USNESENÍ
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců Mgr. Václava Trajera a JUDr. Petra Černého, Ph.D. v právní věci žalobce: J. K., bytem „X“, zastoupeného JUDr. Jiřím Polanským, advokátem, se sídlem Vladislavova 16, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Masarykova 31, 602 00 Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 14.11.2012, č.j. 11234/12-1500-505332,
takto:
Odůvodnění:
Žalobce se včas podanou žalobou ze dne 11.1.2013, která byla soudu prostřednictvím držitele poštovní licence doručena dne 14.1.2013, domáhal zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 14.11.2012, č.j. 11234/12-1500-505332, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu v Libochovicích ze dne 6.3.2012, č.j. 11726/12/197970502862, jímž byla podle ustanovení § 221 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, stanovena výsledná cena dražených nemovitostí.
Dne 1.1.2013 vstoupil v účinnost zákon č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o finanční správě“), kterým byla zrušena všechna finanční ředitelství, včetně Finančního ředitelství v Ústí nad Labem.
Podle ustanovení § 69 zákona č. 150/2002Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), ve spojení s ustanoveními § 5, § 7 písm. a), § 20 odst. 2 zákona o finanční správě se od 1.1.2013 místo původního žalovaného Finančního ředitelství v Ústí nad Labem stalo žalovaným Odvolací finanční ředitelství.
Dne 18.3.2013 obdržel soud návrh žalobce ze dne 15.3.2013 na vydání předběžného opatření, kterým by bylo Finančnímu úřadu v Libochovicích (pozn. soudu - od 1.1.2013 Finanční úřad pro Ústecký kraj, územní pracoviště v Libochovicích) uloženo zdržet se provedení dražby nemovitostí označených v dražební vyhlášce ze dne 12.12.2012, č.j. 68348/12/197970502862, a to až do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 15Af 12/2013. Pro případ, že by zdejší soud neshledal důvody pro vyhovění návrhu na předběžné opatření, žalobce navrhl, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek. Soud následně usnesením ze dne 19.3.2013, č.j. 15Af 12/2013-30, návrhu žalobce na vydání předběžného opatření vyhověl.
Soudu bylo dne 26.4.2013 prostřednictvím datové schránky doručeno podání žalovaného z téhož dne, v němž bylo soudu oznámeno, že rozhodnutím Finančního úřadu pro Ústecký kraj, územní pracoviště v Libochovicích, ze dne 28.3.2013, č.j. 408217/2506-05700-502862, byla zcela zastavena daňová exekuce vedená proti žalobci, která byla nařízena exekučním příkazem ze dne 28.2.2002, č.j. 5968/02/197970/286. Soudu bylo žalovaným rovněž oznámeno, že rozhodnutím Finančního úřadu pro Ústecký kraj, územní pracoviště v Libochovicích, ze dne 28.3.2013, č.j. 408218/2506-05700-05700-502862, byla zcela zastavena daňová exekuce vedená proti žalobci, jež byla nařízena exekučním příkazem ze dne 4.10.2006, č.j. 37532/06/197970/2862. Obě daňové exekuce vedené proti žalobci byly zastaveny z důvodu zániku práva vymáhat daňové nedoplatky, pro jejichž vymožení byly dotyčné exekuce nařízeny.
Vzhledem k zastavení předmětných daňových exekucí pro jejíchž potřeby byla rozhodnutím Finančního úřadu v Libochovicích ze dne 6.3.2012, č.j. 11726/12/197970502862, stanovena výsledná cena dražených nemovitostí, která byla následně potvrzena rozhodnutím Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 14.11.2012, č.j. 11234/12-1500-505332, tj. rozhodnutím, proti němuž je žalobcem v rámci tohoto soudního řízení brojeno, jímž bylo současně zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu v Libochovicích, měl žalovaný za to, že popsaným postupem ze strany orgánů finanční správy, tj. zastavením daňových exekucí vedených pro žalobci, byl žalobce zcela uspokojen. Z tohoto důvodu žalovaný navrhl zastavení probíhajícího soudního řízení.
Podle ustanovení § 62 odst. 1 s.ř.s. platí, že dokud soud nerozhodl, může žalovaný vydat nové rozhodnutí, jímž žalobce uspokojí, nezasáhne-li tímto postupem práva nebo povinnosti třetích osob. Odst. 4 téhož ustanovení pak zakotvuje, že soud řízení usnesením zastaví, sdělí-li navrhovatel, že je uspokojen, přičemž soud řízení zastaví i tehdy, nevyjádří-li se takto navrhovatel ve stanovené lhůtě, jestliže ze všech okolností případu je zřejmé, že k jeho uspokojení došlo.
Žalobce přípisem ze dne 23.5.2013, který byl soudu prostřednictvím datové schránky doručen dne 24.5.2013, soudu sdělil, že je postupem žalovaného zcela uspokojen. V rámci tohoto přípisu ustanovený zástupce žalobce zároveň vyčíslil náklady, které mu v souvislosti s tímto řízením vznikly.
S přihlédnutím ke sdělení žalobce ze dne 23.5.2013, z něhož je evidentní, že žalobce byl postupem žalovaného zcela uspokojen, soud ve smyslu ustanovení § 62 odst. 4 věty první ve spojení s ustanovením § 47 písm. b) s.ř.s. výrokem ad I) řízení o dotyčné žalobě zastavil.
Výrok ad II) o nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků řízení má oporu v ustanovení § 60 odst. 3 věty druhé s.ř.s., podle které platí, že pokud bylo řízení zastaveno pro uspokojení žalobce, má žalobce proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce ovšem právo na náhradu nákladů řízení neuplatnil, ač o tom byl ve výzvě soudu ze dne 30.5.2012 řádně poučen, přičemž ani z obsahu správního spisu nevyplývá, že by žalobci nějaké důvodně vynaložené náklady za předmětné soudní vůbec vznikly.
Výrok ad III) o vrácení uhrazeného soudního poplatku v částce 1.000,- Kč žalobci má oporu v ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ zákon o soudních poplatcích“), kdy soud vrátí soudní poplatek z účtu soudu, jestliže jej zaplatil ten, kdo k tomu nebyl povinen. Jak bylo shora zmíněno, žalobce v jeho podání ze dne 15.3.2013 požadoval buď vydání předběžného opatření, anebo pro případ, že by tomuto návrhu nebylo ze strany soudu vyhověno, požadoval přiznání odkladného účinku této žalobě. Žalobce současně s podáním těchto dvou návrhů uhradil za každý z nich soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč, a to formou kolkových známek. Vzhledem k tomu, že soud vyhověl návrhu žalobce ohledně vydání předběžného opatření, nebyl následně dán žádný relevantní důvod, aby se soud po věcné stránce vůbec zabýval návrhem žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě. S ohledem na tuto skutečnost nastala situace předvídaná ustanovením § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, kdy žalobce zaplatil soudní poplatek v částce 1.000,- Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, ačkoliv k tomu nebyl povinen. Z tohoto důvodu soud rozhodl o tom, že žalobci bude zaplacený soudní poplatek v částce 1.000,- Kč vrácen z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem v obvyklé lhůtě.
Soud výrokem ad IV) dle ustanovení § 35 odst. 8 věta první za středníkem s.ř.s. přiznal ustanovenému právnímu zástupci žalobce odměnu ve výši 10.467,- Kč, která se skládá z částky 6.200,- Kč za dva úkony právní služby po 3.100,- Kč podle ustanovení § 7 ve spojení s ustanovením § 9 odst. 3 písm. f) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1.1.2013 (dále jen „advokátní tarif“), a to převzetí a příprava zastoupení podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. b), další porada s klientem přesahující jednu hodinu podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c), a dále z částky 1.550,- Kč za jeden úkon právní služby ve výši jedné poloviny podle ustanovení 11 odst. 2 písm. a) advokátního tarifu v návaznosti na ustanovení § 7 ve spojení s ustanovením § 9 odst. 3 písm. f) advokátního tarifu, a to písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé (návrh na předběžné opatření); dále z částky 900,- Kč za tři režijní paušály po 300,- Kč dle ustanovení § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu, a to vše zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21% představující částku ve výši 1.817,- Kč. Odměna bude ustanovenému právnímu zástupci proplacena z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem v obvyklé lhůtě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Ústí nad Labem dne 31. července 2013
JUDr. Markéta L e h k á, Ph.D., v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Markéta Kubová