30 A 77/2012 – 15

 

 

 

 

 

USNESENÍ

 

 

 

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Petra Polácha a JUDr. Jany Kubenové, v právní věci žalobce: Mgr. V. S., zastoupený Mgr. Petrem Maršálkem, advokátem Coufal, Georges & partners-sdružení advokátů, se sídlem Lidická 5a, Brno, proti žalovanému: Magistrát města Brna, odbor územního a stavebního řízení, se sídlem Malinovského nám. 3, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 7. 2012, č.j. MMB/0240567/2012,

 

 

takto:

 

  1. Žaloba   se odmítá.
  2. Žádný z účastníků   n e m á   p r á v o   na náhradu nákladů řízení.

 

 

Odůvodnění

 

 

[1] Krajskému soudu v Brně byla dne 17. 9. 2012 doručena žaloba ze dne 10. 9. 2012, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 7. 2012, č.j. MMB/0240567/2012, kterým bylo podle ust. § 59 odst. 3 zák. č. 71/1967 Sb. o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád 1967“), zrušeno usnesení stavebního úřadu č.j. STU/01/0502431/002/007 ze dne 29. 3. 2012, vydané podle ustanovení § 64 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád 2004“), kterým bylo přerušeno řízení o odstranění stavby, a věc byla vrácena zpět správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

 

 [2] Předtím, než se soud mohl zabývat otázkami důvodnosti uplatněných žalobních důvodů, musel vyřešit otázku přípustnosti žaloby. Dospěl přitom k závěru, že žaloba je nepřípustná (§ 68 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní - dále jen „s. ř. s.“), neboť je napadáno rozhodnutí správního orgánu, které je úkonem správního orgánu vyloučeným ze soudního přezkumu podle § 70 písm. a) s.ř.s.

 

Podle § 65 odst. 1 s.ř.s. platí, že ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. Toto ustanovení tedy kodifikuje „rozhodnutí“, a tak i vymezuje, proti jakému úkonu správního orgánu lze podat žalobu a vést o ní řízení podle § 65 a násl. s.ř.s. Ty úkony, které nenaplňují znaky „rozhodnutí“ ve smyslu § 65 odst. 1 s.ř.s., jsou podle § 70 písm. a) s.ř.s. ze soudního přezkoumání vyloučeny.

 

Při svém rozhodování soud vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31.3.2005, sp.zn. 5 As 35/2004 (publikovaném na www.nssoud.cz), z něhož vyplývá, že rozhodnutí správního orgánu II. stupně, jímž bylo podle § 59 odst. 3 správního řádu 1967 zrušeno rozhodnutí I. stupně a věc vrácena k novému řízení, není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s.ř.s, neboť nezakládá, nemění, neruší ani závazně neurčuje právo nebo povinnost účastníka řízení.

 

Při svém rozhodování soud vycházel také z vlastní předchozí judikatury - usnesení ze dne  4. 9. 2006, č.j. 30Ca 130/2006-14, z něhož vyplývá, že rozhodnutí, jímž bylo podle § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu 2004 přerušeno řízení, je úkonem správního orgánu, jímž nedošlo k založení, změně, zrušení či závazném určení práv a povinností účastníka řízení. Takový úkon je vyloučen podle § 70 písm. a) s.ř.s ze soudního přezkoumání ve správním soudnictví, neboť není rozhodnutím podle § 65 s.ř.s.

 

Ve smyslu výše citované judikatury není rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 7. 2012, č.j. MMB/0240567/2012, rozhodnutím ve smyslu ust. § 65 s.ř.s.

 

Podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.

 

 Podle ustanovení § 68 písm. e) s. ř. s. je žaloba nepřípustná také tehdy, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno.

 

 Podle ustanovení § 70 písm. a) s. ř. s. platí, že ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími.

 

 Jak vyplývá z citovaných ustanovení § 70 písm. a) a § 68 písm. e) s. ř. s., lze se v řízení před správními soudy domáhat přezkoumání jen takových rozhodnutí, které je možno považovat za rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 65 s. ř. s.

 

Rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 7. 2012, č.j. MMB/0240567/2012, nesplňuje náležitosti rozhodnutí dle ust. § 65 s.ř.s., soudu proto nezbylo než žalobu směřující proti takovému rozhodnutí postupem podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. odmítnout.

 

          Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 60 odst. 3 věta první s.ř.s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

 

P o u č e n í :

 

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

 

 

V Brně dne 29. října 2012

 

                    Mgr. Milan Procházka

                    předseda senátu