61Az  14/2011-24

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK 

JMÉNEM   REPUBLIKY

 Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobce:  C. V. L., státní příslušnost  Vietnamská socialistická republika, t.č. bytem PoS Havířov, Na Kopci 5, Havířov-Dolní Suchá, zastoupeného Mgr. Vratislavem  Tauberem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23.8.2011  č. j. OAM-314/VL-18-HA08-2009, ve věci  udělení mezinárodní ochrany,

t a k t o :

 I.    Žaloba    s e    z a m í t á.

 II.   Žádný z účastníků   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

      Rozhodnutím ze dne 23.8.2011  č. j. OAM-314/VL-18-HA08-2009 žalované Ministerstvo vnitra České republiky (dále jen ČR) rozhodlo o neudělení mezinárodní ochrany žalobci podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů (dále

pokračování                                             -2-                                          61Az  14/2011

jen „zákon o azylu“). Po provedeném dokazování vzal žalovaný správní orgán za objasněno, že  žalobce žádá o mezinárodní ochranu z důvodu legalizace svého pobytu v ČR, kde hodlá setrvat se svou rodinou, konkrétně s manželkou a její dcerou H. F. a s jejich společnou nezletilou dcerou C.T. H.M. Tyto důvody však není možno kvalifikovat jako důvody taxativně vymezené v ustanovení § 12 písm. a), b) zákona o azylu a jelikož žalovaný neshledal důvody pro udělení mezinárodní ochrany žalobci ani podle § 13, § 14,  § 14a a  § 14b zákona o azylu rozhodl tak, že se mezinárodní ochrana žalobci neuděluje.

       Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal včasnou žalobu, ve které namítal, že  požádal o mezinárodní ochranu, protože mu cizinecká policie odmítla prodloužit pobyt a bylo s ním do současné době a stále je vedeno řízení ve věci správního vyhoštění z území České republiky. S ohledem na rodinné vazby v České republice má v úmyslu zde setrvat a žít plnohodnotný rodinný život. Žalobce se domáhal udělení doplňkové ochrany podle  § 14a odst. 1 zákona o azylu, jelikož mu v případě vycestování hrozí nebezpečí vážné újmy ve smyslu ust. § 14a odst. 2, písm. d) zákona o azylu. Podle žalobce tato vážná újma spočívá v porušení mezinárodních závazků České republiky. Žalobce poukázal na Evropskou úmluvu o lidských právech, v níž je zakotveno právo na respektování rodinného a soukromého života.  Dalším aspektem porušení mezinárodních závazků České republiky v případě jeho vycestování je porušení úmluvy o právech dítěte, když žalobce žije ve společné domácnosti se dvěma dětmi. K jednomu dítěti má vztah obdobný vztahu otcovskému, přičemž toto dítě je občanem České republiky a druhé dítě je sice cizím státním příslušníkem, avšak s trvalým pobytem na území České republiky.  Žalovaný posoudil žalobcův vztah k nezletilému dítěti H. nesprávně, když se soustředil pouze na aktuální pobyt  této nezletilé ve Vietnamu, aniž by se dále zabýval tím, že jeho žena a nezletilá dcera pobývají na území ČR trvale. Jako manžel matky má žalobce k nezletilé H. vyživovací povinnost. Závěr žalovaného o tom, že by mohli fakticky žít jako rodina ve Vietnamu považuje žalobce za nereálný, neboť tam od roku 1999 nebyl a nemá tam žádné zázemí.

       Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 26.10.2011 popíral oprávněnost  námitek uváděných žalobcem a odkázal přitom na obsah správního spisu, zejména na vlastní žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany, použité informace o zemi původu, výpovědi žalobce a na samotné vydané rozhodnutí. Žalovaný postupoval v souladu s příslušnými právními normami a procesně správným způsobem.  Žalovaný odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí, a to že nedospěl k závěru, že žalobci je možno udělit některou z forem mezinárodní ochrany. Dodal, že se také zabýval  sociální, ekonomickou a rodinnou situací žalobce, avšak nedospěl k závěru, že by mu bylo možno udělit mimořádnou a hodnou zvláštního zřetele ochranu v rámci humanitárního azylu. Dodal, že právní úpravu cizinců na území České republiky upravuje zákon  č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, v platném znění, jehož institutu měl žalobce možnost využít. Na základě všech dostupných důkazů dospěl žalovaný k závěru, že žalobce neprokázal existenci trvalé soukromé vazby k nezletilé dceři jeho manželky H. F. Stejně tak nebyla prokázána skutečnost, že tito žijí ve společné domácnosti, a že jsou na sobě citově i materiálně závislí. Žalovaný poukázal na to, že manželka žalobce i jejich společná dcera jsou státními příslušnicemi Vietnamu, Vietnam letos navštívily a nezletilá Hana

pokračování                                             -3-                                          61Az  14/2011

Farová v této zemi pobývá více než rok. Žalovaný proto nesouhlasí s námitkou žalobce, že jeho vycestováním by byly porušeny mezinárodní závazky, zejména Úmluva o právech dítěte. Navrhoval proto zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

        Krajský soud  provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 23.8.2011  č.j. OAM-314/VL-18-HA08-2009, připojeným správním spisem žalovaného téhož čísla jednacího a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení               o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. s.ř.s. a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust.   § 75 s. ř. s.).

        Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu žalovaného vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobce při pohovoru k žádosti  dne 5.5.2009 odpověděl na otázku, z jakých důvodů žádá o udělení  mezinárodní ochrany to, že se v České republice oženil, manželka je Vietnamka s trvalým pobytem a má dítě s českou státní příslušností. Manželka je dlouhodobě nemocná, takže se musí starat o rodinu a živit je. Českou republiku nemůže opustit, protože je musí finančně zajistit. Protože žádal cizineckou policii              o sloučení rodiny a nebylo mu vyhověno, žádá o udělení azylu. Do vlastnoručně psaného prohlášení žalobce uvedl, že důvodem jeho odjezdu z Vietnamu bylo to, že měli bídu a hlad a vláda a stát jsou konzervativní a zkorumpované a nestarají se            o život pracujících lidí. Důvodem jeho žádosti o azyl je potřeba se postarat                    o manželku a jejich dítě, neboť manželka má zde trvalý pobyt a dítě českou státní příslušnost. Jeho manželka nemůže ze zdravotních důvodů pracovat, proto zde musí zůstat a žádat o azyl, neboť dříve mu cizinecká policie dělala překážky a potíže, aby s rodinou mohl žít. Z obsahu správního spisu žalovaného dále vyplývá, že dne 5.6.2009 byl s žalobcem proveden pohovor k  žádosti o udělení mezinárodní ochrany.  V rámci tohoto pohovoru žalobce v podstatě opakoval stejné důvody své žádosti            o udělení mezinárodní ochrany a dodal, že  hlavním důvodem jeho žádosti je fakt, že zde má rodinu. Žije ve společné domácnosti s manželkou a dítětem, jehož není biologickým otcem, ale pečuje o něj. Biologický otec dítě opustil a manželka je navíc nemocná. Žalobce tedy o ně oba pečuje. Přesto mu cizinecká policie odmítla legalizovat pobyt. Na otázku, zda v zemi původu měl potíže se státní mocí uvedl, že nikoliv. Součástí správního spisu jsou lékařské zprávy o zdravotním stavu manželky žalobce V. T. H. a to z ambulance pro přenosné nemoci, cestovní medicínu, jaterní poradna ze dne 8.2.2008, ve které je uvedena konečná diagnóza jmenované chronická aktivní hepatitis virového typu B a zpráva z ambulantního vyšetření ve Fakultní nemocnici Brno, v níž je uvedena primární hypotyreóza bez strumy AIT, chronická VBH a terapie IFN. Dne 22.2.2011 byl s žalobcem proveden další pohovor, při němž žalobce uvedl, že dítě H. F. odjela koncem roku 2009 do Vietnamu proto, aby se naučila oba jazyky a že se v květnu 2011 bude vracet do ČR. I když je ve Vietnamu,  posílá tam peníze na její výživu. Přesto, že on a jeho manželka jsou občany Vietnamu, chtěli by zde zůstat, mají dvě děti a chtějí žít tady.  Dále žalobce při pohovoru upřesnil, že jeho manželka nepracuje z důvodu péče o malé dítě, nikoliv z důvodu zdravotních a že mají ještě jedno nezletilé dítě C. T. H.M., jehož je biologickým otcem. Dále se žalobce vyjadřoval k tomu, proč na adrese jejich údajného společného bydliště nikdo neotevíral a tvrdil, že pobývají v B., S. 51 s manželkou a dcerou C. T. H.M. Ve správním spisu jsou také založeny

pokračování                                             -4-                                          61Az  14/2011

zprávy  o zemi původu žalobce Vietnamu, a to zprávy o dodržování lidských práv za rok 2009  MZ  USA ze dne  11.3.2010,  Výroční zpráva Human Rights Watch 2011 a informace MZV č.j. 103424-13/2008-LPTP ze dne 21.4.2008 týkající se problematiky návratu do Vietnamu.

       Podle ust. § 12 zák. o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je buď to pronásledován za uplatňování politických práv a svobod a nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

       Podle ust. § 13 odst. 1 téhož zákona, rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12.  Podle odst.  2 téhož ustanovení rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny rozumí manžel azylanta, svobodné dítě azylanta, mladší 18 let, rodič azylanta mladšího 18 let nebo zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 10.

        Podle ustanovení § 14 citovaného zákona, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.

        Dle ust. § 14a citovaného zákona se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten   z   důvodu

takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

        V daném případě žalobce v průběhu celého správního řízení  opakovaně uváděl stejný důvod své žádosti  o udělení mezinárodní ochrany. Tímto důvodem byla potřeba legalizace pobytu na území České republiky, aby zde mohl dále setrvat se svojí rodinou, tj. s manželkou a jejich dcerou H. F. a také s jejich společnou nezletilou dceru C. T. H. M. Jde tedy o důvod, který rozhodně není možno zahrnout mezi důvody pro udělení mezinárodní ochrany podle shora citovaného ustanovení § 12 zákona o azylu. Otázku legalizace pobytu cizinců  na území České republiky skutečně řeší zákon č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů a jeho právní instituty není možno nahradit institutem mezinárodní ochrany či doplňkové mezinárodní ochrany, jak je ostatně správně poukazováno v odůvodnění napadeného rozhodnutí. V tomto směru není možno akceptovat žalobní námitku, že žalobce doposud nemá vyřešenu otázku dalšího legálního pobytu v České republice, a            že  v  případě vyhoštění je ohrožena realizace jeho rodinného  a  soukromého života.

pokračování                                             -5-                                          61Az  14/2011

Taktéž není akceptovatelná žalobní námitka, že neudělením mezinárodní ochrany by došlo k porušení práva na respektování rodinného a soukromého života zakotveného v Evropské  úmluvě o lidských právech, kterou je Česká republika vázána. Nejsou proto úvahy žalovaného o neexistenci porušení mezinárodních závazků nesprávné, jak se mylně v žalobě žalobce domnívá. Jestliže v žalobě žalobce poukázal na nesprávné hodnocení zjištěných skutečností žalovaným tedy toho, že žalobcova manželka a nezletilá dcera pobývají na území České republiky v rámci trvalého pobytu, že nezletilá H. po skončení pobytu ve Vietnamu bude rovněž dále pobývat v České republice, a že rodina má v České republice veškeré zázemí včetně zajištění způsobu výživy, pak jde o takové skutečnosti, které jsou relevantní z hlediska zákona o pobytu cizinců na území České republiky a nikoliv o skutečnosti azylově relevantní. Je proto i závěrem namítaná žalobní námitka, že případným přetrháním rodinných vazeb hrozí žalobci nebezpečí vážné újmy, jak to má na mysli ust. § 14a písm. d) zákona o azylu.

      Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud v souladu s ust. § 78 odst. 7 soudního řádu správního žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl, přičemž rozhodoval v souladu s ust. § 51 soudního řádu správního bez nařízení jednání.

      Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., jelikož procesně úspěšnému žalovanému žádné prokazatelné náklady v souvislosti s tímto řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení,  a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

  V Ostravě,  dne  1. listopadu 2012                                                         

                                                 JUDr. Petr Indráček 

                                                                                                 samosoudce