64Az 55/2009-49

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK 

JMÉNEM   REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Ježoviczovou v právní věci žalobce:  nezl. N. J.,  zastoupeného zákonným zástupcem N. K., oba státní příslušnost Kazachstán, právně zastoupeného Mgr. Filipem Jakovidisem, advokátem se sídlem Rychvald, Bohumínská 1553, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.11.2009 č.j. OAM-469/VL-01-HA08-2009, ve věci udělení mezinárodní ochrany,

t a k t o :

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19.11.2009 č.j. OAM-469/VL-01-HA08-2009  s e   pro vady řízení  z r u š u j e  a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II.  Žádný z účastníků  n e m á  právo na náhradu nákladů řízení.

III. České republice se náhrada nákladů řízení  n e p ř i z n á v á .

           IV. Odměna právnímu zástupci žalobce Mgr. Filipu Jakovidisovi se  p ř i z n á v á   v částce 2.400,- Kč, která bude proplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě do 60-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

 Žalobou ze dne 4.12.2009 se nezletilý J. N., dále jen „nezletilý žalobce“, prostřednictvím svého otce K. N. domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 19.11.2009 č.j. OAM-469/VL-01-HA08-2009. Tímto rozhodnutím mu nebyla udělena mezinárodní ochrana dle § 12, 13, 14, 14a, 14b zák.č. 325/99 Sb. o azylu. V podané žalobě zejména namítal, že žalovaný porušil § 2, 3, § 50 odst. 2, 3, § 68 odst. 3 správního řádu. Dále poukazoval na to, že splnil všechny zákonné podmínky pro udělení mezinárodní ochrany dle § 12 a minimálně pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu ust. § 14a zákona o azylu. Žalobce se nemohl ztotožnit s názory a zjištěním správního orgánu, že mu v zemi původu nehrozí žádné nebezpečí. Narodil se sice v České republice, v Kazachstánu by byl jistě pronásledován ze strany kazašských státních orgánů, jelikož matriční úřady v ČR údajně neplní svou povinnost mlčenlivosti a informují zastupitelský úřad v Kazachstánu o narození dítěte na území ČR, a tak to mu dozajista bylo i v případě nezletilého žalobce. Poukazoval na Příručku k postupům pro určování právního postavení uprchlíků z r. 2006 a vybraná doporučení UNHCR, Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky. Dále upozornil na povinnost orgánů veřejné moci zohlednit v řízení stanovisko UNHCR vyplývající z dobrovolně přijatého závazku Úmluvy o postavení uprchlíků publikované pod č. 208/93 Sb. a na článek 10 Ústavy České republiky. Považuje za splněnou podmínku existence odůvodněného strachu z pronásledování stanovenou v § 12 písm. b/ zákona o azylu. Poukazoval též na diskriminační registrační princip, kterému jsou věřící v Islám v Kazachstánu vystaveni. Navrhoval proto zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení s tím, že přinejmenším splňuje podmínky pro udělení doplňkové  mezinárodní ochrany ve smyslu ust. § 14 zákona o azylu.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 4.1.2010 popíral oprávněnost námitek uvedených žalobcem a současně s nimi nesouhlasí, neboť neprokazují, že by žalovaný porušil některé citované ustanovení správního řádu a zákona o azylu. Žalovaný odkázal na obsah správního spisu, zejména na vlastní žádost o udělení azylu, použité informace o zemi původu, výpovědi zákonného zástupce žalobce, na kopie rozhodnutí a evidenční karty ve věci řízení o udělení mezinárodní ochrany zákonného zástupce nezletilého žalobce, tedy otce nezletilého a jeho matky, které jsou součástí spisového materiálu nezletilého a na vydané rozhodnutí ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky. Žalovaný uvádí, že se řádně případem nezletilého žalobce zabýval, posoudil jeho případ individuálně a jeho výpovědi porovnal s dostatečným množstvím aktuálních informací o zemi původu, které popisují jak obecnou situaci v zemi původu, tak konkrétní situaci v návaznosti na případ nezletilého. Kromě jiného zákonný zástupce žalobce měl možnost se před vydáním rozhodnutí s obsahem těchto zpráv seznámit, vyjádřit se k nim a navrhnout doplnění. Žalovaný však nedospěl k závěru, že by bylo možné nezletilému žalobci udělit mezinárodní ochranu ve smyslu ustanovení § 12, § 13, § 14 zákona o azylu. Žalovaný se rovněž domnívá, že se řádně vypořádal se skutečnostmi tvrzenými žalobcem v odůvodnění doplňkové ochrany ve smyslu ust. § 14a a § 14b zákona o azylu a neshledal, že by v jeho případě byly dány důvody pro její udělení. Navrhoval proto zamítnutí žaloby.

Rozhodnutím ze dne 19.11.2009 č.j. OAM-469/VL-01-HA08-2009 žalované Ministerstvo vnitra České republiky (dále jen ČR) rozhodlo o neudělení mezinárodní ochrany žalobci podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Po provedeném dokazování vzal žalovaný správní orgán za objasněno, že důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany byla v případě žalobce snaha žít v ČR v klidu, kde by zákonný zástupce žalobce mohl vyznávat svoji víru. Správní orgán konstatoval, že zákonný zástupce žalobce ani jeho nezletilé dítě – žalobce sám nebyli pronásledováni za uplatňování politických práv a svobod dle § 12 písm. a) zákona o azylu, v platném znění. Také nebyli ohroženi pro svou rasu, pohlaví, národnost, náboženství, příslušnost k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů dle § 12 písm. b) zákona o azylu. Dále žalovaný uvedl, že žalobce nesplňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 zákona o azylu, a že nezjistil zvláštního zřetele hodný důvod pro udělení azylu podle § 14 zákona o azylu. Žalovaný také shledal, že nezletilý nesplňuje zákonné podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu, a že nesplňuje důvody pro udělení doplňkové ochrany podle § 14b zákona o azylu.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.7.2011 byl k žádosti žalobce ustanoven zástupce z řad advokátů Mgr. Filip Jakovidis.

Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 19.11.2009 č.j. OAM-469/VL-01-HA08-2009, jakož i připojeným správním spisem, zejména žádostí o poskytnutí mezinárodní ochrany ze dne 24.7.2009, písemným odůvodněním žádosti a protokolem o pohovoru k žádosti se zákonným zástupcem žalobce o udělení mezinárodní ochrany z téhož dne, jakož i rozhodnutím žalovaného č.j. OAM-203/ZA-06-HA03-2010, které není označeno dnem vydání. Rovněž provedl důkaz spisem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 63Az 72/2008 a sp. zn. 64Az 68/2008.

Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je  důvodná. Při řízení o žalobě vycházel přitom krajský soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 s. ř. s.), tedy ke dni 19.11.2009. Přezkoumávaným rozhodnutím ze dne 19.11.2009 žalovaný neudělil mezinárodní ochranu dle § 12, 13, 14, 14a, 14b zák.č. 325/99 Sb. s odůvodněním, že výčet důvodů pro udělení mezinárodní ochrany je taxativně stanoven, z jiných důvodů tedy mezinárodní ochranu udělit nelze. Podrobně rozebral všechny důvody, proč nezletilému žalobci mezinárodní ochranu neudělil, přičemž pokud jde o neudělení doplňkové ochrany ve smyslu ust. § 14b odst. 1 zákona o azylu, uvedl, že nejde o případ hodný zvláštního zřetele.

Z rozhodnutí č.j. OAM-203/ZA-06-HA03-2010, které není označeno dnem vydání, krajský soud zjistil, že tímto žalovaný rozhodl o žádosti nezletilých M. N.,nar. X a A. N., nar. X, že se azyl podle § 12, § 13, § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, neuděluje. Doplňková ochrana podle § 14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, uděluje, a to na dobu 36 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Paní K. S., nar. X a jejímu nezletilému dítěti K. S., nar. X se azyl podle § 12, § 13, § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Polici ČR, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, neuděluje. Doplňková ochrana podle § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, uděluje, a to na dobu 36 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Ze spisu Krajského soudu v Ostravě č.j. 64Az 68/2008, zejména z rozsudku ze dne 30.6.2011 č.j. 64Az 68/2008-217 bylo zjištěno, že tímto zrušil soud rozhodnutí žalovaného ze dne 27.8.2008 č.j. OAM-683/LE-05-ZA07-2006 pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, přičemž šlo o řízení žalobce K. N. (otec nezletilého žalobce) a dále nezletilého A. S. N.

Ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 63Az 72/2008, zejména z rozsudku ze dne 7.4.2009 bylo zjištěno, že tímto byla zamítnuta žaloba matky žalobce a) a jeho sourozenců, přičemž kasační stížnost byla odmítnuta pro nepřijatelnost usnesením Nejvyššího správního soudu č.j. 2Azs 53/2009-98.

Krajský soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 19.11.2009 musí být zrušeno. V případě nezl. žalobce je nutno přihlédnout k tomu, že jak jeho matce S. K., tak i jeho sourozencům nezlet. M. N., A. K. N. a S. K. byla udělena doplňková ochrana. Dle ust. § 14b/ zákona o azylu se v případě hodného zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení. Dle § 14b/ odst. 2 téhož zákona se rodinným příslušníkem pro účely sloučení rodiny dle § 14b odst. 1 téhož zákona rozumí manžel nebo partner osoby požívající doplňkové ochrany, svobodné dítě osoby požívající doplňkové ochrany, které je mladší 18-ti let, rodič osoby požívající doplňkové ochrany, která je mladší 18-ti let, zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu nebo svobodný sourozenec osoby požívající doplňkové ochrany, který je mladší 18-ti let. V případě matky žalobce S. K. došlo tedy k udělení doplňkové ochrany, a proto byly splněny podmínky pro udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny také nezletilému žalobci J. N. Jde tedy o případ zvláštního zřetele hodný.

Ze shora uvedených důvodů zrušil soud ve smyslu ust. § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. rozhodnutí žalovaného pro vady řízení.

Žalobcem namítané vady řízení v citovaném rozhodnutí žalovaného proto soud shledal důvodnými. Současně soud vyslovil, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému dle ust. § 78 odst. 4 s. ř. s. Žalovaný znovu o nároku rozhodne, bude se znovu zabývat možností udělení doplňkové ochrany žalobci, přičemž při novém projednání věci je žalovaný vázán právním názorem soudu (ve smyslu ust.  § 78 odst. 5 s. ř. s.).

V  souladu s ust. § 51 odst. 1 soudního řádu správního rozhodl soud o věci bez jednání, když  byly splněny podmínky pro tento postup. 

   Nezletilý žalobce byl  ve věci úspěšný, avšak žádné náklady mu nevznikly a bylo proto rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odměna zástupci žalobce byla stanovena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.  za  jeden úkon právní služby  2.100,-Kč  /příprava a převzetí/, 1x náhrada hotových výdajů 300,- Kč, celkem tedy 2.400,- Kč, která mu bude proplacena ve lhůtě do 60-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

P o u č e n í :  Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě  dvou  týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to písemně ve  dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 30.11.2012

                                                         JUDr. Miroslava Ježoviczová

                                                                   samosoudkyně