31 Af 49/2012- 62

31Af 49/2012- 62

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobkyně obchodní společnosti Allivictus, s.r.o., se sídlem Česká Skalice, Podhradní 437, zast. Ing. Markem Piechem, daňovým poradcem, Opava, Otická 758/19, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem Hradec Králové, Horova 17, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11.4.2012, č.j. 1066/12-1300-604057, t a k t o :

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. dubna 2012, č.j. 1066/12-1300-604057, se zrušuje a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 11.308,- Kč do osmi dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 11.4.2012, č.j. 1066/12-1300-604057, žalovaný podle § 116 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) , a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“) zamítl odvolání žalobkyně do platebních výměrů Finančního úřadu v Náchodě ze dne 23.9.2011, č.j. 166577/11/243912606230, o uložení pokuty za opožděné podání daňového přiznání

pokračování 31Af 49/2012

-2-

k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období únor 2011 ve výši 10.633 Kč, č.j. 166581/11/243912606230, o uložení pokuty za opožděné podání daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2011 ve výši 2.297 Kč, č.j. 166586/11/243912606230, o uložení pokuty za opožděné podání daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací obdob květen 2011 ve výši 4.810 Kč a č.j. 166592/11/243912606230, o uložení pokuty za opožděné podání daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období červen 2011 ve výši 3.162 Kč a napadená rozhodnutí potvrdil.

V jeho odůvodnění uvedl, že žalobkyně za všechna výše uvedená zdaňovací období předložila daňová přiznání k dani z přidané hodnoty (dále jen DPH) opožděně, po lhůtě dané v § 101 odst. 1 zákona o DPH, kde je stanoveno, že plátce je povinen podat daňové přiznání na tiskopisu předepsaném Ministerstvem financí do 25 dnů po skončení zdaňovacího období, které je u žalobkyně měsíční. Proto jí správce daně v souladu s § 250 odst. 1 daňového řádu stanovil pokuty za opožděná tvrzení daně, a to za každé předmětné zdaňovací období.

Podle žalovaného lhůta pro podání přiznání k DPH je striktně stanovena zákonem o DPH, tuto lhůtu žalobkyně nedodržela a za všechna uvedená zdaňovací období podala přiznání ve formě způsobilé k projednání opožděně. Proto jí ve smyslu ust. § 250 odst. 1 daňového řádu vznikla povinnost uhradit pokutu podle odst. 5 citovaného ustanovení.

Podání žalobkyně odeslaná správci daně nejprve prostřednictvím datové schránky (první podání za každé uvedené zdaňovací období), nesplňovala ustanovení § 42 daňového řádu, resp. zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, a proto musela být správcem daně odmítnuta. Žalovaný uvedl, že formát a struktura datové zprávy, jejímž prostřednictvím je činěno podání, specifikované v § 72 odst. 1 daňového řádu (v případě žalobkyně řádné daňové tvrzení) do datové schránky, byly podle § 72 odst. 3 daňového řádu správcem daně (Ministerstvem financí v Praze) zveřejněny v Pokynu D-349, č.j. 43/128 673/2010-431, ze dne 28.12.2010. Podle tohoto pokynu řádná daňová tvrzení zasílaná daňovými subjekty územním finančním orgánům podle § 71 daňového řádu prostřednictvím datové schránky musí být ve formátu a struktuře .XML, přičemž odpovídající XSD schémata jsou definována a zveřejněna na adrese uvedené v tomto pokynu, včetně dalších s tím souvisejících informací. Tyto podmínky stanovené citovaným pokynem žalobkyně dle žalovaného nerespektovala, proto musela být předmětná podání, která nesplňovala podmínky dané v § 72 odst. 3 daňového řádu, správcem daně odmítnuta, jak je i doloženo písemnými důkazními prostředky.

Žalovaný dále popsal postup žalobkyně při podání daňových tvrzení za jednotlivá zdaňovací období.

Za únor 2011 (termín pro podání 25.3.2011) žalobkyně první podání daňového tvrzení odeslala datové schránky dne 11.5.2011 a jako chybné bylo správcem daně

pokračování 31Af 49/2012

-3-

odmítnuto. Po telefonickém upozornění správce daně podala tvrzení za únor 2011 na tiskopise Ministerstva financí, které bylo správci daně doručeno poštovní službou až dne 8.6.2011 pod č.j. 136648/1.

Za zdaňovací období březen 2011 žalobkyně zaslala první podání z datové schránky dne 20.4.2011 (bylo v PDF tvaru), to však bylo v rozporu s Pokynem D-349 a správce daně ho proto nemohl akceptovat. Po telefonickém upozornění správcem daně opakovala žalobkyně podání dne 11.5.2011 opět z datové schránky, přičemž toto podání bylo stejně jako v předchozím případě jako chybné odmítnuto. K vyměření daně pak došlo až na základě přiznání k DPH na tiskopisu Ministerstva financí, podané žalobkyní k přepravě poštovní službou dne 25.5.2011 pod č.j. 129229/11.

Za zdaňovací období květen 2011 bylo dle žalovaného podání ze dne 24.6.2011 učiněné z datové schránky žalobkyně opět správcem daně odmítnuto jako chybné, když nesplňovalo požadavky formátu a struktury dané pokynem Ministerstva financí D-349. Na to byla žalobkyně správcem daně upozorněna zprávou zaslanou elektronickou poštou dne 27.6.2011. Za toto zdaňovací období byla daň vyměřena až podle daňového tvrzení (nyní již bezchybného), zaslaného z datové schránky žalobkyně dne 29.8.2011 a správcem daně evidovaného pod č.j. 161292/11.

Konečně za zdaňovací období červen 2011 bylo první podání z datové schránky žalobkyně zasláno dne 21.7.2011 a opět nesplňovalo požadavky dané pokynem D-349. Jako chybné bylo odmítnuto a žalobkyně byla správcem daně o tom informována dne 22.7.2011 elektronickou poštou. Správce daně vyměřil daň až na základě daňového tvrzení správně podaného z datové schránky dne 29.8.2011 a u správce daně evidovaného pod č.j. 161295/11.

Dále žalovaný uvedl, že výše popsaná chybná podání z datové schránky, odmítnutá správcem daně z důvodu jejich nesprávného formátu nebo struktury, vyhodnotil s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu vydaný v obdobné záležitosti dne 23.10.2008, pod č.j. 1 Ans 8/2008-105, jako učiněná „za použití jiných přenosových technik“, která bylo nutno ve smyslu § 71 odst. 3 daňového řádu do pěti dnů zopakovat nebo potvrdit správci daně písemně či ústně do protokolu. Správce daně přitom nebyl povinen žalobkyni k tomu vyzvat, protože povinnost reagovat byla výlučně na ní. Z její strany však v uvedené lhůtě prokazatelně k žádné reakci v tomto směru nedošlo. Správce daně proto dle žalovaného oprávněně stanovil platebními výměry pokuty za opožděná tvrzení daně, jak mu v těchto případech ukládá § 250 daňového řádu.

Včas podanou žalobou se žalobkyně domáhal zrušení shora identifikovaného rozhodnutí žalovaného i jemu předcházejících rozhodnutí správce daně a svoje námitky soustředila do deseti deset žalobních bodů.

Především poukázala na závěr žalovaného, který shledal podání žalobkyně jako chybná a z toho důvodu i správcem daně odmítnutá. Citovala ust. § 70 a § 74

pokračování 31Af 49/2012

-4-

daňového řádu, která stanoví náležitosti podání a postup správce daně při odstraňování jejich vad. Podle žalobkyně správce daně podle citovaných ustanovení nepostupoval. Žalobkyně přesto na jeho telefonické výzvy, případně výzvy učiněné jinými přenosovými technikami, byť byly nezákonné, reagovala a následná podání, jak sám žalovaný uvádí, již byla uznána za bezchybná. Pokud by správce daně postupoval v řízení tak, jak mu ukládá § 74 daňového řádu, musel by na přiznání hledět jako na podání učiněná řádně a včas ( § 74, odst. 3 DŘ ). V takovém případě by žádné prodlení a tedy ani žádná sankce ze zákona nevznikla.

V druhé žalobní námitce žalobkyně vyslovila nesouhlas s tvrzením žalovaného, že nepředložila žádné důkazní prostředky dokazující, že daňová tvrzení podala řádně a včas. Jmenovala výpis detailů datových zpráv, vydaný Ministerstvem vnitra ČR, v němž jsou uvedeny detaily všech datových zpráv odeslaných na FÚ Náchod v období od 1.3. do 31.7. 2011, včetně těch, kterými byla odeslaná přiznání za únor, březen, květen a červen 2011, i data přijetí adresátem.

Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl, že jí podaná daňová tvrzení byla odmítnuta neboť nesplňovala ust. § 42 daňového řádu, resp. zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, neuvádí však jaká ustanovení má na mysli a jakým způsobem je žalobkyně porušila.

Ve své čtvrté žalobní námitce žalobkyně citovala ust. § 93 odst. 1 daňového řádu, které stanoví, co lze užít jako důkazních prostředků a uvedla, že při nahlédnutí do spisu (část DPH) zjistila, že správce daně vedl spis dle jednotlivých zdaňovacích obdobích, kde jsou dokumenty řazeny v časové posloupnosti. V každém zdaňovacím období je první založenou písemností daňové přiznání, které správce daně vyhodnotil jako řádně podané. Druhou evidovanou písemností je ve všech obdobích platební výměr na DPH a třetí písemností je platební výměr – pokuta za opožděné tvrzení daně. Předcházející odmítnutá přiznání ve spise uvedena nejsou a není zde ani žádný záznam o tom, že by jakékoli přiznání za uvedená období byla odmítnuta. Pokud by dle žalobkyně existoval důkaz o tom, že přiznání bylo třeba odmítnou, byl by zde založen, a to zcela určitě v době jeho získání, a žalovaný by měl takovýto důkazní prostředek ve svém rozhodnutí popsat. V rozhodnutí však není ani naznačeno o jaký důkaz jde, kdy byl získán, případně od koho, a není uveden ani jako příloha předkládací zprávy správce daně zaslané žalovanému dne 21.12.2011. V této souvislosti žalobkyně odkázala na rozsudek NSS 7 Afs 24/2008-60.

Ve své další žalobní námitce žalobkyně uvedla, že žalovaný vyhodnotil její podání jako učiněná „za použití jiných přenosových technik“ s odkazem na § 71 odst. 3 a § 72 daňového řádu. Žalobkyně však tvrdila, že její podání byla učiněna dle § 71 odst. 1 daňového řádu a trvala na tom, že byla uskutečněna ve formátu a struktuře .xml, jak stanovilo Ministerstvo financí ve svém Pokynu D-349. Ačkoliv žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že porušila ustanovení § 72 odst. 3 daňového řádu, neuvedl z jakého konkrétního důvodu jsou její podání, učiněná v předepsaném formátu a podaná na správnou adresu, pro zpracování nevhodná.

pokračování 31Af 49/2012

-5-

Elektronické podání probíhá pomocí datové zprávy podepsané uznávaným elektronickým podpisem v souladu se zákonem č. 227/2000 S., o elektronickém podpisu, nebo pomocí datové zprávy, která je odeslána pomocí datové schránky, což nahrazuje přítomnost uznávaného elektronického podpisu. K odkazu žalovaného na rozsudek Nejvyššího správního soudu 1 Ans 8/2008-105 žalobkyně namítala, že všechna její podání byla učiněna v souladu se zákonem na správnou zveřejněnou adresu a tato podání byla i potvrzena jako přijatá.

Žalobkyně zpochybnila i tvrzení žalovaného, že ji na chybný postup u tvrzení za měsíce únor a březen 2011 správce daně upozornil, když ve správním spisu není o telefonickém hovoru žádný záznam. Takové tvrzení je tedy zcela liché, a odvolací orgán jej zjevně nemohl nijak přezkoumat, když důkazy o tom ve spise chyběly. U přiznání za květen 2011 žalovaný tvrdí, že správce daně žalobkyni upozornil zprávou zaslanou elektronickou poštou dne 27.6. 2011. O tom, že by tuto zprávu doručil správce daně v souladu se zněním § 42 daňového řádu do její datové schránky, není opět ve spise žádný záznam. U přiznání za červen 2011 uvádí žalovaný, že byla žalobkyně upozorněna zprávou zaslanou elektronickou poštou dne 22.7. 2011. O tom, že by tuto zprávu doručil správce daně v souladu se zněním § 42 daňového řádu do její datové schránky, není opět ve spise žádný záznam. Žalobkyně v rozhodnutí žalovaného rovněž postrádala vysvětlení, proč ji správce daně na „chybný postup“ upozorňoval způsobem, který nemá žádnou zákonnou oporu, když telefonická či jiná upozornění daňový řád nezná.

Ve své další žalobní námitce žalobkyně poukázala na dokument čj. 192248/11/243912606230, označený „Postoupení odvolání podle ust. § 113 odst. zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád, proti platebním výměrům na pokutu za opožděné tvrzení daně z přidané hodnoty“ ze dne 21.12.2011, v jehož příloze jsou založena bezchybně zpracovaná přiznání k dani z přidané hodnoty, která nemají žádné číslo jednací a nejsou uvedeny v obsahu spisu. Za těžko pochopitelné pak žalobkyně označila, že správce daně po celou dobu tvrdí, že podaná přiznání měla chyby, pro které je nebylo možno zpracovat a zároveň tato nezpracovatelná přiznání má založena u zprávy o postoupení odvolání, ale bez čísla jednacího a bez zápisu v evidenci spisu. Dle žalobkyně tedy správce daně neprokázal, že by podání přiznání k DPH za měsíc únor, březen, květen a červen 2011 byla v rozporu se zněním zákona. V odůvodnění rozhodnutí, neuvedl, které skutečnosti má za prokázané a o které důkazy opřel svá skutková zjištění. Napadené rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, když žalovaný nesplnil svoji zákonnou povinnost dle ust. § 114 odst. 2 daňového řádu.

Žalobkyně dále označila za nemožné a nesplnitelné aby za situace, kdy svá podání pokládala za bezchybná měla povinnost je opravit, když správce daně ji o tom, že tato podání posoudil jako podání, která je třeba opakovat, neinformoval.

V další žalobní námitce žalobkyně zobrazila výpis zprávy o chybách daňového tvrzení a dovodila, že z něho plyne, že systém označil za chybné datum tohoto podání.

pokračování 31Af 49/2012

-6-

Za svoji poslední a stěžejní námitku žalobkyně označila výklad právních předpisů upravujících elektronická podání formátu XML. Tvrdila, že jí nebyla zákonným způsobem uložena povinnost dodržet uvedenou strukturu a formát, nemohla proto udělat žádnou chybu ve svých podáních.

Žalovaný ve své písemném vyjádření k žalobě především zdůraznil, že žalobkyně opomíjí skutečnost, že již její první přiznání k DPH bylo prokazatelně zasíláno opožděně, a to o 1,5 měsíce.

K první žalobní námitce pak sdělil, že u všech předmětných zdaňovacích období správce daně mohl přikročit k vyměření daně až na základě žalobkyní platně podaných daňových přiznání, a to buď na tiskopisech Ministerstva financí (zd. období únor a březen 2011) nebo datovou zprávou ve správném formátu a struktuře podle pokynu Ministerstva financí č. D-349 (zd. období květen a červen 2011). Zdůraznil, že vždy první daňová přiznání za všechna uvedená zdaňovací období podala žalobkyně datovými zprávami neplatně, protože u nich nebyly splněny podmínky stanovené v § 72 odst. 3 daňového řádu. Daňová přiznání za tato zdaňovací období pak byla žalobkyní i bez výzev správce daně podle § 74 daňového řádu účinně podána až ve dnech uvedených na rozhodnutích správce daně o uložení pokut za opožděná tvrzení daně.

U druhé žalobní námitky žalovaný konstatoval, že žalobkyní uváděný Výpis detailů datových zpráv jednak není autorizován Ministerstvem vnitra a současně neprokazuje, že řádná daňová tvrzení zasílaná datovými zprávami byla předána správci daně ve správném formátu a struktuře v souladu s § 72 odst. 1 a 3 daňového řádu.

Dále zdůraznil, že mu byly správcem daně s předkládací zprávou doručeny jako součást odvolacího spisu za všechna uváděná zdaňovací období i tzv. „chybová hlášení“, vygenerovaná jeho počítačovým systémem ADIS-EPI. Tato hlášení obsahují i důvody, proč musela být daňová tvrzení žalobkyně zasílaná datovými zprávami správcem daně jako neprojednatelná odmítnuta. Uvedená „chybová hlášení“, která žalobkyně považuje za neexistující „korunní důkaz“, jsou přitom součástí odvolacího spisu a v napadeném rozhodnutí se na ně jako na písemné důkazní prostředky žalovaný odkazuje.

K páté žalobní námitce žalovaný uvedl, že žalobkyně na rozdíl od svého tvrzení v žalobě nedodržela podmínky stanovené v § 72 odst. 3 daňového řádu pro podání řádného daňového tvrzení datovou zprávou, jak již bylo uvedeno v žalobou napadeném rozhodnutí. Žalobkyně sama sobě odporuje, když v šesté žalobní námitce tvrdí, že na její „chybný postup“ nebyla správcem daně prokazatelně upozorněna. Přitom je z průběhu daňového řízení zřejmé, že se opakovaně snažila podávat daňová tvrzení k dani z přidané hodnoty za stejná zdaňovací období v písemné podobě na tiskopisech Ministerstva financí, nebo datovými zprávami ve správném formátu a struktuře, na základě kterých mu byly uplatňované nadměrné odpočty správcem daně nakonec vyměřeny.

pokračování 31Af 49/2012

-7-

Žalovaný dále zaujal stanovisko k desáté žalobní námitce, kterou žalobkyně považuje za stěžejní, a uvedl, že v souladu s § 72 odst. 1 a 3 daňového řádu bylo Ministerstvem financí v pokynu D-349, č.j. 43/128673/2010-431 ze dne 28. 12. 2010 zcela zřetelně stanoveno, že řádná daňová tvrzení zasílaná daňovými subjekty územním finančním orgánům podle § 71 daňového řádu prostřednictvím datové schránky musí být ve formátu a struktuře .XML, přičemž odpovídající XSD schémata jsou definována na adrese uvedené v tomto pokynu, a to včetně dalších s tím souvisejících informací.

Podáním ze dne 4.9.2012 žalobkyně doplnila žalobní argumentaci k desáté žalobní námitce s tím, že se dotýká zároveň i námitky deváté, sedmé a páté. Uvedla, že daňová přiznání byla podána podle § 72 odst. 3 daňového řádu, kde možnost jejich podání v elektronické podobě není nijak povinná, ale zjevně a vysloveně jako aIternativní možnost. Zákon o DPH nikde nepředepisuje, že by snad daňový subjekt byl povinen podávat daňové přiznání v elektronické podobě. Jako podmínku pro formát a strukturu dat pak v tomtéž ustanovení zákon předepisuje ,,zveřejnění správcem daně“. Tento pojem není nikde dále v zákoně specifikován. Výraz ,,stanoven“ je nejen v daňovém řádu, ale obecně ve správním právu vyhrazen individuálním správním aktům - tedy rozhodnutím. Žalobkyně tvrdila, že od správce daně žádné rozhodnutí o nějakém formátu neobdržela, tedy nemůže být účinné. Z obsahu správního spisu by mělo být zřejmé, že žalobkyně byla seznámena s ,,formátem a strukturou dat“ .XML, a to bud' formou individuálního správního rozhodnutí, nebo obecně závazného právního předpisu.

V dalším doplnění žalobní argumentace ze dne 18.10.2012 žalobkyně opět tvrdila, že pokud jde o její podání, neporušila žádný právní předpis. Dle jejího názoru není možné ani zákonné, aby kvůli údajné chybě v datu bylo celé její podání odmítnuto. Poukázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 19.4.2012, č.j.5 Afs 45/2011-94, podle kterého ani účetní předpisy a jejich změny nemůžou mít přímý a bezprostřední dopad na stanovení základu daně a daně samotné bez toho, aby takový dopad byl přímo upraven zákonem. Podle žalobkyně pravidla pro formát daňového tvrzení nebyl tímto způsobem nikde vyhlášen.

Při jednání před soudem zástupce žalobkyně setrval na svém procesním návrhu a odkázal v plném rozsahu na žalobní námitky. Ke čtvrté námitce dodal, že správce daně a konečně i žalovaný nesplnili svoji zákonnou povinnost danou v § 92 odst. 5 písm. e) daňového řádu, neboť s ní před vydáním rozhodnutí o udělení pokuty ani před vydáním žalobou napadeného rozhodnutí nejednal a neumožnil jí vyjádřit se k věci, případě navrhovat dostatečné důkazy, které by potvrdily její závěr, tedy že pokuta neměla být udělena, neboť podala daňová přiznání řádně a včas.

Pověřený pracovník žalovaného odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, vyjádření žalovaného k žalobě ze dne 12.7.2012 a dále na obsah správního spisu. K věci dále dodal, že polemika žalobkyně zaměřená na termín „správce daně“ je zbytečná, neboť kdo je správcem daně určuje § 10 daňového řádu.

pokračování 31Af 49/2012

-8-

Dále připomněl, že žalobkyně dobrovolně použila pro doručení podání daňového přiznání datovou schránku a bylo tedy její povinností dodržet formát a strukturu tohoto podání tak, jak byl stanoven pokynem č. D-349. Uvedl, že při nedodržení pokynu následně software používaný správcem daně není schopen doručenou písemnost přečíst a odmítá ji. Z hlášení, kterým bylo reagováno na učiněná podání, vyplývá, že doručené písemnosti neodpovídaly předepsanému typu. Navrhl zamítnutí žaloby.

Krajský soud přezkoumal napadená rozhodnutí v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen “s.ř.s.“) a shledal žalobu částečně důvodnou.

V úvodu pokládal krajský soud za nutné vypořádat se s námitkami žalobkyně, v nichž zpochybňovala, že byl správcem daně ve vztahu k ní zveřejněn formát a struktura podání učiněných datovou zprávou.

Podle ust. 71 odst. 1 daňového řádu lze podání učinit písemně, ústně do protokolu nebo datovou zprávou, která je opatřena uznávaným elektronickým podpisem, nebo která je odeslána prostřednictvím datové schránky. Písemná podání a podání ústně do protokolu musí být podepsána osobou, která podání činí (odst. 2). Citované ust. v odst. 3 stanoví, že účinky podání má rovněž úkon učiněný vůči správci daně za použití datové zprávy bez uznávaného elektronického podpisu nebo za použití jiných přenosových technik, které je správce daně způsobilý přijmout, pokud je toto podání do 5 dnů ode dne, kdy došlo správci daně, potvrzeno nebo opakováno způsobem uvedeným v odstavci 1; tuto lhůtu nelze prodloužit ani navrátit v předešlý stav.

Podle § 72 odst. 1 téhož právního předpisu přihlášku k registraci, řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení lze podat jen na tiskopise vydaném Ministerstvem financí nebo na tiskovém výstupu z počítačové tiskárny, který má údaje, obsah i uspořádání údajů shodné s tímto tiskopisem. Podání podle odstavce 1 lze (dle odst. 3 citovaného ustanovení) učinit i datovou zprávou ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně.

Není sporu o tom, že Ministerstvo financí vydalo dne 28. 12. 2010 pod č.j. 43/128673/2010-431 pokyn č. D-349, který nabyl účinnosti dne 1.1.2011. V něm stanovil, že podání prostřednictvím datové schránky musí být ve formátu .XML, a uvedl adresu, na které jsou odpovídající XSD schémata definována a zveřejněna.

Nelze ani zpochybnit, že Ministerstvo financí, jako správní orgán, bylo oprávněno takový pokyn vydat. Jak vyplývá z ust. § 10 odst. 1 daňového řádu je správcem daně správní orgán nebo jiný státní orgán (dále jen „orgán veřejné moci“) v rozsahu, v jakém mu je zákonem nebo na základě zákona svěřena působnost v oblasti správy daní. Co je správní orgán stanoví odst. 2 citovaného ustanovení a podle něho se jím rozumí orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného

pokračování 31Af 49/2012

-9-

celku, jiný orgán a právnická nebo fyzická osoba, pokud vykonává působnost v oblasti veřejné správy.

Je tedy možné uzavřít, že Ministerstvo financí vydalo citovaný pokyn za dodržení podmínek daných v ust. § 72 odst. 1 a 3 daňového řádu. Pokud se žalobkyně rozhodla podat daňové tvrzení datovou zprávou, byla povinna se řídit pokynem vydaným Ministerstvem financí podle zmocnění daného mu v ust. § 72 odst. 3 téhož zákona.

Jak vyplývá ze správního spisu, správce daně označil podání žalobkyně jako chybná. Podle názoru krajského soudu měl posoudit, zda podání vykazuje nesprávný formát nebo jinou formální vadu, je však podepsáno uznávaným elektronickým podpisem a jsou tak splněny důvody pro postup dle § 74 odst. 1 daňového řádu, nebo je možné hodnotit podání podle § 71 odst. 3 daňového řádu a vyčkat po dobu pětidenní lhůty, zda bude podání potvrzeno či zopakováno. Pokud podání trpělo natolik zásadními vadami, že nelze o podání (úkonu) vůbec hovořit, jednalo by se o nulitní podání - touto vadou bude např. absolutní nesrozumitelnost, nečitelnost apod. Jak vyplývá ze správního spisu a z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, žalovaný nezdůvodnil, o jaká podání se v případě daňových tvrzení žalobkyně jednalo, pouze konstatoval, že je vyhodnotil ho jako podání učiněná „za použití jiných přenosových technik“, která bylo nutno ve smyslu § 71 odst. 3 daňového řádu do pěti dnů zopakovat nebo potvrdit správci daně písemně či ústně do protokolu. Správce daně naopak postupoval jako by podání žalobkyně byla vadná ve smyslu ust. § 74 daňového a vyzýval ji k podání daňového tvrzení v bezvadné podobě, tedy v souladu s pokynem č. D-349.

V této souvislosti je možné reagovat na námitku žalobkyně, v níž tvrdila, že ve správním spise není o telefonickém hovoru ani o upozornění správce daně na vady podání zprávou zaslanou elektronickou poštou žádný záznam. Pokud žalovaný tvrdil, že správce daně takto se žalobkyní komunikoval označila žalobkyně toto tvrzení za zcela liché. Tyto námitky jsou dle názoru krajského soud v rozporu s tvrzením žalobkyně na jiném místě žaloby, kde uvádí, že ačkoliv telefonické výzvy případně výzvy učiněné jinými přenosnými technikami, byť byly nezákonné, reagovala na ně.

Žalobkyně opakovaně namítala, že správce daně a žalovaný nesprávně uvádějí, že daňová tvrzení za zdaňovací období březen, květen a červen 2011, podaná v zákonné lhůtě (tedy první podání ve věci) neměla formu a strukturu předepsanou pokynem D-394. Tvrdila, že se zmíněným pokynem řídila a daňová tvrzení odeslala ve formátu a struktuře .XML. V tomto směru se tvrzení žalovaného a žalobkyně zásadně rozcházela. Ve správním spise jsou založena vytištěná daňová přiznání ze dne 11.5.2011,11.5.2011 24.6.2011 a 21.7.2011 označená jako odmítnutá. Ke každému jsou připojeny dva tištěné lístky označené jako „Tisk opisu ze souboru tak, jak je podal poplatník“ a „Prohlížení důvodu odmítnutí souboru FÚ“. Na posledně jmenovaném je pak jako důvod odmítnutí u daňového hlášení ze dne 21.7.2011 uvedeno „položka „d poddp“ neodpovídá předepsanému typu (Chybové hlášení „Hodnota ´21/07/2011´není platné da“. Stejné údaje jsou uvedeny i u

pokračování 31Af 49/2012

-10-

ostatních daňových tvrzení. Z těchto zkratkových údajů nelze bez bližšího objasnění spolehlivě dovodit, jaká chyba byla důvodem odmítnutí písemností, když údaje na nich uvedené neuvádějí shodné údaje s těmi, které určil citovaný pokyn D-394. Krajský soud proto nemohl zaujmout stanovisko k otázce, zda žalobkyní v zákonném termínu podaná daňová tvrzení splňovala podmínky dané pokynem nebo nebyla odeslána ve formátu a struktuře v něm stanoveném. Proto krajský soud napadené rozhodnutí dle § 78 odst. 1 a 4 s.ř.s. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V něm žalovaný především podrobně rozebere a podloží důkazy, zda a jaké vady podaná daňová tvrzení měla. Pokud prokáže, že žalobkyně pro podání daňového tvrzení nedodržela podmínky stanovené v § 72 odst. 1 a 3 daňového řádu a v pokynu Ministerstva financí č. D-349, zhodnotí o jaké podání ve smyslu ust. § 71 a násl. šlo a jaké důsledky jsou s tím spojeny pro včasnost podání.

Pokud žalobkyně vyslovila nesouhlas s tvrzením žalovaného, že nepředložila žádné důkazní prostředky dokazující, že daňová tvrzení podala řádně a včas a jmenovala ty, které správci daně předala, krajský soud v tomto stádiu řízení nepokládal za nutné se s touto námitkou zabývat, když dosud není vyřešeno, zda podání žalobkyně platným předpisům dostála.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. Dle něj má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, krajský soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v náhradě zaplaceného soudního poplatku ve výši 3.000,- Kč a náhradě nákladů právní služby poskytnuté daňovým poradcem za 2 úkony po 2.100,- Kč (převzetí zastoupení, účast při jednání před soudem) včetně paušální náhrady hotových výdajů po 300,- Kč (§ 9 odst. 3 písm. f/, § 11 odst. 1 písm. a), g) a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). V souvislosti s účastí při jednání jsou dalším nákladem zastoupení cestovní výlohy (automobil) z Opavy do Hradce Králové a zpět dle předloženého vyúčtování v částce 3.508,- Kč dle § 13 odst. 1 citované vyhlášky. Celkovou částku 11.308,- Kč byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni do osmi dnů od doručení tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

pokračování 31Af 49/2012

-11-

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V Hradci Králové dne 26. října 2012

Mgr. Marie Kocourková, v.r.

předsedkyně senátu