58A 64/2011-18

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

 Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohuslavou Drahošovou v právní věci žalobce: I. G.,    proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství se sídlem Ostrava, 28. října 117, o žalobě  proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8.11.2011 č.j. MSK 176749/2011, sp. zn. DSH/46497/2011/Now,

                                                            t a k t o :

 I.  Žaloba   s e   z a m í t á .

 II. Žádný z účastníků   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I.

Žalobou ze dne 21.11.2011 se žalobce domáhal  zrušení shora označeného rozhodnutí a vrácení věci správnímu orgánu k dalšímu řízení. V žalobě uvedl, že rozhodnutím žalovaného ze dne 8.11.2011 bylo zamítnuto jeho odvolání ze dne 28.9.2011, doplněné písemností ze dne 21.10.2011, které směřovalo proti rozhodnutí Městského úřadu Vítkov ze dne 15.9.2011 č.j. MUVI49317/2011, kterým byl uznán vinným z přestupku dle ust. § 22 odst. 1 písm. a) bod 3, § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích a § 16 odst. 1 písm. c) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, kterých se měl dopustit dne 17.6.2011 mezi obcemi Staré Oldřůvky a Budišov nad Budišovkou při řízení vozidla Škoda Favorit RZ X, za což byly mu byly dle § 22 odst. 7 zákona o přestupcích uloženy sankce, pokuta ve výši 5.000,- Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6-ti měsíců ode dne rozhodnutí. Současně mu byla uložena povinnost uhradit náklady řízení v částce 1.000,- Kč.  Předmětné rozhodnutí napadá v celém rozsahu, neboť má za to, že žalovaný v rámci napadeného rozhodnutí přijal nesprávné právní závěry a takovýmto rozhodnutím jej krátil na jeho právech. 

V doplnění žaloby ze dne 28.11.2011 uvedl, že v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí uvedl, že s obviněním z přestupku dle § 22 odst. 1 písm. a) bod 3 zákona o přestupcích nesouhlasí. Namítal, že v odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně zcela absentují některé zcela zásadní skutečnosti.  Správní orgán I. stupně se mimo jiné dopustil nesprávného právního posouzení věci, když nesprávně uzavřel, že spáchal i přestupek dle § 22 odst. 1 písm. a) bod 3 zákona o přestupcích. Žalovaný se ztotožnil se závěry prvoinstančního správního orgánu, přičemž k otázce „bezprostřednosti“ se nevyjádřil. Poukazoval na slovo „bezprostřednost“, která by měla být dle jeho názoru ze strany správního orgánu, zejména s ohledem na hrozící sankce, nezpochybnitelně prokázána v každém jednotlivém případě.  Poukazoval na doslovný text příslušných ustanovení. Uvedl, že je přesvědčen, že k naplnění dané skutkové podstaty přestupku se nemůže jednat o pouhé hypotetické ohrožení, které je správními orgány dovozováno v jeho případě pouze nepřímo z právních předpisů, ale musí jít o ohrožení bezprostřední a fakticky podložené, což v jeho případě prokázáno nebylo.

Pokud se jedná o závady zjištěné na jím řízeném vozidle, šlo v prvním případě o údajnou „ostrou hranu“ tvořenou pravou stranou předního nárazníku. Podotkl, že blatník nad pravou přední stranou předního nárazníku byl vmáčknutý dovnitř, přičemž k bočnímu vyhnutí pravé přední strany tohoto nárazníku mimo obrys vozidla v žádném případě nedošlo, kdy ani nehrozilo uvolnění nárazníku z jeho úchytů. Namítal, že dle jeho názoru nelze hovořit o jakékoliv „ostré hraně“, kterou by mohlo dojít k zachycení jiných účastníků provozu a tím k jejich ohrožení.

K další závadě, tj. korozi lemu blatníku a obou prahů uvedl, že uznává, že koroze některých dílů karosérie je sice viditelná, avšak nedomnívá se, že se jednalo o závadu, která by „bezprostředně“ ohrožovala ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích.  Namítal, že faktické a bezprostřední ohrožení jiných  účastníků silničního provozu v jeho případě nebylo prokázáno. Vytýkal, že při posouzení věci nikdo nezkoumal např. dobu a místo, kde byl údajný přestupek zjištěn. Uvedl, že šlo o méně významnou silnici III. třídy v dopoledních hodinách, kde byl v danou dobu takřka nulový provoz, což je dle jeho názoru skutečnost, která je pro posouzení naplnění dané skutkové podstaty přestupku a zejména prokázání „bezprostřednosti“ ohrožení jiných účastníků provozu velmi důležitá.

K další závadě, tj. hloubka dezénu hlavních dezénových drážek levé zadní pneumatiky, byla opotřebovaná pod stanovenou mez, uvedl, že správní orgány vycházely pouze z fotodokumentace, žádná hloubka dezénu policií zkoumána nebyla, natož změřena.  Uvedl, že má za to, že při posouzení, zda došlo k naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 22 odst. 1 písm. a) bod 3  zákona o přestupcích se nelze spokojit pouze s hypotetickým konstatováním o možném ohrožení jiných účastníků, ale je nutno zkoumat a vzít v potaz všechny okolnosti konkrétního případu. Ani v tomto případě se správní orgány nezabývaly např. tím, jaké byly v době silniční kontroly klimatické podmínky, povrch vozovky, či zda pneumatika, která dle správního orgánu neměla splňovat zákonem stanovené parametry, byla na hnané či hnací nápravě apod.  Správní orgány fakta, tj. že řídil vozidlo s předním náhonem, kdy přední pneumatiky byly v bezvadném stavu, v době kontroly bylo zcela sucho, přičemž povrch vozovky byl v relativně dobrém technickém stavu, vůbec nezkoumaly a nezabývaly se jimi.  Uvedl, že je přesvědčen, že ani tato závada nenaplnila nutnou podmínku bezprostředního ohrožení ostatních účastníků provozu.

Uvedl, že zjištěné závady v jeho případě byly sice závažné, avšak zcela jistě nebyly tak závažné, aby bezprostředně ohrožovaly ostatní účastníky silničního provozu. Uvedl též, že zůstává otázkou, zda správní orgány byly pro posouzení všech zjištěných závad odborně natolik způsobilé, aby mohly relevantně uzavřít, že zjištěné závady jsou natolik závažné, že bezprostředně ohrožovaly ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích a zda neměl tyto skutečnosti posoudit příslušný soudní znalec, který je k tomu oprávněn.

 Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 4.1.2012 k podané žalobě uvedl, že žalobce z větší části v žalobě pouze opakuje námitky stejné, jako je vznášel již v odvolání. S těmito se podrobně vypořádal v napadeném rozhodnutí, a proto se vyjadřuje pouze k námitkám, které žalobce v odvolání neuvedl.

          Naplnění skutkové podstaty přestupku podle ust. § 22 odst. 1 písm. a) bod 3 zákona o přestupcích – každý přestupek porušuje, nebo alespoň „ohrožuje“ zájem společnosti (§ 2 odst. 1 zákona o přestupcích), u přestupku podle § 22 zákona o přestupcích typově zájem na bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Přestupkem - kvalifikovaným podle § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích – je tedy každé provozování vozidla, které je technicky nezpůsobilé tak, že ohrožuje ostatní účastníky provozu. Stanovením skutkové podstaty přestupku dle § 22 odst. 1 písm. a) bod 3 zákona o přestupcích, pak zákonodárce postihuje závažnější jednání, kdy provozováním technicky nezpůsobilého vozidla jsou ostatní účastníci provozu ohrožení „bezprostředně“, tato závažnost je vyjádřena i druhem a výši sankcí, které lze za tento přestupek uložit.

Žalovaný uvedl, že není pravdou, že správní orgány dovodily „pouze hypotetické ohrožení nepřímo z právních předpisů“. Naopak správní orgány dovodily konkrétní ohrožení za konkrétních podmínek a okolnosti přímo z charakteru a rozsahu závad, které se na vozidle prokazatelně nacházely.  Žalovaný opakoval, že bezprostřednost ohrožení ostatních účastníků provozu vyplývá z toho, že v případě řízení vozidla žalobcem mohla kdykoliv nastat situace, kterou žalobce nemohl předem vyloučit a ve které by uvedené závady měly za následek možnost vzniku škody na majetku či zdraví.

Žalovaný souhlasil s tvrzením žalobce, že technická závada může nebo nemusí být podle konkrétních okolností posouzena jako bezprostředně ohrožující.  Uvedl, že to jsou právě konkrétní okolnosti, typ a možné důsledku závady, které jsou pro stanovení právní kvalifikace rozhodné. Žalovaný popřel, že by nebyly posuzovány okolnosti přestupku, jako doba a místo spáchání (silnice III. třídy v dopoledních hodinách s takřka nulovým provozem), klimatické podmínky (sucho), povrch vozovky (v relativně dobrém technickém stavu) nebo umístění předmětné pneumatiky přední (hnací) nápravě. Žalovaný konstatoval, že všechny tyto skutečnosti žalobce uváděl již v odvolání a žalovaný se jimi zabýval při posuzování, zda jednání žalobce je vůbec přestupkem z hlediska materiálního znaku a z hlediska právní kvalifikace přestupku. Závěrem uvedl, že posouzení je posouzením právním nikoliv odborným, neboť jde o otázku právní nikoliv skutkovou – jde o výklad pojem „bezprostředně“ k jejímuž zodpovězení není oprávněn znalec, ale správní orgán, který o přestupku rozhoduje.

II.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného včetně správního řízení, které jeho vydání předcházelo, tedy i řízení a rozhodnutí správního orgánu I. stupně v mezích žalobních bodů k datu vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1, 2 zákona č.150/2002 Sb. soudního řádu správního, dále jen s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce přitom krajský soud vycházel z ustanovení § 65 a násl. soudního řádu  správního.

Krajský soud tak zjistil, že:

- Dne 17.6.2011 bylo sepsáno Policií České republiky, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, obvodní oddělení Vítkov oznámení přestupku, kterého se měl dopustit žalobce, když dne 17.6.2011 v 10.15 hod. na silnici z obce Staré Oldřůvky na Budišov nad Budišovkou byl kontrolován hlídkou OO PČR . Při kontrole nepředložil ORV, doklad o pojištění vozidla, dále byla zjištěna propadlá tech. prohlídka - 11/2009,  obě zadní pneumatiky ojeté pod stanovenou mez, nefunkční přední světla do mlhy, koroze karosérie. Řidiči byla výslovně zakázána další jízda s uvedeným vozidlem. Dále je uvedeno, že tímto jednáním porušil ustanovení § 5 odst.1 zák.č. 361/2000 Sb., dopustil se přestupku dle § 22/1e z.č. 200/1990 Sb. Záznam je podepsán na prvé straně žalobcem. Na straně druhé záznamu v kolonce vysvětlení a podpis občana, který je podezřelý z přestupku, je podpis žalobce a uvedeno slovo „souhlasím“.

- Dne 17.6.2011 byl sepsán Policií České republiky, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, obvodní oddělení Vítkov sepsán úřední záznam, z něhož plyne, že dne 17.6.2011 v 10.15 hod. na silnici z obce Staré Oldřůvky na Budišov nad Budišovkou kontrolovala hlídka OO PČR Vítkov ve složení prap. Z. J., pprap. P. Š. osobní motorové vozidlo zn. Škoda Favorit rz X, které řídil I. G., nar. X, trv. bytem D. 542, B. n. B. Při kontrole vozidla bylo zjištěno, že toto je celkově ve velmi špatném technickém stavu-poškozená a tudíž nefunkční přední mlhová a přídavná světla, nadměrně ojety obě zadní pneumatiky, navíc každá jiného výrobce, oba lemy zadních blatníků jsou zkorodovány, taktéž oba prahy vozidla, TK na vozidle do 11/2009, pravá strana předního nárazníku vykazuje ostré hrany.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem byla s uvedeným vozidlem zakázána jízda na pozemních komunikacích. V záznamu je uvedeno, že řidič I. G. porušil ustanovení § 5 odstavec 1 písmeno a) zákona č. 361/2000 Sb. a je tímto podezřelý ze spáchání přestupku podle § 22 odstavce 1 písmene l zákona č. 200/1990 Sb. Rukou je dopsán § 22 odst.1 písm. a b.3.

- Dne 17.6.2011 byl Policií České republiky, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, obvodní oddělení Vítkov sepsán úřední záznam, z něhož plyne, že dne 17.6.2011 v 10.15 hod. na silnici z obce Staré Oldřůvky na Budišov nad Budišovkou kontrolovala hlídka OO PČR Vítkov ve složení prap. J. a pprap. Š. osobní motorové vozidlo zn. Škoda Favorit rz X, které řídil I.G., nar. X, trv. bytem D. 542, B. n.B. Jmenovaný při kontrole nepředložil doklad o povinném ručení (zelenou kartu) k uvedenému vozidlu. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem byla s uvedeným vozidlem zakázána jízda na pozemních komunikacích. Řidič I. G. porušil ustanovení § 6 odstavec 8 písmeno c) zákona č. 361/2000 Sb. a je podezřelý ze spáchání přestupku podle § 16 odst.1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb.

- Dle záznamu o přestupcích žalobce ke dni  28.7.2011 žalobci byla uložena bloková pokuta ve výši 100,- Kč Policií České republiky Moravský Beroun dne 10.6.2010. Aktuální stav bodového hodnocení osoby byl 0 bodů.

- Městský úřad Vítkov, Odbor služeb, oddělení dopravy, přípisem ze dne 28.7.2011 vyrozuměl žalobce o zahájení řízení o přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst.1 písm. a) bod 3), § 22 odst.1 písm. l) zákona č. 200/1990 Sb. a podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb. a předvolal jej k ústnímu jednání  na 12.8.2011 v 9.00 hod.

-  Do protokolu o ústním jednání Městského úřadu Vítkov ze dne  25.8.2011 žalobce uvedl, že dne 17.6. jel z obce Oldřůvky na obec Budišov nad Budišovkou vozidlem Škoda Favorit, rz. X, jehož provozovatelem je pan K. J. Jelikož mu pan K. opravuje jeho vozidlo, tak měl v cca červnu 2009 od něj Favorita vypůjčeného do doby, než bude zprovozněné jeho vozidlo. Mezi obcemi Oldřůvky a Budišov nad Budišovkou ho zastavila hlídka PČR OO Vítkov. Hlídka ho vyzvala k předložení dokladů pro řízení a provoz vozidla. Předložil řidičský průkaz a osvědčení o registraci vozidla. Zelenou kartu u sebe neměl, tu zapomněl doma.  Přiznává, že zelená karta je prošlá a jelikož není provozovatelem vozidla, tak se o pojištění nestaral. Počítal s tím, že vozidlo je pojištěno a novou zelenou kartu mu pan K. příležitostně dodá.

Na vozidle byla prošlá technická kontrola, o tomto věděl, ale počítal s tím, že mu pan K. již jeho opravené vozidlo vrátí. Od srpna 2009 měl vážné zdravotní problémy, a tedy technickou kontrolu vozidla neřešil. Bohužel se oprava jeho vozidla prodloužila, tak favorita ještě užíval.

Při kontrole vozidla hlídka zjistila nefunkčnost předních mlhovek a přídavných dálkových světel. K tomu uvedl, že světla byla poškozena, ale určitě jejich poškození nemělo vliv na funkčnost. Toto tvrzení stvrzuje tím, že s vozidlem v uvedený den vyjel ve 4.00 hod. ráno a bez dálkových světel by nemohl vozidlo řídit. Mlhová světla byla také funkční, neboť v uvedený den byla ráno mlha a také je užil. Dále uvedl, že hlídka po něm nežádala, aby světla vyzkoušel. Pokud by to po něm policisté žádali, tak by jim samozřejmě funkčnost světel předvedl.

K opotřebovaným pneumatikám uvedl, že pravá pneumatika byla trochu opotřebovaná, ale hloubku stanovenou vyhláškou nejspíš měla. Podle fotografie se hloubka dezénu nedá změřit, takže nelze s určitostí rozhodnout, zda byla pravá zadní pneumatika opotřebovaná pod stanovenou mez. Přiznal, že levá zadní pneumatika byla opotřebovaná pod stanovenou mez. Dva dny před silniční kontrolou měl defekt na levé zadní pneumatice a tak vzal tuto jako rezervu na dojetí. Proto se dezén zadních pneumatik neshodoval.

K nadměrné korozi vozidla a ostré hraně na pravém předním nárazníku uvedl, že nemůže nic uvést ani dodat, protože to může jedině potvrdit a s tímto souhlasit. Ihned po silniční kontrole volal panu Kořenému, co se mu stalo a na druhý nebo třetí den si odtahová služba vozidlo odvezla. Doklad o likvidaci vozidla nemá, ale předpokládá, že vozidlo je v současné době ekologicky zlikvidované.

Je si vědom porušení uvedených ustanovení a svého jednání velice lituje. Mrzí ho, co se stalo a do budoucna to bude pro něj velké ponaučení. Jelikož je OSVČ a jezdí denně, bude pro něj zákaz řízení zřejmě likvidační. Dále přiložil vyjádření k obvinění.

Obviněný byl závěrem vyzván, aby se před vydáním rozhodnutí vyjádřil k jeho podkladům: neměl výhrad. Neměl žádných nových návrhů na doplnění provedených důkazů či provedení důkazů nových.

- Usnesením ze dne 15.9.2011 Městský úřad Vítkov, Odbor služeb, Oddělení dopravy  č.j. MUVI 49350/2011 rozhodl takto: podle ustanovení § 12 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, se oznámení o přestupku dle ustanovení § 16a odst.1 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, kterého se měl dopustit Ing. J. K., místo podnikání O.-H., H. 791/3 se postupuje k přímému vyřízení místně příslušnému správnímu orgánu-Magistrátu města Ostravy mimo jiné s odůvodněním, že dle §  16b odst.5 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, se místní příslušnost správního orgánu k projednávání správních deliktů řídí sídlem právnických osob, u podnikající fyzické osoby místem jejího podnikání. Bylo konstatováno, že provozovatelem osobního vozidla, které bylo užito řidičem G., bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, je Ing. J.K..

- Městský úřad Vítkov, Odbor služeb, Oddělení dopravy dne 15.9.2011 č.j. MUVI 49317/2011 rozhodl tak, že I.G., nar. X, bytem B. n.B., D. 542 je vinen :

I. přestupkem proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle ustanovení § 22 odst.1 písm. a) bod 3 zákona č. 200/1990 Sb., jehož se dopustil tím, že dne 17.6.2011 v 10.15 hod. na silnici č. 44325 mezi obcemi B. nad B. a S. O. řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Favorit, rz.: X, které bylo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožovalo ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, neboť pravá strana předního nárazníku vozidla tvořila ostrou hranu a nadměrná koroze lemů zadních blatníků a obou prahů vytvořila otvor do karoserie vozidla, což je ve smyslu ustanovení ust. § 36 odst.5 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 341/2002 Sb., v návaznosti na ustanovení § 36 odst.5 téže vyhlášky,

II. přestupkem proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle ustanovení § 22 odst.1 písm. a) bod 3 zákona č. 200/1990 Sb., jehož se dopustil tím, že při výše uvedené jízdě řídil osobní motorové vozidlo Škoda Favorit, rz.: X, které bylo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožovalo ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, neboť hloubka dezénu hlavních dezénových drážek levé zadní pneumatiky byla opotřebovaná pod stanovenou mez, což je ve smyslu ustanovení § 36 odst.7 písm. a) vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 341/2002 Sb. závada na vozidle, která ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích a vozidlo nesmí být užito v provozu na pozemních komunikacích.  Tímto jednáním porušil ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. v návaznosti na ustanovení § 36 odst.1) , § 37 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., § 36 odst.1)  vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 341/2002 Sb., v návaznosti na § 36 odst.7 písm. a) téže vyhlášky.

III. přestupkem proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle ustanovení § 22 odst.1 písm. l)  zákona č. 200/1990 Sb., jehož se dopustil tím, že při výše uvedené jízdě řídil osobní motorové vozidlo  Škoda Favorit, rz.: X, které nesplňovalo technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem tím, že na zadní nápravě nebyly užity shodné pneumatiky. Tímto jednáním porušil ustanovení § 5 odst.1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. v návaznosti na ustanovení § 36 odst.1 zákona č. 56/2001 Sb. a ustanovení § 21 odst.13) vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 341/2002 Sb.

IV. přestupkem proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle ustanovení § 22 odst. 1 písm. l)  zákona č. 200/1990 Sb., jehož se dopustil tím, že při výše uvedené jízdě řídil osobní motorové vozidlo  Škoda Favorit, rz.: X, které nesplňovalo technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, neboť vozidlo bylo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích tím, že nemělo platnou pravidelnou technickou prohlídku, jejíž platnost uplynula měsícem listopad 2009. Tímto svým jednáním porušil ustanovení § 5 odst.1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. v návaznosti na ustanovení § 36 odst.1, § 37 písm.c) zákona č. 56/2001 Sb.

V. přestupkem na úseku pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou z provozu vozidla dle ustanovení § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., jehož se dopustil tím, že při silniční kontrole dne 17.6.2011 na výzvu hlídky PČR OO Vítkov nepředložil doklad prokazující pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen zelená karta). Tímto svým jednáním porušil ustanovení § 17 odst.1  zákona č. 168/1999 Sb.

Za spáchání uvedených přestupků Ivo Gilíkovi dle § 22 odst. 7 zákona č. 200/1990 Sb., v souladu s ust. § 12 odst. 2 zákona o přestupcích byla uložena sankce:

- pokuta ve výši 5.000,- Kč a

- zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šesti měsíců, s počátkem ode dne nabytí právní moci rozhodnutí.

V souladu s ust. § 79 odst. 1 zákona č. 200/1990 I. G. byla uložena povinnost nahradit náklady řízení spojené s projednáním přestupku ve výši 1.000,-Kč. Splatnost sankce pokuty a nákladů řízení byla stanovena lhůtou do 3 měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí.

Pod bodem VI. správní orgán dle ustanovení § 76 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb. proti I. G. zastavil řízení o přestupku dle ust. § 22 odst.1 písm. l) zákona o přestupcích, který měl obviněný spáchat porušením ustanovení § 5 odst.1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. v návaznosti na ustanovení § 36 odst.1, § 37 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb. tím, že dne 17.6.2011 v 10.15 hod. na silnici č. 44325 mezi obcemi Budišov nad Budišovkou a Staré Oldřůvky řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Favorit, rz.: X, které nesplňovalo technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem (vyhl.č. 302/2001 Sb.), neboť na vozidle byly poškozeny a tím i nefunkční přední světlomety se světlem do mlhy a přídavná dálková světla. Spáchání tohoto skutku, o němž se vede řízení, nebylo obviněnému z přestupku I.G. prokázáno.

V odůvodnění rozhodnutí pod bodem I. správní orgán uvedl, z jakých podkladů při rozhodnutí vycházel. Konstatoval, že provedl řádné dokazování a především ze zpracované fotodokumentace, jakož i z vyjádření pana G., dospěl k jednoznačnému závěru, že byl náležitě zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Všechny shromážděné podklady a důkazy hodnotil podle své úvahy, každý jednotlivě i ve vzájemné souvislosti. Bylo prokázáno, že obviněný I. G. dne 17.6.2011 v 10.15 hod  na silnici č. 44325 mezi obcemi Budišov nad Budišovkou a Staré Oldřůvky řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Favorit, rz. X, které bylo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožovalo ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, neboť pravá strana předního nárazníku vozidla tvořila ostrou hranu a nadměrná koroze lemů zadních blatníků a obou prahů vytvořila otvor do karoserie vozidla, což je ve smyslu ustanovení § 36 odst. 5 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 341/2002 Sb. závada na vozidle, která ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Obviněný tímto jednáním porušil § 5 odst.1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., podle kterého je řidič povinen užít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, kterým je zákon č. 56/2001 Sb., kde je v ustanovení § 36 odst.1 stanoveno, že na pozemních komunikacích lze provozovat pouze takové silniční vozidlo, které je technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Správní orgán citoval ustanovení § 36 odst.1 a § 36 odst.5 vyhl.č. 341/2002 Sb.

K nebezpečnosti uvedené závady správní orgán uvedl, že ostrá hrana pravého předního nárazníku a prorezivění levého prahu a spodní části blatníku s podélným otvorem (cca 40 x 5 cm) do karoserie vozidla, lemovaný ostrými hranami zkorodovaného plechu má jistě vliv na snížení  deformačních vlastností karoserie vozidla, kdy v případě odlomení zkorodované části při jízdě by mohlo způsobit škodu na jiných vozidlech nebo zranění cyklistů a chodců. Tuto závadu správní orgán hodnotil jako závadu bezprostředně ohrožující bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Správní orgán též konstatoval, že prorezivění plechu na prahu a blatníku v takovém rozsahu vzniká během delšího období, přičemž obviněný o uvedené závadě před započetím jízdy zcela nepochybně věděl, jak vyplývá i z podaného vyjádření obviněného, a přesto vozidlo k jízdě užil. Jízda obviněného nebyla nouzovým dojetím. Uvedeným jednáním se obviněný dopustil přestupku dle § 22 odst.1 písm. a) bod 3) zákona č. 200/1990 Sb.

Správní orgán pod bodem II. odůvodnění rozhodnutí uvedl, že oznámení o dopravním přestupku, úřední záznam a přiložené fotografie vozidla prokazují, že při výše uvedené jízdě užil k řízení motorové vozidlo tovární značky  Škoda Favorit, rz. X, které bylo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožovalo ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, neboť hloubka dezénu hlavních dezénových drážek levé zadní pneumatiky byla opotřebovaná pod stanovenou mez, což je  ve smyslu ustanovení § 36 odst. 7 písm. a) vyhl.č.341/2002 Sb. závada na vozidle, která ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Obviněný tímto jednáním porušil ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. Správní orgán odkázal na ustanovení § 36 odst.1, § 37 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., § 36 odst.1, 7 písm. a) vyhl.č.341/2002 Sb. Konstatoval, že závadou na pneumatikách je vždy, je-li hloubka dezénu hlavních dezénových drážek nebo zářezů menší než 1,6 mm u vozidel všech kategorií. Poukázal na přiložené fotografie a uvedl, že je zjevné, že hloubka dezénu hlavní dezénové drážky a zářezů vnitřní strany levé zadní pneumatiky byla viditelně nulová a bezprostředně ohrožovala bezpečnost provozu na pozemních komunikacích.

Správní orgán zdůraznil, že zásadou bezpečné jízdy jsou  kvalitní pneumatiky. Následkem opotřebovaných nebo nekvalitních pneumatik, byť i jedné ze čtyř, které nedokáží udržet vozidlo na vozovce, se zvyšuje riziko vzniku dopravních nehod. Takovou závadu správní orgán hodnotil jako závadu bezprostředně ohrožující bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Obviněný o této závadě tvrdil, že pneumatika byla použita jako rezerva k dojetí. V tomto případě se nejedná o nouzové dojetí, neboť sám obviněný uvedl, že rezervu užil dva dny před silniční kontrolou, kdy měl dostatek času k výměně pneumatiky. Uvedeným jednáním se obviněný dopustil přestupku dle ust. § 22 odst.1 písm. a) bod 3) zákona č. 200/1990 Sb.

K tomuto bodu správní orgán zdůraznil k námitce obviněného, že pokud policisté oznámili přestupek dle § 22 odst.1 písm. l) zákona o přestupcích, správní orgán není kvalifikací přestupků podaných oznámení nikterak vázán a po prostudování došlého oznámení je názoru, že spáchání skutku, o němž se vede řízení, je kvalifikováno správně dle ust. § 22 odst.1 písm. a) bod 3) zákona o přestupcích.

Pod bodem III. uvedl, že obviněný při výše uvedené jízdě řídil motorové vozidlo, které nesplňovalo technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, neboť na zadní nápravě nebyly užity shodné pneumatiky. Obviněný tímto jednáním porušil ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. Odkázal na ustanovení § 36 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. a § 21 odst. 13) vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 341/2002 Sb., podle kterého se nesmí na vozidlo, s výjimkou nouzového dojetí, současně použít pneumatiky různých rozměrů a konstrukcí, pokud při schválení technické způsobilosti není stanoveno jinak. Shodnou pneumatikou se rozumí pneumatika stejného rozměru, konstrukce, druhu dezénu a značky. V tomto případě se nejednalo o nouzové dojetí, jak sám obviněný uvedl. Uvedeným jednáním se obviněný dopustil přestupku dle ust. § 22 odst.1 písm. l) zákona č. 200/1990 Sb.

Pod bodem IV. odůvodnění rozhodnutí správní orgán mimo jiné uvedl, že obviněný při výše uvedené jízdě řídil osobní motorové vozidlo, jehož dle centrální evidence vozidel nebyl provozovatelem, a to osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Favorit, rz. X, které nesplňovalo technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, neboť vozidlo bylo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích tím, že nemělo platnou pravidelnou technickou prohlídku, jejíž platnost uplynula měsícem listopad 2009. Obviněný tímto jednáním porušil ustanovení § 5 odst.1 písm. a) zákona č.361/2000 Sb. Odkázal na § 36 odst.1 a § 37 písm. c) zákona č. 56/2001 Sb. Správní orgán konstatoval, že v daném případě nemělo předmětné vozidlo platnou pravidelnou technickou prohlídku déle než jeden a půl roku. Jak vyplývá z podaného vyjádření obviněného, o neplatné technické prohlídce věděl, a přesto vozidlo k jízdě užil. Uvedeným jednáním se dopustil přestupku dle ustanovení § 22 odst.1 písm. l) zákona č. 200/1990 Sb., kterého se dopustí ten, kdo jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až k) § 22 odst.1 zákona o přestupcích, poruší zvláštní právní předpis.

Pod bodem V. správní orgán uvedl, že oznámení o dopravním přestupku, úřední záznamy a samotné vyjádření obviněného prokazují, že obviněný dne  17.6.2011 v 10.15 hod. na silnici č. 44325 mezi obcemi Budišov nad Budišovkou a Staré Oldřůvky řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Favorit  rz. X a při silniční kontrole na výzvu hlídky PČR OO Vítkov nepředložil zelenou kartu. Lustrací motorového vozidla v databázi pojistných smluv ČKP (Česká kancelář pojistitelů) bylo zjištěno, že na uvedené vozidlo byla dne 14.1.2009 uzavřena pojistná smlouva č. 6107796503 u ČSOB, pojišťovny a.s. s dobou platnosti do 31.7.2009. Důvodem ukončení smlouvy bylo neplacení pojistného. Panu G. nebylo prokázáno, že o nepojištěném vozidle nevěděl a tedy svým jednám porušil ustanovení § 17 odst.1) zákona č. 168/1999 Sb., podle kterého je řidič vozidla při provozu na pozemní komunikaci povinen mít u sebe zelenou kartu a na požádání jí předložit příslušníku Policie České republiky, čímž se dopustil přestupku dle ustanovení § 16 odst.1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., tím, že jako řidič vozidla v rozporu s § 17 odst.1 nepředložil zelenou kartu.

Věc přestupku dle ustanovení § 16 odst.1 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů, byla dle místní příslušnosti, jež se řídí ustanovením § 16b odst.5 téhož zákona, postoupena usnesením Magistrátu města Ostravy, v jehož obvodu má jmenovaný provozovatel místo podnikání.

K bodu VI. správní orgán uvedl, že z vyjádření obviněného k poškozeným, a tedy nefunkčním mlhovým a přídavným dálkovým světlometům vyplývá, že poškození světlometů nemělo vliv na jejich funkčnost. Hlídka při kontrole nežádala  ověření funkčnosti světel a v oznámení o přestupku ani v úředním záznamu PČR OO Vítkov není uvedeno jakým způsobem byla zjištěna nefunkčnost mlhových svítilen a přídavných dálkových světlometů. Správní orgán vycházel při rozhodování ze seznamu kontrolních úkonů pro zjišťování a hodnocení technického stavu vozidla  při technické prohlídce a použitelné stupně hodnocení závad, a to z úkonu č. 603 a č. 614 uvedeného v příloze vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 302/2001 Sb., kdy uvedené závady lze hodnotit jako závady lehké, které jsou právně kvalifikované tak, že se zpravidla nejedná o přestupek dle ustanovení § 22 zákona o přestupcích. Správní orgán uvedl, že přihlédl k námitce obviněného a dospěl k závěru, že spáchání tohoto skutku, o němž se  vede řízení, nebylo obviněnému prokázáno, a proto dle ustanovení § 76 odst.1 písm. c) zákona o přestupcích řízení o tomto skutku proti obviněnému zastavil.

Správní orgán dále v odůvodnění rozhodnutí poukázal na ustanovení § 12 odst.2 zákona č. 200/1990 Sb., který stanoví, že za více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení se uloží sankce podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji postižitelný.  Zákaz činnosti lze uložit, jestliže ho lze uložit za některý z těchto přestupků. Objasnil, že správní orgán je bezpodmínečně povinen uložit sankci pokuty a zákazu činnosti v zákonem stanovených rozmezích na základě řízení motorového vozidla, které je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožuje ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích.

Správní orgán v souladu s ustanovením § 7 odst.1) zákona č. 200/1990 Sb. posoudil odpovědnost obviněného za přestupek podle  zákona účinného v době spáchání přestupku, neboť v daném případě je skutková podstata citovaného přestupku totožná se skutkovou podstatou přestupku dle nové právní úpravy.

Dále správní orgán citoval ustanovení § 22 odst.7) zákona č. 200/1990 Sb. -stanovení výše sankce. Konstatoval, že při ukládání sankce bylo přihlédnuto k závažnosti přestupků, ke způsobu jejich spáchání, následkům a  okolnostem, za nichž byly spáchány, k míře zavinění, k pohnutkám a k osobě obviněného.

K závažnosti a následkům přestupků správní orgán uvedl, že obviněný svým jednáním ohrozil zájem chráněný zákonem, a sice bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích, neboť nesplnil základní povinnost řidiče a užil vozidlo, které nesplňovalo technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem tím, že se na jím řízeném vozidle Škoda Favorit nacházely závady bezprostředně ohrožující ostatní účastníky v provozu na pozemních komunikacích, v podobě ostré hrany PP nárazníku a prorezivění levého prahu a spodní části blatníku s podélným otvorem (cca 40x5 cm) do karoserie vozidla, lemovaný ostrými hranami zkorodovaného plechu a nulové hloubky dezénu hlavní dezénové drážky a zářezů vnitřní strany levé zadní pneumatiky, přičemž vozidlo nemělo platnou pravidelnou technickou prohlídku déle než jeden a půl roku.

Jako méně závažné ohrožení zájmu chráněného zákonem správní orgán považoval užití neshodných pneumatik na zadní nápravě a nepředložení na výzvu policisty zelené karty.

Ke způsobu spáchání přestupků správní orgán uvedl, že obviněný uvedené přestupky spáchal úmyslně, kromě jednání spočívajícího v nepředložení zelené karty, neboť o všech závadách na vozidle věděl, a přesto jej k jízdě užil. K pohnutce obviněného uvedl, že i když vozidlo obviněného nebylo zprovozněno, neměl užít technicky nezpůsobilé vozidlo, s ohledem k bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, ale také zejména s ohledem k bezpečné jízdě jeho samotného.

K osobě obviněného správní orgán uvedl, že z výpisu evidence karty řidiče bylo zjištěno, že je vlastník řidičského průkazu a ve sledovaném období posledních tří let má jeden záznam o přestupku v dopravě, méně závažného charakteru, a to porušení ustanovení o osvětlení vozidel za jízdy. Správní orgán také hodnotil polehčující okolnosti. Přihlédl k celkovému postoji obviněného, kdy při ústním  jednání projevil lítost a je si plně vědom spáchání dopravních přestupků. Je OSVČ, jezdí denně a ztráta řidičského oprávnění bude spojena s nemalými problémy v podnikání. Bylo přihlédnuto i ke skutečnosti, že v důsledku jednání obviněného nedošlo k závažným následkům, hmotným škodám či přímému ohrožení zdraví a života jiných osob. Přihlédl i k osobě obviněného, který je bez závažnějšího záznamu v EKŘ. Obviněnému byla uložena sankce pokuty a zákazu činnosti v samotné spodní hranici zákonné sazby.

Obviněný byl poučen o tom, že správní orgán může po uplynutí poloviny doby výkonu sankce zákazu činnosti, na návrh obviněného,  upustit od výkonu zbytku sankce zákazu činnosti, jestliže obviněný způsobem svého života prokáže, že další výkon sankce není potřebný. Též byl poučen o tom, že pokud nebude schopen ve lhůtě pokutu uhradit ve stanovené výši, může se obrátit na správní orgán, který rozhodnutí vydal o povolení splátek formou splátkového kalendáře. Vyjádřil se i k nákladům řízení. Rozhodnutí je opatřeno řádným poučením o možno podat odvolání.

- Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal  žalobce ke Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje stručné odvolání ze dne 28.9.2011.

- Přípisem ze dne 10.10.2011 informoval Městský úřad Vítkov žalovaného, že předkládá odvolání obviněného z přestupku I.G..

- Krajský úřad Moravskoslezského kraje přípisem ze dne 13.10.2011 vrátil zpět spisovou dokumentaci Městskému úřadu Vítkov k odstranění nedostatků podání.

- Usnesením ze dne 17.10.2011 Městský úřad Vítkov, Odbor služeb, Oddělení dopravy vyzval obviněného z odstranění nedostatků podání odvolání ve lhůtě do 5 pracovních dnů.

- Obviněný přípisem ze dne 21.10.2011 doplnil odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Vítkov ze dne 15.9.2011 tak, že uvedl, že nemá k právní kvalifikaci svého jednání jako přestupků dle § 22 odst.1 písm.1) zákona o přestupcích a § 16 odst.1 písm. c) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, žádných připomínek.   

Nesouhlasí  s obviněním přestupku dle § 22 odst.1 písm. a) bod 3 zákona o přestupcích. Namítal, že v odůvodnění rozhodnutí správního orgánu zcela absentují některé zcela zásadní skutečnosti, kterými se správní orgán nezabýval. Namítal, že správní orgán se dopustil nesprávného právního posouzení věci, když nesprávně uzavřel, že se dopustil i tohoto posledně zmiňovaného přestupku a že i odůvodnění s tím spojené, není zcela přezkoumatelné. Uvedl, že je si vědom toho, že zákonodárce včlenil skutkovou podstatu přestupku dle § 22 odst.1 písm. a) bod 3 zákona o přestupcích nově dle § 125c odst.1 písm. a) bod 3 zákona o silničním provozu z toho důvodu, aby relativně odstrašujícími sankcemi (pokuta 5.000-10.000 Kč a zákaz činnosti od 6 do 12 měsíců) působil na řidiče vozidel, v důsledku jejich technického stavu by byli bezprostředně ohroženi jiní účastníci silničního provozu. Zdůraznil slovo „bezprostřednost“ a uvedl, že tato by měla dle jeho názoru ze strany správního orgánu, zejména s ohledem na hrozící sankce, nezpochybnitelně prokázána v každém jednotlivém případě. Uvedl, že se nemůže jednat o pouhé hypotetické ohrožení, ale o ohrožení bezprostřední a fakticky podložené. Aby mohlo jít o přestupek podle bodu 3, musí se jednat o technickou nezpůsobilost vozidla k provozu, kterou jsou ostatní účastníci provozu na pozemních komunikacích v průběhu konkrétní jízdy bezprostředně ohrožování. Odkázal na Zákon o silničním provozu s komentářem ve znění novel, Praha 2011 a uvedl, že je nadále přesvědčen, že zjištěné závady byly sice závažné, avšak zcela jistě nebyly tak závažné, aby bezprostředně ohrožovaly ostatní účastníky silničního provozu.

V rámci bodu č. I. výroku mimo jiné uvedl, že nemůže se dle jeho názoru hovořit o jakékoliv „ostré hraně“ a tudíž nemohlo ani dojít k jakémukoliv zachycení jiných účastníků provozu a tím jejich ohrožení, natož bezprostřednímu. Pokud se jedná o další závadu pod bodem I. výroku rozhodnutí, tj. nadměrná koroze lemů blatníků a obou prahů, která měla vytvořit otvor do karoserie, poukázal na rozpor o textu rozhodnutí, když v jednom případě je uveden otvor v délce 20 cm a šíří 5cm a v jiné části odůvodnění se uvádí otvor o velikosti 40x5 cm. Uvedl, že si není jist, který údaj je správný a není zřejmé, jak správní orgán k těmto údajům dospěl, protože policisté žádné měření neprováděli, a ani tyto správním orgánem uváděné míry nevyplývají ze spisového materiálu. Uvedl, že uznává, že koroze některých dílů karoserie je viditelná, ale nedomnívá se, že mohlo dojít k odlomení jakékoliv zkorodované části, natož natolik velké, aby tím došlo ke škodě na jiných vozidlech nebo zranění cyklistů a chodců, jak se hypoteticky domnívá správní orgán. Rozsah odůvodnění v této části považoval za nedostatečný, když  není zřejmé, čím v daném okamžiku konkrétně uvedené závady bezprostředně ohrožovaly a zejména, zda k nějakému faktickému a bezprostředními ohrožení jiných účastníků provozu vlastně došlo.

Uvedl též, že si protokol o ústním jednání v rozrušení, při zjištění mu hrozících sankcí, již řádně před jeho podpisem nepřečetl. Až doma zjistil, že se jeho vysvětlení vzniku poškození pravého předního blatníku správnímu orgánu v protokolu o ústním jednání nenachází. Pokud je uvedeno v protokolu, že „K nadměrné korozi vozidla o ostré hraně na pravém předním nárazníku nemůže nic uvést ani dodat, protože to může jedině potvrdit a s tímto souhlasit, neodpovídá to zcela jeho vyjádření.

K bodu II. výroku rozhodnutí namítal, že žádná hloubka dezénu nižší než 1,6mm policií měřena nebyla. Namítal, že správní orgán nezkoumal fakta, v této části považoval odůvodnění rozhodnutí za ne zcela přezkoumatelné. Nesouhlasil  se závěrem správního orgánu, že se v jeho případě o nouzové dojetí nejednalo. Uvedl, že v jeho případě o nouzové dojetí evidentně šlo, protože na místě defektu jinou možnost opravy vozidla neměl a domů nějak  vozidlo dopravit musel.

Dovozoval, že se přestupků pod bodem II. a III. výroku rozhodnutí nedopustil, protože v daný den levou zadní pneumatiku užil pouze pro nouzové dojetí. Zdůraznil, že i v oznámení o přestupku bylo samotnými policisty jeho jednání kvalifikováno jako podezření z § 22 odst.1 písm. l) zákona o přestupcích. Tedy ani samotní policisté ve zjištěných závadách zcela zřejmě neshledali takové nedostatky, na základě kterých by bylo nutno jej obvinit z přestupku dle § 22 odst.1 písm. a) bod 3 zákona o přestupcích.

Navrhoval, aby správní orgán  vyhověl jeho námitkám a překvalifikoval jeho jednání uvedené pod bodem č. I. výroku rozhodnutí na skutkovou podstatu přestupku dle § 22 odst.1 písm. l) zákona o přestupcích a v případě jednání uvedených pod body č. II. a III  výroku rozhodnutí řízení zastavil. Uvedl, že k ostatním bodům výroku rozhodnutí nemá připomínek. V případě, že by jeho návrhu nebylo vyhověno, navrhoval z důvodu nepřezkoumatelnosti a nesprávného právního posouzení věci zrušení věci a vrácení věci k novému projednání.

- Městský úřad Vítkov přípisem ze dne  26.10.2011 předal spis po doplnění odvolacímu správnímu orgánu.

- Krajský úřad Moravskoslezského kraje na podkladě včas podaného odvolání obviněného I. G., nar. X, trvale bytem D. 542, B. n. B., přezkoumal rozhodnutí  Městského úřadu Vítkov, odboru služeb, ze dne 15.9.2011, č.j. MUVI 49317/2011, ve věci přestupku podle ust. § 22 odst. 1 písm. a) bod 3 a § 22 odst. 1 písm. l) zákona č. 200/1990, o přestupcích, a dále přestupku dle ust. § 16 odst.1 písm.c) zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých zákonů rozhodl takto:

Podle ustanovení § 90 odst. 5 správního řádu se  odvolání  zamítá a napadené rozhodnutí  Městského úřadu Vítkov, odboru služeb, čj. MUVI49317/11  ze dne 15.9.2011 se potvrzuje.

V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, z jakých podkladů pro své rozhodnutí vycházel, jak vyhodnotil všechny předložené podklady. Zabýval se námitkami, které uplatnil obviněný ve včas podaném odvolání. 

Žalovaný podané odvolání neshledal důvodným. Uvedl, že k procesnímu postupu Městského úřadu při projednání věci neměl  výhrady s tím, že řízení bylo řádně zahájeno doručením oznámení o zahájení řízení, ve věci bylo nařízeno ústní jednání, na kterém bylo provedeno náležité dokazování a kde se obviněný k jednotlivým skutkům vyjádřil. Následně bylo vydáno přezkoumávané rozhodnutí, které bylo obviněnému řádně oznámeno.  Vlastní rozhodnutí považoval krajský úřad za srozumitelné a přezkoumatelné.  Krajský  úřad se ztotožnil se závěry správního orgánu o zastavení řízení pod bodem VI. výroku přezkoumávaného rozhodnutí, jakož i s uznáním obviněného vinným ze spáchání přestupku pod body IV. a V. výroku rozhodnutí, s odůvodněním, že v řízení bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že obviněný dne 17.6.2011 v 10.15 hod. na silnici 44325 mezi obcemi Budišov nad Budišovkou a Staré Oldřůvky řídil  osobní motorové vozidlo tovární značky  Škoda Favorit  RZ X, které bylo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, jelikož nemělo platnou pravidelnou technickou prohlídku – platnost uplynula v měsíci listopadu 2009 – a dále na výzvu hlídky Policie  ČR nepředložil doklad o pojištění z provozu vozidla – zelenou kartu.  Uvedené přestupky byly spolehlivě zjištěny a prokázány a obviněný sám proti těmto nic nenamítal.  Námitky vznesl proti uznání viny ze spáchání přestupku pod výroky I., II. a III. napadeného rozhodnutí.

Správní orgán konstatoval, že smyslem zákona o silničním provozu, jakož i zákona o podmínkách provozu, je zajišťování bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích.  Poukázal na ust. § 5 odst. 1 písm. a)  a odst. 1 písm. e), § 52, § 40 písm. a)  zákona o silničním provozu a prováděcí vyhlášku č. 341/2002 Sb., § 36,           § 21 odst. 3.  písm. a) zákona č.   341/2002 Sb. Žalovaný konstatoval, že na místě přestupku dne 17.6.2011 obviněný nevznesl proti skutečnostem zjištěným policisty žádnou výhradu, naopak do tiskopisu o  přestupku uvedl slovo „souhlasím“ a tiskopis podepsal. Tvrzení obviněného o způsobu spáchání přestupku správní orgán neuvěřil. Uvedl, že není podstatné, že na zadní nápravě vozidla nebyly použity shodné pneumatiky a současně hloubka dezénu hlavních dezénových drážek levé zadní pneumatiky byly opotřebovaná pod stanovenou mez.  Bylo by přirozenější, že řidič kterému je policisty vytýkáno užití vozidla s nadměrně opotřebenou a druhově odlišnou pneumatikou se ohradí, že pneumatiku v danou chvíli užil jako náhradu za pneumatiku poškozenou, případně se přímo nabízeno, aby na místě silniční kontroly policistům vyměněnou pneumatiku ukázal. To však obviněný neučinil, přičemž výměnu pneumatik ze dne 17.6.2011 těsně před jízdou nepopsal ani při ústním jednání dne 25.8.2011 ani v předloženém písemné vyjádření. Tuto skutečnost, ačkoliv obviněnému musela být od samého počátku známa neuvedl ani v odvolání ze dne 28.9.2011 a přispěchal s ní teprve v doplnění odvolání ze dne 21.10.2011. 

Krajský úřad neuvěřil tvrzení obviněného o nouzovém dojetí především proto, že jak uvedl, vývoj vyjádření obviněného svědčí o účelovosti tvrzení uvedeného odvolání, odkázal na jednotlivá vyjádření obviněného. Poukázal na to,  že na místě přestupku dne 17.6.2011 obviněný nevznesl proti skutečnostem zjištěným policisty žádnou výhradu, po více jak 4 měsících od události obviněný poprvé uvedl, že k defektu došlo dva dny před silniční kontrolou, načež neměl čas se věcí zabývat, proto nepojízdné vozidlo zanechal na místě a teprve dne 17.6.2011 se na místo nechal odvést, vyměnil kolo a chtěl se vrátit  domů, když ho zastavila policejní hlídka.  Při ústním jednání o dva měsíce dříve se v souvislosti s obviněním z přestupku spočívajícího v řízení vozidla s nefunkčními předními mlhovkami a dálkovými světly hájil tím, že uvedeného dne s týmž vozidlem vyjel již ve 4.00 hod. ráno, kdy všechna světla vyzkoušel a užil z důvodu ranní mlhy. Obviněný tedy tvrdí, že s vozidlem jezdil dne 17.6.2011 již od 4.00 hod. ráno a zároveň s týmž vozidlem, které mělo být kvůli poškození pneumatiky dva dny odstaveno jel v 10.15 hod. na silnici č. 44325, kde byl mezi obcemi Staré Oldřůvky a Budišov nad Budišovkou zastaven hlídkou Policie ČR.  Správní orgán uvedl, že místo bydliště obviněného, resp. obec Budišov nad Budišovkou je po silnici č. 44325 vzdáleno méně než 7 km od obce Staré Oldřůvky. Tvrzení uváděná obviněným považoval za účelová.

Dále se žalovaný zabýval otázkou stavu dezénu pneumatik, hloubky dezénu, hlavních dezénových drážek nebo zářezů, odkazoval na § 21, § 36 odst. 7 písm. a) vyhlášky č. 341/2002 Sb. a § 40 písm. a) odst. 1 zákona o silničním provozu.  Správní orgán setrval na podkladě provedeného důkazu fotodokumentací vozidla na závěru, že opotřebení pláště levého zadního kola vozidla je evidentní a dostatečně prokazatelné. V případě opotřebení pláště takového rozsahu, že na polovině běhounu zcela zaniknou vedlejší dezénové drážky a jsou jasně viditelné opotřebené indikátory, není nezbytné trvat ještě na přeměřování hloubky dezénu odpovídajícím měřidlem. Uvedl, že obviněný se mýlí, když pod nouzové dojetí podřazuje použití jiné pneumatiky, která je však sama o sobě nezpůsobilá z hlediska ust. § 21 odst.5 vyhlášky č. 341/2002 Sb. z důvodu technického stavu.  

V rámci úvahy nad závažností jednání spočívajícího v jízdě s vozidlem s technickými závadami se Městský úřad opřel o kvalifikaci technického stavu vozidla podle příl. č. 7 vyhlášky  Ministerstva dopravy č. 302/2001 a Věstník Ministerstva dopravy.

Správní orgán konstatoval, že pohyb vozidla po pozemní komunikaci je realizován stykem vozidlových kol s vozovkou, kde v místě tohoto styku jsou přenášeny veškeré působící síly. Z toho důvodu jsou na kvalitu a použití pneumatik na vozidle kladeny přísné nároky, neboť poškození či nadměrné opotřebení plášťů pneumatik zásadně ovlivňuje jízdní vlastnosti vozidla a možnosti řidiče vozidlo bezpečně ovládat.  Opotřebením pneumatiky pod stanovenou mez nejsou zaručeny ani její konstrukční vlastnosti a zvyšuje se riziko vzniku dalšího poškození či defektu, a to bez ohledu na umístění pneumatiky na přední či zadní nápravě.  Bezprostřednost ohrožení ostatních účastníků silničního provozu pak vychází ze skutečnosti, že v důsledku nadměrného opotřebení pneumatiky může v provozu kdykoliv nastat situace, kdy pneumatiky vozidla nebude plnit svou funkci, přičemž  řidič vozidla nemůže takovou situaci předem zcela vyloučit, např. nutnost intenzivního brzdícího či úhybného manévru, náhlou změnu kvality vozidly, její znečištění apod. Bezprostřednost ohrožení účastníků silničního provozu není vázána na podmínku přítomnosti jiného účastníka řízení právě v okamžiku zjištění přestupku, ale může vyplývat z povahy věci, např. ze skutečnosti, že řidič technicky nezpůsobilé vozidlo užije na pozemní komunikaci, kde se dá pohyb jiných účastníků silničního provozu důvodně předpokládat, resp. jej nelze vyloučit. Námitku obviněného o bezvýznamnosti silnice č. 444325 označil žalovaný za subjektivní s ohledem na možnost dopravního spojení občanů žijících či pracujících v obci Staré Oldřůvky s jinými městy a obcemi, jednak charakter pozemních komunikací a ostatních okolností spáchání přestupku správní orgán hodnotil ve prospěch obviněného v souladu s § 12 odst. 1 zákona o přestupcích.  Námitku obviněného, že nenaplnil skutkovou podstatu přestupku dle ust. § 22 odst. 1 písm. a) bod 3 zákona o přestupcích tím, že řídil motorové vozidlo se závadou, která bezprostředně ohrožuje ostatní účastníky silničního provozu a bezpečnost tohoto provozu, jakož hloubka dezénu hlavních dezénových drážek levé zadní pneumatiky byla opotřebovaná pod stanovenou mez, neshledal Krajský úřad důvodnou.

K obvinění pod bodem I. přezkoumávaného rozhodnutí Krajský úřad odkázal na Věstník Ministerstva dopravy a § 10 odst. 3 vyhl. č. 302/2001 Sb.  Konstatoval, že pod kódem 5265 je uvedena nebezpečná závada, kdy podlaha samonosné karosérie (zejména nosné části, prahové nosníky apod.) je nadměrně poškozena.  Konstatoval, že z fotodokumentace je dostatečně zřejmé, že na vozidle tovární značky Škoda Favorit RZ X jsou některé části zasaženy silnou korozí, zejména však karosérie v místě levého spodního prahu vzadu a v místě přechodu prahu k levému zadnímu blatníku. Krajský úřad dal za pravdu obviněnému v tom, že v napadeném rozhodnutí Městský úřad uvedl, že na vozidle se nachází prorezivění levého prahu a spodní části blatníku s podélným otvorem přibližně 40x5 cm, ačkoliv při popisu jednotlivých podkladů a důkazů v odůvodnění Městský úřad uvedl, že se v daném místě nacházel otvor v délce přibližně 20 cm a šíří přibližně 5 cm.  Žalovaný tento rozpor považoval na omyl správního orgánu při vyhotovení rozhodnutí.

Správní orgán konstatoval, že v posuzovaném případě bylo postupující korozí nepřehlédnutelně poškozeno jedno z kritických míst na spodním prahu tak, že chybí celé části prahu. Jedná se postupný déle trvající proces, kterého si řidič vozidla nemůže nevšimnout již při pouhém nastupování a vystupování z vozidla. Ani tuto závadu nelze podřadit pod režim nouzového dojetí.

          Žalovaný konstatoval, že v případě poškození v místě pravého předního nárazníku je vnější stav dobře patrný z fotodokumentace. Konstatoval, že karosérie vozu by neměla mít žádná místa, kde by mohla být osoba zachycena či zaklíněna bez ohledu na materiál, ze kterého jsou vyrobena. Konstrukčním požadavkem je naopak co nejšetrnější nadzvednutí nebo odražení osoby při střetu. Cílem prvků pasivní bezpečnosti vozidla je minimalizovat následky případného střetu vozidla s jiným vozidlem, cyklistou či chodcem, jako i minimalizovat riziko nechtěného zachycení těchto účastníků. Tyto funkce zjevně nemůže plnit vozidlo s výrazným poškozením povrchu karosérie, kdy za nebezpečnou závadu podle vyhl. č. 302/2001 Sb. je považováno již to, že se na vozidle nacházejí díly nebo výčnělky, které podstatně zvyšují nebezpečí zranění nebo zachycení ostatních účastníků silničního provozu.  Není možné přistoupit na tvrzení obviněného, že se přestupku nedopustil, neboť na nebezpečnost závad na vozidle je nezbytné se dívat z pohledu existence reálného nebezpečí pro všechny účastníky silničního provozu, kdy obviněný může jen těžkou vyloučit, že se při jízdě s vozidlem po pozemní komunikaci bude pohybovat výhradně sám, příp. nikdy nedojde ke střetu vozidla s překážkou či jiným účastníkem silničního provozu, když ostatně sám obviněný uvádí, že poškození v místě pravého předního nárazníku způsobil couváním.

Správní orgán uvedl, že řízení vozidla s takovými závadami nespadá do režimu nouzového dojetí.  Potvrdil závěr, že správní orgán není vázán označením přestupku uvedeným v oznámení Policie ČR, stanovení právní kvalifikace je naopak výhradně povinností správního orgánu příslušného k projednání věci. Krajský úřad hodnotil závažnost jednání obviněného, které považoval za neohleduplné a silně nežádoucí, přitom však zcela vědomé. Konstatoval, že obviněný se přestupku dopustil formou nepřímého úmyslu. Zabýval se materiálním znakem přestupku a rovněž přezkoumal uloženou sankci. Po provedeném odvolacím řízení neshledal námitky obviněného za důvodné.

III.

Podle ustanovení § 22 odst.1 písm. a) bod 3 zákona č. 200/1990 Sb. ve znění ke dni 17.6.2011 přestupku se dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích řídí vozidlo, které je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožuje ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích.

Pokud se jedná o ustanovení § 22 zákona č. 200/1990 Sb., ten byl ke dni vydání rozhodnutí správních orgánů zrušen, neboť byl nově začleněn do zákona  č. 361/2000 Sb., § 125c. Podle odst.1 písm. a) bod 3 citovaného zákona  fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích řídí vozidlo, které je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožuje ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích.

Je tedy zřejmé, že ustanovení § 22  odst.1 písm. a, bod 3 zákona č. 200/1990 Sb. bylo začleněno do zákona č. 361/2000 Sb. v totožném znění.

Závady na vozidle, které ohrožují bezpečnost provozu na pozemních komunikacích jsou uvedeny v ustanovení § 36 odst.1 zákona č. 341/2002 Sb., kde je uvedeno, že pokud jsou na vozidle závady, které ohrožují bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, nesmí být vozidlo užito v provozu na pozemních komunikacích, s výjimkou nouzového dojetí. Závady jsou v jednotlivých odstavcích popsány.

Podle odst.7 citovaného ustanovení závadou podle odstavce 1 písm. a) na pneumatikách vozidla je vždy, je-li hloubka dezénu hlavních dezénových drážek nebo zářezů menší než 1,6 mm u vozidel všech kategorií a u mopedů menší než 1,0 mm, a podle písm. c) jsou-li namontovány pneumatiky různého rozměru na téže nápravě, nejde-li o nouzové dojetí.

Podle § 36 odst.5 zákona č. 341/2002 Sb.  závadou podle odstavce 1 na karoserii vozidla nebo na jeho podvozku je vždy poškození nebo deformace karoserie nebo podvozku, včetně řízení a brzd, které může bezprostředně ohrozit bezpečnost provozu na pozemních komunikacích.

Podle § 71  odst.3 vyhl.č.341/2002 Sb. odst.1 pneumatiky musí být pro každý typ vozidla použity tak, aby jejich konstrukce, provedení, rozměry a huštění odpovídaly podmínkám provozu, zejména největší povolené hmotnosti vozidla (povoleným zatížením připadajícím na nápravy) a jeho nejvyšší konstrukční rychlosti (rychlostní kategorie pneumatik musí být shodná nebo vyšší, než je nejvyšší konstrukční rychlost vozidla).

 Podle odst. 3 věta prvá a třetí téhož ustanovení na vozidle, pokud při schválení technické způsobilosti typu není stanoveno jinak, smí být používány pouze pneumatiky určené pro daný typ vozidla výrobcem vozidla a výrobcem pneumatik. Jako náhradního kola s pneumatikou může být použito pro nouzové dojetí kola s pneumatikou jiné nebo zvláštní konstrukce nebo jiného rozměru, určeného pro tento účel výrobcem vozidla a výrobcem pneumatik.

 Podle § 12 odst.1 zákona č. 200/1990 Sb. při určení druhu sankce a její výměry se přihlédne k závažnosti přestupku, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům, k okolnostem, za nichž byl spáchán, k míře zavinění, k pohnutkám a k osobě pachatele, zda a jakým způsobem byl pro týž skutek postižen v disciplinárním řízení.

 Podle odstavce druhého téhož ustanovení za více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení se uloží sankce podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji postižitelný. Zákaz činnosti lze uložit, jestliže ho lze uložit za některý z těchto přestupků.

     Dle § 125c odst.4 zákona č. 361/2000 Sb. za přestupek se uloží pokuta

a) od 25 000 Kč do 50 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. c), d), e) bodů 1 a 5, a písm. h),

b) od 10 000 Kč do 20 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 3,

c) od 2 500 Kč do 20 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. b),

d) od 5 000 Kč do 10 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a), e) bodů 2 až 4, písm. f) bodů 2, 7, 10 a 11, písm. j) a podle odstavce 2,

e) od 2 500 do 5 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. f) bodů 3, 5, 6, 8 a 9, písm. g) a i),

f) od 1 500 Kč do 2 500 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. f) bodů 1 a 4 a písm. k).

Podle odst.5 za přestupek podle odstavce 1 písm. c), d), e) bodů 1 a 5, a písm. h) se uloží zákaz činnosti od jednoho roku do dvou let. Za přestupek podle odstavce 1 písm. a), písm. b), písm. e) bodů 2 až 4, písm. f) bodů 2, 7 a 10 a podle odstavce 3 se uloží zákaz činnosti od šesti měsíců do jednoho roku. Tomu, kdo spáchal přestupek podle odstavce 1 písm. f) bodů 3, 5, 6, 8 a 9, písm. g) a i) v období dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců dvakrát a vícekrát, se uloží zákaz činnosti od jednoho měsíce do šesti měsíců.

 Podle odst. 7 přestupek, za který se podle tohoto zákona ukládá zákaz činnosti, nelze projednat v blokovém řízení.

  Od uložení sankce podle odstavců 4 až 7, s výjimkou odstavce 6 písm. a), nelze dle odst.8 cit. ustanovení  v rozhodnutí o přestupku upustit.

IV.

V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

Krajský soud vzal za prokázáno a mezi účastníky bylo nesporné,  že žalobce rozhodnutím Městského úřadu Vítkov ze dne 15.9.2011 byl uznán  pod body I. a II. výroku rozhodnutí vinným ze spáchání přestupků proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu na pozemních komunikacích, kterého se měl  dopustit tím, že dne 17.6.2011 v 10.15 hod. na silnici č. 44325 mezi obcemi Budišov nad Budišovkou a Staré Oldřůvky řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Favorit, RZ: X které bylo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, přičemž dle správního orgánu vozidlo bezprostředně ohrožovalo ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, neboť pravá strana předního nárazníku vozidla tvořila ostrou hranu a nadměrná koroze lemů zadních blatníků a obou prahů vytvořila otvor do karoserie vozidla, což je závada na vozidle, která ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích a vozidlo nesmí být užito v provozu na pozemních komunikacích. Dále hloubka dezénu hlavních dezénových drážek levé zadní pneumatiky byla opotřebovaná pod stanovenou mez. Tímto jednáním měl žalobce porušit ustanovení § 5 odst.1 písm. a) zákona ač. 361/2000 Sb., v návaznosti  na § 36 odst.1, § 37 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., ustanovení § 36 odst.1, 5 a 7 písm. a) vyhl.č. 341/2002 Sb. Výrokem III a IV.  správní orgán prvého stupně uznal žalobce vinným ze spáchání přestupků dle ust. § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích. Výrokem V. správní orgán prvého stupně uznal žalobce vinným z přestupku podle ust. § 16 odst.1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb. Za spáchání těchto přestupků byla žalobci uložena sankce pokuty ve výši 5.000,- Kč a současně zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení  motorových vozidel na dobu 6 měsíců. Dále byla uložena povinnost nahradit náklady řízení spojené s projednáváním přestupků. Pod bodem VI.  bylo zastaveno řízení ve věci přestupku podle ust. § 22 odst.1 písm. l) zákona o přestupcích.

K odvolání obviněného pak žalovaný rozhodl  dne 8.11.2011 tak, že odvolání zamítl a napadené rozhodnutí Městského úřadu Vítkov č.j. MUVI 49317/2011 ze dne 15.9.2011 potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, z jakých podkladů vycházel, podrobně se zabýval námitkami obviněného (viz výše). Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8.11.2011 podal žalobce žalobu ze dne  21.11.2011, ve které uvedl, že napadá žalobu v celém rozsahu, neboť má za to, že žalovaný v rámci napadeného rozhodnutí přijal nesprávné právní závěry a takovým rozhodnutím jej zkrátil na jeho právech. Žalobu doplnil podáním ze dne 28.11.2011, jehož podstatný obsah je citován výše.

K námitkám žalobce krajský soud uvádí, že pokud žalobce uvedl v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, že nesouhlasí s obviněním z přestupku dle § 22 odst.1 písm. a) bod 3, že v odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zcela absentují některé zcela zásadní skutečnosti, i přes rozsáhlé odůvodnění a že se správní orgán dopustil nesprávného právního posouzení věci, přičemž žalovaný se ztotožnil se závěry prvoinstančního správního orgánu, zejména když  žalovaný se nevyjádřil k otázce „bezprostřednosti“, pak jeho námitka není důvodná. Slovo „bezprostředně „ je citováno v ustanovení § 22 odst.1, písm. a) bod 3, týká se vozidla technicky nezpůsobilého k provozu na pozemních komunikacích.  Zákonodárce odkazuje na § 37 zákona č. 56/2001 Sb., dle kterého např. silniční vozidlo je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, pokud pro závady v technickém stavu bezprostředně ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, nebo provozovatel vozidla neprokáže jeho technickou způsobilost k provozu na pozemních komunikacích způsobem stanoveným tímto zákonem. S ohledem na fotodokumentaci  motorového vozidla tov. zn. Škoda Favorit, RZ: X, řízeného žalobcem dne 17.6.2011 v 10.15 hod., pořízenou policisty, založenou ve správním spise a konečně i s ohledem na výpověď žalobce před správním orgánem prvého stupně při ústním jednání dne 25.8.2011, námitka žalobce, že „bezprostřednost“  ohrožení měla být nezpochybnitelně prokázána, se jeví nejen nedůvodná, ale především účelová. Tento důkaz zajištěný policisty je nezpochybnitelný. Pokud se jedná o tuto žalobní námitku, pak krajský soud se zcela ztotožňuje se závěry žalovaného.

K námitce, že blatník nad pravou přední stranou předního nárazníku byl vmáčknutý dovnitř, přičemž k bočnímu vyhnutí pravé přední strany tohoto nárazníku mimo oblast vozidla v žádném případě nedošlo, ani nehrozilo uvolnění nárazníku z jeho úchytu a tudíž nelze hovořit o jakékoliv „ostré hraně“, kterou by mohlo dojít k zachycení jiných účastníků provozu a tím k jejich ohrožení, a k námitce koroze lemů blatníků a obou prahů, soud opět odkazuje na fotodokumentaci nacházející se ve správním spise. Vozidlo v jeho spodní části bylo zkorodované takovým způsobem, že pouhým nahlédnutím na tyto fotografie, nelze vyloučit, ulomení menších či větších částí karoserie, ať již dveří, blatníku či prahů za jízdy a tak ohrožení ostatních účastníků provozu (řidiči automobilu, chodci, motocyklisté či cyklisté). Patrně jen shodou příznivých okolností k poškození ostatních účastníků silničního provozu nedošlo. Soud se opět ztotožňuje se závěry žalovaného a s odůvodněním napadeného rozhodnutí.

Namítal-li žalobce, že nikdo nezkoumal např. dobu a místo, kde byl údajný přestupek zjištěn, když v daném případě se jednalo o méně významnou silnici III. třídy v dopoledních hodinách, kde v danou dobu  byl provoz  takřka nulový, pak tuto námitku nepovažuje soud za důvodnou, když rozhodující pro posouzení, zda žalobce se dopustil v rozhodnutí správního orgánu uvedeného přestupku, je skutečnost, že vozidlo, které žalobce řídil bylo  technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích.

Nelze pominout ani to, že ač vozidlo více jak rok a půl nemělo platnou technickou prohlídku, žalobce vozidlo použil k jízdě.

Pokud se týká námitky ve věci hloubky dezénu hlavních dezénových drážek levé zadní pneumatiky, pak soud opět odkazuje na fotodokumentaci založenou ve spise. Nelze popřít, že žalobce řídil motorové vozidlo tov. zn. Škoda Favorit, RZ: X se závadou, která bezprostředně ohrožovala ostatní účastníky silničního provozu, neboť hloubka dezénu hlavních dezénových drážek levé zadní pneumatiky byla opotřebovaná pod stanovenou mez (byť policisté neprovedli měření opotřebení pneumatiky). Žalobce opět namítal, že i kdyby byla zjištěna hloubka dezénu nižší než 1,6 mm, jednalo by se sice o závadu, která ohrožuje bezpečnost provozu, ale nikoliv „bezprostředně“.  K námitce, že se nelze spokojit s hypotetickým konstatováním  o možném ohrožení jiných účastníků, ale je nutno zkoumat a vzít v potaz všechny okolnosti konkrétního případu (klimatické podmínky, povrch vozovky, zda pneumatika byla na hnané či hnací nápravě apod.) a správní orgány nezkoumaly fakta, tj. že řídil vozidlo s předním náhonem, kdy přední pneumatiky byly v bezvadném stavu, v době kontroly bylo sucho, přičemž povrch vozovky byl v relativně dobrém technickém stavu,  soud uvádí, že žalobcem namítané okolnosti nebylo nutno zkoumat, neboť stav pneumatiky byl jednoznačně zjištěn, jak z doloženích fotografií, tak ostatně i z výpovědi žalobce dne 25.8.2011, kdy výslovně uvedl: “Přiznávám, že levá zadní pneumatika byla opotřebovaná pod stanovenou mez. Dva dny před silniční kontrolou jsem měl defekt na levé zadní pneumatice a tak jsem vzal tuto jako rezervu na dojetí.“ K námitce žalobce, že v jeho případě se jednalo o nouzové dojetí soud odkazuje na výpověď žalobce ze dne 25.8.2011 (viz výše).

Pokud žalobce polemizuje v žalobě a jejím doplňku o použití slov „bezprostředně ohrožuje“ a „ohrožuje“, namítá, že nebezpečí bezprostředně nehrozilo, pak soud musí konstatovat, že bezprostřednost vyjadřuje blízkou budoucnost.  S ohledem na stav vozidla, jak je zadokumentován ve správním spise, se soud zcela ztotožňuje se stanoviskem správním orgánů, že  osobní motorové vozidlo tovární značky  Škoda Favorit  RZ X,  které použil žalobce k jízdě dne  17.6.2011 v 10.15 hod. na silnici 44325 mezi obcemi Budišov nad Budišovkou a Staré Oldřůvky bylo techniky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožovalo ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích.

Společenskou nebezpečnost jednání stěžovatele nikterak nesnižuje, byla-li by silnice v perfektním technickém stavu, panovaly-li by ideální atmosférické podmínky, byl-li by snad stěžovatel na vozovce zcela osamocen. I za těchto „laboratorních“ podmínek by bylo třeba hodnotit jednání stěžovatele jako společensky nebezpečné, neboť je výrazem úmyslného, hrubého opovrhování pravidly silničního provozu, jejichž účelem je především zajištění bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, tedy ochrany života, zdraví a majetku. Argumentace žalobce, že nikoho na silnici neohrozil, není relevantní. Formálním znakem skutkových podstat přestupků, dle nichž bylo jednání žalobce kvalifikováno, není ohrožení jiných účastníků silničního provozu. Stejně tak pro naplnění materiálního znaku se nevyžaduje, aby jednáním přestupce byl skutečně ohrožen něčí život, zdraví či majetek. Postačuje, že jednáním došlo k ohrožení zájmu společnosti (srov. § 2 odst. 1 zákona o přestupcích), nikoliv ohrožení konkrétních jednotlivců. Působení pravidel provozu na pozemních komunikacích má výrazně preventivní charakter. Materiální stránka přestupku pak v daném případě spočívá v tom, že došlo k ohrožení zájmu společnosti na bezpečnosti a plynulosti silničního provozu.

K otázce žalobce, zda správní orgány byly pro posouzení všech zjištěných závad odborně natolik způsobilé, aby mohly relevantně uzavřít, že zjištěné závady jsou natolik závažné, že bezprostředně ohrožovaly ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, a zda neměl tyto skutečnosti posoudit příslušný soudní znalec, který je k tomu oprávněn, soud uvádí, že nepochybuje o způsobilosti pracovníků správních orgánů, projednávajících tuto agendu, posoudit přestupky v dopravě. Ani soud nevidí důvod pro posouzení věci znalcem. Ostatně žalobce takovýto důkaz v průběhu správního řízení, ale ani v žalobě nenavrhoval. Žalobci nic nebránilo, aby požádal znalce o vypracování posudku. Takový důkaz pak mohl předložit žalovanému v odvolacím správním řízení. Protože žalobce tak neučinil, lze předpokládat, že si byl vědom skutečného stavu vozidla i přestupků, kterých se dopustil.

Krajský soud se tedy zcela s  rozhodnutím  žalovaného ztotožňuje. Výrok rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 8.11.2011 považuje za správný, odpovídající zákonu. Žalobu pak považuje soud za nedůvodnou.  Soud se ztotožňuje i s odůvodněním rozhodnutí odvolacího správního orgánu. Pokud se jedná o uloženou sankci, pak je nutno uvést, že správní orgán uložil sankci na samé spodní hranici, zabýval se polehčujícími i přetěžujícími okolnostmi, jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, se kterým se krajský soud i v této části ztotožňuje.

Výrok o nákladech řízení před správním orgánem  je odůvodněn ustanovením § 79 odst. 1 přestupkového zákona, kdy povinnost uhradit náklady řízení se stanoví obviněnému, který byl přestupkem uznán vinným, a to paušální částkou 1.000,- Kč dle ustanovení § 1 odst. 1 vyhlášky č. 231/1996 Sb.

Po provedeném řízení a hodnocení důkazů /§ 77 s.ř.s./ soud žalobu z důvodů výše uvedených zamítl, neboť není důvodná /§ 78 odst. 7 s.ř.s./. Za souhlasu účastníků řízení rozhodl soud ve smyslu § 51 odst.1 s. ř. s. o věci samé bez jednání.

Účastníkům řízení nebyla náhrada nákladů řízení přiznána, neboť žalobce nebyl v řízení úspěšný a úspěšný žalovaný  náhradu nákladů řízení nepožadoval.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označeni rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ostravě dne 31.7.2013

                                             JUDr. Bohuslava Drahošová

                                                              samosoudkyně