61Az 5/2012-41
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobce: CH. D.N., státní příslušnost Nigerijská federativní republika, t.č. bytem PoS Havířov, Na Kopci 5, Havířov-Dolní Suchá, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28.3.2012 č. j. OAM-401/ZA-ZA06-ZA09-2010, o udělení mezinárodní ochrany
t a k t o :
I. Žaloba se z a m í t á.
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Rozhodnutím ze dne 28.3.2012 č. j. OAM-401/ZA-ZA06-ZA09-2010 žalované Ministerstvo vnitra České republiky (dále jen ČR) rozhodlo o neudělení mezinárodní ochrany žalobci podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Po provedeném dokazování vzal žalovaný správní orgán za objasněno, že důvodem žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany bylo následování manželky, občanky České republiky, do ČR. Tuto žádost žalobce podal, když ho manželka opustila a cizinecká policie mu neprodloužila povolení k pobytu.
Pokračování -2- 61Az 5/2012
Do Nigérie se nechce vrátit, jelikož se bojí bratra, který mu vyhrožoval zabitím. Důvodem pře s bratrem jsou peníze z dědictví po rodičích, o jejichž využití mají oba bratři rozdílné představy. Žalovaný dospěl k závěru, že důvodem podané žádosti žalobce o mezinárodní ochranu je snaha legalizovat si v České republice pobyt a na základě provedeného správního řízení shledal, že žalobce nesplňuje zákonné podmínky udělení mezinárodní ochrany podle § 12 zákona o azylu, stejně tak § 13, § 14 a § 14a a § 14b zákona o azylu.
Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal včasnou žalobu v rozsahu výroku o neudělení mezinárodní ochrany podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu. Žalobce měl za to, že žalovaný v řízení porušil § 50 odst. 4 správního řádu č. 500/2004 Sb. tím, že nepřihlédl pečlivě ke všemu co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci a ust. § 3 správního řádu tím, že nezajistil dostatečné množství relevantních informací o situaci v zemi původu a nezjistil tak dostatečně stav věci. Žalovaný nevyhledal dostatečné relevantní informace o zemi původu žalobce a situaci v Nigérii špatně posoudil a vyhodnotil. Žalobce poukázal na to, že mu hrozí nebezpečí ze strany jeho bratra a násilnické skupiny jejímž je členem. Bratr mu dlouhodobě vyhrožoval těžkým ublížením na zdraví až zabitím a také jej jednou fyzicky napadl. Jeho bratr je v Nigérii vlivnou osobou propojenou s násilnickým gangem. Díky tomu jej stále může v případě návratu vážně ohrožovat na životě a zdraví. Jestliže žalovaný zjistil, že se žalobce v případě ohrožení může obrátit o pomoc na kompetentní orgány ve vlasti a žádat ochranu, pak toto zjištění neodpovídá reálné situaci v zemi. Nigérie dlouhé roky bojuje s rozsáhlou korupcí ve státní správě i v řadách policejních složek, jak vyplývá ze zpráv o situaci v této zemi. Nigérie proto není schopna dle žalobce ani ochotna mu zajistit ochranu před nátlakovým jednáním a ohrožováním jeho života a zdraví ze strany jeho bratra. V této souvislosti žalobce poukázal na definici pronásledování obsaženou v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30.6.2005 č.j. 4Azs 440/2004-53. Konečně žalobce poukázal v žalobě na to, že žalovaný nezohlednil skutečnost, že od prosince 2011 došlo v Nigérii k řadě útoků z náboženských důvodů na skupiny křesťanských občanů národnosti Igbo, ke které žalobce patří. Situaci na poslední měsíce se značně vyhrotila a dochází k útokům na křesťanské občany na téměř celém teritoriu země. Žalobce z toho dovozuje, že v případě návratu do země původu by mu mohla hrozit vážná újma v důsledku brutálních útoků na křesťanskou část populace státu.
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 4.6.2012 uvedl, že při hodnocení podání vycházel především z vlastních tvrzení žalobce sdělených v průběhu správního řízení o udělení mezinárodní ochrany, z nichž bylo zjištěno, že důvodem jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany byla skutečnost, že ho opustila manželka a cizinecká policie mu neprodloužila povolení k pobytu. Do Nigerie se nechce vrátit, protože se bojí bratra, který mu vyhrožoval zabitím, přičemž důvodem jejich sourozenecké pře jsou peníze z dědictví po rodičích. Žalovaný popíral oprávněnost námitek uvedených žalobcem a současně s nimi nesouhlasil, neboť neprokazují, že by žalovaný porušil některé citované ustanovení správního řádu a zákona o azylu. Odkázal na obsah správního spisu, zejména na vlastní žádost žalobce o udělení azylu, použité informace o zemi původu, výpovědi žalobce a na vydané rozhodnutí
Pokračování -3- 61Az 5/2012
žalovaného, který postupoval v souladu se zákonem o azylu a jednotlivými ustanoveními správního řádu. Žalovaný uvedl, že porovnal výpovědi žalobce s dostatečným množstvím informací o zemi původu, které popisuji jak obecnou situaci v zemi původu, tak i konkrétní situaci v návaznosti na případ žalobce. Žalovaný opakoval, že se žalobce obával svého bratra, který mu vyhrožoval zabitím a že se v této souvislosti žalobce neobrátil na policii, protože nechtěl jít proti svému příbuznému. Stejně tak se neobrátil ani na jiný státní orgán ve své vlasti s uvedenou obavou. Korupce a nedodržování lidských práv, na které poukazují internetové portály nevládních organizací, a na které žalobce v žalobě také poukázal, nemají relevantní spojitosti k žalobci, který sám neprokázal nemožnost získat dostatečnou ochranu v zemi původu, pokud by o ni skutečně požádal. Žalobce do ČR přicestoval jako manžel občanky ČR, přičemž sňatek uzavřel proto, aby mohl přicestovat a následně zde získat povolení k pobytu. Tento závěr jednoznačně potvrdila manželka žalobce, jejíž jednání bylo kvalifikováno jako trestný čin napomáhání neoprávněnému pobytu cizince na území ČR, k čemuž se doznala. Uvedla, že odcestovala do Nigérie, aby se tam za žalobce provdala za částku 20.000,- Kč. Bylo zjištěno, že v případě žalobce není na území České republiky naplňován soukromý a rodinný život ve smyslu Úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod a tedy vycestování žalobce nepředstavuje rozpor s mezinárodními závazky, jimiž je Česká republika vázána.
Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 28.3.2012 č.j. OAM-401/ZA-ZA06-ZA09-2010 a z připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. s.ř.s. a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 s.ř.s.).
Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu žalovaného vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobce v žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 29.11.2010 uvedl, že o udělení mezinárodní ochrany žádá proto, že se do Nigérie nechce vrátit. Jeho bratr mu vyhrožoval, že ho chce zabít. Žalobce chce také najít svoji manželku, která odjela na Slovensko a už se nevrátila. V případě návratu do vlasti se ze strany svého bratra obává o svůj život, protože jej chce zabít. Chtěl po něm vyplatit peníze po otci, avšak žalobce je nemá, protože s nimi zaplatil cestu do Evropy. Jiné důvody obav z návratu nemá, kromě toho, že se tam vrátit nechce. Do vlastnoručně psaného prohlášení o důvodech žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce uvedl rovněž, že jeho bratr ho chce zabít pro peníze, které utratil na cestu do České republiky, když bratr si myslí, že peníze patří jim oběma. Část peněz, co mu dal otec, bratr již utratil. Žalobce chce žít tady, najít svoji manželku a mít děti. Z obsahu správního spisu žalovaného krajský soud dále zjistil, že dne 7.12.2010 byl s žalobcem proveden pohovor k jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Z protokolu o tomto pohovoru soud zjistil, že žalobce opakoval stejné důvody své žádosti, jako shora uvedeny, tj. že z Nigérie odjel, aby následoval svoji manželku, občanku ČR, s níž se oženil 24.7.2009 v Lagosu. Manželka se po pěti dnech pobytu v Nigérii vrátila zpět do ČR. Žije v Litvínově, ale tam spolu nebyli. Krátce po příjezdu žalobce odcestovala na Slovensko, a když se nevracela, žalobce odjel zpět do Nigérie a do České republiky se vrátil koncem srpna 2010. Po třech měsících pobytu v ČR požádal o mezinárodní ochranu v době, kdy mu
Pokračování -4- 61Az 5/2012
končilo povolení k pobytu. Do země původu se nechce vrátit, protože tam žije jeho bratr, kterého se bojí i jeho gangu. V roce 2002 otec rozdělil mezi ně rodinný majetek, bratr však utratil svoji část peněz a požadoval po něm další peníze. Když to žalobce odmítl, napadl ho, zlomil mu paži a vyhrožoval zabitím. Při doplňujícím pohovoru realizovaném dne 29.9.2011 byl žalobce seznámen s usnesením Okresního státního zastupitelství v Mostě, dle kterého byla jeho manželka obviněna pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin napomáhání k neoprávněnému pobytu cizího státního příslušníka na území ČR. Toho se měla dopustit 24.7.2009 tím, že uzavřela v Lagosu za úplatu 20.000,- Kč sňatek s žalobcem. Uzavření sňatku jí nabídl cizinec jménem L. a pan M. R. Podle výpovědi další svědkyně se obě provdaly za cizince. Jediným důvodem sňatku bylo, aby osoby z Nigérie mohly vycestovat a žít na území ČR. Po vyslechnutí těchto informací žalobce trval na tom, že při seznámení a sňatku nebyl žádný prostředník, manželku si bral z lásky a chtěl by slyšet doznání z jejich úst.
Podle ust. § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.
Podle § 2 odst. 8 citovaného zákona se pro účely tohoto zákona za pronásledování považuje závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna státními orgány, stranami nebo organizacemi ovládajícími stát nebo podstatnou část jeho území ve státě, jehož je cizinec státním občanem, nebo státu posledního trvalého bydliště v případě osoby bez státního občanství. Za pronásledování se považuje i jednání soukromých osob podle věty první, pokud lze prokázat, že stát, strany nebo organizace, včetně mezinárodních organizací, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním. Za pronásledování se nepovažuje, může-li cizinec s přihlédnutím k osobní situaci nalézt účinnou ochranu v jiné části státu, jehož státní občanství má, nebo je-li osobou bez státního občanství, v jiné části státu svého posledního trvalého bydliště, pokud se obava z pronásledování nebo hrozba vážné újmy zřejmě vztahuje pouze na část státu.
Podle ust. § 13 odst. 1 téhož zákona, rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12.
Podle ustanovení § 14 citovaného zákona, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.
Dle ust. § 14a citovaného zákona se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany
Pokračování -5- 61Az 5/2012
zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Podle druhého odstavce citovaného ustanovení se za vážnou újmu považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.
Podle § 14b citovaného zákona rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení.
V daném případě tedy v průběhu celého správního řízení žalobce opakovaně uváděl stejné důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany, kdy těmito důvody byla potřeba legalizace dalšího pobytu na území České republiky, poté kdy jej opustila manželka a cizinecká policie mu neprodloužila povolení k pobytu. Dalším tvrzeným důvodem byly obavy z bratra, který mu vyhrožoval zabitím, když důvodem jejich rozporů byly peníze z dědictví po otci.
Pokud jde o námitku žalobce týkající se tvrzení, že s ohledem na situaci v Nigérii, která dlouhé roky bojuje s rozsáhlou korupcí nejen ve státní správě, ale i v policejních složkách, a že z tohoto důvodu není schopna a dost možná ani ochotna mu zajistit ochranu před nátlakovým chováním a ohrožení zdraví ze strany jeho bratra, je nutno zdůraznit, že ze všech skutečných pohovorů s žalobcem vyplynulo, že se neobrátil vůbec na policií ani jiný státní či nevládní orgán o pomoc. Nemožnost získat dostatečnou ochranu v zemi původu není možno dle názoru krajského soudu dovodit z žalobcem poukazovaných zpráv o zemi původu Nigérii. Co se týče boje s korupcí a ignorování krácení lidských práv jednotlivců pouhým poukázáním na tyto zprávy není možno dovodit prokázání skutečnosti, že by policie či státní orgány Nigérie neposkytly žalobci dostatečnou ochranu proti protiprávnímu jednání jeho bratra, když navíc žalobce o tuto pomoc vůbec nepožádal.
Druhým žalobním bodem byl žalobcův nesouhlas se závěrem žalovaného, že nenaplnil podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle ust. § 14a zákona o azylu. Žalobce v tomto směru konstatoval, že žalovaný při posouzení hrozby nebezpečí vážné újmy v případě žalobcova návratu do Nigérie vycházel z pohovoru, který s ním byl proveden v rámci řízení o mezinárodní ochraně a z informací o politické a ekonomické situaci a stavu dodržování lidských práv v Nigérii. V tomto směru žalovaný vycházel ze zprávy Ministerstva zahraniční USA o dodržování lidských práv Nigérii za rok 2010 ze dne 8.4.2011, ze zprávy o zemi – Nigérie Ministerstva vnitra Velké Británie ze dne 6.4.2011 a z informace MZV ČR č.j. 98318-2010-LPTP ze dne 16.3.2010. Žalobce však namítal, že od doby, kterou hodnotí tyto uvedené zprávy
Pokračování -6- 61Az 5/2012
došlo v Nigérii k podstatné změně bezpečností situace, když od prosince 2011 došlo k řadě útoků z náboženských důvodů na skupiny křesťanských občanů Nigérie národnosti Igbo, ke které žalobce patří. Žalobce v tomto směru poukázal na internetové zprávy zpravodajství BBC, ze kterých dovozuje, že při návratu do země původu by mu mohla hrozit vážná újma vzniklá na základě brutálních útoků na křesťanskou část populace státu. Pro posouzení této žalobní námitky krajský soud opatřil žalobcem namítané zprávy, včetně jejich překladu do českého jazyka. Jedná o zprávy BBC News Afrika, a to článku Profil Nigérie ze dne 5.11.2012, článku Nigérie: Rozdělený národ ze dne 4.4.2011, článku Nigerijští křesťané zasaženi dalšími islamistickými útoky ze dne 7.1.2012, článku Nigerijské kostely zasaženy výbuchy během vánočních modliteb ze dne 25.12.2011. Tyto zprávy dokumentují přetrvávání násilných střetů mezi různými náboženskými skupinami, tak jako tomu bylo v minulých letech ve vývoji země původu žalobce a mají původ nejen v náboženské netoleranci, ale také politických, ekonomických a etnických faktorech. Jde o náboženský problém, který postihuje většinu populace Nigérie. Tato skutečnost stejně jako další oblasti nedodržování lidských práv v Nigérii nemají bezprostřední spojitost v osobě žalobce a nelze z nich dovozovat odůvodněné obavy z pronásledování či hrozby vážné újmy ve smyslu shora citovaného ust. § 14a zákona o azylu. Je proto i v této části žaloba žalobce nedůvodná, stejně tak jako vytýkaná porušení ustanovení § 50 odst. 4 a § 3 zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu, neboť žalovaný jak vyplynulo z obsahu správního spisu si opatřil dostatek informací, zejména zjištěných pohovorem s žalobcem a ze zprávy o zemi původu žalobce a z těchto zjištění učinil správné skutkové i právní závěry. Pokud žalobce svou žádostí o udělení mezinárodní ochrany mínil řešit potřebu legalizace dalšího pobytu na území České republiky, pak otázku pobytu cizinců na území ČR řeší zákon č. 326/1999 Sb., v platném znění, jehož instituty nelze nahrazovat udělením mezinárodní ochrany či doplňkové mezinárodní ochrany.
Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud proto žalobu žalobce jako nedůvodnou v souladu s ust. § 78 odst. 8 s.ř.s. zamítl, přičemž v této věci rozhodl bez jednání v souladu s § 51 odst. 1 s.ř.s.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., jelikož procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení neuplatňoval.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.
V Ostravě, dne 4. prosince 2012
JUDr. Petr Indráček
samosoudce