52 A 7/2013-23
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudkyň Mgr. Moniky Chaloupkové a JUDr. Petry Venclové, Ph.D., ve věci žalobkyně Ing. E. R., proti žalovanému Krajskému úřadu Pardubického kraje, se sídlem Komenského náměstí 125, 532 11 Pardubice, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti,
t a k t o :
O d ů v o d n ě n í :
Žalobou ze dne 17. 2. 2013 se žalobkyně domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného, kterou spatřovala v tom, že žalovaný doposud nerozhodl o jejím odvolání ze dne 23. 11. 2012 proti rozhodnutí Městského úřadu Vysoké Mýto (dále jen „městský úřad“) ze dne 29. 10. 2012, č. j. 21211/2012/ODO-80/280.12/333/VV, ač tak měl učinit v zákonem stanovené lhůtě, konkrétně ve lhůtě dle ustanovení § 71 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalobkyně navrhovala, aby soud rozhodl tak, že žalovanému přikáže nejpozději do 30 dnů od doručení rozsudku vydat správní rozhodnutí o jejím odvolání a přizná jí vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení.
K žalobě žalobkyně připojila nedatovaný přípis, z něhož je zřejmé, že žalobkyně dne 29. 11. 2012 předložila na podatelnu žalovaného odvolání proti shora citovanému rozhodnutí městského úřadu a současně toto odvolání již dne 23. 11. 2012 zaslala žalovanému poštou prostřednictvím zmíněného městského úřadu.
Podle § 79 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“): „Ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.“
Podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.: „Nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně.“
Podle § 80 odst. 1 správního řádu: „Nevydá-li správní orgán rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě, nadřízený správní orgán učiní z moci úřední opatření proti nečinnosti, jakmile se o tom dozví.“
Podle § 80 odst. 3 správního řádu: „Opatření proti nečinnosti může nadřízený správní orgán učinit i v případě, kdy je z okolností zjevné, že věcně a místně příslušný správní orgán nedodrží lhůtu stanovenou pro vydání rozhodnutí o žádosti nebo zahájit řízení z moci úřední anebo v řízení řádně pokračovat. Po uplynutí lhůt pro vydání rozhodnutí může žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podat účastník.“
Podle § 90 odst. 6 správního řádu: „Rozhodnutí v odvolacím řízení vydá odvolací správní orgán ve lhůtách stanovených v § 71. Lhůta počíná běžet dnem předání spisu odvolacímu správnímu orgánu k rozhodnutí (§ 88).“
Podle § 88 odst. 1 správního řádu byl městský úřad povinen předložit spis se svým stanoviskem žalovanému do 30 dnů ode dne doručení odvolání.
Podle § 71 odst. 1 správního řádu: „Správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu.“
Podle § 71 odst. 3 správního řádu: „Pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba
a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ,
b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny.“
Podle § 71 odst. 4 správního řádu neběží lhůty pro vydání rozhodnutí po dobu, která je nezbytná k opatření potřebných údajů.
Z citovaných ustanovení především vyplývá, že žaloba na ochranu proti nečinnosti má místo až po vyčerpání prostředků na ochranu proti nečinnosti stanovených předpisy pro správní řízení, což je třeba vnímat jako důsledné provedení zásady subsidiarity soudního přezkumu a minimalizace zásahů soudů do správního řízení. Soudní řízení je koncipováno až jako následný prostředek ochrany subjektivně veřejných práv, který nemůže nahrazovat prostředky nacházející se uvnitř veřejné správy (§ 5 s. ř. s.). Správní řád žalobkyni umožňuje podat žádost o opatření proti nečinnosti podle § 80, a to u nadřízeného správního orgánu, v tomto konkrétním případě u Ministerstva dopravy, po uplynutí lhůty pro vydání rozhodnutí o jejím odvolání. Žalobkyně však podání této žádosti v žalobě netvrdí, ani nedokládá. Ze žaloby naopak vyplývá, že žalobkyně po uplynutí určité doby od podání odvolání usoudila, že se již jedná o dobu nepřiměřeně dlouhou, a podala žalobu na ochranu proti nečinnosti ke správnímu soudu, aniž by učinila kroky ke zjištění, zda je žalovaný skutečně nečinný, resp. co je důvodem nevydání rozhodnutí o jejím odvolání, a aniž by se případně pokusila dosáhnout nápravy v režimu správního řádu. Ze skutečností v žalobě uvedených pak je navíc zřejmé, že lhůta pro vydání odvolacího rozhodnutí ani nemusela ještě uplynout, neboť žalobkyně odvolání podle vlastního vyjádření podala dne 23. 11. 2012 k městskému úřadu a dne 29. 11. 2012 přímo u žalovaného. Městský úřad měl povinnost správní spis spolu se stanoviskem žalovanému předložit k rozhodnutí o podaném odvolání dne 23. 12. 2012, resp. až dne 27. 12. 2012, neboť 23. 12. 2012 byla neděle a následující dny byly vánočními svátky, tudíž nejbližší pracovní den byl čtvrtek 27. 12. 2012 (§ 40 odst. 1 písm. c) správního řádu). Žalovaný pak měl na vydání rozhodnutí minimálně lhůtu 30 dnů, tedy do 26. 1. 2013, resp. do 28. 1. 2013, neboť 26. 1. 2013 byla sobota, ta ovšem mohla být prodloužena o dalších 30 dnů ve smyslu § 71 odst. 3 správního řádu či mohl být její běh přerušen ve smyslu § 71 odst. 4 správního řádu.
Žalobkyně svou žalobu odůvodnila pouze obecným konstatováním o nevydání rozhodnutí o odvolání v zákonné lhůtě, neuvedla však žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo patrné, že lhůta skutečně uplynula a že žalovaný je skutečně nečinný, a rovněž tak netvrdila, ani nedoložila bezvýsledné vyčerpání prostředků na ochranu proti nečinnosti dle správního řádu (§ 80). Je zcela zřejmé, že žaloba byla podána předčasně, před využitím prostředků ochrany dle správního řádu, a soudu tedy nezbylo než postupovat podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a žalobu odmítnout jako předčasně podanou.
O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Pardubicích dne 27. února 2013 JUDr. Jan Dvořák v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
V. P.