U S N E S E N Í
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Lehkou, Ph.D., v právní věci žalobkyně: M. Š., bytem „X“, proti žalovanému: M i n i s t e r s t v u p r á c e a s o c i á l n í ch v ě c í, se sídlem v Praze 2, ul. Na Poříčním právu č. p. 376/1, PSČ 120 00, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 9. 7. 2010, č. j. 1593/SZ/2010-4, JID: 101574/2010/KUUK,
t a k t o :
I. Žaloba s e o d m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně u Krajského soudu v Ústí nad Labem podala dne 9. 9. 2010 prostřednictvím datové schránky žalobu proti rozhodnutí původně žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 9. 7. 2010, č. j. 1593/SZ/2010-5, JID: 101576/2010/KUUK, přičemž tuto žalobu posléze podáním doručeným soudu opět prostřednictvím datové schránky dne 21. 9. 2010 rozšířila ještě mj. o žalobu směřující proti rozhodnutí původního žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 9. 7. 2010, č. j. 1593/SZ/2010-4, JID: 101574/2010/KUUK, kterou soud usnesením ze dne 28. 3. 2013, č. j. 78 Ad 12/2010 – 61, vyloučil k samostatnému projednání pod předmětnou sp. zn. 78 Ad 7/2013.
Soudní řízení pod sp. zn. 78 Ad 7/2013 je tak vedeno o žalobě podané dne 21. 9. 2010 vůči rozhodnutí původního žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 9. 7. 2010, č. j. 1593/SZ/2010-4, JID: 101574/2010/KUUK, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Městského úřadu Litvínov ze dne 23. 4. 2010, č. j. 40893/2010/LTV, jímž nebyl žalobkyni přiznán příspěvek na živobytí.
V návaznosti na shora uvedené skutečnosti soud poznamenává, že v průběhu soudního řízení vedeného podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) počínaje dnem 1. 1. 2012 podle čl. VIII. bod 10 zákona č. 366/2011 Sb. přešla pravomoc z původního žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje na Ministerstvo práce a sociálních věcí k rozhodování o dávkách státní sociální podpory a dávek pomoci v hmotné nouzi. V dalším řízení počínaje dnem 1. 1. 2012 je tak nově v projednávané věci podle ust. § 69 s. ř. s. bez dalšího žalovaným Ministerstvo práce a sociálních věcí.
Předmětná žaloba tedy směřovala proti rozhodnutí správního orgánu, na což dopadá právní úprava upravená v ust. § 65 a násl. s. ř. s. V této souvislosti je ale třeba uvést, že k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu podle ust. § 65 odst. 1 s. ř. s. je legitimován ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti. Podle ust. § 72 odst. 1 s. ř. s. pak platí, že žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Podle odst. 4 téhož ustanovení zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout.
Podle § 40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Odst. 2 citovaného ustanovení pak stanoví, že lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Podle odst. 4 téhož ustanovení je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Podle ust. § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením návrh (žalobu) odmítne, jestliže byl návrh (žaloba) podán předčasně nebo opožděně.
K výzvě soudu žalovaná zaslala dne 15. 4. 2013 písemné vyjádření k žalobě, v němž uvedla, že žalobou napadené rozhodnutí, tj. rozhodnutí původního žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 9. 7. 2010, č. j. 1593/SZ/2010-4, JID: 101574/2010/KUUK, bylo žalobkyni doručeno dne 15. 7. 2010 do jí užívané datové schránky, pod ID zprávy: 19540235, a proto toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 15. 7. 2010. Na podporu tohoto tvrzení žalovaný k písemnému vyjádření k žalobě přiložil kopii výtisku doručenky ze systému datových schránek k datové zprávě ID: 19540235, k čemuž dodal, že žalobou napadené rozhodnutí je součástí kompletní spisové dokumentace, která byla soudu předložena ke sp. zn. 78 Ad 12/2010.
Z dokladů předložených soudu žalovaným ke sp. zn. 78 Ad 7/2013 a potažmo ke sp. zn. 78 Ad 12/2010 soud přitom prokazatelně zjistil, že žalobou napadené rozhodnutí, tj. rozhodnutí původního žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 9. 7. 2010, č. j. 1593/SZ/2010-4, JID: 101574/2010/KUUK, bylo žalobkyni řádně doručeno prostřednictvím systému datových schránek do jí užívané datové schránky dne 15. 7. 2010, jak vyplývá z výtisku doručenky ze systému datových schránek k datové zprávě ID: 19540235, jenž ostatně i sama žalobkyně soudu zaslala spolu s písemností ze dne 21. 9. 2010, která obsahovala mj. žalobu proti předmětnému rozhodnutí a kopii tohoto rozhodnutí. Tento den je pak zapotřebí považovat za den oznámení ve smyslu běhu lhůty pro podání správní žaloby podle ust. § 72 odst. 1 s. ř. s.
Dnem určujícím počátek lhůty počítané podle měsíců byla tedy v případě žalobou napadeného rozhodnutí středa 15. 7. 2010 a dvouměsíční lhůta pro podání správní žaloby tak skončila ve středu 15. 9. 2010.
Předmětná žaloba, jak již bylo poznamenáno shora, ovšem byla podána prostřednictvím systému datových schránek až dne 21. 9. 2010. Z právě uvedeného je tak zřejmé, že lhůta k včasnému podání žaloby vůči rozhodnutí původního žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 9. 7. 2010, č. j. 1593/SZ/2010-4, JID: 101574/2010/KUUK, nebyla zachována, když žaloba nebyla v poslední den lhůty předána soudu nebo jemu zaslána prostřednictvím držitele poštovní licence.
S ohledem na výše uvedená příslušná ustanovení s. ř. s. nezbylo soudu nic jiného než vyslovit, že předmětná žaloba byla podána opožděně, neboť nebyla dodržena zákonem stanovená dvouměsíční lhůta k jejímu podání. Z tohoto důvodu pak soud s odkazem na ust. § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. tuto žalobu pro opožděnost odmítl.
V důsledku odmítnutí žaloby současně soud v souladu s ust. § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Ústí nad Labem dne 25. dubna 2013
JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r.
samosoudce
Za správnost vyhotovení:
Iva Tovarová