[OBRÁZEK]11 Af 6/2010 - 33

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

 Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové
a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobce J. C., bytem ve
F., P. 1100, zastoupeného JUDr.Václavem Hodanem, advokátem se sídlem v Praze 2,
Wenzigova 5, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel, se sídlem v Praze 4,
Budějovická 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního úřadu ze dne 5.1.2010, čj:
233-2/2010-900000/302

t a k t o :

I. Rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 5.1.2010, č.j. 233-2/2010-

9000000/302, s e z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 6.800,- Kč

do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr.Václava

Hodana, advokáta.

Odůvodnění

 Žalobce se žalobou, doručenou Městskému soudu v Praze, domáhal přezkoumání a
zrušení rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 5.1.2010, kterým byl v odvolacím řízení
změněn výrok rozhodnutí Celního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 29.9.2009, kterým bylo
žalobci zajištěno zboží, které měl coby přepravce na základě smlouvy o přepravě, uzavřené
s vlastníkem zboží, v okamžiku zajištění celními orgány ve svém držení. Žalobce má za to, že
rozhodnutí správního úřadu je nezákonné, neboť rozhodnutí správních úřadů byla vydána
v rozporu s článkem 2 odst.2, články 4 odst.1 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a
v rozporu s ustanovením § 2 odst.1 a 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve
znění pozdějších předpisů. Podle názoru žalobce pro zajištění předmětného zboží nebyly
vůbec splněny zákonné podmínky, což žalovaný v přímém rozporu s ustanovením § 50 odst. 3

[OBRÁZEK]2 11 Af 6/2010

 žalobce nijak nepřezkoumával a protože se žalovaný
v př mém rozporu se smys em a ú em institutu zajištění nijak nezabýval dalším osudem
zajištěného zboží ve vztahu k žalobci coby detentorovi tohoto zboží. Postup celních úřadů
vůči žalobci je v daném případě zatížen svévolí. Zajištěné zboží, za které žalobce na podkladě
smlouvy o přepravě převzal odpovědnost a nesl ji v okamžiku zajištění, zůstává nadále
v dispozici celních orgánů.

 Žalobce namítl, že žalovaný odvolací správní úřad v rozporu se zásadou zákonnosti
transparentně a řádně nezdůvodnil, proč správce daně užil podle názoru žalobce protiprávně
oba zajišťovací tituly současně v nejistotě, když podle názoru žalobce nepostačuje v kontextu
odvolacích námitek strohé tvrzení žalovaného, že ustanovení § 115 zákona č. 353/2003 Sb. do
výroku prvostupňového rozhodnutí bylo nadbytečné.

 Žalobce rovněž namítl, že se žalovaný odvolací správní úřad nevypořádal s námitkou
nezákonnosti postupu celního ředitelství v tom, že vozidlo registrační značky 2L 93088 bylo
zadržováno ode dne 27.9. do dne 29.9.2009 nezákonně, když nakonec nebylo celními orgány
za zákonem stanovených a splněných podmínek zajištěno, což implikuje neplatnost opatření
k zajištění vozidla, trvající ode dne 27.9.2009 až do vydání rozhodnutí o zajištění
přepravovaného zboží ze dne 29.9.2009. Podle názoru žalobce je nedostatečné, pokud
žalovaný uvedl, že dne 29.9.2009 již odpadl důvod vydávat rozhodnutí o zajištění dopravního
prostředku, neboť byl téhož dne vrácen odvolateli.

 V pátém žalobním bodě žalobce namítl, že žalovaný postupoval v rozporu s daňovým
řádem, kdy odvolací námitky vůči postupu celního ředitelství v souvislosti s kontrolou
přepravovaného zboží ohledně úvodního telefonování pracovníků celního ředitelství žalobci a
následně provedené a telefonicky vynucené kontroly zůstaly nevypořádány. Podle názoru
žalobce bylo povinností žalovaného se s námitkou ohledně kontinuity postupu celního
ředitelství, ústícího do zajištění zboží, transparentně zabývat k odvolacím námitkám žalobce a
v odůvodnění rozhodnutí se s nimi srozumitelně vypořádat. Tvrzení žalovaného o tom, že
kontrola byla provedena na základě ustanovení § 41 a 42 zákona o spotřebních daních, není
rozvedeno, zdůvodněno a nemá oporu v doložených skutkových okolnostech. Žalovaný se
v rozporu se svými povinnostmi odvolacího orgánu nijak nevypořádal s odvolacími
námitkami žalobce, že celní ředitelství postupovalo v rozporu s ustanovením § 42 odst .4
zákona č. 353/2003 Sb., když nevyhotovilo bezodkladně po zadržení vozidla a zboží dne

27.9.2009 protokol, ve kterém by byly uvedeny transparentně a v souladu se skutečností
důvody zajištění zboží a podpis stvrzených vybraných výrobků.

 Žalobce namítl, že žalovaný se naprosto nevypořádal s odvolací námitkou, vznesenou
ke skutečnosti, že mezi opatřením k zajištění zboží a vozidla a vydáním formálního
rozhodnutí o zajištění přepravovaného zboží uplynuly dva dny, aniž by byla tato časová
prodleva celními orgány jakkoli vysvětlena. Jestliže prvostupňový správce daně ani žalovaný
nezdůvodnili, proč, z jakého konkrétního důvodu rozhodnutí o zajištění bylo vydáno po více
než 48 hodinách od omezení žalobce celními orgány, jednají správní úřady v rozporu
s Listinou základních práv a svobod. Obdobně Generální ředitelství cel nerozhodlo o odvolání
žalobce proti rozhodnutí o zajištění bez zbytečných průtahů, žalovaný nepředložil žádné
důvody, pro které bylo o odvolání žalobce rozhodnuto po více než třech měsících v situaci,
kdy zboží bylo dosud celními orgány zadržováno.

[OBRÁZEK]3 11 Af 6/2010

 ce namítl, že nelze souhlasit s tvrzeními žalovaného,
k rými obha uj postup, př kter m je zajištěno zboží, o kterém je celním orgánem
v postavení správce daně tomu, komu je zboží zajišťováno, tvrzeno, že jde o vybraný výrobek
a současně je z paralelního postupu celního úřadu patrné, že nemá jistotu v tom, zda se o
vybraný výrobek vůbec jedná. V daném případě nebylo možno vůbec hovořit o důvodném
podezření, coby legitimním důvodu k uplatnění institutu zajištění, pokud dosud pouze obecně
formulované podezření není celním orgánem rozvedeno či specifikováno v míře nezbytné
nutné proto, aby mohla dotčená osoba přiměřeně uplatnit svá procesní práva a postupu celních
orgánů se legitimně bránit. Institut zajištění je možno uplatnit v souladu se zákonem pouze a
výhradně ve vztahu k vybraným výrobkům, což znamená, že celní orgán při zajištění musí
vědět, že jde o vybrané výrobky a nestačí se to pouze domnívat či mít podezření. Zákon o
spotřebních daních postup, kdy dojde k zajištění zboží coby vybraných výrobků, o kterém je
následně uznáno, že se o vybrané výrobky nejedná vůbec nepředpokládá a tudíž ani
nepřipouští zákonné zajištění podle ustanovení § 42 zákona č. 353/2003 Sb. toho, co není
vybraným výrobkem. Celní ředitelství vůči žalobci postupovalo tak, jak nesmělo, neboť bylo
povinno ke zdrženlivosti či uváženému postupu stran aplikace institutu zajištění.

 Žalobce rovněž namítl, že žalovaný postupoval v přímém rozporu s ustanovením § 2
odst. 1 a § 50 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků, když se nijak nevypořádal s tím, zda-li
byly celním ředitelstvím zajištěny vybrané výrobky a případně jaké, či nikoliv. Od tohoto
defektu se odvíjí další, tj. že rozhodnutí, kterým bylo žalovaným v řízení, vedeném podle
zákona o správě daní a poplatků s konečnou platností rozhodnuto o právní moci a zákonnosti
prvostupňového rozhodnutí, nijak ve vztahu k žalobci neřeší další osud zajištěného zboží,
které je dosud předmětem právního vztahu mezi žalobcem (přepravcem) a jeho vlastníkem
(zadavatelem přepravy). Celní orgány k okamžiku podání žaloby se žalobcem nezahájily
správní řízení, směřující k řádnému objasnění a prokázání skutkového stavu věci, jež by
mohlo vyústit v propadnutí zajištěného zboží, pokud by se mělo jednat o vybrané výrobky. To
znamená, že rozhodnutí žalovaného směřuje zcela účelově a v rozporu se zákonem k tomu,
aby byl nelegitimně vytvořen prostor k tomu, aby celní orgány nemusely jednat bez
zbytečných průtahů tak, aby jejich postup směřoval k meritornímu rozhodnutí, v němž by se
rozhodlo bez průtahů o konečném stavu zajištěného zboží.

 Podle názoru žalobce je zcela nepřípadné a absurdní tvrzení žalovaného o tom, že
k protokolu o důvodném porušení právních předpisů sděluje Generální ředitelství, že tento
protokol byl vydán omylem a neměl být vůbec vyhotoven. Toto nezdůvodněné tvrzení
žalovaného při vypořádání příslušných odvolacích námitek nutně osvědčuje nezákonnou
účelovost argumentace Generálního ředitelství cel a současně protiprávní postup, uplatněný
vůči žalobci celním ředitelstvím, který žalovaný svým rozhodnutím namísto, aby si plnil své
procení povinnosti s rozhodnutím kryje, což je zřejmě hlavní smysl žalobou napadeného
rozhodnutí. Podle názoru žalobce je v rozporu se zdravým rozumem i logickým uvažováním
v intencích ustanovení článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, aby bylo
akceptováno nesmyslné tvrzení žalovaného, že písemnost ze dne 27.7.2009, v níž je žalobce
orgánem státní výkonné moci v ex officio vedeném řízení explicitně označen za osobu, u níž
bylo zjištěno důvodné podezření z porušení právních předpisů, po předchozím ukládání
povinností celním orgánem vznikla omylem. Zde uplatněný postup žalovaného je podle
názoru žalobce usvědčujícím ze lhaní celních úřadů a jejich protiprávního svévolného a
netransparentního postupu.

[OBRÁZEK]4 11 Af 6/2010

 o správního úřadu k podané žalobě vyplývá, že
 ákonnou podm nkou či z konným předpokladem zajištění tabákových výrobků bylo
důvodné podezření, že se jedná o vybrané výrobky ve smyslu zákona o spotřebních daních,
neboť byly dopravovány ve větším množství bez dokladů uvedených v ustanovení § 42 odst.
1 písm. b) zákona o spotřebních daních, přičemž zásilka byla vybavena průvodním dokladem,
který tabák označoval jako Mixed Strips, z čehož nebylo možno seznat, že nejde o vybraný
výrobek. Žalovaný se nezabýval ve svém rozhodnutí dalším osudem tabáku, neboť to ani není
předmětem rozhodování v odvolacím řízení proti rozhodnutí o zajištění zboží. Žalovaný
rozhodl pouze o tom, zda byly splněny zákonné podmínky zajištění ke dni zajištění
tabákových výrobků.

 Žalovaný se dostatečně vypořádal s odvolací námitkou ohledně nevydání rozhodnutí o
zajištění vozidla, vypořádal se i s dostatečným vypuštěním nadbytečného odkazu na
ustanovení § 115 zákona o spotřebních daních s tím, že k zajištění došlo dne 27.9.2009,
následující den byl dnem státního svátku a rozhodnutí o zajištění bylo vydáno naprosto
v souladu se zákonem následující pracovní den po vyhotovení protokolu, současně dne

29.9.2009 bylo vozidlo protokolárně žalobci vráceno a důvod rozhodovat o jeho zajištění tak
odpadl.

 Pokud žalobce namítal, že se žalovaný nevypořádal s námitkou, zda vozidlo bylo
zastaveno či kontrolováno na parkovišti, pak žalovaný připouští nepřesnost v protokolu,
nicméně tato nepřesnost neměla žádný vliv na rozhodnutí o zajištění. Současně se žalovaný
vypořádal i s námitkou o nevyhotovení protokolu ze dne 27.9.2009, přičemž ze spisu vyplývá,
že tento protokol vyhotoven byl a sám žalobce jej podepsal. Pokud jde o námitky, týkající se
časové prodlevy mezi zajištěním a vydáním rozhodnutí, žalovaný s výkladem žalobce
nesouhlasí, neboť v odůvodnění napadeného rozhodnutí tuto namítanou okolnost rovněž
dostatečně odůvodnil a podle jeho názoru ani k žádné časové prodlevě nedošlo.

 Pokud žalobce namítal vydání rozhodnutí o odvolání v nepřiměřeně dlouhé
dvouměsíční lhůty, žalovaný má za to, že rozhodl do dvou měsíců od postoupení odvolání,
tedy ode dne 6.11.2009, a protože odvolání žalobce bylo shledáno nedůvodným, nemohl
žalobce ani být v této souvislosti jakkoli zkrácen na svých právech. Pokud měl žalobce za to,
že odvolací řízení trpí průtahy, nebránilo mu nic v tom, aby upozornil nadřízený orgán na
možné průtahy podle příslušného ustanovení daňového řádu, či soudního řádu správního.

 Žalovaný závěrem zdůraznil, že rozhodnutí o zajištění bylo rozhodnutím Celního
ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 1.2.2010, č.j.: 1397/2010-200100-34, zrušeno, avšak
žalobce se proti zrušení rozhodnutí o zajištění odvolal a znemožňuje svou faktickou
nečinností předání zajištěných tabákových výrobků bez zbytečných průtahů. Z tohoto důvodu
má žalovaný za to, že námitka ohledně průtahů odvolacího řízení je nepřípadná a účelová.

 Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním
úřadem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti:

 Dne 27.9.2009 prováděla hlídka skupiny mobilního dohledu Celního ředitelství v Ústí
nad Labem v obci Frýdlant kontrolu podle ustanovení § 41 odst. 4 zákona č. 325/2003 Sb., o
spotřebních daních. V rámci této kontroly byl kontrolován dopravní prostředek tovární značky
MAN, registrační značky 2L 93088, jehož řidičem byl žalobce. V rámci kontroly bylo
zjištěno, že v nákladovém prostoru dopravního prostředku je dopravováno větší množství

[OBRÁZEK]5 11 Af 6/2010

 é v ustanovení § 4 odst.3 písm.j) zákona o spotřebních
d ních. N z k dě té o skutečnos byl žalobce vyzván, aby prokázal zdanění vybraných
výrobků nebo oprávněné nabytí vybraných výrobků bez daně. Protože žalobce zdanění
vybraných výrobků neprokázal, celní ředitelství se rozhodlo vybrané výrobky zajistit podle
ustanovení § 42 odst.1 písm.b) a § 115 zákona o spotřebních daních rozhodnutím ze dne

29.9.2009. Proti rozhodnutí o zajištění zboží podala kontrolovaná osoba dne 6.10.2009
odvolání, které bylo postoupeno odvolacímu správnímu úřadu. Generální ředitelství cel
vydalo ve věci odvolání rozhodnutí, které se spisovým materiálem doručilo celnímu
ředitelství dne 26.1.2010. Vzhledem k tomu, že ze spisového materiálu vyplývá, že zajištěné
zboží nebylo v okamžiku zajištění vybraným výrobkem ve smyslu zákona o spotřebních
daních, rozhodlo celní ředitelství rozhodnutím ze dne 1.2.2010 tak, že rozhodnutí ze dne

29.9.2009, kterým byly žalobci zajištěny tabákové výrobky obchodního označení Mixed
Strips o celkovém množství 5.000 kilogramů zrušeno a zajištěné výrobky měly být
kontrolované osobě bez zbytečných průtahů vráceny v neporušeném stavu.

 Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející
řízení před správními úřady obou stupňů z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané
žalobě a při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době
vydání napadeného rozhodnutí (ustanovení § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů - dále jen s.ř.s.). Vzhledem k tomu, že žádný
z účastníků řízení výslovně nepožádal o nařízení ústního jednání, vyjádřili tím žalobce i
žalovaný správní úřad svůj souhlas se zamýšleným postupem soudu rozhodnout ve věci samé
bez nařízení ústního jednání. Z tohoto důvodu soud postupoval podle ustanovení § 51 odst.1
s.ř.s. a o podané žalobě rozhodl, aniž ústní jednání nařizoval. Věc soud posoudil takto:

 Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení pravomocného
rozhodnutí žalovaného odvolacího správního úřadu, jímž byl v odvolacím řízení změněn
výrok rozhodnutí Celního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 29.9.2009, a jímž bylo žalobci
podle ustanovení § 42 odstavec 1 písm.b/ zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve
znění účinném do 31.3.2010 (dále jen zákon o spotřebních daních) zajištěno zboží, které měl
coby přepravce na základě smlouvy o přepravě, uzavřené s vlastníkem zboží, v okamžiku
zajištění celními orgány ve svém držení.

 Podle ustanovení § 41 odstavec 4 zákona o spotřebních daních jsou kterýkoliv celní
úřad nebo celní ředitelství oprávněny zastavovat dopravní prostředky a provádět jejich
kontrolu za účelem zjištění, zda druh a množství dopravovaných vybraných výrobků
odpovídají druhu a množství vybraných výrobků uvedených v průvodních dokladech nebo v
dokladech stanovených pro dopravu vybraných výrobků. Tuto kontrolu jsou celní úřad nebo
celní ředitelství oprávněny provádět také u dopravovaných zásilek. Kontrolovaná osoba je
povinna úkony vyplývající z tohoto oprávnění strpět a poskytnout celnímu úřadu nebo
celnímu ředitelství potřebnou součinnost.

 Podle ustanovení § 42 odstavec 1 písm.b/ téhož zákona zjistí-li celní úřad nebo celní
ředitelství, že vybrané výrobky jsou dopravovány ve větším množství (viz ustanovení § 4
odstavec 3 písm.j/ téhož zákona) bez dokladu, uvedeného v ustanovení § 5 zákona o
spotřebních daních, rozhodne o zajištění těchto vybraných výrobků, popřípadě i dopravního
prostředku, který je dopravuje.

[OBRÁZEK]6 11 Af 6/2010

 á, že důvodem pro zajištění dopravovaných vybraných
výrobků podle us anovení § 42 odstav c 1 písm.b/ zákona o spotřebních daních je skutečnost,
že vybrané výrobky jsou dopravovány, aniž by se jednalo o vybrané výrobky pro osobní
spotřebu, bez dokladu uvedeného v ustanovení § 5. Zákon stanoví, že zdanění vybraných
výrobků do volného daňového oběhu již uvedených se prokazuje pouze tehdy, nejedná-li se o
vybrané výrobky pro osobní spotřebu (ustanovení § 5 odst.1 věta poslední). Co se považuje za
množství vybraných výrobků pro osobní spotřebu, je stanoveno pro jednotlivé vybrané
výrobky v ustanovení § 4 odst.5 a 6, přičemž k posouzení, zda se jedná o vybrané výrobky
pro osobní spotřebu nebo pro účely podnikání se obdobně (tedy v plném rozsahu) použije též
ustanovení § 32 odst. 2, 4 a 5 (tedy demonstrativní výčet skutečností, které se berou při
posuzování v úvahu a možnost celního úřadu na místě rozhodnout, že i větší množství
vybraných výrobků, než uvádí ustanovení § 4 odst. 5, je možno považovat za osobní spotřebu,
pokud to vyplyne ze skutečností podle ustanovení § 32 odst.2 zákona o spotřebních daních).

 S ohledem na oprávnění rozhodnout o zajištění vybraných výrobků, stanovené rovněž
celním ředitelstvím, je třeba vycházet z toho, že posuzovat skutečnosti a případně rozhodnout
o tom, že rovněž větší množství vybraných výrobků je pro osobní spotřebu, přísluší rovněž
celnímu ředitelství.

 Dalším důvodem pro zajištění dopravovaných vybraných výrobků je buď skutečnost,
že údaje na dokladech, uvedených v předchozích ustanoveních – odstavcích 1 a 2 – jsou
nesprávné nebo nepravdivé nebo tento doklad je nepravý, pozměněný nebo padělaný. Tyto
skutečnosti nebudou vždy celní úřad nebo celní ředitelství schopny posoudit na místě, proto
postačí i pouhá pochybnost o skutečnostech, za nichž lze vybrané výrobky zajistit (viz
odstavec 10 – Rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků (…), pokud se prokáže, (…), musí
být zrušeno…). Oprávnění celního úřadu nebo celního ředitelství uvedené v tomto ustanovení
se netýká jen dopravovaných vybraných výrobků, ale i dopravního prostředku, který
dopravoval vybrané výrobky, u nichž je dán některý z důvodů pro jejich zajištění.

 Žalobce v podané žalobě – mimo jiné - namítl, že žalovaný odvolací správní úřad
postupoval v přímém rozporu s ustanoveními § 2 odst. 1 a § 50 odst. 3 zákona o správě daní a
poplatků, když se nijak nevypořádal s tím, zda-li byly celním ředitelstvím zajištěny vybrané
výrobky a případně jaké, či nikoliv.

 K uvedené žalobní námitce je třeba poukázat na skutečnost, že z obsahu spisového
materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním úřadem, je zřejmé, že rozhodnutím
Celního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 1.2.2010, č.j.: 1397/2010-200100-34, bylo
rozhodnutí správního úřadu prvého stupně ze dne 29.9.2009, č.j. 10083-4/2009-200100-34,
zrušeno a bylo vysloveno, že zajištěné výrobky budou kontrolované osobě bez zbytečných
průtahů vráceny v neporušeném stavu. Z odůvodnění rozhodnutí ze dne 1.2.2010 pak
vyplývá, že zajištěné zboží nebylo v okamžiku zajištění zboží vybraným výrobkem ve smyslu
zákona o spotřebních daních.

 Z uvedených skutečností vyplývá, že námitka žalobce o tom, že se správní úřady obou
stupňů v řízení o zajištění zboží nezabývaly skutečností, zda předmětem zajištění byly
vybrané výrobky ve smyslu ustanovení § 1 odstavec 1 písm.a/ a odstavec 2 zákona o
spotřebních daních, je důvodná. V navazujícím správním řízení správní úřad prvého stupně
dospěl ke zcela protikladnému závěru o tom, že předmětem rozhodnutí o zajištění, které je ve
znění rozhodnutí o odvolání přezkoumáváno v tomto řízení správním soudem, nebyly

[OBRÁZEK]7 11 Af 6/2010

bních daních.

 Předmětné zjištění odůvodňuje podle názoru soudu samo o sobě závěr o tom, že
žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem a jsou zde proto důvody
podle ustanovení § 78 odstavec 1 s.ř.s. k jeho zrušení pro nezákonnost.

 Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se Městský soud v Praze již blíže
nezabýval otázkou důvodnosti dalších uplatněných žalobních námitek, rozhodnutí pro
nezákonnost zrušil a podle ustanovení § 78 odstavec 4 s.ř.s. věc vrátil žalovanému k dalšímu
řízení. V tomto dalším řízení bude na odvolacím správním úřadu, aby se znovu zabýval
opravným prostředkem žalobce a jeho jednotlivými námitkami, uplatněnými v průběhu
správního řízení a vyjádřenými v podaném odvolání s přihlédnutím ke skutečnosti, zda a kdy
nabylo právní moci rozhodnutí Celního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 1.2.2010.
V intencích shora uvedeného – vázán právním názorem soudu, vysloveným ve zrušujícím
rozsudku podle ustanovení § 78 odstavec 5 s.ř.s. – odvolací správní úřad znovu rozhodne o
odvolání žalobce.