[OBRÁZEK]
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce: P.Č., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Praha 1, Národní třída 16, v řízení o žalobě ze dne 29.11.2010 na ochranu proti nečinnosti správního orgánu,
t a k t o :
I. Žaloba se zamítá.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobou ze dne 29.11.2010 podanou u Krajského soudu v Brně se žalobce domáhal ochrany proti nečinnosti žalované. V žalobě uvedl, že mu na základě jeho žádosti rozhodnutím žalované č.j. 2706/10 byla určena advokátka, a sice JUDr. P.P. Českých Budějovic. Rozhodnutí žalované o určení advokáta však bylo stiženo vadou, neboť neobsahovalo vymezení rozsahu právních služeb. Žalobce proto dne 25.10.2010 podal návrh na opravu tohoto rozhodnutí. Dne 27.10.2010 žalobce informoval určenou advokátku o zájmu uzavřít dohodu o zmocnění i přes vadnost rozhodnutí o určení advokáta. Určená advokátka se však k němu chovala funkcionářsky a dalšími osobami přítomnými v advokátní kanceláři byl peskován za nedostatečnou úctu. Nakonec jmenovaná advokátka přece jen písemnost ze dne 27.10.2010 vyhotovenou žalobcem převzala, avšak bez čitelného podpisu a razítka živnosti. To žalobci zavdalo příčinu k nevybíravé situační poznámce na adresu osob přítomných v kanceláři. Advokátka JUDr. P.obratem požádala žalovanou o určení jiného advokáta. Svou žádost zdůvodnila odlišným popisem průběhu setkání se žalobcem s tím, že byla zcela jednoznačně narušena nezbytná důvěra a že žalobce jí v dané věci neposkytuje potřebnou součinnost. Dále uvedla, že byla ochotna žalobci právní službu poskytnout, přestože je těhotná. Uvedla rovněž, že se blíží termín jejího porodu a že projevy žalobce jsou pro ní značně zatěžující. Dne 13.11.2010 podal žalobce návrh na provedení důkazu zvukovým záznamem o lživosti odůvodnění žádosti advokátky, paralelní návrh na určení jiného advokáta a též podnět ke kárné důtce. Do dne podání žaloby však předseda České advokátní komory v dané věci nevydal žádné rozhodnutí. Žalobce taktéž dosud nebyl ze strany žalované informován o úkonech správního orgánu ani o tom, jak byla vyřízena žádost advokátky JUDr. P.
S odkazem na shora uvedené žalobce tvrdí, že žalovaná je ve věci nečinná. Má za to, že nikdo není povinen snášet panské vystupování právníků, natož advokátní kanceláře, která se netěší dobré pověsti. Žalobce je dotčen žádostí jmenované advokátky (o určené jiného advokáta) a do řízení o této žádosti se přihlásil stanoveným způsobem. Domáhá se proto vydání rozsudku, kterým by soud žalované přikázal, aby neprodleně rozhodla o žádosti advokátky JUDr. P.(o určení jiného advokáta žalobci) a o paralelním návrhu žalobce z 11.11.2010.
Usnesením ze dne 8.12.2010 č.j. 30 A 127/2010-11 Krajský soud v Praze rozhodl, že věc se postupuje Městskému soudu v Praze jakožto soudu místně příslušnému k jejímu projednání a rozhodnutí.
Žalovaná ve vyjádření k žalobě konstatovala, že žaloba je postavena na tvrzení žalobce, že nerozhodla o dvou podáních – o podání advokátky JUDr. P. ze dne 27.10.2010 adresovaném žalované a o podání žalobce ze dne 11.11.2010 adresovaném žalované, které žalobce nazývá podáním paralelním. Podáním ze dne 27.10.2010 advokátka JUDr. P. požádala o určení jiného advokáta žalobci. Žalovaná podáním z 12.11.2010 č.j. 2864/10 jmenované advokátce sdělila, že za situace, kdy ona jako advokátka žalobci neodmítla právní službu poskytnout, ale ten s ní neuzavřel dohodu o poskytnutí právní služby a neposkytl advokátce žádnou součinnost, není povinna právní službu žalobci poskytnout, neboť žalobce právních služeb advokátky odmítl využít. Toto podání žalované nebylo správním rozhodnutím, neboť nešlo o zrušení určení advokáta k poskytnutí právní služby, jak bylo v podání výslovně uvedeno. Podáním ze dne 11.11.2010, které bylo žalované doručeno 15.11.2010, požádal žalobce o celkem tři věci: 1. o provedení důkazu zvukovým záznamem, 2. o určení jiného advokáta (kromě žádosti o opravu rozhodnutí ze dne 15.10.2010 – zde žalovaná reagovala podáním ze dne 15.11.2010 č.j. 2840) a 3. o udělení výtky advokátce.
Pokud jde o žádost advokátky JUDr. P. o určení jiného advokáta žalobci, má žalovaná za to, že u žalobce není dána aktivní procesní legitimace k podání žaloby na ochranu proti nečinnosti, neboť žalobce se nemůže domáhat vydání rozhodnutí o žádosti jiné osoby. Žalovaná proto navrhla, aby tento návrh žalobce týkající se podání advokátky JUDr. P. ze dne 27.10.2010 byl podle § 46 odst. 1 písm. c) s.ř.s. odmítnut. Co se týče podání ze dne 11.11.2010 adresovaného žalované, jímž žalobce požádal o určení jiného advokáta, žalovaná vychází z principu vyplývajícího z § 18 odst. 2 věty druhé zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“), a sice že žadateli lze určit advokáta pouze jednou. Tento princip je narušen zákonnou výjimkou formulovanou tak, že „to neplatí, odmítne-li v této věci dříve určený advokát poskytnout právní službu z důvodů uvedených v § 19.“ V dané věci však určená advokátka neodmítla žalobci právní služby poskytnout (a ani se nedovolávala důvodů uvedených v § 19 zákona o advokacii). Stejně tak nepožádala Komoru ani o zrušení určení. Za takto vzniklé situace vychází žalovaná z toho, že žalobci byla na základě jeho žádosti k poskytnutí právní služby určena advokátka JUDr. P. Její určení nebylo zrušeno. Žalobce nevyužil možnosti uzavřít s určenou advokátkou smlouvu o poskytnutí právní služby (rozhodnutí o určení advokáta je uložením kontraktační povinnosti advokátovi, nikoliv žadateli, a je proto na žadateli, zda s advokátem smlouvu o poskytnutí právní služby uzavře). Žalobce určené advokátce neudělil plnou moc. Protože nedošlo ke zrušení určení advokátky JUDr. P. k poskytnutí právní služby, nelze žalobci určovat advokáta jiného (nového, dalšího), protože v téže věci lze žadateli určit advokáta pouze jednou. Pouze při zrušení předchozího určení advokáta lze přistoupit k vydání rozhodnutí o určení jiného advokáta, ať již pozitivnímu či negativnímu. Žalovaná proto navrhla, aby návrh žalobce týkající se jeho podání ze dne 11.11.2010 byl podle § 81 odst. 3 s.ř.s. zamítnut.
Podáním ze dne 14.9.2011 žalobce soudu mj. sdělil, že teprve dne 30.8.2011 mu žalovaná zaslala rozhodnutí (č.j. 2864/10). Tento akt je podle žalobce materiálně rozhodnutím, ač postrádá předepsané náležitosti správního aktu a byl vydáno bez vyjádření dotčené osoby a bez pravomoci. Žalobce proto navrhl, aby soud rozhodnutí č.j. 2864/10 pro jeho nicotnost zrušil.
Přípisem ze dne 9.12.2011 č.j. 9 A 26/2011 - 30 soud vyrozuměl žalobce o tom, že jeho podání ze dne 14.9.2011, které označil jako rozšíření žaloby z 29.11.2010, nelze považovat za rozšíření původní žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Jedná se totiž o samostatný žalobní návrh, kterým žalobce napadá rozhodnutí žalované č.j. 2864/10 a nikoliv nečinnost žalovaného správního orgánu. Soud proto podání žalobce ze dne 14.9.2011 posoudil dle jeho obsahu jako novou žalobu podanou proti rozhodnutí žalované č.j. 2864/10, o níž je třeba vést samostatné řízení (poznámka soudu: toto řízení je u Městského soudu v Praze vedeno pod sp. zn. 9 A 3/2012).
V podání ze dne 14.1.2012 žalobce uvedl, že jeho podání z 11.11.2010 není toliko žádostí, ale prvotně přihlášením se do řízení o žádosti advokátky JUDr. P. Žalobce dovozuje nečinnost správního orgánu o žádosti jmenované advokátky, kterou byl on dotčen a která je opodstatněným důvodem k podání návrhu na soudní ochranu. Úvahu o tom, že by měl udělit právní moc nedůvěryhodné, nekvalifikované, ba gravidní osobě, označil žalobce za iracionální, respektive za legitimizaci jeho útisku. Úvahu, že by snad měl požádat o zrušení určení advokáta, ač mu to zákon nedovoluje, žalobce považuje za absurdní. Domnívá se, že určení jiného advokáta není změnou již vydaného konstitutivního rozhodnutí, ale může nastat toliko po zrušení předchozího rozhodnutí.
K ústnímu jednání nařízenému soudem ve věci samé se žádný z účastníků nedostavil. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Ze správního spisu zjistil následující, pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:
Žádostí ze dne 8.10.2010 požádal žalobce žalovanou o určení advokáta pro zastupování jeho osoby v řízení před Ústavním soudem, které se týká rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 As 30/2010. Rozhodnutím žalované z 15.10.2010 č.j. 2706/10 byla žalobci na základě jeho žádosti podle § 18 zákona o advokacii určena advokátka, a sice JUDr. P. P. Podle bodu 2. rozhodnutí o určení advokáta se určení vztahuje na jednu právní věc, a to na ústavní stížnost ve věci rozhodnutí NSS č.j. 8As 30/2010.
Návrhem ze dne 23.10.2010 se žalobce domáhal doplnění výroku několika rozhodnutí o určení advokáta ze dne 15.10.2010, mj. též rozhodnutí č.j. 2706/10, o určení rozsahu služeb s tím, že tuto náležitost rozhodnutí definuje příslušný předpis a neurčité rozhodnutí může způsobit spor o plnění.
Žádostí ze dne 27.10.2010 požádala advokátka JUDr. P. žalovanou o určení jiného advokáta žalobci. V žádosti mj. uvedla, že byla ochotná požadovanou právní službu žalobci poskytnout, přestože je těhotná a má těsně před porodem. Poukázala dále na nevybíravé a vulgární chování žalobce, k němuž došlo dne 27.10.2010. Uvedla, že nyní má nade vší pochybnost za to, že je dán důvod pro určení jiného advokáta k poskytnutí požadované právní služby žalobci. Je přesvědčena, že byla jednoznačně narušena nezbytná důvěra mezi ní a žalobcem a že jí žalobce neposkytuje a dle svého vyjádření ani nebude poskytoval potřebnou součinnost ve smyslu § 20 odst. 2 zákona o advokacii. Uvedené platí tím spíše, že se v nejbližších dnech blíží termín jejího porodu a projevy žalobce jsou pro ní značně zatěžující.
V podání ze dne 11.11.2010 adresovaném žalované žalobce označil žádost advokátky JUDr. P. ze dne 27.10.2010 za snůšku polopravd a lží. Uvedl, že si každý může zvolit i určeného advokáta a může poslat do prdele advokátní kancelář a advokáta, kteří považují za neslušné, když klient požaduje potvrdit převzatou písemnost razítkem, datem a podpisem. O povaze údajné vulgarity a jejím situačním kontextu dle žalobce svědčí zvukový záznam, a proto žalobce navrhl provedení tohoto důkazu v zahájeném řízení o žádosti advokátky JUDr. P. ohledně přezkumu toho, zda byl žalobce součinný nebo ne. Žalobce dále označil za stupidní, pokud advokát těsně před porodem nepozastaví výkon advokacie. Dále uvedl, že se kromě opravy rozhodnutí o určení domáhá určení jiného advokáta, neboť JUDr. P. dle jeho názoru opravdu není způsobilá poskytnou právní službu, je si toho plně vědoma a hrozí odmítnutí ústavní stížnosti pro nezastoupení. Konečně se žalobce domáhal udělení výtky JUDr. P. za podávání nekvalifikovaných žádostí, mlžení, lhaní a vynášení údajů podléhajících povinnosti mlčenlivosti.
Ve sdělení ze dne 12.11.2010 č.j. 2864/10 adresovaném advokátce JUDr. P., které bylo žalobci zasláno na vědomí, žalovaná uvedla, že dne 29.10.2010 jí byla doručena žádost jmenované advokátky ze dne 27.10.2010 o určení jiného advokáta. Z tohoto podání žalovaná zjistila, že advokátka žalobci právní službu neodmítla poskytnout, a přestože byla ve vysokém stupni těhotenství, byla připravena svou povinnost stanovenou rozhodnutím o určení advokáta splnit. Žalobce se dne 27.10.2010 dostavil na adresu sídla kanceláře advokátky, kde nejdříve odmítal vstoupit do prostor advokátní kanceláře, neboť přišel pouze předat písemnost, kterou advokátka přiložila jako přílohu ke svému dopisu. Poté, co s ním advokátka odmítla jednat na ulici, vstoupil žalobce do recepce advokátní kanceláře. Zde se mu advokátka snažila vysvětlit, že k sepsání ústavní stížnosti od něho musí obdržet informace a podklady a zejména předmětné rozhodnutí NSS, na což jí žalobce sdělil, že u sebe žádné podklady nemá a že jí ani žádné nedá. Za přítomnosti svědků byl žalobce na advokátku vulgární a poté, co si prohlédl podpis advokátky, jímž stvrdila převzetí písemnosti, kterou od něj převzala, začal na ní křičet vulgarismy. Z dopisu žalobce adresovaného jmenované advokátce ze dne 27.10.2010 vyplývá, že žalobce po advokátce požadoval toliko zastoupení v řízení před Ústavním soudem s tím, že text ústavní stížnosti vyhotoví sám. Dále advokátce zakázal nahlížet do soudního spisu u obecného soudu s tím, že v tomto řízení jej nezastupuje. Žalovaná posoudila obsah dopisu advokátky JUDr. P. ze dne 27.10.2010 a dopisu žalobce z téhož dne a dospěla k závěru, že z důvodů výhradně na straně žalobce nedošlo k uzavření dohody o poskytnutí právní služby. Advokátka byla připravena žalobci právní službu poskytnout, což ale předpokládá součinnost ze strany žalobce. Dle žalované je nepochybné, že žalobce odmítl advokátce nutnou součinnost poskytnout. Neudělil jí nutnou plnou moc a navíc jí dal takové pokyny, respektive příkazy, které by jí zamezily poskytnout odborně způsobilou právní službu, neboť bez znalosti řízení předcházejícího podání ústavní stížnosti není možno splnit povinnosti, které jsou v rámci řízení u Ústavního soudu od advokáta očekávány. Ústavní soud od povinného zastoupení advokátem očekává, že advokát jako odborně způsobilá osoba vyfiltruje takové případy, které nejsou pro podání ústavní stížnosti věcně či právně důvodné. Advokát zásadně není v řízení o ústavní stížnosti pouze jakýmsi formálním zástupcem stěžovatele, který je oprávněn a povinen pouze dodat ke stěžovatelem vypracované ústavní stížnosti plnou moc, případně svůj podpis. S odkazem na výše uvedené skutečnosti, kdy zejména advokátka žalobci neodmítla právní službu poskytnout a naopak žalobce neposkytl advokátce součinnost nutnou pro poskytnutí právní služby a nedošlo k uzavření dohody o poskytnutí právní služby, není advokátka povinna právní služby žalobci podle rozhodnutí o určení advokáta poskytnout. Podle § 18 odst. 2 věta druhá zákona o advokacii lze žadateli k téže právní službě určit advokáta jen jednou. Jestliže žadatel nevyužil právních služeb určené advokátky tím, že jí neposkytl součinnost nutnou pro poskytnutí právní služby, neuzavřel s ní dohodu o poskytování právní služby ani jí neudělil procesní plnou moc, nebude žalobci k téže právní službě další advokát Českou advokátní komorou určen.
Podle doručenky založené ve správním spise bylo sdělení žalované ze dne 12.11.2010 č.j. 2864/10 žalobci doručeno do vlastních rukou 2.9.2011.
Dopisem ze dne 15.11.2010 č.j. 2840/10 žalovaná sdělila žalobci, že dne 26.10.2010 obdržela jeho podání ze dne 23.10.2010, v němž navrhuje změnu specifikace právní služby v rozhodnutích o určení advokáta č.j. 2708/10, 2705/10, 2706/10, 2707/10 ze dne 15.10.2010. Dle žalované byla ve všech těchto případech právní služba specifikována dostatečně určitě a není důvod specifikaci právní služby jakkoliv upravovat.
Podle § 79 odst. 1 s.ř.s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.
Podle § 79 odst. 2 s.ř.s. žalovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení má povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení.
Podle § 81 odst. 1 s.ř.s. soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.
Podle § 81 odst. 2 s.ř.s. je-li návrh důvodný, soud uloží rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, ne však delší, než kterou určuje zvláštní zákon.
Podle § 81 odst. 3 s.ř.s. soud zamítne žalobu, není-li důvodná.
Podle § 33 odst. 1 zákona o advokacii o tom, zda se advokát nebo advokátní koncipient dopustil kárného provinění, a o uložení kárného opatření rozhoduje v kárném řízení zahájeném na základě kárné žaloby podané kárným žalobcem (§ 46 odst. 3 a § 51 odst. 2) tříčlenný kárný senát složený ze členů kárné komise Komory. Účastníky kárného řízení jsou kárný žalobce a advokát nebo advokátní koncipient, proti němuž je kárné řízení zahájeno (dále jen "kárně obviněný").
Soud o věci uvážil takto:
Není pravdou, že by žalovaná byla ve věci žádosti advokátky JUDr. P. ze dne 27.10.2010 o určení jiného advokáta žalobci a ve věci žalobcova „paralelního“ návrhu ze dne 11.11.2010 nečinná. Pokud jde o návrh uplatněný žalobcem v jeho podání ze dne 11.11.2010, jímž se na žalované domáhá provedení důkazu zvukovým záznamem, a to v rámci řízení o žádosti advokátky JUDr. P., je nutno uvést, že proti nečinnosti žalované ohledně tohoto návrhu nelze u soudu brojit žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Ze shora citovaných ustanovení § 79 odst. 1 a 2 a § 81 odst. 2 s.ř.s. jednoznačně vyplývá, že žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu se žalobce může domáhat toliko uložení povinnosti správnímu orgánu vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení, nikoliv uložení povinnosti provést v řízení určitý důkaz či o návrhu určitého důkazu procesně rozhodnout. To, zda správní orgán vyhoví návrhu účastníka řízení na provedení určitého důkazu či nikoliv, je otázkou vedení řízení; neprovedení určitého důkazu mající za následek nedostatečné zjištění skutkového stavu věci může účastník řízení namítat v žalobě proti konečnému (meritornímu) rozhodnutí správního orgánu.
Jinak řečeno, rozhodnutí správního orgánu o neprovedení určitého důkazu není rozhodnutím ve věci samé, jehož vydání může soud uložit správnímu orgánu v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti, a stejně tak ani samotná nečinnost správního orgánu spočívající v neprovedení důkazu navrženého některým z účastníků řízení není tou nečinností, proti níž by podle shora citovaných ustanovení soudního řádu správního bylo možné účinně brojit žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu.
K žalobcem vznesenému požadavku na udělení výtky advokátce JUDr. P. soud uvádí, že žalobce není kárným žalobcem, který jedině je dle § 33 odst. 1 zákona o advokacii oprávněn kárnou žalobou iniciovat kárné řízení proti určitému advokátovi. Žalobce tedy dle zákona o advokacii není oprávněn svým návrhem zahájit řízení o udělení výtky (zákon o advokacii hovoří o kárném opatření v podobě napomenutí), a zákon rovněž neukládá žalované povinnost vést proti advokátovi kárné řízení na základě návrhu jiného subjektu než kárného žalobce a v něm o takovém návrhu rozhodnout. Žalovaná tedy nebyla nečinná, jestliže na nepřípustný návrh žalobce na udělení výtky advokátce JUDr. P.nereagovala a nerozhodla o něm.
Tvrzení žalobce, že žalovaná nerozhodla o žádosti advokátky JUDr. P. ze dne 27.10.2010 o určení jiného advokáta žalobci ani o totožné („paralelní“) žádosti žalobce uplatněné v podání ze dne 11.11.2010, není opodstatněné. Za rozhodnutí o obou těchto žádostech je nutno považovat sdělení žalované ze dne 12.11.2010 č.j. 2864/10, které je z materiálního hlediska nutno považovat za rozhodnutí, jímž žalovaná předmětným žádostem nevyhověla.
Na tomto místě soud považuje za potřebné poukázat na konstantní judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu o nutnosti chápání pojmu „rozhodnutí“ v materiálním smyslu (viz např. rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č.j. 6 A 25/2002 - 42 ze dne 23.3.2005 a č.j. 8 As 47/2005-86 ze dne 21.10.2008). Pojem "rozhodnutí" je v prvé řadě definován v ustanovení § 67 odst. 1 správního řádu. Pro účely řízení před soudy v rámci správního soudnictví pak pojem "rozhodnutí" ustanovení definuje § 65 odst. 1 s.ř.s. V zobecněné podobě je to "úkon správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují subjektivní práva nebo povinnosti", přičemž založení, změna nebo zrušení práva či povinnosti je zamýšleno pro futuro, na dobu neurčitou, popř. časově vymezenou (Vladimír Vopálka, Vladimír Mikule, Věra Šimůnková, Miloslav Šolín: Soudní řád správní, 1. vydání. Praha: 2004, 338 s., str. 149). K pojmu a pojetí „rozhodnutí“ se vyjádřil i Ústavní soud v usnesení sp. zn. IV. ÚS 233/02 ze dne 28.8.2002, když přijal tento názor komentářové literatury: "Při posuzování otázky, zda v konkrétní věci bylo či nebylo vydáno „pravomocné rozhodnutí“ (tj. právní akt složený – v klasické podobě - z výrokové části, odůvodnění a poučení o opravném prostředku), Ústavní soud vycházel z toho, že pojem ,rozhodnutí' je označením technickým a že je třeba k němu vždy přistupovat z hlediska jeho obsahu a nikoli formy. Není rozhodující, jak správní orgán svůj akt označil nebo zda případně věc vyřídil toliko neformálním přípisem (či formálně nedokonalým rozhodnutím, např. bez odůvodnění či poučení o opravném prostředku) v domnění, že není jeho povinností vydat rozhodnutí v určité procesní formě. Takový akt může být podroben rovněž soudnímu přezkumu, i když jeho tvorba případně neproběhla předpokládanou zákonnou procedurou, neboť právě tato skutečnost může vést ke zrušení takového ,rozhodnutí' (Jaroslav Bureš, Ljubomír Drápal, Zdenek Krčmář a kolektiv: Občanský soudní řád, Komentář, 5. vydání, s. 1042)."
Ve sdělení ze dne 12.11.2010 č.j. 2864/10 žalovaná výslovně uvedla, že žadateli, tj. žalobci, nebude Českou advokátní komorou k téže právní službě další advokát určen. Uvedené sdělení obsahuje rovněž náležité odůvodnění tohoto „výroku“, tedy vylíčení úvah, na jejichž základě žalovaná k rozhodnutí o tom, že žalobci jiného advokáta v téže věci neurčí, dospěla, a to i s uvedením relevantních ustanovení zákona o advokacii. Předmětné sdělení bylo doručeno jak advokátce JUDr. P., tak i žalobci. Oběma tak bylo dáno na vědomí, že žalovaná žádosti o určení jiného advokáta žalobci nehodlá vyhovět. Přestože žalovaná předmětné sdělení zakončila větou, že se „nejedná o správní rozhodnutí ve smyslu § 55 odst. 1 zákona o advokacii ...“, z výše popsaných důvodů je toto sdělení z materiálního hlediska negativním rozhodnutím o žádosti advokátky JUDr. P. a obsahově totožné žádosti žalobce o určení jiného advokáta žalobci namísto JUDr. P. Nelze proto přisvědčit žalobci, že žalovaná o takové žádosti nerozhodla, a byla tak nečinná. V rozporu se skutečností je i tvrzení žalobce, že nebyl žalovanou informován o tom, jak byla žádost advokátky JUDr. P. vyřízena.
To, že sám žalobce považuje sdělení žalované ze dne 12.11.2010 č.j. 2864/10 za rozhodnutí v materiálním smyslu, prokazuje jeho podání ze dne 14.9.2011, jímž brojí proti rozhodnutí žalované č.j. 2864/10 a domáhá se jeho zrušení soudem.
Rozhodnutím z materiálního hlediska, tedy co do jeho obsahu, je též přípis ze dne 15.11.2010 č.j. 2840/10, jímž žalovaná sdělila žalobci v reakci na jeho návrh na specifikaci právní služby v rozhodnutích o určení advokáta č.j. 2708/10, 2705/10, 2706/10, 2707/10 ze dne 15.10.2010, že ve všech těchto případech byla právní služba specifikována dostatečně určitě a není důvod specifikaci právní služby jakkoliv upravovat. Z obsahového hlediska se opět jedná o negativní rozhodnutí, jímž žalovaná nevyhověla návrhu žalobce na provedení opravy jím označených rozhodnutí o určení advokáta poté, co tento návrh shledala nedůvodným. Ani v tomto směru tedy žalovaná nečinná nebyla.
S posouzením namítané nečinnosti žalované vůbec nesouvisí úvahy žalobce, že „není povinen snášet panské vystupování právníků, natož advokátní kanceláře, která se netěší dobré pověsti.“ Soud pouze nad rámec věci samé považuje za vhodné připomenout žalobci, že je to právě on, kdo vede nespočet různých soudních sporů a kdo se u žalované neustále domáhá, aby mu byl k zastupování jeho osoby pro tato soudní řízení určen advokát, který by mu právní služby poskytl bezplatně. Žalobce rozhodně není tím, kdo by byl způsobilý hodnotit odbornou erudici jemu určených advokátů. Vzhledem ke svému postavení žadatele o poskytnutí bezplatné právní služby by se měl k určenému advokátovi chovat nanejvýš uctivě a poskytovat mu plnou součinnost, nikoliv jej častovat „nevybíravými situačními poznámkami“ či vulgaritami. Takového přístupu však žalobce zřejmě není schopen, o čemž svědčí i jeho pokleslá argumentace, v níž za legitimizaci útisku označuje „úvahu, že by měl udělit právní moc nedůvěryhodné, nekvalifikované, ba gravidní osobě.“
Nesouhlas žalobce s důvody, které advokátku JUDr. P. vedly k podání žádosti o určení jiného advokáta žalobci, a stejně tak i jeho nesouhlas s důvody, které žalovanou vedly k tomu, že žádosti jmenované advokátky (a obsahově totožné žádosti žalobce) nevyhověla, je pro rozhodnutí soudu v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalované irelevantní. Soud v tomto typu řízení nezkoumá důvody, které účastníka řízení vedly k určitému podání a neposuzuje ani soulad rozhodnutí správního orgánu se zákonem. Pro posouzení důvodnosti žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu je významné pouze zjištění, zda správní orgán byl v dané věci nečinný či nikoliv, tj. zda vydal meritorní rozhodnutí (či osvědčení), jak mu ukládá zákon. Zjištění existence rozhodnutí správního orgánu ve věci samé je důvodem pro zamítnutí žaloby, neboť prokazuje, že správní orgán nečinný nebyl. K takovému zjištění soud dospěl i v nyní projednávané věci, a proto žalobu podle § 81 odst. 3 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalované žádné náklady v řízení nevznikly.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách www.nssoud.cz.
V Praze dne 19. prosince 2012
JUDr. Naděžda Řeháková v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Matznerová, DiS.