52 A 11/2010- 573

pokračování -2- 52A 11/2010-574

III. Ža lo va ný j e p o v i n e n zap la tit ža lobc i k ruká m je ho právního zástupce M gr.
Luďka Š iko ly, advokáta, se sídlem Dvo řáko va 13, Brno, na náhradě nák lad ů říze ní o
kasační stížnosti podané proti usne se ní Krajského soudu v Hradci Krá lo vé, pobočka
v Pard ub ic íc h ze dne 31. 1. 2005, čj. 52Ca 30/2004-101, částku 7.800,-- Kč, a to do 30
dnů od právní moc i to ho to ro zsudk u.

O d ů v o d n ě n í:

Ža lobc e se včas no u ža lobo u do máhal so ud ního pře zk umu rozhodnutí Městského úřad u
Pře lo uč ze dne 3. 12. 2003, čj. OŽP/409/2003, kterým bylo podle us t. § 77 odst. 3 a pod le § 4
odst. 2 zák. č. 114/1992 Sb., o oc hra ně přírody a krajiny, v platném zně ní (dále jen „zák. č.
114/1992 Sb.“), vydá no zá va zné s ta no visko k zásahům do významných krajinných prvk ů
vod ní tok, le s a údolní niva, kterým byl udě le n souhlas s umístěním sta vb y „Nový p laveb ní
stupeň Přelo uč“ (dá le jen „sta vb a “). Záro ve ň se žalobce domáhal so ud ního pře zk umu
rozhodnutí Krajského úřad u P ardubického kraje ze dne 4. 3. 2004, zn. OŽPZ/4752/2004, jímž
bylo k od vo lání žalobce změ ně no uvedené rozhodnutí Městského úřad u Pře lo uč tak, že
v p ůvod ním výroku rozhodnutí byl změ ně n te xt stano vených podmínek zp ůsobe m uvedeným
v tomto ro zhod nutí Krajského úřad u Pa rd ub ické ho kraje. Žalobce odůvodnil žalob u ža lob ními
ná mitk a mi, jež jsou pro pře hled nost uvedeny v nás led ujíc íc h ža lob níc h bodech:

1) V tomto ža lob ním bodu žalobce tvrd il, že ža lo va ný poškodil ža lobc e na je ho právu na
zdra vé životní p rostřed í, jeho ž součástí jsou významné krajinné prvky, jenž byly
před měte m správního říze ní, včetně populací vzácných druhů živočichů, jako např.
modráska očko va né ho, páchníka hněd é ho atd. Konk rétně ža lobc e namítl, že orgá n
ochrany přírody udělil k lad né s ta no visko mimo jiné i k zá měrné mu poško zo vá ní a
ničení míst slo užících k ro zmno žo vá ní nebo k odpočinku, přestože nebyly sp lně ny
podmínky článku 6 Be r nské úmluvy (Úmluva o oc hra ně evrop sk ých p laně rosto uc íc h
rostlin, vo lně žijíc íc h živoč ic hů a přírod níc h s ta no višť, p ub liko va ná pod č. 107/2001
Sb.m.s., jež je pod le článku 10 Ústavy ČR so učá stí právního řádu ČR). Dle průzkumů
proved e nýc h ento mo lo gy p řírod ního oddělení Muzea výc hod níc h Čech se na sta vbo u
dotčených částech slepé ho ra me ne a údolní nivy Labe nac há zejí druhy uvedené
v př ílo ze č. 2 Bernské konvence, pro něž významné krajinné prvk y (VKP) slouží
k rozmno žo vá ní nebo k odpočinku, přičemž se jed ná o modráska bahenního, páchníka
hnědého, kuňky obecné, rop uc hy ze le né, ještěrky obecné, modráska očko va né ho,
vydry říč ní, ro sničk y ze le né, skokana ostronosého. V př ípadě modráska očko va né ho a
modráska bahenního neb yla vydá na žád ná výjimk a a jejich oc hra na ne ní žádným
zp ůsobe m zajiš tě na, tedy splnění podmínek Bernské úmluvy, tj. nee xis te nce jinýc h
uspokojivých řešení a zac ho vá ní do tče nýc h populací ne mo hlo být vůb ec pos uzo vá no.
Výjimk y vyd a né dne 28. 11. 2003 Ministerstvem životního prostředí a dne 22. 12.
2003 Krajským úřadem Pard ub ické ho kraje nesplňují č lá nek 6 Bernské úmluvy, když
existují jiná uspokojivá řešení prod lo uže ní labské vod ní cesty do Pard ub ic a populace

pokračování -3- 52A 11/2010-575

dotčené sta vbo u s nejvě tš í pravděpodobností v so uvislosti s tímto zásahem za nik no u.
Jak dokazují posudky a stanoviska vypracované Age nturo u oc hra ny přírodou a krajiny
a Muzeem výc hod níc h Čec h, je d ůvod ný předpoklad, že realizace sta vb y na
Sla víko výc h ostro vec h b ude na úkor přežití pop ulac í c hrá ně nýc h a vzác nýc h d ruhů,
vče tně páchníka hnědého a obou druhů mod rásk ů. Nebyla tedy ani sp lně na d ruhá
podmínka čl. 6 Bernské úmluvy, že po vo lení výjimk y ne smí být na úko r přežití
dotčených pop ulac í. Oba dva správního orgány tak porušily us t. správního řádu (zák.
č. 71/1967 Sb., dále jen „s.ř.“), a to ko nkré tně § 46 správního řádu, pod le něho ž mus í
být ro zhod nutí v souladu se záko ne m a da lšími právními předpisy, včetně Bernské
úmluvy. Ža lo va ný i Městský úřad Pře lo uč tak porušily ustanovení čl. 6 a 9 odst. 1
Bernské úmluvy.

2) Ža lobc e namítl, že výrok ža lo va né ho ro zhod nutí je v ro zporu s ro zhod nutím
M inis ters tva životního ČR o povolení výjimk y dle § 56 zák. č. 114/1992 Sb., přič e mž
se jed na lo o ro zhod nutí ze dne 28. 11. 2003, čj. M/101025/03, SRK/755/R-1519/03.
Toto rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ČR stano ví jako jednu ze zá va znýc h
podmínek posunutí trasy p la veb ního ka ná lu o 5 až 10 m a je zře jmé, že uvedená
výjimka byla povo le na k jinak vede né mu ka ná lu, než byl zakreslen v projektové
dokumentaci, k níž byl udělen so uhlas ža lo va ným rozhodnutím. Obě správní
rozhodnutí jsou tedy ve vzá je mné m ro zpo ru, respektive orgány ochrany přírody
v ka ždé m z nic h vyjadřují souhlas k jinému řešení sta vb y. Uvedený rozpor ne lze řešit
v územním nebo sta veb ním řízení postupem podle § 136 sta veb ního záko na, neboť se
ne jed ná o neformální stanoviska do tče nýc h orgánů státní sp rá vy, ale o samostatná
správní ro zhod nutí.

3) V ro zporu s právním názo rem obsaženým v prvním rozhodnutí Krajského úřad u
Pardubického kraje ze dne 29. 4. 2002, zn. OŽP Z 792/02/Kš, nebyly podk lad y pro
rozhodnutí doplněny o posouzení dopadu realizace b ioko ridoru na významný krajinný
prvek (VKP) nivu Labe. Městský úřad P řelouč se s to uto ná mitko u ne vypoř áda l,
přiče mž zá va zný právní ná zor vyslo ve ný v od ůvod ně ní od vo lac ího rozhodnutí je pro
te nto orgá n zá va zný.

4) Podle podmínky č. 11 má být koryto přelo žk y Neratovského potoka řešeno
v dokumentaci ke stavebnímu po vo lení jako ve lmi mírně me a ndrujíc í. V projektu,
k ně muž bylo rozhodnutí Městského úřad u Přelo uč a ža lo va né ho vyd á no, je však
za ne se no koryto to hoto vodního toku jako ne mea ndrujíc í. Městský úřad Přelo uč
překročil svoji p ra vo moc, když sta no vil podmínku upra vujíc í předmět řízení v ro zporu
s před lo že no u pro jekto vo u dokumentací, přiče mž toto překročení pravomoci žalo vaný
nás led ně ve svém ro zhod nutí potvrdil. Jestliže podmínkami změ nil správní orgá n
sa motný předmět říze ní, o ně mž je jed ná no, znemožnil účas tník ům seznámit se
v průběhu řízení s umístěním stavby a jejími vlivy na VKP a ža lobc i b ylo zne mo žně no
vyjádřit se k úp lné mu předmětu říze ní.

5) Městský úřad Pře lo uč i ža lo va ný překročily svou pravomoc, když stanovily
v rozhodnutí dle § 4 odst. 2 podmínky upra vujíc í p ro vede ní náhradní výsadby dřevin.

pokračování -4- 52A 11/2010-576

Povo le ní ke kácení mimo les ní ze le ně na základě § 8 zák. č. 144/1992 Sb. vče tně
sta no ve ní ná hrad ní výsadby a doby péče vydá vá dle § 78 c it. zák. p říslušný obecní
úřad.

6) Součástí sp isu ne ní stanovisko EIA, když podle usta no ve ní § 10 odst. 4 zák. č.
100/2001 Sb. ne lze vyda t bez stanoviska EIA žád né ro zhod nutí, které je ne zb ytné pro
usk uteč ně ní zá měru uvede né ho v p řílo ze to hoto záko na, když uvedená stavba mezi
tyto záměry patří. Městský úřad Pře lo uč do své ho rozhodnutí nepřevzal po žada vk y
uvedené ve sta no visk u EIA a ani v od ůvod ně ní své ho ro zhod nutí řád ně neodůvodnil,
proč tak neučinil, když podmínky sta no viska EIA vyd a né ho dle zák. č. 244/1992 Sb.
nebo dle zák. č. 100/2001 Sb. nejsou pro investora zá va zné, zá va znými se sta no u až
v okamžiku, kdy je převezme správní orgán do podmínek své ho ro zhod nutí. Právní
názo r Městského úřad u Pře lo uč o to m, že se jed ná o uza vře né ř íze ní, jeho ž zá věry jsou
pro investora zá va zné, čímž tento správní orgán odůvodnil s vůj nezákonný postup, je
naprosto nesprávný. Ža lo va ný se to uto námitkou obsaženou již v od vo lání žalobce
ne zab ýva l a porušil tím povinnost pře zko uma t ro zhod nutí v p lném rozsahu.

7) Ža lo va ný po rušil usta no ve ní § 10 odst. 4 zák. č. 100/2001 Sb., když jako dotčený
orgá n státní správy nepřizval do řízení orgán posuzo vá ní vlivu na životní p rostřed í.
Tím bylo zne mo žně no ža lobc i vyjádřit se ke sta no visk u orgánu posuzo vá ní vlivů na
životní prostředí (§ 33 odst. 2 správního řád u).

8) Výrok rozhodnutí Městského úřad u Přelo uč je nekonkrétní a je ne urč itě de fino va ný,
když nevymezuje, na k terých pozemcích mají být ty zásahy provedeny a zej mé na
které konkrétní zásahy mohou být provedeny. Tím, že ža lo va ný vyda l paušální
souhlasné stanovisko na nede fino va né zá sa hy do nede fino va né ho ro zsa hu
významných krajinných prvk ů, zkrátil žalobce na je ho právu uvedeném v § 70 odst. 1
zák. č. 114/1992 Sb., a to podílet se řád ně na oc hra ně přírody, přiče mž pok ud by byly
všechny zásahy pro jed ná ny ve správním ř íze ní, měl by mít žalobce mo žno st se k nim
vyjádřit jako úča stník ř íze ní. Tím, že žalo vaný v od ůvod ně ní své ho rozhodnutí
„ne ro zved l své správní uvá že ní“, porušil tím § 47 odst. 3 správního řád u.

Ža lobc e na vr hl, aby krajský so ud obě výše zmíněná rozhodnutí zrušil.

K ža lobě se vyjádřil ža lo va ný podáním ze dne 22. 7. 2004 a dále se k ža lobě vyjádřily osoby
zúča stně né na řízení ad 1) podáním ze dne 12. 5. 2010 a dá le ad 3) podáním ze dne 30. 4.

2010. Osoba zúča stně ná na říze ní ad 3) se v podstatě ztotožnila s ža lobo u, když na víc ve svém
vyjádření uvedla další své ná zory k jednotlivým ža lob ním bod ům, kterými podpořila
argumentaci ža lob ce. M imo jiné vys lo vila svůj ná zor o to m, že správní soudy jsou povinny
pře zko uma t i ža lob ní ná mitk y obča nsk ýc h sd ruže ní týkající se ro zpo rů napade né ho
rozhodnutí s hmotným p rávem. Žalo vaný věcně po le mizo va l ve svém vyjádření výše
zmíněném s názory žalobce obsaženými v žalobě, stejně tak jako osoba zúčas tně ná na řízení
ad 1) ve svém uvede né m vyjádření k žalobě. Navíc osoba zúčastněná na řízení ad 1) ve svém
vyjádření ze dne 12. 5. 2010 a poté ještě v podání ze dne 21. 6. 2010 zpochybnila aktivní
le gitima c i ža lobce k podání žalo b y, když pod le je jího ná zoru ža lobce jako občanské sdružení
pova žo va l

pokračování -5- 52A 11/2010-577

s ice ža lo va ný za účas t níka ř íze ní, a však te nto ža lobce ne sp lnil podmínky účas te ns tví ve
správním řízení, v ně mž bylo ža lo va né ro zhod nutí vydáno, a to pod le § 70 odst. 3 zák. č.
114/1992 Sb., když neo zná mil s voji účast v předmětném správním řízení v záko nné
os mide nní lhůtě ode dne zahájení řízení, ale uč inil tak po 60 dnec h ode ozná me ní, což osoba
zúča stně ná na řízení ad 1) dok láda la o zná me ním o za há je ní řízení ze dne 15. 8. 2001 vyda né
Okresním úřadem v Pard ub ic íc h, p řičemž současně doložila kopii podání žalobce ze dne 23.
10 .2001, v ně mž je pod bodem 2. za hr nuto i o zná me ní účasti v uvede né m správním říze ní.
Dá le namítla, že ža lobc e nepod a l žádost o informace o za hajo va nýc h správních říze níc h před
za há je ním předmětného správního řízení (tedy před za há je ním ř íze ní, v němž b yla ža lo va ná
rozhodnutí vydá na ) a nesplnil tak podmínky účastenství v řízení dle § 70 odst. 2 zák.č.
114/1992 Sb. K vyjádření ža lo va né ho podal ještě repliku ža lob ce podáním ze dne 13. 9. 2004,
ve které po le mizo va l s ná zory ža lo va né ho obsaženém v tomto vyjádření.

Krajský so ud v Hradci Krá lo vé, pobočka v Pard ub ic íc h, p řezko umal obě ža lo va ná
rozhodnutí v řízení vede né m podle § 65 a nás l. zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád sp rá vní,
v p latné m znění (dále jen „s.ř. s. “), a to v mezích ža lob níc h bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.), přičemž
dospěl k nás led ujíc ím skutkovým a právním zá věr ům.

Krajský so ud před uvedením skutkových a prá vníc h zá věrů k jednotlivým ná mitká m
obsaženým ve výše uved e nýc h ža lob níc h bodech považoval za nut né nejprve zmínit několik
hledisek, kterými se při p řezk umu ža lo va nýc h rozhodnutí říd il.

Předně krajský so ud vyc há ze l z ro zsudk u Nejvyššího správního soudu v Br ně ze dne

10. 2. 2010, čj. 6 As 43/2008-472, vyda né ho v říze ní o kasační stížnosti proti předchozímu
rozsudku Krajského soudu v Hradci Krá lo vé, pobočky v Pard ub ic íc h ze dne 17. 6. 2008, čj.
52Ca 48/2007-108. Krajský so ud byl v tomto so ud ním řízení vázán právním názo rem
vyslo ve né m v cito vaném ro zsudk u ve smyslu § 110 odst. 3 s.ř.s.

Da lš ím podstatným hled iskem b yla otázka ža lob ní le gitima ce žalobce. Její řešení
v podstatě na znač il již Nejvyšší správní so ud v cito vaném ro zsudk u, v ně mž uved l, že
„aktivní ža lob ní legitimace občansk ých sd ruže ní, jejichž hla vním pos lá ním pod le sta no v je
ochr a na přírody a krajiny, se dle so učas né jud ikatury zp ra vid la odvíjí od § 65 odst. 2 s. ř.s. “.
Názor ža lobce o to m, že jako občanské sdružení měl p rávo žáda t o přezkum ža lo va né ho
rozhodnutí i po stránce hmo tné, když svou ža lob ní legitimaci dovozoval p římo z Aarhuské
úmluvy a z výše uvedené směrnic e EIA, byl nesprávný, a to z násled ujících d ůvod ů.

Podle článku 2 bodu 5 Aarhuské úmluvy (Úmluva o přístupu k informacím, účasti
veřejnosti na ro zhodo vá ní a přístup u k právní oc hra ně v záležitostech životního prostředí,
vyhlášena pod č. 124/2004 Sb. m. s., dále jen „Aarhuská úmluva“ nebo „Úmluva“) stano ví
vnitrostátní předpisy po žada vk y, které mus í splnit ne vlád ní organizace, aby byly po važo vány
za dotčenou veřejnost a mě ly přístup k soudu dle článku 9 odst. 2 Úmluvy. Totéž stano ví
č lá nek 1 bod 2 Směrnice č. 85/337/EHS (s mě rnice EIA). Možnost sta no vit podmínku přístupu
k soudnímu řízení ve for mě účasti na předchozím správním řízení tak sta no ví sama Aarhuská
úmluva. V článku 9 odst. 2 Aarhuské úmluvy se odkazuje na p ře zko umá ní jak ýc hko liv

pokračování -6- 52A 11/2010-578

rozhodnutí, aktů nebo ne č innosti a přitom se nevylučuje mo žnos t p ředbě žné ho přezkoumání
správním orgánem a ne ní ovlivněn požadavek, aby byly vyčerpány postupy správního
pře zko umá vá ní při předání věc i k so ud nímu p ře zko umá ní ta m, kde to vnitrostátní prá vo
požaduje. S myslem a úče le m článku 9 Aarhuské úmluvy je za jiště ní respektování práva,
avšak úmluvu ne lze vyložit tak, že umo žňuje sa mo sta tný so ud ní přezk um jakéhokoliv
rozhodnutí, aktů nebo nečinnosti. To potvrzuje i č lá nek č.10a smě rnice EIA (ten byl vlo že n do
uvedené S měrnice směrnicí č.2003/35/ES), pod le něho ž „Č le nské státy sta no ví, v jaké fázi
mohou být ro zhod nutí, akty nebo nečinnost napadeny.“ Aarhuská úmluva poskytuje tedy
smluvním stra ná m vo lno st v to m, jak si uvedená prá va a procesní postupy k jejich o chraně
uvedou do svých vnitrostátních úpra v a jak přizpůsobí svou právní úpravu k této úmluvě.
Úmluva totiž poskytuje jen obecné zásady a povinnosti ukládá skrz vnitrostátní le gis la tivu.
Př ímo tedy tato Úmluva nes ta no vila konkrétní usta no ve ní o so ud ní oc hra ně a pře zk umu
sprá vníc h ro zhod nutí a po uze odkazuje na vnitrostátní právní úpravy, jimž nepřikazuje
jme no vitě a striktně, jak má pře zk um p řed mětných aktů vypadat. Usta no ve ní článku 9 odst. 3
Aarhuské úmluvy před víd á nikoliv svou přímou použitelnost pro osoby z řad veřejnosti, ale
výs lo vně sta no ví, aby strany Úmluvy zajistily přístup ke správním soudním řízením proti těm
aktům, které jsou v ro zpo ru s vnitrostátním právem týkajícím se životního pros třed í. Úmluva
tedy vnitrostátní prá vo a samostatnou úp ra vu států předpokládá a respektuje. Tím si sama
udá vá v tomto usta no ve ní c ha rakte r smlouvy, která ne ní uplatnitelná přímo (self – e xec uting)
a ne má nástroje své ho p rosa zo vá ní. Má po uze povšechný ráz a otvírá prostor pro politické
uvá že ní zákonodárce strany úmluvy při vytvá ře ní p říslušné legislativy (srov. ro zs udek
Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2007, čj. 5 As 19/2006-59). Aarhuská úmluva
př izná vá so ud ní pře zk um jen v těch případ ec h, kdy doš lo k porušení hmot né ho nebo
procesního prá va v říze níc h o poskytnutí informací či o hled ně účasti do tče né veřejnosti na
rozhodování v otázkách životního p rostřed í. To vyp lývá z článku 9 odst. 1 cito vané Úmluvy,
podle něho ž „strany v rámci své vnitrostátní legislativy za jistí, aby ka žd ý, kdo se domnívá, že
je ho žádost o informace pod le článku 4 b yla igno ro vá na, ne prá ve m zamítnuta, ať již částečně
nebo plně, nesp rá vně zodpo vě ze na nebo nebyla jinak vyř íze na podle usta no ve ní článku 4, měl
mo žnost dosá hno ut přezkoumání po stup u před so ude m nebo jiným ne zá vis lým a nestranným
orgá ne m zřízeným ze záko na. “ V da né věc i se však ne jed na lo o poskytnutí informací, ale o
pře zk um ro zhod nutí správního or gá nu. V tako vé m případě, jak již b ylo výše uvedeno, ne lze
vyvo zo va t ža lob ní le gitimac i ža lobce jako občanského sd ruže ní přímo z Aarhuské úmluvy, či
z výše zmíněné smě rnice EIA. Stě žo vate l tak neměl aktivní legitimaci podle usta no ve ní § 66
odst. 3 s.ř.s., pod le něho ž je žalob u oprávněn podat také te n, komu toto oprávnění výs lo vně
svě ř uje zvláštní zákon nebo mezinárodní smlouva, která je součástí p rá vního řád u. Jak již
soud výše uvedl, Aarhuská úmluva ne ní přímo použitelná ( tzv. self – executing), když
neobsahuje usta no ve ní o přímé aplikovatelnosti této me ziná rod ní smlouvy. Ostatně i ze
sa motného usta no ve ní § 66 odst. 3 s.ř.s. vyplývá, že pro aktivní le gitima c i pod le to hoto
usta no ve ní je třeba, aby mezinárodní smlo uva přímo výs lo vně uvedla oprávnění k podání
ža lob y, čili sa ma tato s mlo uva již musí ve svých usta no ve níc h zak láda t ža lob ní legitimaci.
Tak to mu v da né věc i sa mo zře jmě nebylo, když žalob cem tvrze ná ža lob ní legitimace
z usta no ve ní § 9 odst. 2 Aarhuské úmluvy nevyplývá. Žalobci však též nes vědč í ža lob ní
le gitima ce pod le ust. § 65 odst. 1 s.ř.s., když žalobce nemůže být ža lo va ným ro zhod nutím
zkrácen na právu na příznivé životní prostředí pod le článku 35 Lis tiny zák lad níc h práv a
svobod. Žalobce jako občanské sdružení neb yl ve správním říze ní, v ně mž b ylo ža lo va né
rozhodnutí vydáno, no sitelem

pokračování -7- 52A 11/2010-579

žád nýc h práv vyp lývajíc íc h z hmot né ho práva, o nic hž bylo v tomto říze ní ro zhodo vá no.
Proto ani žalobce ne mo hl být zk ráce n na svých subjektivních prá vec h ve smyslu ust. § 65
odst. 1 s.ř.s. a ža lobce tak mo hl účinně namítat jen tu ne záko nnos t ro zhod nutí, kterou byl
zkrácen na svých prá ve c h, přiče mž zkrácením na prá vec h je pak nutné ro zumě t zk ráce ní na
právech procesních. Proto mo hl ža lobce jako občanské sdružení na míta t jen porušení svých
procesních p ráv, přičemž je ho ža lob ní legitimace byla dá na us t. § 65 odst. 2 s.ř .s. Občanské
sdr uže ní, jeho ž hlavním posláním pod le sta no v je ochrana přírody a krajiny, tedy i žalobce,
má prá vo na přístup k soudu dle § 65 odst. 2 s.ř.s. za úče le m přezkumu rozhodnutí sprá vníc h
orgánů v říze níc h, kterými jsou dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, a to za splnění
podmínek uved e nýc h v § 70 zák. č. 114/1992 Sb. Tyto podmínky za hrnují jednak o zná me ní
účasti v říze ní před správním orgánem a dá le vyčerpání řád nýc h opravných prostředků (§ 70
odst. 2 a 3 zák. č. 114/1992 Sb. a § 68 p ísm. a) s.ř.s.). Tyto pod mínk y pod le obsahu správního
sp isu ža lobce splnil (viz dá le od ůvod ně ní ro zsudk u) , čili měl mo žno st v ža lobě namítat jen
porušení procesních práv, niko liv porušení práv vyp lýva jíc íc h z hmotně p rávních usta no ve ní
právních předpisů. Žalobce jako občanské sdružení sp lňujíc í podmínky sta no ve né zák. č.
114/1992 Sb. mo hlo v uvedeném správním řízení up la tňo vat všechna prá va účastníka to hoto
ř íze ní. Žalobcovu ža lob ní legitimaci v říze ní o ža lob ě proti ža lo va né mu ro zhod nutí však
zakládají jen je ho procesní prá va ve správním ř íze ní; žalobce proto může namítat ne záko nno st
rozhodnutí správního orgánu jen potud, tvrdí-li, že ve správním řízení byla zkrác e na je ho
procesní prá va takovým zp ůsobe m, že to mo hlo mít za ná s ledek ne záko nné rozhodnutí (srov.
rozsudek Městského soudu v P raze ze dne 17. 3. 2004, čj. 28 Ca 444/2001-100, uveřejněném
pod č. 291 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 8/2004).

Otázk u taxativního vymezení procesních práv ne lze vzhledem k ro zsá hlé ro zhodo vac í
činnosti sp rá vníc h orgánů definitivně uza vř ít. Tato procesní práva, na nichž mo hl být žalobce
zkrácen ve správním ř íze ní, lze přík lad mo proto uvést z platné právní úpravy a dále i částečně
z jud ika tury. K tě mto procesním právům lze tak řadit např. p rávo ža lobce na vrho vat d ůka zy a
č init jiné ná vrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí (§ 36 odst. 1 zák. č. 500/2004
Sb., správní řád, dále jen „sp rá vní řád “), prá vo vyjádřit v říze ní své stanovisko (§ 36 odst. 2
správního řád u) p rávo na poskytnutí informací o řízení (§ 36 odst. 2 správního řádu), mo žno st
vyjádřit se k podkladům ro zhod nutí (§ 36 odst. 3 správního řádu), prá vo na vyro zumě ní o
proved e nýc h d ůkazech mimo ústních jednání (§ 51 odst. 2 správního řádu), prá vo na úča st při
provedení d ůka zů listinou (§ 53 odst. 6 správního řádu), prá vo nahlížet do spisu (§ 38 odst. 1
správního řádu), prá vo na doručení správního rozhodnutí (§ 72 odst. 1 správního řádu), prá vo
na podání od vo lání proti ro zhod nutí správního orgánu prvního stup ně (§ 81 odst. 1 správního
řádu). K procesním subjektivním oprávněním ža lob ce, jež zak lád á je ho ža lob ní le gitimac i, je i
právo na od ůvod ně ní správního ro zhod nutí, tj. prá vo na to, aby se správní orgá n vypořádal
s námitkami uplatněnými takovým účas tníke m v průběhu správního řízení a také v od vo lání
proti rozhodnutí správního orgánu prvního stup ně (s ro v. ro zs udek Vrchního soudu v Pra ze ze
dne 17. 5. 1999, čj. 6 A 95/94-87). K procesním právům je mo žné řadit i prá vo na účast ve
správním řízení a na aktivní účast na jednotlivých procesních úko nech správního or gá nu,
jinými slo vy, porušením to hoto p ráva je i po stup správního or gá nu, kterým byla upře na
občanskému sd ruže ní konkrétní subjektivní práva determinující aktivní partic ip ac i to hoto
občanského sdružení ve správním řízení (s ro v. rozsudek Nejvyš š ího správního soudu ze dne
27. 10. 2004, čj. 6A 49/2002- 41). Pro všechny výše zmíněné případ y je však spo leč ným

pokračování -8- 52A 11/2010-580

jmeno vatelem pro úspěš no st proce sníc h námitek ža lobce to, že ža lobce musí tvrd it, že
konkrétně uvedeným postupem správního orgánu byl zk ráce n na svých procesních p rá vec h.
Jinými slo vy, pok ud žalobcem v so ud ním říze ní ve správním soudnictví je občanské sdružení,
jeho ž hla vním posláním podle stanov je oc hra na krajiny a přírody, tak může úspěšně na mítat
ne záko nno st ro zhod nutí, avšak jen po tud, tvrd í- li, že ve správním řízení byla zkrácena je ho
procesní p rá va, čili vžd y ve vztahu ke konkrétní námitce mus í tvrdit zkrácení na svém
procesním právu (srov. ro zs udek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2008, čj. 6 As
48/2006-118).

Koneč ně pos led ním hled iske m, kterým se krajský so ud muse l v tomto so ud ním řízení
říd it, b ylo up latnění dispoziční zásady v to mto so ud ním říze ní. Pod le § 75 odst. 2 s.ř.s. so ud
pře zko umá vá napadené výroky ža lo va né ho ro zhod nutí v me zíc h ža lob níc h bod ů. Protože v
říze ní o této ža lobě platí dispoziční zásada, je ro zsa h přezkumu ža lobo u napade né ho
rozhodnutí ve správním soudnictví vyme ze n ža lob ními bod y, jimiž žalobce konkretizuje svá
tvr ze ní ve vztahu k na míta né mu porušení záko na. Z to ho d ůvod u obsah a k va lita ža lob y
v podstatě před urč ují obsah a k va litu ro zhod nutí. P ře zko umá-li so ud ža lobo u napadené
rozhodnutí nad rámec ža lob níc h bod ů, překročí rámec přezkumné činnosti vyme ze nýc h § 75
odst. 2 s. ř. s., p řičemž Nejvyšší správní so ud již v minulosti vyslovil, že jinou vado u řízení
před so ude m s vlivem na ne záko nnos t rozhodnutí o věc i sa mé je, pok ud krajský so ud
pře zko umá a poté zruš í ža lobo u napad e né správní ro zhod nutí z d ůvod u, který neb yl žalob cem
up latně n jako ža lob ní bod. Takový postup soudu je nejen popřením d ispo zič ní zá sad y, ale i
zna me ná zásah do princ ip u rovnosti účas tník ů říze ní, neboť tím odnímá prá vo vyjádřit se ke
skutkovým a právním zá vě rům, které vza l so ud za urč ujíc í pro své zrušujíc í ro zhod nutí (srov.
např. ro zs udek NSS ze dne 14. 2. 2008, čj. 7Afs 216/2006-63). Určitý průlo m do dispoziční
zásad y o vládající správní so ud nictví představuje povinnost soudu vys lo vit rozsudkem
nicotnost pře zko umá va né ho správního ro zhod nutí bez ná vrhu (§ 76 odst. 2) a povinnost so udu
zruš it napadané rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo
nedostatku d ůvod ů rozhodnutí (srov.např. rozsudek NSS ze dne 12. 12. 2003, čj. 2Ads
33/2003-78). Da lší případy týkající se možnosti to ho to průlomu stanovila jud ika tura jen
v urč itýc h, specifických vě cec h (nap ř. prekluze v daňovém ř íze ní, zá nik odpovědnosti za
přestupek uplynutím zákonné lhůty, up latně ní zá sad y ne bis in ide m, ap lik ace zásady „no n-
re fo ule me nt“, aplikace právního předp isu či usta no ve ní, které na věc nedopadají – avšak to
jen při splnění p ředpok lad ů sta no va nýc h v judikátu NSS ze dne 28. 7. 2009, čj. 8 Afs
51/2007-87 ).

Krajský so ud při respektování uvedené dispoziční zásad y se za měř il na p řezko umání
ža lo va né ho rozhodnutí v me zíc h ža lob níc h bodů (§ 75 odst. 2s.ř.s.), přičemž se říd il výše
zmíněnými hled isk y a s jednotlivými ža lob ními body se ko nkré tně vypořádal následovně.

Nejdříve se krajský so ud musel zab ýva t i ná mitko u osoby zúč astně né na říze ní ad 1) týk ajíc í se zpo c hyb ně ní ža lob ní legitimace žalobce, neboť tato otá zk a posouzení ža lob ní

pokračování -9- 52A 11/2010-581

le gitima ce z po hled u posouzení úča ste ns tví žalobce v řízení byla podstatná, neboť kdyby
žalobce ne sp lnil záko nné pod mínk y vznik u své ho účastenství v tomto správním říze ní (§ 70
odst. 3 zák. č. 114/1992 Sb.), pak by nebyla sp lně na tato zák lad ní podmínka pro přezk um
ža lo va né ho ro zhod nutí. Jak krajský soud zjis til ze správního sp isu, pod le obsahu doruče nk y
př ipoje né k o zná me ní o za háje ní řízení vyda né mu Okresním úřadem v Pard ub ic íc h dne 15. 8.
2001, bylo toto o zná me ní doručeno ža lobc i dne 24. 8. 2001. Je s ice pra vdo u, že součástí
podání ža lobce ze dne 23. 10. 2001, které osoba zúč astně ná na říze ní ad 1) předložila so ud u,
je i o známení účasti to hoto ža lobc e v uvede né m správním říze ní, avšak osoba zúčas tně ná na
říze ní ad 1) p ře hléd la, že toto ozná me ní v účasti v říze ní neb ylo jediným o zná me ním účasti
v říze ní, které žalobce učinil ve vztahu ke správnímu o rgánu. Ze správního spisu totiž so ud
zjis til, že žalobce jako občanské sd ruže ní o zná milo s voji úča st v řízení dopisem ze dne 27. 8.
2001, přiče mž tuto skutečnost potvrdil i správní orgá n prvního stup ně, tj. Městský úřad
Pře lo uč v pořadí prvním svém ro zhod nutí ze dne 30. 10. 2001, zn. RŽP/16187C/2001/PL,
přiče mž toto rozhodnutí před c há ze lo výše zmíněnému ža lo va né mu rozhodnutí Městského
úřad u Pře lo uč a bylo zr uše no v od vo lac ím řízení před c ho zím ro zhod nutím ža lo va né ho ze dne
29. 4. 2002, zn. OŽPZ/792/02/Kš. Ostatně výše zmíněné předchozí rozhodnutí Okresní úřad u
v Pard ub ic íc h ze dne 30. 10. 2001 potvrzuje uvedené datum o známení účasti v říze ní (dopis
ze dne 27. 8. 2001), když to výs lo vně uvád í na str. 4 to hoto ro zhod nutí (čl. 9 so ud ního sp is u).
Právní úč ink y o známení o účasti v říze ní tak mě lo v pořadí první o známení ža lobc e ze dne 27.
8. 2001, když v pořadí d ruhé o zná me ní o účasti v říze ní obsa že né v podání žalobce ze dne 23.
10. 2001, na které se od vo lává osoba zúčas tně ná na říze ní ad 1), již bylo v podstatě
nadbytečné a ne mě lo tak žád né právní úč ink y. Da lší na míta ná skutečnost, že totiž žalobce
podal žádost o informaci o zahajo vaném říze ní niko liv před e m, ale až po za háje ní říze ní,
ne mě la dle názoru krajského soud u vliv na vznik účastenství ža lobce v uvede né m správním
ř íze ní. Účelem právní úpravy obsa že né v ust. § 70 odst. 2 cit. zák. v části týkající se
požada vk u na informace o za mýšle nýc h zásazích a o za hajo va nýc h řízeních je, aby občanské
sdružení obdrže lo tuto infor mac i v předstihu před usk uteč ně ním zásahů do oc hra ny přírody a
krajiny a mo hlo mít časový prostor k tomu, aby samo uvážilo, zda se bude či neb ude
správního ř íze ní, v ně mž mohou být dotčeny zá jmy ochrany přírody a krajiny, účastnit a
záro veň je úče le m uvede né ho usta no ve ní, aby správní orgá n mo hl to to účastenství účinně
za jistit ( tj. aby nedoc há ze lo k p řípad ům, kdy by po zd ní o zná me ní účas te ns tví občanského
sdružení zne mo žnilo efektivní up latnění práv občanského sdružení již od počátku správního
říze ní. ). Pokud správní orgá n prvního stup ně připustil mo žno st účas te ns tví ža lobc e tím, že jej
o uvede né m řízení infor mo va l, přestože neobdržel uved eno u žádost o za há je ní řízení přede m,
ale až po za há je ní ř íze ní, přičemž byly splněny další podmínky sta no ve né v § 70 cit. záko na
pro vznik úča ste ns tví v ř íze ní, tak b ylo uvede né ho úče lu d osa že no a ža lobce se stal
účas tníke m uvede né ho správního ř íze ní. Krajský so ud tedy uza vře l, že žalobce splnil
zák lad ní zákonné podmínky týkající se ža lob ní legitimace z hlediska vznik u své ho účas te ns tví
ve správním říze ní, v ně mž b yla obě ro zhod nutí vydána.

K ža lob ním námitkám uvede nýc h ve výše zmíně nýc h ža lob níc h bodech pak ko nkré tně krajský so ud uvád í nás led ujíc í závěry:

pokračování -10- 52A 11/2010-582

Ad 1) V tomto ža lob ním bodu žalobce na mítl porušení hmotně právních předpisů,
když na mítl nezákonnost ža lo va né ho ro zhod nutí s odka ze m na usta no ve ní § 46 správního
řádu, p řičemž po ukázal na ro zpo r ža lo va né ho rozhodnutí s Be rnsko u úmluvou. V tomto
případě se jed ná o typ icko u ná mitk u hmotně p rá vního charakteru, k jejichž up latnění ne má
žalobce dostatek ža lob ní legitimace, neboť se ne jed ná o ná mitk u procesně p rá vního
charakteru (viz výše zmíněné hled isko týkající se ža lob ní legitimace obč a nské ho sdružení
jako ža lobc e). Na víc žalobce ne má pra vd u v to m, že ža lo va ný poškodil výše uvedeným
postupem žalobce na je ho právu na zd ra vé životní prostředí (jehož so uč ástí jsou významné
krajinné prvk y, které byly předmětem správního říze ní, vče tně populací vzá c nýc h druhů
živoč ic hů, jako nap ř. modráska očko va né ho, páchníka hnědého atd.). Ža lob ce jako občanské
sdružení totiž žád né takové prá vo ne má a ani mít nemůže. Prá vo na příznivé životní prostředí
občanskému sdružení jako právnické osobě z po vahy věc i náležet nemůže, neboť ná le ží jen
fyzickým osobám jako b io lo gick ým organizmům (sro v. usne se ní Ústavního soudu ze dne 6.
1. 1998, sp. zn. I.ÚS 282/97, dá le ro zs udek Vrchního soudu v Pra ze ze dne 12. 4. 2000, čj. 5A
98/98-109, z ro zsudk ů Nejvyššího správního soudu např. ro zs udek ze dne 22. 12. 2005, čj. 7
As 47/2005-80). Tato ža lob ní námitka tedy ne mo hla být shledána d ůvod no u.

Ad 2) Ro vně ž námitka uvedená v tomto ža lob ním bodu je hmo tně právního
charakteru, když ža lobce namítl ro zpor výroku ža lo va né ho ro zhod nutí se zce la jiným
rozhodnutím, a to s rozhodnutím Ministerstva životního prostředí o povolení výjimk y ze
zák lad ních podmínek oc hra ny zvláště c hrá ně nýc h druhů rostlin, živočichů a nerostů vyda né
podle § 56 zák. č. 114/1992 Sb. dne 28. 11. 2003. K této ža lob ní námitce neb yl žalobce
aktivně le gitimo vá n, když se nejed na lo o ná mitk u procesně právního c harak ter u. Navíc, i
kdyb y to mu tak neb ylo, ža lo va né rozhodnutí bylo vydá no zce la ne zá vis le na výše zmíněném
rozhodnutí o po vo lení výjimk y pod le § 56 zák. č. 114/1992 Sb., ne lze tedy hledat ro zd íly
v těc hto dvou ro zhod nutíc h, neboť obě tato ro zhod nutí jsou vydá vá na za zcela jiným úče le m a
podle zce la jiných usta no ve ní zák. č. 114/1992 Sb., když tato rozhodnutí nejsou na sobě
žádným zp ůsob em ve vztahu vzá je mné zá vis lo sti. Ro zhodo vá ní pod le § 4 odst. 2 (pod le
něho ž b yla vydá na ža lo va ná ro zhod nutí) a pod le § 56 zák. č. 114/1992 Sb. (podle něho ž b ylo
vydá no zmíněné ro zhod nutí o výjimce) jsou vede na ve dvou správních říze ní, přičemž řízení
podle § 56 c it. záko na ne ní p ředpok lade m pro vydání stanoviska dle § 4 odst. 2 cit. záko na a
záro veň ani řízení podle § 4 odst. 2 cit. záko na ne ní předpokladem pro vydání ro zhod nutí o
výjimce pod le § 56 cit. záko na.

Ad 3) Ža lobce vytýkal v tomto ža lob ním bod u, že po stupo va l v ro zporu s právním
názo rem obsaženým v prvním zruš ujíc ím ro zhod nutí Krajského úřad u Pard ub ick é ho kraje ze
dne 29. 4. 2002, když „nebyly podklady pro rozhodnutí doplněny o poso uze ní, dopad,
realizace b ioko ridoru na VKP nivu Lab e “, přičemž správní orgá n prvního stup ně se s to uto
ná mitko u vůb ec nevypořádal. Ze správního spisu zjistil so ud násled ujíc í skutečnosti.

Ve vztahu k ža lob ní námitce uvedené v tomto ža lob ním bodu bylo podstatné, jaký
právní názo r uved l odvo lac í orgá n v prvním zruš ujíc ím ro zhod nutí, tj. v rozhodnutí ze dne 29.
4. 2002, zn. OŽPZ/792/02/Kš, a jakým zp ůsobe m se s tímto právním názorem nás led ně
správní orgán prvního stup ně, tj. Městský úřad P řelo uč, v rozhodnutí ze dne 3. 12. 2003, čj.
OŽP/409/2003, zab ýva l. Pok ud by se totiž správní orgá n prvního stup ně vůbec ve svém

pokračování -11- 52A 11/2010-583

rozhodnutí ne zab ýva l předmětem právního ná zoru vyslo ve né ho ve zruš ujíc ím rozhodnutí
odvo lac ího orgán, tak by v podstatě mohl být ža lobc e zkrácen na svém procesním p rá vu, když
by byl krácen na svém právu na dostatečné odůvodnění ro zhod nutí správního orgánu prvního
stup ně, jež by respektovalo zá va zný ná zor vyslo ve ný v p ředc ho zím zruš ujíc ím rozhodnutí
odvo lac ího or gá nu. Jen v tako vé m případě by totiž mo hl ža lobce mít prá vo vyjádřit se
k důvodům rozhodnutí správního orgánu prvního stup ně tak, že by mohl proti nim brojit
řádným opravným prostředkem, tj. od vo lá ním. Pok ud by to mu tak neb ylo, tj. když by správní
orgá n prvního stup ně vůb ec nerea go va l na závazný právní názo r od vo lac ího or gá nu, tak by
byl ža lobce zkrácen na svých proce sníc h p rávech za hrnujíc íc h i prá vo na dostatečné
odůvodnění správního rozhodnut í. K to mu so ud uvád í násled ující zá věr y.

V předchozím zruš ujíc ím rozhodnutí Krajského úřadu Pard ub ické ho kraje ze dne 29.

4. 2002 je ve vztahu k ža lob ní námitce žalobce (doplnění a zhodnocení podkladů pro
rozhodnutí o po so uze ní dopadu realizace biokoridoru na VKP nivu Labe) násled ující právní
názor: „Podkladové ma ter iá ly, připomínky účas tník ů říze ní i výroky správního orgánu ve věc i
zása hů do významného krajinného prvk u směřující do oblasti redukce so učas nýc h re la tivně
ne na ruše nýc h podmínek místního ekos ysté mu, vytváře jíc ího iso lo va né biotopy
cha rakte r is tické pro některé zvláště c hrá ně né živoč ic hy (obecně). Zásahy jsou
cha rakte rizo vá ny jako významné, až fatální s následkem zá nik u ce lýc h pop ulací. Podk lad y
před lo že né k řízení ne sk ýta jí dostatek informací k posouzení (kvalifikací) zásahu do VKP,
resp. k zá sa hům do ekosystému v místě. Z po vahy věci plyne, že se jed ná o zásahy významně
diferenční (nap ř. loká lní biocentrum Labské ra me no a ryb ník y dotčeno v ro zsa hu 100 m x 100
m, loká lní biocentrum S lavíko vy ostrovy dotčeny v rozsahu dvojnásobném). Bio lo gické
hod noce ní na str. 8 uvád í pře hled p ro zko umaných loka lit z hlediska bota nické ho ; z přehled u
lze tak snad no do vod it ro zsa h zásahu vlivem stavby p la veb ního stup ně P řelo uč, resp. stupeň
zása hu (a je ho nás ledk y) do VKP. Obdobná strukturalizace pro zoo lo gicko u část však chybí
(str. 22 a dá le b io lo gické ho hodnocení) a následky zásahu do VKP tak ne lze v zoo lo gické
oblasti tra nspare ntně de mo nstro vat. “ Dále od vo lací orgán v tomto ro zhod nutí uvedl:
„Od vo lá ním napadené rozhodnutí zo hled ňuje d ispo nib ilní podkladové mate riá ly, jejichž
vyhodnocení s měřo va lo k p říslušnému výrok u. Odvo lac í orgá n se ne zto to žňuje s OOP
s hodnocením zásahu do VKP. Jako zásah do VKP je třeba nespo r ně hod notit i zř íze ní da lš ího
bio ce ntra jako součástí sta vb y a zej mé na zř íze ní neregionálního biokoridoru
ne za nedb ate lné ho rozsahu a mimoř ád né ho významu z hled isk a systé mu eko lo gické stability.
Serio zní podklady pro takové hod noce ní ve sp ise ab se ntují, OOP se jimi ne zab ýva l, přestože
v žádosti na vydání zá va zné ho stanoviska k zásahu do VKP byl na tento zá měr ŘVC
upo zorně n. OOP vyzve ŘVC k doplnění podkladů k ro zhod nutí o vyhodnocení pozitivních
aspektů zřizo va né ho biokoridoru a lokálního b io centra tak, aby mo hl spolehlivě zhodnotit ve
všec h parametrech výsled né d ůsledk y po jed ná va né stavby na oblast o šetřeno u záko ne m. “

Není p ravdo u, že správní orgán prvního stup ně na výše uvedený právní ná zor vůbec
nerea go va l a uvede no u p rob le matiko u se vůbec ne zab ýva l. Jak vyplývá z rozhodnutí
správního orgánu prvního stup ně, tj. z ro zhod nutí ze dne 3. 12. 2003, byly podk lad y
rozhodnutí doplněny ve s mys lu a v rozsahu od ůvod ně ní rozhodnutí o od vo lá ní, když se
jed na lo o tyto podk lad y: Př ílo ha č. 1, čj. ŘVC608 - dodatek 03 a Přílo ha č. 5 – rozšíření
bio ce ntra č. 52 S lavíko vy ostrovy a regionálního biokoridoru č. 64 vod ní tok Labe a dále

pokračování -12- 52A 11/2010-584

Finální zpráva o výsledc íc h b io lo gické ho průzkumu loka lity no vé ho p la veb ního kanálu
Pře lo uč, duben 2003, Česká ze mědě lská univerzita v P raze. Není pra vdo u, že by v uvede nýc h
podkladech neb yl obsažen dopad „realizace biokoridoru na VKP nivu Labe “. To uto
prob le ma tiko u se zabývá „F iná lní zpráva o výsledcích biologického průzkumu lokality
no vé ho p la veb ního ka ná lu Pře lo uč “ z k větna 2003, zpraco va ná Investprojektem NNC, s. r. o.,
Špitálka 16, Brno. Napřík lad na str. 22 to ho to podk lad u je uvedeno, že „p láno vano u stavební
činností zce la jistě dojde k vá žné mu zása hu do da né lokality“, přičemž uvedený podk lad
sta no ví doporučení přijmo ut řadu d lo uhodob ýc h a krátkodobých opatření, která b yla
fo rmulo vá na na str. 22 a násl. to hoto podk lad u. Pok ud by žalobce po le mizo va l s obsahem
těchto podkladů, tak už by se nejed na lo o ná mitk u procesně právního charakteru, ale o
hmo tně právní ná mitk u, k níž ne ní aktivně le gitimo ván. Tato námitka tedy neb yla shledána
důvod no u.

Ad 4) Není pra vdo u, že by námitka obsažená v tomto ža lob ním bodu se týka la
„ne záko nné ma nip ulace s předmětem řízení“, jak uved l žalobce v žalobě. Jak sám žalobce
uvedl, skutečnost, z níž vyvodil žalobce tuto „ma nip ulac i s předmětem řízení“ za hrnuje řešení
týk ajíc í se ko ryta přeložky Neratovského potoka obsa že né v podmínce č. 11 rozhodnutí
správního orgánu prvního stup ně. Pod mínk y, které jsou sta no ve ny v uvede né m ro zhod nutí,
ne tvoří předmět uvede né ho správního ř íze ní, ale tyto podmínky jsou součástí tzv. ved lejš ího
výroku správního ro zhod nutí. Žalobní námitka v tomto ža lob ním bodu tak míří proti
záko nnos ti pod mínk y sta no ve né v rozhodnutí správního orgánu prvního stup ně, čili týkají se
niko liv procesních práv žalobce, ale jed ná se o prob lematik u hmotně právní, tedy uvedená
ná mitk a je hmo tně právního c ha rakte ru, ke které ne má ža lobc e dostatek ža lob ní legitimace.
Nelze do vod it, že by v p řípadě žalobce doš lo k porušení procesního prá va (s ro v. ro zs udek
NSS ze dne 15. 7. 2004, čj. 5A 125/2001-44). Tato námitka ro vně ž neb yla shledána
důvod no u.

Ad 5) Ro vně ž tato námitka obsa že ná v tomto ža lob ním bodu je ná mitko u hmo tně
právního charakteru, když ža lob ce poukazuje na ne záko nnos t podmínky č. 14 týkající se péče
o dřeviny vysá ze né za pokácenou mimo le sní ze le ň. Ro vně ž v jako předchozím ža lob ním bodu
se jed ná o námitku směřujíc í proti obsahu podmínky ro zhod nutí, p řičemž tako vá námitka ne ní
ná mitko u procesně právního c harak ter u, ale hmot ně právního c ha rakte ru, k níž ža lo bce neb yl
dostatečně aktivně le gitimo vá n (s ro v. ro zsud ek NSS v Br ně ze dne 15. 7. 2004, čj. 5A
125/2001-44). Navíc, i kdyby to mu tak nebylo, neměl by žalobce pra vd u. V této podmínce
totiž ne ní obsaženo po vo lení ke kácení d ře vin, když v této podmínce je řečeno zce la něco
jiné ho : správní orgán v této podmínce se po uze zmínil o možnosti b udo uc ího po vo leného
kácení dřevin, když tato podmínka je uvedena slovy – „pokud dojde k po vo lenému kácení
dřevin (stromů i keřů), budou v rámci sta vb y na hra ze ny výsadbou nej mé ně ste jné ho počtu
sta no viš tně odpovídajících domácích druhů d ře vin… “. Uvede no u formulaci ne lze pokládat za
rozhodnutí o po vo lení kácení dřevin, jak vyp lývá z výše cito vané pod mínk y č. 14 obsa že né
v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

Ad 6), Ad 7) Žalobní námitka v bodě ad 6) za hr nuje ná mitk u procesně právního
charakteru, když se týká prá va žalobce na od ůvod ně ní správního ro zhod nutí (sro v. ro zs udek
Vrchního soudu v Pra ze ze dne 17. 5. 2009, čj. 6 A 95/94-87), přičemž o procesních

pokračování -13- 2A 11/2010-585

subjektivních právech občanského sdružení se krajský so ud zmínil již v jednom z hledisek
uvede nýc h v předchozí části v od ůvod ně ní to hoto ro zsudk u. Součástí to hoto prá va je i prá vo
na to, aby od vo lací orgán se věcně zab ýva l od vo lací ná mitko u ob ča nské ho sd ruže ní jako
účas t níka správního říze ní. I od ůvod ně ní ro zhod nutí o od vo lání totiž musí sp lňo va t záko nné
požada vk y, stejně tak jako ro zhod nutí správního orgánu prvního stup ně. Pod le ustá le né
rozhodovací p raxe správních soudů je přezkouma te lným správním ro zhod nutím po uze takové
rozhodnutí, z něho ž vyp lývá nejen samotný výrok rozhodnutí a sdě le ní d ůvod u, pro které
odvolací orgán nepo va žo va l od vo lání za d ůvod né, ale i to, o jaké sk utko vé okolnosti
v předmětné věci jde, jaké důk a zní prostředky byly nebo nebyly provedeny ke zjiště né mu
skutkovému stavu, jak je správní orgá n hod notil a jak tento orgán právně hod notil ro zhod né
skutkové okolnosti. Z rozhodnutí musí být tak zřejmé, jak se správní orgán vypořádal
s konkrétními od vo lac ími námitkami, tj. proč je považuje za liché, mylné nebo vyvrácené
(srov. např. ro zs udek NSS ze dne 25. 11. 2009, čj. 7Afs 116/2009-70). Jen tímto postupem lze
totiž naplnit smysl a úče l od ůvod ně ní, kterým je třeba především o zře jmit, proč správní orgá n
rozhodl, jak rozhodl, neboť jen tak lze o věř it, že d ůvod y ro zhod nutí jsou v souladu s prá ve m a
ne jso u za lo že ny na libovůli (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 1997, sp. zn. III. ÚS
271/96). A jsou to p rávě soudy ro zhod ujíc í ve správním soudnictví, jenž jsou p latno u
záko nno u úpra vo u zmoc ně ny k soudní kontrole dodržení uvede né ho smyslu a účelu
odůvodnění rozhodnutí sp rá vníc h o rgánů, a to niko liv za účelem lpě ní na fo rmá lní
dokonalosti správních ro zhod nutí, ale s cílem zajištění účinné oc hra ny veř ejnýc h
subjektivních práv adresátů veře jné správy. Právem žalobce jako občanského sdružení, a to
právem procesního charakteru, je nepochybně prá vo na od ůvod ně ní rozhodnutí od vo lac ího
orgánu, které za hr nuje i úva hy od vo lac ího orgánu týkající se konkrétní od vo lací ná mitk y
toho to žalobce. Jak vyplývá ze správního sp isu, žalobce již v od vo lání proti rozhodnutí
správního orgánu prvního stup ně ze d ne 23. 12. 2003, uplatnil obsahově ste jno u ná mitk u jako
v těc hto ža lob níc h bodech, když žalobce ko nkrétně uvedl, že „ pod le us t. § 10 odst. 4 zák. č.
100/2001 Sb. je podk lade m ka ždé ho ro zhod nutí, které je ne zb ytné pro usk uteč ně ní zá měru
uvede né ho v př ílo ze to ho to záko na, s ta no visko EIA a správní orgá n je povinen v podmínkách
své ho ro zhod nutí uvést požadavky na oc hra nu životního p rostřed í, které jsou ve sta no visk u
EIA. “ Záro ve ň v od vo lací námitce žalobce uvedl, že Městský úřad Pře lo uč odmítl vložit do
sp isu stanovisko EIA, posudek EIA a dokumentaci EIA a ani v od ůvod ně ní své ho rozhodnutí
neodůvodnil, proč tak neučinil. Ža lo va ný se v podstatě k této ko nkré tně fo rmulo va né od vo lací
námitce v žalo vaném rozhodnutí nevyjádřil, když po uze na str. 9 obecně k bodům č. 10 a č.
11 odvo lá ní (uve de ná odvolací námitka byla obsažená pod bodem č. 11 odvo lá ní) uved l, že
„Od vo lací orgá n prostudoval všechny součásti p řed lo ženého sp isu. Po jejich prostudování
dospěl k zá vě ru, že shromáždění podkladů je pro vydání rozhodnutí ve věc i dostatečné.
Dop lňo vá ní dalších dokumentů, kdy řada z nich buď nepřináší no vé po znatk y nebo po uze
nevýznamně doplňuje po znatk y již získané bez vlivu na výs ledek ro zhodo vá ní, vede k nárůstu
již tak ob sá hlé ho spisu a k tě žší orientaci v něm pro to ho, kdo s celým průběhem ne ní
obeznámen od počá tk u. “

Podle ná zoru krajského soudu v podstatě takový obecný zá věr o to m, že od vo lací
orgá n „pro studo va l všechny součásti sp isu“ a že „do spě l k zá věru o dostatečnosti
shro má ždě nýc h podkladů“, ne ní konkrétním zp ůsobe m vypořádání se od vo lac ího správního
orgánu – ža lo va né ho s uvede no u od vo lací ná mitko u žalobce. Jed ná se obecné ko nsta to vá ní,

pokračování -14- 52A 11/2010-587

které ko nkré tně na uvede no u konkrétní ná mitk u v podstatě nerea go va lo. Krajský so ud tak
dospěl k zá věr u, že v této části vztahující se k uvedené od vo lací námitce je rozhodnutí
ža lo va né ho Krajského úřad u Pard ub ické ho kraje nep ře zko uma te lné pro nedostatek důvodů (§
76 odst. 1 p ísm. a) s.ř.s.), tedy jed ná se o vadu říze ní, která mě la za nás led ek zkrácení žalobce
na je ho proce sníc h prá vec h, tj. na právu na od ůvod ně ní rozhodnutí od vo lac ího or gá nu,
přiče mž k této námitce byl ža lobce aktivně le gitimo vá n, a proto již tato vada sa ma o sobě bez
da lš ího byla d ůvode m pro zrušení ro zhod nutí Krajského úřad u Pard ub ick é ho kraje pro
uvede no u vad u říze ní (§ 76 odst. 1 p ísm. a), § 78 odst. 1 s.ř.s.).

Ro vně ž v případě ža lob ní ná mitk y uvedené v ža lob ním bodu ad 7) dospěl krajský so ud
k závěru o d ůvod no sti této ža lob ní ná mitk y. Žalobce v něm totiž tvrd il, že žalo vaný
znemožnil ža lobc i podle § 33 odst. 2 správního řádu vyjádřit se ke stanovisku orgánu
posuzo vá ní vlivu na životní p rostřed í, a to tím, když nep řizva l jako dotčený orgá n státní
správy do říze ní orgán posuzo vá ní vlivů na životní p rostřed í. So učas ně tuto ná mitk u ještě
konkre tizo va l v námitkách uvedených pod ža lob ním bodem ad 6), v ně mž mimo výše již
soudem zhod no ce no u ná mitk u týk ajíc í se vad y řízení ještě po ukázal na to, že so uč ástí spisu
ne ní sta no visko EIA, když pod le ust. § 10 odst. 4 zák. č. 100/2001 Sb. ne lze vyda t bez
sta no visk a EIA žád né ro zhod nutí, jež je ne zb ytné pro usk ute č ně ní zá měrů uvede né ho
v př ílo ze to ho to záko na. Žalobce tedy tvrd il, že byl zkrácen na svém právu vyjád ř it se
k podkladům řízení, které měl a byl povinen správní orgán zajistit a učinit jej so uč ástí své ho
rozhodnutí. Krajský so ud je ná zor u, že to to tvrzení žalobce je d ůvod né, neboť pok ud správní
orgá n opo me ne obstarat a učinit součástí své ho rozhodnutí urč itý zákonný podklad, tak
nepoc hyb ně takovým postupem je účas t ník ř íze ní, tedy občanské sd ruže ní, kráceno na svém
procesním právu, jež za hrnuje nepo c hyb ně prá vo vyjádřit se k podk lad ům rozhodnutí (§ 33
odst. 2 správního řádu), p řičemž o tomto procesním právu so ud se blíže zmínil v jed no m
z hledisek uvede nýc h v předchozí části od ůvod ně ní to ho to ro zsudk u. Pro posouzení
důvodnosti to ho to ža lob ního bodu tedy b ylo ro zhod ujíc í to, zda uvedený podk la d –
sta no visko EIA byl povinen správní orgá n si obstarat a učinit součástí své ho ro zhod nutí.
K tomu so ud uvád í ná sled ujíc í.

Ža lo va né ro zhod nutí za hr nuje souhlas se zásahem do významných krajinných prvk ů
podle § 4 odst. 2 zák. č. 114/1992 Sb., jež v daném případě bylo vydá vá no za účinnosti
správního řádu ve znění zák. č. 71/1967 Sb., je tak ve smyslu ko nsta ntní so ud ní jud ikatury
Nejvyššího správního soudu sa mo sta tně přezkoumatelné ve správním soudnictví (usne se ní
rozš íře né ho senátu NSS ze dne 21. 10. 2008, čj. 8As 47/2005-86). Zákon č. 244/1992 Sb., o
posuzo vá ní vlivů na životní p rostřed í, za jeho ž účinnosti bylo správní říze ní, v ně mž byla obě
rozhodnutí vydána, za háje no, v ust. § 1 s ta no vil, že upravuje posuzo vá ní vlivů
připra vo va nýc h staveb, jejich změn a změ n v jejich užívání (dá le jen „sta vb y“), č innos tí,
tec hno lo gií, ro zvojo výc h koncepcí a pro gra mů (dále jen „koncepce“) a výrobků na životní
prostředí a ur č uje orgány státní správy přís luš né k posuzo vá ní vlivů na životní p rostřed í.
Usta no ve ní § 3 tého ž záko na pak uvádí, že posuzo vá ní za hr nuje zejmé na :

pokračování -15- 52A 11/2010-588

1) zjiš tě ní, pop is a hod noce ní p ředpok láda nýc h přímých a nep římýc h vlivů stavb y, činnosti

nebo tec hno lo gie na

a) klima tick é po měry, o vzd uší, po vrc ho vé a pod ze mní vod y, půdu, hor nino vé p rostřed í,
zp ůsob využívání krajiny, c hrá ně ná území, flóru, faunu, funkčnost a stabilitu
ekosystému, obyvatelstvo,

b) využívání přírodních zdro jů, c) kulturní památk y,

d) životní prostředí v obcích a městech,

2) porovnání na vrže nýc h var ia nt řešení pok ud jejich zp raco vání je sta no ve no (§ 16 odst. 2), a

výběr nejvhodnější va ria nty,

3) na vrže ní opatření a podmínek, které vylo uč í nebo sníží předpokládané příznivé vlivy,

popř. zvýší pozitivní vlivy stavb y, č inno sti nebo tec hno lo gie,

4) hod noce ní d ůsledk ů p řípad ného neprovedení sta vb y, činnosti nebo tec hno lo gie.

Podle ná zoru krajského soudu mě lo být stanovisko EIA zá va zným podkladem pro
rozhodnutí orgánu oc hra ny přírody pod le § 4 odst. 2 zák. č. 114/1992 Sb., přičemž mě lo být
zá va zným podk lade m pro toto rozhodnutí ve správním říze ní, v ně mž byla obě ža lo va ná
rozhodnutí vydána, a to již podle zák. č. 244/1992 Sb., za jehož účinnosti bylo toto správní
říze ní za há je no. Rozhodnutí podle § 4 odst. 2 zák. č. 114/1992 Sb. bylo v daném případě
vydá no pod le záko na č. 71/1967 Sb., s ohledem na předmět řízení (ochrana významných
krajinných prvk ů) bylo tedy rozhodnutím ko neč ným, závazným pro na va zujíc í rozhodnutí
(stavební po vo le ní, územní rozhodnutí). Navazující ro zhod nutí muselo před c ho zí
rozhodnutíplně respektovat; je ho zá věry buďto pře vza lo nebo na te xt předchozího rozhodnutí
př ímo odkázalo. Z výše uvede né ho tedy vyplývá, že obsah stanoviska EIA v části hod notíc í
dopad za mýš le né stavby do významných krajinných prvk ů a v části zabývající se hodnocením
vlivu sta vb y na významné krajinné prvk y, měl být za hr nut a zohledněn v ža lo va nýc h
rozhod nutíc h. J iné řešení ne lze př ip ustit, neboť v rozhodné době b ylo ža lo va né ro zhod nutí pro
daný předmět řízení rozhodnutím ko neč ným. Ponechání zo hled ně ní s ta no viska EIA až na
rozhodnutí sta veb ního úřad u o sta vebním po vo lení by znemožnilo použití informací
obsažených ve sta no visk u EIA o vlivu stavby na významný krajinný prvek, neboť stavební
úřad neb yl oprávněn za hrno ut závěry stanoviska EIA o hled ně výš e uvede né ho předmětu
říze ní do své ho ro zhod nutí, jež b ylo vydá no nás led ně po vydání žalo vaných rozhodnutí
(stavební po vo le ní, územní rozhodnutí). Ke ste jné mu zá věr u, ovšem ve vztahu k ro zhod nutí,
jímž byl vydá n souhlas podle § 12 cit. záko na , tj. souhlas se zásahem do kra jinné ho rá zu,
dospěl Nejvyšší správní so ud v ro zsudk u ze dne 19. 1. 2010, čj. 1 As 91/2001-83, přičemž
krajský so ud je ná zor u, že stejný zá věr lze ap liko va t v případ ě jiné ho ro zhod nutí vyda né ho
podle zák. č. 114/1992 Sb., tj. v případě ža lo va né ho ro zhod nutí vyda né ho pod le § 4 odst. 2
c it. záko na. Uvedený zákonný požadavek vyp lývá i ze záko na č. 100/2001 Sb., a to pod le § 10
odst. 4 zák. č. 100/2001 Sb., o posuzo vá ní vlivu na životní prostředí a o změ ně něk terýc h
souvisejících záko nů. V daném p řípadě orgán oc hra ny přírody si uvedené s ta no visko EIA
vůbec ne vyžáda l, čímž v d ůsledk u to hoto postupu zk rátil ža lobce na je ho právu vyjádřit se
k uvede né mu podkladu ro zhod nutí (stanovisko EIA), když to to stanovisko ne za hrnul do
podkladu své ho rozhodnutí a ne zhod no til jej v od ůvod ně ní ro zhod nutí, p řičemž v d ůsledku
toho to ne záko nné ho po stup u zatížil řízení vadou pod le § 76 odst. 1 p ísm. c) s.ř.s. spočívající
v podstatném porušení usta no ve ní o říze ní před správním orgá ne m, jež mo hlo mít za následek

pokračování -16- 52A 11/2010-589

ne záko nné ro zhod nutí o věc i samé, a tím zkrátil ža lobce na je ho procesních právech (§ 65
odst. 2 s.ř.s.). Ta to vada řízení byla dalším samostatným zp ůsobe m pro zrušení jak rozhodnutí
Krajského úřad u Pa rd ub ické ho kraje, tak i ro zhod nutí správního prvního stup ně, tj. Městského
úřad u P řelouč (§ 76 odst. 1 p ísm. c), § 78 odst.1 s.ř.s.).

Ad 8) K ža lob ní námitce uvedené v tomto ža lob ním bodu byl žalobce aktivně
le gitimo vá n, když v podstatě pouk a zuje na nedostatek náležitostí ža lo va né ho rozhodnutí
spočívající v nekonkrétním výroku rozhodnutí Městského úřadu Pře lo uč. Pod le ná zoru
žalobce te nto výrok nevymezuje, na kterýc h poze mc íc h mají být zásahy provedeny a zej mé na
které konkrétní zása hy mohou být provedeny. Z výroků ro zhod nutí Městského úřad u Přelo uč
vyplývá, že te nto orgá n ochrany přírody vydal zá va zné stanovisko k zásahům do významných
krajinných prvk ů vod ní tok, le s a údolní niva, kterým se uděluje souhlas s umístěním sta vb y
„No vý p laveb ní stupeň Pře lo uč “ podle p řed lo ženého projektu, přičemž tento projekt správní
orgá n prvního stup ně dostatečným zp ůsob em specifikoval ve výroku své ho rozhodnutí
(projekt Vodní cesty a. s. Pra ha 4, zaká zk a č. P-17/01, červenec 2001) a doplnění podkladů -
Přílo ha č. 1., čj. ŘVC/680 – dodatek/03, Př ílo ha č. p. – ro zš íře ní biocentra č. 52 S lavíko vy
ostrovy a regionálního b ioko ridoru č. 64 vod ní tok Labe a P řílo ha č. 3 F iná lní zp rá va o
výs ledc íc h b io lo gické ho průzkumu loka lity no vé ho p la veb ního ka ná lu P řelouč z dubna 2003
se změ no u projektů, které budou zpra co vá ny dle podmínek uvede nýc h v uved eném
rozhodnut í. Dá le te nto správní orgá n uvedl, že „zásah do významných krajinných prvk ů
spočívá ve výstavbě „Nové ho p la veb ního stup ně Pře lo uč “ na řece Lab i VŘ. km 112,5 až
115,7 seve r ně od mě sta Pře lo uč a jiho západ ně od obce Břehy, přičemž s ta vba za hr nuje no vý
kanál, p laveb ní ko moru, p řemo stění Labe a další technické zá ze mí vče tně ro zsá hlýc h
okolních

změn terénu. Uvede ná specifikace zásahu je pod le ná zoru krajského soudu do sta teč ně určitá a
srozumitelná, přičemž je dá le blíže specifikovaná ve výš e uvede nýc h podkladec h. Proto
krajský so ud nesdílí názo r žalobce o nepřezkoumatelnosti výroků rozhodnutí Městského
úřad u Pře lo uč. Záro veň krajský soud nesdílí názo r ža lobce uvedený v další námitce v tomto
pos led ním ža lob ním bodu o to m, že ža lo va ný v od ůvod ně ní své ho ro zhod nutí ne ro zved l své
správní uvá že ní, které jej ved lo ke stano vení paušálního k lad né ho zá va zné ho stanoviska.
Správní orgán prvního stup ně uved l, že: „Z p ro vede nýc h a přip uště nýc h d ůka zů vyplývá, že
umístěním sta vb y dojde k zásahu do významných krajinných prvk ů. Záměrem zákonodárce
nebylo za me zit jakékoliv sta veb ně investiční činnosti v krajině, nýbrž vytvořit úč inné limity
pro zmírnění ne ga tivníc h dopadů na jednotlivé složky životního p rostřed í. Z to hoto d ůvod u
OOP stanovil výše uvedené zá va zné podmínky též s o hlede m na možnosti omezení nebo
zákazu činnosti podle ust. § 66 záko na v p řípadě nedodržení těchto zá va znýc h podmínek.
Orgá n oc hra ny přírody a krajiny ko nsta tuje, že sta vb a „No vý p laveb ní stupeň Pře lo uč “
z hled iska vlivu na významné krajinné prvky – vod ní tok, les a údolní niva, je mo žná
výhradně při splnění výše uvede nýc h podmínek. Zá va zné pod mínk y to hoto rozhodnutí zajistí
v plné výš i vyma ha te lnos t to hoto ro zhod nutí. Zá va zné podmínky to hoto rozhodnutí byly
sta no ve ny s ohledem na eliminaci ne ga tivníc h vlivů stavby na zb ylé ce nné části slep ých
ramen Labe, oc hra nu vlastního toku Labe a života v něm (migrace ryb a dalších vod níc h
živoč ic hů a jejich oc hra na před vlivy sta vb y), zajištění ná hrad níc h opatření pro funkci prvk ů
územního s ysté mu eko lo gické stability, vytvoře ní ná hrad níc h biotopů za loka lit y, které budou
v d ůsledk u realizace sta vb y zničeny a které jsou v so učasnosti osídleny cennými společenstvy
ptactva, p la zů, obra tlo vc ů a hmyzu. V zá va znýc h podmínkách je ošetřeno rovněž zajištění

pokračování -17- 52A 11/2010-590

ná hrad ní výsadby za pokácené dřeviny a k zajištění přiro ze nýc h kryc íc h a hnízd níc h možností
vo lně žijíc íc h živoč ic hů a vytvoření vhod nýc h podmínek p ůvod ních rostlin a rozšíření
bio ce ntra č. 52 S lavíko vy ostrovy a regionálního b iokorido ru č. 64 vod ní tok Labe ve sna ze
posílit plochy přírodě blízké, propojit je s ostatními krajinotvornými prvky a minimalizovat
dopady sta vb y“. Ro zhod nutí Krajského úřad u Pa rd ub ické ho kraje tak obsahuje úva hy týkající
se jednotlivých od vo lacích námitek žalobce (s výjimkou již výše zmíněné ab sentující úva hy
týk ajíc í se stanoviska EIA). Výše zmíněné části od ůvod ně ní obou rozhodnutí považuje
krajský so ud za dostatečná za úče le m splnění po žada vk u týkajícího se práva ža lobce na
zd ůvod ně ní obou správních ro zhod nutí.

Krajský so ud však zjis til ex o ffic io v so ulad u s výše zmíně no u výjimkou z dispoziční
zásad y týkající se vady správního rozhodnutí za hrnujíc í je ho nepřezkoumatelnost pro
nesrozumitelnost (§ 76 odst. 1 p ísm. a) s.ř.s.), že touto vado u trpí ža lo va né rozhodnutí
Krajského úřad u Pa rd ub ické ho kraje.

Ro zhod nutím Krajského úřad u Pard ub ické ho kraje b ylo ve výroku ro zhod nuto tak, že
odvolání Občanského sdružení Svoboda zvířat Hradec Krá lo vé se částečně vyhovuje a
napadené rozhodnutí Městského úřad u P řelouč se mě ní tak, že v p ůvod ním výroku rozhodnutí
se text sta no ve nýc h podmínek na hrad il no vým textem ve zně ní uvede né m na str. 1 až 4. Před
odůvodněním to hoto rozhodnutí je pak ob sa že na vě ta, že „znění ostatních podmínek,
uvede nýc h v od vo lání napade né m ro zho d nutí, zůs tá vá v p la tnosti“. Z výroku to hoto
rozhodnutí od vo lac ího orgánu vš ak vůbe c nevyplývá, jakým zp ůsobe m bylo ro zhod nuto o
odvo lá ní, a to ve vztahu k od vo lá ním napadenému ro zhod nutí, tj. v jaké části b ylo rozhodnutí
orgánu prvního stup ně po tvrze no a od vo lání zamítnuto. To ne lze vůbec z to hoto rozhodnutí
odvo lac ího orgánu se zna t. Odvo lac í orgá n tak v podstatě změnil k od vo lání ža lobce po uze
vedlejší výrok rozhodnutí správního orgánu prvního stup ně, přiče mž z jeho ro zhod nutí ne ní
zřejmé, jak ro zhod l o odvolání ve vztahu k hlavnímu výroku rozhodnutí správního orgánu
prvního stupně. Dojde-li od vo lací orgán k zá věr u, že je nut no změnit napadené ro zhod nutí jen
v něk teré m výroku nebo části něk teré ho výrok u, pak o hled ně částí změ no u nedotčených musí
za mítno ut od vo lání a napadené rozhodnutí potvrd it. Obdobně postupuje, pokud napadené
rozhodnutí toliko v některé části ruší (s ro v. rozsudek Vrchního soudu v Pra ze ze dne 28. 11.
1997, čj. 5A 27/95-29). Jestliže uvedený zá věr platí ve vzta hu k hlavnímu výroku, tím spíše
te nto zá věr lze ap liko va t ve vztahu k výroku vedlejšímu. Pok ud tedy od vo lací orgán změ nil
pouze vedlejší výrok za hrnujíc í změnu podmínek ro zhod nutí, tak se měl zabývat i částmi
rozhodnutí správního orgánu prvního stup ně změ no u nedotčenými. Ostatně z ust. § 59 odst. 2
správního řádu vyplývá, že jso u-li pro to d ůvod y, od vo lací orgá n ro zhod nutí změ ní nebo
zruš í, jinak odvolání za mít ne a ro zhod nutí po tvrd í. Pokud tedy ne mě nil od vo lací orgán celý
výrok ro zhod nutí, když měnil po uze ved le jší výrok, tak takový postup má za následek, že
z rozhodnutí od vo lací orgánu ne lze se zna t, jakým zp ůsobe m ro zhod l o odvolání ve vztahu
k hlavnímu výroku ro zho d nutí správního orgánu prvního stup ně. Rozhodnutí od vo lac ího
orgánu, tj. Krajského úřad u Pard ub ické ho kraje, tak trpí vado u spočívající
v nepře zko uma te lnosti to ho to rozhodnutí pro nesrozumitelnost (§ 76 odst. 1 p ísm. a) s.ř.s .),
přiče mž tato vada zjiště ná so ude m ex o ffic io na zák ladě již výš e zmíněné výjimk y

pokračování -18- 52A 11/2010-591

z dispo zič ní zásady zkrátila ža lobce na jeho procesních prá vec h, které za hrnují i prá vo na
pře zko uma te lné, tj. i srozumitelné ro zhod nutí od vo lac ího or gá nu. Tato vada byla ro vně ž
da lším samostatným d ůvode m pro zr uše ní ro zhod nutí Krajského úřad u Pard ub ick é ho kraje (§
76 odst. p ísm. a), § 78 odst. 1 s. ř. s.).

Vzhlede m k tomu, že žaloba byla d ůvod ná, muse l krajský so ud pro výše zmíněné vad y
zruš it jak ro zhod nutí Městského úřadu Pře lo uč, tak i ro zhod nutí Krajského úřad u
Pardubického kraje a věc vrátit žalo vanému k d alšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s., § 78 odst. 1
s. ř. .s ).

Výrok y II. a III. se opírají o usta no ve ní § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něho ž měl úspěšný
žalobce prá vo na náhrad u nák lad ů řízení vůč i ne úspěš né mu ža lo va né mu. Tyto nák lad y řízení
představují ža lobce m zap lace ný so ud ní poplatek ve výši 2.000,-- Kč a dále za hrnují i nák lad y
říze ní ža lobc e úspěš né ho v předchozím říze ní o kasační stížnosti podané ža lobce m proti
usne se ní Krajského soudu v Hradci Krá lo vé, pobočka v Pard ub ic íc h ze dne 31. 1. 2005, čj.
52Ca 30/2004-101. Tyto nák lad y sestá va jí ze dvo u úko nů právní s lužb y, tj. příprava a
převzetí věc i a sepis kasační stížnosti ve výš i 2x2100,-- Kč a 2x300,-- Kč (§ 7, § 11 odst. 1
pís m. a), d), § 9 odst. 3 p ísm. f), § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.), přičemž určení p la teb ního místa,
tj. k ruká m právního zástupce žalobce v uvede né m řízení o kasační stížnosti, se opírá o
usta no ve ní § 149 zák. č. 99/1963 Sb. Záro ve ň so učá stí p řizna nýc h nák lad ů řízení je so ud ní
poplatek za kasační stížnost zap lac e ný ža lobce m ve výši 3.000,-- Kč, tedy celkem činí tyto
nák lad y řízení o kasační stížnosti 7.800,-- Kč.

P o u č e n í : To to rozhodnutí nab ývá právní moc i dne m do ruče ní účastníkům (§ 54 odst. 5
s. ř. s.). Proti pravo mo cnému ro zhod nutí je př íp ustná kasační stížnost k Nejvyššímu
správnímu soudu v Brně, kterou lze podat z d ůvod ů a za podmínek uvede nýc h v § 102 a ná sl.
s. ř. s. ve lhůtě dvo u týdnů po doručení rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu
v Hradci Králo vé – pobočky v Pard ub ic íc h. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné
zas to upe ní stěžo vatele advokátem; to nep latí, má-li stě žo vate l, je ho zaměstnanec nebo člen,
který za něj jedná nebo jej zas tup uje, vysokoškolské právnické vzdělání (§ 105 odst. 2 a § 106
odst. 2 a 4 s. ř. s., a co ntrario ).

V Pard ub ic íc h dne 8. če rve nce 2010

JUDr. Jan Dvořák, v. r. předseda senátu

Za správnost vyho to ve ní: Mo nik a Mare lo vá