38Ad 60/2010-92

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK 

    JMÉNEM   REPUBLIKY

        Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Bohuslavy Drahošové a soudců  JUDr. Petra Indráčka  a JUDr. Miroslavy Ježoviczové v  právní věci žalobce  I.  P., zastoupeného JUDr. Dagmar Žilkovou, advokátkou se sídlem v Bruntále, Žižkovo nám. č. 2, proti žalovanému Řediteli Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje se sídlem v Ostravě-Zábřehu, Výškovická 40,  o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14.5.2010 č.j. HSOS-1458-12/2010, o zvýšení ztížení společenského uplatnění,

t a k t o :

1. Žaloba  s e  z a m í t á .

2. Žádný z účastníků  n e m á  právo  na náhradu nákladů řízení.

    O d ů v o d n ě n í

I.

Rozhodnutím ze dne 14.5.2010 č.j. HSOS-1458-12/2010 žalovaný  rozhodl tak, že žádostí žalobce  o zvýšení ztížení společenského uplatnění dle ustanovení   § 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb. ve výši 3.080.000,- Kč a žádosti o  náhradu nákladů spojených s právním zastupováním a soudními poplatky dle § 177 odst. 1 zákona           o služebním poměru nevyhověl.

pokračování                                                  -2-                                  38Ad 60/2010

       Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal včasnou žalobu. Uvedl, že  byl          u žalované organizace ve služebním poměru příslušníka Hasičského záchranného sboru České republiky ve funkci inspektora PO - operačního technika,                              v hodnosti pprap. Po dobu trvání pracovního poměru utrpěl  služební úraz dne
2.9.2003, na základě kterého došlo k omezení hybnosti hlezenního kloubu těžkého stupně, obrně hlubokého lýtkového nervu, což po sléze vedlo k přiznání invalidního důchodu. Podle odborného vyšetření lékaře MUDr. J. na neurologickém oddělení v Krnově došlo  k ischemické nekróze svalstva tibiálního lože, k praktickému odumření svalstva, které vedlo k trvalým bolestem, poruše hybnosti, vadnému stereotypu chůze a přetěžování ostatních nosných kloubů a páteře. Na základě rozhodnutí ředitele HZS Moravskoslezského kraje ze dne 30.9.2003 byl
úraz ze dne 2.9.2003 uznán jako služební. Po ukončení pracovní neschopnosti byl  na základě rozhodnutí Ministerstva vnitra, orgánu sociálního zabezpečení ze dne 5.8.2005 č.j. OSZ - 125959-3/VD-Zo-2005 uznán plně invalidním s účinností od 1.5.2005 a byl mu přiznán invalidní důchod. Na základě rozhodnutí ředitele HZS Moravskoslezského kraje ze dne 5.2.2005 č.j. HSOS -26-11/KŘ -PaM-2005 skončil služební poměr žalobce ze zdravotních důvodů, neboť na základě posudku lékařské posudkové komise ZdÚ Policie ČR, Správy Severomoravského kraje ze dne 20.1.2005 byla žalobci stanovena zdravotní klasifikace D- neschopen výkonu služby v HZS ČR. V současné době pobírá  částečný invalidní důchod.

Již dříve se obracel na soud s požadavkem přezkumu předchozích správních rozhodnutí, věc byla řešena rozsudkem KS v Ostravě pod č.j. 22Ca 247/2008-88, kdy byla žaloba žalobce přiznání mimořádného odškodnění za ztížení společenského uplatnění vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí s tím, že původní správní rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla postoupena ředitelce kanceláře ředitele Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje, jako orgánu kompetentní mu o věci rozhodnout.

Žalobce uvedl, že  opírá svůj nárok o ust. § 7 odst.3 vyhl. č. 440/2001 Sb., Zároveň tvrdil, že napadené rozhodnutí ředitele Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje ve věcech služebního poměru nehodnotilo jeho nárok podle ust.§ 7 odst.3 vyhl. č. 440/2001 Sb. a navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k novému projednání a rozhodnutí.

Pod bodem II. žaloby uvedl, že na základě rozhodnutí ředitelky kanceláře krajského ředitele ve věcech služebního poměru ze dne 14.5.2010 č.j. HSOS- 1458-12/2010 o zvýšení ztížení společenského uplatnění podle ust.§ 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb. bylo rozhodnuto tak, že se jeho žádosti o zvýšení ztížení společenského uplatnění dle ust. §7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb. ve výši 3.080.000,-Kč nevyhovuje. Zároveň rozhodla ředitelka kanceláře ředitele Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje ve věcech služebního poměru, že se nevyhovuje žádosti žalobce o náhradu nákladů spojených s právním zastupováním a soudními poplatky dle ust. § 177 odst. 1 zákona o služebním poměru. Proti shora citovanému rozhodnutí ředitelky kanceláře ředitele HSZ Moravskoslezského kraje podal odvolání dne 28.5.2010, v němž se domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vyhovění jeho žádosti.

pokračování                                                     -3-                               38Ad 60/2010

Na základě napadeného rozhodnutí ředitele Hasičského záchranného sboru
Moravskoslezského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 25.8.2010 č.j. HSOS -1458-23/2010 bylo odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí ředitelky kanceláře ředitele HZS Mor. kraje potvrzeno. Zároveň bylo rozhodnuto, že se nevyhovuje žádosti na úhradu úroků z prodlení z požadované částky 3.080.000,-Kč za zvýšení ztížení společenského uplatnění.

Žalobce vytýkal oběma shora citovaným rozhodnutím, že při odškodňování pracovního úrazu nebyly zohledněny zvlášť výjimečné okolnosti hodné zvláštního zřetele, a že nebylo zvýšeno odškodnění za ztížení společenského uplatnění. Uvedl, že má zato, že při posuzování případného zvýšení ztížení společenského uplatnění dle § 7 odst. 3 vyhl. č.. 440/2001 Sb. mělo být přihlédnuto k těmto skutečnostem:

 -závažnost způsobené škody na zdraví, tzn.  zda byly zasaženy (poškozeny) životně důležité orgány,

- možnost vyléčení, tzn., zda v důsledku poškození zdraví je poškozený omezen ve svém způsobu života,

- princip proporcionality, tedy aby přiznaná výše náhrady byla založena na objektivních a rozumných důvodech.

            Vytýkal, že vzhledem k námitkám proti zdravotnímu posudku ošetřující lékařky MUDr. D. nebyl zpracován řádný znalecký posudek znalcem z oboru zdravotnictví, který by se jednoznačně a podrobně vyjádřil k otázce stálosti poškození zdraví žalobce, vývoji tohoto poškození, zdravotním omezením                       v jednotlivých oblastech jeho života. Uvedl, že zpochybňoval závěry lékařky MUDr. D., která tvrdila ve svém vyjádření z 5.10.2005, že škoda na zdraví vedla ke zvlášť těžkým následkům, ale taktéž tvrdila, že se ztotožňuje s ohodnocením ztížení společenského uplatnění zpracovaného dříve MUDr. S. Podkladem pro napadené správní rozhodnutí je  posudek lékařky MUDr. D. ze dne 4.3.2008, kde bodové ohodnocení činilo 1000 bodů. Namítal, že uvedená lékařka není znalcem, je pouze služebním lékařem žalovaného.  Navrhl  zpracování znaleckého posudku znalcem lékařem. Namítal, že lékařka při zpracování svého posudku zdravotní dokumentaci neměla, vyšetřila jej zběžně, naposledy v březnu roku 2008. Uvedl, že od té doby došlo k nepříznivému vývoji jeho onemocnění. V důsledku vad chůze je neustále přetěžována druhá končetina. Má v současné době zjištěn výhřez ploténky, dochází na rehabilitace, infuze tlumící stálou chronickou bolest a není vyloučeno i další operační řešení vzniklé zdravotní situace.

Konstatoval, že napadené rozhodnutí  hodnotí omezení v pracovním životě tak, že podrobně vysvětluje to, že příslušník hasičských sborů musí být plně zdravotně způsobilý k výkonu své práce. Zdůraznil, že pracovní způsobilost pozbyl  pracovním úrazem. Uvedl, že před pracovním úrazem jeho způsobilost k výkonu práce nebyla nikdy zpochybňována, ať jde o odbornou způsobilost nebo fyzickou způsobilost. Poukázal na své sportovními úspěchy. Zároveň uvedl, že sportu na úrovni vyšších soutěží se věnoval v mladším věku, avšak sportovní činností si udržoval výbornou zdravotní kondici až do předmětného úrazu. Sportu se věnoval i jako své zájmové činnosti a ke sportu vedl i své syny. Nyní se této činnosti nemůže věnovat vůbec. Snaží se podle svých sil a možností pečovat o děti, avšak ani tuto

pokračování                                                     -4-                               38Ad 60/2010

činnost nemůže vykonávat bez omezení, není schopen se rychleji pohybovat, má problém s chůzí po nerovném povrchu, trpí bolestmi, bere tlumivé léky, s péčí mu pomáhají příbuzní. Na příbuzné a známé je  zcela odkázán i při údržbě domu. Práce kolem domu a zahrady, které dříve běžně dělal sám není schopen vykonávat vůbec. Uvedl, že je schopen řídit motorové vozidlo, avšak i zde s omezením, neboť nemůže vždy pohotově využít vozidla k převozu, zejména v době ataku bolesti, kdy požívá tlumivé léky. Tedy v podstatě, když by auto potřeboval nejvíce, k rychlému převozu do nemocnice nebo k lékaři, nemůže je použít vůbec. I v těchto případech je odkázán na pomoc blízkých.

Dále uvedl, že po pracovním úrazu se stal invalidním, tím neschopen soustavného výkonu práce a značně fyzicky omezen. Pro trvalé bolesti končetiny je nucen užívat tlumivé léky.  Od ukončení léčby služební a ošetřující lékařkou MUDr. D. v počátku roku 2005  absolvoval několik vyšetření u odborných lékařů a podrobil se zákrokům - obstřik Achilovy šlachy, kapačky a jiné. Dva roky trvající odborná léčba služební lékařkou MUDr. D. a jinými odbornými lékaři, pobyt v lázních a žádný z doplňkových zákroků neodstranil  úrazem způsobené poškození končetiny, je  nucen uzpůsobit svůj život a snaží se na doporučení lékařů šetřit, tedy fyzicky se nepřetěžovat. Pro citlivost poškozené končetiny na změny počasí a teplot trpí nepopsatelnými bolestmi a otoky postižené končetiny, které se stupňují i po malé zátěži, po krátkodobém pobytu v obutí a gradují ve večerních a nočních hodinách. Pro bolesti poškozené končetiny, bolesti pravého kyčelního kloubu, bolesti kolenních vazů obou končetin, které jsou přepínané špatným stereotypem chůze způsobeného následky úrazu, nemůže v nočních hodinách spát a načerpat tím dalších fyzických a psychických sil.  Dlouhodobým užíváním léků trpí dosti často zažívacími problémy. Za pravidelně užívané léky, výše uvedené, a masti na tlumení poúrazových bolestí a následných bolestí v současné době měsíčně zatím vynakládá 300,- až 400,-Kč. Lékařskou péči u svého praktického lékaře vyhledává jen na předepsání silných léků, jednou za 2 měsíce, a to podle množství předepsaných léků. Opakovaně zdůraznil, že léčba byla navrhovateli ukončena služební lékařkou MUDr. J. D. z rozhodnutí služební lékařské komise se sídlem v Ostravě, byla změněna zdravotní klasifikace z „A“ na „D" (asi v počátku roku 2005) a na tomto základě byl  propuštěn ze služebního poměru příslušníka HZS MSK k datu 30.4. 2005.

      Rovněž uvedl, že od změny invalidity plné na částečnou (od 1.5.2006) je  veden                v evidenci uchazečů o zaměstnání, aktivně si práci hledá osobně i přes internetové portály s pracovními nabídkami, ale práci vhodnou, s ohledem ke zdravotnímu stavu a postižení po pracovním úrazu, není schopen práci získat. Ztrátou zaměstnání, způsobenou trvalými následky po pracovním úrazu, přišel o možnosti dostatečného výdělku a tím zajištění dostatku prostředků na pokrytí všech potřeb, nároků a přání nezletilých, školou povinných a sportujících synů M. P.(ročník X) a M. P. (ročník X) i na správu svého majetku, společenského a kulturního vyžití. Též uvedl, že ztráta zaměstnání způsobená následky po pracovním úrazu mu způsobila značné problémy s řádnými úhradami závazků pocházejících z doby před pracovním úrazem - půjčka na opravu rodinného domu a zařízení. Od 1.11. 2006 do  dne podání žaloby činí  ztráta na  čistém měsíčním příjmu 266.282, -Kč , a měsíčně

pokračování                                                     -5-                               38Ad 60/2010

se stále zvyšuje (ročně zatím 72.000, - Kč). Ztrátou zaměstnání, vlivem pracovního úrazu a trvalých následků, byl připraven o všechny zaměstnanecké benefity (příspěvek na stravné, příspěvek na rekreaci, výhod plynoucích ze služebního poměru atd.). V ročním průměru činí příspěvek zaměstnavatele třeba na stravné  600,- Kč měsíčně, ročně pak příspěvek představuje částku asi 7.200, - Kč na jednoho zaměstnance.

        Poukázal na to, že z důvodu značného pohybového omezení, neschopnosti delší chůze, neschopnosti delšího pobytu v obutí, značné neschopnosti delšího stání na jednom místě, neschopnosti přenášení těžších předmětů a nákupů, značné neschopnosti překonávat běžné překážky a terénní nerovnosti při zajišťování životních potřeb, při zajišťování správy a údržby svého majetku, na návštěvy synů, rodičů, lékařů, k jednáním na úřadech atd. je nucen a odkázán na vlastní přepravu osobním automobilem, přičemž  náklady na nezbytnou přepravu vlastním vozidlem  činily 2. 470,-Kč měsíčně (pohonné hmoty, opravy, STK atd.) a po odečtu 500,- Kč (6.000,- Kč za rok 2009), poskytnutých  státem, jako příspěvku na přepravu osob ZTP, pohybují se náklady na provoz kolem částky 2.000, - Kč měsíčně. Na rok 2010 byl státní příspěvek na dopravu osob ZTP snížen o 50% tedy na 3.000, - Kč.

          Dále uvedl, že nuceným trvalým pobytem v domácím prostředí, z důvodu pohybového omezení úrazem, prokazatelně došlo ke zvýšeni nákladů na energie v jeho domácnosti (plyn, elektřina, otop atd.).

         Konstatoval, že vlivem trvalého tělesného postižení nemůže vykonávat jakoukoli sportovní činnost, kterou dříve běžně vykonával ať závodně nebo rekreačně. Od roku 1975 do roku 1984 byl aktivním sportovcem v běžeckých disciplínách na úrovni okresní, krajské, republikové, je bývalý mistr ČSR a ČSSR v běhu na 1000m pro rok 1977 na běžecké dráze s rekordem 2:42,2 min., několikanásobným přeborníkem okresu a kraje v běhu na běžecké dráze a v přespolním běhu ve své kategorii. Aktivně působil v kolektivních sportech u ozbrojených složek fotbal, nohejbal, hokej atd.), kde byl do roku 1986 ve služebním poměru. Od roku 1984 do 2.9.2003 se sportu - běh, jízda na kole, fotbal, nohejbal, běh na lyžích, bruslení, líný tenis: pěší turistika a jiné věnoval jen rekreačně a v rámci služební tělovýchovy. Fakt, že zkušenosti a dovednosti ze sportovních aktivit, výše uvedených nemůže, z důvodu trvalého postižení pohybového ústrojí pracovním úrazem, osobně předvést svým sportovně nadaným synům a značně trpí sportovním a pohybovým deficitem, mu způsobuje duševní trauma.

        Žalobce uvedl, že se  domníval, že HZS MSK k řízení nepoužil další relevantní dokumenty,  potvrzující zásadní újmu na zdraví vlivem pracovního úrazu ze dne 2.9.2003 a tím značné omezení ve všech oblastech jeho života a proto před zahájením řízení mu předložil „ Závěr lékařského vyšetření o zdravotní způsobilosti ze dne 12.3. 2001 „ a jiné dokumenty.

        Uvedl, že žádost na odškodnění za ztížení společenského uplatnění za následky újmy na zdraví po služebním úrazu ze dne 2.9.2003  vyčíslil částkou

pokračování                                                     -6-                               38Ad 60/2010

3.200.000,- Kč. Tuto částku považoval za  přijatelnou kompenzaci finančních ztrát již vzniklých a ztrát předpokládaných a adekvátních dnešním a budoucím ekonomickým poměrům a době, běžným etickým zvyklostem při odškodňování ztížení společenského uplatnění a za všechna jiná příkoří s postižením spojená, za strádání nezletilých synů a za duševní utrpení z poškození zdraví až do roku dosažení průměrné délky života muže v ČR, tedy 72 let, které by měl dosáhnout v roce 2035. Skutečnou roční újmu nehmotnou  a hmotnou vyčíslil částkou 100.000,-Kč. Tuto částkou vynásobil 32 roky ( 2035 (rok dosažení průměrné délky života ) – 2003 (rok vzniku úrazu). Dále vyčíslil hmotnou újmu ve výši 72.000,-Kč, výdaje spojené s vlastní přepravou 20.000 až 30.000 Kč, výdaje na léky 5.000 Kč, zvýšené výdaje 6.000,-Kč a ztrátu zaměstnaneckých výhod 8.500,-Kč, vše 211.500,-Kč. Uvedl, že akceptuje odečtení vyplacené částky ve výši 120.000,-Kč a proto požaduje  3.080.000,-Kč ( 3.200.000-120.000). Konstatoval, že ke vznesení požadavku na zvýšení odškodnění za ztížení společenského uplatnění byl mimo jiné veden i faktem, že nedošlo k jednorázovému mimořádnému odškodnění za služební úraz.

 Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě ze dne  8.2.2011 uvedl, že  trvá na odůvodnění uvedeném v napadeném rozhodnutí. Podrobně se vyjádřil k jednotlivým bodům žaloby. Mimo jiné uvedl, že  nemůže souhlasit s tvrzením žalobce, že napadené rozhodnutí ředitele Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje nehodnotilo nárok žalobce podle ustanovení § 7 odst. 3 vyhl. č. 44012001 Sb., když o tomto požadavku bylo vedeno řádné řízení, ředitel Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje (ani ředitelka kanceláře ředitele Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje, jakožto správní orgán 1. stupně) však nedospěli k závěru, že se jedná o zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele, čemuž se náležitě věnují v odůvodnění rozhodnutí obou stupňů. Poukázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě č.j.: 22 Ca 247/2008-88 ze dne 2.7.2009.

      Uvedl, že pokud žalobce vytýká rozhodnutím obou stupňů, že při odškodňování služebního úrazu nezohlednila zvlášť výjimečné okolnosti hodné zvláštního zřetele, a že nezvýšila odškodnění za náhradu za ztížení společenského uplatnění, zejména mělo být dle jeho názoru přihlédnuto k závažnosti způsobené škody na zdraví, tzn. zda byly zasaženy (poškozeny) životně důležité orgány, k možnosti vyléčení, tzn. zda v důsledku poškození zdraví je poškozený omezen ve svém způsobu života a k principu proporcionality, tedy aby přiznaná výše náhrady byla založena na objektivních a rozumných důvodech, pak k těmto kritériím přihlédnuto bylo a vypořádává se s nimi jak odůvodnění rozhodnutí ředitelky kanceláře, tak ředitele HZS Moravskoslezského kraje.

   K námitkám žalobce proti posudku MUDr. D. a k tvrzením, že zamítavé stanovisko je založeno jen na neobjektivních posudcích a irelevantních a neúplných podkladech uvedl, že posudek MUDr. I. D. ze zdravotnického zařízení MV, zdravotnický obvod Bruntál ze dne 4.3.2008 o ztížení společenského uplatnění a doplňující vyjádření této lékařky ze dne 5.10.2009 byl zpracován zcela v souladu s vyhl. č. 440/2001 Sb. Odkázal na  rozsudek Krajského soudu v Ostravě ve věci č.j. 22 Ca 247/2008-88 ze dne 2.7.2009.

  pokračování                                                   -7-                               38Ad 60/2010

Dále uvedl, že žalovaný nijak nezpochybňuje skutečnost, že žalobce jistě do určité míry je omezen při řízení motorového vozidla, věnování se synům a domácnosti, údržbě domu apod., ale toto omezení však bylo zohledněno již               v základní výměře náhrady za ztížení společenského uplatnění, jakkoli se tato výše může žalobci zdát nepřiměřená.

       Pokud se žalobce  domníval, že HZS MSK k řízení nepoužil další relevantní  dokumenty, které potvrzují zásadní újmu na zdraví vlivem úrazu ze dne 2.9.2003 a tím značné omezení ve všech oblastech jeho života a předložil  další dokumenty, pak  tyto dokumenty byly z velké části již HZS MSK známy  z dřívější úřední činnosti. Všechny dokumenty se staly podkladem pro rozhodnutí ve věci zvýšení ztížení společenského uplatnění. Navrhoval zamítnutí žaloby, jakožto nedůvodné.

      V průběhu ústního jednání dne 27.11.2012 žalobce setrval na žalobě. Zdůraznil, že v důsledku  pracovního rázu došlo k rozvázání pracovního poměru u HZS. Pobírá invalidní důchod, doplatek mzdy a příspěvek na dopravu. Je veden u úřadu práce. V Bruntále práce pro něj není. Pokud se jedná o jeho zdravotní stav odkázal na obsah žaloby. Tvrdil, že před úrazem jezdil na kole, běhal na běžkách, chodil běhat, bruslil. Není tyto aktivity schopen dělat. Nevydrží chodit ani stát. Je prakticky ve všem omezen. Při jízdě autem musí jízdu přerušovat, někdy po půl hodině, někdy po hodině jízdy. Není schopen chůze na větší vzdálenosti. Nad 50 metrů musí používat francouzské hole, na vzdálenost větší než 200 metrů musí použít auto. Nechodí do společnosti, když dříve chodili na plesy, zábavy. Není schopen tančit. Namáhavé práce v domě za něj musí vykonávat jeho synové.   

       V podání ze dne 29.11.2012 žalobce doplnil svá tvrzení ze dne 27.11.2012. Uvedl, že dne 1.5.2006 mu byl přiznán invalidní důchod částečný, následně invalidita II. stupně. Je evidován jako uchazeč o zaměstnání, bez možnosti nalézt vhodné pracovní místo, zejména s ohledem na zdravotní stav.

       Po prvotním ústním jednání na HZS se obrátil na JUDr. K. S., ten uplatnil jeho nároky dopisem ze dne 8.9.2005. Požadoval

-          náhradu za ztrátu na služebním příjmu,

-          ztížení společenského uplatnění, když předložil znalecký posudek MUDr. S. s vyčíslením bodového hodnocení 1000 bodů,

-          rovněž uplatnil zvýšení stanoveného bodového hodnocení o 50%,

-          náhradu za vyhotovení znaleckého posudku 500,- Kč

-          a náhradu cestovních výloh 9.816,30 Kč.

      Dne 13.2.2006 se obrátila na HZS právní zástupkyně žalobce – požadavek byl na ztížení společenského uplatnění 180.000,- Kč, náklady účelně vyložené na léčení 5.033,- Kč, jednorázové mimořádné odškodnění ve výši 496.525,- Kč, dále odchodné ve výši 119.166,- Kč. Na požadavek reagoval žalovaný dopisem ze dne 21.3.2006.

  pokračování                                                -8-                                  38Ad 60/2010

                                                                              II.

       Krajský  soud  provedl   důkaz  napadeným rozhodnutím  žalovaného   ze  dne

14.5.2010  č.j. HSOS-1458-12/2010, jakož i obsahem  připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího. Při řízení o žalobě žalobce přitom krajský soud vycházel z ustanovení § 65 a násl. soudního řádu  správního,  jakož  i ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného správního orgánu (ust. § 75 soudního řádu správního) , přičemž toto rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb.  s. ř. s.) a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Provedeným dokazováním soud zjistil, že:

1) Rozhodnutím ředitele HZS MSK, č.j: HSOS-20-21-5/KŘ-PaM-2003 ze dne
30.9.2003 byl uznán úraz žalobce, který utrpěl dne 2.9.2003, jako úraz  služební.

2)  Rozhodnutí ředitele HZS MSK, č.j: HSOS-26-11/KŘ-PaM-2005 ze dne 5.2.2005 byl žalobce propuštěn ze zdravotních důvodů ze služebního poměru příslušníka HZS ČR, funkce inspektor PO-operační technik - na základě posudku lékařské komise (podle NMV č. 66/1999 čl. 18 odst. 3 písm. i) a v souladu s vyhláškou MV ČR č.324/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, stanovena zdravotní klasifikace" D" - neschopen výkonu služby V HZS ČR.

3) Dne 1.7.2005 MUDr. S. B.  vypracoval posudek o ztížení společenského uplatnění poškozeného I.P. tak, že poškození zdraví (ztráta dolní končetiny v bérci se zachovalým kolenem/pahýl vhodný k oprotézování/) hodnotil analogicky dle položky 1430 počtem bodů 1000. Z posudku vyplývá, že lékař měl k dispozici kompletní dokumentaci od praktického lékaře a výsledky neurologa, výsledky EMG, propouštěcí zprávu.

4)  Rozhodnutím Ministerstva vnitra, orgánu sociálního zabezpečení ze dne 5.8.2005 byl žalobci přiznán od 1.5.2005 plný invalidní důchod v celkové výši 9.716,- Kč.

5)  Přípisem ze dne 8.9.2005 žalobce uplatnil u HZS:

-  náhradu za ztrátu na služebním příjmu od 1.5.2005 (bez určení jeho výše).

- ztížení společenského uplatnění o 50% (posudkem bylo ztížení oceněno počtem 1000 bodů).

- úhradu částky 500,- Kč (zaplatil za vyhotovení posudku o ztížení společenského uplatnění),

- náklady na přepravu osobním automobilem k odborným lékařským zákrokům a ošetřením, návštěvám praktické lékařky LPK Lázní a zaměstnavatelé ve výši 9.816,30 Kč,

- mimořádné odškodnění, přičemž výši náhrady ponechal na zvážení HZS. Poukázal na to, že by se nemělo jednat o nejnižší hranici, kterou je 10-ti násobek minimální mzdy platné pro dobu vzniku pracovního úrazu, ale jednorázové mimořádné odškodnění by mělo být přiznáno a vypláceno v rozsahu stanoveného rozpětí alespoň okolo poloviny tohoto rozpětí.

pokračování                                                -9-                                  38Ad 60/2010

6) Žalovaný přípisem ze dne 27.9.2005 sdělil právnímu zástupci žalobce, že náhrada za ztrátu na služebním poměru bude žalobci přiznána. Pokud se jedná o zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění, resp. zvýšení stanoveného bodového ohodnocení o 50 %, pak z vypracovaného posudku MUDr. S. není jasné, zda jmenovaný je ošetřujícím lékařem poškozeného. Žalobce byl požádán o prokázání této skutečnosti.

     Pokud se jedná o jednorázové mimořádné odškodnění, pak okolnosti úrazu nesplňují žádné z kritérií požadovaných zákonem o služebním poměru ani prováděcím právním předpisem (vyhl. č. 287/2002 Sb.) a nelze proto jednorázové mimořádné odškodnění přiznat.

     K požadavku na přiznání nákladů cestovného žalovaný sdělil, že pokud trvá žalobce na úhradě nákladů vzniklých využitím osobního automobilu, je nutno doložení lékařského potvrzení o tom, že při dojíždění nemůže žalobce využívat městskou hromadnou dopravu a je třeba doplnit detailní rozpis jednotlivých cest s uvedením data, odkud a kam se cestovalo nebo výpočet jízdného hromadnou dopravou nebo počet ujetých km. Po doložení jízdních výdajů bude možno výdaje uhradit.

7) Přípisem ze dne 27.9.2005 krajský ředitel HZS sdělil právnímu zástupci žalobce, že:

- náhrada za ztrátu na služebním příjmu bude žalobci rozhodnutím krajského ředitele přiznána.

- k požadavku na zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění je třeba prokázat, zda MUDr. S. je ošetřujícím lékařem žalobce, totéž se týká náhrady částky 500,- Kč za vyhotovení posudku o ztížení společenského uplatnění,

- pokud se jedná o jednorázové mimořádné odškodnění pak okolnosti úrazu nesplňují žádné z kritérií požadovaných zákonem o služebním poměru.

- k požadavku na úhradu cestovních výdajů byl žalobce vyzván k doložení těchto nákladů.

8) Přípisem ze dne 13.2.2006 JUDr. Dagmar Žilková sdělila HZS, že převzala zastoupení žalobce, který uplatňuje a upřesňuje nároky související s pracovním úrazem a trvalou invaliditou, a to tak, že 1. požaduje náhradu za ztížení společenského uplatnění v souladu se znaleckým posudkem znalce MUDr. B. S. tj. 1000 bodů podle vyhl. č. 440/2001 a zvýšení stanoveného bodového hodnocení o 50% s přihlédnutím k zvlášť těžkým následkům, které pracovní úraz měl. Celkem takto je požadována částka 180.000,- Kč.

Dále bylo požadováno přiznání nákladů na přepravu osobním automobilem k odborným lékařským zákrokům a ošetřením, celkem ve výši 5.033,30 Kč.

Pod bodem 3. přípisu bylo nárokováno jednorázové mimořádné odškodnění ve výši 496.525,- Kč.

pokračování                                                -10-                                  38Ad 60/2010

Rovněž bylo požadováno odchodné ve výši 6-ti násobku služebního příjmu a příspěvek za službu v plné výši (20 % služebního příjmu).

9) Rozhodnutím č.j.  HZS MSK,Č.J:HSOS-192-25/KŘ-PaM-2006 ze dne 24.2.2006 ředitel HZS Moravskoslezského kraje zamítl jednorázové mimořádné odškodnění bývalému příslušníkovi HZS MSK  I. P., mimo jiné s odůvodněním, že služební úraz ze dne 2.9.2003 nevznikl během plnění služebních úkolů citovaných v § 92 odst.4, ani nevznikl za obdobně nebezpečných podmínek uvedených v § 61 vyhlášky 287/2002 Sb. Služební úraz vznikl při fyzické přípravě příslušníka.

10) Žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně adresoval odvolání ze dne HZS proti rozhodnutí ředitele HZS Moravskoslezského kraje ze dne 24.2.2006 č.j. HSOS-192-25/KŘ-PaM-2006. V podání je mimo jiné uvedeno, že odchodné ve výši 33.033,- Kč bylo žalobci přiznáno rozhodnutím ředitele HZS MSK ze dne 24.4.2005 č.j. HSOS-40/28/KŘ-PAM-2005.

11) Rozhodnutím z téhož dne byla zamítnuta žádost o přiznání jednorázového mimořádného odškodnění.

12)  Okresní správa sociálního zabezpečení Bruntál v posouzení zdravotního stavu dne 29.3.2006 uvedla v záznamu o jednání, že  posuzovaný již není nadále plně invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ale je částečně invalidní dle § 44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. v souvislosti s úrazem ze dne 2.9.2003.  V posudkovém zhodnocení je uvedeno, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole XV, odd. H, pol. 67.4 přílohy k vyhl. č. 284/1995 Sb., tj. 30%. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu a náročnosti povolání se tato hodnota zvyšuje dle § 6 odst.4 cit. vyhlášky o 10%, takže činí celkem 40%. Datum změny invalidity byl určen dnem 29.3.2006.

13)  Městský úřad Bruntál rozhodl dne 11.4.2006 ve věci žalobce pod sp. zn. OSV/12192-06/2684-2006/her tak, že žalobci náleží mimořádné výhody II. stupně s účinnosti od 29.3.2006 s platností trvale.

14) Rozhodnutím generálního ředitele ve věcech služebního poměru ze dne 10.5.2006 č.j. PO-10-8/GŘ-PE-2006 bylo zamítnuto odvolání, které podal I. P. proti rozhodnutí ředitele HZS Moravskoslezského kraje čj. HSOS-192-25/KŘ-PaM-2006 ze dne 24.2.2006 a zároveň bylo rozhodnutí  potvrzeno.

15)  Žalobce zastoupený právní zástupkyní se domáhal návrhem ze dne 29.6.2006  u Okresního soudu v Bruntále zaplacení částky 495.033,50 Kč, tj. přiznání náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 180.000,- Kč,

- úhrady jednorázového mimořádného odškodnění dle § 91 písm. e/ zákona              o služebním poměru ve výši 310.000,- Kč,

-  náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s léčením ve výši 5.033,30 Kč a přiznání úroku z prodlení, jakož i přiznání nákladů řízení.

pokračování                                                -11-                                  38Ad 60/2010

     Usnesením ze dne 12.12.2007 Okresní soud v Bruntále rozhodl pod bodem I. tak, že řízení se zastavuje a pod bodem II., že po právní moci usnesení bude věc postoupena služebního funkcionáři Hasičského záchranného sboru MSK. O nákladech řízení bylo rozhodnuto pod bodem III. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

16)            Ministerstvo vnitra-generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky, rozhodlo generálním ředitelem ve věcech služebního poměru dne 10.5.2006, č.j. PO-10-8/GŘ-PE-2006 tak, že zamítlo odvolání, které podal žalobce proti rozhodnutí ředitele HZS Moravskoslezského kraje č.j. HSOS-192-25/KŘ-PaM-2006 ze dne 24.2.2006 a rozhodnutí potvrdilo mimo jiné s odůvodněním, že ze shromážděného spisového materiálu vyplývá, že okolnosti vzniku služebního úrazu odvolatele dne 2.9.2003, tj. udržování si fyzické zdatnosti povolenou míčovou hrou, není plněním zvláštního úkolu uloženého služebním funkcionářem; zároveň tato činnost nesplňuje žádnou z podmínek stanovených § 91 odst. 4 služebního zákona pro vznik nároku na jednorázové mimořádné odškodnění. Okolnost, že z důvodu služebního úrazu se stal odvolatel invalidním, sama o sobě také nemůže zakládat nárok na jednorázové mimořádné odškodnění. Udržovat si fyzickou zdatnost a prokazovat ji zkouškou fyzické způsobilosti je jednou ze základních povinností každého příslušníka vyplývající z § 13 zákona, a skutečnost, že odvolatel byl v době vzniku úrazu zařazen do funkce inspektor pooperační technik, není rozhodující.

17)  Přípisem ze dne 14.3.2008 právní zástupkyně žalobce sdělila, že žalobce uplatňuje finanční nároky související s jeho invaliditou. Doložila vyjádření ošetřujícího lékaře MUDr. I. D. z  5.3.2008, posudek o ztížení společenského uplatnění ze dne 4.3.2008 a vyjádření MUDr. D. z 5.10.2005, jakož i posudek o ztížení společenského uplatnění ze dne 1.7.2005, který vypracoval MUDr. B. S.

18)  Rozhodnutím ze dne 31.3.2008 ředitelka kanceláře krajského ředitele ve věcech služebního poměru přiznala I. P.  za služební úraz, který vznikl dne 2.9.2003 náhradu za ztížení společenského uplatnění v částce 120.000,-Kč.

19)   Proti rozhodnutí ze dne 21.3.2008 podal I. P. odvolání ze dne 17.4.2008.

20)  Rozhodnutím ředitele Hasičského záchranného sboru MSK ze dne 19.6.2008 č.j. HSOS-698-8/KŘ-ŘK-2008 bylo změněno rozhodnutí kanceláře ředitele HZS MSK č.j. HSOS-13-29/KŘ-PaM-2008 ze dne 21.3.2008 tak, že napadené rozhodnutí se mění tak, že náhrada za ztížení společenského uplatnění ve výši 120.000,- Kč je odvolateli přiznána na základě ust. § 101 písm. b/ a § 104 zák. č. 361/2003 Sb.

21)  Rozhodnutím ředitele Hasičského záchranného sboru MSK ze dne 19.6.2008 č.j. HSOS-698-9/KŘ-ŘK-2008 bylo napadené rozhodnutí č. HSOS-13-30/KŘ-PaM 2008 ze dne 21.3.2008 tak, že náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením ve výši 1.686,- Kč je žalobci přiznána na základě ust. § 101 písm. c/ a             § 107 odst. 1 zák.č. 361/2003 Sb.

pokračování                                                -12-                                  38Ad 60/2010

22) Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne  2.6.2009 č.j. 22 Ca 247/2008-70 pod bodem I. byla žaloba žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.6.2008 č.j. HSOS-698-8/KŘ-ŘK-2008  vyloučena k samostatnému řízení a rozhodnutí a pod bodem II. žaloba o zaplacení částky 1.504.966,70 Kč vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí.

23) Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne  25.6.2009 č.j. 22 Ca 182/2009-28 pod bodem I. byla žaloba žalobce  o zaplacení částky 1.504.966,70 Kč pod bodem I. odmítnuta. Pod bodem II. bylo rozhodnuto tak, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Ředitelce kanceláře Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje a pod bodem III. bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků  nemá právo na náhradu nákladů řízení.

24) Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č.j. 22 Ca 247/2008-88 soud pod bodem I. výroku rozhodl tak, že rozhodnutí Ředitele Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje ze dne 19.6.2008 č.j. HSOS-698-8/KŘ-ŘK-2008 zrušuje pro vady řízení a věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. Pod bodem II. bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci na nákladech řízení k rukám advokátky JUDr. Dagmar Žilkové částku 6.105,50 Kč.

25) Přípisem ze dne 5.10.2009 , který MUDr. I. D. adresovala  Krajskému řediteli plk. Ing. Z. N. lékařka objasnila, že v posudku o bolestném ze dne 4.5.2005 bolest žalobce ohodnotila 215 body (70,75,70 bodů za jednotlivé položky) a tuto hodnotu zvýšila o 50% chybným odkazem na ustanovení          § 6 odst.1 písm. c) vyhl. č. 440/2001 Sb. Správný odkaz měl být na odst.1 písm. a) uvedeného paragrafu, neboť ten se vztahuje k hodnocení bolestného. Odst. 1 písm. c) se vztahuje  k hodnocení ztížení společenského uplatnění, které v té době neprováděla. Stejné chyby se dopustila v písemné odpovědi na dotaz z 5.10.2005, kde se vyjadřovala opět k posudku o bolestném a jeho zvýšení o 50% s odkazem na nesprávný odstavec § 6, nikoliv o ztížení společenského uplatnění, na které byl činěn dotaz. Dne 4.3.2008 vypracovala na žádost posudek o ztížení společenského uplatnění, kde bodové hodnocení po součtu jednotlivých položek činilo 1700 bodů, avšak v souladu s ust. § 6 odst.2 vyhlášky č. 440/2001 Sb. součet bodového hodnocení poškození nesmí převyšovat bodové hodnocení za anatomickou nebo funkční ztrátu končetiny, která činí 1000 bodů (položka 1430 zmíněné vyhlášky). Proto celkové hodnocení činilo 1000 bodů. Lékařka dále uvedla postupy, kterými dospěla k závěrům svého hodnocení.

26) Právní zástupkyně žalobce se přípisem ze dne 6.11.2009  vyjádřila k usnesení  ze dne 23.10.2009 – vyjádření k podkladům. Poukázala na nepříznivý zdravotní stav žalobce, neschopnost soustavného výkonu práce z důvodu omezení vyplývajících z nepříznivého  zdravotního  stavu. Poukázala na neschopnost vykonávat jakoukoliv sportovní činnost, kterou žalobce dříve běžně vykonával a dále na neschopnost výkonu fyzicky náročné práce. Dále poukázala na  nemožnost najít vhodnou práci i

nemožnost dostatečně se věnovat výchově nezl. synů. Navrhovala zpracováni znaleckého posudku nezávislým lékařem.

pokračování                                                -13-                                  38Ad 60/2010

27) Ředitel Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje  rozhodl dne 4.12.2009 ve věci odvolání I. P. tak, že  mění rozhodnutí ředitelky kanceláře ředitele HZS Moravskoslezkého kraje č.j. HSOS-13-29/KŘ-PaM-2008 ze dne 21.3.2008 tak, že pod bodem I. přiznal I.P. nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 120.000,-Kč za služební úraz ke kterému došlo dne 2.9.2003. Pod bodem  II. výroku nárok na náhradu úroků z prodlení z částky 120.000,- Kč zamítl , pod bodem III.  nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 60.000,- Kč vč. úroků z prodlení, za služební úraz, ke kterému došlo 2.9.2003, zamítl a pod bodem IV.  zamítl nárok na náhradu nákladů za zpracování znaleckého posudku o ztížení společenského uplatnění MUDr. B. S. ze dne 1.7.2005. V odůvodnění rozhodnutí se podrobně vyjádřil k důvodům svého rozhodnutí.

28)  Usneseními ze dne 17.2.2010 a 19.3.2010 ředitelka kanceláře krajského ředitele Hasičského záchranného sboru vyzvala žalobce ve věci žádosti o zvýšení ztížení společenského uplatnění, aby ve lhůtě do 15 dnů od doručení usnesení sdělil 1. z jakých důvodů se domáhá částky 1.504.966,70Kč, 2. jak probíhá jeho léčba po úraze ze dne 2.9.2003, 3. na jaké úrovni bylo sportovní zapojení žalobce v době před úrazem.

29) Žalobce zastoupený JUDr. Dagmar Žilkovou přípisem ze dne 23.3.2010 sdělil mimo jiné, že:

-  K pracovnímu úrazu došlo v době, kdy dosáhl  věku 40 let, tedy v době, kdy byl na vrcholu pracovní i fyzické výkonnosti a pro trvalé následky je v podstatě a podstatně doživotně hendikepován a významně se mu změnilo uplatnění ve všech oblastech jeho života. 

-  Po pracovním úrazu se stal invalidním, tím neschopen výkonu práce a značně fyzicky omezen Pro trvalé bolesti končetiny je nucen užívat tlumivé léky Od ukončení léčby služební a ošetřující lékařkou MUDr. D. v počátku roku 2005  absolvoval několik vyšetření u odborných lékařů a podrobil se zákrokům-obstřik Achilovy šlachy, kapačky a jiné. Pro citlivost poškozené končetiny na změny počasí a teplot trpí nepopsatelnými bolestmi a otoky postižené končetiny. Nemůže v nočních hodinách spát, dlouhodobým užíváním léku trpí dosti často zažívacími problémy. Za pravidelně užívané léky a masti na tlumení poúrazových bolestí a následných bolestí vynakládá 300,- až 400,-Kč.

- Od změny invalidity plné na částečnou  (od 1.5.2006)  není schopen získat vhodnou práci. Ztrátou zaměstnání, způsobenou trvalými následky po pracovním úrazu, přišel o možnosti dostatečného výdělku a tím zajištění dostatku prostředků na pokrytí všech potřeb školou povinných a sportujících synů M. P. a M. P. i na správu svého majetku, společenského a kulturního vyžití. Od 1.11.2006 do dne  podání vyjádření činí ztráta na čistém příjmu 242.282,-Kč a měsíčně se stále zvyšuje. Ztrátou zaměstnání byl připraven o všechny zaměstnanecké benefity (příspěvek na stravné, příspěvek na rekreaci, výhody plynoucí ze služebního poměru atd.) V ročním průměru činí příspěvek zaměstnavatele na stravné 600,-Kč měsíčně, tj. ročně asi 7.200,-Kč na jednoho zaměstnance.

- Z důvodu značného pohybového omezení, neschopnosti delší chůze, neschopnosti delšího pobytu v obutí, značné neschopnosti překonávat běžné překážky a terénní nerovnosti při

pokračování                                                -14-                                  38Ad 60/2010

zajišťování životních potřeb, při zajišťování správy a údržby svého majetku, na návštěvy synů, rodičů, lékařů, k jednání na úřadech atd. je nucen a odkázán na vlastní přepravu osobním automobilem.  Náklady na nezbytnou přepravu vlastním vozidlem v loňském roce činily 2.470 Kč měsíčně (po odečtení 6.000,- Kč za rok 2009 - příspěvek  na přepravu osob ZTP), pohybují se náklady kolem částky 2.000,-Kč měsíčně. Na rok 2010 byl státní příspěvek na dopravu osob ZTP snížen o 50%, tedy na 3.000,- Kč. Nuceným trvalým pobytem v domácím prostředí, z důvodu pohybového omezení úrazem, prokazatelně došlo ke zvýšení nákladů na energie v domácnosti.

- Vlivem trvalého tělesného postižení nemůže vykonávat jakoukoli sportovní činnost, kterou dříve běžně vykonával ať závodně nebo rekreačně. Od roku 1975 do roku 1984  byl aktivním sportovcem v běžeckých disciplínách na úrovni okresní, krajské, republikové, je bývalý mistr ČSR a ČSSR v běhu na 1000 m pro rok 1977, několikanásobným přeborníkem okresu a kraje v běhu na běžecké dráze a v přespolním běhu ve své kategorii. Aktivně působil v kolektivních sportech u ozbrojených složek (fotbal, nohejbal, hokej atd.), kde byl do roku 1986 ve služebním poměru. Od roku 1984 do 2.9.2003 se  věnoval sportu - běh, jízda na kole, fotbal, nohejbal, běh na lyžích, bruslení, líný tenis, pěší turistika a jiné, jen rekreačně a v rámci služební tělovýchovy. Duševní trauma mu způsobuje fakt, že zkušenosti a dovednosti ze sportovních aktivit nemůže, z důvodu trvalého postižení pohybového ústrojí pracovním úrazem, osobně předvést svým sportovně nadaným synům a značně trpí sportovním a pohybovým deficitem.

Trval na odškodnění za ztížení společenského uplatnění, újmu na zdraví, duševní strádání a příkoří, vše způsobené pracovním úrazem ze dne 2.9.2003 na celkové částce 2.500.000,- Kč (doba od vzniku úrazu 2003 do roku dosažení starobního důchodu 25 roků x 100.000,- Kč = 2.500.000,-Kč).

     Dále uvedl, že finanční částku 5.033,30 Kč nehodlá odečítat, neboť se jednalo pouze a jen             o náhradu výdajů spojených s léčením.  Požadoval vyplacení finančního odškodnění za ztížení společenského uplatnění, vlivem pracovního úrazu ze dne 2.9.2003, ve výši 2.380.000,- Kč. Dále požadoval a přiznání nákladů řízení spojených s právním zastupováním a soudními poplatky.

30) Usnesením  ředitelky kanceláře krajského ředitele Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje ze dne 26.3.2010  byla připuštěna změna obsahu podání žalobce ze dne 17.4.2008 spočívající  ve změně výše požadované částky na 2.380.000,-Kč.

31) Usnesením ze dne 30.3.2010 ředitelka kanceláře  ředitele Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje rozhodla  tak, že I.P. se může ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení usnesení vyjádřit k podkladům rozhodnutí, ke způsobu jejich zjištění, popřípadě navrhnout jejich doplnění.

32) Dne 31.3.2010 bylo doručeno HZS Moravskoslezského kraje doplňující vyjádření žalobce ze dne 30.3.2010 , kterým se domáhá dalšího navýšení požadované částky za zvýšení ztížení společenského uplatnění, a to na částku 3.080.000,- Kč.

        Žalobce podrobně ve vyjádření uvedl  o co opírá  nárok, když  uvedl, že  požadoval zvýšení již přiznaného ztížení společenského uplatnění, neboť se domnívá, že již vyplacené odškodnění ztížení společenského uplatnění ve výši

pokračování                                                -15-                                  38Ad 60/2010

120.000,- Kč není adekvátní vzhledem k následkům služebním úrazem způsobeným, kdy je dle jeho názoru v podstatě doživotně handicapován a významně se mu změnilo uplatnění ve všech oblastech jeho života (oblast pracovní, společenská, sportovní, kulturní, osobní atd.).

      Uvedl, že žadatel k podpoře svého tvrzení dále uvedl, že úraz utrpěl ve věku  40-ti let, kdy byl na vrcholu pracovní výkonnosti. Popsal své zdravotní potíže.  Zdůraznil, že z rozhodnutí lékařské komise se sídlem v Ostravě mu byla změněna zdravotní klasifikace z "A" na "D" a na tomto základě byl propuštěn ze služebního poměru k datu 30.4.2005. Utrpěl tak ztrátu na výdělku, v současné době nemůže vykonávat soustavnou činnost a byl po dobu nejméně jednoho roku zcela invalidní. Od 1.5.2006 došlo ke změně trvalé invalidity na částečnou, je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání na Úřadu práce. Ztráta zaměstnání mu také způsobila značné problémy s řádnými úhradami závazků pocházejících z doby před pracovním úrazem - půjčka na opravu rodinného domu. Poukázal na to, že utrpěl také ztrátu na výdělku, dosud ve výši 248.282,- Kč a, že vlivem úrazu a trvalých následků byl připraven o všechny zaměstnanecké benefity (příspěvek na stravné, příspěvek na rekreaci, výhody plynoucí ze služebního poměru atd.). Jen stravné pak vyčíslil ročně na cca 7.200,- Kč na jednoho zaměstnance. Dále vypočítával náklady na vlastní přepravu osobním automobilem, na kterou je převážně odkázán. Po odečtení příspěvku na přepravu osob ZPP činí náklady na provoz automobilu asi 2.000,- Kč měsíčně. Z důvodu trvalého pobytu v domácím prostředí také došlo ke zvýšení nákladů na energie domácnosti (plyn, elektřina, otop atd.).

      Žadatel rovněž uvedl, že  se tímto dostal do nepříznivé sociální situace, kdy je            v mnohém závislý na rodinných příslušnících, nemůže řádně osobně zajišťovat péči a potřeby dvou dosud nezletilých synů, ani správu svého majetku. Jeho zdravotní stav má spíše zhoršující se charakter v důsledku neustálého přetěžování zdravé nohy. Dále nemůže vykonávat žádnou sportovní činnost, kterou dříve běžně vykonával, ať závodně nebo rekreačně. Od roku 1975 do roku 1984 byl aktivní sportovcem v běžeckých disciplínách na úrovni okresní, krajské, republikové, je mimo jiné bývalý mistr ČSR a ČSSR v běhu na 1000m pro rok 1977, vítěz v běhu na 1000m v závodě Zlatá tretra Ostrava 1977. Aktivně působil v kolektivních sportech  u ozbrojených složek, kde byl do roku 1986 ve služebním poměru. Od roku 1984 do 2.9.2003 se sportu věnoval jen rekreačně a v rámci služební tělovýchovy. Duševní trauma mu způsobuje fakt, že zkušenosti a dovednosti ze sportovních aktivit nemůže z důvodu postižení pohybového ústrojí osobně předvést svým synům a trpí sportovním a pohybovým deficitem.

     Žadatel též uvedl, že kromě finančních ztrát  trpí také duševním traumatem, a to díky pocitu celkově neuplatnitelné osoby ("pohybově nemohoucího a zmrzačeného individua odkázaného na pomoc třetích osob, majitele rodinného domu neschopného vlastními silami jako v době před úrazem zabezpečit řádnou údržbu nemovitosti "). Částku 3.200.000,- Kč považuje za přijatelnou kompenzaci                 ztrát    již vzniklých a ztrát předpokládaných, bude adekvátní dnešním a budoucím

pokračování                                                -16-                                  38Ad 60/2010

ekonomickým poměrům a době, běžným etickým zvyklostem v demokratických společenstvích při odškodňování ztížení společenského uplatnění, bude přijatelnou kompenzací duševního utrpení z poškození zdraví, příkoří a strádání  i jeho nezletilých dětí až do dosažení průměrné délky života muže v ČR, tedy 72 let, které by měl  dosáhnout v roce 2035. Od této částky odečetl již vyplacenou náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 120.000,- Kč. Uvedl, že  v souladu s § 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb. požaduje vyplacení finančního odškodnění ve výši 3.080.000,-Kč.

33) Usnesením ředitelky kanceláře krajského ředitele Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje ze dne 30.3.2010  byl žalobce informován o tom, že se může ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení usnesení vyjádřit k podkladům rozhodnutí, ke způsobu jejich zjištění, popřípadě navrhnout jejich doplnění.

34)  Podáním ze dne 30.3.2010 žalobce uvedl důvody z jakých se domáhá  částky 1.504.966,70 Kč, jak probíhá jeho léčba a jaké bylo jeho sportovní zapojení.

35)  Žalobce se v přípise ze dne 6.4.2010 vyjádřil k usnesení HZS MSK zn. HSOS-1458-4/2010 ze dne 26.3.2010, doplnil své vyjádření ze dne 30.3.2010. Požadoval přiznání finančního odškodnění za ztížení společenského uplatnění vlivem pracovního úrazu ve výši 3.080.000,- Kč. Svůj požadavek odůvodnil pod body 1-4, jako v předchozích žádostech o přiznání odškodnění za ztížení společenského uplatnění. Pod bodem 5 namítal např. neetický přístup, zvláštní postoj bývalého zaměstnavatele při realizaci odškodnění, neochotný způsob sdělování informací, pocit z pohrdání jeho osobou,  nedostatečný a bezcitný  zájem státu o osoby zdravotně postižené pracovním úrazem apod.

36) Usnesením ze dne 30.3.2010 ředitelka kanceláře ředitele Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje rozhodla ve věci I.P. tak, že povoluje změnu obsahu podání ze dne 17.4.2008, resp. 16.11.2008 (tj. žádosti o zvýšení ztížení společenského uplatnění dle § 7 odt.3 vyhlášky č. 440/2011 Sb.), spočívající ve změně požadované částky na 3.080.000,- Kč.

37) Dne 14.5.2010 rozhodnutím č.j. HSOS-1458-12/2010 ředitelka kanceláře ředitele Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje ve věcech služebního poměru  rozhodla tak, že žádostí žalobce o zvýšení ztížení společenského uplatnění dle ustanovení § 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb. ve výši 3.080.000,- Kč a žádosti            o  náhradu nákladů spojených s právním zastupováním a soudními poplatky dle            § 177 odst. 1 zákona o služebním poměru nevyhověla.

 V odůvodnění rozhodnutí mimo jiné uvedla, že  dne 2.9.2003 utrpěl pan I. P. služební úraz, v jehož důsledku pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu služby a z tohoto důvodu jeho služební poměr skončil propuštěním. V důsledku tohoto služebního úrazu byla panu I. P. mimo jiné přiznána náhrada za ztížení společenského uplatnění ve výši 120.000,- Kč, a to rozhodnutím ředitelky kanceláře ředitele HZS Moravskoslezského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 21.3.2008, č.j.: HSOS-13-29/KŘ- PaM-2008. Na základě odvolání pana I. P.

pokračování                                                -17-                                  38Ad 60/2010

bylo toto rozhodnutí změněno, a to rozhodnutím ředitele HZS Moravskoslezského kraje č.j.: HSOS-149-35/KŘ-ŘK-2009 ze dne 4.12.2009, které nabylo  právní moci nabylo dne 11.12.2009.

Dále byla provedena rekapitulace dosavadního průběhu řízení před správním orgánem. Citována příslušná ustanovení vyhl. č. 440/2001 Sb., proveden odkaz na  nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ÚS 350/03, rozsudek NS ČR sp. zn. 25Cdo 1279/2005 ze dne 29.8.2006, rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn.  22Ca 247/2008 ze dne 2.7.2009.

Za nesporné ředitelka kanceláře ředitele HZS Moravskoslezského kraje považovala, že ke služebnímu úrazu došlo dne 2.9.2003 během fyzické přípravy pana I. P., přičemž došlo k přetržení Achillovy šlachy na pravé dolní končetině. Stalo se tak tedy ve věku 40 let pana I. P., který byl v důsledku tohoto úrazu ze zdravotních důvodů propuštěn ze služebního poměru u HZS Moravskoslezského kraje. Dle vyšetření provedeného MUDr. I. D. z dne 4.3.2008 pan I. P. v důsledku úrazu ze dne 2.9.2003 trpí atrofií svalstva pravého lýtka (obvod pr. lýtka pod kolenem - 3 cm, nad kotníkem -1,5 cm oproti zdravé straně), těžkým omezením pohybu v hlezenném kloubu (plant. flexe/dorsální flexe 30-0-0, ve srovnání se zdravou stranou pl.f. dors.f. 55-0-35), aktivní pohyb v hlezenném kloubu není možný, chůze paretická, neschopen chůze po špici. Pro přetrvávající bolesti užívá tlumivé léky na předpis od svého praktického lékaře a dále volně prodejná analgetika. Dne 1.5.2005 byl uznán plně invalidním, od 1.5.2006 došlo ke změně plné invalidity na částečnou, od 1.1.2010 pobírá invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně (oznámení Ministerstva vnitra, orgánu sociálního zabezpečení č.j. OSZ-125959/20 10 ze dne 1.2.2010), což znamená, že jeho pracovní schopnost  poklesla nejméně o 35 % nejvíce však o 49 %. Dle rozhodnutí MěÚ Bruntál, odboru sociálních věcí, oddělení sociální péče, zn. OSV /12192-06/2684-2006/her ze dne 1.1.4.2006 panu I. P. náležely mimořádné výhody II. stupně s trvalou platností pro zdravotní postižení podstatně omezující pohybovou schopnost.

      V odůvodnění rozhodnutí je dále uvedeno, že v případě pana I. P. byl lékařský posudek zpracován MUDr. I. D. dne 4.3.2008, bodové ohodnocení za ztížení společenského uplatnění pana P. bylo stanoveno na 1000 bodů bez jakéhokoliv zvýšení. Ve svém vyjádření ze dne 5.10.2009 pak MUDr. D. uvádí, že v posudku o ztížení společenského uplatnění ze dne 4.3.2008 sice bodové hodnocení po součtu jednotlivých položek činilo 1700 bodů, avšak               v souladu s ustanovením § 6 odst. 2 vyhl. č. 440/2001 Sb. součet bodového hodnocení nesmí převyšovat bodové ohodnocení za jeho anatomickou či funkční ztrátu končetiny, která činí 1000 bodů (položka 1430 přílohy č. 2 vyhl. č. 440/2001 Sb.). Proto celkové hodnocení činilo 1000 bodů.

      Při posouzení zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění ve smyslu § 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb. je třeba respektovat, že odškodnění již v základní výměře představuje náhradu za prokazatelně nepříznivé následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a objektivně omezují dosavadní možnosti poškozeného

pokračování                                                -18-                                  38Ad 60/2010

uplatnit se v životě a ve společnosti. Náhrada je jednorázovým odškodněním za omezení či ztrátu dosavadních možností a schopností poškozeného uplatnit se                  v různých oblastech jeho dosavadního života a její výše je založena na srovnání způsobu jeho života a aktivit v době před poškozením a poté, přičemž mezi výší náhrady a způsobenou újmou musí být vztah přiměřenosti. Rozhodnutí o výši náhrady ve smyslu § 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb. proto musí být založeno na skutkovém zjištění, zda a nakolik jsou v důsledku škody na zdraví omezeny či zcela ztraceny předchozí možnosti poškozeného v různých oblastech jeho společenského uplatnění.

      Co se týče poškození zdraví pana I.P., nejedná se o poškození životně důležitých orgánů, poškozený není závislý na přístrojovém vybavení, navštěvuje pouze svého praktického lékaře. Následky úrazu nezbavily poškozeného možnosti zapojit se do aktivit v oblasti společenského či rodinného života, pokud jde o pracovní zapojení pan I. P. je poživatelem invalidního důchodu
pro invaliditu prvního stupně, z čehož vyplývá, že u pana I. P. nelze hovořit o vyloučení možnosti zapojit se do pracovního procesu. Skutečnost, že pan I. P. není schopen od 1.5.2006 (změna plné invalidity na částečnou) nalézt zaměstnání, nelze jednoznačně přičítat jen na vrub jeho zdravotnímu omezení, oblast Bruntálska je dlouhodobě považována za oblast s vysokou mírou nezaměstnanosti.

       K provedenému dokazování se ředitelka kanceláře ředitele HZS Moravskoslezského kraje vyjádřila tak, že důkazy zaslané I. P. (viz vyjádření e dne 6.4.2010), jí byly z velké části již  známy z dřívější úřední činnosti. Všechny tyto dokumenty se staly podkladem pro rozhodnutí ve věci zvýšení ztížení společenského uplatnění. Co se týče zdravotní dokumentace absolvované léčby a návrhu k dalšímu lékařskému posouzení nezávislým lékařem, ředitelka kanceláře ředitele HZS Moravskoslezského kraje je toho názoru, že o zjištěném stavu věci nejsou důvodné pochybnosti, dosud zjištěný rozsah je pro vydání rozhodnutí dostatečný, proto již další důkazy nebyly provedeny.  Ohledně sportovního zapojení pana I. P. v době před úrazem, bylo sděleno, že od roku 1975 do roku 1984 byl aktivním sportovcem v běžeckých disciplínách na úrovni okresní, krajské, republikové, je mimo jiné bývalý mistr ČSR a ČSSR v běhu na 1000m pro rok 1977, vítěz v běhu na 1000m v závodě Zlatá tretra Ostrava 1977. Aktivně působil               v kolektivních sportech u ozbrojených složek, kde byl do roku 1986 ve služebním poměru. Od roku 1984 do 2.9.2003 se sportu věnoval jen rekreačně a v rámci "služební tělovýchovy". Z tohoto vyplývá, že sportovní zapojení pana I. P. bylo na vysoké úrovni v době, kdy mu bylo 14 let, maximálně do roku 1984 (21 let věku), pozdější sportovní zapojení již nelze považovat za mimořádné.

       Přiznání odškodnění za ztížení společenského uplatnění v základní výměře             (§ 3 odst. 1 vyhl. č. 440/2001 Sb.) představuje náhradu za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti. Přiznání základního odškodnění samotného tedy předpokládá, že dosavadní možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti jsou v důsledku úrazu objektivně a zásadně omezeny. Za situace, kdy

pokračování                                                -19-                                  38Ad 60/2010

nebyly shledány důvody ani pro zvýšení bodového ohodnocení dle § 6 odst. 1 písm. c) vyhl. č. 440/2001 Sb., neboť škoda na zdraví nevedla ke zvlášť těžkým následkům, a s přihlédnutím k ostatním výše popsaným skutečnostem, se v případě poškození zdraví pana I. P. nejedná o zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele a není tedy možno výši odškodnění ztížení společenského uplatnění zvýšit dle § 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb.

       Nad rámec tohoto rozhodnutí považovala ředitelka kanceláře ředitele HZS Moravskoslezského kraje za vhodné uvést, že předmětem tohoto řízení nejsou jiné druhy náhrad škody na zdraví dle zákona o služebním poměru, jako náhrada za ztrátu na služebním příjmu, náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením, ani jednorázové mimořádné odškodnění dle § 92 odst. 4 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie ČR, ve znění pozdějších předpisů.

      K požadavku na úhradu nákladů spojených s právním zastupováním a soudními poplatky, ředitelka kanceláře ředitele HZS Moravskoslezského kraje  uvedla, že  rozhodnutí o nevyhovění žádosti o náhradu nákladů řízení vychází z ustanovení             § 177 odst. 1 zákona o služebním poměru. Toto ustanovení stanoví, že náklady řízení, které vznikly bezpečnostnímu sboru, nese tento sbor; náklady řízení, které vznikly účastníkovi řízení, nese účastník.

38) Proti rozhodnutí ze dne 14.5.2010 č.j. HSOS-1458-12/2010 podal žalobce odvolání ze dne 28.5.2010, ve kterém se vyjadřoval k výši požadovaného odškodnění. Namítal, že odškodnění v základní sazbě a ve výši 120.000,-Kč nepovažuje za adekvátní a tedy nepřiměřené k následkům po služebním úrazu, neboť mezi výši  náhrady a způsobenou újmou objektivně není vztah přiměřenosti. Uvedl, že dosud nebylo projednáváno a tedy ani rozhodováno žalobě  o jednorázové mimořádné odškodnění. Od žalovaného neobdržel a nevlastní žádný relevantní dokument, kterým by byl jeho požadavek na jednorázové mimořádné odškodnění řešen. Uvedl, že je přesvědčen, že zamítavé stanovisko je podloženo jen na neobjektivních posudcích a irelevantních a zmatečných podkladech. Dále uvedl, že postrádá zmínku o posudku zpracovaném nestranným posudkovým lékařem a soudním znalcem MUDr. B. S. Nesouhlasil s tvrzením uvedeném v odůvodnění rozhodnutí, že nelze jeho současnou nezaměstnanost přičítat jen na vrub jeho zdravotního omezení. Namítala, že v záporném rozhodnutí není uveden ani konstatován žádná dokument, kterým b y mu byla  vyvrácena  oprávněnost jeho požadavků na odškodnění. Domáhal se odškodnění za ztížení společenského uplatnění, které vyčíslil částkou 3.200.000,-Kč a po odečtení částky 120.000,-Kč, která byla vyplacena částky 3.080.000,-Kč.

39) Odvolání žalobce bylo přípisem ze dne 7.6.2010 předloženo řediteli Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje. Téhož dne byl žalobce uvědoměn            o  postoupení odvolání odvolacímu orgánu.

pokračování                                                -20-                                  38Ad 60/2010

40) Dne 15.6.2010 bylo vydáno oznámení o určení senátu poradní komise ředitele HZS Moravskoslezského kraje s tím, že jednání senátu se uskuteční dne 1.7.2010.

41) Právní zástupkyně žalobce požádala dne 29.6.2010 o odročení jednání, když žalobce není schopen k jednání uvedeného dne se dostavit, je objednán k vyšetření na neurologii.

42) Dne 30.6.2010 bylo sděleno pr. zást. žalobce, že  v žádosti o odročení jednání není konkretizováno v čem zhoršení jeho zdravotního stavu spočívá, ani za jak dlouhou dobu by mohl být schopen účastnit se jednání. Není možno proto žádosti vyhovět, když obecné tvrzení o zhoršení zdravotního stavu odvolatele nemůže být dostatečným důvodem k odročení jednání senátu.

43)  Dne 1.7.2010 jednala ve věci služebního poměru poradní komise krajského ředitele Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje ve věci odvolání  I. P.,  zastoupeného JUDr. Dagmar Žilkovou, proti rozhodnutí ředitelky kanceláře ředitele Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje, čj. HSOS-1458-1212010, ze dne 14.05.2010, kterým byla jmenovanému zamítnuta žádost o zvýšení ztížení společenského uplatnění dle ust. § 7 odst. 3 vyhlášky č. 44012001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění pozdějších předpisů, stejně jako žádost o náhradu nákladů spojených s právním zastoupením a soudními poplatky, a to na základě ust. § 177 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.

     Z obsahu zápisu vyplývá, že k jednání senátu byl přizván odvolatel pan I. P., který se však jednání nezúčastnil. Nezúčastnila se ani právní zástupkyně odvolatele. Předsedkyni senátu byla den před jednáním doručena e-mailem žádost JUDr. Žilkové o odročení jednání, které však nebylo vyhověno především s ohledem na dodržení lhůt pro vydání rozhodnutí o odvolání a časovou náročnost projednání věci. Předsedkyně senátu seznámila přítomné s projednávaným materiálem. Konstatovala, že v odvolání ze dne 28.5.2010 je mimo jiné uvedeno tvrzení, že dosud nebylo rozhodováno o žádosti pana I.P. o jednorázové mimořádné odškodnění dle § 91 písm. e) zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie ČR, ve znění pozdějších předpisů. Uvedla, že o této žádosti již prokazatelně rozhodováno bylo, a to rozhodnutím ředitele HZS Moravskoslezského kraje č.j. HSOS-192-25/KŘ-PaM-2006 ze dne 24.2.2006, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí jednorázového mimořádného odškodnění panu I. P. Toto rozhodnutí bylo panu P. doručeno dne 3.3.2006. K odvolání pana I. P. pak o věci rozhodovalo Ministerstvo vnitra - Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky č.j. PO-10-8/GŘ-PE-2006, kterým bylo odvolání zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno.

      K  tvrzení I. P., že zamítavé rozhodnutí ředitelky kanceláře ředitele HZS Moravskoslezského kraje je založeno na neobjektivních posudcích a irelevantních           a zmatečných podkladech (myšlen zejména posudek MUDr. I. D. ze

pokračování                                                -21-                                  38Ad 60/2010

Zdravotnického zařízení MV, zdravotnický obvod Bruntál, ze dne 4.3.2008 o ztížení společenského uplatnění a doplňující vyjádření této lékařky ze dne 5.10.2009) je uvedeno, že lékařský posudek byl zpracován zcela v souladu s vyhl. č. 440/2001 Sb. Dále je odkaz na rozsudek Krajského soudu v Ostravě  č.j. 22 Ca 247/2008 ze dne 2.7.2009. Je konstatována, že je nutné vzít v úvahu i vyjádření MUDr. I. D. ze dne 5.10.2009, ve kterém opětovně konstatuje, že celkové hodnocení ztížení společenského uplatnění pana I. P. v důsledku úrazu ze dne 2.9.2003 činí 1000 bodů a dále uvádí, že bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění nezvýšila, neboť se nedomnívala, že šlo o zvlášť těžké následky odůvodňující bodové hodnocení ve smyslu § 6 odst. 1 písmo c) vyhl. č. 440/2001 Sb. Obsahem tohoto vyjádření jsou pak i postupy, kterými MUDr. D. dospěla k závěru svého hodnocení. Lékařský posudek o ztížení společenského uplatnění byl zpracován zcela v souladu s vyhl. č. 440/2001 Sb., proto správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, neshledal důvody, pro které by měl být vyhotovován posudek nový. Ani posudek MUDr. B. S. ze dne 1.7.2005, na který se odvolatel odvolává, žádné zvlášť těžké následky odůvodňující bodové hodnocení ve smyslu § 6 odst. 1 písmo c) vyhl. č. 44012001 Sb. neshledává.

        K námitce odvolatele, týkající se jeho současné nezaměstnanosti, že před úrazem nikdy nebyl nezaměstnaný a nebýt úrazu, určitě by byl, dle jeho mínění, stále ve služebním poměru příslušníka HZS ČR, bylo správním orgánem, který napadené rozhodnutí vydal, přihlédnuto v souhrnu s ostatními skutečnostmi. Dlouhodobá nezaměstnanost pana I. P. sama o sobě nečiní ztížení společenského uplatnění pana I. P. zvlášť výjimečným případem hodným mimořádného zřetele. Nelze pak rovněž odhlédnout od celkové velmi nepříznivé situace na trhu práce v regionu Bruntálska, která značně znesnadňuje hledání nového pracovního uplatnění všem uchazečům o zaměstnání.

       Je konstatováno, že odvolání pana I. P. dále obsahuje opětovné konstatování zdravotních, sociálních, kulturních, finančních a jiných obtíží, které panu I. P., v důsledku úrazu ze dne 2.9.2003 vznikly.

       K části odvolání týkající se nesouhlasu s nevyhověním žádosti  I. P.             o náhradu nákladů spojených s právním zastupováním a soudními poplatky lze konstatovat, že takto bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 177 odst. 1 zákona o služebním poměru a tvrzení I.P., že uplatňování svých nároků spojených se služebním úrazem ze dne 2.9.2003 je mu nemalou duševní a finanční přítěží, není v této souvislosti relevantní.

        Předsedkyně senátu se k  projednávané věci vyjádřila tak, že v odvolání  I. P. nejsou tvrzeny žádné skutečnosti, které by nebyly známy již v době vydání napadeného rozhodnutí. Žádné z jím uváděných tvrzení pak nezpochybňuje správnost prvoinstančního rozhodnutí, které bylo vydáno v souladu s právními předpisy a na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu. Rozhodující služební funkcionář se opíral především o závěry lékařského posudku, jehož úplnost nebyla zpochybněna ani soudem. Ani jeden z lékařů, kteří se zabývali případem pana P.

pokračování                                                -22-                                  38Ad 60/2010

u něj neshledali zvlášť těžké následky škody na zdraví, která panu P. vznikla služebním úrazem ze dne 2.9.2003. Jeho případ nebyl shledán ani zvlášť výjimečný hodný mimořádného zřetele, aby mohla být výše odškodnění stanovená dle vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění,    v platném znění, přiměřeně zvýšena. Předsedkyně senátu navrhla členům senátu přijmout následující doporučení: Projednávané odvolání zamítnout a jím napadené rozhodnutí potvrdit.

44) Senát poradní komise ředitele HZS Moravskoslezského kraje dne 2.7.2010  pod bodem IV.  „Doporučení“ navrhoval  odvolacímu orgánu, aby v souladu s § 190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, odvolání zamítl a rozhodnutí ředitelky kanceláře ředitele Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje, čj. HSOS-1458-1212010, ze dne 14.05.2010, kterým byla jmenovanému zamítnuta žádost o zvýšení ztížení společenského uplatnění dle ust. § 7 odst. 3 vyhlášky č. 44012001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška č. 44012001 Sb.), stejně jako žádost o náhradu nákladů spojených s právním zastoupením a soudními poplatky, a to na základě ust. § 177 odst. 1 zákona č. 36112003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů potvrdil.

     Pod bodem II. „Doporučení“ je uvedeno jakou dokumentaci měl Senát poradní komise  při projednání věci k dispozici.

Pod bodem III. „Doporučení“ je uvedeno, že k projednávané věci lze uvést následující: Dne 02.09.2003 utrpěl pan I. P. služební úraz, v jehož důsledku pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu služby a z tohoto důvodu jeho služební poměr skončil propuštěním. V důsledku tohoto služebního úrazu byla I. P. mimo jiné přiznána náhrada za ztížení společenského uplatnění ve výši 120.000,- Kč, a to rozhodnutím ředitelky kanceláře ředitele HZS Moravskoslezského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 21.3.2008, č.j.: HSOS-13-291KŘ-PaM-2008. Na základě odvolání pana I. P. bylo toto rozhodnutí změněno, a to rozhodnutím ředitele HZS Moravskoslezského kraje č.j.: HSOS-149-351KŘ- ŘK-2009 ze dne 04.12.2009, právní moci nabylo dne 11.12.2009.

       Zvýšení ztížení společenského uplatnění dle § 7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb. bylo uplatněno odvoláním  I. P. ze dne 17.04.2008 proti rozhodnutí ředitelky kanceláře ředitele HZS Moravskoslezského kraje ve věcech služebního poměru             ze dne 21.3.2008, č.j.: HSOS-13-291KŘ-PaM-2008, kde bylo konstatováno,                 že: "Doposud nebylo přihlédnuto k ust. § 6 písm. c) vyhl. č. 440/2001 Sb., ani k ust. § 7 odst. 3 shora citované vyhlášky, .................... ". Podáním pana I. P. ze dne 16.11.2008 byla určena požadovaná výše tohoto zvýšení, a to v částce 2.000.000,- Kč. Těmito návrhy byl vymezen předmět řízení o zvýšení ztížení společenského uplatnění a v souladu s ustanovením § 178 odst. 2 písmo a) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sboru, ve znění pozdějších předpisů, bylo zahájeno řízení o zvýšení ztížení společenského uplatnění dle § 7

pokračování                                                -23-                                  38Ad 60/2010

odst. 3 vyhlášky č. 44012001 Sb. Podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. může soud výši odškodnění stanovenou podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. přiměřeně zvýšit, a to ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele.

         V případě odškodňování služebních úrazů příslušníků bezpečnostních sboru může výši odškodnění stanovenou vyhláškou č. 440/2001 Sb. přiměřeně zvýšit služební funkcionář, který o náhradě za ztížení společenského uplatnění rozhoduje Tímto služebním funkcionářem je pak v případě pana I. P. ředitelka kanceláře ředitele HZS Moravskoslezského kraje, a to v souladu s čl. 10 písmo p) pokynu generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky č. 50/2008.           V „Doporučení je odkaz na  rozsudek Krajského soudu v Ostravě č.j. 22Ca 247/2008 ze dne 2.7.2009 a na rozsudek NS ČR ze dne 29.8.2006 sp. zn. 25Cdo 1279/2005. Je konstatováno, že při odškodnění ztížení společenského uplatnění je nutno vycházet ze skutečnosti, že jeho přiznání již v základní výměře (§ 3 odst. 1 vyhlášky č. 44012001 Sb.) představuje náhradu za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti.

K samotnému odvolání ze dne 28.5.2010 se uvádí:

V odvolání ze dne 28.5.2010 je uvedeno tvrzení, že dosud nebylo rozhodováno              o žádosti pana I.P. o jednorázové mimořádné odškodnění dle § 91 písm. e) zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie ČR, ve znění pozdějších předpisů. O této žádosti již prokazatelně rozhodováno bylo, a to rozhodnutím ředitele HZS Moravskoslezského kraje č.j. HSOS-192-251KŘ-PaM-2006 ze dne 24.2.2006, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí jednorázového mimořádného odškodnění panu I. P. Toto rozhodnutí bylo panu
P. doručeno dne 3.3.2006. K odvolání pana I. P. pak o věci rozhodovalo
Ministerstvo vnitra - Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky č.j. PO-I0-8/GŘ-PE-2006, kterým bylo odvolání zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno.

K tvrzení pana I. P., že zamítavé rozhodnutí ředitelky kanceláře ředitele HZS Moravskoslezského kraje je založeno na neobjektivních posudcích a irelevantních a zmatečných podkladech, je tímto myšlen zejména posudek MUDr. I. D. ze Zdravotnické zařízení MV, zdravotnický obvod Bruntál, ze dne 4.3.2008 o ztížení společenského uplatnění a doplňující vyjádření této lékařky ze dne 5.10.2009 se uvádí, že lékařský posudek byl zpracován zcela v souladu s vyhláškou č. 440/2001 Sb. Odkazuje se i rozsudek Krajského soudu v Ostravě  č.j.: 22 Ca 247/2008 ze dne 2.7.2009, kde je konstatováno, že veškeré posudky a jejich doplnění je třeba chápat komplexně v jejich souhrnu. Je tedy nutné vzít v úvahu i vyjádření MUDr. I. D. ze dne 5.10.2009, ve kterém opětovně konstatuje, že celkové hodnocení ztížení společenského uplatnění pana I. P. v důsledku úrazu ze dne 2.9.2003 činí 1000 bodů a dále uvádí, že bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění nezvýšila, neboť se nedomnívala, že šlo o zvlášť těžké následky odůvodňující bodové hodnocení ve smyslu § 6 odst. 1 písmo c) vyhlášky č. 440/2001 Sb. Lékařský posudek o ztížení společenského uplatnění byl zpracován zcela v souladu

pokračování                                                -24-                                  38Ad 60/2010

s vyhláškou č. 440/2001 Sb., proto správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, neshledal důvody, pro které by měl být vyhotovován posudek nový. Ani posudek MUDr. B. S. ze dne 1.7.2005, na který se odvolatel odvolává, žádné zvlášť těžké následky odůvodňující bodové hodnocení ve smyslu § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 440/2001 Sb. neshledává.

       K námitce odvolatele týkající se jeho současné nezaměstnanosti, že před úrazem nikdy nebyl nezaměstnaný a nebýt úrazu, určitě by byl, dle jeho mínění, stále ve služebním poměru příslušníka HZS ČR, bylo  konstatováno, že k této skutečnosti bylo správním orgánem  přihlédnuto v souhrnu spolu s ostatními skutečnostmi, avšak dlouhodobá nezaměstnanost pana I.P. sama o sobě zcela jistě nečiní ztížení společenského uplatnění pana I. P. zvlášť výjimečným případem hodným mimořádného zřetele. Nelze odhlédnout od celkové velmi nepříznivé situace na trhu práce v regionu Bruntálska, která značně znesnadňuje hledání nového pracovního uplatnění všem uchazečům o zaměstnání.

        K útrapám popisovaným odvolatelem v odvolání (např. konstatování zdravotních, sociálních, kulturních, finančních a jiných obtíží)  senát poradní komise konstatoval, že vnímání bolesti i duševní rozpoložení vážící se k jakékoli životní situaci je věcí do značné míry subjektivního vnímání jednotlivce. Je pak snad pochopitelné, že odvolatel brojí proti objektivně stanovené výši odškodnění ztížení jeho společenského uplatnění, neboť jej ze svého pohledu nikdy nebude považovat za dostatečné, jak nasvědčuje neustále rostoucí částka jím požadovaná. Případem zvlášť závažným hodným mimořádného zřetele jej pak nečiní ani skutečnost, že odvolatel ještě v nedospělém věku dosahoval určitých úspěchů ve své sportovní činnosti.

        Senát poradní komise ředitele HZS Moravskoslezského kraje pak v této věci dospěl jednoznačně k názoru, že přiznané odškodnění v částce 120.000,- Kč bylo stanoveno plně v souladu s právními předpisy a odvoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu, stejně jako bylo podloženo potřebným lékařským posudkem odpovídajícím požadavkům vyhlášky č. 44012001 Sb. K části odvolání týkající se nesouhlasu s nevyhověním žádosti pana I. P. o náhradu nákladů spojených s právním zastupováním a soudními poplatky konstatoval, že takto bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 177 odst. 1 zákona o služebním poměru.

45) Ředitel HZS Moravskoslezského kraje příslušný dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o služebním poměru"), a čl. 9 písm. b) pokynu generálního ředitele Hasičského záchranného sboru ČR č. 50/2008,  rozhodl dne 25.8.2010 ve věci odvolání I. P. proti rozhodnutí ředitelky kanceláře ředitele HZS Moravskoslezského kraje čj. HSOS-1458-12/2010, ze dne 14.05.2010, tak, že rozhodnutí ředitelky kanceláře ředitele HZS Moravskoslezského kraje čj. HSOS-1458- 12/2010, ze dne 14.05.2010 změnil takto: Žádosti I. P.           o úhradu úroků z prodlení z požadované částky 3.080.000,- Kč za zvýšení ztížení

pokračování                                                -25-                                  38Ad 60/2010

společenského uplatnění nevyhovuji. Na základě ustanovení § 190 odst. 8 zákona             o služebním poměru odvolání proti rozhodnutí ředitelky kanceláře ředitele HZS Moravskoslezského kraje čj. HSOS- 1458-12/2010, ze dne 14.05.2010, kterým nebylo vyhověno žádosti I. P. o zvýšení ztížení společenského uplatnění ve výši 3.080.000,- Kč (I. výrok), a kterým nebylo vyhověno žádosti I. P. o náhradu nákladů spojených s právním zastupováním a soudními poplatky (II. výrok), zamítám a rozhodnutí ředitelky kanceláře ředitele HZS Moravskoslezského kraje čj. HSOS-1458-12/2010, ze dne 14.05.2010, tak v těchto částech potvrzuji.

      V odůvodnění rozhodnutí byl popsán podrobně dosavadní průběh řízení. Správní orgán se vyjádřil ke všem námitkám odvolatele, jak byly uvedeny v odvolání ze dne 28.5.2010 .

        V závěru odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že odvoláním napadené rozhodnutí ředitelky kanceláře vychází z řádně zjištěných skutečností, v rozhodnutí byly správně zhodnoceny vyhláškou č. 440/2001 Sb. stanovené podmínky pro přiznání - v daném případě nepřiznání zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění a lze i s ohledem na výše uvedené konstatovat, že rozhodnutí ředitelky kanceláře je správné, dostatečně odůvodněné tak, že jsou zřejmé úvahy, kterými byla ředitelka kanceláře vedena při jeho vydání. Pokud jde o část odvolání směřující proti výroku, kterým nebylo vyhověno žádosti o úhradu nákladů spojených                       s dokazováním a soudními poplatky,  rozhodnutí  ředitelky kanceláře je zcela                   v souladu s ustanovením § 177 odst. 1 zákona o služebním poměru, neboť náklady řízení vzniklé účastníkovi nese tento účastník a jelikož ani v odvolacím řízení odvolatel nebyl úspěšný (§ 177 odst. 2 zákona o služebním poměru), není dán zákonný důvod pro úhradu těchto nákladů. Proto vyslovil odvolací orgán výrok potvrzující rozhodnutí ředitelky kanceláře v obou jeho částech. Nicméně v rámci odvolacího řízení bylo nutné změnit rozhodnutí ředitelky kanceláře tak, že byla rovněž zamítnuta žádost o úhradu úroku z prodlení. Důvodem pro tento výrok je skutečnost, že účastníkovi řízení nebylo přiznáno ani zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění. Nemohlo tak tedy dojít ani k přiznání úroků z prodlení. Jelikož o předmětném nároku nebylo rozhodnuto v rámci prvostupňového řízení, bylo nutné zjednat nápravu v rámci odvolacího řízení.

                                                                       III.

      Podle ustanovení § 4 odst.1 zákona č. 150/2002 Sb. (dále jen s.ř.s.) soudy ve správním soudnictví rozhodují o

a) žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen "správní orgán"),

 b) ochraně proti nečinnosti správního orgánu,

 c) ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu,

 d) kompetenčních žalobách.

pokračování                                                -26-                                  38Ad 60/2010

     Podle  § 104 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. náhrada za bolest a náhrada za ztížení společenského uplatnění se poskytne jednorázově. Podle odst. 2 téhož ustanovení Ministerstvo v dohodě s Ministerstvem financí, Ministerstvem spravedlnosti a zpravodajskými službami stanoví vyhláškou postup při určování výše náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění.

     Podle § 228 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. do vydání vyhlášky k provedení             § 104 odst. 2 se postupuje podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění.

      Podle ustanovení § 3 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, odškodnění ztížení společenského uplatnění se určuje podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách č. 2 a 4 této vyhlášky, a to za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví (dále jen "následky"). Odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti.

       Při určování bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění se hodnotí závažnost škody na zdraví, její předpokládaný vývoj a průběh léčení (§ 5 odst. 1 vyhlášky). Pokud škoda na zdraví vedla ke zvlášť těžkým následkům, zvýší se bodové ohodnocení škody na zdraví podle příloh č. 2 a 4 této vyhlášky nejvýše               o 50% celkové částky bodového ohodnocení; zvlášť těžkými následky škody na zdraví se rozumí takové následky, které podstatně omezují nebo významně mění uplatnění v životě anebo znemožňují další uplatnění v životě, a to s ohledem na věk poškozeného i jeho předpokládané uplatnění v životě [§ 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky].

     Výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění se stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku (§ 7 odst. 1 vyhlášky). Ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele může soud výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit (§ 7 odst. 3 vyhlášky).

                                                                   IV.

      Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících ze shora citovaných listinných důkazů

soud vzal za prokázáno, že žalobce utrpěl dne 2.9.2003 úraz, který byl uznán jako služební.   Žalobce se domáhal náhrady za ztrátu na služebním příjmu, přiznání bolestného, ztížení společenského uplatnění, přiznání nákladů za posudek a cestovné k lékaři, jednorázového mimořádného odškodnění. O jeho nárocích vyjma ztížení společenského uplatnění bylo pravomocně rozhodnuto.

pokračování                                                -27-                                  38Ad 60/2010

 Ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, užité dle § 228 odst.1 zákona č. 361/2003 Sb. , o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, je třeba v případě odškodňování služebních úrazů vykládat tak, že ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele může výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit služební funkcionář, který o náhradě za ztížení společenského uplatnění rozhoduje, tedy že v případě příslušníků ozbrojených sborů, kteří utrpěli služební úraz, zákon nesvěřuje pravomoc rozhodovat o ztížení společenského uplatnění soudům, ale jen služebním orgánům.

      Krajský soud neshledal, že by řízení před správními orgány a zamítavé stanovisko k žádosti o zvýšení ztížení společenského uplatnění bylo podloženo jen na neobjektivních posudcích a irelevantních a neúplných podkladech, jak uváděl žalobce.

       Žalovaný při posuzování žádosti žalobce postupoval v souladu s příslušnými právními normami a procesně správným způsobem. Dbal na zachování všech práv žalobce. Žalobce měl možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladům, příp. navrhnout jejich doplnění. Jak vyplývá z dokumentů založených ve správním spise, žalovaný si opatřil potřebné podklady pro rozhodnutí, přihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo (včetně listin, které předložil žalobce v průběhu správního řízení), takže vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž rozhodoval.

     K námitkám ohledně nepřezkoumatelnosti posudku MUDr. D. soud uvádí, že hodnocení ošetřující lékařky o změně ztížení společenského uplatnění nemusí být součástí jediné listiny spolu se samotným základním bodovým ohodnocením podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 22Ca 247/2008). Takovou zprávu lékaře lze považovat za doplnění posudku, případně za posudek nový (další). Jsou-li přitom jednotlivé posudku v rozporu, je na služebním orgánu, aby takový rozpor odstranil podle § 180 odst.1 zákona č. 361/2003 Sb.      Rovněž podle posudku posudkového lékaře MUDr. B. S. ze dne 1.7.2005  byla ohodnocena ztráta dolní končetiny v bérci se zachovalým kolenem (pol. 1430) počtem bodů 1000. Žalobce nemůže vyvozovat nárok na hodnocení ztížení společenského uplatnění ve výměře vyšší, než jaký by mu náležel při funkční nebo anatomické ztrátě končetiny ( § 6 odst.2 vyhl. č. 440/2001 Sb.). Námitka žalobce, že posudek MUDr. B. S.  nebyl pro HZS MSK akceptovatelný, je nedůvodná.

       Přiznání samotného základního odškodnění předpokládá, že dosavadní možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti jsou v důsledku úrazu objektivně a zásadně omezeny, popřípadě ztraceny, a již v základní výměře odškodnění za ztížení společenského uplatnění je tak obsažena náhrada                     za nepříznivé důsledky poškozené zdraví pro další život poškozeného. Zvýšení

pokračování                                                -28-                                  38Ad 60/2010

odškodnění přichází v úvahu tehdy, nelze-li v konkrétním případě následky újmy na zdraví vyjádřit jen základním odškodněním, přičemž zvýšení náhrady podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky předpokládá takový stav, kdy v důsledku škody na zdraví poškozeného postihly zvlášť těžké následky, tj. takové, které                 s ohledem na jeho věk i předpokládané uplatnění v životě poškozeného podstatně omezují, popřípadě i znemožňují, anebo významně mění jeho uplatnění v životě a ve společnosti. Poměřováno se stavem, který je určující pro tzv. základní ohodnocení ztížení společenského uplatnění, jde o stav svou kvalitou zcela jiný, v jehož důsledku dochází k trvalým, zásadním a významným změnám, kdy kvalita dalšího života poškozeného je v porovnání s jeho životem dosavadním nesrovnatelná.

       Mimořádné zvýšení odškodnění podle ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky pak přichází v úvahu jen ve skutečně výjimečných případech hodných mimořádného zřetele, kdy ani zvýšení základního odškodnění podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) dostatečně nevyjadřuje následky poškození, a je vyhrazeno případům, kdy poškozený je pro následky úrazu téměř vyřazen ze života a jeho předpoklady                    k uplatnění ve společnosti jsou téměř ztraceny, není schopen se sám obsloužit a podobně.

      Nad rámec uvedeného pak soud konstatuje, že senát  Krajského soudu  projednávající zákonnost v záhlaví rozsudku označeného rozhodnutí správního orgánu, napadeného žalobou, se zcela ztotožňuje s odůvodněním rozsudku zdejšího soudu ve věci ze dne 2.7.2009 ve věci č.j. 22Ca247/2008-88 pokud bylo konstatováno, že ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, užité dle § 228 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, je třeba v případě odškodňování služebních úrazů vykládat tak, že ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele může výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit služební funkcionář, který o náhradě za ztížení společenského uplatnění rozhoduje . V daném případě tak služební funkcionář neučil a soud neshledal provedeným dokazováním důvody pro zrušení přezkoumávaného rozhodnutí. Soud se ztotožňuje s odůvodněním napadeného rozhodnutí, které bylo vydáno Ředitelem HZS Moravskoslezského 25.8.2010 ve věci odvolání I.P. proti rozhodnutí ředitelky kanceláře ředitele HZS Moravskoslezského kraje čj. HSOS-1458-12/2010, ze dne 14.05.2010.

     Krajský soud dospěl po provedeném řízení k závěru, že žaloba není důvodná a proto žalobu dle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb. s.ř.s.  zamítl.

       O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšný žalovaný se náhrady nákladů řízení vzdal.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů            ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních                 

pokračování                                                -29-                                  38Ad 60/2010

u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškáni lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označeni rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplaceni soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz .

V Ostravě dne  6.prosince  2012

                                                                  JUDr. Bohuslava Drahošová 

                                                                 předsedkyně senátu