č. 326/1999 Sb.

Krajský soud se také ztotožňuje se závěry žalovaného obsaženými v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí. Žalovaný postupoval při jeho vydání  v souladu s příslušnými právními normami a procesně správným způsobem. Dbal na zachování všech práv žalobce garantovaných mu právním řádem České republiky.            Původní rozhodnutí  správního orgánu I. stupně ze dne  9.3.2011  bylo zrušeno na základě odvolání žalobce rozhodnutím odvolacího orgánu ze dne 10.8.2011 a při novém  projednání   věci  postupoval  správní orgán I. stupně již  procesně správným

způsobem a vydal rozhodnutí, které potom bylo potvrzeno nyní žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 20.6.2012.

Pokud jde o námitku vznesenou proti postupu správního orgánu, při sepsání protokolu dne 23.11.2011, i v tomto se krajský soud ztotožňuje s odvolacím orgánem (pokud jde o vyrozumění žalobce), avšak nešlo o pochybení, které by ovlivnilo zákonnost přezkoumávaného rozhodnutí, když protokol dne 30.11.2011 byl sepsán s žalobcem a o tomto úkonu byl zástupce žalobce informován a řádně k němu předvolán.

Jak vyplývá z dokumentů založených ve správním spise, žalovaný si opatřil potřebné podklady pro rozhodnutí, takže vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž rozhodoval.

Soud se neztotožnil s námitkami žalobce, které uvedl v žalobě, a týkaly se nesprávného právního posouzení. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalovaný postupoval v řízení o správním vyhoštění v souladu se zákony. Zjistil skutečný stav věcí, opatřil si pro rozhodování řadu podkladů a vyšel tak ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Správní orgán přihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Rozhodnutí je řádně odůvodněno. Žalovaný objasnil na základě jakých úvah a skutečností dospěl ke svému závěru, odůvodnil použití příslušných ustanovení. Námitky žalobce považuje soud proto za neopodstatněné.

 Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl žalobu jako nedůvodnou.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce nebyl v řízení úspěšný a žalovaný náklady řízení nežádal.  

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě  dvou  týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to písemně ve  dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 12.10.2012

                                     JUDr. Miroslava Ježoviczová

                           samosoudkyně