4 Ca 24/2009- 41

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 2 4Ca 24/2009

Ža lobc e po va žuje napadené rozhodnutí za vyda né v rozporu se záko ne m a
neod ůvod ně né. Dle je ho ná zoru byl zkrácen na svých právech jak napadeným rozhodnutím,
tak v d ůsledk u vad p ředc há ze jíc ího ř íze ní. Žalobce na míta l, že ža lo va ný ne zho jil vad u
prvo stup ňo vé ho rozhodnutí spoč íva jíc í v to m, že Magistrát hl. m. Prahy, který rozhodl o
přestupcích žalobce, aniž by říze ní nich slo učil ke společnému projednání s řízením o dalších
přestupcích tého ž pachatele. Všechny přestupky tého ž pac hate le řešil tentýž vě cně a místně
příslušný správní orgán Magistrát hl. m. Prahy a rozhodnutí o nic h vydal během dvou dnů 12.
a 13.5.2009. Všechna skutková jednání se přitom mě la stát v období od 13.12.2008 do
4.1.2009, dvě z nich pos tiho va ná každé v jiném říze ní se mě la odehrát tentýž den 31.12.2008.
Správní orgá n o nich ro zhodo va l pod č.j. ve dvou oddělených přestupkových řízeních, a to
pod č.j. MHMP 415311/2009 a pod č.j. MHMP 406704/2009. Všechny tyto přestupky spolu
skutkově souvisely a k jejich projednání byl věc ně a místně příslušný stejný správní orgá n,
povinnost projednat je spo leč ně proto pro správní orgán vyplývá ze záko na ( § 57 odst. 1
záko na č. 200/1990 Sb., o přestupcích ). Nespojením říze ní pak došlo při vyměření sankcí
k nepříp us tné mu překročení sazby a k ned ůvod né mu ulo že ní povinnosti uhradit d vak rát
nák lad y ř íze ní.

Ža lobc e dále na míta l, že bylo rozhodnuto na základě nesprávně zjiště né ho sk utko vé ho
stavu a správní orgány se snažily přenést důkazní bře me no stran doby stání na parkovišti na
žalobce. Bylo vyc há ze no po uze z úředního zá zna mu Městské po lic ie hl. m. Prahy, kde jsou
uvedeny nep ra vd ivé údaje stran doby zas ta ve ní vo zid la. Správní orgán I. stupně přiznal, že
existují rozpory mezi časovými údaji v tomto úředním zá zna mu oproti časovým údajům
v kamerovém s ys té mu. Žalobce uvedl, že dé le než příp ustno u dobu stál na vyhra ze né m
parkovacím stání z d ůvod u sepisování o zná me ní o přestupku, niko li tedy ze své s vobod né
vůle. Žalobce uvedl, že ža lo va ný tvrzení v nap ade né m rozhodnutí, že považuje po žado va no u
ka libra c i časomíry za nadb yteč no u a tento požadavek za bezpředmětný a úče lo vý, žalo vaný
nijak neodůvodnil a tvrzení o úče lo vosti nevysvětluje ani neodstraňuje nesrovnalosti
v časových údajích a v úředním zá zna mu Městské po lic ie hl. m. Prahy oproti kamero vému
sys té mu.

Ža lobc e uvedl, že nesouhlasí s odůvodněním napadeného rozhodnutí v tom smyslu, že
bylo ko nsta to vá no, že vzhledem k četnosti ža lobco va jednání se jed na lo o jednání úmyslné
s vědomím, že po rušuje povinnost vyplývající z místní úpravy provozu na po ze mníc h
komunikacích. Žalobce je to ho ná zor u, že ne ní zřejmé, jak so uvisí četnost pop iso va né ho
jednání s je ho úmys le m či vědomím po rušo vat povinnosti, jak do vo zuje ža lo va ný. Z četnosti
tohoto jednání žalobce by b ylo lze naopak dovodit je ho přesvědčení o oprávněnosti tako vé ho
poč íná ní. Žalobce proto považuje závěr, který učinil ža lo va ný, o úmyslném vědo mé m
porušování povinnosti žalobcem za nepřezkoumatelný. Ža lob co vo přesvědčení o oprávněnosti
je ho jednání dokládá i opakovaně vyjádřený protest proti systému parkovacích sta no višť
ta xis lužb y. Tento systém žalobci znemožňuje svobodný výkon podnikání, k ně muž splňuje
všechny zák o nné pod mínk y, a tento systém ohrožuje hospodářskou soutěž v této ob lasti.
Ža lobc e je držitelem p latné ho oprávnění k provozování ta xis lužb y, avšak zmiňo va no u právní
úpra vo u ta xis ta no višť a jejich správců je na něj kladeno další neod ůvod ně né bře me no –
povinnost platit měs íč ně správci ta xista no viš tě znač no u finanční částku, která ne má oporu
v zákoně. Ža lobce stejně jako jiní řidiči taxi jsou takto nuceni buď za ne ma lý poplatek využít
tzv. sprá vco vsk ýc h sta no višť – taxistanovišť tohoto správce, jemuž pop la tek platí, anebo jsou
diskriminováni oproti svým ko le gům, kteří těchto stanovišť využívají. Ža lobce neso uhla s í
s uložením povinnosti uhradit nák lad y správního řízení, neboť s ohledem na uvedené
skutečnosti má za to, že říze ní ne vyvo la l porušením své právní po vinno sti.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 3 4Ca 24/2009

Z uvedených d ůvod ů navrhl žalobce, aby so ud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil
ža lo va né mu k da lš ímu ř íze ní. Záro ve ň žádal, aby byla ža lobc i p řizná na náhrada nák lad ů
říze ní před so ude m.

K podané ža lobě se vyjádřil ža lo va ný a shrnul v tomto vyjádření průběh správního
říze ní před správním orgánem I. stup ně i v odvolacím ř íze ní. Žalo vaný se vyjádřil
k jednotlivým námitkám uvedeným v ža lobě a uved l, že se neztotožňuje s tvrzením žalobce,
že se správní orgány obou stupňů snaží ko nstruo vat jakousi výjimku z ust. § 57 záko na o
přestupcích, které se týká spo leč né ho ř íze ní. So uča sná právní úp ra va výs lo vně neřeší, do
jakého okamžiku je mo žno považovat přestupky za sbíhající se. Na to mto místě ne zb ývá než
zopakovat to, co je uvedeno v od ůvod ně ní napadeného rozhodnutí. Dle mínění ža lo va né ho
ne ní v ro zpo ru se zákonem jsou-li do spo lečného řízení o přestupku za hrnuty vžd y jen sk utk y,
kterých se osoba podezřelá z přestupku dopustila do okamžiku, kdy proti ní bylo za háje no
říze ní o p řestupk u, respektive s o hlede m na reálnou možnost posoudit no vě došlá podání b yla
vypravena písemnost, kterou b ylo říze ní za hajo vá no. K takové interpretaci se přik lá ní i
odborná literatura ( viz např. Červený Z. – Šlauf V., Přestupkové právo, Ko mentář k zákonu o
přestupcích včetně textu souvisejících p ředp isů. 14. aktua lizo va né vydání Praha – Linde, a.s.
2007, str. 132 ). nemůže obstát výk lad., pod le kterého by správní orgán I. stup ně musel
ne us tá le slučo va t do již za háje né ho řízení o přestupku další no vé přestupky. Žalobce se
opakovaně zje vně úmyslně dopouštěl porušování us t. § 27 odst. 1 p ísm. o) záko na o silničním
provozu a dopouštěl se tak stále stejného přestupku. Pokud by správní orgá n I. stupně ne ustá le
slučo va l říze ní o dalších o známených přestupc íc h do již za há je né ho ř íze ní, vyústilo by to
nakonec do situace, kdy by některé z přestupků ne mo hly být z d ůvod u zá nik u odpovědnosti
projednány. Ro zhod nutí správního orgánu I. stup ně vytýka no u vadou netrp í. Pokud jde o
ulo ženo u sankci, b yla vyměřena pokuta na samé spodní hranici zákonné sa zb y. N ižší pokutu
nelze s o hlede m na znění § 22 odst. 9 záko na o přestupc íc h uložit a ve smyslu odst. 12 tého ž
paragrafu nelze od ulo že ní sa nkc e upustit. Sankce byla ro vně ž dod rže na za dodržení
podmínek stano vených v § 12 záko na o p řestupcích a její ulo že ní ne zak ládá nepřípustný zásah
do ža lobco vých práv. Ža lo va ný ro vně ž odmítl ža lobc ův po uka z na rozhodování v ro zpo ru se
zásadou legitimního očeká vá ní. Rozhodnutí Ministerstva dopravy v obdobné věc i nelze pro
daný p řípad zohlednit, pro to že v dotyčné věc i byla jednotlivá řízení za hajo vá na a rozhodnutí
správního orgánu I. stupně přijímána bez hled u na plynutí času, zatímco ve věc i napadené
ža lobo u k takové situaci nedošlo.

Tvrze ní žalobce, že správní orgány ne zjis tily dostatečně skutkový sta v, ne má oporu ve
sp ise. Jednotlivé přestupky byly strá žník e m Městské policie hl. m. Prahy řád ně sepsány ve
fo rmě o zná me ní o přestupku, v ně mž chybí vyjádření ža lobc e, neboť ten se vyjádřit od mítl.
Ža lo va ný v od vo lac ím říze ní zhlédl i zá zna my ka mero vé ho sytému a na základě těchto záběrů
dospěl k nepochybnému přesvědčení, že žalobce zastavil a stál na vyhra ze né m pa rko višti
opakovaně, vždy be zd ůvod ně a neop rá vně ně po dobu delší než tři minuty. O známení o
přestupku bylo sepsáno vždy až po uplynutí této doby. O přesnosti a spolehlivosti měření času
městským kamerovým systémem ne má ža lo va ný důvod pochybovat. Z vyjádření společnosti
zajišť ující správu kamero vého s ys té mu, které je součástí sp iso vé dokumentace, je
za zna me ná vá ní času naprosto přesné a pro potřeby prokázání ro zhod né doby stání vo zid la na
vyhra ze né m pa rko višti plně postačující. Žalobce svou argumentaci zpoc hyb ňujíc í přesnost
měření času ničím nepodložil. Pakliže ji tedy ža lo va ný ve svém rozhodnutí odmítl jako zjevně
úče lo vo u a be zpřed mětno u, byl takový postup namístě.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 4 4Ca 24/2009

K námitce žalobce týkající se hod no ce ní provedeného ža lo va ným v napadeném
rozhodnutí, kdy hod no til jednání ža lobc e jako úmyslné porušování povinnosti, žalo vaný
uvedl, že k tomuto závěru má dost podk lad ů. Poukázal ze jmé na na to, že žalobce sám uvád í,
že proti systému parkovacích stanovišť taxislužby protestuje. Bylo mu tedy známo, že je ho
vo zid lo ne ní vo zid le m, které může před mětné parkovací stání používat. Žalobce si musel být
vědom protiprávnosti své ho jednání už i s ohledem na opakované sepisování o známení o
přestupku. Povinností ža lob ce jako d ržite le řid ičské ho oprávnění bylo nepoc hyb ně znát
předmětné us ta no ve ní, jeho ž porušování se opakovaně dopo uš tě l, tedy § 27 odst. 1 p ísm. o)
záko na č. 361/2000 Sb., pod le kterého je zaká zá no zastavit a stát na místě vyhra ze né m pro
jiná vo zid la, nejde-li o případ zas ta ve ní, které nepřekročí dobu tří minut a které neo hro zí ani
neo me zí ostatní účas tník y provozu na po ze mníc h komunikacích, popř. neo me zí řid iče
vo zide l, pro něž je parkoviště vyhra ze no. K ža lob co vým výhradám k systé mu parko va c íc h
sta no višť uved l, že tato prob le ma tika ne ní v je ho ko mpe te nc i, proto se k této námitce
nevyjádřil. Podstatné v da né věc i je, že před mě tné parkovací místo b yla o znače no příslušnou
dopravní značkou, kterou byl ža lobce jako řid ič moto ro vé ho vo zid la povinen respektovat.
Pokud ža lobce na míta l, že se necítí být povinen hradit nák lad y správního ř íze ní, které
ne vyvo la l porušením právní povinnosti, po ukázal žalo vaný na to, že říze ní právě b ylo
vyvo lá no porušením žalobcovy povinnosti a ža lobc e byl uznán vinným z přestupku.
Povinnost uhradit nák lad y řízení mu tak b yla ulo že na v souladu s právním p ředp isy.

Ža lo va ný z těchto d ůvod ů na vr hl, aby so ud ža lob u jako ned ůvod no u za mít l.

Městský so ud v Pra ze ne jpr ve zjistil, že jsou splněny podmínky ř íze ní, ža loba je
př íp ustná, byla podána vča s a osobou oprávněnou. Na zák ladě to ho pak nás led ně přezkoumal
napadené rozhodnutí v mezích ža lob níc h bodů a vyc há ze l při tom ze sk utko vé ho a právního
stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí d le § 75 odst. 1 a 2 zákona č.
150/2002 Sb., so udní řád správní, ( dále s.ř.s. ).

Oba účas tníc i so uhla s ili s tím, aby so ud rozhodl bez nařízení jednání.

Městský so ud v Pra ze věc po so ud il takto:

Ža lobc e předně na míta l, že nesloučením řízení o všech je ho projed ná va nýc h
přestupcích, ačkoli byl správní orgán ze záko na povinen vés t o všech těchto p řestup cích
spo leč né řízení, došlo při výmě ře sa nkc e k nepř íp ustné mu překročení sazby a neod ůvod ně né
povinnost hrad it vícekrát nák lad y ř íze ní.

Spole č né řízení je up ra ve no v § 57 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přes tupc íc h, dle
nějž jestliže se pachatel dopustil víc e přestupků, které je příslušný projednávat týž orgá n,
projednávají se tyto přestupky ve společném ř íze ní, jedinými podmínkami, které pro vedení
spo leč né ho řízení záko n stanoví, tedy je, aby se jed na lo o přestupky tého ž žalobce a aby o
nich ro zhodo va l tentýž – věc ně, místě a funkčně p říslušný – správní orgá n. Společné
projednání přestupků téhož pachatele je tedy ze záko na povinné u všech přestupků, o nichž
ještě nebylo rozhodnuto ( tedy u těch, které ještě nebyly projednány ).

V projednávané věc i sp. zn. S – MHMP 98714/2009 ( u zde jš ího soudu pod sp. zn.
4Ca 24/2009 ) se měl ža lobce dopustit před mě tné ho jednání dne 13.12.2008 v době od
10:32:39 hod in do 10 :55 :31 hodin, a dne 27.12.2008 v době od 16 :36 :13 hod in do 16 :46 :00
hod in a dne 30.12.2008 v době od 17 :20 :21 hod in do 17 :25 :19 hod in a dne 31.12.2008 v době

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 5 4Ca 24/2009

od 17 :03 :10 hod in do 17 :07 :15 hod in. V související věc i ( sp. zn. S – MHMP 146453/2009, u
zde jš ího soudu pod sp. zn. 4 Ca 25/2009 ) se měl uvede né ho jednání žalobce dopustit dne
31.12.2008 v době od 15 :25 :10 hod in do 15 :30 :00 hod in a dne 1.1.2009 v době od 13 :52 :45
hod in do 14 :01 :44 hod in a dne 2.1.2009 v době od 11 :19 :20 hod in do 11 :26 :35 hod in a dne

4.1.2009 v době od 12 :32 :40 hod in do 12 :43 :07 hod in. Ve společném říze ní byly projednány
vžd y ty přestupky vede né u zdejšího soudu pod jed no u sp iso vo u značkou, niko li vš ak všechny
tyto přestupky pospolu, jak po žad uje žalobce. Ve všech říze níc h byl věc ně, místně a funkčně
příslušným správním orgánem Magistrát hl. m. Prahy.

Ve věc i vedené pod sp. zn. 4 Ca 24/2009 byl vydán příka z k ulo že ní pokuty
Magistrátem hl. m. Prahy d ne 3.2.2009 pod sp. zn. S – MHMP 123791/2009 za přestupky,
kterých se žalobce dopustil d ne 30.12.2008 a 31.12.2008, dá le byl vydán příkaz o ulo že ní
pokuty d ne 2.2.2009 pod sp. zn. S – MHMP 111269/2009 za přestupek, jeho ž se měl dopustit
dne 27.12.2008 a dá le byl vydán příka z k ulo že ní pokuty dne 29.1.2009 pod sp. zn. S –
MHMP 98714/2009 ve věci přestupku, jeho ž se žalobce měl dopustit dne 13.12.2008. Proti
tě mto příkazům vznesl žalobce odpor. Dne 9.3.2009 správní orgán I. stup ně vydal usnesení o
slo uče ní přestupků vede nýc h pod sho ra uvedenými spisovými značkami s tím, že budou
řešeny pod sp. zn. S – MHMP 98714/2009. Pod to uto sp. zn. bylo pak v říze ní pokračováno.

Ve věcech vede nýc h u Městského soudu v P raze pod sp. zn. 4 Ca 25/2009 byl dne

4.2.2009 pod sp. zn. S – MHMP 146453/2009 vydán příkaz o ulo že ní pokuty ve věci
přestupku, jeho ž se žalobce měl dopustit 31.12.2008 a 1.1.2009. Dne 5.2.2009 vydal správní
orgán I. stup ně příkaz o ulo že ní pokuty pod sp.zn. S – MHMP 148693/2009 ve věci
přestupku ze dne 2.1.2009. Dne 6.2.2009 vydal tento správní orgá n pod sp.zn. S – MHMP
153337/2009 příkaz o ulo že ní pokuty ve věc i přestupku ze dne 4.1.2009. Usnesením ze dne
10.3.2009 správní orgá n I.s tup ně rozhodl o slo uče ní přestupků vedených pod shora
uvedenými spisovými značkami ke spo leč né mu řízení pod sp. zn. S – MHMP 146453/2009.

Z uvede né ho je zře jmé, že správní orgán I. stup ně ved l řízení o předmětných
přestupcích po urč ito u dobu, která činila přibližně tři měsíce, souběžně. Podmínky stano vené
v § 57 odst. 1 záko na o přestupcích pro vedení spo leč né ho řízení tak byly formálně splněny.

K argumentu ža lo va né ho, že nemůže obstát výklad, dle k teré ho by správní orgá n I.
stup ně musel slučovat do již za háje né ho řízení o přestupku stále no vé přestupky, které
obviněný spáchal a hrozilo by tak, že by některé přestupky ne mo hl by být nakonec
projednány z d ůvod u zá nik u odpo věd nos ti, so ud konstatuje, že mo žno st zprostit se povinnosti
projednat př ís luš né přestupky ve společném řízení pro správní orgán nas ta ne prá vě až
v takovém případě, kdy toto nebezpečí sk uteč ně objektivně hro zí. Poslední se shora
uvedených jednání je však da to vá no dnem 31.1.2008, zatímco rozhodnutí o přestupku
ža lo va ný vydal v obou případech až ve druhé po lo vině srpna. Soud tedy argumentaci
ža lo va né ho, že by v p řípadě projednání ve společném řízení hrozilo v d ůsledk u připojování
stá le dalších přestupků ža lobce nebe zp eč í zá nik u odpovědnosti za některé z nic h, nepovažuje
v pro jed ná va né věc i za opodstatněnou a přiléhající s ituac i.

Soud nic mé ně odkazuje na právní ná zor Nejvyššího správního soudu ( dále NSS )
obsažený v rozsudku ze dne 18.6.2009 č.j. 1 As 28/2009-62 zveřejněný pod č. 2248/2011 Sb.
NSS, dle nějž je us t. § 57 odst. 1 záko na o přestupcích po uho u procesní cestou vedoucí
k naplnění ust. § 12 dost. 2 tého ž zákona, jež zakotvuje pro účely trestání sb íhajíc íc h se
přestupků princip absorpce, jeho ž podstata tkví v absorpci sazeb, tedy v tom, že přísnější trest
pohlcuje trest mír ně jš í. Samotné porušení povinnosti obsažené v § 57 odst. 1 záko na o

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 6 4Ca 24/2009

přestupcích tedy nepředstavuje vad u řízení zp ůsob ujíc í ne záko nnos t ro zhod nutí, jestliže správní orgán up la tnil p rinc ip absorpce.

NSS v tomto rozsudku ko ns tato va l, že: „Úprava zákona o přestupcích ve vztahu
k trestání jejich souběhu je však na rozdíl od úpravy trestněprávní neúplná. Zejména pak
neřeší moment, do kdy je přestupky možno považovat za sbíhající se ( podle § 35 odst. 2 tr.
zák. je pro trestné činy tímto mezníkem vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudu I. stupně ),
jakož i důsledky, není-li z jakýchkoli důvodů vedeno společné řízení. Při trestání správních
deliktů týmž správním orgánem se proto přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh
trestných činů. Nutnost aplikovat tento trestněprávní institut vyplývá z obecné potřeby použít
ve prospěch obviněného analogii z trestního práva ve správním trestání všude tam, kde
vzhledem k neexistenci jednotného k odex u správního trestání v českém právním řádu nejsou
výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě
jakéhokoli veřejnoprávního deliktu.“

Trestněprávní doktrína uvádí, že souběh „je dán te hd y, jestliže se pachatel dopustil
dvo u nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý z nic h vyhlášen soudem I. stup ně
odsuzující ro zs udek za podmínky, že tento rozsudek později nabyl právní moc i a že o něm
neplatí fikce neodsouzení“ ( sro v. Šámal – Púry – Rizman p.r.: Trestní záko n. Komentář. I.díl
6, dop lně né a přepracované vydání C.H.Beck Praha, 2004, str. 26 ). Při postihu souběhu
trestných činů se pak dle § 35 zákona č. 140/1960 Sb., tr. zák., ( dále též „předchozí trestní
zákon“ ), ukládá úhrnný nebo souhrnný trest, přičemž tyto tresty „představují pro pac hate le
výhod ně jš í postup, neboť je v nich zo hled ně na skutečnost, že pachatel se dopustil dalšího
tres tné ho činu, aniž byl varo vá n odsuzujícím rozsudkem týkajícím se d řívě jšího tre stné ho
č inu. “ ( tamtéž str. 301 ). Z tého ž usta no ve ní pak p lyne zásada ulo že ní shod né ho trestu za
sbíhající se trestné činy bez ohledu na to, zda je o těchto činech vede no společné řízení či
nikoli. Je zře jmé, že pro trestání souběhu ne ní bezpodmínečně nutné vedení spo lečného ř íze ní,
ale naopak je zcela ne zb ytné použití absorpční zá sad y, tedy vzá je mné posouzení ve škerýc h
souvisejících trestních sazeb.

NSS v cito vaném ro zsudk u uzavírá, že: „Nevedení společného řízení o přestupcích
žalobce by nemuselo prima facie způsobovat vadu řízení dopadající na zákonnost rozhodnutí,
pokud by z těchto navazujících rozhodnutí bylo patrné uplatnění zásad stanovených pro
ukládání trestu za souběh přestupků. Je zřejmé, že pro důsledné použití ustanovení trestního
zákona o souhrnném trestu ( tedy současné zrušení výroku o trestu uloženém pachateli
dřívějším rozhodnutím ) chybí dostatečný právní základ, nicméně není důvodu, proč by se
uvedené principy nemohly s řádným odůvodněním všech souvislostí a sousledností aplikovat,
tedy proč by správní orgán neměl při ukládání následného trestu přihlížet k trestům uloženým
dříve za sbíhající se přestupky.“

V případ ec h vede nýc h u zde jš ího soudu pod sp. zn. 4 Ca 24/2009 a 4 Ca 25/2009 se
jed na lo o sbíhající se přestupky, o nichž se ne ved lo spo lečné řízení, ač pro to byly splněny
záko ne m stano ve né podmínky. Při po so uze ní, jestli má tato vada říze ní za následek
ne záko nno st napad e né ho rozhodnutí je proto třeba zko uma t, zda došlo v napad e né m
rozhodnutí k up latně ní zásady absorpce.

Ža lobc e byl v obou těchto říze níc h uznán vinným ze spáchání přestupku d le § 22 odst.
1 pís m. l) záko na o přestupcích a byla mu ulo že na pokuta ve výši 1.500,- Kč, tedy v dolní
části zákonné sa zb y, a povinnost uhr ad it nák lad y říze ní paušální částkou 1.000,- Kč. Pakliže
by správní orgá n splnil svou záko nno u povinnost a projednal všechny uvedené přestupky v

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 7 4Ca 24/2009

jed no m ř íze ní, nejvyšší mo žná pokuta, kterou by mo hl žalobci udělit, by činila 2.500,- Kč.
Tím, že tuto povinnost porušil, uložil žalobci oběma rozhodnutími pokutu v ce lko vé výši
3.000,- Kč, a povinnost nahradit nák lad y řízení paušálními částkami v celkové výš i 2.000,-
Kč. Tento postup je v rozporu s uvedeným principem absorpce, po něvad ž nijak ne zo hled ňuje
skutečnost, že se pachatel dopustil dalšího přestupku, aniž byl varo ván odsuzujícím
rozhodnutím týkajícím se dř ívě jš ího přestupku. Za takové rozhodnutí nelze považovat př íka z,
proti ně muž podal ža lob ce odpor, neboť tento příkaz ne nab yl právní moci ( sro v. ro vně ž
Draš t ík Antonín: Ukládání tre stněp rá vníc h sa nkc í / trestání dospělých /. In: Jiří Jelínek a
kolektiv, Trestní právo hmotné, Obecná část, Zvláštní část, I. vydání Linde Praha a.s.Praha,
2005, str. 369 a násl. ). Správní orgány obou stupňů se ostatně uplatněním zásady absorpce
při rozhodování o trestu nijak ne zab ýva ly ani v od ůvod ně ní svých ro zhod nutí.

Nad rámec ne zb ytné ho od ůvod ně ní so ud pro úp lnos t uvád í, že rozhodný okamžik pro
up latně ní zásad y absorpce při uk ládá ní sa nk ce se určuje rozdílně, než v případě pos uzo vá ní,
zda se v daném příp adě jed ná o pokračující přestupek nebo nikoli. K naposled uved e né mu
př ípadu NSS v ro zsudk u ze dne 15.8.2012 č.j. 1 As 49/2012-33 jud iko va l, že rozhodným
okamžikem je dle § 12 odst. 11 záko na č. 141/1960 Sb., trestní řád, sdělení obvinění a v řízení
o přestupku analo gick y první procesní úko n správního orgánu dle záko na o přestup cích.
Uvedený ro zd íl je dán od lišno u záko nno u úpra vo u ( sro v. us t. § 35 odst. 2 před c ho zího
trestního zákona a us t. § 12 odst. 11 tr. řádu ) vyjad řujíc í odlišný úče l předmětných
us ta no ve ní, kdy v p řípadě posouzení, zda se jedná o pokračování v nedo vo le né m jed ná ní, je
rozhodné, zda osoba dopouštějící se ned o vo leného jednání obdržela jakékoli formalizovaní
varování o hled ně je ho sk utk u, zatímco pro up latně ní zásady absorpce při ukládání sankce je
rozhodné, zd a již byl vyhlášen odsuzující ro zs udek ( rozhodnutí o přestupku )
s předc há ze jíc ími zákonem stanovenými procesními zá ruka mi zjištění sk utko vé ho stavu.

V projednávané věci, kdy je pro všechny sbíhající se přestupky záko ne m stano vena
horní hranice trestu ve stejné výši by přihlédnutí k princ ip u absorpce ne mo hlo mít za následek
překročení této horní hranic. Jinak by so ud věc posoudil, jestliže by např. správní orgá n sice
všechny přestupky ve společném řízení neprojednal, avšak u dalších rozhodnutí by zmínil
rozhodnutí dříve vydané a no vě ulo že ná sankce by předs ta vo va la po uze jisté na výše ní sankce
ulo že né předchozím rozhodnutím, avšak stále v me zíc h ust. § 12 odst. 2 o p řestup c íc h, tedy
do ce lko vé výše 2.500,- Kč.

Obdobně so ud posoudil opakovaně ulo ženo u povinnost na hrad it nák lad y říze ní
paušální částkou 1.000,- Kč, jestliže správní orgá n po rušil svou povinnost projednat všechny
přestupky ve společném ř íze ní, nemůže nás led ně po osobě, které ulo žil trest, opětovně
požadovat náhradu nák lad ů ř íze ní. V takovém příp adě mo hl správní orgá n např. up ustit od
povinno sti nahradit náklady říze ní d le § 79 odst. 3 záko na o přestupc íc h z d ůvod u zvláštního
zřetele hod né ho, přičemž tímto důvodem by b yla skutečnost, že nák lad y již jed no u ulo že ny
byly a jelikož mě lo být dle záko na vede no společné ř íze ní, nelze je opětovně uložit ( sro v.
Potměšil J., Sporné přestupkové jud ikáty Nejvyššího správního soudu II. 12.7.2010
http//přestupky.blokspot.com/2010/07/sporne-prestupkove-judikaty-nejvyssiho_12.html ).

Soud tedy uzavírá, že se správní orgá n, jak vyplývá z výroku i od ůvod nění
napade né ho ro zhod nutí, při určování výše sa nk ce neřídil zásadou absorpce a uložil žalobci
vyšší sankci, než umožňuje záko n.

Ža lobc e dá le na míta l, že správní orgány rozhodly na základě nesprávně zjiš tě né ho
skutkového stavu. Ža lo va ný d le žalobce při zjišťo vá ní sk utko vé ho stavu vyc há ze l po uze

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 8 4Ca 24/2009

z o zná me ní Městské policie hl. m. Prahy, v nic hž jsou uvedeny nep ra vd ivé údaje stran doby
zas ta ve ní vo zid la. Sám správní orgá n I. stup ně přiznal, že existují rozpory mezi časovými
úda ji v tomto úředním zá zna mu oproti údajům v kamerovém s ys té mu. Zjištěný skutkový stav
tak nebyl p rokázán a existují d ůvod né pochybnosti o tom, že se stal tak, jak je správními
orgány tvr ze no.

Soud po prostudování sp iso vé ho ma teriá lu ko nsta to va l, že správní orgány obou stupňů
ne vyc há ze ly po uze z o zná me ní Městské po lic ie hl. m. Prahy, nýb rž je porovnaly
s obrazovými zá zna my ka mero vé ho s ys té mu. Správní orgá n I. stup ně na podkladě tohoto
šetření ko nstato va l, že tvrze ní žalobce, že na uvede né m místě stál déle než tři minuty právě
z d ůvod u kontroly hlídkou Městské policie hl. m. Prahy, bylo vyvráceno provedenými
důkazními prostředky, a to obrazovými zá zna my z Městského kamero vého systému ( MKS ).
Na těchto zá zna mec h je za zna me ná n p říjezd žalobce, který zastavil a stál s osobním
mo toro vým vo zid lem to v. zn. Škoda Superb s označením TAXI r. z. 6S9 3399 v Pra ze 1 na
ná m. Franze Kafky v úsek u komunikace označeném svislou dopravní značkou IP12 -
„Vyhra ze né parkoviště“ s dodatkovou tab ulko u „Pro dva vo zy Ta xi se so uhla se m sp rá vce Eva
Kvasničková“ nad záko ne m povolenou parkovací dobu tří minut a až poté dochází ke ko ntro le
ř id iče. Těmito záznamy ka mero vé ho systé mu byl s hledá n popis provedený zakročujícími
strážníky Městský policie hl. m. P rahy, kteří v danou dobu prováděli do hled nad dodržováním
zákona, za dostatečně věro hod ný. Není pravdou ža lobco vo tvrzení uved e né v žalobě, že
správní orgá n přiznal existující rozpory me zi časovými úd aji a úředními záznamy oproti
údajům v kamerovém s ysté mu.

Zá zna my z kamero vého systé mu jsou součástí správního spisu a je jimi vyvrácena
rovněž námitka žalobce, že déle než přípustnou dobu stál na vyhra ze né m parkovacím stání
z d ůvod u sep iso vá ní oznámení o přestupku, niko li tedy ze s vobod né ho ro zhod nutí. Jak je ze
zá zna mu patrné, ke kontaktu mezi ža lobce m a strážníky Městské policie hl. m. Prahy došlo po
překročení př íp ustné doby. Ka ždé ža lobco vo deliktní jednání b ylo na místě řešeno strá žník y
Městské po lic ie hl. m. Prahy a je zře jmé, že k tomuto šetření muselo dojít až po uplynutí
časového úsek u vyme ze né ho v rozhodnutí o přestupku, tedy až poté, kdy žalobce dokonal
jed ná ní, za které je postihován. Na zák ladě sk utko výc h zjiště ní sprá vníc h orgánů neexistují
pochybnosti o tom, že žalobce svým jednáním naplnil sk utko vo u podstatu obsa že no u v § 27
odst. 1 pís m. o) záko na o silničním pro vo zu. Vzhledem k tomu so ud považuje ža lobc ův
požadavek, aby byla pro ved e na kalibrace za říze ní ka mero vé ho systému pro zjištění stavu
věci, o ně mž nejsou d ůvod né poc hyb nos ti, za nadbytečný a z hled isk a ža lobc e r yze úče lo vý.
Správní orgány proto správně po važo valy ná vrh na její provedení z hlediska zjištění
skutkového stavu za ned ůvod ný. So ud na základě d ůka zů, které jsou obsahem správního
sp is u, dospěl k zá věr u, že správní orgány tvrze né skutečnosti přesvědčivě prokázaly.

Pokud žalobce na míta l, že jako držitel p latné ho oprávnění k pro vo zo vá ní ta xis lužb y
má nárok na výkon své ho po vo lání a s tím související užívání parkovacích míst stanovišť ta xi,
avšak zmiňo va no u právní úpra vo u taxistanovišť a jejich správců je na něj kladeno další
neod ůvod ně né břemeno povinnost platit měs íč ně správci taxistanoviště znač no u finanční
částku, která ne má oporu v zákoně, ne shleda l so ud tuto ná mitk u d ůvod no u. K této námitce
soud uvád í, že dle § 21a odst. 2 záko na o silniční dopravě Hla vní město Praha ( statutární
města a další obce s počtem obyvatel nad 20.000, dále jen obce ) jsou oprávněny v samostatné
působnosti stanovit obecně zá va zno u vyhláškou obce pro stanoviště vo zide l taxislužby
podmínky pro uzavření smlouvy s p rá vnick ými nebo fyzickými osobami o užívání stanoviště,
podmínky užívání stanoviště a provozní řád upra vujíc í v so ulad u s místními podmínkami
pravidla provozu na stanovišti ta xislužb y vče tně ce no výc h podmínek. P ro vo zní řád vydaný

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 9 4Ca 24/2009

Hlavním městem Prahou jako vyhláška č.18/2006 tak mimo jiného sta no ví, že stanoviště
ta xis lužb y je mo žno užívat po uze na základě smlouvy o užívání sta no višť taxislužby uza vře né
s Technickou správou komunikací hl. m. Prahy nebo sp rá vce m stanoviště taxislužby, a to za
podmínek ve s mlo uvě uvedených. Mo žno st vázat využívání sta no viště ta xis lužb y, tedy
uzavření smlouvy s konkrétní fyzickou či právnickou osobou, na splnění určitých podmínek
tak dá vá obci zákon, přičemž touto podmínkou může být nepoc hyb ně ro vně ž zap la ce ní
úhrady za užívání těchto stanovišť. Soud podotýká, že za tuto mo žno u úhradu získává
provozovatel ta xislužb y p rotihod no tu umožňující mu lépe vyko ná vat je ho výdě leč no u činnost
( může ji však vykonávat i bez to ho to ); ža lobc ův ná zo r, že má jako držitel p latné ho oprávnění
k provo zo vá ní ta xis lužb y nárok na veškeré produkty a služby, které k provozování činnosti
ta xis lužb y potřebuje, ne má v právních předpisech oporu. Žalobce s uvedeným oprávněným
uživatelem vyhra ze né ho parkoviště smlouvu, na jejímž základě by mohl p řed mětné stanoviště
ta xis lužb y užívat, uzavřenu ne mě l. Žalobce tud íž nesp lňo va l podmínky, aby mo hl na
před mětné m stano višti stát nad rá mec výjimky zakot ve né v § 27 odst. 1 p ísm. o) záko na o
silničním pro vo zu.

Námitka žalobce, že se do mníva l, že jeho jednání je oprávněné, je vyvrácena již
žalobcovým tvrzením, v ně mž na míta l nesprávnost systému parkovacích stanovišť ta xis lužb y.
Je tedy nepochybné, že si ža lobce musel být vědom to ho, že svým jednáním se dopouští
porušení zákona o silničním p ro vo zu. So ud při přezkoumávání rozhodnutí o přestupku
nemůže přezkoumávat praxi p rovozu sta no višť TAXI v P ra ze.

Soud uzavírá, že správní orgá n I. stup ně pochybil, když ne ved l o přestupcích žalobce
spo leč né řízení, ač tak ze záko na učinit mě l. Ta to vad a by však ne zp ůsob ila ne záko nno st je ho
rozhodnutí, pokud by při ukládání sankce uplatnil zásadu absorpce. Správní orgán I. stup ně
však zásady absorpce ne up la tnil, čímž zatížil své rozhodnutí vadou zp ůsob ujíc í je ho
ne záko nno st. Od vo lací správní orgán tuto vad u neodstranil, a proto je dán důvod ke zrušení
je ho rozhodnutí.

Je-li žaloba důvodná, so ud napadené rozhodnutí pro ne záko nnos t zruší ( § 78 odst. 1
s.ř.s. ) a záro veň vrátí věc ža lo va né mu k da lš ímu řízení ( § 78 odst. 4 s.ř.s. ). Právním
ná zo re m, který vys lo vil so ud ve zruš ujíc ím ro zs udk u, je v dalším říze ní správní orgán vázán
(§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

O náhradě nák lad ů říze ní b ylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce měl ve věc i
plný úspěch, proto má proti ža lo va né mu právo na náhradu nák lad ů ř íze ní.

Náklad y, které vznikly ža lobc i, jsou tvořeny jednak odměnou je ho právního zástupce,
jednak zaplaceným so ud ním pop la tke m. Nák lad y za zastoupení jsou tvořeny odměnou za dva
úkony právní služby po 2.100,- Kč ( převzetí a příprava zas to upe ní, p íse mné podání soudu –
žaloba ) dle § 9 odst. 3 p ísm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarifu, ve spojení s § 7
advokátního tarifu, a d věma paušálními náhradami hoto výc h výdajů po 300,- Kč dle § 13
odst. 3 advokátního tarifu. Protože advokát je plátcem DP H, zvyšuje se takto vypočtená
částka 4.800,- Kč o částku odpovídající da ni, kterou je tato osoba povinna z od mě na za
zas tupo vá ní a z náhrad ho to výc h výdajů od vést pod le záko na č. 235/2004 Sb., o DP H, ( § 35
odst. 8 s.ř.s. ). Částka daně vypočtená dle § 37 p ísm. a) a § 47 odst. 3 zákona o DPH činí 960,-
Kč. Ža lob ce dála zaplatil so ud ní pop latek ve výš i 2.000,- Kč. Ža lobc i je přiznána náhrada
nák lad ů řízení v celkové výš i 7.760,- Kč.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 10 4Ca 24/2009

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týd nů ode
dne je ho do ruče ní. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u
Nejvyššího správního so ud u, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační
stížnosti ro zhod uje Nejvyšší správní so ud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím d ne, který se svým
označením s hod uje se d nem, který určil počátek lhůty (den doručení
rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, ned ě li nebo svátek, je
posledním dnem lhůty nejblíže násled ující pracovní de n. Zmeškání lhůty k
podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat po uze z d ůvod ů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a
kro mě obecných náležitostí podání musí ob sa ho vat označení ro zhod nutí, proti
ně muž směřuje, v jakém rozsahu a z jak ýc h d ůvod ů jej stě žo va te l napadá, a
úda j o to m, kdy mu b ylo rozhodnutí doručeno.

V říze ní o kasační stížnosti mus í být stě žo va te l za sto upe n ad vokáte m; to
neplatí, má-li stě žo vate l, je ho zaměstnanec nebo člen, který za něj jed ná nebo
jej zas tup uje, vysokoškolské právnické vzdě lá ní, které je pod le zvláštních
zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní pop la tek za kasační stížnost vyb írá Nejvyšší správní so ud. Va riab iln í
symbol pro zaplacení soudního pop latk u na úč et Nejvyššího správního soudu
lze získ at na je ho internetových stránkách: www. ns so ud.c z.

V Pra ze dne 29. listopadu 2012

Mgr. Da na Č e r n o v s k á v. r.

sa moso udk yně

Za správnost vyho to ve ní: He le na Barto ňo vá