36 A 42/2012-32
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Haplové a soudců JUDr. Evy Lukotkové a JUDr. Jany Kubenové, v právní věci žalobce O. R., nar. …………….., st. příslušnost …….., t.č. bytem ……………………., zast. JUDr. Filipem Mochnáčem, advokátem se sídlem Heršpická 5, P.O.Box 53, 639 53 Brno, proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, oddělení pobytu cizinců, Jihomoravský kraj, Hněvkovského 30/65, 617 00 Brno, o žalobě proti nečinnosti správního orgánu,
takto:
O d ů v o d n ě n í :
Krajskému soudu v Brně byla dne 6.9.2012 doručena žaloba datovaná dne 5.9.2012, v níž žalobce namítá, že 14.2.2012 podal žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR za účelem podnikání, která byla zaevidována pod č.j. OAM-8558/DP-2012, kterou postupně doplnil všemi potřebnými náležitostmi. Žalobce odkazuje na ust. § 71 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a dále namítá, že i pokud by na projednávaný případ dopadalo ust. § 169 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), je zřejmé, že lhůta pro vydání rozhodnutí žalovaného již marně uplynula. Žalobce dále uvádí, že se po marném uplynutí lhůty v souladu s ust. § 80 správního řádu obrátil dne 2.8.2012 na nadřízený správní orgán, tj. ministra vnitra ČR s podnětem k učinění opatření proti nečinnosti žalovaného. Nadřízený správní orgán však na podnět žalobce do dne podání žaloby nijak nereagoval. Vzhledem k uvedenému postupu došlo a dochází k neoprávněnému zásahu do práv žalobce, přičemž je zřejmé, že žalovaný nevydáním rozhodnutí ve věci samé ve shora uvedené zákonem stanovené lhůtě zůstává nečinný. Žalobce proto navrhuje, aby soud vydal rozsudek, kterým by uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí ve věci v řízení o žádosti žalobce vedeným pod č. j. OAM-8558/DP-2012 a dále povinnost nahradit žalobci náklady řízení.
Dne 17.10.2012 došlo soudu vyjádření žalovaného, v němž žalovaný uvádí, že žalobce žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání podanou dne 15.2.2012 postupně dokládal potřebnými náležitostmi a za účelem řádného zjištění skutečného stavu věci žalovaný dne 10.8.2012 předvolal žalobce k výslechu na 30.8.2012, o čemž byla informována jeho zmocněná zástupkyně, která převzala vyrozumění dne 21.8.2012. Vzápětí dne 6.9.2012 podal žalobu na nečinnost, tedy v době, kdy mu a zmocněné zástupkyni ve správním řízení bylo známo, že správní orgán není ve věci nečinný. Podle žalovaného byla žaloba na nečinnost v této věci podána účelově, v době podání žaloby probíhalo řízení a žalovaný správní orgán činil úkony, z nichž bylo zřejmé, že o žádosti žalobce bude rozhodnuto. Žalobce navíc ani nevyčkal na rozhodnutí nadřízeného orgánu o jeho návrhu na provedení opatření proti nečinnosti. Náklady řízení žalovaný nepožaduje, navrhl, aby bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a vyslovil souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a navrhl soudu zamítnout žalobu jako nedůvodnou.
V replice k vyjádření žalobce namítá, že žalovaný nesprávně vykládá pojem nečinnosti správního orgánu, který je podle něho v případě, pokud je správní orgán zcela pasivní. S tímto názorem žalobce nesouhlasí a cituje z článku JUDr. Kateřiny Frumarové, Ph.D. Tam vyslovena definice pojmu nečinnosti je obecně přijímaná a dopadá na projednávanou věc. Žalobce netvrdí, že správní orgán je absolutně nečinný, ale nečinný v tom smyslu, že se dopouští neodůvodněných průtahů ve správním řízení, kdy, ač provede nějaký úkon, dávno porušil svoji zákonnou povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé v zákonem uložené lhůtě. Žalobu v projednávané věci nelze posoudit jako účelovou, žalovaný zákonem stanovené povinnosti neplnil a neplní a je nepochybné, že je nečinný. Řízení u žalovaného bylo zahájeno dne 15.2.2012, žalovaný přistoupil k předvolání žalobce ve věci teprve dne 10.8.2012, žaloba byla podána dne 6.9.2012, takže naopak postup žalovaného je možno označit za ryze účelový, kdy se žalovaný snaží vzbudit dojem, že není absolutně nečinný ani ve smyslu jeho definice pojmu nečinnosti, kterou zastává v projednávané věci, a která je nesprávná. O podnětu žalobce k učinění opatření proti nečinnosti žalovaného ze dne 2.8.2012 nadřízený orgán nerozhodl do podání repliky dne 6.11.2012. Vyslovil souhlas, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání.
Dne 27.2.2013 žalovaný zaslal soudu rozhodnutí ze dne 28.1.2013, č.j. OAM-8558-41/DP-2012, kterým žalovaný rozhodl žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu podanou žalobcem tak, že žalobci prodloužil platnost k povolení k dlouhodobému pobytu s platností od 19.4.2012 do 18.4.2014.
Podle ust. § 81 odst. 1 soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Podle odst. 3 téhož paragrafu, soud zamítne žalobu, není-li důvodná.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu, č.j. 1 ANS 4/2008-62 ze dne 25.6.2008 „řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu nelze zastavit podle § 47 písm. b) s.ř.s. z důvodu uspokojení navrhovatele po podání žaloby. Pokud bylo po zahájení soudního řízení vydáno rozhodnutí či osvědčení, čímž došlo k ukončení tvrzené nečinnosti správního orgánu, a žalobce nevzal žalobu zpět, soud ji zamítne podle § 81 odst. 3 s.ř.s. Pro tento případ je žalobce povinen nést nepříznivý následek svého procesního neúspěchu v podobě povinnosti uhradit žalovanému náklady řízení (§ 60 odst. 1 s.ř.s.). I zde se však může uplatnit pravidlo § 60 odst. 7 s.ř.s. (nepřiznání náhrady nákladů řízení z důvodů hodných zvláštního zřetele).“ (NSS EJ 366/2008).
Ze shora uvedeného je prokázáno, že žalovaný dne 28.1.2013, tj. ke dni rozhodnutí soudu, rozhodl o žádosti žalobce.
Soud proto ve smyslu ust. § 81 odst. 3 s.ř.s. žalobu zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., ale úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nežádal, tudíž nepřichází v úvahu uplatnění pravidla podle § 60 odst. 7 s.ř.s.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Brně dne 28. února 2013
JUDr. Milada Haplová, v.r.
předsedkyně senátu