[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]11Af 70/2010 - 48

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

 Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové
a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobce DHL Global
Forwarding (CZ) s.r.o., IČ 27112161, se sídlem v Praze 4, Na Strži 1702/65, zastoupeného
Mgr.Milanem Edelmannem, advokátem se sídlem v Loděnicích, Chrustenice 208, proti
žalovanému Celnímu ředitelství Praha, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 7, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného správního úřadu ze dne 18.10.2010, č.j.: 16587-9/2010-170100-
021

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í

 Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal přezkoumání a
zrušení rozhodnutí Celního ředitelství Praha (dále též žalovaného správního úřadu), jímž bylo
zamítnuto odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru, vydanému Celním
úřadem Praha - Ruzyně dne 13.8.2008, kterým bylo žalobci dodatečně vyměřeno clo ve výši

18.749,-Kč.

 Žalobce v podané žalobě namítl, že zásadní podstatnou námitek je skutečnost, že
žalovaný - stejně jako správní úřad rozhodující v prvém stupni - nesprávně posoudil vlastnosti
dovezeného zboží IP kamery, kterou žalobce zařadil do položky Kombinované nomenklatury
s nulovou sazbou cla, zatímco správní úřady na základě následné kontroly došly k závěru, že
se jedná o zboží, jež by mělo být zařazeno do položky se sazbou cla ve výši 4,9%. Posouzení
činností a vlastností IP kamer je specializovanou a ryze odbornou záležitostí. Žalobce se
v průběhu správního řízení snažil prokázat veškeré vlastnosti, které podle jeho názoru mají

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 2 11Af 71/2010

 vliv na správné zařazení kamer podle sazebníku. Předložil technické specifikace, tzv.
datasheety, předložil i znalecký posudek znalce J.Schovánka č.j. DZ 99/2008, jenž se
vyjadřoval k některým vlastnostem IP kamer a podal doplňující vysvětlení při ústním jednání.
Z postupu správních úřadů v obou stupních nikdy nevyplynulo, co je vlastně podle názoru
celních úřadů rozhodující skutečností, pro kterou považují kamery za zboží, jež má být
zařazeno do jiné položky sazebníku, než učinil žalobce.

 Podstatná změna nastala až poté, co byla u Městského soudu v Praze zahájena soudní
řízení mezi společností KOUKAAM a.s. a Generálním ředitelstvím cel, v nichž se uvedený
žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Generálních ředitelství cel, týkajících se závazné
informace o sazebním zařazení zboží. Ve všech případech se jedná o posouzení různých
druhů IP kamer, tedy identického zboží, jež je předmětem i tohoto řízení. V rámci těchto
řízení Generální ředitelství vyjádřilo, co celní orgány považují za podstatné pro zařazení
kamer do sazebníku, jak dosud činily dodatečnými platebními výměry. Podle Generálního
ředitelství cel nebyl rozhodující pro posouzení zařazení zboží způsob přenosu signálu, jak
posuzoval soudní znalec, ale rozhodující je, zda je obraz zařízením ukládán na vnitřní paměť
nebo médium, to znamená, že zaznamenaný obraz je možné po jakékoliv libovolné době
vyvolat, respektive opakovaně produkovat. Podle závěru Generálního ředitelství cel takové
vlastnosti předmětní IP kamery nemají. Žalobce uvedený závěr považuje za nesprávný.
Dovážené IP kamery (včetně těch, které byly předmětem nyní napadeného rozhodnutí) tuto
požadovanou vlastnost mají. Jsou totiž vybaveny tzv. interním FTP serverem, jenž jim
umožňuje obraz na tento FTP server uložit a kdykoli později podle potřeb uživatele obraz i
vyvolat. Tento závěr akceptovalo Celní ředitelství Praha v rozhodnutích o závazné informaci
o sazebním zařazení zboží, jako byly IP kamery uvedené v podané žalobě, které jsou zásadně
obdobné zboží, které bylo předmětem dovozu v posuzované věci. Liší se sice určitými
parametry, avšak ve všech případech stejně mohou ukládat a následně vyvolávat obraz podle
potřeb uživatele. V těchto rozhodnutích celní úřad akceptoval návrh žadatele a kamery zařadil
do jiné podpoložky než dosud činil. Žalovaný odvolací správní úřad však tuto skutečnost
nesprávně v napadeném rozhodnutí nezohlednil a ryze účelovým výkladem se snažil dospět
k závěru, proč k tomu nelze přihlížet. Žalobce i nadále trvá na tom, že všechny předmětné
kamery vnitřní paměť mají, což vyplývá z již dříve předložených dokumentů, jako jsou
katalogové listy, uživatelské návody a podobně. Zabudovaná paměť typu RAM je potřebná
nejen k realizaci výše uvedené funkčnosti, ale i k provozu zařízení jako takového, když slouží
mimo jiné k uložení změn v nastavení parametrů, provedených uživatelem a podobně.

 Žalobce má za to, že je zcela nesprávná ta část odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve
které žalovaný odvolací správní úřad - zjednodušeně řečeno - dospívá k tomu, že nově vydané
závazné informace o sazebním zařazení, ve kterých byly akceptovány připomínky dovozců IP
kamer a Generálního ředitelství cel, se vůbec na tuto věc nevztahují, neboť se jedná o jiné
typy kamer. Tento závěr je v příkrém rozporu s podklady, jež byly celním orgánům v průběhu
řízení poskytnuty a jsou v rozporu s faktickými vlastnostmi předmětných kamer. Pouhé
porovnání číselných řad označení kamer je v současné době zcela nevypovídající. Ač se jedná
o číselně jiné typy, řada vlastností je stejná včetně vlastností, které jsou pro zařazení do
sazebníku rozhodující. Podle názoru žalobce nelze připustit, aby závazná informace o
sazebním zařazení, byť byla vydána jiné osobě, v případě identického zboží s identickými
vlastnostmi v případě jednoho dovozce byla předmětem jiného postupu správního úřadu, než
tomu je v případě dovozce druhého.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 3 11Af 71/2010

 Žalobce v podané žalobě rovněž namítl procesní pochybení správního úřadu prvého
stupně, kdy jeho rozhodnutí nebylo zejména řádně odůvodněno. V odůvodnění napadeného
platebního výměru citoval prvostupňový celní úřad údaje, uvedené při celní deklaraci
dováženého zboží. Následně už uvedl pouze závěr, že v daňovém řízení bylo prokázáno, že
došlo k nesprávnému zařazení dovezeného zboží a všeobecně odkázal na harmonizační
pravidla. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí tak nebylo vůbec uvedeno, na základě
čeho konkrétně dospěl celní úřad k závěru, že zboží bylo nesprávně deklarováno, tj. z jakých
skutečností a zejména na základě jakých technických vlastností dováženého zboží k takovému
závěru celní úřad došel. Pouhý odkaz na deklarovanou podpoložku celního sazebníku a to, jak
měla být uvedena správně, nemůže postačovat. Odůvodnění mělo obsahovat zejména
technické zhodnocení dováženého zboží, jeho nezaměnitelných vlastností a na to odpovídající
zdůvodnění zařazení zboží do jiné části sazebníku. Správní úřad se nijak nevypořádal
s tvrzením žalobce a jeho zástupce (příjemce zboží – společnosti TRACO
INTERNATIONAL s.r.o. - uváděné při ústním jednání, kde tito poukazovali na některé
technické parametry zboží, jeho funkce a z toho dovozovali správnost postupu při deklaraci.
O to více bylo na místě rozhodnutí odůvodnit tak, aby bylo přesvědčivé. Tuto vadu však
žalovaný v napadeném rozhodnutí o odvolání nijak nezohlednil.

 Další zásadní procesní vadou byla skutečnost, že prvostupňový celní úřad předmětné
zboží nikdy fyzicky ani neviděl, neprovedl jeho kontrolu, neověřil jeho skutečné vlastnosti a
funkce. Otázka správného zařazení zboží do celního sazebníku je odvislá jen a pouze od jeho
technických parametrů a skutečných funkcí, proto se jeví potřeba zboží fyzicky před vydáním
rozhodnutí prověřit jako zcela zásadní, bez prověření není možno vůbec uvažovat o tom, že
by mohlo být prokázáno porušení celních předpisů. Zboží v tomto případě nebylo
kontrolováno, nebylo kontrolováno ani při následné kontrole, na jejímž podkladě bylo dané
řízení zahájeno.

 Z obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu k podané žalobě ze dne 6.4.2011
vyplývá, že žalovaný správní úřad se odvolává na právní názor, vyjádřený v odůvodnění
napadeného rozhodnutí o odvolání, který následně doplnil tím, že předmětné zboží je do
podpoložky č. 85253090 90 Společného celního sazebníku Evropského společenství podle
nařízení Komise ES č.1719/2005 zařazeno správně. Zboží, popsané v celním prohlášení v
kolonce 31 jako stabilní videokamery, později odvolatelem nazvané jako IP kamery, je podle
doložené dokumentace a popisu, poskytnutých žalobcem, zařízení, které zachycuje a vysílá
živé záběry nebo snímky přímo do datové sítě. Z uvedeného žalovaný vyvozuje, že je
neukládá na paměťové médium, ale živé záběry vysílá přímo do datových sítí. Vzhledem
k tomu, o jaké zboží se jedná a jakou má funkci, patří zboží do kapitoly 85 HS - elektrické
stroje, přístroje a zařízení a jejich části a součásti, přístroje pro záznam a reprodukci zvuku,
přístroje pro záznam a reprodukci televizního obrazu a zvuku a částí součástí a příslušenství
těchto přístrojů. Dále bylo zboží vzhledem ke svému účelu zatříděno do čísla 8525 HS jako
vysílací přístroje, radiotelefony, radiotelegrafy, rozhlasové nebo televizní vysílání, též
obsahující přijímací zařízení nebo zařízení pro záznam nebo reprodukci zvuku, televizní
kamery, videokamery pro statické snímky a ostatní videokamery se záznamem obrazu i
zvuku, digitální kamery. Do tohoto čísla podle názoru žalovaného patří kamery a fotoaparáty,
které snímají obraz a převádí jej na elektronický signál, který je přenášen jako videoobraz do
míst mimo kamery pro sledování nebo pro vzdálený záznam. Tyto tzv. televizní kamery
nemají vestavěn žádný prostředek pro záznam obrazu nebo zvuku a mohou být rovněž
používány se zařízením pro automatizované zpracování dat jako například webkamery. Proto

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 4 11Af 71/2010

se - vzhledem k absenci vnitřního paměťového zařízení či média - zboží zařazuje do

podpoložky 85253090 KN.

 Žalovaný se neztotožnil s názorem, že posouzení činností a vlastností předmětného
zboží je specializovanou a odbornou záležitostí a sledování technických změn a parametrů je
otázkou cílené, pravidelné studijní práce. Vývoj mezinárodního obchodu a pravidel jde na
základě aktualizací, vyplývajících ze zavádění nových technologií, technologického pokroku
a potřeb obchodu směrem k zjednodušování harmonizovaného systému slučováním určitých
kapitol a podkapitol a zavedením jednotných a srozumitelných pravidel pro výklad a
interpretaci pravidel a vysvětlivek. Na základě všeobecně srozumitelných a pochopitelných
pravidel a vysvětlivek by měl být každý dovozce schopen sám zařadit správně dovážené zboží
do podpoložky KN bez pomoci nebo s minimální pomocí celních orgánu.

 Žalovaný se v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí podrobně zabýval
skutečnostmi, souvisejícími se zařazením předmětného zboží do příslušné podpoložky celního
sazebníku, čímž podle svého názoru zhojil i případné nedostatky odůvodnění rozhodnutí
prvoinstančního orgánu. Žalovaný nesouhlasí s názorem žalobce, že až ze soudních řízení o
žalobách mezi Generálním ředitelstvím cel a společností KOUKAAM a.s. vyplynulo, co je
pro celní orgány rozhodné pro zařazení kamer do celního sazebníku, protože již prvoinstanční
orgán ve svém platebním výměru zařadil předmětné zboží jako televizní kamery, které nemají
vestavěn žádný paměťový prostředek pro záznam obrazu anebo zvuku. Pojem „FTP server“
podle názoru žalovaného vyvolává představu paměťového média, například pevného disku
vzdáleného počítače, schopného trvalého záznamu určitých dat, přičemž předmětné IP
kamery žádným paměťovým médiem, umožňujícím pořízení trvalého záznamu obrazu a
zvuku, přímo v kameře nedisponují. Žalovaný proto odmítá žalobní námitku, že kamery
umožňují obraz na tento FTP server uložit a kdykoli později podle potřeb uživatele vyvolat.
Tuto funkci předmětné kamery rozhodně neumožňují, neboť nedisponují žádným serverem ve
smyslu datového úložiště (energeticky nezávislého) trvalé paměti a lze souhlasit jedině s tím,
že se jedná o kopírování souboru s operační pamětí IP kamery, kde byl zpracováván a na
přechodnou dobu i uložen pro potřebu jeho odeslání přes počítačovou síť na externí
záznamové úložiště. Nejde o uložení ve smyslu trvalého uložení na energeticky nezávislé
paměťové médium, jako je tomu u digitálního fotoaparátu, ale o přechodné uložení po dobu
probíhajícího zpracování a odeslání přes počítačovou síť na externí záznamové úložiště.

 Celním orgánům během správního řízení nebyly předloženy žádné uživatelské návody,
což však nezměnilo nic na tom, že žalovaný souhlasí s tvrzením žalobce o přítomnosti vnitřní
pamětí IP kamer, avšak systémovými prostředky předmětných IP kamer - procesorem,
operační pamětí RAM a pamětí ROM - se podrobněji zabýval ve vyjádření k žalobě. Pokud
měl žalobce na mysli, že uvedené paměti RAM a ROM jsou oním vestavěným paměťovým
prostředkem pro záznam obrazu anebo zvuku, tedy rozhodnou součástí, která zakládá důvod
zařazení předmětného zboží do sazební položky, požadované žalobcem, má žalovaný za to, že
v technických specifikacích, předložených žalobcem, je sice u jednotlivých typů IP kamer
uvedena velikost paměti RAM a ROM, nicméně uvedené paměti jsou systémovými paměťmi,
potřebnými pro běh a funkci samotného zařízení, které podle názoru žalovaného funguje jako
televizní kamera, tj. obraz a zvuk snímá a odesílá do zařízení, kde je obraz a zvuk
zachycován, upravován a podobně. Tato zařízení - kromě jiných odlišností - nemají vestavěn
žádný prostředek pro trvalý záznam obrazu anebo zvuku. V odůvodnění napadeného
rozhodnutí žalovaný přirovnává IP kameru k vzdálenému počítači, ke kterému je za určitých
podmínek možno se připojit a pracovat s ním a s jeho soubory. Podle názoru žalovaného je

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 5 11Af 71/2010

zapotřebí, aby pro takové použití disponovalo cílové zařízení pro automatické zpracování dat
patřičnou systémovou pamětí RAM a ROM, aby vůbec bylo schopno pracovat a aby bylo
schopno plnit účely, pro které bylo navrženo a sestrojeno. Tyto paměti však nezajišťují chod
předmětného zařízení samy o sobě, ale jsou nedílným doplňkem centrální procesové jednotky,
která je v technické specifikaci předmětného zboží IP kamer od výrobce Vivotek, uvedena ve
výčtu systémových prostředků o popisu systém. Uvedená RAM a ROM paměť, poprvé
zmíněná žalobcem až po vydání rozhodnutí o odvolání, tvoří spolu s procesorem a dalšími
součástmi celek zařízení pro automatické zpracování dat, který je nedílnou součástí IP
kamery, umožňující vzdálený vstup k síťové IP kameře pomocí zabudovaného webserveru po
internetu, sledování a konfigurování IP kamery odkudkoli na světě pomocí prohlížeče
Microsoft Internet Explorer, živé sledování obrazu a zvuku pomocí mobilních telefonů,
podporu protokolů pro přenos videa a zvuků, snímání videa až 25 snímků za sekundu
s uživatelsky nastavitelným rozlišením, z čehož vyplývá možnost dálkového softwerového
nastavení rozlišení snímaného obrazu. Podle názoru žalovaného platí, že velikost paměti
ovlivňuje rychlost, výkonnost a funkčnost předmětného zboží jako celku v závislosti na
požadavcích, kladených uživatelem.

 Žalovaný poukázal na technickou specifikaci, týkající se IP kamery, která se sice
netýká předmětného zboží, ale která byla zřejmě omylem předložena žalobcem v daňovém
řízení spolu s technickými specifikacemi dalších typů IP kamer. Z této předložené technické
specifikace vyplývá, že IP kamera Vivotek IT 7138/7139 má vstup pro umístění paměťové
karty CF KART, což je na zmiňované úvodní straně technické specifikace též zobrazeno a
znovu zdůrazněno pod nadpisem Vlastnosti, kde je na třetí odrážce shora uveden anglický
text, že v IP kameře je vestavěn slot pro vložení umístění paměťové karty, využívané jako
místní úložiště ve smyslu trvalé energeticky nezávislé paměti. Na příkladu této IP kamery
tedy žalovaný demonstruje, že nelze libovolně zaměňovat jednotlivé typy kamer s tím, že se
jedná o podobné zboží, mající shodné vlastnosti, týkající se vlivu na sazebním zařazení.
Některé typy IP kamer opravdu mají možnost vložení paměťového média, což jim umožňuje
pořízení trvalého záznamu obrazu a zvuku přímo v kameře, jiné však nemají žádné místní
paměťové úložiště, které by umožňovalo pořízení trvalého záznamu obrazu a zvuku přímo
v kameře a jeho pozdější reprodukování. Žalovaný tedy neporovnával předmětné IP kamery
pouze podle jejich typového označení, ale podle jejich skutečných vlastností, vyjádřených
v žalobcem předložených technických specifikacích jednotlivých typů IP kamer. Z tohoto
důvodu žalovaný odmítl námitku ohledně podobnosti předmětného zboží a zboží, na které
byly vydány závazné informace o sazebním zařazení pro společnost KOUKAAM a.s., neboť
se jedná o zboží pouze podobné, nemající shodné podstatné vlastnosti s vlivem na sazební
zařazení.

 K námitce nedostatečného odůvodnění rozhodnutí správního úřadu prvého stupně
žalovaný uvedl, že se v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí o odvolání podrobně
zabýval skutečnostmi, souvisejícími se zařazením předmětného zboží do příslušné
podpoložky celního sazebníku a tím zhojil případné nedostatky v odůvodnění rozhodnutí
prvoinstančního orgánu. K namítané vadě o neprovedení kontroly zboží prvoinstačním
orgánem před vydáním rozhodnutí žalovaný uvedl, že otázka sazebního zařazení je odvislá od
technických parametrů předmětného zboží, které nevyplývají z vnějšího vzhledu výrobku a
proto žalovaný tuto žalobní námitku odmítá. Vydání rozhodnutí celním úřadem předcházela
následná kontrola zboží, v rámci které již byly předloženy technické parametry předmětného
zboží a celní úřad tedy vycházel ze zjištěného stavu věci.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 6 11Af 71/2010

 Žalobce využil svého práva a podal k vyjádření žalovaného správního úřadu dne
6.12.2011 repliku, v níž poukázal na skutečnost, že v žádostech o vrácení cla z února 2010
rozhodl Celní úřad Praha Ruzyně tak, že ve všech případech žalobci clo vrátil, přičemž
v odůvodnění výslovně uvedl, že IP kamery nelze zařadit do podpoložky č. 8525309090,
neboť umožňují záznam statických snímků. Na základě této skutečnosti celní úřad přeřadil
zboží do původní podpoložky č. 8525401100 se sazbou 0% cla a již uhrazené clo vrátil.
Žalovaný tak fakticky v jiných řízení akceptuje rozhodující skutečnosti pro zařazení zboží
podle Sazebníku.

 Při ústním jednání u Městského soudu v Praze dne 2.2.2012 zástupce žalobce poukázal
především na rozhodnutí Celního úřadu Praha Ruzyně ze září 2011, z něhož žalobce vycházel
při podané žalobě, respektive které odpovídá názoru žalobce vyjádřeného v podané žalobě
ohledně kvalifikace pojmu „IP kamera“. Poukazuje na to, že v jiných celních řízeních bylo
žalobci clo vráceno, jednalo se o řízení, kde žalobce nestihl podat řádný opravný prostředek a
proto se vrácení cla domohl žádostí o vrácení přeplatku. Dále zástupce žalobce poukázal na
rozhodnutí žalovaného správního úřadu, týkající se vydání žádosti o závaznou informaci o
zařazení, kdy žalovaný na žádost společnosti KOUKAAM akceptoval žalobcem prezentovaný
názor ohledně sazebního zařazení předmětného zboží tak, jak tento dovozce uváděl. Podle
názoru žalobce důvody pro zrušení rozhodnutí akceptuje svou faktickou činností i sám
žalovaný správní úřad, otázky technických vlastností, které jsou pro sazební zařazení
rozhodující, jsou podle názoru žalobce pro IP kamery generelní a pokud by se správní úřady
těmito technickými vlastnostmi řádně zabývaly již v řízení před správním úřadem prvého
stupně a provedly žalobcem navrhovaný znalecký posudek, dospěly by k závěru o tom, že
žalobcem dovezené kamery tyto vlastnosti mají.

 K tomu zástupce žalovaného správního úřadu u jednání soudu uvedl, že závazná
informace o celním zařazení svědčí konkrétnímu typu dováženého zboží a konkrétnímu
dovozci, podle názoru žalovaného nelze paušalizovat a je třeba posuzovat konkrétní
charakteristiky výrobku. Teprve poté lze dospět k závěru, zda se závazná informace vztahuje i
na jiný obchodní případ. Pokud jde o námitku žalobce ohledně vrácení cla, žalovaný
poukazuje na to, že žalobcem předkládaná rozhodnutí jsou ze září 2011, přičemž soud by měl
posoudit stav k datu vydání žalobou napadených rozhodnutí. Zástupce žalovaného správního
úřadu poukázal na to, že znalecký posudek byl v řízení před správním úřadem prvého stupně
žalobcem dodán, v tomto znaleckém posudku žádné generelní vlastnosti dováženého zboží
uvedeny nebyly a v té době to podle názoru žalovaného ani nebylo možné.

Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním úřadem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti:

 Dne 20.3.2006 podala společnost DHL Global Forwarding (CZ) u celního úřadu
písemné celní prohlášení č. C 116358 L 4493 na propuštění zboží do režimu volného oběhu
v počtu čtyř položek. V položce č.1 bylo zboží deklarováno jako stabilní videokamery v počtu
120 ks, v položce č.2 bylo zboží deklarováno jako videoservery v počtu 26 ks, v položce č. 3
bylo zboží deklarováno jako ostatní výrobky ze železa a v položce č. 4 bylo zboží
deklarováno jako síťový adaptér.

 Celní úřad podané celní prohlášení přijal a zboží propustil téhož dne rozhodnutím
v celním řízení do režimu volného oběhu. Rozhodnutí v celním řízení bylo vydáno na
základě údajů, uvedených deklarantem v celním prohlášení, bez jejich ověřování ve smyslu

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 7 11Af 71/2010

článku 71 odst.2 Nařízení Rady EHS č. 2913/92, kterým se vydává Celní kodex společenství,

ve znění pozdějších předpisů.

 Následně byla u příjemce zboží - společnosti TRACO INTERNATIONAL spol. s.r.o.
- provedena následná kontrola, shrnutá v kontrolním protokolu č. 1166507194100.
Předmětem této následné kontroly bylo ověření správnosti zařazení dovezeného zboží do
podpoložky kombinované nomenklatury, mimo jiné i v rozhodnutí v celním řízení ze dne

20.3.2006, kde žalobce vystupoval v roli deklaranta. V rámci následné kontroly bylo
zpochybněno sazební zařazení dovezeného zboží a v zahájeném daňovém řízení došel celní
úřad k závěru, že došlo k nesprávnému zařazení dovezeného zboží v položkách č.1 a č.2
rozhodnutí v celním řízení.

 V daňovém řízení bylo celním úřadem zjištěno, že se jednalo o zboží 1) síťová kamera
pro vnitřní použití a IP kamery pro vzdálený dohled a 2) videoserver. Celní úřad zboží
následně zařadil do podpoložky č. 8525309090 KN s celní sazbou 4,9 % a do podpoložky č.
8517509000 s celní sazbou 0 %. Na základě daňového řízení po následné kontrole byl celním
úřadem dne 13.8.2008 vydán dodatečný platební výměr č.j.: 440608/194100-021/10, kterým
byl žalobci doměřen rozdíl mezi částkou cla původně vyměřenou a částkou cla, která měla být
vyměřena, tj. částkou ve výši 18.749,-Kč.

 Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce dne 5.9.2008 včasné odvolání, v němž
shodně jako v podané žalobě namítl nedostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí a
procesní vady, spočívající v neprovedené fyzické kontrole předmětného zboží. Dále odvolatel
vytýkal správnímu úřadu prvého stupně, že nebyl v řízení zpracován znalecký posudek,
ačkoliv byl v průběhu řízení žalobcem navrhován.

 O podaném odvolání rozhodl žalovaný odvolací správní úřad žalobou napadeným
rozhodnutím ze dne 18.10.2010, jímž odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí Celního úřadu
Praha - Ruzyně potvrdil se závěrem, že podáním celního prohlášení, podepsaného
deklarantem nebo jeho zástupcem, celnímu úřadu vzniká odpovědnost za správnost údajů,
uvedených v celním prohlášení, za pravost přiložených dokladů a za dodržení všech
povinností v souvislosti s propuštěním dotyčného zboží do daného celního režimu. Sazební
zařazení zboží je základní náležitostí rozhodnutí v celním řízení a je důležitým údajem, od
něhož se odvíjí nejen výše dovozních cel, ale i dodržování obchodně - politických
nesazebních opatření. Žalovaný vyjádřil nesouhlas se závěrem, prezentovaným odvolatelem o
tom, že Celní ředitelství Praha přijalo argumentaci dovozců IP kamer a nyní je uznává a
jednotlivě se vypořádal s uplatněnými odvolacími body, přičemž všechny odvolací námitky
shledal žalovaný odvolací správní úřad nedůvodnými.

 Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející
řízení před správními úřady obou stupňů z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané
žalobě a při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době
vydání napadeného rozhodnutí (ustanovení § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen s.ř.s.). Věc soud posoudil takto:

 Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného
odvolacího správního úřadu, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému
platebnímu výměru, vydanému Celním úřadem Praha - Ruzyně dne 13.8.2008, kterým bylo
žalobci dodatečně vyměřeno clo ve výši 18.749,-Kč.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 8 11Af 71/2010

 Žalobce především ve stěžejní žalobní námitce vyjádřil nesouhlas se závěrem
správních úřadů o tom, že předmětné zboží bylo nesprávně zařazeno podle kombinované
nomenklatrury Celního kodexu. Zatímco žalobce dne 20.3.2006 podal u celního úřadu
písemné celní prohlášení č. C 116358 L 4493 na propuštění zboží do režimu volného oběhu
v počtu čtyř položek. V položce č.1 bylo zboží deklarováno jako stabilní videokamery v počtu
120 ks, v položce č.2 bylo zboží deklarováno jako videoservery v počtu 26 ks, v položce č. 3
bylo zboží deklarováno jako ostatní výrobky ze železa a v položce č. 4 bylo zboží
deklarováno jako síťový adaptér, v daňovém řízení bylo celním úřadem zjištěno, že se jednalo
o zboží 1) síťová kamera pro vnitřní použití a IP kamery pro vzdálený dohled a 2)
videoserver. Celní úřad zboží následně zařadil do podpoložky č. 8525309090 KN s celní
sazbou 4,9 % a do podpoložky č. 8517509000 s celní sazbou 0 %. Na základě daňového řízení
po následné kontrole byl celním úřadem dne 13.8.2008 vydán dodatečný platební výměr č.j.:
440608/194100-021/10, kterým byl žalobci doměřen rozdíl mezi částkou cla původně
vyměřenou a částkou cla, která měla být vyměřena, tj. částkou ve výši 18.749,-Kč.

 Podle ustanovení článku 13 Nařízení Rady EHS č. 2913/1992, kterým se vydává Celní
kodex Společenství, mohou celní orgány v souladu s podmínkami, stanovenými v platných
předpisech, provádět veškeré kontroly, které považují za nezbytné pro zajištění řádného
používání celních předpisů.

 Podle ustanovení § 127 zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona, ve znění pozdějších
předpisů, jsou celní orgány oprávněny po propuštění zboží do navrženého celního režimu
provádět následnou kontrolu, jejímž účelem je přesvědčit se o správnosti a úplnosti údajů
uvedených v celním prohlášení, pravosti dokladů k němu předložených nebo připojených a o
správnosti vyměřeného cla, daní a poplatků. Při následné kontrole je také ověřována existence
a pravost dokladů a pravdivost údajů vztahujících se k dovozním a vývozním operacím,
případně i následným obchodním operacím se zbožím uvedeným v příslušném celním
prohlášení.