58A 66/2010-27

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohuslavou Drahošovou v právní věci žalobce Z.  U., zastoupeného JUDr. Františkem Dohnalem, se sídlem Opava, Těšínská 29, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem  28. října 117, Ostrava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2.8.2010 č.j. MSK 114606/2010, sp. zn. DSH/28203/2010/Now, ve věci přestupku,

                                                             t a k t o :

1. Žaloba  s e   z a m í t á .
2. Žádný z účastníků  n e m á  právo  na náhradu nákladů řízení.                                                                                                                                                

                                                     O d ů v o d n ě n í :

I.                                                                                                                            

      Žalobce podal v zákonné lhůtě žalobu proti v záhlaví rozsudku označenému rozhodnutí žalovaného ze dne 2.8.2010, kterým žalovaný podle § 67 odst.1 písm.a) z.č.129/2000 Sb. a ust. 89 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu přezkoumal rozhodnutí vydané Magistrátem města Opavy, odboru dopravy,  ze dne 1.6.2010 č.j. 23612/2009/DOPR/HrP.

V žalobě uvedl, že žalovanému (patrně žalobci) je kladeno za vinu, že dne 13.11.2009 ve 18.30 hod. na místní komunikaci v obci Otice, při řízení motorového vozidla zn. Mercedes Benz r.z. X se nechoval ohleduplně a ukázněně, a současně rovněž nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem a jiným okolnostem, které bylo možno předvídat (osvětlené vozidlo Toyota stojící a následně couvající od pravého okraje vozovky vlevo ve směru hodinových ručiček mimo pozemní komunikaci do vjezdu u domu č. X), a v příčinné souvislosti s tímto jednáním nestihl včas reagovat na již couvající vozidlo Toyota a do tohoto narazil. Dále je mu kladeno za vinu, že v tomto úseku komunikace, kde je nejvyšší dovolená rychlost 50 km/hod tuto překročil nejméně o 2 km/hod.

Žalobce uvedl, že se domnívá, že ze strany žalovaného jako odvolacího orgánu došlo k nesprávnému právnímu posouzení předmětné dopravní nehody.  Poukazoval na obsah odvolání podaného proti rozhodnutí MM Opavy ze dne 25.6.2010. Namítal, že v odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvého stupně absentuje výčet provedených důkazů a úvah, na nichž je rozhodnutí postaveno, a že žalovaný v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí řízení shrnuje provedené dokazování  zcela nedostatečně.

Žalobce též uvedl, že odmítá výrok rozhodnutí o překročení povolené rychlosti o 2 km/hod, když se domnívá, že toto překročení je natolik mizivé, zanedbatelné, že nedosahuje intenzity přestupku. Byl toho názoru, že toto nemůže být příčinou předmětné dopravní nehody. V této souvislosti  poukázal na  rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14.12.2009 č.j. As 104/2008-45. Žalobce taktéž odmítl výrok, že se nechoval ohleduplně a ukázněně (§ 4 písm. a/ zák.č.361/2000 Sb.). Uvedl, že žalovaný připouští, že řidič couvajícího vozidla se musí přesvědčit předně o možnosti manévr vůbec zahájit, následně však rovněž musí nutně kontrolovat jízdní manévr i v jeho průběhu a to právě tak, aby prováděním manévru jiné účastníky provozu neohrozil. Namítal, že k tomu, zda se takto řidič vozidla S. choval, žalovaný žádné stanovisko nezaujal. Uvedl, že je nepochybné, že řidič S. se takto nechoval, když z jeho podání, které učinil před správním orgánem vyplývá, že při provádění couvání nesledoval dostatečně situaci za svým vozidlem. Žalobce dovozoval, že je nepochybné, že řidič S. jako účastník silničního provozu si počínal v rozporu s ustanovením § 24 zákona o provozu na pozemních komunikacích a vyvolal tak nebezpečnou situaci. Poukázal na to, že v obydlené části nelze vyloučit pohyb osob, automobilů na vozovce, couvání přes dva jízdní pruhy, sníženou viditelnost, kdy hrozí bezprostřední ohrožení dalších účastníků silničního provozu. Vytýkal, že těmito námitkami uváděnými v odvolání se žalobce vůbec nezabýval, nereagoval na ně a přiklonil se k názoru MM Opavy, že svou pozornost nemůže couvající řidič soustředit pouze na dění okolo sebe, ale především na vlastní provádění jízdního manévru atd., přičemž pominul skutečnost, že couvání je ohrožující delikt ve vztahu k jiným účastníkům silničního provozu.

Namítal, že žalovaný při přezkoumání napadeného rozhodnutí se řádně nezabýval všemi důvody a uváděnými skutečnostmi v podaném odvolání, napadené rozhodnutí nepřezkoumal v celém rozsahu a ani nezaujal konkrétní stanovisko k argumentům účastníka obsaženým v odvolání, nápravu nezjednal a vady neodstranil. Navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje zrušil a vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě ze dne 1.2.2011 uvedl, že souhlasí s tím, aby o věci samé bylo rozhodnuto bez jednání. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že se s odvolacími námitkami beze zbytku vypořádal. Dále uvedl, že výčet provedených důkazů včetně jejich obsahu se v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nachází na str. 2 - 6, hodnocení důkazů, vypořádání se s námitkami obviněného a právní posouzení skutku (tedy úvahy, na nichž je rozhodnutí postaveno) se nacházejí na str. 6 - 9 tohoto rozhodnutí. Závěru, který žalobce cituje z napadeného rozhodnutí žalovaného a který je podle žalobce nedostatečný, předchází několik stran podrobného odůvodnění, které je podle žalovaného více než dostatečné. Překročení nejvyšší dovolené rychlosti v daném místě o pouhé 2 km/h bylo posouzeno jako přestupek, a to i z hlediska materiálního znaku, tedy porušení nebo ohrožení zájmu společnosti, neboť i takto zanedbatelné překročení rychlosti, které by za jiných okolností nemuselo být přestupkem, bylo v projednávaném případě příčinou dopravní nehody, což je prokázáno znaleckým posudkem. K námitce žalobce, že žalovaný se nevypořádal s námitkou porušení povinnosti řidiče druhého vozidla, R. S.,  žalovaný uvedl, že odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí str. 5 odstavec druhý a třetí. Žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl.

II.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného včetně správního řízení, které jeho vydání předcházelo, tedy i řízení a rozhodnutí správního orgánu I. stupně v mezích žalobních bodů k datu vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1,2 zákona č.150/2002 Sb. soudního řádu správního, dále jen s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Zjistil, že:

1) Rozhodnutím žalovaného ze dne 2.8.2010 bylo rozhodnutí Magistrátu města Opavy, odboru dopravy č.j. 23612/2009/DOPR/HrP ze dne 1.6.2010  ve věci přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ust. § 22 odst.1 písm. f) bod 4. a § 22 odst.1 písm. l) zákona č. 200/1990 Sb. změněno tak, že ve výroku rozhodnutí se text  - překročil nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním právním předpisem v obci nejméně o 2,75 km/h, neboť na základě technické analýzy dopravní nehody v tomto úseku jel po odečtení technicky přijatelných mezí výsledných hodnot rychlostí nejméně 52,75 km/h - nahrazuje textem - překročil nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním právním předpisem v obci nejméně o 2 km/h, neboť na základě technické analýzy dopravní nehody v tomto úseku jel po odečtení technicky přijatelných mezí výsledných hodnot rychlostí nejméně 52 km/h.Ve zbytku bylo rozhodnutí Magistrátu města Opavy, odboru dopravy č.j. 23612/2009/DOPR/HrP ze dne 1.6.2010 potvrzeno.

 V odůvodnění rozhodnutí žalovaný správní orgán uvedl, že po zhodnocení celé věci neshledal podané odvolání Z. U. důvodné. K procesní stránce řízení před magistrátem ani náležitostem přezkoumávaného rozhodnutí nemá nadřízený správní orgán výhrady. Magistrát zahájil řízení o přestupku řádným doručením písemného oznámení o zahájení řízení obviněnému i jeho zmocněnci. Současně nařídil konání ústního jednání, při kterém jako svědky vyslechl všechny osoby, které byly dopravní nehodě přítomny. Vzhledem ke zjištěným skutečnostem magistrát usnesením rozhodl o ustanovení znalce k vypracování analýzy dopravní nehody. Po obdržení zadaného znaleckého posudku nařídil magistrát nové ústní jednání, přičemž v předvolání sdělil rozšíření obvinění a příslušným způsobem pozměnil také znění skutkové věty. Termín ústního jednání byl odročen nejdříve na základě žádosti zmocněnce pro kolizi s jednáním u jiného správního orgánu, později z důvodu zdravotního stavu zmocněnce. Magistrát proto požádal nadřízený správní orgán o prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí a stanovil nový termín ústního jednání, při kterém provedl důkaz znaleckým posudkem. Zmocněnec obviněného využil možnosti vyjádřit se k provedeným důkazům a podkladům rozhodnutí, v závěru jednání pak vzal na vědomí, že projednání věcí je ukončeno a bude vydáno rozhodnutí, které bylo následně zmocněnci řádně doručeno.

K námitkám vzneseným odvolatelem krajský úřad uvedl, že z obsahu spisové dokumentace ani napadeného rozhodnutí nezjistil, že by magistrát opomenul provedení některých důkazů, respektive že by se s některými důkazy nevypořádal. Provedené dokazování i hodnocení důkazů magistrát zevrubně popsal v odůvodnění rozhodnutí na stranách 2 až 6, a to včetně závěrů které lze mít na základě svědeckých výpovědí za prokázané. Magistrát rovněž samostatně hodnotil obsah znaleckého posudku, přičemž se neopomněl zabývat taktéž námitkami obviněného. Námitku o nevypořádání se s důkazy označil za neopodstatněnou.

Vyjádřil se podrobně k námitce nesprávné právní posouzení věci magistrátem.

 Zdůraznil, že povinnost dodržovat nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci jednoznačně patří mezi důležité povinnosti podle zákona o silničním provozu, a to bez ohledu na to, jak "velké" je vlastní porušení, přičemž význam uvedené povinnosti jako takové neodvisí od hodnocení konkrétního zavinění a skutkových okolností správním orgánem. K námitce odvolatele, že mu nebylo prokázáno, že by nezachoval míru povinné opatrnosti, tj. že by řídil vozidlo rychlostí vyšší, než jaká odpovídala jeho schopnosti zastavit, uvedl, že byl v provedeném řízení na základě znaleckého posudku jasně prokázán opak. Z vypracovaného posudku plyne, že Z. U. mohl střetu jednoznačně zabránit, pokud by přiměřeně mírně snížil svou rychlost jízdy v reakci na situaci v provozu, případně v nejkrajnější variantě zastavil své vozidlo, přičemž by však nesměl překročit nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci 50 km/hod. Skutečnost, že obviněný nebyl schopen své vozidlo včas zastavit, konečně nejnázorněji dokazuje základní fakt - samotný střet vozidel. Znalcem přitom bylo přesvědčivě zjištěno, že pokud by byla rychlost jízdy obviněného jen o málo nižší (v daném případě rychlost zákonem dovolená), střetu by byl schopen zabránit.

Krajský úřad se dále vyjádřil k povinnostem řidiče a právní kvalifikaci věci magistrátem tak, že je potřeba uvést, že ust. § 4 písm. a) a § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu jsou obecnými ustanoveními, jejichž aplikace vyžaduje určitou míru abstrakce, neboť lze jen těžko zákonem předem do detailních podrobností stanovit veškeré možné varianty chování a povinností řidiče například v souvislosti s volbou přiměřené rychlosti jízdy. Ustanovení § 4 písm. a) zákona o silničním provozu ukládá každému účastníku provozu na pozemních komunikacích, tedy i řidiči, povinnost chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu. Ustanovení § 18 odst. 1 téhož zákona pak stanovuje řidiči povinnost přizpůsobit rychlost jízdy zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled. Vzhledem k tomu, že v přezkoumávaném případě je projednáváno nedodržení přiměřené rychlosti jízdy řidičem vozidla, se primárně jeví podstatným právě porušení ust. § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu, které je konkrétním (speciálním) ustanovením upravujícím povinnosti řidiče při dodržování přiměřené rychlosti jízdy vůči nejzákladnějšímu (obecnému) ustanovení upravujícími elementární chování všech účastníků provozu na pozemních komunikacích. Uvedl, že lze přistoupit na právní kvalifikaci užitou magistrátem, neboť v předmětném případě se porušené povinnosti dle ust. § 4 písm.a) a § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu vzájemně doplňují. Obviněnému je kladeno za vinu, že své chování nepřizpůsobil situaci v provozu na pozemních komunikacích a současně nepřizpůsobil rychlost jízdy okolnostem, které je možno předvídat. Situací v provozu je přitom myšlena situace, v níž se obviněný nacházel, kdy se při jízdě v obci již za snížené viditelnosti přibližoval k osvětlenému vozidlu, které se nacházelo v jeho jízdním pruhu při pravém okraji pozemní komunikace a poté zahájilo manévr couvání. Okolností, kterou by měl být řidič schopen předvídat, zvláště má-li značnou praxi v řízení motorových vozidel, je při zastavení vozidla v obci nepochybně možnost pohybu osob kolem zastaveného vozidla, jejich vystupování či nastupování, otevírání dveří vozidla nebo další parkování vozidla. V případě, že je na vozidle rozsvícen zpětný světlomet (couvací světlo), by měl být každý držitel řidičského oprávnění schopen předvídat, že dané vozidlo provádí nebo může provádět manévr couvání. Obviněný se při jízdě v obci za snížené viditelnosti vlivem denní doby blížil k vozidlu, které se nacházelo u pravého okraje pozemní komunikace v jeho jízdním pruhu, přičemž na vozidle byla rozsvícena couvací světla. Přesto obviněný na popsanou situaci v provozu na pozemních komunikacích nijak nereagoval, respektive nereagoval nejvhodnějším a nejpřirozenějším způsobem v souladu se zákonem o silničním provozu - snížením rychlost své jízdy - ačkoliv bylo možno důvodně předpokládat, že řidič druhého vozidla v místě provádí manévr couvání.

Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí dále uvedl, že hranice okolností, které obviněný jako řidič mohl předvídat, tak v přezkoumávaném případě není vymezena hypoteticky, jak je namítáno v odvolání, nýbrž zcela konkrétním popisem navenek zřejmých a pozorovatelných skutečností. Námitka o tom, že obviněný vzhledem k okolnostem nemohl vědět o pohybech druhého řidiče, svědčí právě ve prospěch závěrů správních orgánů o tom, že nebyl-li si obviněný situací před svým vozidlem jistý, pak bylo zcela namístě, aby snížil svou rychlost jízdy. Znaleckým zkoumáním přitom bylo zjištěno a prokázáno, že obviněný na popsanou situaci v provozu nereagoval, jelikož v případě jeho včasné reakce na zahájení couvání druhého vozidla by i v nejkrajnějším případě byl schopen střetu vozidel bezpečně zabránit, a to i přesto, že nedodržel nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci 50 km/h (strana 22 a 23 posudku). Obviněný však reagoval až v okamžiku již zjevného vybočování druhého vozidla, tedy nikoliv bezprostředně poté, co uviděl couvací světla, ale až v době, kdy couvající vozidlo začalo významně křížit jeho jízdní dráhu. V danou chvíli by pak stále byl schopen střetu zabránit v případě, pokud by v okamžiku své reakce nepřekračoval s vozidlem nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci 50 km/h. V důsledku toho, že obviněný jel v místě rychlostí vyšší než 50 km/h, již pak střetu vozidel zabránit nemohl. Obviněný jednak své chování nepřizpůsobil situaci v provozu na pozemních komunikacích a současně nepřizpůsobil rychlost jízdy okolnostem, které je možno předvídat, když nijak nereagoval na situaci v provozu na pozemních komunikacích a bez přiměřeného snížení rychlosti jízdy se blížil k místu, kde na pozemní komunikaci prováděl řidič jiného vozidla manévr couvání. Dále obviněný nedodržel nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci 50 km/h a z důvodu jízdy rychlosti vyšší nebyl schopen zabránit vzniku dopravní nehody.

Odvolací správní orgán uvedl, že ačkoliv se jeví prokázaná rychlost jízdy obviněného nejméně 52 km/h jako velmi blízká zákonem stanovenému rychlostnímu limitu, v posuzovaném případě mělo i takové překročení rychlosti vliv na možnost zabránění vzniku dopravní nehody, tedy mimo formální stránky přestupku v podobě porušení povinnosti podle zákona o silničním provozu je dána i stránka materiální v podobě střetu vozidel a vzniku hmotné škody, tedy nebezpečnosti jednání pro společnost.

K námitkám o nesprávném hodnocení jednání řidiče couvajícího vozidla – R. S. - krajský úřad konstatoval, že zákon o silničním provozu předpokládá, že couvající řidič může omezit ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, ale tyto nesmí ohrozit (ust. § 24 odst. 2). V provedeném řízení nebylo zjištěno, že by řidič couvajícího vozidla zahájil manévr takovým způsobem, že by bezprostředně obviněného ohrozil, neboť v obou zpracovaných variantách nehodového děje bylo vlastní couvání zahájeno vždy v době, kdy se obviněný s vozidlem nacházel ve vzdálenosti dostatečné pro přiměřenou a přitom mírnou reakci. Uvedl, že řidiči R. S. však nelze klást za vinu ani porušení obecného ustanovení § 4 písm. a) zákona o silničním provozu, kdy není zřejmé, v čem by mělo toto porušení spočívat, jelikož nebylo prokázáno, že by se při couvání choval neukázněně či neohleduplně, respektive že by provádění manévru nepřizpůsobil zákonem vyjmenovaným kritériím. To, že jmenovaný řidič mohl vidět přijíždějící vozidlo obviněného, nelze bez důvodných pochybností prokázat, když v jedné z variant nehodového děje znalec uvádí, že vozidlo obviněného mohlo být v okamžiku začátku couvání až za hranicí výhledu (strana 20 posudku). Avšak i v případě, že se vozidlo obviněného ve výhledu couvajícího řidiče v okamžiku zahájení couvání nacházelo, mohlo být nejblíže ve vzdálenosti, v níž provedení manévru couvání neohrožovalo obviněného ani jiné účastníky silničního provozu, a to dokonce ani s ohledem na reálnou rychlost jízdy obviněného, který překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci. Řidič R. S. pak na přibližující se vozidlo obviněného nepochybně reagoval, když couvání přerušil a své vozidlo před střetem zastavil.

K závěrům magistrátu o povinnostech řidiče při couvání s vozidlem  správní orgán uvedl, že citace uvedená v odvolání je vytržena z kontextu odůvodnění, z něhož je zřejmé, že po řidiči couvajícího vozidla je nepochybně možné vyžadovat ohleduplnost a ukázněnost, tedy plnění povinností podle ust. § 4 písm. a) zákona o silničním provozu. Je však nutno poopravit názor magistrátu do té míry, že platná právní úprava zákona o silničním provozu sice podrobně nestanoví, jak má řidič při couvání situaci v provozu sledovat, s ohledem na účel a smysl pravidel silničního provozu - zajištění bezpečnosti jeho účastníků - je však možno dovodit, že řidič couvajícího vozidla se musí přesvědčit předně o možnosti manévr vůbec zahájit, následně však rovněž musí nutně kontrolovat jízdní manévr i v jeho průběhu, a to právě tak, aby prováděním manévru jiné účastníky provozu neohrozil. Z logiky věci je zřejmé, že svou pozornost nemůže couvající řidič soustředit pouze na dění "okolo sebe", ale především na vlastní provádění jízdního manévru, který je co do ovládání vozidla jistě složitější, než rovnoměrná jízda vpřed po přímém úseku pozemní komunikace. Úsilí vynaložené řidičem na sledování „okolní“ situace v provozu na pozemních komunikacích při provádění couvání do vymezeného místa mimo pozemní komunikaci tak bude nepoměrně jiné, než úsilí, které musí na sledování situace před svým vozidlem a jeho ovládání vynaložit řidič jedoucí plynulou jízdou vpřed. Povinnost přizpůsobit rychlost jízdy okolnostem provozu je proto v tomto srovnání kvalitativně mnohem významnější.

Krajský úřad závěrem uvedl, že neshledal důvod vyhovět podanému odvolání a vrátit věc magistrátu k novému projednání, neboť v provedeném řízení byly řádně provedeny všechny důkazy potřebné pro zjištění stavu věci. Skutečnost, že rozhodujícím důkazem ve věci zavinění dopravní nehody je znalecký posudek z oboru analýzy dopravních nehod, není nijak překvapivá, a to nepochybně i z důvodu protichůdnosti výpovědí jednotlivých účastníků dopravní nehody, kdy pravě prostřednictvím znaleckého posudku může správní orgán věrohodnost jednotlivých výpovědí náležitě vyhodnotit. Odvoláním napadené rozhodnutí považoval krajský úřad za přezkoumatelné a srozumitelné a na závěry popsané v odůvodnění rozhodnutí magistrátem v podrobnostech odkázal. Pokud se jedná o výši uložené sankce pokuty, shledal uložení nejnižší možné sankce ve výši 1.500,- Kč za přiměřené a postačující vzhledem k okolnostem projednávaného případu, ztotožnil se  s odůvodněním sankce magistrátem. V rozporu se zákonem odvolací správní orgán neshledal ani stanovenou povinnost úhrady nákladu řízení.

Správní orgán se vyjádřil k důvodům změny ve výroku rozhodnutí tak, že  hodnotu překročení nejvyšší dovolené rychlosti jízdy nejméně 2,75 km/h nahradil hodnotou nejméně 2 km/h, jelikož započítáním možné tolerance hodnot rychlostí vozidel zjištěných znalcem o velikosti ± 5 % , odpovídá střední zjištěné hodnotě rychlosti jízdy obviněného 55 km/h, nejnižší prokazatelná hodnota rychlosti jízdy 52,25 km/h. S ohledem na fyzikální rozměr veličiny, matematické principy zaokrouhlování, především však na sankční princip přestupkového řízení a nezbytnost prokázání spáchání skutku nade vší pochybnost, je nesporně vhodné hodnotu prokazatelně nejmenší možné rychlosti jízdy obviněného zaokrouhlit na celé číslo "směrem dolů", tedy na hodnotu 52 km/h. Touto změnou není jakkoliv dotčena právní kvalifikace jednání obviněného, ani podstata odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí. Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, neshledal námitky obviněného Z. U. důvodnými.

2) Dne 13.11.2009 (záznam o přijatém oznámení) R. S. oznámil na Policii ČR, že v obci Otice, ulice Hlavní-silnice II. třídy č. 443 u rodinného domu čp.X došlo k dopravní nehodě. Dle záznamu na místě dopravní nehody provedeno: dechová zkouška na zjištění alkoholu u účastníků DN - negativní, fotodokumentace - digitální fotoaparát, lustrace osob - pátráním neprochází, lustrace vozidla, náčrtek místa dopravní nehody, ohledání místa dopravní nehody, šetření, technická závada nebyla řidiči uplatňována, vytěžení, zjištění totožnosti svědků, zpracováno na protokoly o nehodě v silničním provozu, statistika, hlášeno OD OŘ PČR Opava. 

3) Dne 13. listopadu 2009 byl sepsán protokol o nehodě v silničním provozu prap. K. K. Dle tohoto zápisu v 18:30 hod. došlo v obci Otice, na ulici Hlavní k dopravní nehodě a to tím způsobem, že řidič Z. U. řídil osobní vozidlo Mercedes Benz rz X ve směru jízdy od středu obce na Opavu, kdy na přímém úseku pozemní komunikace přední části svého vozidla narazil do pravého předního blatníku a pravých předních dveří osobního vozidla Toyota Carina rz X, řízeného řidičem R. S., který s vozidlem zacouvával do dvora rodinného domu čp. X na ulici Hlavní. Technická závada, jako příčina dopravní nehody, nebyla na místě ohledáním zjištěna ani uplatněna. Provedená dechová zkouška odborným měřením, pomocí přístroje Dräger u řidičů negativní. Při dopravní nehodě nedošlo ke zranění osob.

V protokolu je uvedeno, že řidič Z. U. svým jednáním porušil ustanovení § 4 písm. a) zákona číslo 361/2000 Sb., neboť při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen, chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, 1) povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu, a dále porušil ustanovení § 18 odst. 1) zákona číslo 361/2000 Sb., neboť rychlost jízdy musí řidič přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je. možno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled. Věc bude po zadokumentování předána správnímu orgánu Magistrátu města Opavy.

V protokolu jsou uvedeny technické údaje vozidel, dopravní situace, popis stop, pořízená technická fotodokumentace, učiněná opatření. 

4) Dne 3.12.2009 se dostavili k podání vysvětlení na předvolání Policie ČR územní odbor vnější služby Opava, dopravní inspektorát R. S. a J. S.

R. S. uvedl k dopravní nehodě ze dne 13.11. 2009, ke které došlo v obci Otice na ulici Hlavní kolem 18:30, že řídil své osobní vozidlo tovární značky Toyota Carina rz X.  S uvedeným vozidlem jel po ulici Hlavní, ve směru jízdy od středu obce na Opavu, kdy zastavil při pravém okraji vozovky, v prostoru u mateřské školy. Zůstal sedět ve vozidle a jeho otec, který byl spolujezdcem vystoupil, a šel otevřít vrata do dvora jejich domu. V době, kdy  stál u okraje, měl  na vozidle zapnuty výstražné blikače a potkávací světla. Doma si sepsal průběh dopravní nehody, který by chtěl použít k zapsání výslechu. Přijeli s otcem J. S. (svědek události) směrem z centra obce. Zastavil před Mateřskou školkou a otec šel otevřít vrata, abych mohl s autem zajet couváním na pozemek a mohli vyložit náklad, který  měli v kufru vozu.  Auto mělo stále nastartovaný motor, svítily hlavní světlomety vpředu i vzadu, a protože kolem souběžně projížděly další automobily, zapnul i výstražné blinkry. Otec mezitím otevřel vrata a on se rozhlédl před vozidlo i za vozidlo otočením hlavy i kontrolou všech tří zpětných zrcátek - až po křižovatku vzdálenou cca 115 metrů  neviděl žádný vůz a začal  couvat do vrat.  Otec na něj ještě mezitím mávl, že může vyjet. Druhý den  s fotoaparátem celou trasu prošel a ověřil si, že z místa kde stál s vozem, vůz za křižovatkou nemohl vidět, protože cesta je zakřivená. Uvedl, že je toho názoru, že  dostatečně splnil ustanovení zákona - zajistit bezpečné otáčení nebo couvání pomocí způsobilé a náležitě poučené osoby přestože i samotný rozhled byl dostatečný. Stále kontroloval v zrcátkách, zda je za vozem volno a v okamžiku, kdy byl s vozem již napříč obou jízdních pruhů  uviděl, jak se na něj velmi rychle řítí jedoucí Mercedes bez známky reakce řidiče. Řidič přímo rovně do jeho vozu narazil. Sám srážce již nemohl zabránit, jen se více opřel do sedačky a naplno sešlápl provozní brzdu. Celou dobu byl vůz osvětlen hlavními světlomety a výstražnými blikači - všechna světla zůstala funkční i po nárazu a byla z bezpečnostních důvodů zapnutá až do doby než po cca dvou hodinách odjely hlídky dopravní policie. R. S. uvedl, že se domnívá, že řidič Mercedesu jel vysokou rychlostí, nevěnoval pozornost řízení a zřejmě hovořil se svou spolujezdkyní a jeho vozu si všiml velmi pozdě. Uvedl, že v obci od kaple po křižovatku ve směru jízdy vozidla Mercedes je rychlost omezena na 40 km/h, od křižovatky pak na 50 km/h, za křižovatkou je umístěna značka Pozor děti. Značka je umístěna asi 50 metrů před místem střetu obou vozidel. Silnici dále lemují značky upozorňující na železniční přejezd, na něm v dobu nehody nesvítilo přerušovaně bílé světlo. Přejezd je od místa střetu vzdálen dalších přibližně 100 metrů. Řidič Mercedesu nepomohl s řízením dopravy, která byla omezena, nevytáhl z vozu výstražný trojúhelník a neoznačil nehodu ze své strany. Jen se spolujezdkyní seděli v Mercedesu se zhasnutými světly. Po příjezdu nehodové hlídky dopravní policie se jeden z policistů řidiče Mercedesu zeptal, zda nemusí nosit brýle a on mu odpověděl doslova ve smyslu: "no musel jsem, ale už nemusím".  Později při podepisování záznamu o nehodě  si při kontrole zápisu s doklady řidiče mercedesu všiml, že má ve svém řidičském průkazu poznámku Brýle nutné! Dále uvedl, že dle jeho názoru brzdová soustava toho vozu nebyla úplně v pořádku. Dále se domníval, že rychlost toho vozu zdaleka neodpovídala zákonu. Odmítl svou vinu na nehodě, s odůvodněním, že v okamžiku započetí manévru couvání bylo od jeho vozu až ke křižovatce, tedy přibližně 115 metrů volno bez dalšího dopravního prostředku. Připustil, že jeho manévr mohl svým způsobem OMEZIT nikoliv však OHROZIT řidiče Mercedesu. Při dopravní nehodě neutrpěl žádné zranění.  Dle jeho odhadu bude škoda na vozidle kolem 20.000,- Kč. K poškození přepravovaných věcí při dopravní nehodě nedošlo. Tvrdil, že jeho vozidlo bylo po technické stránce v naprostém pořádku.  Dle jeho mínění dopravní nehodu zavinil řidič druhého vozidla.

J. S. k dopravní nehodě ze dne 13. 11. 2009, ke které došlo v obci Otice na ulici Hlavní  uvedl, že  jel jako spolujezdce ve vozidle Toyota Carina, které je majetkem  syna R. S., který vozidlo řídil. Syn jel s vozidlem po ulici Hlavní, ve směru jízdy na Opavu a vozidlo v prostoru před mateřskou školou zastavil u pravého okraje vozovky. Na vozidle nechal zapnuty potkávací světla a zapnul i výstražné blikače. V této době on z vozidla vystoupil a šel otevřít vjezdovou bránu na jejich pozemek. Poté, co  otevřel bránu zůstal na chodníku u brány a jelikož nejela žádná vozidla ukázal synovi, že může zacouvat na pozemek. V době, kdy bylo synovo vozidlo kolmo k chodníku, na kterém stál, přijelo od středu obce vozidlo, které nereagovalo na překážku a řidič začal brzdit až na poslední okamžik. Řidiči se vozidlo nepodařilo zabrzdit a přední části svého vozidla narazil do pravého boku vozidla  syna. Po střetu vystoupil  syn z vozidla a šel za druhým řidičem, kterého se zeptal, jestli ho neviděl. Tento mu odpověděl, že jej neviděl. Potom  nebyl přítomen jednání syna s druhým řidičem. V době, kdy  stál na chodníku viděl, že od středu obce jede nějaké vozidlo, ale bylo až za křižovatkou u základní školy. V době, kdy stál syn u pravého okraje vozovky objížděla jej asi čtyři vozidla.  Dle jeho mínění nehodu zavinil řidič druhého vozidla.

5) Dne 10.12.2009 se dostavili k podání vysvětlení na předvolání Policie ČR územní odbor vnější služby Opava, dopravní inspektorát Z. U. a  J. U. Z. U. uvedl, že k dopravní nehodě ze dne 13. 11. 2009 došlo kolem 18.30 hod. Řídil své osobní vozidlo Mercedes 190 D rz. X. S uvedeným vozidlem  jel v obci Otice, ve směru jízdy od kaple, přes most na Opava na ulici Olomouckou. Když přijížděl ke křižovatce, po hlavní silnici, přijelo z pravé strany nějaké dodávkové vozidlo, kdy řidič najel více do křižovatky. Vozidlu se vyhnul vlevo a pokračoval stále ve svém jízdním pruhu na Opavu. Když projel křižovatkou, uviděl  u pravého okraje vozovky červená světla. Domníval, že u okraje parkuje nějaké vozidlo, a proto  pokračoval stále v jízdě. Najednou viděl, že se na vozidle rozsvítila couvací světla a vozidlo se dalo do pohybu zpět a začalo se natáčet přes vozovku. Na toto  reagoval intenzívním brzděním, kdy se snažil střetu zabránit. Toto se mu však nepodařilo a levou přední části vozidla narazil do pravého boku, a to do pravých předních dveří a pravého předního blatníku druhého vozidla. Po zastavení vozidla  vystoupil a šel  zjistit jaká je škoda na vozidlech. V tomto okamžiku vystoupil i řidič druhého vozidla, který na něj pokřikoval, jestli jej neviděl, že do něj narazil. Na toto  mu neodpověděl. Druhý řidič se jej zeptal, jak budou nehodu řešit. Řekl mu, že zavolají na místo policii. Na místo přijelo vozidlo nehodové služby. Potom na místo přijela hlídka dopravní  policie, která provedla dechové zkoušky. Byl přítomen dechové zkoušce druhé řidiče, kdy tato, byla negativní. Rovněž jeho dechová zkouška byla negativní. Potom policisté řekli, že na místo zavolají hlídku dopravních nehod. Po příjezdu hlídky SDN  byl přítomen na místě šetření dopravní nehody a po jeho ukončení  z  místa odjel svým vozidlem. V době dopravní nehody rychlost vozidla byla kolem 50 km/hod.  V době dopravní nehody nebyl žádným způsobem ovlivněn, necítil únavu. V den dopravní nehody bral léky, které má předepsány lékařem, kdy však ani jedny neovlivňují schopnost řízení vozidla.  V době dopravní nehody byla vozovka suchá, bylo zataženo. V místě před dopravní nehodou bylo veřejné osvětlení, které bylo slabé.  V době dopravní nehody byl ve vozidle se svojí manželkou J. U. Vozidlo bylo po technické stránce v naprostém pořádku. Technickou prohlídku má platnou do 21. 8. 2010.  Škoda na jeho vozidle dle jeho odhadu je ve výši 30.000,- Kč.  Dle jeho mínění dopravní nehodu zavinil řidič druhého vozidla, který si nezajistil dostatečně své couvání.

J. U. uvedla, že dne 13. 11. 2009 došlo k dopravní nehodě kolem 18.30 hod. Jela ve vozidle Mercedes, které je majetkem  manžela, jako spolujezdkyně na předním sedadle. S vozidlem jeli v obci Otice po ulici Hlavní, ve směru na Opavu. Když dojížděli ke křižovatce na Slavkov, jeli po hlavní silnici. Při přijíždění do křižovatky viděla, že z pravé strany přijíždí bílé větší vozidlo. Řidič zastavil na výhledu do křižovatky. Manžel, který řídil vozidlo,  přibrzdil a najel více ke středu, kdy však stále byl ve svém jízdním pruhu. Hned po projetí křižovatky si všimla červeného koncového světla, které bylo dle jejího odhadu v levé části vozovky. V tomto okamžiku začal manžel intenzivně brzdit, kdy se snažil zabránit střetu vozidel. Toto se mu nepodařilo a levou přední částí vozidla narazili do pravých předních dveří a pravého předního blatníku druhého vozidla. Po střetu s manželem vystoupili z vozidla.a po dohodě s druhým řidičem na místo přivolali hlídku policie. Po příjezdu policistů na místo viděla, že byla u obou řidičů provedená dechová zkouška, která byla negativní. Po šetření s manželem z místa nehody odjeli domů. Při dopravní nehodě neutrpěla žádné zranění.

6) Dne 10.12.2009 Policie ČR, krajské ředitelství policie Severomoravského kraje adresovala Magistrátu města Opavy, odbor dopravy oznámení o přestupku ze dne 13. listopadu 2009, ke kterému došlo v 18:30 hod.  v obci Otice, na ulici Hlavní. Dle oznámení k dopravní nehodě došlo tak, že řidič Z. U. řídil osobní vozidlo Mercedes Benz rz X ve směru jízdy od středu obce na Opavu, kdy na přímém úseku pozemní komunikace přední částí svého vozidla narazil do pravého předního blatníku a pravých předních dveří osobního vozidla Toyota Carina rz X řízeného řidičem R. S., který s vozidlem zacouvával do dvora rodinného domu čp. X na ulici Hlavní. Technická závada, jako příčina dopravní nehody, nebyla na místě ohledáním zjištěna ani uplatněna. Provedená dechová zkouška odborným měřením, pomocí přístroje Dräger u řidičů negativní. Při dopravní nehodě nedošlo ke zranění osob.

V oznámení je uvedeno, že řidič Z. U. svým jednáním porušil ustanovení § 4 písm. a) zákona číslo 361/2000 Sb., neboť při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen, chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, 1) povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotním stavu, a dále porušil ustanovení § 18 odst. 1) zákona číslo 361/2000 Sb., neboť rychlost jízdy musí
řidič přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled. Řidič Z. U. řídil osobní vozidlo Mercedes Benz rz X ve směru jízdy od středu obce na Opavu, kdy na přímém úseku pozemní komunikace přední části svého vozidla narazil do pravého předního blatníku a pravých předních dveří osobního vozidla Toyota Carina rz X řízeného řidičem R. S., který s vozidlem zacouvával do dvora rodinného domu čp. Xna ulici Hlavní. Technická závada, jako příčina dopravní nehody, nebyla na místě ohledáním zjištěna ani uplatněna. Provedená dechová zkouška odborným měřením, pomocí přístroje Dräger u řidičů negativní. Při dopravní nehodě nedošlo ke zranění osob. Řidič Z. U. svým jednáním porušil ustanovení § 4 písm. a) zákona číslo 361/2000 Sb., neboť při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen, chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, 1) povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu, a dále porušil ustanovení § 18 odst. 1) zákona číslo 361/2000 Sb., neboť rychlost jízdy musí řidič přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.

7) Dle výpisu z evidenční karty řidiče Z. U. ze dne 17.12.2009 ke dni 17.12.2009 aktuální stav bodového hodnocení osoby byl nula. Jmenovaný nemá záznam o přestupcích.

8) Magistrát města Opavy, odbor dopravy oznámil Z. U., že zahájil dle ustanovení § 67 odst. 3 zákona o přestupcích řízení o přestupku, a to pro přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle ustanovení § 22 odst. 1 písm. f) bod 4, písm. I) zákona o přestupcích, kterého  se měl dopustit tím, že dne 13. listopadu 2009 v 18,30 hod, v obci Otice na silnici II. třídy č. 443 v km, 32,338 na ulici Hlavní v prostoru této pozemní komunikace před domem č.p. X ve směru jízdy od středu obce na Opavu jako řidič osobního motorového vozidla tovární značky Mercedes Benz, r.z. X nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem, předpokládanému dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat a nejel  takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou  měl rozhled a v příčinné souvislosti s tímto jednání  při jízdě na přímém úseku komunikace v pravém jízdním pruhu pro směr jízdy na Opavu levou přední částí vozidla Mercedes narazil do pravé přední části a pravých předních dveří osobního motorového vozidla tovární značky Toyota Carina, r.z. X, řidiče R. S., který v této části vozovky couval do vjezdu domu na levé straně vozovky, Současně  rovněž v tomto úseku pozemní komunikace (kde je nejvyšší povolená rychlost 50 km/h) překročil nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním právním předpisem (zákon č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů ve znění pozdějších předpisů) v obci o méně než 20 km/h. Tímto jednáním  měl na každém ze zúčastněných vozidel způsobit hmotnou škodu nepřevyšující zřejmě částku 100.000,- Kč. Technická závada jako příčina dopravní nehody nebyla na místě této nehody ohledáním zjištěna ani uplatněna, Tímto jednáním měl porušit ustanovení § 18 odst. 1, odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů ve znění pozdějších předpisů. Zároveň oznámil, že nařizuje k projednání předmětné věci ústní jednání na 13.1.2010 v 8.00 hod na odboru dopravy Magistrátu města Opavy, budova C, dv.č. 409.

9) Magistrát města Opavy, odbor dopravy rozhodl o uložení povinnosti Z. U., aby předložil správnímu orgánu listinu, která je nutná k provedení důkazu, a sice posudek o jeho zdravotní způsobilosti, nejpozději do 8.00 hod dne 13.1.2010.

10) Magistrát města Opavy, odbor dopravy, vyrozuměl R. S. o zahájení řízení o přestupku proti obviněnému Z. U., který dne 13. listopadu 2009 v 18.30 hod. v obci Otice na silnici II. třídy č. 443 v km. 32,338 na ulici Hlavní v prostoru této pozemní komunikace před domem č.p. X ve směru jízdy od středu obce na Opavu jako řidič osobního motorového vozidla tovární značky Mercedes Benz, r.z. X v souvislosti s dopravní nehodou měl  způsobit majetkovou škodu na osobním motorovém vozidle tovární značky Toyota Carina, r.z. X. R. S. byl poučen o tom, že má právo uplatnit nárok na náhradu způsobené majetkové škody, která musí být spolehlivě zjištěna a doložena znaleckým posudkem či odborným vyjádřením nejpozději do 13. ledna 2010 v 08:00 hod. s tím, že má možnost  zúčastnit se ústního jednání dne 13.1.2010 za předpokladu uplatnění vzniklé majetkové škody.

11) Magistrát města Opavy, odbor dopravy předvolal k ústnímu jednání dne 13.1.2010 svědky J.U. a J. S.

12) Ústní jednání započalo v 08.00 hod. dne 13.1.2010 za přítomnosti obviněného Z. U. a zmocněnce obviněného. Předmětem ústního jednání bylo projednání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle ustanovení § 22 odst. 1 písm. f) bod 4, písm. I) zákona o přestupcích, kterého se měl dopustit Z. U. tím, že dne 13. listopadu 2009 v 18.30 hod. v obci Otice na silnici II. třídy č. 443 v km. 32,338 na ulici Hlavní v prostoru této pozemní komunikace před domem č.p. X ve směru jízdy od středu obce na Opavu jako řidič osobního motorového vozidla tovární značky Mercedes Benz, r.z. X nepřizpůsobil rychlost jízdy jeho schopnostem, předpokládanému dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat a nejel  takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou  měl rozhled a v příčinné souvislosti s tímto jednání při jízdě na přímém úseku komunikace v pravém jízdním pruhu pro směr jízdy na Opavu levou přední částí vozidla Mercedes narazil do pravé přední části a pravých předních dveří osobního motorového vozidla tovární značky Toyota Carina, r.z. X, řidiče R. S., který v této části vozovky couval do vjezdu domu na levé straně vozovky. Současně rovněž v tomto úseku pozemní komunikace v obci překročil povolenou rychlost o méně než 20 km/h. Tímto jednáním měl na každém ze zúčastněných vozidel způsobit hmotnou škodu nepřevyšující zřejmě částku 100.000,- Kč. Tímto jednáním Z. U. měl porušit ustanovení § 18 odst. 1, odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů ve znění pozdějších předpisů.

Obviněný  předložil správnímu orgánu posudek o zdravotní způsobilosti vystavený dne 9.9.2008. Za obviněného se vyjádřil zmocněnec obviněného. Odkázal na výpověď Z. U. ze dne  10.12.2009 na PČR. Odmítl tvrzení, že se plně nevěnoval řízení vozidla a nesledoval situaci před svým vozidlem. Zmocněnec Z.U. uvedl, že Z. U.  uvedl, že viděl, že před ním při  pravém okraji vozovky je nějaké vozidlo. Toto poznal podle obrysových zadních světel. Jak se k němu přibližoval, tak nabyl dojmu, že vozidlo stojí a pokračoval v jízdě v úmyslu, že toto vozidlo objede.  Když se přiblížil z jeho pohledu do  přesně nespecifikované vzdálenosti, postřehl, že na vozidle se rozsvítila couvací světla a vozidlo začalo couvat tím způsobem, že zadní části najíždělo ke středu vozovky. Na situaci  reagoval intenzívním brzděním.  Vozidlo před ním stále provádělo couvání a to tak, že mu v podstatě před jeho vozidlem vytvářelo překážku, kterou nebylo možno žádným způsobem objet. Přes intenzivní brzdění se mu nepodařilo zastavit a narazil levou přední stranou do pravé strany prostoru pravých předních dveří a blatníku již vytočeného couvajícího vozidla. Náraz byl slabý. V důsledku nárazu došlo k mírnému posunutí vozidla vpravo. K osobě svědka S. staršího uvedl, že nepostřehl, že by tento muž dával nějaké signály či jiná znamení couvajícímu řidiči. Dále uvedl, že není pravdou, že  po dobu couvání na vozidle pana S. svítily výstražné světlomety, když tyto byly zapnuty až po nehodě. Co se týče zavinění dopravní nehody, domníval se, že nehodu zavinil řidič S., který prováděl manévr couvání, který spočíval v tom, že couval napříč vozovkou do přilehlého dvora. Tímto manévrem ohrožoval všechny účastníky silničního provozu Zdůraznil, že je třeba přihlédnout k tomu, že v uvedenou dobu byla tma a místo nebylo ideálně osvětleno veřejným osvětlením.

Správní orgán v rámci dalšího dokazování při ústním jednání přistoupil k provedení výslechu  svědků J.U., R. S. a J. S.

Svědkyně J. U. mimo jiné uvedla, že v den, kdy došlo k dopravní nehodě, někde za křižovatkou zahlédli, že v jejich pravém jízdním pruhu stojí vozidlo, které svítilo koncovými světly. Manžel, když světla zahlédl, začal brzdit, ale neubrzdil to a narazil do vozidla, které se rozjelo.

Svědek R. S. mimo jiné uvedl, že v den, kdy došlo k dopravní nehodě, řídil své osobní vozidlo tovární značky Toyota Carina rz. X.  Společně s ním jel ve vozidle jeho otec J. S. Když zastavil před domem jeho otce na pravé straně vozovky u pravé krajnice ve směru jízdy na Opavu, tak jeho otec vystoupil a šel otevřít vrata. Jeho vozidlo mělo nastartovaný motor a rozsvícená světla, hlavní světlomety. Zapnul varovné blinkry. Mezitím otec otevřel vrata a kývl na něj, že může jet. On se rozhlédl do všech zpětných zrcátek a pootočil i hlavu dozadu. Směrem ke křižovatce do středu obce žádné vozidlo neviděl jet, nemělo rozsvícená světla. Protože nic nejelo ani v protisměru, zahájil couvání. Ujel asi 2 metry a poté  začal otáčet volant směrem do vrat. V okamžiku, kdy byl přes oba jízdní pruhy, tak do něj zprava narazil řidič Mercedesu. Po nehodě se řidič Mercedesu necítil vinen, takže zavolal policii. Dle jeho názoru Mercedesu nepřizpůsobil rychlost stavu a povaze vozovky.

Svědek J. S.  uvedl, že dne, kdy došlo k dopravní nehodě, přijel ve vozidle syna R. R. zastavil na pravém okraji silnice ve směru na Opavu. Vystoupil z vozu a šel otevřít vrata, syn zůstal stát s vozidlem. Mezitím projela asi 4 vozidla. Protože od křižovatky ulic Hlavní s ulicí Kylešovskou nic nejelo, ukázal synovi mávnutím ruky, že může jet. Syn kousek zacouval a začal točit zadní částí vozidla do dvora. Mezitím přijelo od Otic auto a jeho řidič začal na poslední chvíli brzdit, pak byl již náraz. V době, kdy vozidlo začalo brzdit, byl syn s vozidlem natočen do dvora, ale stále byl ještě na vozovce. Po střetu vozidel s vozidly nebylo manipulováno.

Správní orgán konstatoval, že pro řádné objasnění příčiny dopravní nehody bude  rozhodnuto o přibrání znalce v oboru silniční dopravy Ing. A. K. k vypracování znaleckého posudku ve věci zmíněné dopravní nehody. Usnesením ze dne 26.1.2010 přibral znalce v oboru silniční doprava Ing. A. K.  k vypracování znaleckého posudku. Znalci uložil zadání pro vypracování posudku pod body 1-12.

13)     Znalecký posudek č. AD/985 vypracovaný znalcem Ing. A. K. byl  vypracován a doručen Magistrátu města Opavy, odbor dopravy dne 1.4.2010. Dle tohoto znaleckého posudku znalec posuzoval situaci v době nehody jednak dle tvrzení žalobce Z. U., J. U. a jednak dle tvrzení R. S. a J. S. Znalec navštívil místo dopravní nehody dne 26.3.2010 za účelem získání celkového přehledu a pořídil zde vlastní fotografickou dokumentaci. Zjistil, že na vozidle Mercedes bylo při ohledání popsáno a zdokumentováno poškození v rozsahu přední maska, přední nárazník, přední držák registrační značky a registrační značka, přední víko motoru, levá přední směrovka, levé přední světlo, deformovaný levý přední blatník a možnost poškození motoru. Na vozidle Toyota bylo popsáno a zdokumentováno poškození v rozsahu deformovaný pravý přední blatník, pravé přední dveře, pravý práh, možnost poškození závěsu pravého předního kola. Místo středu vozidel bylo jako následek simulace (simulační program Virtual Crash situováno do vzdálenosti 31,5 metrů za VBM a 2,8 metrů od pravého okraje vozovky z pohledu jízdy vozidla Mercedes. Rychlost vozidla Mercedes v okamžiku střetu byla s podporou simulačního programu stanovena na 20 km/h, rychlost vozidla Toyota v okamžiku střetu byla stanovena jako nulová. Energetická ekvivalentní rychlost jako kontrolní parametr simulace byla při řešení střetu stanovena na 8 km/h pro vozidlo Mercedes a 9 km/h pro vozidlo Toyota.  Pohyb obou vozidel po střetu byl vyhodnocen jako brzděný. Vozidlo Mercedes před střetem intenzivně brzdilo, jeho rychlost na počátku zanechaných brzdných stop byla stanovena na 55 km/h a část brzdění 1,42 sekund. 

Vzhledem ke skutečnosti, že vozidlo Toyota v okamžiku střetu stálo a zejména vzhledem k velmi krátké dráze, kterou před střetem ujelo, nelze z dostupných technických podkladů jednoznačně vymezit dynamiku jeho rozjezdu, neboť jako technicky přijatelné je rozmezí od velmi pozvolného couvání, které je odůvodnitelné noční dobou až po rychlejší rozjezd, který je odůvodnitelný couváním v místě, které pan S. znal. Děj před střetem byl posouzen dle výpovědi obou řidičů.

Dle nehodového děje, jak jej popsal R. S., řidič vozidla Mercedes mohl po celou dobu vidět, jak obrysová tak i couvací světla vozidla Toyota. Vzhledem k noční době a vzdálenosti nemusel nutně rozpoznat, zda vozidlo Toyota couvá nebo dosud stojí za počátek rozpoznatelnosti pohybu byl stanoven okamžik, kdy se zadní část vozidla Toyota příčně přesunula o cca 0,5 metrů do vozovky. Dle provedené kinematické simulace k tomu došlo v čase 3,85 sekund před střetem, kdy se vozidlo Mercedes při rychlosti jízdy 55 km/h nacházelo ve vzdálenosti 52 metrů před místem střetu. K dispozici na reakci a technickou prodlevu by Z. U. měl čas 2,43 sekundy. Pan S. by vozidlo Mercedes za sebou mohl vidět po dobu 8,43 sekund. V okamžiku počátku couvání vozidla Toyota by Z. U. měl k dispozici dráhu 123 metrů a v případě zjevného vytáčení do vozovky dráhu 52 m. V obou případech se jedná o dráhu delší a mohl tedy zastavit před místem střetu. Při rychlosti jízdy 50 km/h by na dráze 52 metrů musel vyvodit zpomalení 4 m/ss, aby zastavil nejpozději v místě střetu, na dráze 123 metrů pak zpomalení 1m/ss.

Řidič vozidla Mercedes by byl při jízdě rychlostí 50 km/h a v časné reakci na couvání vozidla Toyota nucen brzdit zpomalením 1,0 m/ss až 4,0 m/ss, které je nižší než zpomalení z technického hlediska náhle a mírně převyšuje hranici pozvolného zpomalení. Pan S. by v daném případě zahájil couvání v době, kdy by se vozidlo Mercedes nacházelo na hranici až za hranici jeho výhledu.

Při popisu nehodového děje podle Z. U. dle provedené kinematické situace vozidlo Toyota zahájilo couvání od pravého okraje vozovky v čase 3,89 sekund před střetem, kdy se nacházelo ve vzdálenosti 7,4 metrů před místem střetu. Vozidlo se zjevně natočilo do vozovky v čase 2,17 sekund. Po dosažení rychlosti cca 14 km/h v čase 0,75 sekundy před střetem by zahájilo brzdění se zpomalením 5,0 m/ss a zastavilo by právě v okamžiku střetu. V okamžiku počátku couvání vozidla Toyota v čase 3,89 sekund před střetem se vozidlo Mercedes nacházelo ve vzdálenosti 52,6 metrů před místem střetu při jízdě rychlostí 55 km/h. V okamžiku zjevného natočení vozidla Toyota do vozovky v čase 2,17 sekund před střetem se vozidlo Mercedes nacházelo ve vzdálenosti 26,3 metrů před místem střetu při jízdě rychlostí 55 km/h. K dispozici na reakci a technickou prodlevu by Z. U. měl čas 0,75 sekund při reakci na příčnou polohu vozidla Toyota až 2,47 sekund při reakci na začátek couvání, resp. rozsvícení couvacích světel vozidla Toyota. R. S. by vozidlo Mercedes za sebou mohl vidět po dobu 8,43 sekund.

Při rychlosti jízdy 50 km/h by na dráze 52,6 (počátek couvání Toyoty) a při nejdelší obvyklé době reakce a technické musel vyvodit zpomalení 3,97 m/ss, aby zastavil nejpozději v místě střetu. Řidič vozidla Mercedes by byl při jízdě rychlostí 50 km/h a včasné reakci na počátek couvání vozidla Toyota nucen brzdit zpomalením 4,0 m/ss, které je nižší než zpomalení z technického hlediska náhle a mírně převyšuje hranici pozvolného zpomalení. Pokud by řidič vozidla reagoval až na zjevné příčné přemístění vozidla Toyota, potom by jeho reakční část a část technické prodlevy činil 0,75 s. Dráha k zastavení z rychlosti 50 km/h pro intenzívní brzdění a čas reakce 0,75 s činí 24,4 m. K dispozici by měl dráhu 26,2 m a intenzivním brzděním by byl schopen střetu zabránit. Při rychlosti jízdy 50 km/h by na dráze 26,3 m musel vyvodit zpomalení 6,1 m/ss, aby zastavil nejpozději v místě střetu.

Rychlost vozidla Mercedes na základě fotodokumentace zjištěných stop a rozsahu poškození obou vozidel byla stanovena v okamžiku střetu 20 km/h. Rychlost vozidla Toyota v okamžiku střetu byla stanovena jako nulová. Vozidlo Mercedes před střetem intenzivně brzdilo, jeho rychlost na počátku zanechaných brzdných stop byla stanovena na 55 km/h. Vozidlo Toyota se před střetem a následným zastavením rozjelo na rychlost 6-14 km/h.

Dle nehodového děje podle R. S. řidič vozidla Mercedes mohl po celou dobu vidět jak obrysová tak i couvací světla vozidla Toyota. Vzhledem k noční době a vzdálenosti nemusel nutně rozpoznat, zda vozidlo Toyota couvá nebo stojí, za počátek rozpoznatelnosti pohybu byl stanoven okamžik, kdy se zadní část vozidla Toyota příčně přesunula o cca 0,5 m do vozovky. Dle provedené kinematické simulace k tomu došlo v čase 3,85 s před střetem, kdy se vozidlo Mercedes při rychlosti jízdy 55 km/h nacházelo ve vzdálenosti 52 metrů před místem střetu.

Dle nehodového děje podle Z. U., dle provedené kinematické situace, vozidlo Toyota zahájilo couvání od pravého okraje vozovky v čase 3,89 sekund před střetem, kdy se nacházelo ve vzdálenosti 7,4 m před místem střetu. Vozidlo se zjevně natočilo do vozovky v čase 2,17 sekund. V okamžiku počátku couvání vozidla Toyota v čase 3,89 s před střetem, se vozidlo Mercedes nacházelo ve vzdálenosti 52,6 m před místem střetu, při jízdě rychlostí 55 km/h. V okamžiku zjevného natočení vozidla Toyota do vozovky v čase 2,17 s před střetem, se vozidlo Mercedes nacházelo ve vzdálenosti 26,3 m před místem střetu při jízdě rychlostí 55 km/h.

R. S. mohl vozidlo Mercedes zahlédnout v čase 8,43 s před střetem, kdy projíždělo křižovatkou před místem nehody, počátek jeho couvání byl stanoven v rozmezí 8,43 s až 3,89 s před střetem.

Z. U. mohl v obou variantách nehodového děje střetu zabránit včasnou reakcí a jízdou v místě povolenou rychlostí 55 km/h. Při uvažování varianty nehodového děje dle řidiče S. mohl střetu zabránit včasnou reakcí i s rychlostí 55 km/h. Při jízdě rychlostí 50 km/h a včasné reakci na couvání i zjevné odbočování vozidla Toyota, by ke střetu nedošlo. Vozidlo Mercedes by zastavilo před místem střetu.

Při variantě nehodového děje podle pana S. by řidič vozidla Mercedes z výchozí rychlostí 55 km/h při včasné reakci byl schopen zastavit před místem střetu, pokud by brzdil se zpomalením 1,27 m/ss až 5,6 m/ss. Z technického hlediska by nebyl ohrožen a při reakci až na zjevné vybočování vozidla Toyota by byl omezen. Při variantě nehodového děje podle řidiče Z. U. by řidič vozidla Mercedes s výchozí rychlostí 55 km/h při včasné reakci byl schopen zastavit před místem střetu, pokud by brzdil se zpomalením 2,84 m/ss až 7,86 m/ss. Při reakci na počátek couvání vozidla Toyota by nebyl omezen ani ohrožen, při reakci na zjevné vybočování by musel vyvodit brzdné zpomalení vyšší než technicky přijatelné a byl by vozidlem Toyota ohrožen.

Při variantě nehodového děje dle řidiče S. by byl řidič vozidla Mercedes při jízdě rychlostí 50 km/h a včasné reakci na couvání vozidla Toyota nucen brzdit zpomalením 1,0 m/ss až 4,0 m/ss. Z technického hlediska by nebyl ohrožen a při reakci až na zjevné vybočování vozidla Toyota mírně omezen. Při variantě nehodového děje dle řidiče U. by tento byl při jízdě rychlostí 50 km/h a včasné reakci na počátek couvání vozidla Toyota nucen brzdit zpomalením 4,0 m/ss. Nebyl by ohrožen a zřejmě pouze mírně omezen. Při rychlosti jízdy 50 km/h a včasné reakci na počátek zjevného vybočování Toyoty by musel vyvodit zpomalení 6,1 m/ss, aby zastavil nejpozději v místě střetu, kdy tato hodnota je vyšší než hranice zpomalení pozvolného. Současně je však nižší než zpomalení z technického hlediska náhled. Z technického hlediska by pravděpodobně nebyl bezprostředně ohrožen, ačkoliv hodnota zpomalení 6,0 m/ss je již poměrně vysoká, byl by však zejména při reakci až na zjevné vybočování vozidla Toyota omezen.

Z. U. byl schopen střetu zabránit brzděním z rychlosti 55 km/h při včasné reakci na počátek couvání i zjevného vybočování vozidla Toyota.  P.S. by v jeho variantě nehodového děje zahájil couvání v době, kdy by se vozidlo Mercedes nacházelo na hranici až za hranicí jeho výhledu.

Při variantě nehodového děje podle Z. U. ten byl schopen v daném případě střetu zabránit z rychlosti 55 km/h brzděním při včasné reakci na počátek couvání vozidla Toyota. Při včasné reakci na zjevné vybočování vozidla Toyota nebyl z dané rychlosti schopen střetu zabránit. Při rychlosti jízdy 50 km/h by byl schopen střetu zabránit brzděním při včasné reakci na počátek couvání i zjevného vybočování vozidla Toyota. Pan S. by ve variantě nehodového děje dle Z. U. zahájil couvání v době, kdy by se vozidlo Mercedes nacházelo několik sekund v jeho výhledu.

15) Magistrát města Opavy, odbor dopravy předvolal Z. U. k ústnímu jednání na 21.4.2010. Na žádost zmocněnce jmenovaného byl změněn termín ústního jednání na 22.4.2010 a posléze na 17.5.2010.

16) Magistrát města Opavy, odbor dopravy zahájil dne 17.5.2010 ústní jednání za přítomnosti  obviněného z přestupku a jeho zmocněnce Zmocněnec obviněného uvedl, že obviněný se odvolává na svou výpověď , kterou učinil na PČR a u správního orgánu. Obviněný neměl žádné další návrhy na dokazování, ani námitek vůči vypracovanému znaleckému posudku.

17) Magistrát města Opava, odbor dopravy rozhodl 1.6.2010 tak, že Z. U. je vinen tím, že se dne 13.11.2009 v 18.30 v obci Otice na silnici II. třídy č. 443 v km 32, 338 na ulici Hlavní v prostoru této pozemní komunikace před domem č.p. X ve směru jízdy od středu obce na Opavu jako řidič osobního motorového vozidla  tovární značky Mercedes Benz, X a tím i jako účastník provozu na pozemních komunikacích nechoval ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní a své chování nepřizpůsobil situaci v provozu na pozemní komunikaci a současně rovněž nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem a jiným okolnostem, které bylo možno předvídat (osvětlené vozidlo Toyota stojící a následně couvající od pravého okraje vozovky vlevo ve směru hodinových ručiček mimo pozemní komunikaci do vjezdu u domu č.p. 183) a v příčinné souvislosti s tímto jednáním při jízdě na přímém úseku komunikace v pravém jízdním pruhu pro směr jízdy na Opavu nestihl včas reagovat na již couvající vozidlo Toyota a levou přední částí vozidla Mercedes narazil do pravé přední části a pravých předních dveří osobního motorového vozidla tov. zn. Toyota Carina, RZ X, řidiče R. S. Současně rovněž v tomto úseku pozemní komunikace (kde je nejvyšší dovolená rychlost pro jízdu v obci 50 km/h překročil nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním právním předpisem v obci nejméně o 2,75 km/h, neboť na základě technické analýzy dopravní nehody v tomto úseku jel po odečtení technicky přijatelných rozmezí výsledných hodnot rychlostí nejméně 52,75 km/h, přičemž i toto minimální překročení nejvyšší dovolené rychlosti bylo v příčinné souvislosti se vznikem dopravní nehody. Tímto jednáním na každém ze zúčastněných vozidel způsobil hmotnou škodu nepřevyšující zřejmě částku 100.000,- Kč. Tímto jednáním porušil ust. § 4 písm. a), § 18 odst. 1, odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb. a tedy - při řízení vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním právním předpisem v obci o méně než 20 km/h, - jiným jednáním než které je uvedeno pod písmeny a)- k) porušil zvláštní právní předpis, čímž spáchal přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle ust. § 22 odst. 1 písm. f), bod 4, písm. l) zák.č. 200/1990 Sb. a proto mu dle ust. § 22 odst. 9 zák.č. 200/1990 byla uložena pokuta ve výši 1.500,- Kč. Dále mu byla uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 2.500,- Kč s tím, že obé je povinen uhradit do dvou měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí.

V odůvodnění rozhodnutí správní orgán I. stupně uvedl podklady pro zahájení řízení, průběh dokazování, popis nehodového děje dle řidiče R.S. dle obviněného Z. U., podrobně zhodnotil provedené důkazy, vypořádal se s námitkami obviněného a jeho zmocněnce, uvedl právní kvalifikaci jednání obviněného a odůvodnil výši sankce a nákladů řízení. Závěrem uvedl v rozhodnutí řádné poučení o možnosti podat odvolání.

 18) Proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 1.6.2010 podal Z. U. odvolání ke Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje. Mimo jiné uvedl, že odmítá závěr správního orgánu o zavinění předmětné dopravní nehody. Polemizoval se závěry správního orgánu. Namítal, že  hranice okolnosti, jež řidič může či nemůže předvídat, nelze vymezovat v hypotetické rovině, neboť pak by musel předvídat v podstatě cokoliv, ale je zapotřebí vždy vycházet z existujících objektivních okolností vyplývajících z určité dopravní situace, která může být charakterizována celou řadou faktorů tj. určitým místem, povahou komunikace, chováním dalších účastníků, povětrnostními podmínkami apod. Takové okolnosti řidič vnímá svými smysly a může je pak hodnotit podle svých řidičských znalostí a dalších subjektivních dispozic. Z hlediska nedbalostního zavinění to znamená, že kromě míry povinné opatrnosti vyplývající z ustanovení pravidel silničního provozu zde existuje i subjektivní vymezení, které spočívá v míře opatrnosti, kterou je řidič schopen vynaložit v konkrétním případě.

Namítal, že v případě obviněného Z. U. nebylo prokázáno, že by nezachoval míru povinné opatrnosti tj., že by řídil automobil vyšší rychlostí, než jaká by odpovídala jeho schopnosti zastavit. Pokud jde o individuální opatrnost, která byla subjektivně vymezena možností či nemožností předvídat vznik shora popsané situace uvedl, že je třeba vycházet z toho, že obviněný na daném místě a za daných podmínek nemohl počítat s nebezpečným počínáním řidiče S. o jehož dalším pohybu v době bezprostředně předcházející vědět nemohl. Pokud bylo vozidlo S. osvětleno vzadu pouze obrysovými světly, mohli přijíždějící řidiči vozidlo vidět již na značnou vzdálenost, ale velmi obtížně mohli rozpoznat, že toto vozidlo se nepohybuje.V noční době kdy není osvětleno okolí vozidla je velmi obtížné vyhodnocení pohybu vozidla. V případě, že okolí vozidla není viditelné je skryto ve tmě a jsou vidět pouze koncová světla, je rozpoznání pohybu na větší vzdálenost velmi problematické. Při hodnocení jednání řidiče S. zda porušil či neporušil zákon o provozu na pozemních komunikacích správní orgán vyslovil revoluční názor" Žádný právní předpis pak nestanoví, zda couvající řidič musí sledovat situaci za sebou v době, kdy začíná manévr provádět, nebo po celou dobu couvání, avšak za situace, kdy za snížené viditelnosti couvá do vjezdu mimo pozemní komunikaci, nelze po něm vyžadovat zvýšené nároky na sledování situace za jak za sebou, tak v místě, kam hodlá couvat. Při aplikaci jednotlivých ustanovení zákona o provozu na pozemních komunikacích je nutno respektovat jejich účel a význam, nikoliv je vykládat jen izolovaně. V ustanovení § 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích jsou stanoveny povinnosti, které mají všichni účastníci silničního. Vzhledem ke kolizi, která následně nastala je nutno konstatovat, že řidič vozidla Toyota S. si nepočínal v tomto okamžiku dostatečně pozorně, neboť tak je kladeno za vinu obv.U., že nereagoval na vozidlo S., jest nepochybné, že řidič S. měl a mohl vidět přijíždějící vozidlo řidiče U., kdy následně z hlediska právního byl povinen na tuto situaci reagovat. Uvedl, že v jednání řidiče S. je třeba spatřovat prapůvodní příčinu vzniklé kritické situace. Namítal, že se správní orgán nevypořádal se všemi důkazy - skutečnostmi a v podstatě převzal závěr vyjádřený znalcem ve znaleckém posudku, ač znalecký posudek je jedním z důkazů, který musí správní orgán hodnotit jak jednotlivě tak v souhrnu s ostatními důkazy. Navrhoval, aby nadřízený orgán vydané rozhodnutí zrušil a vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí.

19)  O odvolání obviněného rozhodl žalovaný rozhodnutím  ze dne 2.8.2010 č.j. MSK 114606/2010, sp. zn. DSH/28203/2010/Now, jak je pod bodem 1) odůvodnění tohoto rozsudku uvedeno.

III.

 Podle  § 50 odst. 1 z.č. 500/2004 Sb. podklady pro vydání rozhodnutí mohou být zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé.

           Podle § 51 odst. 1 z.č. 500/2004 Sb. k provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek.

Podle  § 52 téhož zákona účastníci jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci.

Podle § 4 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb. při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu.

Dle § 18 odst.1 zák.č. 361/2000 Sb. rychlost jízdy musí řidič přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.

 Podle odst. 4 téhož ustanovení v obci smí jet řidič rychlostí nejvýše 50 km.h-1, a jde-li o dálnici nebo silnici pro motorová vozidla, nejvýše 80 km.h-1.

 Podle § 22 odst.1 písm. f), bod 4. zák.č. 200/1990 Sb. ve znění ke dni 2.8.2010  přestupku se dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním právním předpisem nebo dopravní značkou v obci o méně než 20 km/h nebo mimo obec o méně než 30 km/h. Podle téhož ustanovení písm. l)  jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až k), poruší zvláštní právní předpis.

IV.

Rozhodování o zákonnosti napadeného  aktu znamená  při konkrétních žalobních námitkách směřujících  do nedostatečně  zjištěného skutkového stavu   to, že soud v mezích žalobních bodů zkoumá, zda  okruh skutečností,  které v řízení měly být zjišťovány, byl zjištěn v  postačujícím rozsahu, zda se tak stalo s použitím zákonných  důkazních prostředků a způsobem, který neodporuje procesnímu  předpisu a  zda skutkový stav, který správní orgán takto  zjistil a na jehož  základě rozhodoval, má v provedených  důkazech postačující  oporu.

V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

Krajský soud dospěl k závěru, že okruh skutečností, které v řízení měly být zjišťovány, byl zjištěn v  postačujícím rozsahu a s použitím zákonných  důkazních prostředků a způsobem, který neodporuje procesnímu  předpisu. Skutkový stav, který správní orgán takto zjistil a na jehož základě rozhodoval, má v provedených  důkazech postačující  oporu.

Krajský soud vzal za prokázáno, že žalobce dne 13.11.2009 ve 18.30 hod.  na místní komunikaci v obci Otice , při řízení motorového vozidla zn. Mercedes Benz r.z. X při jízdě na přímém úseku komunikace v pravém jízdním pruhu pro směr jízdy na Opavu nestihl včas reagovat na již couvající vozidlo Toyota a levou přední částí vozidla Mercedes narazil do pravé přední části a pravých předních dveří osobního motorového vozidla tovární značky Toyota Carina, r.z. X, řidiče R. S. Nepřizpůsobil tak rychlost jízdy svým schopnostem a jiným okolnostem, které bylo možno předvídat ( osvětlené vozidlo Toyota stojící a následně couvající od pravého okraje vozovky vlevo ve směru hodinových ručiček mimo pozemní komunikaci do vjezdu u domu č.183), nechoval ohleduplně a ukázněně a v příčinné souvislosti s tímto jednáním nestihl včas reagovat na již couvající vozidlo a do tohoto narazil. V tomto úseku komunikace, kde je nejvyšší dovolená rychlost 50 km/hod.

Vzhledem k námitkám žalobce v průběhu řízení odvolací správní orgán přistoupil k provedení důkazu posudkem znalce  Ing. A. K., který dne 26.3.2010 navštívil místo dopravní nehody a pořídil zde vlastní fotografickou dokumentaci, přičemž součástí místního šetření bylo ověření polohy vjezdu do RD čp. X na ulici Hlavní a výhled od tohoto vjezdu na směr příjezdu od centra Otic. Znalec posoudil nehodový děj jak z hlediska tvrzení žalobce, tak z hlediska tvrzení R. S. Z posudku vyplynulo, při posouzení nehodového děje dle varianty R. S., že žalobce by byl schopen střetu zabránit brzděním z rychlosti 55 km/h při včasné reakci na počátku couvání i zjevného vybočování vozidla Toyota. Podle varianty Z. U. znalec posoudil reakci řidičů tak, že žalobce byl v daném případě schopen střetu zabránit z rychlosti 55 km/h brzděním při včasné reakci na počátek couvání vozidla Toyota. Při včasné reakci na zjevné vybočování vozidla Toyota nebyl z dané rychlosti schopen střetu zabránit.  Při rychlosti jízdy 50 km/h by byl schopen střetu zabránit brzděním při včasné reakci na počátek couvání i zjevného vybočování vozidla Toyota.  Tento důkaz, tj. posudek vypracovaný znalcem Ing.A. K. ve správním řízení, považuje soud za stěžejní. Krajský soud nezpochybnil závěry odborného posudku pro jeho přesvědčivost a úplnost.

Příčina dopravní nehody je zásadním skutkovým zjištěním pro zjištění zavinění a rozhodnutí o spáchání přestupku.

Bylo prokázáno, že žalobce mohl střetu jednoznačně zabránit, pokud by přiměřeně mírně snížil svou rychlost jízdy v reakci na situaci v provozu, případně v nejkrajnější variantě zastavil své vozidlo, přičemž by však nesměl překročit nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci 50 km/hod. Žalobce při řízení vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním předpisem v obci nejméně o 2 km/h  (o méně než 20 km/h), neboť na základě technické analýzy dopravní nehody v tomto úseku bylo zjištěno, že jel po odečtení technicky přijatelných rozmezí výsledných hodnot rychlostí nejméně 52 km/h, přičemž i toto minimální překročení nejvyšší dovolené rychlosti bylo v příčinné souvislosti se vznikem dopravní nehody a dále, že jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až k), porušil zvláštní právní předpis, čímž spáchal přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle ustanovení § 22 odst.1 písm. f) bod 4, písm. l) zákona č. 200/18990 Sb.

Namítal-li žalobce v žalobě pod bodem III., že v odůvodnění správního rozhodnutí správního orgánu prvého stupně absentuje výčet provedených důkazů  a úvah, na nichž je rozhodnutí postaveno, pak soud uvádí, že  správní orgán prvého stupně uvedl, jaké měl podklady pro zahájení řízení a jaké dokazování bylo provedeno v odůvodnění rozhodnutí ze dne  1.6.2010. K této problematice se vyjádřil i žalovaný. Žalobce neuvedl konkrétně o jakém provedeném důkazu se správní orgány v odůvodnění rozhodnutí nezmínily. Navíc soud podotýká, že žalobce neměl další důkazní návrhy.

Dle názoru soudu správní orgány v dostatečném rozsahu uvedly úvahy, o které opřely své rozhodnutí. Krajský soud ze se závěry těchto úvah, pokud se jedná o přestupek, kterého se dopustil žalobce, zcela ztotožňuje. Rovněž považuje rozhodnutí správních orgánů za srozumitelné a přezkoumatelné.

K námitce žalobce, že překročení povolené rychlosti o 2 km/h je natolik mizivé, zanedbatelné, že nedosahuje intenzity přestupku a nemůže být příčinou dopravní nehody soud uvádí, že samotná skutečnost, že řidič vozidla v provozu na pozemní komunikaci sice překročil nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou právním předpisem nebo dopravní značkou, nicméně rychlost jeho jízdy se hranici nejvyšší dovolené rychlosti blížila, sama o sobě nepostačuje pro závěr o tom, že nebyla naplněna materiální stránka (§ 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích) přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 22 odst. 1 písm. f) bodu 4 citovaného zákona a  žalobce odkazu na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, krajský soud uvádí, že v rozsudku  č.j. 4 As 104/2008-45 Nejvyšší správní soud se zabývá mimo jiné  zásadním rozlišovacím kritériem mezi trestným činem a přestupkem a konstatuje, že přestupkem může být i takové zaviněné jednání, které porušuje či ohrožuje zájem společnosti pouze v míře nepatrné. Pro trestnost jednání vykazujícího formální znaky přestupku je třeba, aby došlo také k naplnění jeho materiální stránky.  Okolnosti, jež vylučují porušení nebo ohrožení zájmu společnosti, musí být posuzovány vždy v každém konkrétním případě a nelze, vyslovovat žádné paušální závěry, o tom, že míra společenské nebezpečnosti překročení nejvyšší povolené rychlosti o 2 km/hod je natolik mizivá, že nedosahuje intenzity přestupku.

V daném případě došlo k jednání žalobce, které naplňuje jak formální, tak materiální znaky přestupku. Materiální znak přestupku byl naplněn (porušení nebo ohrožení zájmu společnosti) a správní orgány došly správně k závěru, že konkrétním jednáním obviněného byl spáchán přestupek. O tom, že žalobce se dopustil přestupku nebyly pochybnosti. Překročením rychlosti byť o dva kilometry, žalobce zavinil dopravní nehodu, což  bylo prokázáno znaleckým posudkem vypracovaným pro účely správního řízení. Pokud by dodržel nejvyšší dovolenou rychlost a reagoval přiměřeně, byl by schopen střetu vozidel zabránit.  Lze tedy uzavřít, že žalobce své chování nepřizpůsobil situaci v provozu na pozemních komunikacích a současně nepřizpůsobil rychlost jízdy okolnostem, které je možno předvídat.

Namítal-li žalobce, že řidič S. si jako účastník silničního provozu počínal v rozporu s ustanovením § 24 zákona o provozu na pozemních komunikacích a vyvolal tak nebezpečnou situaci, a námitkami žalobce v tomto směru se žalovaný nezabýval, soud uvádí, že žalovaný se námitkami žalobce zabýval, jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí.  Podle ustanovení § 24 odst.1  zákona č. 361/2000 Sb. při otáčení platí obdobně ustanovení o odbočování (§ 21) a při otáčení na křižovatce též ustanovení o jízdě křižovatkou (§ 22). Podle odst. 2 téhož ustanovení při couvání řidič nesmí ohrozit ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Podle odstavce čtvrtého řidič nesmí otáčet a couvat na místech uvedených pod písm. a) - g) téhož ustanovení.  Řidič S. jako řidič necouval na místech vyjmenovaných v § 22 odst.4 zákona č. 361/2000 Sb. Nebyl to řidič S., který ohrozil v daném případě ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, ale byl to žalobce (jak vyplynulo z posudku vypracovaného ve správním řízení).

Pokud se jedná o druh sankce a její výši, pak toto nebylo obsahem žalobních námitek. Soud přesto uvádí, že správní orgány při určení druhu sankce a její výše rozhodly v souladu  s ustanovením § 12 odst.1 zákona č. 200/1990 Sb. a § 22 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb. Totéž se týká určení paušální částky nákladů řízení o přestupcích.

 Vzhledem k výše uvedenému, po provedeném řízení a dokazování, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl  (§ 78 odst.7 s.ř.s.). přičemž rozhodoval v souladu s ust. § 51 s.ř.s. bez nařízení jednání.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému, který byl v řízení úspěšný, jak vyplývá z obsahu spisu, náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označeni rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ostravě dne 27. září 2012

                                               JUDr. Bohuslava Drahošová

                                                                    samosoudkyně