51A 7/2012-22
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Kumprechtem ve věci žalobce: D. H., zast. Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem se sídlem AK v Brně, tř. Kpt. Jaroše 1844/28, PSČ 602 00, proti žalovanému Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské nám. 1245, Hradec Králové 3, PSČ 500 03, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2012, zn. 441/DS/2012/SR, takto:
I. Rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 27. 1. 2012, zn. 441/DS/2012/SR, se zrušuje a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Rychnov nad Kněžnou ze dne
pokračování 51A 7/2012
-2-
7. 11. 2011, č.j. SPR-26226/11-99/2011/Krč, jímž byl uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 22 odst. 1 písm. f) bodu 3 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném do 31. 7. 2011, a to jako odvolání nepřípustné. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného včas podanou žalobou, kterou odůvodnil následujícím způsobem.
V podstatě tvrdil, že odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Rychnov nad Kněžnou ze dne 7. 11. 2011, č.j. SPR-26226/11-99/2011/Krč, bylo podáno obecnou zmocněnkyní I. K. v zákonné lhůtě dne 6. 12. 2012, a to vzdor tomu, že zmocnění k jejímu zastupování bylo datováno až dnem 9. 1. 2012. Žalovanému vytýkal, že z této skutečnosti vyvodil nesprávný právní závěr, podle něhož vzhledem k uvedenému datu (9. 1. 2012) nebyla jmenovaná oprávněna podat odvolání již dne 6. 12. 2011. Neztotožnil se s ním proto v tom, že by bylo jeho odvolání nepřípustné. Odkazoval přitom na soudní judikaturu, podle níž i „v případech, kdy byla plná moc osvědčující zastoupení žalobce při podání odvolání vystavena později, nelze z toho dovozovat, že odvolání bylo podáno osobou k tomu neoprávněnou, a že se tedy jedná o odvolání nepřípustné“ (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 6 Ca 157/2004).
Vzhledem k tomu navrhoval žalované rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení.
Žalovaný se vyjádřil k věci podáním ze dne 14. 5. 2012. V něm v podstatě odkázal na odůvodnění žalovaného rozhodnutí a shrnul otázky zmocnění obecných zmocněnců Ing. J. B. a I. K. z hlediska časových posloupností, respektive návazností. Navrhoval žalobu zamítnout.
K projednání žaloby nařídil nadepsaný krajský soud na den 21. června 2013 jednání. Při přípravě na ně však zjistil, že zde jsou důvody rozhodnout ve věci bez jednání (viz § 76 odst. 1 písm. c/ zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s“), a proto tak ještě před jeho konáním z důvodů ekonomiky řízení učinil.
Krajský soud totiž přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního s.ř.s. a dospěl k následujícím zjištěním a právním závěrům.
Stěžejní otázkou dané věci bylo, zda odvolání proti prvoinstančnímu správnímu rozhodnutí, datované dnem 6. 12. 2011 a podepsané I. K., bylo podáno oprávněnou osobou či nikoliv. Tedy žalobcem v zastoupení jmenované a zda jde tedy o odvolání přípustné či nepřípustné.
Namísto extrémního formalismu žalovaného při posuzování této záležitosti, bylo na místě vidět v předmětném odvolání odvolání právě žalobce, který je uveden jako obviněný již na jeho první stránce, a to v zastoupení Ivanky Krejčí, která je v něm prezentována jako jeho zmocněnkyně. Že se jedná o odvolání žalobce musí být pak zřejmé i z dalších okolností případu. Kdo jiný, než žalobce, případně jeho
pokračování 51A 7/2012
-3-
zástupce, by totiž mohl znát takové podrobnosti případu, jež jsou v odvolání uvedeny? Krajský soud říká, že zákonnou cestou nikdo, nehledě na to, že sotva kdo by navíc intervenoval takovou-to formou ve prospěch třetích osob. Takže z materiálního hlediska nebylo vůbec na místě uvažovat o tom, že bylo odvolání podáno k tomu neoprávněnou osobou, neúčastníkem řízení.
Žalovaný krom toho založil své závěry na úvahách kolem oprávněnosti zmocněnců žalobce zastupovat. Došel přitom k mylnému závěru, že I. K. zmocněnkyní žalobce v době podání odvolání nebyla. Odvolání však podáno bylo, a to ve prospěch žalobce, jeho samotného však ani jeden z orgánů veřejné správy zúčastněných na řízení nekontaktoval, vůbec se nesnažil vyjasnit si danou situaci. Přitom prvoinstanční správní orgán nevylučoval I. K. z postavení obecné zmocněnkyně žalobce (viz jeho výzva ze dne 8. 12. 2011) a jmenovaná na této pozici setrvala i v podání ze dne 2. 1. 2012. V něm omlouvala nedodání plné moci k zastupování včas dovolenou žalobce, přičemž bez významu jistě nebyla ani okolnost, že se žalobce zdržuje v Německu. Ostatně zmocnění ke svému zastupování podepsal v Drážďanech.
Konečně pak platí v soudní judikatuře to, co již uvedl žalobce v žalobě, tedy to, že z případů, kdy byla plná moc osvědčující zastoupení účastníka při podání odvolání vystavena později, nelze dovozovat, že odvolání bylo podáno osobou k tomu neoprávněnou, a že se tedy jedná o odvolání nepřípustné.
Protože žalovaný v intencích výše uvedeného nepostupoval, když řádné odvolání posoudil jako nepřípustné, nezbylo krajskému soudu, než žalované rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, jež mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Právním názorem vysloveným v tomto rozsudku je žalovaný v dalším řízení vázán (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).
Žalobce byl ve věci úspěšný, a proto má právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s.ř.s). Jeho důvodně vynaložené náklady soudního řízení spočívaly v náhradě soudního poplatku ve výši 3.000,--Kč, odměně advokáta při zastupování za celkem dva úkony právní služby po 2.100,--Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby soudu - § 11 odst. 1 písm. a/ a c/ a § 9 odst. 3 písm.f/ ve spojení s § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném do 31. 12. 2013) a v náhradě hotových výdajů za celkem dva úkony po 300,-- Kč (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky). Protože je ale zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, jak soudu doložil, byla k uvedené částce připočtena podle § 57 odst. 2 s.ř.s. ještě výše této daně (21%) z odměny za zastupování a náhrad ve výši 1.008,--Kč, takže celková výše náhrady nákladů řízení činí 8.808,--Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit podle výroku II. tohoto rozsudku zástupci žalobce, neboť je advokátem (viz § 64 s.ř.s. a § 149 odst. 1).
pokračování 51A 7/2012
-4-
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Hradci Králové dne 20. června 2013 JUDr. Pavel Kumprecht, v. r.
Samosoudce