29 Af 8/2011- 108

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 2 - 29 Af 8/2011

„zákon o správních poplatcích“), správní poplatky za rok 2007 za vydání povolení loterie a
jiné podobné hry. Proti platebním výměrům podal žalobce včas odvolání, která dne 22. 11.
2010 žalovaný napadenými rozhodnutími č.j. 16014/10-1400-705679 (ve věci plateb. výměru
č. 4/2010 a vyměřeného spr. poplatku 3.488 Kč v případě provozované hry pomocí tech.
zařízení POKER MATE a TEXAS HOLD), č.j. 16013/10-1400-705679 (ve věci plateb.
výměru č. 2/2010 a vyměřeného spr. poplatku 10.000.000 Kč v případě provozované hry
pomocí elektromechanických rulet a uzavřených lokálních multiruletových systémů) a č.j.
16015/10-1400-705679 (ve věci plateb. výměru č. 3/2010 a vyměřeného spr. poplatku

10.000.0 Kč v případě provozované hry pomocí centrálních loterních systémů
s interaktivními videoloterními terminály) zamítl a rozhodnutí správce poplatku potvrdil.
Proti napadeným rozhodnutím podal žalobce včas celkem tři samostatné žaloby (pod sp. zn.
29 Af 8/2011 ve věci plateb. výměru č. 4/2010, sp. zn. 29 Af 9/2011 ve věci plateb. výměru č.
2/2010, sp. zn. 29 Af 10/2011 ve věci plateb. výměru č. 3/2010). Každou z nich napadal jedno
z výše uvedených rozhodnutí žalovaného. Napadená správní rozhodnutí se týkala stejných
období, lišila se pouze druhem hry, za které byly správní poplatky vyměřeny. Jelikož
napadená rozhodnutí spolu úzce skutkově souvisela, zdejší soud usnesením ze dne 8. 10.
2012, č. j. 29 Af 8/2011-98, 29 Af 9/2011-94 a 29 Af 10/2011-104, žaloby spojil
ke společnému projednání pod sp. zn. 29 Af 8/2011.

Obsahem připojeného správního spisu, který je veden pro všechny spojené věci, jsou
mimo jiné prvostupňová i druhostupňová rozhodnutí správních orgánů, výzva k odstranění
pochybností ze dne 20. 1. 2010, č. j. 5794/10/336961705509, protokoly o ústních jednáních,
zprávy o výsledku vytýkacího řízení, a také odvolání žalobce. Z těchto materiálů a
připojeného správního spisu vyplynuly pro zdejší soud následující podstatné skutečnosti:
Žalobce podal správci poplatku dne 27. 2. 2008 dle ust. § 28 zákona o loteriích „Vyúčtování
provozu loterií za rok 2007“, které obsahovalo souhrnné údaje (za všechny hry provozované
žalobcem) o vsazených částkách, vyplacených výhrách a propočtu správního poplatku dle
položky 21 Sazebníku ve výši 10.000.000 Kč. Dne 21. 1. 2010 vyzval výzvou ze dne

20.1.2010 (viz shora) dle § 43 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve
znění platném pro projednávanou věc (dále jen „ZSDP“), správce poplatku žalobce, aby
doplnil podané vyúčtování ve smyslu ust. § 50 odst. 3 zákona o loteriích tak, aby údaje o
vsazených částkách, vyplacených výhrách a propočtu správního poplatku rozlišil dle
jednotlivých her. Konkrétně stanovil, aby uvedené údaje rozdělil dle těchto tří druhů her:
1) sázkové hry provozované pomocí elektromechanických rulet a uzavřených lokálních
multiruletových systémů, 2) sázkové hry provozované pomocí centrálních loterních systémů
s interaktivními videoloterními terminály, 3) sázkové hry provozované pomocí elektronických
karetních stolů. Žalobce na výzvu odpověděl dne 19. 2. 2010. Ve svém vyjádření vyslovil
nesouhlas s danou výzvou a požádal správce poplatku o ověření její neplatnosti. S rozlišením
her dle tří výše zmíněných druhů nesouhlasil, nicméně z procesní opatrnosti požadované
údaje doplnil. Zprávu o výsledku vytýkacího řízení správce poplatku projednal s žalobcem
dne 17.5.2010, k uvedené „Zprávě“ se žalobce písemně vyjádřil dne 31.5.2010. Doplněnou
„Zprávu“ předal správce poplatku žalobci dne 22.6.2010. Na základě provedeného vytýkacího
řízení následně správce poplatku vydal platební výměry na správní poplatek za jednotlivé
druhy her ve výši 10.000.000 Kč, 10.000.000 Kč a 3.488 Kč. Platební výměry žalovaný
potvrdil napadenými rozhodnutími a odvolání žalobce zamítnul.

Žalobce podal proti výše označeným rozhodnutím žalovaného včas žaloby. Žalobce
považoval napadená rozhodnutí za nezákonná a řízení jim předcházející za stižené vadami.
Žalovaný vadně aplikoval právní předpisy na zjištěný skutkový stav věci, přičemž i skutkový
stav chybně posoudil. Kromě obecných připomínek žalobce vymezil následující námitky:

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 3 - 29 Af 8/2011

(1) Žalovaný v odůvodnění napadených rozhodnutí uvedl, že podkladem pro vydání
platebních výměrů byly čtyři konkrétní povolení provozu loterie vydaná Ministerstvem
financí, když si vyložil věc tak, že správní poplatek má být vyměřen za každou loterii či hru
povolenou MF ČR dle § 50 odst. 3 zákona o loteriích samostatně. Žalobce však nerozuměl
tomu, proč žalovaný z desítky povolení vybral zrovna tato konkrétní.

(2) Správní poplatek byl nesprávně vyměřen více platebními výměry, místo toho, aby byl
vyměřen pouze jedním. Měl být tedy aplikován stejný postup jako v minulosti dle položky 20
písm. d) Sazebníku zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích (dále jen „starý zákon o
správních poplatcích), když za všechna povolení provozovaných loterií a jiných podobných
her, jež nebylo možno podřadit pod písm. a), b), a c) položky 20 Sazebníku, byly žalobci
vyměřeny poplatky vždy jen jedním souhrnným platebním výměrem.

(3) Dle položky 21 písm. b) Sazebníku zákona o správních poplatcích se správní poplatek
vyměřuje za vydání povolení číselné loterie podle § 2 písm. c) zákona o loteriích, sázkové hry
podle § 2 písm. f) zákona o loteriích, sázkové hry podle § 2 písm. h) zákona o loteriích,
sázkové hry podle § 2 písm. j) zákona o loteriích, sázkové hry podle § 2 písm. k) zákona o
loteriích, nebo loterie a jiné podobné hry podle § 50 odst. 3 zákona o loteriích za každý rok ve
výši 10 %, nejméně Kč 1 500, nejvýše Kč 10 000 000. Dle žalobce je na základě tohoto
ustanovení možno vyměřit poplatek za 6 možných druhů her (1. číselné loterie dle § 2 písm.
c), 2. sázkové hry dle § 2 písm. f), 3. sázkové hry dle § 2 písm. h), 4. sázkové hry dle § 2
písm. j), 5. sázkové hry dle § 2 písm. k) a 6. loterie a jiné podobné hry dle § 50 odst. 3 zákona
o loteriích). Tedy, že za loterie a jiné podobné hry povolené podle § 50 odst. 3 lze vyměřit jen
jeden správní poplatek, bez ohledu na počet druhů jednotlivých dílčích her (loterií), a na to,
kolik povolení k jejich provozování bylo žalobci vydáno. Jinak řečeno, že za všechny loterie a
jiné podobné hry povolené Ministerstvem financí ČR podle § 50 odst. 3 zákona o loteriích se
vyměřuje souhrnně jeden poplatek, a nikoliv za každou jednotlivou hru, jak to učinil
žalovaný. Podle žalobce rozlišuje zákon o loteriích celkem 12 druhů her, když 11 z nich je
výslovně v zákoně popsaných (viz § 2 písm. a) až k) cit. zák.) a 12. druh hry je uveden v ust.
§ 50 odst. 3 zákona o loteriích, jenž je povolován výhradně MF ČR. Těchto 12 druhů her
podléhá režimu správního poplatku dle položky 21 Sazebníku zákona o správních poplatcích.

(4) Prvoinstanční orgán ve výzvě k odstranění pochybností ze dne 20.1.2010 chybně
aplikoval § 4 odst. 2 zákona o loteriích. Vznikla tak pochybnost, zda vůbec žalobci vznikla
povinnost stanovená výzvou a co konkrétně po něm bylo požadováno. V tomto případě došlo
k tomu, že žalobci byla stanovena poplatková povinnost nad rámec zákona, ačkoliv podle
Ústavy ČR (dále jen „Ústava) i Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) lze
aplikovat státní moc jen v mezích a způsoby, které stanoví zákon, a správce poplatku
překročil rozsah zákonného pojetí správního poplatku, neboť daně a poplatky lze ukládat jen
na základě zákona (čl. 11 odst. 5 Listiny).

(5) Jsou dvě možné interpretace položky 21 písm. b) Sazebníku zákona o správních
poplatcích (podle 1. má být ve smyslu zákona o loteriích vydán 1 platební výměr a správní
poplatek v něm vyměřen souhrnně, jelikož jde o 1 poplatkovou povinnost subjektu – jak bylo
v minulosti; podle 2. nevychází zákon o správních poplatcích ze zákona o loteriích, a proto
lze připustit i výklad o vyměření správního poplatku za každý typ hry - jednak za vydané
povolení dle § 2 písm. j) a jednak za povolení dle § 50 odst. 3 zákona o loteriích). V tom
případě měl být v souladu s judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu
použit výklad příznivější pro soukromý subjekt. Povinnosti mohou být ukládány jen na

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 4 - 29 Af 8/2011

základě zákona a v jeho mezích, avšak správce poplatku nepostupoval v souladu se zákonem,
když aplikoval pro žalobce nevýhodný výklad, a tedy ho zatížil poplatkovou povinností nad
rámec zákona, což je v rozporu i s § 2 odst. 1 ZSDP a čl. 11 odst.1 a 5 Listiny.

(6) Ve vytýkací výzvě ze dne 20.1.2010 uložil správce poplatku žalobci povinnosti, které
ust. § 28 odst. 2 zákona o loteriích neukládá, resp. nestanoví žádné rozlišování údajů dle
jednotlivých her ani způsob propočtu správního poplatku. Svůj postup a právní názor správce
poplatku neodůvodnil ani ve výzvě z 20.1.2010, ani v platebních výměrech. Dle § 40 odst. 2
ZSDP lze daňové přiznání nebo hlášení účinně podat jen na tiskopise vydaném Ministerstvem
financí ČR. Lze považovat za prokázané, že ministerstvo tiskopis pro vyúčtování správního
poplatku nevydalo. Osoba, která provozuje loterijní a jiné hry, tak nemůže účinně podat
vyúčtování z provozu takové hry, sloužící jako podklad pro vyměření správního poplatku.
Tento stav není zaviněn poplatníkem, a nemůže mu tak být kladen k tíži. Správce daně proto
nemůže ve vyměřovacím řízení až do vydání tiskopisů ministerstvem přistoupit k vytýkacímu
řízení či k vyměření poplatku podle pomůcek. Do doby vydání tiskopisů tedy nemá správce
daně zákonný nástroj, který by mu umožnil rozporovat vypočtený rozdíl mezi vsazenými
částkami a výhrami vyplacenými sázejícím. Opačný postup by znamenal ukládání platební
povinnosti vůči státu v rozporu se zákonem. Správcem poplatku vyžadované rozlišení údajů
obsažených ve vyúčtování dle jednotlivých her nevyplývá z právních norem a jeho postup tak
nemá oporu v platném právním řádu.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti žalobce navrhl soudu, aby rozhodnutí žalovaného zrušil.

Žalovaný v písemných vyjádřeních k žalobám ze dne 14. 4. 2011 setrval na svém
dosavadním stanovisku uvedeném v napadených rozhodnutích a uvedl, že je třeba od sebe
jasně odlišovat právní úpravu tehdejší a současnou. Položka 20 písm. d) Sazebníku starého
zákona o správních poplatcích neupravovala maximální výši poplatku, a bylo tedy možno jej
vyměřit jedním platebním výměrem. Správní poplatek dle současného zákona o správních
poplatcích a ust. § 50 odst. 3 zák. o loteriích nemůže být vyměřen souhrnně jedním platebním
výměrem, nýbrž tolika, kolik je druhů her, k jejichž provozu vydalo Ministerstvo financí ČR
povolení. Správci poplatku vznikly v rámci samovyměření poplatku pochybnosti o obsahu
podaného vyúčtování a správně proto postupoval výzvou dle ust. § 43 ZSDP. Nelze
zaměňovat obsahové a formální náležitosti podle ust. § 28 zákona o loteriích tak, jak to učinil
žalobce. Správce poplatku nevyzýval žalobce výzvou dle § 28 zákona o loteriích k doplnění
formálních náležitostí, nýbrž se snažil ověřit správnost vyúčtování. Co se týče námitky, že
v rámci odůvodnění byly uvedeny pouze čtyři povolení Ministerstva financí ČR z celé řady,
žalovaný uvedl, že byl v napadených rozhodnutích užit demonstrativní výčet žalobci
udělených povolení. Je zřejmé, za kterou povolenou hru byl správní poplatek vyměřen a jaké
řízení bylo napadenými rozhodnutími ukončeno. Žalovaný přisvědčil námitce žalobce, že
odkaz na ust. § 4 odst. 2 zákona o loteriích nebyl ve výzvě k odstranění pochybností na místě.
Žalovaný byl však přesvědčen, že z průběhu řízení bylo zcela zřejmé, jaké pochybnosti
v uvedené výzvě správci poplatku vznikly. Nadbytečnost odkazu na ust. § 4 odst. 2 zákona o
loteriích nemohla způsobit nezákonnost dané výzvy. Na ust. § 4 odst. 2 zákona o loteriích
nebyly platební výměry ani napadená rozhodnutí vystavěny. Žalovaný nezjistil závady
v předchozím postupu obou správních orgánů, v dalším odkázal na žalobou napadená
rozhodnutí a soudu navrhl, aby žalobu zamítl jako nedůvodnou.

Žalobce podal dne 13. 4. 2012 k vyjádřením žalovaného repliky, ve kterých uvedl, že z vyjádření žalovaného nevyplynulo, jak se projevila změna právní úpravy, a ani proč by mělo

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 5 - 29 Af 8/2011

být podle nové právní úpravy vydáváno více platebních výměrů. Rovněž ze zavedení
maximální výše poplatku v položce 21 Sazebníku nikterak nevyplynulo, že by mělo být
vydáváno více platebních výměrů. Žalobce trval na tom, že správce poplatku měl v případě
her povolených dle § 50 odst. 3 zákona o loteriích vyměřit jen 1 souhrnný správní poplatek,
když žalobce splnil veškeré obsahové náležitosti vyúčtování dle ust. § 28 odst. 2 zákona o
loteriích, přitom ale žalobce nesouhlasil s rozlišením formálních a obsahových náležitostí tak,
jak to učinil žalovaný. Z napadených rozhodnutí nevyplynulo, že čtyři povolení ministerstva
financí, uvedená v odůvodnění, jsou pouze demonstrativním výčtem. I kdyby tomu tak bylo,
žalovaný nikterak neodůvodnil, proč použil zrovna tato konkrétní. Jak konstatoval i žalovaný,
odkaz na ust. § 4 odst. 2 zákona o loteriích, uvedený ve výzvě k odstranění pochybností,
nebyl na místě. Jelikož výzva nebyla zdůvodněna odkazem na jiný právní předpis (což ani být
nemohla, jelikož povinnost vyžadovanou správcem poplatku žádný právní předpis nestanoví),
správce poplatku vyžadoval po žalobci splnění povinnosti, kterou nebyl vůbec oprávněn
požadovat. V dalším žalobce setrval na názorech obsažených v žalobách.

Krajský soud nařídil na den 30. 10. 2012 k projednání věci ústní jednání, při kterém
zástupce žalobce setrval na dosavadní argumentaci, žalovaný se k jednání po předchozí
omluvě nedostavil.

Dříve, než se Krajský soud v Brně mohl zabývat důvodností žaloby, zkoumal, zda jsou
ve věci splněny podmínky řízení. Přitom dospěl k názoru, že žaloba byla podána v zákonné
dvouměsíční lhůtě ve smyslu ust. § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou ve
smyslu ust. § 65 odst. 1 s. ř. s. a jde o žalobu přípustnou (§ 68 a § 70 s. ř. s.).

Krajský soud v Brně přezkoumal všechna napadená správní rozhodnutí, jakož i řízení
předcházející jejich vydání, a to v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a
právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 71 odst. 1 a § 75 odst. 1
a 2 s. ř. s.).

Žaloba není důvodná.

Žalobce své žalobní námitky směřoval proti rozhodnutím prvostupňového správního
orgánu i proti rozhodnutím žalovaného. Odvolací námitky uplatněné v odvolání proti
prvostupňovým správním rozhodnutím byly z převážné části obdobné, jako námitky
uplatněné v žalobách. Odvolacími námitkami se žalovaný řádně zabýval v odůvodnění svých
rozhodnutí. S jeho hodnocením se ztotožnil i Krajský soud v Brně, a na tato jeho odůvodnění
rozhodnutí odkazuje.

Stěžejní námitkou žalobce bylo právní posouzení či výklad položky 21 písm. b)
Sazebníku správních poplatků ve spojení s ust. § 50 odst. 3 zákona o loteriích, popř. i ve
vztahu k ust. § 2 zák. o loteriích (vše ve znění platném pro projednávanou věc). Zákon o
loteriích v ust. § 2 písm. a) až k) demonstrativně vymezuje jednotlivé druhy loterií a jiných
podobných her. Současně v ust. § 50 odst. 3 zákon o loteriích zmocňuje Ministerstvo financí
ČR k povolování dalších druhů loterií a jiných her, které nejsou v zákoně upraveny, s tím, že
v povolení budou všechny podmínky jejich provozování podrobně stanoveny. Položka 21
písm. b) Sazebníku upravuje poplatek za vydání povolení číselné loterie či sázkové hry dle
ust. § 2 písm. c), f), h), j), k) nebo za vydání povolení loterie a jiné podobné hry podle ust. §
50 odst. 3 zákona o loteriích za každý rok. Z gramatického, systematického a logického
výkladu vyplývá, že ministerstvo může na základě zmocnění dle ust. § 50 odst. 3 cit. zák.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 6 - 29 Af 8/2011

postupně rozšiřovat demonstrativní výčet druhů loterií a jiných podobných her uvedený v ust.
§ 2 zákona o loteriích o nové druhy her. Technologie využívané v dané oblasti (loterií a
obdobných her) jsou předmětem neustálého vývoje, a není tak v silách zákonodárce
dostatečně rychle reagovat změnou legislativy na aktuální vývoj. Naopak zmocnění dle ust. §
50 odst. 3 cit. zák. dává logicky možnost ministerstvu financí pružně reagovat na vývoj
v oblasti loterií a jiných podobných her a v podstatě aktualizovat výčet her uvedený v ust. § 2
zák. o loteriích, když taxativní výčet všech druhů loterií a jiných podobných her prozatím
nelze z výše uvedených důvodů do zákona vtělit. Je proto třeba zachovat zákonnou možnost
výčet her aktualizovat prostřednictvím povolení ministerstva financí. Přitom platí, že
ministerstvo financí tak činí v povolení, v němž musí podrobně stanovit všechny podmínky
k provozování nově povolené hry. V tomto lze dále odkázat i na nález Ústavního soudu ze
dne 13. 9. 2007, sp. zn. I. ÚS 643/06: „Snaha státu maximalizovat fiskální výnosy je zcela
legitimní a ústavním pořádkem aprobovaná, avšak musí respektovat předem jasně daný
zákonný rámec, jinak dochází k ústavně neaprobovatelnému zásahu do vlastnického práva v
rozporu s čl. 11 odst. 5 Listiny. Veřejná moc nemůže využívat nejasnost právní úpravy, kterou
sama vyvolala“.

Logicky ani systematicky by pak nedávalo smysl a rozhodně to nebylo ani úmyslem
zákonodárce, aby veškeré nové druhy her, které nejsou upraveny v ust. § 2 zákona o loteriích,
nýbrž které by byly v budoucnu povoleny ministerstvem financí na základě zmocnění v ust.
§ 50 odst. 3 zákona o loteriích, podléhaly souhrnně jen jednomu správnímu poplatku dle
položky 21 Sazebníku. Takový výklad by vedl pouze k obcházení zákona a snaze poplatníků
veškerou svoji činnost a jednotlivé druhy loterií a podobných her podřazovat pod ust. § 50
odst. 3 zákona o loteriích, což by mělo za následek zpoplatnění jen jedním poplatkem. Bez
ohledu na počet her a základ poplatku by tedy poplatníci odvedli na správním poplatku vždy
jen jedenkrát max. 10.000.000 Kč, protože v položce 21 písm. b) Sazebníku je současně
stanoveno omezení – maximální horní hranice správního poplatku za každý rok za vydání
povolení loterie nebo jiné podobné hry. V daném případě byly poplatky vyměřeny na základě
předem daného zákonného rámce. Posuzovaná právní úprava nebyla nejasná, nýbrž pouze
otevřená tak, aby mohly správní orgány reagovat na nově vzniklé situace. I v bodě 3.
poznámek k uvedené položce Sazebníku je mimo jiné upřesněno, že poplatek se vyměřuje
s přihlédnutím k podmínkám uvedeným ve vydaném povolení MF ČR, z čehož plyne
závislost poplatku na tom či onom povolení konkrétní loterie nebo hry.

Lze tedy konstatovat, že za vydání povolení ke každé loterii nebo hře podle ust. § 50
odst. 3 zákona o loteriích je možno vyměřit samostatný správní poplatek dle položky 21 písm.
b) Sazebníku. Tuto úvahu nepřímo potvrzuje i Nejvyšší správní soud v řadě rozhodnutí, např.
rozsudku ze dne 12. 12. 2008, č. j. 5 Afs 38/2008 – 139: „Zároveň je třeba konstatovat, že
správní spis, jak byl předložen Nejvyššímu správnímu soudu, neobsahuje dostatečné podklady
pro posouzení, zda v daném případě všech 175 zařízení, na jejichž provozování bylo
stěžovateli vydáno 175 povolení, a za něž žalovaný vyměřil 175 samostatných správních
poplatků, skutečně představuje z hlediska zákona o loteriích (a tudíž i zákona o správních
poplatcích) jedinou hru (tj. elektromechanickou ruletu), či zda se ve skutečnosti jedná o více
navzájem se odlišujících her, případně jaký byl počet těchto povolených her provozovaných
stěžovatelem v roce 2004. Toto posouzení tedy bude úkolem správních orgánů v dalším
řízení“. Je vždy na správních orgánech, aby posoudily jednotlivá povolení udělená
poplatníkovi, a aby určily na kolik her byla uvedená povolení vydána. Na základě toho pak
mohou vyměřit správní poplatek zvlášť za každou hru. Ze správního spisu vyplývá, že
v daném případě při posuzování jednotlivých druhů her postupoval správce poplatku
v souladu s Metodickým návodem Ministerstva financí ČR ze dne 1. 6. 2009, který rozlišuje
hry podle ust. § 50 odst. 3 zákona o loteriích na: 1) sázkové hry provozované pomocí
elektromechanických rulet a uzavřených lokálních multiruletových systémů, 2) sázkové hry

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 7 - 29 Af 8/2011

provozované prostřednictvím sítě Internet, 3) sázkové hry provozované pomocí centrálních
loterních systémů s interaktivními terminály, 4) sázkové hry provozované prostřednictvím
uzavřených lokálních herních systémů (triple Player, Royal Games, Max Power), 5) sázkové
hry provozované pomocí elektronických karetních stolů (Texas Hold´em, Black Jack), 6)
sázkovou hru e-dostihy a 7) sázkovou hru Gotes s tím, že případné nově definované hry
budou do tohoto návodu zapracovány. Návod byl doplněn stanoviskem ze dne 8. 8. 2009, že
správní poplatek z provozování loterií a jiných podobných her povolených podle ust. § 50
odst. 3 zákona o loteriích je nutno vyměřit vždy za určitou povolenou hru, a to u dosud
nevyměřených správních poplatků. Správce poplatku v daném případě vyzval žalobce, aby
rozlišil údaje o vsazených částkách, vyplacených výhrách a propočtu správního poplatku dle
her druhu č. 1), 3) a 5). Metodický návod i postup správce poplatku, resp. žalovaného, je
v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2008, č. j. 5 Afs 38/2008 -
- 7 -39, který stanoví, „že poplatek je nutno vyměřit vždy za určitou povolenou hru bez ohledu
na to, v kolika provozovnách či zařízeních je tato hra provozována a na základě kolika
povolení je tato hra provozována, pokud se stále jedná o tutéž hru.“ Je na správních
orgánech, aby vyčlenily (resp. definovaly) z povolení udělených ministerstvem financí
provozovateli další druhy her kvalitativně srovnatelné s těmi, které jsou uvedeny v ust. § 2
zákona o loteriích, a které tak mohou být samostatně předmětem správního poplatku.
Stanovení jednotlivých her patří do oblasti správního uvážení, které soudu přísluší posuzovat
pouze do té míry, zda nepřekročilo meze stanovené zákonem. V daném případě postupoval
správce poplatku na základě správního uvážení podpořeného stanoviskem Ministerstva
financí ČR, v souladu se zákonem a své rozhodnutí řádně odůvodnil, přičemž použité správní
úvahy nevybočily ze zákonných mezí a ani netrpěly vnitřním logickým rozporem. Je však
pravdou, že žalobce proti tomuto postupu správních orgánů a definování jednotlivých her
přímo nebrojil, žalobní body směřoval proti výkladu shora citovaných ustanovení právních
předpisů a zpoplatnění her.

Z judikatury, na kterou odkazoval žalobce, nelze v nyní posuzované věci činit
jednoznačné závěry tak, jak to učinil žalobce. Nález Ústavního soudu ze dne 13. 9.2007, sp.
zn. I. ÚS 643/06, se týkal globálního zajištění celního dluhu a řešil především definici tohoto
zajišťovacího institutu. V rozsudku ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005, Nejvyšší správní
soud zrušil rozhodnutí krajského soudu pro nepřezkoumatelnost a k meritu věci se
nevyjadřoval. Nález Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. IV. ÚS 666/02, se týkal
pojmu uložení daňové povinnosti, kdy předmětem zdanění byl jeden a tentýž příjem, který byl
zdaněn dvakrát. V této souvislosti Ústavní soud vyslovil názor, že když právo umožňuje dvojí
výklad, nelze při řešení případu pominout, že na poli veřejného práva mohou státní orgány
činit pouze to, co jim zákon výslovně umožňuje. Obdobný názor vyslovil i Nejvyšší správní
soud v rozsudku ze dne 16. 10. 2008, č. j. 7 Afs 54/2006: „V konfliktu dvou výkladů, z nichž
oba jsou možné, z určitých úhlů pohledu rozumné a nikoli nepřesvědčivé, a přitom vedou
k odlišným závěrům, nutno vzhledem k okolnosti, že se jedná o výklad norem daňového práva
hmotného, zakládajících povinnost soukromé osoby poskytnout státu plnění bez protiplnění,
dát z důvodu ochrany ústavních principů právní jistoty a předvídatelnosti právní regulace
přednost tomu z nich, který je ve prospěch soukromé osoby, a to přesto, že se v daném případě
nepochybně jedná o výklad jdoucí proti základním strukturálním principům a ekonomickým
funkcím daně z přidané hodnoty a stěžovatele neodůvodněně zvýhodňující oproti jiným
plátcům DPH.“ Je třeba zdůraznit, že v nyní projednávané věci se nejedná o dvojí zdanění
jednoho příjmu, nýbrž o zpoplatnění příjmu z jednotlivých her. Šlo o zpoplatnění povolení
jednotlivých her, které bylo vypočteno na základě vsazených částek a vyplacených výher
vždy u jedné konkrétní hry. Byly zpoplatňovány vždy dílčí rozdíly mezi vsazenými částkami
a vyplacenými výhrami (viz. bod 2. poznámek k položce 21 písm. b) Sazebníku, když tento

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 8 - 29 Af 8/2011

rozdíl mezi vsazenými částkami a vyplacenými výhrami činí základ předmětného poplatku).
V nyní posuzované věci je jediným rozumným a přesvědčivým výkladem ust. § 50 odst. 3
zákona o loteriích ve spojení s položkou 21 Sazebníku správních poplatků ten, který byl
popsán výše. Nestály zde tedy v konkurenci dva ekvivalentní možné výklady, ze kterých by
měl správce poplatku, žalovaný či zdejší soud, možnost vybírat. Je možno uzavřít, že
předmětný správní poplatek byl vyměřen zcela v souladu s čl. 11 odst. 5 Listiny základních
práv a svobod.

Dle ust. § 9 zákona o správních poplatcích se v řízení ve věcech poplatků postupuje
podle zvláštního právního předpisu upravujícího správu daní, kterým byl v dané věci zákon o
správě daní a poplatků (ZSDP). Ten v ust. § 46 odst. 4 uvádí, že o stanoveném základu daně a
vyměřené dani (správním poplatku) vyrozumí správce daně daňový subjekt platebním
výměrem. Podle ust. § 46 odst. 2 cit. zák. platí, že pokud je základ daně nebo daň (správní
poplatek) stanovena odchylně od základu daně a daně (poplatku), jak je daňový subjekt
(poplatník) přiznal nebo za řízení uznal, musí být z vyměřovacího spisu patrno, podle jakých
pomůcek nebo na podkladě čeho se správce daně (správce poplatku) při stanovení základu
daně a daně (poplatku) odchýlil, jakož i důvody těchto rozdílů. Správce poplatku v dané věci
postupoval, s ohledem na výše uvedené, zcela logicky, když vydal platební výměr za každou
určitou hru, kterým pokaždé vyměřil samostatný správní poplatek, a nikoliv jeden souhrnný,
jak se domáhal žalobce. V posuzovaných věcech se jednalo v podstatě o samostatná řízení a
samostatné správní poplatky a nebyl tedy dán důvod vydávat pouze jeden souhrnný platební
výměr. I z procesního hlediska byl tento postup vhodnější. Poplatník totiž mohl brojit jen
proti těm poplatkům, se kterými nesouhlasil, což v nyní posuzovaných věcech i využil. Rozdíl
mezi vyúčtováním, které podal žalobce a vyměřeným správním poplatkem, byl v platebních
výměrech, resp. napadených rozhodnutích, řádně odůvodněn.

Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2008, č. j. 5 Afs
38/2008 - 139, „poplatek je nutno vyměřit vždy za určitou povolenou hru bez ohledu na to,
v kolika provozovnách či zařízeních je tato hra provozována a na základě kolika povolení je
tato hra provozována, pokud se stále jedná o tutéž hru.“ Úvaha uvedená v odůvodnění
napadených rozhodnutí, že žalovaný vyměřil správní poplatek za vydání povolení na základě
jednoho rozhodnutí Ministerstva financí ČR (ze dne 24. 3. 2006, č. j. 901/29540/2006; resp.
ze dne 26. 7. 2004, č. j. 601/81445/2004; resp. ze dne 30. 11. 2007, č. j. 34/94752/2007),
kterým ministerstvo povolilo provozovat loterii nebo jinou podobnou hru, je tedy chybná (z
rozhodnutí nevyplývá, že by se jednalo o demonstrativní výčet). Nicméně z textu napadených
rozhodnutí žalovaného je vždy zcela zřejmé, jaké určité hry se správní poplatky týkají a
v souladu s výše uvedeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu je poplatek vyměřen
vždy za určitou povolenou hru (resp. druh hry), bez ohledu na to, v kolika provozovnách či
zařízeních je tato hra provozována a na základě kolika povolení je tato hra provozována.
Obecně lze říci, že správní poplatek se vyměřuje jako rozdíl mezi celkovou výší vsazených
částek u příslušné hry a celkovým součtem výplat výher z příslušné hry, a nikoliv jako rozdíl
mezi příjmy a výplatami u provozoven či zařízení, na něž se vztahují jednotlivá povolení
k provozování téže sázkové hry. Správce poplatku správně rozdělil jednotlivé hry a správně
vyměřil jednotlivé správní poplatky vždy za jeden příslušný druh hry a zároveň za všechna
vydaná povolení k danému druhu hry. Výše zmíněná vada v textu odůvodnění správního
rozhodnutí tedy nemohla způsobit nezákonnost napadeného rozhodnutí.

Soud k tomuto tedy uzavírá, že samostatnému správnímu poplatku dle položky 21
písm. b) Sazebníku podléhá vydání povolení ke každé loterii nebo podobné hře ve smyslu ust.
§ 50 odst. 3 zák. o loteriích.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 9 - 29 Af 8/2011

K tomuto konstatování soud použil přímé dikce položky 21 písm. b) Sazebníku, z níž
vyplývá jako předmět poplatku „vydání povolení loterie“, i když fakticky se poplatky u loterií
a her odvozují od výtěžku provozovatele z předmětné loterie či hry a nikoliv od úkonu
správního orgánu, tedy vydávání povolení. Ve skutečnosti je tedy předmětem zpoplatnění
výnos z provozování loterií a her za příslušný kalendářní rok a nikoliv činnost správního
orgánu (vydání povolení), jak tomu běžně bývá u správních poplatků a jak by i mohlo trochu
nešťastně vyplývat z formulace položky 21 písm. b) Sazebníku. Z uvedeného pak totiž
vychází rozporné definice z hlediska předmětu poplatku a i další interpretační potíže. Je tedy
třeba zdůraznit, že každá loterie a jiná podobná hra, řádně povolená ministerstvem financí ve
smyslu ust. § 50 odst. 3 zák. o loteriích, podléhá jednomu správnímu poplatku dle položky 21
písm. b) Sazebníku. Základem správního poplatku (bod 2. poznámek k položce 21 Sazebníku)
je pak rozdíl mezi celkovou výší vsazených částek u příslušné hry a celkovým součtem výplat
výher z příslušné hry, bez ohledu na to, v kolika provozovnách je hra provozována a na
základě kolika povolení je provozována. Posouzení, zda příslušný počet hracích zařízení i
vydaných povolení představoval z hlediska zák. o loteriích jedinou hru nebo více navzájem se
odlišujících her, bylo na správním uvážení správních orgánů, v jehož rámci definovaly a
vyčlenily jednotlivé hry srovnatelné s těmi, které jsou uvedeny v ust. § 2 zák. o loteriích, a
které pak učinily předmětem samostatného správního poplatku. Správce poplatku tak
postupoval správně, pokud vydal samostatný platební výměr za rok 2007 za každou hru,
kterým pokaždé vyměřil samostatný správní poplatek za konkrétní hru a nikoliv za všechny
povolené hry jeden souhrnný poplatek, jak to požadoval žalobce.

Žalobce dále namítal, že správce poplatku ve výzvě k odstranění pochybností chybně
aplikoval ust. § 4 odst. 2 zákona o loteriích (námitka neplatnosti vytýkací výzvy ze dne 20. 1.
2010). Soud sice připouští, že toto ustanovení se vztahuje k odvodům z výtěžku
z provozování loterních her na veřejně prospěšné účely, avšak dále konstatuje, že
v posuzované věci vznikly správci poplatku v průběhu vyměřovacího řízení pochybnosti o
správnosti a úplnosti údajů uvedených ve vyúčtování žalobce. V souladu s ust. § 43 odst. 1
ZSDP proto zahájil vytýkací řízení a vyzval žalobce, aby doplnil chybějící údaje. Ve výzvě
uvedl své pochybnosti a přesně vysvětlil, co po žalobci požaduje a proč (plně v souladu
s dikcí ust. § 43 odst. 1 ZSDP). Nadbytečný odkaz na ust. § 4 odst. 2 zákona o loteriích nebyl
ve výzvě na místě, s věcí nijak nesouvisel, avšak nemohl způsobit nezákonnost výzvy a ani
žalobce zkrátit na jeho právech. Z celkového znění výzvy naopak bylo zřejmé, jaké
pochybnosti vznikly správci poplatku, přičemž výzva žalobci umožňovala podat určitou
odpověď na otázky správce poplatku, což žalobce také učinil. Žalobce ve svém následném
vyjádření na uvedenou výzvu řádně reagoval a požadované přesně splnil. Vytýkací výzva
obsahovala správný odkaz na právní předpisy, podle kterých byla učiněna (ve smyslu ust. §
32 odst. 2 písm. d) ZSDP postačuje uvedení právních předpisů, podle nichž bylo
postupováno, nejsou požadována konkrétní ustanovení právních předpisů), odpovídala
zákonným náležitostem a nadbytečnost odkazu na ust. § 4 odst. 2 zákona o loteriích nemohla
způsobit nezákonnost výzvy, tím spíše nemohla způsobit nezákonnost platebních výměrů či
napadených rozhodnutí.

K námitce nedostatku tiskopisu a neúčinnosti podaného vyúčtování z provozu loterií a
her soud předně uvádí, že je povinností provozovatele těchto her každoročně takové
vyúčtování za předchozí kalendářní rok v zákonem stanovené lhůtě podat (§ 28 odst. 1 zák. o
loteriích), což žalobce učinil. Bez ohledu na jeho formu a obsah tím bylo zahájeno řízení ve
věci poplatku ve smyslu ust. § 21 odst. 1 ZSDP (podle ust. § 9 zák. o správních poplatcích se
v řízení ve věcech poplatků postupuje podle zvláštního právního předpisu upravujícího správu
daní (ZSDP), přičemž z 3. bodu poznámek k položce 21 Sazebníku vyplývá, že poplatek

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 10 - 29 Af 8/2011

vyměřuje územní finanční orgán, a daňový charakter předmětného poplatku dle položky 21
Sazebníku vyplývá mimo jiné i z důvodové zprávy k cit. zákonům). Podle ust. § 21 odst. 2
ZSDP platí, že stanoví-li tak ZSDP nebo zvláštní zákon, podávají daňové subjekty
„vyúčtování“ na předepsaných tiskopisech. ZSDP ani zvláštní zákon však tuto povinnost
„tiskopisů“ pro předmětné „vyúčtování“ přímo nestanoví. Žalobce měl svojí námitkou zřejmě
na mysli ust. § 40 odst. 2 ZSDP, podle něhož lze daňové přiznání nebo hlášení podat účinně
jen na tiskopise vydaném ministerstvem (účelem ustanovení je, aby daňové subjekty
postupovaly vůči správcům daně jednotně, což velkou měrou zefektivňuje celé daňové řízení).
O tento případ však v nyní posuzovaných věcech nejde, neboť jsou projednávány správní
poplatky za loterie a hry na podkladě podaného „vyúčtování“ provozovatele těchto her.
Správce poplatku neshledal vady podaného vyúčtování co do jeho formy, tedy podání jako
takového (ve smyslu ust. § 21 odst. 8 ZSDP), ale vznikly mu pochybnosti o správnosti
podaného vyúčtování, a proto bylo na místě postupovat dle § 43 odst. 1 ZSDP a vytýkané
vady vyúčtování odstraňovat výzvou v rámci řádně vedeného vytýkacího řízení, což bylo
v posuzovaných věcech splněno. I v případě podání daňového přiznání (vyúčtování) na
nesprávném tiskopise by vznikly správci daně (poplatku) pochybnosti o správnosti takového
podání, které by bylo třeba odstranit v rámci řádného vytýkacího řízení. Pokud pro určitou
daňovou (poplatkovou) povinnost není příslušný tiskopis vydán ministerstvem financí vůbec,
nezbavuje to daňový subjekt (poplatníka) povinnosti daňové přiznání či hlášení (vyúčtování
za příslušný kalendářní rok) podat. Pokud takové přiznání či hlášení (vyúčtování) podá
v souladu se zákonnými povinnostmi (v posuzovaném případě pro vyúčtování za r. 2007 činí
dle poznámky 2. položky 21 Sazebníku základ poplatku rozdíl mezi vsazenými částkami a
výhrami vyplacenými sázejícím; ze základu se pak určí 10 %) a správci daně (poplatku)
současně nevzniknou žádné pochybnosti o správnosti takového podání (vyúčtování), nic
nebrání vyměření daně (poplatku). Naopak pokud mu pochybnosti o podaném vyúčtování
vzniknou, může správce daně (poplatku) vyzvat daňový subjekt (poplatníka) k odstranění
těchto pochybností (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 10. 2007, č. j. 5 Afs
155/2006 – 90).

Rozhodnutí žalovaného o odvolání byla vydána v souladu s právními předpisy i
konstantní judikaturou správních soudů. Rozhodnutí mají veškeré náležitosti stanovené
zákonem a nejsou věcně či právně nesprávná. Odůvodnění je dostatečně přesvědčivé a
vyčerpávající. Soud se zcela ztotožnil se závěry žalovaného a naopak nesouhlasil s tvrzením
žalobce o nezákonnosti rozhodnutí a o vadách řízení.

S ohledem na výše uvedené krajský soud žaloby jako nedůvodné zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého
nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu
nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch
neměl. V dané věci žalobce úspěšný nebyl, a proto mu nebylo přiznáno právo na náhradu
nákladů řízení. Náhradu nákladů řízení bylo možno přiznat jen žalovanému, avšak nebylo
zjištěno, že by mu s tímto řízením nějaké náklady vznikly (nad rámec jeho běžné činnosti),
přičemž žalovaný ani takové náklady neuplatnil, a proto soud rozhodl tak, že se náhrada
nákladů řízení žalovanému nepřiznává.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne
jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 11 - 29 Af 8/2011

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to
neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo
jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních
zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 30. října 2012

JUDr. Zuzana Bystřická, v.r.
předsedkyně senátu