30Af 42/2010-54
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobců: a) Ing. D.F., CSc., bytem…, a b) Mgr. M.A., bytem…, zastoupeného Ing. D.F., proti žalovanému: Celní ředitelství Plzeň, se sídlem ul. Ant. Uxy 11, 303 88 Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17.8.2010 č.j. 6035-2/2010-160100-21,
t a k t o :
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17.8.2010 č.j. 6035-2/2010-160100-21 se z r u š u j e a věc se v r a c í k dalšímu řízení žalovanému .
O d ů v o d n ě n í
Žalobou ze dne 15.10.2010 se žalobci domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17.8.2010 č.j. 6035-2/2010-160100-21 (dále též jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobců proti rozhodnutí Celního úřadu Karlovy Vary (dále též jen „prvoinstanční správní orgán“ nebo „celní úřad“) ze dne 14.5.2010 č.j. 12112/2010-086100-021 (dále též jen „prvoinstanční rozhodnutí“), kterým bylo ve smyslu § 42 odst. 11 zákona o spotřebních daních vysloveno propadnutí vybraných výrobků [3.101 litrů motorové nafty (množství při teplotě 15 °C)] zajištěných celním úřadem.
Problematika spotřebních daní byla upravena zákonem č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o spotřebních daních“).
Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“ nebo „s.ř.s.“).
[I] Žaloba, vyjádření žalovaného k žalobě, replika
Žalobci navrhovali zrušení napadeného rozhodnutí. Připomněli, že při kontrolní akci konané Policií ČR dne 12.4.2010 bylo zjištěno, že řidič automobilové cisterny tovární značky Tatra (SPZ…) pan I.K. (zaměstnanec dopravce žalobců B.B.) nepředložil řádný doklad o zdanění přepravované motorové nafty v množství 3.101 litrů. Téhož dne pak Celní úřad Karlovy Vary zajistil nákladní automobil i zboží, o čemž B.B. telefonicky informoval žalobce. Ti však v té době neznali žádné konkrétní důvody, pro které bylo zboží zajištěno. Žalobci se domnívali, že se tak stalo proto, že celní úřad nabyl přesvědčení o tom, že (žalobci) zřejmě neplatí spotřební daň, event., že jsou zde pochybnosti o kvalitě převážené motorové nafty.
Aby prokázali, že spotřební daň platí dodavatelům v kupní ceně za dodané zboží (nikoliv celnímu úřadu ani jiné státní instituci), vybral Mgr. A. náhodně daňový doklad číslo 100401369 vystavený dne 6. dubna 2010 dodavatelem K Oil Křeček s.r.o., Sokolov na 20.157 litrů motorové nafty, a dále pak příslušný dodací list vztahující se k tomuto zboží. Uvedené listiny v době mezi 14.40 hod. a 15.00 hod. předal podatelně Celního úřadu v Karlových Varech. O předání uvedených listin sepsal celní úřad následujícího dne, tj. 13.4.2010 úřední záznam.
Dne 13.4.2010 v 8.00 hodin se žalobci společně s B.B. dostavili na Celní úřad Karlovy Vary, aby se dozvěděli skutečný důvod zajištění majetku. Při tomto jednání jim nprap. B. sdělil, že zboží a nákladní automobil byly zajištěny z důvodu nepředložení řádného dokladu o zaplacení spotřební daně řidičem při provedené kontrole. To, že byl sepsán úřední protokol o předání shora uvedených listin předchozího dne, nprap. B. žalobce neinformoval, protokol jim neukázal, ani nečinil žádné dotazy stran charakteru předaných listin. Sám do protokolu zaznamenal, že předložené doklady se vztahují k zabavenému zboží. K tvrzení, že jsou žalobci „nevěrohodní“, a to právě s odkazem na předložení různých listin, které měly dokládat původ nafty, dospěl odvolací orgán, podle názoru žalobců, pouze proto, že neměli vědomost o existenci shora uvedeného úředního záznamu a jeho obsahu. Nad „neshodou“ dokladů předložených Mgr. A. dne 12. dubna
2010 a dokladů předložených v době, kdy žalobcům již byl znám důvod zabavení nafty, se nikdo z úředníků nepozastavil ani se žalobců neptal, proč tomu tak je. Tato skutečnost pak vzbudila v odvolacím orgánu neprávem pochybnost o důvěryhodnosti žalobců.
Celní úřad v Karlových Varech vydal dne 13. dubna 2010 současně rozhodnutí o zajištění přepravované motorové nafty a taktéž cisterny, která ji přepravovala. Rozhodnutí předal osobně B.B. Žalobci se o tom, dle jejich tvrzení, dozvěděli až dopisem celního úřadu doručeným jim dne 18. května 2010. Přípisem ze dne 6. května 2010 předaným podatelně Celního úřadu v Karlových Varech žalobci doložili příslušné listiny (daňový doklad číslo 100401438 ze dne 9. dubna 2010, výpisy z účtu) dokladující jednak vlastnictví zabaveného zboží, jednak skutečnost, že spotřební daň uhradili. Čestnými prohlášeními řidiče cisterny a dalšího zaměstnance dopravce dále prokazovali, že zabavené zboží bylo přečerpáno z cisterny SPZ … a návěsu SPZ … do menší cisterny (SPZ …), kterou - na rozdíl od velké cisterny - jsou schopni zboží dodat některým zákazníkům - společnostem provádějícím výstavbu silnice R 6, jimž musí naftu dovážet přímo k jejich stavebním strojům po provizorních cestách, po kterých není možno jezdit s velkými cisternami. Zabavené zboží, resp. jeho vzorek, podrobil celní úřad v době kontroly laboratorním zkouškám za účelem zjištění jeho jakosti. Tato kontrola prokázala, že se jedná o naftu motorovou s přídavkem biosložky KN 27101941. Přepravovaná nafta odpovídala svými fyzikálně-chemickými parametry příslušné ČSN pro motorovou naftu (nomenklatura 27101941) a také technologickým postupům ČEPRO, a.s., což může být dalším důkazem o tom, že tato nafta byla odebrána od společnosti ČEPRO, a.s. a nepochází z nějakého pochybného zdroje.
Žalobci uvedli, že v oboru velkoobchodního nákupu a prodeje pohonných hmot podnikají již 16 let a po celou tuto dobu nikdy nebylo ze strany celního úřadu či jiné státní instituce shledáno při provedené kontrole jakékoliv pochybení. Vyslovili proto přesvědčení, že přestože v tomto jednom (pro ně atypickém) případě pochybili, mělo by na ně být pohlíženo jako na seriózního podnikatele, který v žádném případě neměl a nemá zájem jakkoliv poškodit stát. Zákon o spotřební dani opravňuje celní úřady v podobných případech uložit propadnutí vybraných výrobků. Jde však pouze o možnost, nikoliv povinnost. Situaci by tedy měl celní úřad posuzovat i v širších souvislostech, tj. právě s ohledem na existenci či neexistenci případných předchozích pochybení, k tomu, že přepravovaná nafta odpovídá svojí kvalitou příslušným normám, že existují doklady o jejím řádném nabytí apod. Tuto otázku však žalovaný nikterak neřešil.
Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání datovaném dne 7.4.2010 a navrhoval žalobu zamítnout. Argumentačně vycházel z obsahu odůvodnění prvoinstančního i napadeného rozhodnutí. Žalobci v replice ze dne 16.5.2011 setrvali na stanoviscích vyslovených v žalobě.
[II] Správní spis
Ze správního spisu se k věci podávají následující základní skutečnosti. Celní úřad Karlovy Vary obdržel dne 12.4.2010 od Policie České republiky informaci týkající se silničního motorového vozidla registrační značky…, kteréžto bylo téhož dne kontrolováno policií. Celníci celního úřadu na místě zjistili, že zmíněným vozidlem jsou dopravovány vybrané výrobky (motorová nafta), které jsou předmětem spotřební daně ve smyslu § 45 zákona o spotřebních daních. Řidič vozidla jako doklad o zdanění přepravovaných vybraných výrobků předložil dodací nákladní list T199805 vystavený ČEPRO, a.s. Celní úřad dospěl k závěru, že předložený doklad není dokladem ve smyslu § 5 zákona o spotřebních daních, popřípadě podle § 6, § 26, § 30 nebo § 51 téhož zákona, podle něhož by byla prováděna doprava zmíněných vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně. Celní úřad vydal dne 13.4.2010 pod č.j. 9367-5/2010-086100-024 rozhodnutí, kterým zajistil vybrané výrobky [tj. 3.101 litrů motorové nafty (množství při teplotě 15 °C)].
Dne 14.5.2010 vydal celní úřad pod č.j. 12112/2010-086100-021 prvoinstanční rozhodnutí, proti kterému se žalobci odvolali podáním ze dne 2.6.2010. Žalovaný rozhodnutím ze dne 17.8.2010 č.j. 6035-2/2010-160100-21 odvolání zamítl.
[III] Posouzení věci krajským soudem
Podle § 65 odst. 1 s.ř.s. se ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, může žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.
Podle § 75 odst. 1 s.ř.s. vychází soud při přezkoumání rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Podle § 75 odst. 2 s.ř.s. soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů.
Podle § 78 odst. 1 s.ř.s. je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení. Pro nezákonnost zruší soud napadené rozhodnutí i tehdy, zjistí-li, že správní orgán překročil zákonem stanovené meze správního uvážení nebo jej zneužil. Podle § 78 odst. 7 s.ř.s. soud zamítne žalobu, není-li důvodná.
Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, přičemž ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobci s takovým projednáním věci výslovně souhlasili (§ 51 odst. 1 věta prvá s.ř.s.) a žalovaný správní orgán nevyjádřil ve stanovené lhůtě svůj nesouhlas (§ 51 odst. 1 věta druhá s.ř.s.).
Podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje podmínky zdaňování minerálních olejů, lihu, piva, vína a meziproduktů a tabákových výrobků (dále jen „vybrané výrobky“) spotřebními daněmi.
Podle § 42 odst. 1 zákona o spotřebních daních celní úřad nebo celní ředitelství rozhodne o zajištění vybraných výrobků, popřípadě i dopravního prostředku, který je dopravuje, zjistí-li, že a) vybrané výrobky jsou dopravovány bez dokladu uvedeného v § 6, 27 a 27c, 30, 51, 100 nebo 100a, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 50), b) vybrané výrobky jsou dopravovány bez dokladu uvedeného v § 5, nejedná-li se o vybrané výrobky pro osobní spotřebu (§ 4 odst. 6, § 32 odst. 2, 4 a 5), c) údaje uvedené na tomto dokladu jsou nesprávné nebo nepravdivé, nebo d) tento doklad je nepravý, pozměněný nebo padělaný.
Podle § 42 odst. 11 zákona o spotřebních daních celní ředitelství nebo celní úřad jsou oprávněny uložit propadnutí vybraných výrobků, u kterých se prokáže, že s nimi bylo nakládáno způsoby uvedenými v odstavcích 1 a 2, nebo dopravního prostředku, který takové výrobky dopravoval, jestliže a) tyto vybrané výrobky nebo dopravní prostředek vlastní kontrolovaná osoba, nebo b) osoba, která tyto vybrané výrobky nebo dopravní prostředek vlastní, je celnímu ředitelství nebo celnímu úřadu známa.
Žalobci nezpochybňovali, že došlo k pochybení, v důsledku kterého byl celní úřad oprávněn zajistit jimi vlastněné vybrané výrobky (= motorovou naftu) ve smyslu § 42 odst. 1 zákona o spotřebních daních. Jejich v podstatě jediná žalobní námitka mířila proti způsobu, jakým orgány celní správy odůvodnily propadnutí těchto výrobků podle § 42 odst. 11 zákona o spotřebních daních, resp. to, že v rámci správního uvážení nezohlednily některé, podle žalobců významné, skutečnosti.
Žalobcům lze jistě přisvědčit v tom, že z dikce § 42 odst. 11 zákona o spotřebních daních vyplývá, že celní orgány mohou, avšak nemusí, přistoupit k uložení propadnutí vybraných výrobků. Na rozdíl od situace, kdy by zákon jinou možnost nepřipouštěl a kde by prostor pro správní uvážení byl minimální (a zda vůbec nějaký), je v případě předpokládaném v § 42 odst. 11 zákona o spotřebních daních skutečně významné, jakým způsobem správní orgány přistoupí k odůvodnění rozhodnutí. I zde je totiž správní orgán povinen postupovat stran odůvodnění rozhodnutí podle § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož se v odůvodnění uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.
Prvoinstanční správní orgán právě uvedené povinnosti nedostál. Byť se velmi obsáhle zaobíral popisem všech okolností vztahujících se k věci, podrobně uvedl rozhodující časosledné údaje i listiny, které měl k dispozici jako podklad pro rozhodnutí, vlastní hodnocení toho, proč přistoupil k uložení propadnutí vybraných výrobků zúžil do pouhého konstatování, že „(…) Vzhledem k tomu, že předmětné vybrané výrobky byly dopravovány bez příslušných dokladů prokazujících jejich zdanění a Celnímu úřadu Karlovy Vary jsou známy osoby, které vlastní předmětné vybrané výrobky, neboť z výše uvedených dokladů je zřejmé, že jimi jsou Ing. D.F., CSc. a Mgr. M.A., rozhodl Celní úřad Karlovy Vary o uložení propadnutí předmětných vybraných výrobků.“. Takové odůvodnění soud považuje, v kontextu s výše předestřenými parametry, za nedostačující.
Žalovaný správní orgán odůvodnění napadeného rozhodnutí, co do úvahy nad tím, proč přistoupil k uložení propadnutí vybraných výrobků, rozhojnil a k tomu uvedl: „(…) Z výše uvedeného je zřejmé, že v době provedené kontroly bylo s předmětnou motorovou naftou nakládáno v rozporu se zákonem o spotřebních daních, neboť byla dopravována ve větším množství (§ 4 odst. 5 zákona o spotřebních daních) bez dokladu prokazujícím její zdanění. V případě takového zjištění zákon o spotřebních daních jednoznačně stanoví, jakým způsobem je celní úřad oprávněn rozhodnout o vybraných výrobcích, v tomto případě o předmětné motorové naftě, když bylo prokázáno, že s nimi (resp. s ní) bylo nakládáno způsobem uvedeným v § 42 odst. 1 zákona o spotřebních daních (viz ustanovení § 42 odst. 11 zákona o spotřebních daních). V souvislosti s výše uvedeným, je nutné zdůraznit, že na přepravu vybraných výrobků, tzn. i na přepravu předmětné motorové nafty, jsou zákonem o spotřebních daních kladeny zvláštní požadavky, což se týká zejména uvádění správných a přesných údajů v dokladech doprovázejících jejich přepravu, a to právě z toho důvodu, aby bylo možné v každém okamžiku (tj. např. v době provedení předmětné kontroly) jednoznačně posoudit, zda byla spotřební daň z konkrétního množství přepravovaných vybraných výrobků uhrazena. V posuzovaném případě však bylo možno z předloženého dokladu seznat pouze to, že s přepravou předmětného množství motorové nafty nemá vůbec žádnou souvislost, resp. že se vůbec netýká přepravy předmětné motorové nafty, což ostatně připouští i sami odvolatelé. K námitce odvolatelů, že příslušné doklady, svědčící o zaplacení spotřební daně z předmětné motorové nafty, byly předloženy až následně, lze dodat pouze to, že předložením uvedených dokladů došlo pouze k prohloubení rozporu a nepřesností, týkajících se okolností přepravy předmětné motorové nafty, které vyplývají už jen z výsledku porovnání obsahu výpovědi řidiče I.K., týkající se okolností přepravy předmětné motorové nafty, s údaji uvedenými v dokladech předložených odvolateli během dosavadního řízení. V této souvislosti je nutno poukázat na to, že samotnými odvolateli byly v rámci tohoto řízení za účelem doložení zdanění předmětné motorové nafty předloženy nejprve dodací nákladní list H030793 ze dne 6.4.2010, doklad o prodeji PH030793 ze dne 6.4.2010 a faktura-daňový doklad č. 100401369 ze dne 6.4.2010 (viz úřední záznam ze dne 13.4.2010, č.j. 9367-7/2010-086100-024) a následně za tím samým účelem, tj. prokázání zdanění předmětné motorové nafty, byly na celní úřad dne 6. května 2010 osobně odvolateli doručeny doklady jiné (odlišné od původně předložených) - dodací nákladní list H030863 ze dne 9.4.2010, doklad o prodeji PH030863 ze dne 9.4.2010 a faktura-daňový doklad č. 100401438 ze dne 9.4.2010. Z výše uvedených důvodů nutno konstatovat, že celním úřadem bylo předmětné zjištění správně posouzeno tak, že odvolatelé neunesli důkazní břemeno, když jimi nebylo zákonem předvídaným a jasně stanoveným způsobem prokázáno, že spotřební daň byla odvedena právě z toho množství předmětné motorové nafty, která byla v době kontroly přepravována předmětným motorovým vozidlem. Nesrovnalosti spočívají zejména v různých údajích o množství přepravované motorové nafty (dle dodacího nákladního listu H030793 ze dne 6.4.2010 mělo být v době kontroly přepravováno 20.157 litrů motorové nafty a dle dodacího nákladního listu H030863 ze dne 9.4.2010 mělo být v době kontroly přepravováno 31.199 litru motorové nafty) a dále také v tom, že ani jeden z předložených dodacích nákladních listů (tj. H030793, H030863) se nevztahují k předmětnému motorovému vozidlu, tj. k vozidlu s registrační značkou ... (Dodací nákladní list H030793 se vztahoval k motorovému vozidlu s reg.zn… a dodací nákladní list H030863 se vztahoval k motorovému vozidlu s reg.zn….). Závěrem nezbývá než podotknout, že předmětem tohoto řízení nebylo zkoumání, zda zjištěný protiprávní stav zavinili odvolatelé či jejich (smluvní) řidič, který byl přepravou předmětné motorové nafty pověřen, a proto celní úřad stejně tak jako odvolací orgán v předmětném (daňovém) řízení vycházel pouze ze spolehlivě zjištěného stavu objektivně existujícího v době prováděné kontroly. (…)“.
Byť se žalovaný, na rozdíl od prvoinstančního správního orgánu, snažil osvětlit, proč bylo v dané věci třeba přistoupit k uložení propadnutí vybraných výrobků, nelze v jeho postupu nevidět nedostatky, které činí odůvodnění napadeného rozhodnutí nedostatečným.
Žalobci v odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí namítali mj. i to, že sice až následně, ale přesto předložili celním orgánům doklad prokazující, že zajištěné a posléze propadlé vybrané výrobky byly v pořádku co do jejich zdanění. Součástí správního spisu jsou rovněž čestná prohlášení L.B. a I.K. (obě ze dne 5.5.2010) předložená celním orgánům, v nichž je uvedeno, že došlo k přečerpání určitého množství motorové nafty (= vybraných výrobků) právě do cisterny s registrační značkou... Z výpovědi I.K. učiněné dne 12.4.2010 před Celním úřadem Karlovy Vary (protokol o ústním jednání č.j. 9367-2/2010-086100-024) pak rovněž vyplývá, že v případě přepravy minerálních olejů pro žalobce docházelo k přečerpávání z jedné cisterny do druhé pro tzv. malé rozvozy. Měli-li ovšem žalovaný pochybnosti právě o zdanění motorové nafty a o jejím množství (což ho nakonec vedlo k uložení propadnutí vybraných výrobků), byly výše zmíněné okolnosti hodny bližšího a podrobnějšího zkoumání a hodnocení. Zabráním výrobků dochází k citelnému zásahu do vlastnických práv jejich majitelů, a je proto nezbytné, aby správní uvážení rozhodujícího orgánu bylo postaveno na vyjasněných a zřejmých okolnostech a důvodech. V případě napadeného (a stejně tak prvoinstančního) rozhodnutí tomu však nebylo. Soud nepředjímá, zda k uložení propadnutí vybraných výrobků může či nemůže v dané věci dojít, to je zcela výlučně na rozhodnutí celních orgánů. Avšak dojde-li k postupu podle § 42 odst. 11 zákona o spotřebních daních, musí být tento krok důkladně ozřejměn.
Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto podle § 78 odst. 1 s.ř.s. [ve spojení s § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.] zrušil napadené rozhodnutí bez jednání rozsudkem pro vady řízení spočívající v nedostatečném odůvodnění napadeného rozhodnutí. Současně soud podle § 78 odst. 4 s.ř.s. vyslovil, že věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. V dalším řízení je správní orgán vázán právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).
Vzhledem k důvodům, které vedly soud ke zrušení napadeného rozhodnutí, nebyly provedeny žalobci navržené důkazy vyjádřením účastníků, úředním záznamem ze dne 13.4.2010 č.j. 9367-7/2010-086100-024, výsledkem kontroly, koncesní listinou a výpisem z obchodního rejstříku, protože jejich provedení by bylo zjevně nadbytečné.
[IV] Náklady řízení
Žalobci, kteří měli ve věci plný úspěch, mají podle § 60 odst. 1 věty prvé soudního řádu správního právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Žalobcům byla proto přiznána náhrada nákladů řízení v jimi požadované (celkové) výši 2.000,- Kč (výrok II. tohoto rozsudku), kterážto částka odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku. Ke splnění povinnosti nahradit náklady řízení byla žalovanému určena pariční lhůta podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. ve spojení s § 64 s.ř.s.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů po jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve třech vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Plzni dne 25. září 2012
JUDr. PhDr. Petr Kuchynka, Ph.D., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Helena Kováříková