[OBRÁZEK]
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: D. Q. T., zastoupen Mgr. Darinou Kučerovou, advokátkou se sídlem Labská 17, Děčín, proti žalovanému : Komise pro rozhodování v věcech pobytu cizinců Ministerstvo vnitra ČR se sídlem Nad štolou 3 Praha 7, o žalobě na přezkoumání rozhodnutí Policie České republiky, Služby cizinecké policie, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 30.9.2009 , č.j. CPR -6217-1/ČJ-2009-9 CPR-C236,
t a k t o :
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí Policie ČR, služby cizinecké policie, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 30.9.2009, č.j. CPR-6217-1/ČJ-2009-9CPR-C236, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie ČR, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Ústí nad Labem, Inspektorátu cizinecké policie Rumburk ze dne 23.3.2009, č.j. CPUL-01566-25/ČJ-2008-0464PD-C, jímž byla zamítnuta žádost žalobce ze dne 23.7.2008 o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky.
Odvolací správní orgán vyšel ze zjištění, že žádost žalobce o povolení k přechodnému pobytu na území ČR byla zamítnuta podle ust. § 87e odst. 1 v návaznosti na ust. § 87d odst. 1 písm. a), dále podle ust. § 87e odst. 1 písm. c) a § 87e odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Z rozhodnutí správního orgánu I. stupně vyplývá, že žalobce podal žádost o povolení k přechodnému pobytu jako rodinný příslušník občana EU, který sám není občanem EU, a to za účelem sloučení rodiny s nezletilým synem – Š. K. , nar. 15.7.2007. Správní orgán se zabýval skutečností, zda jsou splněny zákonem dané podmínky pro uznání postavení žalobce jako rodinného příslušníka občana EU podle § 15a odst. 1 písm. b) cit. zákona. Z podkladů správního řízení zjistil, že matka Š. - paní L. K. a nezletilý Š. se žalobcem nebydlí, žalobce nežije se synem ve společné domácnosti, a proto nesplňuje podmínku rodinného příslušníka občana EU ve smyslu citovaného ustanovení. Dále bylo z informačního systému cizinecké policie zjištěno, že žalobce měl na území ČR povolen dlouhodobý pobyt za účelem studia od 18.9.2006 do 17.9.2007 a tento pobyt mu byl ukončen 18.7.2007, jelikož žalobce neplnil účel, pro který mu bylo povolení k pobytu vydáno. Protože žalobce na základě ukončeného pobytu z České republiky nevycestoval, bylo s ním zahájeno řízení o správním vyhoštění dne 12.10.2007 dle § 119 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, neboť pobýval na území bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. V době vedení řízení o správním vyhoštění byl se žalobcem dne 12.10.2007 sepsán protokol. Do kterého k otázce, zda má nějaké citové vazby, které by mu bránily k vycestování, uvedl, že má svoji manželku, ale nebydlí spolu, neboť nedostali povolení bydlet na stejné koleji, nicméně se s ní vidí každý den a manželství funguje. Správní orgán I. stupně zjistil, že ačkoliv se nezletilý Š. narodil 15.7.2007, žalobce vůbec do protokolu dne 12.10.2007 nezmínil vztah k tomuto dítěti a neuvedl to jako nemožnost svého vycestování z území ČR. Jediný důvod zamezující jeho vycestování z ČR uvedl svou manželku a studium. Správní orgán I. stupně také vyšel z protokolu o vyjádření žalobce ze dne 1.8.2008 a z výpovědi paní K. do protokolu dne 8.8.2008, z nichž vyplynulo, že žalobce nebydlí s paní K. a synem Š. ve společné domácnosti, nikdy spolu nebydleli, jejich vztah netrvá, intimně spolu nežijí, stýkají se asi jednou za 14 dnů. U porodu nezletilého Š. žalobce nebyl a účastníci řízení se také rozporně vyjadřovali k době seznámení, k době intimního soužití, ke zvykům nezletilého Š. v otázce jídla, v tom, kde má postýlku v bytě a k osobním zvyklostem dítěte .Správní orgán také k dožádání ohledně dávek sociální podpory ze sdělení Úřadu práce v Sokolově ze dne 25.7.2008 zjistil, že žalobce byl do rodného listu nezletilého Š. jako otec zapsán až 18.4.2008, a paní K. tento rodný list nedokládala v záležitostech dávek státní sociální podpory dle zákona č. 117/19995 Sb. a v žádostech figurovala jako osamělý rodič. Správní orgán 1. stupně po přihlédnutí ke zjištěným skutečnostem dospěl k závěru, že k zápisu žalobce do rodného listu Š. došlo s cílem získat na území ČR povolení k přechodnému pobytu, čímž je naplněn zákonný důvod pro zamítnutí žádosti dle § 87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb.
Správní orgán I. stupně dále z informačního systému cizinecké policie zjistil, že žalobce je zařazen do informačního systému smluvních států z důvodu z důvodu porušení cizineckého zákona v Německu a zamítnutí vstupu do Schengenského prostoru. Tato skutečnost je důvodem pro zamítnutí žádosti dle § 87e odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. Žalobce se rovněž dopouští obcházení zákona č. 326/1999 Sb. s cílem získat povolení k přechodnému pobytu účelovým zápisem do rodného listu státního občana České republiky.
V odůvodnění napadeného odvolacího rozhodnutí se žalovaný správní orgán vypořádával s odvolacími námitkami žalobce, který nesouhlasil s posouzením, že k zápisu jeho osoby do rodného listu nezletilého Š. došlo účelově. Žalobce v odvolání namítal, že byly zjištěny skutečnosti svědčící o tom, že žalobce nezletilého Š. vyživuje a uvedl, že s ním žije ve společné domácnosti, přestože shodně s matkou vypověděl, že studoval a bydlel na vysokoškolské koleji a nezletilého 4x až 5x v měsíci navštěvoval. Poukázal na to, že matka má zájem na tom, aby se žalobce staral o jejich nezletilého syna a na jeho výživu přispíval. Podle žalobce je v zájmu nezletilého, aby žalobce mohl pobývat v České republice, starat se o něj a přispívat na jeho výživu. Uvedl, že s matkou nezletilého a s nezletilým synem plánují společnou domácnost. Požadoval, aby se správní orgán znovu zabýval všemi listinnými důkazy a posoudil zjištěné skutečnosti.
Žalovaný správní orgán k uvedeným odvolacím námitkám konstatoval, že pro prokázání, že žalobce splňuje podmínku rodinného příslušníka dle ust. § 15a odst. 1 písm. b) zákona, nestačí, že žalobce s matkou nezletilého pouze plánují vedení společné domácnosti. Nadto vyjádření L. K. nesvědčí o jejím zájmu, aby se žalobce staral o nezletilého syna Š. a nepotvrzuje úmysl sdílet se žalobcem společnou domácnost. Žalovaný pak poukázal na podkladový materiál, jímž je jak vyjádření žalobce, tak vyjádření L. K., sdělení Úřadu práce v Sokolově ze dne 25.7.2008 a z těchto protokolů o vyjádření a ze shromážděných důkazů dovodil, že žalobce nežije ve společné domácnosti s nezletilým Š. K. ani s jeho matkou, čímž nesplňuje podmínku uvedenou v ust. § 15a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, což je důvodem pro zamítnutí žádosti o povolení k přechodnému pobytu podle ust. § 87e odst. 1 v návaznosti na ust. § 87d odst. 1 písm. a). Žalovaný se dále ztotožnil se závěrem správního orgánu I. stupně, že žalobce byl zapsán do rodného listu nezletilého Š. K. s cílem získat povolení k přechodnému pobytu účelovým prohlášením otcovství podle ust. § 87e odst. 1 písm. c) zákona. Dle žalovaného tak ze spisového materiálu, který shromáždil správní orgán I. stupně, zcela jednoznačně plyne, že na žalobce nelze ve smyslu ust. § 15a odst. 1 písm. b) zákona pohlížet jako na rodinného příslušníka občana EU.
Dále k důvodům nepovolení přechodného pobytu přistupuje i zjištění z informačních systému vedených Policií ČR, že žalobce byl zařazen spolkovou republikou Německo do informačního systému smluvních státu z důvodu zamítnutí vstupu do Schengenského prostoru, což je důvodem pro zamítnutí žádosti o povolení k přechodnému pobytu podle § 87e odst. 1 písm. b) zákona.
Z uvedených důvodů žalovaný rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí.
Proti uvedenému rozhodnutí směřuje podaná žaloba.
Žalobce v podané žalobě nesouhlasil z důvody zamítnutí jeho žádosti o povolení k přechodnému pobytu na území ČR s tím, že žalobce ke své žádosti doložil rodný list a osvědčení o státním občanství nezletilého syna Š. a namítal, že v předmětném řízení z hlediska postavení žalobce jako rodinného příslušníka občana EU dle § 15 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců vyšlo z výpovědí účastníků řízení najevo, že žalobce na výživné nezletilého syna měsíčně přispívá částkou ve výši 1 000 Kč, byť ve společné domácnosti s ním nebydlí. K tomu žalobce poukázal na vyjádření účastníků k otázce vedení společné domácnosti, že žalobce studoval a bydlel na vysokoškolské koleji, nicméně nezletilého 4x až 5x v měsíci navštěvoval. Z vyjádření matky nezletilého pak dle žalobce jednoznačně vyplynulo, že má zájem o to, aby se žalobce staral o jejich nezletilého syna a nadále na jeho výživu přispíval. Žalobce je toho názoru, že je v zájmu nezletilého, aby mohl pobývat v ČR, starat se o něj a přispívat na jeho výživu. Z těchto důvodů nepovažuje za správný názor správního orgánu v tom, že žalobce byl zapsán do rodného listu nezletilého Š. účelově. Žalobce namítal, že řízení je tak postiženo vadami spočívající v tom, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí je v rozporu se spisy a vyžaduje doplnění.
Z uvedených důvodů navrhl, aby soud pro vady řízení zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Ve svém vyjádření k podané žalobě žalovaný zdůraznil, že účel pobytu, o který žalobce žádal, byl vyznačen jako „sloučení rodiny“. Žalovaný setrval na učiněných zjištěních, že žalobce nesdílí společnou domácnost s nezletilým Š. K. a poukázal na skutečnosti vyplývající z protokolu o vyjádření žalobce, z protokolu o vyjádření žalobce i paní L. K., které neprokazují vedení společné domácnosti žalobce s nezletilým Š. K. ani s jeho matkou. Odkázal i na další důvod pro zamítnutí žádosti o povolení k přechodnému pobytu, kterým je zařazení žalobce do informačního systému smluvních států z důvodu zamítnutí vstupu do Schengenského prostoru.
Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl.
___________________________________________________________________________
Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. s.ř.s. a to v mezích žalobních námitek a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí vyšel z následují právní úpravy, která se týká jednotlivých důvodů, pro které nebyl žalobci povolen přechodný pobyt na území České republiky.
Podle § 15a odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. ve znění v rozhodné době rodinným příslušníkem občana Evropské unie se pro účely tohoto zákona rozumí rodič, jde-li o občana Evropské unie mladšího 21 let, kterého vyživuje a se kterým žije ve společné domácnosti
Dle ust. § 87e odst. 1, věty prvé zákona č. 326/1999 Sb. na zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu se důvody podle § 87d odst. 1 vztahují obdobně.
Dle ust. § 87d odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. policie žádost o vydání potvrzení o přechodném pobytu na území zamítne, jestliže žadatel nepředloží náležitosti stanovené zákonem.
Podle ust. § 87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb.policie žádost dále zamítne, jestliže žadatel se dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství,
Dle ust. § 87e odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. policie žádost dále zamítne, jestliže žadatel je zařazen do informačního systému smluvních států, nebo
Z podkladů správního řízení vzal soud za prokázané, že osobní poměry zjištěné u žalobce skutečně zakládají důvody pro zamítnutí jeho žádosti o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky.
Předně žalobce ani šetření správního orgánu 1. stupně neprokázali, že by žalobci svědčilo postavení rodinného příslušníka občana Evropské unie ve smyslu § 15a odst. 1 písm. b) zákona, neboť žalobce sice doložil, že jeho postavení jako rodiče ( otce) nezl. Š. bylo založeno souhlasným prohlášením otcovství a zápisem žalobce do rodného listu dítěte, žalobce však nesplnil druhou podmínku postavení jako rodinného příslušníka občana EU, a sice, že žije s nezl. synem ve společné domácnosti.
Správní soudy v souvislosti s přezkoumáváním rozhodnutí orgánů cizinecké policie ve věcech povolení pobytu cizinců na území České republiky již ve svých rozhodnutích ( Městský soud v Praze pod sp. zn. 9Ca 275/2007, publ. Ejk 448/2008 a Nejvyšší správní soud pod č.j. 9 As 6/2010-73, publ. Ej 70/2010) judikovaly , jak je třeba vykládat pojem společná domácnost. V publikovaných judikátech tyto správní soudy vyslovily, že zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky sice neobsahuje legální definici pojmu „společná domácnost“ použitého v § 15a citovaného zákona, nicméně pod tímto pojmem je třeba rozumět domácnost tvořenou fyzickými osobami, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Shodně vymezuje pojem „domácnost“ § 115 občanského zákoníku a neexistuje důvod, proč vykládat pojem „společná domácnost“ obsažený ve zmíněném ustanovení zákona o pobytu cizinců odlišně.
V dané věci z výpovědi žalobce i matky dítěte – paní K. zcela jednoznačně vyplývá, že žalobce v rozhodné době nevedl s nezl. Š. ani s jeho matkou společnou domácnost, neboť s nezl. Š. nebydlí a také neuhrazuje náklady na společné potřeby v rámci trvalého soužití se synem, který je v péči matky. Ostatně ani z tvrzení žalobce uplatněných v odvolání ve správním řízení a v podané žalobě nevyplývá trvalost soužití žalobce a nezl. Š. . Žalobce sám přiznal, že s nezl. Š. nebydlí a jen přispívá finančně na jeho výživu. Skutečnost, že matka nezletilého má zájem o příspěvek na výživu svého syna je logicky přesvědčivý, nezakládá však důvod pohlížet na žalobce jako na příslušníka společné domácnosti a pro toto postavení ani nesvědčí tvrzení žalobce, že s matkou dítěte a synem plánují společnou domácnost, neboť tento zájem z výpovědi obou účastníků řízení nevyplývá. Z těchto výpovědí se spíše podává, že oba se občas stýkají, matka má ekonomický zájem na finanční podpoře výchovy dítěte, avšak o současném životě žalobce, a to ani kde bydlí, nemá bližší informace a zejména o soužití se žalobcem či soužití žalobce s dítětem neusiluje. K tomu správní soudy v tomto směru již také judikovaly , že vypomáhání matce s péčí o nezletilé dítě samo o sobě, bez naplnění dalších atributů (trvalost soužití s ostatními členy domácnosti, společné uhrazování nákladů na své potřeby) nelze považovat za vedení společné domácnosti ve smyslu § 115 občanského zákoníku i ve smyslu § 15a zákona č. 326/1999 Sb.
Z uvedených důvodů správní orgány obou stupňů nepochybily ve svých závěrech, že žalobce nesplňuje podmínku postavení rodinného příslušníka občana EU, neboť s nezl. Š. nežije ve společné domácnosti a situaci žalobce i přesvědčivě posoudily jako obcházení zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území ČR prostřednictvím účelově prohlášeného souhlasu s otcovstvím k nezl. Š. Účelovost jednání žalobce lze dovodit z pouze občasného udržování styku s nezletilým bez skutečného zájmu a úsilí vytvořit s ním společnou domácnost a z časových souvislostí, vypovídajících o tom, že od narození nezletilého – dne 15.7.2007 až do dne podání žádosti o povolení k pobytu dne 23.7.2008 za účelem sloučení rodiny, žalobce neučinil ničeho, co by vedlo k založení faktického společného soužití se synem, v té době také byl zastaven při nelegálním přechodu hranice do SRN. Není tak důvodná námitka žalobce, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí je v rozporu se spisy.
Soud však za neméně podstatný důvod, a to za důvod, který sám od sebe obstojí pro zamítnutí žádosti žalobce, považuje zjištění správních orgánů, že žalobce je zařazen a veden v informačním systému smluvních států EU jako osoba , jíž má být zamítnut vstup do států schengenského prostoru. To vyplývá ze sdělení NC SIRENE Německo ( viz záznam Policie ze dne 14.2.2008 ve spise), podle kterého byl žalobce dne 14.2.2008, tedy v době, k níž žalobce tvrdí zájem na styk s nezl. Š. , zadržen na hranicích se SRN a vrácen do České republiky. Uvedené zcela prokazuje zákonný důvod pro zamítnutí žádosti o povolení k přechodnému pobytu dle § 87e odst. 1 písm. b) zákona a tento zákonný důvod zcela postačuje pro to, aby žádost žalobce o přechodný pobyt na území České republiky byla bez dalšího zamítnuta. Proti tomuto důvodu zamítnutí žádosti žalobce v podané žalobě nadto neuplatnil žádné námitky
Ze shora uvedených důvodů Městský soud v Praze shledal, že správní orgány nepochybily ve svém skutkovém a právním posouzení věci, a proto podle § 78 odst. 1 s.ř.s. podanou žalobu zamítl.
Soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť k tomu byly dány podmínky řízení dle § 51 odst. 1 s.ř.s. Účastníci řízení k výzvě soudu nevyjádřili svůj nesouhlas s rozhodnutím věci be nařízení jednání.
Výrok o nákladech řízení je dán ust.§ 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovaný žádné náklady řízení neúčtoval.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Praze dne 28. února 2013
JUDr. Naděžda Řeháková, v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Matznerová, DiS.