7 Ca 6/2009-88
[OBRÁZEK]
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Viery Horčicové a Mgr. Jana Kašpara v právní věci žalobce: P.H., zastoupeného JUDr. Petrem Kužvartem, advokátem se sídlem v Praze 4, Za Zelenou liškou 967, proti žalovanému: Magistrát hl.m. Prahy, odbor stavební, Mariánské nám. 2, Praha 1, za účasti osoby na řízení zúčastněné: 1) Ing. M.P., 2) Ing. T.P., 3) Pražská energetika, a.s. se sídlem Praha 10, Na hroudě 1492/4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3.11.2008 č.j. S-MHMP 463836/2008/OST/Ca/He,
t a k t o :
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osoby na řízení zúčastněné nemají právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í
Žalobou podanou Městskému soudu v Praze se žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 3. 11. 2008 sp.zn.S-MHMP 463836/2008/OST/Ca/He, kterým bylo změněno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 4 (dále jen „stavební úřad“) ze dne 31.3. 2008 č.j. P4/411053/08/OST/PAHA/4291, jímž k žádosti stavebníka S.J. byla dle ust. § 129 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“) dodatečně povolena změna stavby /část rozestavěné stavby/ bytového domu na pozemku parc. č. 872/5 k.ú. Podolí, Praha 4 (a to v rozsahu ve výroku vymezeném) tak, že za 1) byl nahrazen výrok týkající se zvýšení stavby, resp. nástavby, za 2) byl nahrazen text znění podmínky č.1. Ve zbytku bylo odvoláním napadené rozhodnutí potvrzeno.
Žalobce v žalobě /bod I/ tvrdí, že po předchozím neúspěšném pokusu o legalizaci již zahájené změny stavby cestou povolení podle § 68 stavebního zákona bylo vedeno řízení o odstranění nepovolených změn rozestavěného bytového domu o jedné bytové jednotce. V lednu 2008 bylo následně zahájeno řízení o dodatečném povolení stavby a vydáno rozhodnutí stavebním úřadem ze dne 31.3. 2008, proti kterému se žalobce odvolal. O odvolání bylo rozhodnuto žalovaným touto žalobou napadeným rozhodnutím. Žalobce byl zkrácen jako vlastník sousedních nemovitostí ve svých vlastnických právech, protože jde o mimořádně závažný zásah do dané lokality, a to včetně změny panoramatu; k tomu přikládá vizualizaci stavby. Stavebník se pokusil podivnou stavbu nelegálně zvýšit o další nadzemní podlaží - částečně zastřešenou a obestavěnou terasu.
Nezákonnost dodatečné legalizace nepovolených změn stavby /bod II/ žalobce spatřuje:
Za 1. v tom, že stavebník i zmocněný architekt museli vědět, že žádná stavba nebyla umístěna ani povolena resp. žádná nástavba a že podle původního územního rozhodnutí a stavebního povolení vydaného stavebním úřadem ze dne 30. 8. 2007 (správně 30.8. 2005, pozn. soudu) č.j. P4/86349/05/OST/MAPA/8953 měla stavba dosahovat výšky 11.020. Přesto přesáhli výšku atiky ploché střechy skutečným provedením stavby bez povolení od 30 cm a navíc se bez povolení pokusili zhotovit nástavbu, plochou střechu změnili v pochozích terasu a stavbu zakončili ve výšce 14,260 m. Činili tak ve zjevném úmyslu, zastavil je až zákaz vydaný stavebním úřadem. V době řízení o odstranění nepovolených změn v nezákonných aktivitách pokračovali a pokoušeli se dokončit nepovolené změny stavby a učinit pochozí i tu část, jež se nachází mezi betonovou stěnou zastřešení a okrajem střechy se zábradlím. Tato změna měla další nežádoucí dopad do redukce osvětlení a rušení soukromí sousedů včetně žalobce. Vědomě nepravdivé skutečnosti potvrdil stavebník i v zápise ze dne 12. 12. 2007 a v dopise ze 17. 12. 2007, které žalobce připojil odvolání spolu s fotodokumentací. Stavební úřad nakonec musel zahájit další řízení o odstranění nepovolených změn stavby, poté bylo zábradlí odstraněno, následně stavební úřad i žalovaný se pokusili toto vůbec neřešit pod záminkou, že jde o jiné řízení. Je pravdou, že probíhala 2 řízení o odstranění resp. dodatečném povolení, nicméně význam okolností spojených se zhotovením zábradlí spočívá v průkazu úmyslu protiprávního postupu stavebníka.
Za 2. žalobce tvrdí, že uvedený postup byl v rozporu se stavebním zákonem a poukazuje na v praxi stavebních úřadů běžně uplatňovaný nešvar, kdy stavba postavená načerno a v rozporu se zákonem, a to ze strany stavebníka vědomě, je následně dodatečně legalizována, dochází tak k obcházení územního projednání záměru a ochrany veřejných zájmů, neboť všichni jsou postaveni před hotovou věc. K tomu obsáhle argument čl. 1 odst. 1 Ústavy a Listinou základních prav a svobod, čl. 11 odst. 3, poukazuje na cíle vytčené v ust. § 18 stavebního zákona a další ustanovení tohoto zákona (§ 39) s tím, že tímto postupem dochází k právní ochraně protiprávních jednání a jejích důsledků, ačkoliv by těmto subjektům, kteří vědomě porušují zákon měla být zákonná ochrana odňata. Dodatečnou legalizací stavby je tak poskytována ochrana nikoliv právům a oprávněným zájmům těch, kteří se chovají řádně a respektují autoritu zákona a úřadů. Přitom nejde u takových subjektů o zjevně nedbalostní jednání. Ochranu poskytují zákony tomu, kdo respektuje autoritu zákona a veřejné moci, u takového subjektu lze tolerovat nechtěné, nezáměrné zjevně nedbalostní vybočení např. tím, že zásah provedl bez náležitého veřejnoprávního projednání, bez ohlášení či podobného individuálního aktu. Podmínkou je, že od takové činnosti upustí, jakmile je mu úřadem vytknuta a snaží se o nápravu, pak lze exces legalizovat. Je však v rozporu se zákonem a dobrými mravy, aby subjekt, který soustavně konal svémocně a nezákonně a to záměrně, dosáhl legalizace, protože u něj nelze předpokládat následný respekt k zákonu. V daném případě stavebník svémocně a a soustavně konal nezákonně, stavební úřad tak neměl žádosti vyhovět.
Za 3. žalobce tvrdí, že nelze v souladu se zákonem provést dodatečnou legalizaci stavby v daném případě, leda by měl být dán návod stavebníkům k obcházení zákona, neboť je stavba v rozporu s urbanistickými a architektonickými hodnotami okolní vilové zástavby z prvé poloviny minulého století a vnáší naprosto necitelně a arogantně odchylné prvky a naproti oknům sousedů včetně žalobce staví jednolitou betonovou zeď s dopadem do osvětlení v interiérech a s dopadem do uživatelnosti zahrad. Zvýšení o další nadzemní podlaží a fakt užití střechy jako pochozí jen prohlubují dopady do okolí, včetně narušení pohody soukromí a bydlení, a to i v případě žalobce. Stavební úřad pak vycházel pouze ze stavebního zákona a prováděcích předpisů, zákon stavební pojal izolovaně, odmítl se zabývat zaviněním nezákonností a pouze kontroloval formální naplnění podmínek podle § 129 odst. 2 stavebního zákona. Žádost měl však zamítnout s ohledem na fakt, že stavebník sice podal žádost o dodatečné povolení dne 13. 9. 2007, ale nepředložil zákonem stanovený okruh dokladů, takže mu stavební úřad neadekvátním způsobem vycházel vstříc, když 2× přerušil řízení nad 90 dnů, a ukládal mu doplňovat další a další doklady k výstavbě, místo aby žádost zamítl.
Za 4. žalobce namítá, že došlo k nezákonnému zhotovení černé nástavby na budově naprosto necitelně zasazené do území a tedy prohloubení poškození urbanismu dané lokality nevkusným zbohatlickým odvarem některých pozoruhodných experimentů Ludwiga Miese van der Rohe z doby kolem poloviny minulého století. Má se tak zvýšit nevkusná již zasahující do zájmu sousedů. Stavba nemůže být v souladu ani s cíli územního plánování zejména v souladu veřejným zájmem na rozvoji území, je v rozporu s architektonickým a urbanistickými hodnotami a tedy s čl. 4 odst. 1 vyhl.č. 26/1999 Sb. Hlavního města Prahy (dále jen vyhl.OTPP). Sousedé včetně žalobce se mají dívat ze svých oken obytných místností do jednolité betonové zdi, nahoře ještě nastavěné od 4.NP (nadzemní podlaží) se stěnou z mléčného skla.
Žalobce v odvolání napadl závazná stanoviska dotčených orgánů, a to Odboru ochrany prostředí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 3. 1. 2008, které naprosto rutinně užívaným textem v obdobných případech dovozuje nedotčení krajinného rázu zcela nepřesvědčivě, neobsahuje přesvědčivé a přezkoumatelné odůvodní.
Obdobně žalobce napadl i závazné stanovisko k OKP Magistrátu hl.m. Prahy ze dne 25. 10. 2007 z hlediska památkové péče, kdy došlo k selhání i ve velmi neformální odborném podkladu Národního památkového ústavu z 8. 10. 2007. Přípustnost bez podmínek znamená úplnou rezignaci na uplatnění zájmů státní památkové péče a navíc jde o stanovisko nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
V obou případech žalobce požadoval přezkum v režimu § 149 odst. 4 správního řádu, žalovaný pak tvrdí, že přezkum proběhl a nebyla shledána pochybení. Stanoviska proto žalobce napadá a požaduje jejich soudní přezkum jako aktu, které byly pro finální rozhodnutí závaznými podklady.
Za 5. žalobce tvrdí, že pokud stavebník podal žádost o dodatečné povolení načerno provedené nástavby 4.NP, nadále však prováděl nelegální stavební zásahy - změny téže stavby, jde o úmyslné obcházení územního stavebního řízení a žalovaného tak postavil před hotovou odchylku od ověřené stavební dokumentace. Naplnil podmínky tak pro odejmutí ochrany. Žalobce proto má za to, že stavbu nelze za takového stavu dodatečně legalizovat i kdyby formálně byly naplněny podmínky ust. § 129 stavebního zákona, tyto však naplněny nejsou.
Stavebník zhotovil nástavbu na střeše povolené stavby (ovšem i bez nástavby 4.NP podlaží by stavba byla v rozporu s územním rozhodnutím - je od 30 cm vyšší, což nelze vykládat jako opodstatněnou a omluvitelnou odchylku, jež je v rozmezích běžných technických nepřesností), rozhodl se nedbat zákona a neřídil se tak ověřenou dokumentaci a tím jednoznačně poškodil sousedy, včetně žalobce. Stavební úřad i žalovaný ochotně nelegalitu dodatečně povolili a pokryli.
V předmětném případě proto nelze dosáhnout u načerno zhotovené nástavby souladu s záměry územního plánování ve smyslu ust. § 18 stavebního zákona, dodatečné povolení bylo v příkrém rozporu s veřejným zájem na autoritě zákona, úřadů veřejné správy, na zachování právní jistoty a vymahatelnosti plnění správních aktů vydaných na základě zákona a v jeho mezích. Žalobce proto navrhuje, aby soud napadená rozhodnutí a to včetně rozhodnutí orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 16. 4. 2009 poukazuje na rozhodnutí jím vydané, které nabylo právní moci 10. 11. 2008. K jednotlivým žalobním bodům uvádí následující:
K bodu 1 přisvědčuje žalobci, že stavebník prováděl stavbu umístěnou a povolenou rozhodnutím ze dne 30. 8. 2007 v rozporu s tímto rozhodnutím, proto bylo stavebníku nařízeno provádění stavby zastavit a stavební úřad zahájil řízení o odstranění stavby podle ust. § 129 stavebního zákona.
K bodu 2, kde žalobce poukazuje na činnost tzv. „černých stavebníků“ a odkazuje na Listinu základních práv a svobod a nešvary správních orgánů, žalovaný uvádí, že takové případy se stávají a právě na ně pamatuje uvedené ust. § 129 stavebního zákona.
Bodu 3 a 5 žalovaný oponuje názoru žalobce, že nelze po právu provést dodatečnou legalizaci stavby, protože stavba jako celek je v rozporu s urbanistickým a architektonickým hodnotami okolní vilové zástavby. Poukazuje na to, že zavinění stavebníka nemá vliv na výsledek řízení o odstranění stavby, jak tvrdí žalobce. Rozhodné je, aby stavebník v řízení o dodatečném povolení stavby ve smyslu ust. § 129 odst. 2 stavebního zákona prokázal, že prováděná stavba nebo její část za a) není umístěna v rozporu se záměry územního plánování, zejména s územně plánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o asanaci území; za b) není prováděna či provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje; za c) není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním předpisem. V daném případě stavební úřad přezkoumal předložené podklady a usoudil, že stavebník veřejný zájem prokázal a dostatečně to v napadeném rozhodnutí odůvodnil. Tvrzení žalobce, že stavba jako celek je v rozporu s urbanistickým a architektonickými hodnotami okolní vilové zástavby, nemá žádnou oporu v podané žalobě ani není nijak doloženo, jedná se o subjektivní názor. Navíc proti rozhodnutí stavebního úřadu, kterým byla stavba umístěna a povolena se žalobce neodvolal.
Nelze rovněž souhlasit s tvrzením, že stavební úřad měl žádost o dodatečné povolení zamítnout, když v určené lhůtě stavebník nepředložil všechny požadované doklady, neboť odstranění stavby se dle stavebního zákona i občanského zákoníku považuje za nejpřísnější postih, a proto nelze za nezákonnost považovat, že k doplnění podkladů a dokladů k prokázání veřejného zájmu stavebníkovi správní orgán prodloužil lhůtu.
K bodu 4, k tvrzení žalobce, že uvedená stavba zasahuje do práv a zájmů sousedů včetně žalobce, namítá žalovaný, že toto konkrétně žalobce neprokázal. Závazné stanovisko odboru ochrany prostředí Magistrátu bylo přezkoumáno Ministerstvem životního prostředí, které je sdělením ze dne 22. 4. 2008 potvrdilo. Rovněž bylo přezkoumáno závazné stanovisko odboru kultury památkové péče cestovního ruchu Magistrátu Ministerstvem kultury, které stanovisko opatřením ze dne 18. 4. 2008 potvrdilo. S touto skutečností byl žalobce v napadeném rozhodnutí seznámen. Žalovaný není oprávněn hodnotit formální ani věcnou stránku přezkoumání shora uvedených závazných stanovisek. V dalším, proto odkazuje na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí.
Ze správního spisu (včetně spisu Městské části Praha 4, stavebního úřadu ve věci sloučeného řízení o umístění a povolení novostavby domu) vyplývají následující rozhodné skutečnosti:
Žalobce je spoluvlastníkem pozemku parc. 878, 879 k.ú. Podolí a stavby č.p. 279 na pozemku p.č. 877 v k.ú. Podolí (dalším spoluvlastníkem je J.H., která vystupovala samostatně).
Rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 30. srpna 2005 č.j. P4/86349/05/OST/MAPA /89533 byla podle zákona č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu ve znění pozdějších předpisů(dále jen „předchozí stavební zákon“) ve smyslu § 37 až 62 tohoto zákona ve sloučeném územním a stavebním řízení umístěna a povolena novostavba bytového domu na pozemku č. parc. 872/5, k.ú. Podolí, včetně inženýrských sítí na pozemcích č. parc. 872/5, 1979 a 2007 tamtéž a zpevněných ploch na pozemku č. parc. 872/5 tamtéž, a to podle § 37 a § 66 předchozího stavebního zákona. V rozhodnutí o umístění a povolení stavby byly stanoveny podmínky, mimo jiné podmínkou č. 2 bylo stanoveno, že dům bude mít 1PP (jedno podlaží podzemní) a 3NP (podlaží nadzemní). V podmínce č. 3 byly stanoveny odstupové vzdálenosti nadzemní části bytového domu, a to minimálně 10,93 m od rodinných domů č.p. 278 a 279; minimálně 5,48 m od hranic s pozemky č. parc. 882/1 a 879; minimálně 8,89 m od hranice s pozemkem č. parc. 872/2, a dále odstupové vzdálenosti od hranic s pozemkem č. parc. 1979 a č.parc. 2007 konkrétně stanovené. Rozměry nadzemní části stavby v podmínce č. 4 byly stanoveny maximálně 22,20 × 13,9 m. V podmínce č. 5 byla stanovena úroveň podlahy 1.NP (±0,00) ve výšce 243,55 m n.m. Horní líc atiky ploché střechy nad 3.NP bude ve výšce max. 11,020 nad úrovní podlahy 1.NP, tj. ve výšce max. 254,57 m n.m.
Účastníkem tohoto územního řízení sloučeného se stavebním řízením byl kromě jiných účastníků i žalobce. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí plyne, že žalobci bylo přiznáno toto postavení stejně tak jako ostatním vlastníkům sousedních pozemků, jejichž vlastnická nebo jiná práva mohou být přímo dotčena uvedenou stavbou. Rovněž bylo toto postavení přiznáno vlastníkům a správcům inženýrských sítí, na které bude stavba bytového domu napojena, mj. Pražské energetice, a.s . Ve lhůtě, při ústním jednání dne 25. 8. 2005 uplatnili v písemné formě námitky účastníci řízení (nikoli žalobce), jejich námitky byly v odůvodnění tohoto rozhodnutí vypořádány.
Z protokolu z ústního jednání ze dne 25. 8. 2005 vyplývá, že předmětem tohoto ústního jednání bylo umístění a povolení stavby, a to dvou staveb: - jednak novostavby bytového domu na pozemku č. parc. 872/5 (týká se stavby, která je předmětem této žaloby) a jednak novostavby bytového domu na pozemku č. parc. 872/2 tamtéž. Žalobce uvedl, že „pokud bude zajištěna výkopová jáma tak, aby nedošlo k sesuvu našeho pozemku a bude dodržován roční klid, souhlasí“(stejně tak uvedla i J.H.). Protože řízení ohledně obou staveb byla zahájena současně ostatní účastníci podávali námitky proti oběma bytovým domům, které měly být nově postaveny na uvedených parcelách s tím, že se nehodí do uvedené zástavby. Ze spisu nevyplývá, že by proti k tomuto rozhodnutí o umístění a povolení stavby z 30. srpna 2005, bylo žalobcem podáno odvolání.
Z další části spisu vyplývá, že stavebník požádal o změnu stavby před jejím dokončením, tato byla dle § 68 předchozího stavebního zákona povolena rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 14.2.2007 č.j. P4/133212/06/OST/MAPA/475. K odvolání mj. i žalobce bylo toto rozhodnutí zrušeno Magistrátem hl.m. Prahy, rozhodnutím ze dne 5.10.2007 č.j. S-MHMP 392668/2007/OST/Ca /He a řízení zastaveno (právní moc 19.10.2007). V odůvodnění bylo poukázáno mj. na to, že původní sloučené územní a stavební řízení bylo v rozporu s ust. § 32 odst. 3 předchozího stavebního zákona, že změna stavby dle projektové dokumentace neodpovídá podmínce č. 5 rozhodnutí z 30.8.2005, že bylo rozhodnuto bez závazného stanoviska orgánu památkové péče, ač je stavba v ochranném pásmu památkové rezervace. Protože bylo zjištěno, že stavebník změnu stavby již provádí, stavební úřad zahájil řízení dle § 129 stavebního zákona o odstranění uvedené změny stavby.
Dne 13. 9. 2007 byla podána stavebníkem žádost o dodatečné povolení změny stavby před dokončením ohledně předmětného bytového domu v návaznosti na předně uvedené rozhodnutí o umístění a povolení stavby, a to na základě oznámení o zahájení řízení o odstranění stavby (rozuměno v rozsahu změn prováděných stavebníkem oproti stavebnímu povolení z 30.8.2005), které bylo stavebníku zasláno 23. 8. 2007. Stavebník žádá o dodatečné povolení změny stavby před dokončením v rozsahu dle přiložené projektové dokumentace, včetně příloh, odvolává se na to, že navrhované změny jsou v souladu s územně plánovací dokumentací, odkazuje v tomto směru na část Průvodní zpráva a příslušné výkresy k tomu. Žádost byla doplněna 16.10.2010 mj, o souhlasné stanovisko Odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu Magistrátu hl.m. Prahy s tím, že šlo o doplnění textu původního stanoviska z 29. 6. 2005 a výkresy: uliční fasáda- nových stav, potvrzeného dne 8. 10. 2007 ředitelem téhož odboru 8.10.2007, resp. i Národním památkovým ústavem 4.10.2007.
Stavební úřad 19. října 2007 vyzval stavebníka k odstranění nedostatků a současně řízení o dodatečném povolení změny stavby přerušil. Z výzvy se podává, že prováděná změna stavby je v rozporu s vydaným stavebním povolením, a to v rozsahu: - změna dispozice místností 3.04 WC a 3.05 komora, žebříkovité schodiště vedoucí na střechu, to vše ve 3.NP; - částečně zastřešení střechy o půdorysu 4,2 × 8,8 m² s jednou plnou betonovou zdí a optickou zábranou mléčného skla. K této výzvě bylo doloženo mj. Závazné stanovisko Odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu Magistrátu ze dne 25. 10. 2007, s tím, že změna stavby je přípustná bez podmínek. Pokud jde o tuto změnu pozemek je v ochranném pásmu památkové rezervace, změna spočívá: ve změně dispozice 3.NP, ve zřízení žebříkovitého schodiště na střechu a v částečném zastřešení venkovního prostoru na úrovni střechy.
Další výzva k odstranění nedostatků byla vydána 23. 11. 2007, resp. 26. 11. 2007; stavebník byl vyzván, aby předložil stanovisko Odboru ochrany prostředí Magistrátu hl.m. Prahy k projektové dokumentaci předložené k žádosti. Tento odbor ochrany prostředí Magistrátu ve stanovisku z 3. 1. 2008, ke změně dispozice 3.NP, změně střechy na pochozí a k provedení konstrukce částečného zastřešení, vydal mj. Závazné stanovisko (část B) dle § 12 zákona č. 114/1992 Sb. k otázce, zda stavba mění či snižuje krajinný ráz. Uvedl, že na podkladě předložené projektové dokumentace, ortofotosnímků hlavního města Prahy z období let 1996 až 2005 a znalosti místa z úřední činnosti, uzavřel, že: „ Povolením výše uvedené stavby nemůže být snížen či změněn krajinný ráz, protože se jedná o změny vnitřní dispozice 3.NP, vybudování schodiště na střechu a také o částečné zastřešení pochozí části střechy o výšce cca 3,2 m. Zájem chráněný OOP MHMP v dané věci není tedy není dotčen“. Závazné stanovisko je vydáno na základě výše uvedených podkladů a posouzení možného vlivu záměru na přírodní kulturní a historickou charakteristiku daného místa a oblasti s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonického měřítka a vztahů v krajině. Stanovisko je vydáváno jako závazné dle § 149 správního řádu.
Toto stanovisko bylo předloženo stavebnímu úřadu 14. 4. 2008, dne 28. 1. 2008 pak byly stavebnímu úřadu předloženy výkresy změny stavby před dokončením s vyznačením střešního zábradlí.
Stavební úřad 31. ledna 2008 oznámil zahájení řízení o dodatečném povolení stavby v rozsahu změny stavby shora vymezené. K tomuto oznámení se žalobce prostřednictvím svého zástupce vyjádřil podáním ze 14. 2. 2008 (elektronicky), 19. 2. 2008 písemně a poukázal na ust. § 129 stavebního zákona a na § 18 stavebního zákona, obdobně jako v bodě 2. žaloby namítá v rozpor s Listinou a Ústavou v tom smyslu, že stavebník postupoval v rozporu se zákonem a nelze tedy dodatečnou legalizaci černé stavby provést, když na černo prováděné práce pokračovaly i v době řízení o odstranění stavby (bylo zhotoveno napevno namontováno kovové zábradlí a stavebník nepravdivě tvrdil, že jde o dočasnou konstrukci zakrytí stavby a odstranil ji až na nátlak stavebního úřadu), poukázal na to, že jde o nástavbu zvyšující výškové ohraničení stavby, pro něž je stavebním zákonem předepsáno provedení územního řízení.
Rozhodnutím ze dne 31. 3. 2008 stavební úřad dodatečně povolil část rozestavěné stavby bytového domu, a to v rozsahu - změna dispozice místnosti 3.04 WC a 3.05 komora, žebříkové schodiště vedoucí na střechu, to vše ve 3.NP; - zvýšení stavby o 3,21 m nad částí střechy spočívající v částečném zastřešení střechy o půdorysu 4,2 × 8,8 m² s jednou plnou betonovou zdí a optickou zábranou z mléčného skla; - změnu výšky stavby na +14,260 od ±0,00, na výškové kótě 257,81 mnm. Pro dokončení stavby byly stanoveny podmínky č. 1 až 5; podmínka č. 1 obecně stanovila, že stavba bude dokončena podle ověřené projektové dokumentace, která bude po nabytí právní moci rozhodnutí ověřena a zaslána stavebníkovi. O námitkách účastníků řízení bylo rozhodnuto tak, že byly zamítnuty. Námitky žalobce stavební úřad vypořádal (str. 10 rozhodnutí prvního stupně) tak, že poukázal na ust. § 129 stavebního zákona s tím, že dodatečné povolení stavby stavební zákon připouští při splnění uvedených podmínek v tomto ustanovení, protože nenastala žádná z výše uvedených, nemá stavební úřad právní podklad k zamítnutí žádosti. K nepovolené části stavby- kovové pozinkované konstrukci osazené na úrovni 4.NP nad atikou při jihovýchodní fasádě stavby- stavební úřad uvedl, že tato byla předmětem řízení vedeného pod sp.zn. P4/3530/08/OST/PAHA/2917 a námitka není relevantní. K námitce pod bodem 5 uvedl, že u nástavby zvyšující výškové ohraničení stavby by předcházelo územním řízení, u dodatečného povolení stavby tak tomu není, neboť nelze vést územní řízení o stavbě, která je fakticky v prostoru umístěna, přesto je v řízení k požadavkům na umístění stavby přihlédnuto.
Ohledně splnění podmínek dodatečného povolení dané části stavby (v rozsahu změn) shledal soulad mj. s čl. 4 vyhl. OTPP (str. 8). Uvedl, že stavba byla posouzena v kontextu s pravomocným rozhodnutím o umístění stavby, kterým bylo rozhodnuto o vhodnosti umístění do prostředí stávající architektury. Částečné zastřešení střechy ve stejném moderním architektonickém stylu již na tomto závěru nic nemění. Nejenom adresáti výstupů veřejné správy, ale i orgány státní správy tedy i stavební úřad jsou pravomocnými rozhodnutími orgánů státní správy vázány. V současné době navíc stavební úřad posuzoval naplnění čl. 4 vyhl. OTPP i ve vztahu k rozestavěné stavbě na pozemku p.č. 872/2. Částečné zvýšení stavby se navíc nejeví jako problém vzhledem ke svažitosti terénu. K čl. 8 vyhl. OTPP - odstupy staveb - poukázal na to, že v daném případě částečné zastřešení nemění z důvodu své polohy 4,1 m od jižního okraje střechy výšku stavby, resp. stěny, která je ve smyslu tohoto článku protilehlá k sousednímu domu č.p. 278. S odkazem na čl. 8 odst. 2 uvádí, že horní líc atiky dle prováděcí dokumentace je ve výši 11,050 m a splňuje podmínku. Nejvyšší rovina zastřešení je ve výši 14,320 m, tedy o 3,27 m výše než je horní líc atiky při jižním okraji střechy. Tím, že je pochozí část střechy a zároveň hranice zastřešení zapuštěna o 4,1 m od jižního okraje domu směrem ke středu objektu, je rovina sklopené výšky 3,27 m menší než je vzdálenost 4,1 m k jižnímu okraji střechy a splnění čl. 8 proto zůstává nezměněno a zároveň v souladu s pravomocným stavebním povolením z 30. 8. 2005. Ohledně ochrany veřejných zájmů odkázal dále na vydaná stanoviska dotčených orgánů. Stavební úřad (vzhledem k námitkám J.H.) ohledně navýšení stavby o 50cm(str. 3 dole) již nyní, poukázal na zapuštěnou polohu částečného zastřešení o 4,1 m od jižního okraje domu směrem ke středu objektu, a tudíž se nezmenšuje minimální odstupová vzdálenost mezi sousedními objekty a zůstává stejná dle pravomocného stavebního povolení ve výši 11,020 m, resp. horní líc atiky je 11,050 dle prováděcí dokumentace, rozdíl je 3 cm . K obavě, že bude-li střecha sousedního domu pochozí, dojde vzhledem k blízkosti stavby k narušení soukromí obyvatel sousedního domu a že v původním projektu byla střecha řešena jako nepochozí, stavební úřad uvedl, že z celkové plochy střechy cca 174 m² se stane pochozí část střechy 67 m², nepochozí část zůstává 107 m². Pro zachování soukromí obyvatel zejména domů č.p.278 a 279 i budoucích obyvatel novostavby je na okraji částečného zastřešení a na rozhraní pochozí a nepochozí části střechy- ve vzdálenosti 4,1 m od jihozápadního okraje střechy- optická zábrana z mléčného skla, přičemž ze zastřešené pochozí části střechy není možné vstoupit na nepochází část střechy. K námitce č.4 tohoto účastníka, spočívající v obavě z úbytku denního světla v obytných místnostech domu č.p. 279 stavební úřad uvedl, že v říjnu 2006 zpracovala společnost EKOLA Group studii denního osvětlení a oslunění, ze které je patrné, že nově navržený bytový dům na pozemku č. parc. 872/5 nijak neovlivní osvětlení obytných místností situovaných v prvním a druhém nadzemním podlaží domu č. 279 a vzhledem k jeho situování na sever, neovlivní ani proslunění obytných místností tohoto domu.
Proti tomuto rozhodnutí kromě jiných účastníků podal odvolání rovněž žalobce podáním ze dne 25. 4. 2008, v němž namítl jednak neurčitost stanovené podmínky č. 1 tj. identifikace ověřené projektové dokumentace; v bodě 2 odvolání pak obdobně jako v žalobě i v předchozích svých námitkách poukázal na to, že stavbu načerno zahájenou nelze dodatečně povolit, obdobně se dovolával ust. § 18 stavebního zákona jako v navazujícím bodě 3, tak jako žalobě poukázal na poškození dané lokality s hlediska architektonického, na rozpor s čl. 4 odst. 1 vyhl. OTPP. Závazné stanovisko orgánu ochrany prostředí Magistrátu z 3. 1. 2008 a závazné stanovisko Odboru kultury, památkové péče Magistrátu z 25. 10. 2007 napadl s tím, že obě stanoviska jsou věcně vadná a požadoval, aby byla přezkoumána postupem podle § 149 odst. 4 správního řádu. V bodě 4, 5 a 6 žalobce namítal skutečnosti obdobné jako v žalobě.
Ze spisu vyplývá, že odvolání byla předložena žalovanému k rozhodnutí 28. 7. 2008, (následně na stavbě probíhaly kontrolní prohlídky např. výzva z 30. 10. 2008).
Ve spisové složce žalovaného je založeno:
Opatření Ministerstva životního prostředí ze dne 3.9.2008 č.j. č.j. 500/1491/503 43/08 /doručené žalovanému 8.9.2008/ ve věci: Potvrzení závazného stanoviska Magistrátu hl.m. Prahy, odboru ochrany prostředí ze dne 3. 1. 2008, kterým ministerstvo podle § 149 odst. 4 správního řádu potvrzuje k žádosti žalovaného Závazné stanovisko vydané 3. 1. 2008 k realizaci rozestavěné části stavby bytového na pozemku parc. č. 872/5 a 875/7 a sice ke změně dispozice a instalaci žebříkovitého schodiště v 3.NP, zvýšení stavby o částečné zastřešení pochozí části střechy, vydané k posouzení záměru podle § 12 zákona č. 114/1992 Sb., jehož obsah byl napaden odvoláním žalobce s tím, že je podle názoru odvolatele věcně vadné, nepřesvědčivé a v rozporu se skutečným stavem věci. Na základě předložených dokladů ministerstvo dospělo k závěru, že ze strany Odboru ochrany prostředí Magistrátu nedošlo při vydávání závazného stanoviska podle § 12 zákona č. 114/1992 Sb. k pochybení a nebylo vydáno nezákonné závazné stanovisko, a proto jej potvrdilo. Odbor ochrany prostředí Magistrátu uvedl, z jakých skutečností a podkladů při hodnocení možného vlivu stavby na krajinný ráz vycházel a jaké možné vlivy záměru na jednotlivé hodnoty a charakteristiky krajinného rázu posuzoval, a dospěl k závěru, že jím chráněný zájem v tomto případě není dotčen, s čímž ministerstvo souhlasí. Vzhledem k tomu, že předmětem dodatečného povolení a tedy i posuzování podle § 12 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. byla změna dispozice a instalace žebříkového schodiště ve 3.NP, a zvýšení stavby o částečné zastřešení pochozí části střechy, je ministerstvo též názoru, že ke změně nebo snížení krajinného rázu tímto zásahem nedojde, i proto, že samotný bytový dům, který není předmětem posouzení, byl v území již umístěn a realizován. Ministerstvo dále uvádí, že mu nepřísluší posuzovat soulad stavby s územním plánem ani zasahování do práv či zájmů okolních majitelů nemovitostí. Ti měli svá práva hájit zejména při schvalování územního plánu a při umisťování stavby samotné.
Ministerstvo kultury k žádosti Magistrátu, vydalo Závazné stanovisko ze dne 30.10.2008 č.j. 10403/2008 ve věci změny novostavby spočívající ve zřízení žebříkovitého schodiště na střechu a částečném zastřešení venkovního prostoru na úrovni střechy, a podle § 149 odst. 4 správního řádu potvrdilo Závazné stanovisko Odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu Magistrátu č.j. MHMP 448577/2007/Šus ze dne 25.10.2007. V odůvodnění po shrnutí průběhu stavebního řízení ohledně předmětné stavby bytového domu a její změny a námitek odvolání žalobce ministerstvo uvádí, že si vyžádalo spisový materiál (S-MHMP 448577/2007 a č.j. MHMP 124354/2005) a po prostudování podkladů dospělo k závěru, že není důvod ke změně závazného stanoviska. „Závazné stanovisko orgánu státní památkové péče bylo k této novostavbě zapotřebí vzhledem k tomu, že se nachází v ochranném pásmu památkové rezervace v hlavním městě Praze. Toto ochranné pásmo bylo prohlášeno rozhodnutím Národního výboru hlavního města Prahy ze dne 19. 5. 1981 v souladu s tehdy platnými právními předpisy. Účelem ochranného pásma je především chránit památkovou rezervaci, prostředí k ní, její siluetu, urbanistickou koncepci a měřítko. Veškeré stavby i jiné zásahy v ochranném pásmu je třeba z hlediska státní památkové péče hodnotit vždy především ve vztahu k památkové rezervaci v hlavním městě Praze, jak to odpovídá dikci rozhodnutí, nikoliv z hlediska jejich bezprostředního okolí; urbanistická architektonická i estetická kvalita staveb a jejich vztah k okolní zástavbě je z tohoto hlediska věcí jiných správních úřadů, nikoliv orgánu státní památkové péče. „Zastřešení střechy“ o něž podle odvolání jde na prvním místě, není podle písemného vyjádření Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v hlavním městě Praze, zn. NPÚ-311/13733/2007 v rozporu se režimem památkové ochrany v území ochranného pásma. Na základě tohoto odborného vyjádření podle ust. § 14 odst. 6 zákona č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „památkový zákon“) a ve smyslu ust. § 14 odst. 4 památkového zákona bylo na žádost stavebníka zpracováno závazné stanovisko. Změny původního projektu prohlásilo z hlediska památkové péče za přípustné a od odůvodnění závazného stanoviska, které není samostatným správním rozhodnutím upustilo analogicky podle ust. § 68 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů( dále jen „správní řád“). Ministerstvo kultury považuje za dostačující ke zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, spisový materiál s původní i pozměněnou projektovou dokumentací, další podklady v obou spisech citovaných shora, doplněné fotografií přiloženou odvolání. Po posouzení těchto podkladů neshledalo Ministerstvo kultury důvod pro změnu závazného stanoviska, a proto je potvrdilo.“( konec citace).
Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 3.11.2008 bylo rozhodnutí orgánu prvého stupně změněno, jak bylo shora uvedeno (v textu formulace podmínky č. 1 a v textu výroku stran zvýšení stavby). V odůvodnění rozhodnutí žalovaný shrnul námitky jednotlivých odvolatelů, obecně uvedl (str. 3), že z projektové dokumentace vyplývá, že se jedná „ o zpřístupnění střešní roviny“ a její „částečné přestřešení“, tedy zvýšení povolené novostavby bytového domu. Odvolací orgán odkázal na to, že se uvedenou novostavbou bytového domu již zabýval, poukázal na vady, které vytkl v předchozím odvolacím řízení (tj. v rozhodnutí ze dne 5.10.2007 č.j. S-MHMP 392668/2007/OST/Ca /He, uvedeném shora,pozn.soudu), které bylo vedeno k žádosti stavebníka dle § 68 stavebního zákona, s tím, že následně, vzhledem k zjištění, že stavebník změnu stavby již provádí, bylo proto předchozí rozhodnutí zrušeno a řízení o změně stavby před dokončením zastaveno, a proto byla následně stavba projednána podle § 129 odst. 3 stavebního zákona.
K odvolacím důvodům žalobce /str. 6 rozhodnutí/ dal za pravdu žalobci v bodě 1, podmínku č. 1, která byla nešťastně formulována proto změnil. Přisvědčil rovněž žalobci v bodě 2, že stavba byla stavebníkem prováděna v rozporu s pravomocným rozhodnutím o umístění na povolení stavby, ale odmítl názor žalobce, že stavbu nelze dodatečně povolit s odkazem na ust. § 129 stavebního zákona. K bodu 3, pokud jde o necitelné zasazení obytného domu do území, poukázal na to, že proti rozhodnutí z 30. 8. 2005 nebylo podáno odvolání a stavebním úřadem v tomto rozhodnutí byl učiněn závěr o souladu s čl. 4 vyhl. OTPP. Doplnil, že závazná stanoviska byla přezkoumána příslušnými ústředními orgány státní správy a nebyla shledána pochybení. Dále se vypořádal s dalšími námitkami pod body 4-5 s tím, že pro výsledek odvolacího řízení je rozhodné, zda stavebník prokázal splnění podmínek pro dodatečné povolení. K bodu 6, namítaný postup stavebního úřadu, kdy tento 2x přerušoval řízení o dodatečném povolení k doplnění podkladů stavebníkem, neshledal vadou, která by měla vliv na výsledek odvolacího řízení. V závěru odůvodnění se uvádí, že je na dotčených orgánech, aby posoudily, zda navrhovaná stavba svým umístěním a prováděním ve svém okolí nezhoršuje životní prostředí ve stavbách a v okolí jejich dosahu nad přípustnou míru či nikoli.
K výzvě soudu se jako zúčastněné osoby přihlásily účastníci stavebního řízení Ing. M.P., Ing. T.P. a Pražská energetika, a.s., ve věci samostatné vyjádření nepodali.
Městský soud v Praze napadené rozhodnutí i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán (ust. § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů - dále jen "s.ř.s."); vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování správního orgánu (ust. § 75 odst. 1 s.ř.s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O žalobě rozhodl rozsudkem bez jednání za výslovného souhlasu žalobce i žalovaného (§ 51 s.ř.s.). O námitkách žalobce uvážil takto:
Soud předně předesílá, vzhledem k obsahu námitek uplatněných v žalobě, že předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí žalovaného ze dne 3.11.2008, potažmo rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 31.3.2008 o dodatečném povolení části rozestavěné stavby bytového domu, a to v rozsahu, jak je vymezen výrokem rozhodnutí prvního stupně ve znění změny provedené rozhodnutím druhého stupně, tzn. že je posuzována přípustnost dodatečného povolení: - změny dispozice místnosti 3.04 WC a 3.05 komora, žebříkové schodiště vedoucí na střechu, to vše ve 3.NP; - nástavby spočívající ve zvýšení stavby o 3,21m na ±14,260 od ±0,00, na výškové kótě 257,81 mnm Bpv., nad částí střechy spočívající v částečném zastřešení pochozí ploché střechy o půdorysu 4,2 × 8,8 m² s jednou plnou betonovou zdí a optickou zábranou z mléčného skla, nikoli přípustnost umístění a povolení novostavby předmětného domu vůbec, k níž došlo rozhodnutím ze dne 30.8.2005, proti němuž nebylo podáno odvolání.
Argumentaci žalobce v námitce bodě 1., 2. i 5., prolínající se i do dalších žalobních bodů, poukazující na postup stavebníka v rozporu s původním rozhodnutím o umístění a povolení stavby ze dne 30.8.2005, v níž žalobce namítá nesprávný postup stavebního úřadu a dovozuje, že jeho povinností bylo nařídit odstranění provedených změn s tím, že nelze poskytovat ochranu a legalizovat stavbu tomu, kdo zákon nerespektuje, soud důvodnou neuznal. Ač se žalobce dovolává Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod, popř. stavebního zákona a jiných předpisů, je nutno právě s ohledem na princip vyjádřený v Ústavě a Listině, že státní orgány jsou povinny uplatňovat moc jen na základě zákona a v jeho mezích, vyjít z právní úpravy stanovené stavebním zákonem.
Podle § 129 odst. 1 písm. b) a odst. 2 stavebního zákona stavební úřad nařídí vlastníku stavby, popřípadě s jeho souhlasem jiné osobě, odstranění stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného tímto zákonem anebo v rozporu s ním; avšak stavbu uvedenou právě v odstavci 1 písm. b) lze dodatečně povolit, pokud stavebník nebo její vlastník prokáže, že
a) není umístěna v rozporu se záměry územního plánování, zejména s územně plánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o asanaci území,
b) není prováděna či provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje,
c) není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem.
Podle odst. 3 téhož ustanovení u stavby prováděné či provedené bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného tímto zákonem anebo v rozporu s ním, stavební úřad zahájí řízení o jejím odstranění. Pokud půjde o stavbu uvedenou v odstavci 2, stavebník nebo vlastník požádá o její dodatečné povolení a předloží podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti; v tomto řízení postupuje podle § 111 až 115. Bude-li stavba dodatečně povolena, řízení o odstranění stavby zastaví.
Podle odst. 4 téhož ustanovení, bude-li předmětem dodatečného povolení stavba již dokončená, může v něm stavební úřad vyjádřit souhlas s jejím užíváním. U dokončené stavby, kterou lze užívat jen na základě kolaudačního souhlasu, vyzve stavební úřad stavebníka k podání žádosti o jeho vydání.
Z obsahu správního spisu vyplývá, že stavební úřad postupoval podle uvedených ustanovení a nemohl proto nařídit odstranění části rozestavěné stavby v rozsahu, v níž již byla provedena v rozporu s původním rozhodnutím z roku 2005, neboť stavební zákon jej v takovém případě nenadal oprávněním nařídit odstranění stavby přesto, že stavebník splnil zákonné požadavky pro dodatečné povolení, a to z důvodu, že se stavebník před zahájením řízení o odstranění stavby či o jejím dodatečném povolení, či v jeho průběhu, i nadále jednal v rozporu se zákonem. Žalovaný v napadeném rozhodnutí proto správně poukázal na konkrétní postup stavebního úřadu podle uvedených ustanovení s tím, že stavební zákon i přesto dává možnost takovýmto stavebníkům, aby prováděnou stavbu daly do souladu s platnou právní úpravou. Stavební úřad proto, splní-li stavebník požadavky shora uvedené nemůže nařídit odstranění stavby (ani části) bez dalšího. Nelze ani subsidiárně použít ust. § 51 odst. 3 ve spojení s ust. § 3 správního řádu, která umožňují zamítnutí žádosti bez dalšího dokazování, jen v případě, je-li zjištěna skutečnost, která znemožňuje žádosti vyhovět. Za takovou zjištěnou skutečnost, která by bránila vyhovět žádosti stavebníka o dodatečné povolení změny stavby, však vzhledem k výslovnému znění stavebního zákona nelze považovat deliktní jednání stavebníka; takovou skutečností by mohlo být konkrétní zjištění prokazující nesplnění jedné z podmínek dle § 129 odst. 2 písm.a) – c) stavebního zákona (který však postup speciálně upravuje). Pak by splnění dalších podmínek bylo již nadbytečné prokazovat. Dodatečné povolení stavby jako institut stavebního zákona umožňuje, aby stavební úřad změnu provedenou stavebníkem při realizaci stavby v rozporu s původním rozhodnutím z roku 2005, posoudil a dodatečně - při splnění zákonných podmínek daných ust. § 129 odst. 2 písm. a) – c), daný faktický stav legalizoval. Toliko nesplní-li stavebník uvedené podmínky (tyto platí kumulativně), resp. není–li jedna z nich splněna, stavební úřad může žádost o dodatečné povolení zamítnout a nařídit následně odstranění stavby (či její části). Stavebnímu úřadu proto ani nelze vyčítat, že se odmítl zabývat „zaviněním“ stavebníka a zkoumal „formální“ naplnění podmínek § 129 stavebního zákona, jak žalobce dále naznačuje v bodě 3.žaloby, když nadto zkoumal jejich věcné naplnění.
Klíčovou námitkou, která v případě její důvodnosti by mohla vést ke zrušení napadeného rozhodnutí, je tvrzení žalobce v bodě 1. a 3. žaloby, že dodatečně povolenou změnou tzn. nástavbou došlo ke změně, která má nežádoucí dopad do „redukce osvětlení a rušení soukromí sousedů,včetně žalobce“, resp. „ naproti oknům sousedů včetně žalobce staví jednolitou betonovou zeď s dopadem do osvětlení v interiérech a s dopadem do uživatelnosti zahrad“ protože zvýšení o další nadzemní podlaží a fakt užití střechy jako pochozí prohlubují dopady do okolí, včetně narušení pohody soukromí a bydlení. Soud však důvodnost tohoto tvrzení neshledal.
Dodatečně povolená změna dispozice v 3.NP nemohla mít dopad do vlastnických a užívacích práv sousední nemovitosti žalobce, změna „spočívající ve zvýšení stavby o 3,21m na ±14,260 od ±0,000, na výškové kótě 257,81 mnm Bpv., nad částí střechy spočívající v částečném zastřešení pochozí ploché střechy o půdorysu 4,2 × 8,8 m² s jednou plnou betonovou zdí a optickou zábranou z mléčného skla, pak rovněž ne. Původní výška atiky byla stanovena na 11,020m nad 1NP, nová výška je 14,260m, rozdíl je 3,24 celkem; zvýšení o pochozí zastřešenou terasu dle rozhodnutí z 31.3.2008 i ve znění změny provedené žalovaným je zvýšení o 3,21m. Stavebník se tak dopustil odchylky ohledně výšky původní povolené rozhodnutím z roku 2005 skutečně v rozsahu 3cm( 3,24m -3,21m), nikoli tedy žalobcem tvrzených 30cm. Vyplývá to jednoznačně i z rozdílu max. výšky od ±0,000,tj.rozdílu výškových kót 257,81mnm – 254,57mnmBpv. Soud nemohl přisvědčit ani obecnému tvrzení žalobce, že nástavba – zvýšení stavby má dopad do redukce osvětlení a rušení soukromí. Již v rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 31.3.2008 je správně poukázáno na to, že podle projektové dokumentace nejde za prvé o zvýšení- zastřešení v rozsahu celého obvodu novostavby domu, ale jde o nástavbu jen v části 4,2 x 8,8m2 pochozí ploché střechy, a to od objektu domu žalobce na vzdálenější straně, od okraje střechy 3.NP ve vzdálenosti 4,1m, a tedy, výška tohoto zastřešení, když se sklopí, nemá vliv na výšku stěny novostavby domu na straně přiléhající k domu žalobce, odstupová vzdálenost dle čl. 8 OTPP, se tak nemění, neboť „sklopena dopadá zase na plochu původní střechy 3.NP“. Z tohoto důvodu je také vyloučeno, aby toto zvýšení mohlo ovlivnit či redukovat osvětlení obytných místností v domě žalobce, a tedy změnit údaje zjištěné v řízení o umístění a povolení novostavby v roce 2005. Vzhledem k tomu, že vzdálenost mléčné stěny od okraje střechy 3.NP je 4,1m a na takto oddělenou nepochozí část střechy ve směru ke stavbě žalobce není přístup, není možno ani dojít k závěru, že došlo oproti původnímu povolení z 30.8.2005 ke změně poměrů ve smyslu zásahu do soukromí žalobce, či pohody bydlení. Není-li pochozí celá „střecha“(strop 3.NP), ale jen část na odvrácené straně od stavby žalobce a je-li tato oddělená od nepochozí, tak, že na ni nelze vstoupit, a nadto stěnou z mléčného skla od okraje směřujícího k domu žalobce 4,1m a neprůhlednou, nelze dospět k závěru, že by došlo nad míru přípustnou poměrům k zásahu do pohody bydlení, či jiných práv žalobce. Samotné dodatečné povolení této nástavby tak poměry v daném území ve vztahu k žalobci nemohlo ovlivnit zásadním, zákonem nedovoleným způsobem, když nadto novostavba je umístěna na pozemku severně, resp. severovýchodně od pozemku žalobce.
Argumentace žalobce, že „naproti oknům sousedů včetně žalobce staví jednolitou betonovou zeď s dopadem do osvětlení v interiérech a s dopadem do uživatelnosti zahrad“ nemůže ve vztahu k žalobou napadenému rozhodnutí obstát. Tato námitka měla své místo v řízení vedeném v roce 2005, kdy bylo rozhodování o samotném umístění novostavby a stavebním povolení, a kdy byla povolena novostavba při stanovení vzdálenosti od domu žalobce a výšce 3.NP. V té době tuto obranu však žalobce neuplatnil, ani odvolání proti uvedenému rozhodnutí nepodal. Žalobce se pak může dovolávat u soudu ochrany svých práv, nikoli práv dalších sousedů, kteří tak musí činit samostatně.
Přisvědčit žalobci soud nemohl ani v tom, že stavební úřad opakovaně přerušil řízení a požadoval doplnění podkladů od stavebníka. Tento postup není v rozporu se stavebním zákonem, žalobce ani netvrdí, že by byl tímto postupem zkrácen ve svých právech. Jak již bylo shora uvedeno, stavební úřad žádost o dodatečné povolení stavby zamítne a nařídí odstranění stavby jen, pakliže stavebník neprokáže splnění podmínek pro dodatečné povolení stavby.
V bodě 3. a zejména 4. žaloby žalobce namítá rozpor umístění novostavby domu jako takového, včetně nástavby, s architektonickými a urbanistickými hodnotami zástavby daného území, porušení čl. 4 odst. 1 vyhl. OTPP. Ohledně samotného umístění a povolení této stavby uvedená námitka, míří-li proti této novostavbě jako takové, měla místo v řízení vedeném v roce 2005, předně při rozhodování o umístění stavby. Jak shora uvedeno takovouto námitku žalobce neuplatnil ani nepodal odvolání. Samotná změna dodatečně povolená nyní napadeným rozhodnutím podle stavebního úřadu ani podle závazných stanovisek dotčených orgánů státní správy na úseku ochrany krajinného rázu a orgánu ochrany kulturních památek (vzhledem k tomu, že jde o území v ochranném pásmu památkové rezervace) nezpůsobuje oproti původnímu povolenému provedení stavby takovou změnu, která by se uvedených chráněných zájmů dotkla. Sám žalobce označuje architektonické řešení stavby a a její umístění v dané zástavbě za „nevkusné“, lze tak souhlasit s žalovaným, že může jít o subjektivní názor žalobce. Zákonná úprava zavazuje stavební úřad, popř. dotčené orgány posouzením daného záměru, samotný nesouhlas jednotlivce apriori neznamená nezákonnost takového posouzení. Stavební zákon ani prováděcí předpisy pak nezakládají právo na „krásný“ výhled z oken, soud se proto k obecné argumentaci navozené v tomto směru žalobou nemůže jinak vyjádřit, než ji odmítnout.
V daném případě žalobce ohledně vydaných závazných stanovisek dotčených orgánů státní správy, týkajících se i posouzení přípustnosti zásahu do architektonické a urbanistické stávající zástavby daného území, v žalobě toliko uvedl, že v odvolání napadl jednak Závazné stanovisko orgánu ochrany prostředí Magistrátu hl.m. Prahy z 3. 1. 2008, jednak Závazné stanovisko Odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu Magistrátu č.j. MHMP 448577/2007/Šus ze dne 25.10.2007. Oběma těmto stanoviskům vytýká v žalobě obecně formální zhodnocení stavu, nepřesvědčivost a nepřezkoumatelnost. s tím, že požadoval jejich přezkum dle § 149 odst. 4 správního řádu a že žalovaný tvrdí, že přezkum proběhl a nebyla shledána pochybení, žalobce proto obě stanoviska napadá...(viz žaloba str.5/6).
K takto vznesené námitce v žalobě soud předně musí konstatovat, že jde o námitku vzhledem ke skutkovému stavu věci neurčitou, míjející relevantní rozhodné skutečnosti.
Žalobce /z procesního hlediska/ napadl v odvolání shora uvedená závazná stanoviska, ovšem s argumentací v „jedné větě“, že jsou nepřesvědčivá a nepřezkoumatelná (jako v žalobě) a žádal o přezkum dle § 149 správního řádu. Žalovaný proto požádal o jejich přezkoumání příslušné nadřízené orgány (Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo kultury), tato v rámci odvolacího provedla přezkum, a jak shora uvedeno, stanoviska potvrdila. Ač žalovaný před vydáním konečného rozhodnutí s těmito neseznámil žalobce, jak sám v závěru odůvodnění svého rozhodnutí přiznává, protože „na věci nic nemění“, žalobce tuto procesní vadu nenamítá, netvrdí ani, že se s nimi následně seznámil. Žalobce v žalobě toliko opakuje to, co uvedl v odvolání proti původním stanoviskům příslušných odborů Magistrátu. Požadavek žalobce, aby soud přezkoumal původní závazná stanoviska, aniž by věcně a konkrétně napadal potvrzující stanoviska nadřízených ministerstev, resp. kdy z jeho argumentace není zřejmé, zda a která „obě stanoviska“ vlastně má na mysli (když o selhavších orgánech hovoří ve vztahu k odborům Magistrátu, popř. stanovisku NPÚ z 8.10.2007, nikoliv ve vztahu k ministerstvům) soud proto považuje za žalobní důvod míjející rozhodnou ve věci relevantní skutečnost, jak z hlediska procesního tak věcného, nehledě na absenci konkrétního tvrzení nezákonnosti, a proto jej neshledal důvodem pro zrušení rozhodnutí žalovaného.
Nadto Závazné stanovisko Odboru ochrany prostředí Magistrátu hl.m. Prahy je vydáno dle ust. § 12 zákona č. 114/1992Sb., toto stanovisko je také Ministerstvem životního prostředí potvrzeno. Žalobci jako fyzické osobě sice nelze upřít legitimitu námitky proti tomuto stanovisku (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 2As 49/2007-191), nicméně dotčení svého práva na příznivé životní prostředí, a tím přímé dotčení svých vlastnických práv k sousední nemovitosti, kde žije, musí být alespoň v základních rysech tvrzeno. Již shora bylo soudem uvedeno, že proti novostavbě, resp. v daném případě jen relevantní nástavbě z hlediska architektonického a urbanistického zásahu do území (a v tomto smyslu krajinného rázu) byly vzneseny žalobcem jen obecné námitky „nevkusu“ dané stavby vůbec, formálně pak nepřezkoumatelnosti stanovisek. Soud, vzhledem k ataku žalobcem nastolenému a obsahu vydaných stanovisek, a to jak dotčeného odboru Magistrátu, tak i Ministerstva životního prostředí, jak byla shora předestřena, proto uzavírá, že jejich nepřezkoumatelnost v daném případě nemohla být shledána. Vyplývá z nich konkrétně, že byla hodnocena přípustnost změny dispozice 3.NP a nástavby na pochozí části střechy, která sama o sobě krajinný ráz narušit nemůže, vzhledem k podkladům, z nichž orgán vycházel a znalosti prostředí. Obdobě soud hodnotí i závěry vyslovené ve stanovisku odboru kultury Magistrátu a v potvrzujícím závěru Ministerstva kultury. kde je zdůrazněno, že stavba je v ochranném pásmu památkové rezervace, a zásahy v tomto pásmu je proto z hlediska památkové péče třeba hodnotit ve vztahu k památkové rezervaci v hl.m. Praze, nikoli z hlediska jejich bezprostředního okolí, když toto hodnocení z hlediska urbanistického a architektonického spadá do působnosti jiných orgánů. Obecná tvrzení žalobce se tak v tomto smyslu vybočují navíc z rámce, který je předmětem posuzování orgánu památkové péče, žalobce (i pokud by byl legitimován k takové námitce jako fyzická osoba) ani netvrdil konkrétní důvod, kterým nástavba nepříznivě atakuje území památkové rezervace hl.m. Prahy.
Soud k tomu obecně dodává, že rozsah požadovaného přezkumu dle § 149 odst. 4 správního řádu je vymezen tvrzeními účastníků v odvolání, popř. jejich konkrétními dříve uplatněnými námitkami v průběhu řízení. Jejich obecnosti či konkrétnosti pak odpovídá i obecnost či konkrétnost závěrů vyslovených nadřízenými orgány při přezkoumání.
Z uvedených důvodů soud podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl jako nedůvodnou.
O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., když žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému žádné náklady přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Výrok o náhradě nákladů osob zúčastněných na řízení se opírá o ust. § 60 odst. 5 s.ř.s., podle něhož má taková osoba právo na náhradu jen těch nákladů, které vynaložila v souvislosti se splněním povinností, kterou jí soud uložil.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 19. září 2012
Mgr. Jana Brothánková, v.r.
předsedkyně senátu