[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]6Ca 249/2008 - 58

ČES KÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

 Městský so ud v Pra ze rozhodl v se ná tě složeném z předsedkyně JUDr. Karly
Cháberové a so udc ů JUDr. Naděždy Tre sc hlo vé a Mgr. Jiřího Lifk y v právní věci žalob ce:
FinCorp, a.s., Praha 7, U Papírny 614/9, IČ: 25625861, zastoupen JUDr. K lárou Veselou
Samko vo u, advokátkou se sídlem v Praze 2, Španělská 6 proti ža lo va né mu: Ministerstvo
životního prostředí, Praha 10, Vršovická 1442/65, o ža lobě proti rozhodnutí ministra
životního prostředí ze d ne 23.5.2008 č.j.: 2565/M/06 36208/ENV/06, sp. zn. : R/2077,

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á.

II. Žádný z účas tník ů ne má právo na náhradu nák lad ů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

 Ža lobc e podal u Městského soudu v Pra ze ža lob u, kterou se domáhal p řezko umání
rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 23.5.2008 čj: 2565/M/06 36208/ENV/06,
sp.zn.: R/2007, kterým byl zamítnut je ho ro zk lad proti rozhodnutí Ministerstva životního
prostředí ze dne 11.2.2008 čj: 1624/510/2007-7R 10/07 a kterým b ylo toto rozhodnutí o
ne udě le ní předchozího so uhlas u k podání návrhu na stano vení dobývacího prostoru Krabonoš
II. potvrzeno.

 Ža lobc e uved l, že napadeným rozhodnutím i rozhodnutím prvostupňovým byl po rušen
záko n č. 44/1988 Sb., zej mé na § 24 a záko n č. 500/2004 Sb., zej mé na § 2 to ho to zákona.
V d ůsledk u to ho byl ža lobce přímo zkrácen na svých p rá vec h. S odkazem na znění usta no ve ní
§ 24 odst. 2 horního záko na žalobce dovodil, že souhlas s ná vrhe m na stano vení dobývacího
prostoru mus í Ministerstvo životního prostředí projednat s Ministerstvem průmyslu a
obchodu, p řičemž toto projednání je obligatorní. Dá le může, ale ne mus í Ministerstvo

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 2 6Ca 249/2008

 životního prostředí ve svém so uhlas u stanovit podmínky vzta hujíc í se k tvorbě jed notné
surovinové politiky České rep ub lik y a za třetí může, ale ne mus í sta no vit podmínky, vztahující
se k ná vra tnosti prostředků vyna lo že nýc h ze státního rozpočtu na vyhledávání a průzkum
výhradních ložisek. Ministerstvo životního prostředí má tedy mo žnos t stanovit při souhlasu
podmínky, které se objeví v rozhodnutí o stano vení dobývacího prostoru. Výsledky šetření
ministerstva jsou významné toliko pro další fázi řízení a na udělení či ne udě le ní souhlasu
ne mají vliv. So uhla s má být d le žalobce udě le n a je limitován po uze mo žností uvést v něm
ná mitk y. Tomuto výk lad u dle žalobce odpovídá i znění odstavců § 24 a to odstavce 2 a 3.
Vzhledem k tomu, že v daném případě se Ministerstvo průmyslu a obchodu vyjádřilo
k žádosti žalobce o sta no ve ní dobývacího prostoru a v tomto vyjádření ze dne 14.1.2008
souhlasilo bez připomínek s tím, že dobývání živcové suroviny v předmětném ložisku je
v souladu se státní suro vino vo u po litiko u, žádosti mě lo být vyho vě no. Žalobce splnil všechny
záko ne m po žado va né podmínky a ministerstvo tak mě lo udělit so uhla s a ne muse lo jej
dokonce ani vá zat na žád né pod mínk y. Pokud měl ža lo va ný nějaké p řipo mínk y, měl je uvést
v podmínkách so uhla su. Ministerstvo ne mě lo pravo mo c zkoumat žádost v tak širokém
rozsahu, jak učinilo. To to platí ze jmé na o hled ně zájmu na respektování jednotné s uro vino vé
politiky, která patří do zákonné ko mpe te nce Ministerstva průmyslu a obc hod u. Veškerá
argumentace jde proti jejímu smyslu. Zákon jasně sta no ví, že žalo vaný so uhla s vydá vžd y,
může jej však opřít o určité podmínky.

 Pro případ, že by so ud dospěl k zá vě ru, že na předchozí souhlas ne ní ze strany žalobce
na základě záko na nárok, ža lobc e namítl, že argumenty ža lo va né ho zce la vybočují z rámce,
který je stanoven v zákoně. Z § 25 horního záko na vyplývá, že dobývací prostory se primárně
sta no vují bez da lš ího s tím, že jednotlivé dotčené orgány po uze stanoví bližší podmínky. I
z tohoto hlediska je zřejmé, že so uhla s by mě lo Ministerstvo životního prostředí udělit vžd y
s tím, že v rámci své stano vené p ůsob nosti může sdělit podmínky pro další řízení. Postup
ža lo va né ho je nepochopitelný z d ůvod u, že sám uvádí, že vzhledem k významu lo žisk a nelze
vylo uč it stano vení dobývacího prostoru v b udo uc nu. Důvody odmítnutí udělení souhlasu jsou
ryze povrchní a toliko mo me ntá lní a proto nep říp ustné. Ža lobce zdůraznil, že předchozí
souhlas ža lo va né ho je toliko jedním z řady rozhodnutí, která jsou nutná k započetí e ve nt.
tě žb y, př iče mž udě le ní samo tného so uhlas u ne zna me ná její započe t í. Ža lobce dále poukázal
na to, že žalo vaný již v napadeném rozhodnutí sám sebe označuje jako ža lo va né ho, ač mu
takové postavení v době vydání rozhodnutí ne ná le že lo. To svědčí o určité ne lo gič nosti,
setrvačnosti a nesprávnosti nap ade né ho ro zhod nutí. V nap ade né m rozhodnutí je ne lo gick y
uvedeno, že orgá n prvního stup ně se vypořádal se všemi podklady rozhodnutí vč etně
sta no vis ek dotčených or gá nů. Prvostup ňo vý orgá n vůbec ne vyc há ze l ze stanoviska
Ministerstva průmyslu a obchodu ani ze stanoviska své ho vlastního odboru geo lo gie, neboť
v těchto stano viscích byl s vys lo ve ním předchozího so uhlas u vysloven souhlas. Žalobce
na mítl nesprávnost názoru ža lo va né ho, resp. ná zoru vyslo ve né ho v napadeném ro zhod nutí, že
usta no ve ní § 24 odst. 2 horního záko na je třeba vykládat tak, že na udě le ní před c ho zího
souhlasu ne ní ze strany žada te le právní nárok, neboť zde platí zásada vyjádřená v § 2
správního řádu a v článku 2 odst. 3 Ústavy ČR a v článku 2 odst. 2 Lis tiny zák lad níc h práv a
svobod, že stání mo c lze up latňo vat jen v případech a v me zíc h sta no ve nýc h záko ne m a to
zp ůsobe m, který záko n sta no ví. Správní orgány nemo ho u výk lade m p rávních předpisů
rozšiřovat své ko mpe te nce. V napadeném rozhodnutí tak nemůže být tvr ze no, že v záko ně
ne jso u uvedeny ko mpe te nce správního úřad u a záro veň si je jedním dec he m nemůže tento
orgán rozšířit. Jakékoliv argumenty týkající se údajného nesouladu žádosti žalobce s územně
plá no vac í dok ume ntac í anuluje tvrzení sa motné ho ministerstva, že těžb u v b udo ucnu
nevylučuje. Žalobce dá le po ukázal na to, že zásad y územního rozvoje Jihočeského kraje, na
které je v napadeném rozhodnutí po uká zá no jako na důvod ne udě le ní souhlasu, nejsou ke dni

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 3 6Ca 249/2008

 podání žalob y pra vo moc ně sc hvá le ny. Jestliže již b ylo na do tče né m úze mí stano veno
chrá ně né lo žisko vé úze mí (rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 24.9.2007 čj:
896/201/2007 – R7 8/07), pak toto ložisko mus í být uvedeno ve veškeré územně plánovací
dokumentaci, s kterou nemůže být tedy v ro zpo ru, jak tvrd í ža lo va ný. Vzhledem
k celoevropskému významu p řed mětného ložiska je v rozporu s veřejným zájme m, aby
dobývací prostor nebyl sta no ve n už nyní. Žalobce je vlastníkem předmětných po ze mk ů, na
nichž má b ýt dobývací prostor jed no u sta no ve n. Je proti logice, aby předchozí souhlas získal
jiný subjekt, neboť tomu by žalobce pozemky s ne jvětší pravděpodobností nep roda l.
Vydaným rozhodnutím byly zce la porušeny princ ip y správního uvá že ní, resp. ža lo va ný neměl
mo žnost širšího správního uvá že ní, když záko n mu jí nepřisuzuje. Me ze správního uvážení je
třeba vykládat v rozsahu zásady proporcionality, legitimního očekávání a je ho o mezené
vo lno sti. Není možné, aby správní orgán při výkonu své p ůsob nosti vytvářel no vý „veřejný
zá je m“, který právní úpra va vůbec nezná. Jednání ža lo va né ho je v ro zpo ru se zásadami
princ ip ů dobré správy a s prá ve m na spravedlivý proces. Z uvedených d ůvod ů žalobce na vr hl,
aby so ud zr uš il jak napadené rozhodnutí ministra životního prostředí, tak prvo stup ňo vé
rozhodnutí Ministerstva životního prostředí a věc vrátil ža lo va né mu k dalšímu ř íze ní.

 Ža lo va ný podal k žalobě vyjád ře ní, ve kterém uved l, že obě rozhodnutí jsou za lo že na
na základním argumentu, kterým je nesoulad podané žádosti s jed notno u s uro vino u politikou
státu, která je vyjádřena v dokumentu státní s uro vino vá po litik a v ob lasti nerostných surovin a
jejich zdrojů, který byl přijat usnesením vlády České rep ub lik y na jejím zasedání konaném
dne 13.12.1999 č. 1311 k s uro vino vé politice v oblasti nerostných surovin a jejich zdro jů.

 Ža lo va ný odmítl tvrzení ža lobc e o rozporu nap ade né ho rozhodnutí s právními
předp is y a o nesp rá vné m výk lad u příslušných usta no ve ní horního zákona. Tento právní
předpis dá vá ža lo va né mu mo žnost ro zhod no ut a to i v p řípadě jediného žadatele o nevydání
předchozího souhlasu k návrhu na stano vení dobývacího prostoru.

 V další části vyjádření se pak ža lo va ný zab ýva l právním charakterem souhlasu podle §
24 odst. 2, 3 a 4 horního zákona. K této otázce uved l, že k dobývání výhradního ložiska
urč ité ho nerostu je nutné, aby tě žeb ní organizace mimo jiné získala rozhodnutí o stano vení
dobývacího prostoru. S tano vením dobývacího prostoru vzniká těžeb ní organizaci oprávnění
k dobývání výhradního ložiska. Dobývací prostor a je ho změny stanoví Obvodní bá ňsk ý úřad
v součinnosti s dotčenými orgány státní správy. Pokud se řízení o stano vení dobývacího
prostoru zahajuje na ná vrh tě žeb ní organizace, musí tato s vůj ná vrh do lo žit předchozím
souhlasem Ministerstva životního prostředí vydaným pod le § 24 odst. 2 ho r ního zákona. Bez
souhlasu či zá va znýc h stanovisek dotčených orgánů státní správy nemůže Obvodní bá ňsk ý
úřad rozhodnutí o stanovení dob ýva c ího prostoru vydat. Není tedy pra vd ivé tvrze ní žalobce,
že ze znění horního záko na vyplývá, že dobývací prostor se bez da lš ího stanoví s tím, že
jednotlivé dotčené orgány státní správy po uze stano ví bližší pod mínk y. Naopak platí, že
rozhodnutí o stano vení dobývacího prostoru je obligatorně rozhodnutím podmíněným
příslušnými zá va znými sta no visk y, popř. rozhodnutími dotčených správních or gá nů, jejichž
vydání horní záko n předpokládá ať už před samotným zahájením říze ní o stano vení
dobývacího prostoru nebo až v rámci to ho to ř íze ní, kdy k tomu, aby mo hl být dobývací
prostor sta no ve n, je ne zb ytné, aby všechna tato podkladová ro zhod nutí, popř. zá va zná
sta no visk a mě la pozitivní po va hu.

 Na řízení o vydání předchozího so uhlasu pod le § 24 odst. 2, odst. 3 a odst. 4 horního
záko na se použijí usta no ve ní správního řád u. Procesní úp ra va zá va zné ho sta no viska je
upra ve na v § 149 a ná sl. správního řád u. Zá va zné stanovisko je mo žné vydat jen tam, kde to

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 4 6Ca 249/2008

 záko n výs lo vně předpokládá. Přestože předchozí souhlas k podání návrhu na stano vení
dobývacího prostoru má charakter podk lado vé ho správního aktu, zá va zné ho svým obsahem
pro na va zujíc í řízení o sta no ve ní dobývacího prostoru a podle právní teo rie by se tedy mo hlo
jednat o zá va zné stanovisko, je předchozí souhlas vžd y vydán formou správního ro zhod nutí,
které smě řuje přímo ke konkrétnímu adresátovi. Udě le ním předchozího souhlasu pod le § 24
odst. 2 horního zákona organizace získává právo podat ná vrh na sta no ve ní dobývacího
prostoru podle § 28 odst. 1 tého ž zákona.

 Ža lobc e podal žádost o udělení p ředc ho zího souhlasu ke stano vení dobývacího
prostoru ve lhůtě do jednoho roku od p latno sti rozhodnutí o sta no ve ní p růzk umné ho území,
které bylo sta no ve no rozhodnutím ministerstva ze dne 24.9.2004 čj: 510/789/04-PÚ 3/04.
Ža lobc e tak uplatnil přednostní nárok podle § 24 odst. 3 horního zákona. Toto usta no ve ní
ne uvád í, že v p řípadě žádosti podané přednostním žada te le m mus í žalo vaný předchozí
souhlas vžd y udělit, příp. udělit souhlas s p řipo mínka mi. Toto usta no ve ní dá vá přednostnímu
žadateli po stano veno u dobu po uze výhodu vůč i jiným žadatelům spočívající v to m, že
v případě jím podané žádosti ministerstvo ne vede řízení postupem sta no ve ným v § 24 odst. 4
horního záko na ve spojení s § 146 a ná sl. správního řád u, ale vede k lasick é správní říze ní o
jediné žádosti s přednostním žadate le m jako s jediným účas tníke m ř íze ní.

 Řízení o vydání předchozího souhlasu k podání návrhu na stano vení dobývacího
prostoru pod le § 24 horního záko na je tzv. řízením o výběru žádosti, jeho ž procesní postup je
upraven v § 146 a násl. správního řád u. Jde o příp ad spo leč né ho ř íze ní, které ministerstvo
musí vé st obligatorně ze zákona, kdy jedinou záko nno u výjimkou je právě případ žádos t i, tzv.
přednostního žada te le. Ža lo va ný tedy postupo va l v so ulad u se záko ne m když v případě
žalobce posoudil jeho žádost přednostně a niko li ve spo leč né m řízení o výběru žádos t i.
Ža lobc i tak bylo umo žně no v p lném ro zsahu využít přednostního práva na udělení
předběžného souhlasu k ná vrhu na sta no ve ní dobývacího prostoru.

 Ro zsa h posuzování žádosti vyplývá z usta no ve ní § 24 odst. 2 a odst. 4 horního zákona.
Podle odstavce 2 může ža lo va ný vá zat vydání předchozího so uhlas u na splnění podmínek
vzta hujíc íc h se k tvorbě jednotné s uro vino vé politiky. Pod le odstavce 4 posuzuje žádost
s přihlédnutím k le pš ímu využití výhradního ložiska a ochra ně zákonem chráněných obecných
zá j mů. Zákon tedy ukládá ža lo va né mu posuzovat podanou žádost z hlediska jejího so ulad u
s jed notno u suro vino vo u politikou státu, která je vyjádřená v dokumentu státní s uro vino vá
politika v ob lasti nerostných surovin a jejich zd rojů. V případě, že žádost ve své podstatě
nesplňuje podmínky státní s uro vino vé politiky, ža lo va ný tako vo u žádost zamítne. Posouzení,
zda žádost splňuje podmínky státní s uro vino vé politiky je plně v kompetenci ža lo va né ho jako
správního or gá nu, kterému zákonodárce dal pravomoc předchozí souhlas vydat. Vyjádření
Ministerstva průmyslu a obchodu ne ní zá va zným stanoviskem ve s mys lu § 149 správního
řádu, jeho obsah ne ní závazný pro výrokovou část finálního rozhodnutí ža lo va né ho. S tímto
vyjádřením se ža lo va ný po uze vypořádal v od ůvod ně ní své ho rozhodnutí.

 Ro zsa h pravomoci ža lo va né ho posoudit žádost o vydání předchozího souhlasu
k ná vrhu na sta no ve ní dobývacího prostoru je dán horním zákonem tak, že ža lo va ný posoudí
žádost z hled isk a jejího so ulad u se státní suro vino vo u politikou a z hlediska ochrany zákonem
chrá ně nýc h obecných zá j mů. Usta no ve ní § 24 odst. 4 ho r ního zákona pak uk ládá ža lo va né mu
posoudit žádost z hlediska ochrany zákonem c hrá ně nýc h obecných zá j mů, tedy nejen zá jmů
výs lo vně chráněných horním záko ne m, ale i jinými veřejnými zájmy, jejich ochrana spadá do
komp ete nce ža lo va né ho na základě jiných právních předp is ů. Pokud záko n ukládá
ža lo va né mu v p řípadě řízení podle § 24 odst. 4 horního záko na žádost posuzovat i z hlediska

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 5 6Ca 249/2008

lepšího využití výhradního ložiska, mus í žalo vaný z těchto hledisek posuzo va t i žádost
přednostního žada te le podle § 24 odst. 3 horního zákona. V případě žádosti přednostního
žada te le je us ta no ve ním § 24 odst. 3 ho r ního zákona po uze modifikován procesní postup při
vyřizování žádosti, niko li její věc né posouzení a mantinely správního uvá že ní ža lo va né ho.

 V daném případě ža lo va ný vyc há ze l z to ho, že státní s uro vino vá politika je za lo že na
na principu tr va le udržitelného rozvoje, princ ip u po stup né ho využívání přírodních zd rojů,
postup né redukci těžb y nerostných surovin v c hrá ně nýc h krajinných oblastech a ko mp lexnosti
posouzení využitelnosti nerostných zdro jů. Státní s uro vino vá politika jed no znač ně
id e ntifik uje těžbu štěrkopísků v c hrá ně né krajinné ob lasti Třeboňsko, jako významný problém
z hlediska ochrany přírody a krajiny. Ža lobce m na vrho va ný dobývací prostor se nachází na
úze mí III. zó ny c hrá ně né krajinné ob lasti Třeboňsko. Státní s uro vino vá politika (str. 18)
výs lo vně uvádí jako střet s oc hra no u životního prostředí „nedotěžování zásob v podstatných
částech ložiska a so ubě žné za há je ní těžb y na další ploše, či v jiných částech lo žiska “. V jiné
části tento dokument pak uvádí, že „podstatou s uro vino vé politiky v re gio nec h má být využití
územního plánu pro plánování těžeb v úze mí stanovením prostorových limitů i časových
hor izo ntů pro dobývání nerostné suroviny. Po vo lení těžb y na dalším lo žisk u nebo v další části
ložiska tak dochází až v době uko nčo vá ní dobývání asanačních a rekultivačních prací na
úze mí původní tě žb y“. Jedním z hla vníc h d ůvod ů zamítnutí žádosti je sk uteč no st, že v těsném
sousedství žalobcem na vrho va né ho dobývacího prostoru se nac há zí v so učas né době tě že ný
dobývací prostor Krabonoš, kde se těží také živcová surovina, kdy její zásoby se odhadují na
dalších 20 let.

 Dá le ža lo va ný k ža lob ě uvedl, že ložisko se nac há zí v ob lasti, kde ne ní těžba záko ne m
absolutně zaká zá na. Není tedy vyloučeno, že předchozí souhlas k návrhu na stano vení
dobývacího prostoru v b udo ucnu udě le n b ude a to ze jmé na ve va zbě na vytěžení ložiska
živcové suroviny na sousedním těžebním dobývacím prostoru Krabonoš. S o hlede m na
aktuální zatíženost úze mí so učasno u tě žbo u a zajištění zásobování trhu živcovou surovinou
z dobývacího prostoru Krabonoš převažuje jed no znač ně obecný zájem státu na neotvírání
sousedního lo žisk a. Te nto postup je v souladu se státní suro vino vo u po litiko u, které zakotvuje
postupné využívání přírodních zdro jů a o hled na aktuální za tíže nos t území.

 Ro zpor žádosti na udě le ní před c ho zího so uhlasu se zásadami územního ro zvo je
jihočeského kraje byl pouze jeden z podpůrných argumentů ža lo va né ho. Ža lo va ný tyto zásady
zmínil proto, že na ně po uk a zuje i s uro vino vá politika státu. Použil tedy sc hvá le né zadání
zásad územního rozvoje, které je zá va zné pro zpracování ná vrhu zásad jako dokument, který
s ohledem na jeho aktuálnost a ko mp le xnost obecně definuje, co je v daném území v so ulad u
se zvláštními zákony po va žo vá no za veřejný zá je m. V so ulad u s po žada vke m ho r ního záko na
je v zásadách územního ro zvo je a nás led ně v územním plánu zahrnuto p říslušné c hrá ně né
lo žisko vé úze mí.

 K námitce žalobce, že bylo zasa že no do je ho práva vlastnického a práva na podnikání
ža lo va ný uved l, že tímto rozhodnutím ne mo hlo být vlastnické prá vo ža lobce dotčeno, když
vlastníkem vyhrazených nerostů je stát a stát má z hlediska pozice vlastníka výlučné právo
zas a ho vat do zp ůsob u využívání své ho vlastnictví a to vče tně č aso vé posloupnosti dobývání
v jednotlivých ložisek. Otázka vlas tnic tví pozemků je horním záko ne m řešena.

 Na toto vyjádření ža lo va né ho žalobce rea go va l rep liko u, ve které uvedl, že ža lo va ný
nesprávně poukazuje na to, že v případ ě řízení o udělení předchozího so uhlas u, kde existuje
přednostní nárok, se mají taktéž použít podmínky uvedené v § 24 odst. 4 ho r ního zákona. Ze

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 6 6Ca 249/2008

 znění tohoto usta no ve ní totiž vyplývá, že takto se postupuje po uze v případě více návrhů na
vydání so uhla su. Ža lo va ný záko n nevykládá správně. V napad e né m rozhodnutí uvedl, že
záko n nevymezuje d ůvod y, na základě kterých ne má souhlas ud ě lit. Žalobce dále po ukázal na
to, že dle záko na č. 2/1969 Sb. státní s uro vino vá po litik a a tedy i re le va ntní vyjádření k ní,
patří výlučně do kompetence Ministerstva průmyslu a obc hod u, které k udělení před c ho zího
souhlasu ne mě lo p řipo mínk y. D le žalobce ža lo va ný sám přizvává, že je ho argument o hled ně
rozporu žádosti o udělení p ředc ho zího souhlasu se zásadami územního rozvoje Jihočeského
kraje je nepravdivý a zkreslený. Zá věre m žalobce uved l, že na podané žalobě trvá.