30 A 40/2012 - 12
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Petra Polácha a JUDr. Jany Kubenové, v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Veřejný ochránce práv, se sídlem Údolní 39, Brno, o žalobě proti rozhodnutí,
takto:
Podáním ze dne 12. 4. 2012, doručeným Krajskému soudu v Brně dne 19. 4. 2012, se žalobce domáhal vydání rozsudku: A) určuje se, že Veřejný ochránce práv zrušil povinnost mlčenlivosti, pakliže podnět či jinou písemnost navrhovatele pod č.j. 2402/2010VOP/PJ postoupil k prověření Českému telekomunikačnímu úřadu, B) určuje se, že tentýž státní orgán nejen porušil veřejnoprávní vztah, ale i zneužil svou moc k obcházení zákona, pakliže podnět v části údajně směřující vůči České poště byl postoupen i odložen zároveň a v části týkající se MS ČR se předstírá nezahájení šetření, ale shledání důvodu pro jeho odložení po dvou letech.
Podle ust. § 4 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), soudy ve správním soudnictví rozhodují o
a) žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy (dále jen „správní orgán“),
b) ochraně proti nečinnosti správního orgánu,
c) ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu,
d) kompetenčních žalobách.
Z podání žalobce není příliš zřejmé, zda se jedná o žalobu proti rozhodnutí (postoupení) dle ust. § 65 a násl. s.ř.s., či žalobu na ochranu proti nezákonnému zásahu dle ust. § 82 a násl. s.ř.s. V případě obou žalobních typů je však nezbytné, aby se jednalo o rozhodnutí či zásah správního orgánu.
V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č.j. 2 As 58/2007-52, je mj. uvedeno: „Žalovaný je monokratickým nezávislým a nestranným státním orgánem, který stojí mimo veřejnou správu a je zákonem povolán k tomu, aby kontroloval a dohlížel nad činností veřejné správy, je tak jednou ze záruk zákonnosti ve veřejné správě. Tato kontrola není svázána žádným procesním předpisem a žalovaný je chápán jako institut, který má být co nejméně formální. Z uvedeného vyplývá, že žalovaného nelze považovat za správní orgán, neboť nevykonává působnost ve veřejné správě, nýbrž nad výkonem veřejné správy jako nezávislý orgán dohlíží. Není možné tedy na jeho činnost obecně vztáhnout správní řád .“
Podle ust. § 46 odst. 1 písm. a) s.ř.s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.
Jak plyne z výše citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu, Veřejného ochránce práv nelze považovat za správní orgán. Napadené rozhodnutí či zásah tedy nebyl učiněn správním orgánem ve smyslu ust. § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a není jej možno podřadit ani pod žádnou jinou z vymezených oblastí ustanovení § 4 s. ř. s. Bez pravomoci soudu zabývat se danou věcí nejsou splněny základní podmínky řízení a tento nedostatek je z povahy věci neodstranitelný; soud proto nemůže v řízení pokračovat. Soud proto nezbylo, než žalobu odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 60 odst. 3 věta první s.ř.s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Brně dne 29. října 2012
Mgr. Milan Procházka
předseda senátu