31 A 38/2012-85
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složené z předsedkyně senátu JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců JUDr. Jarmilou Ďáskovou a Mgr. Petra Sedláka v právní věci žalobce I. K., zastoupeného Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem se sídlem Praha 2, Ječná 548/7, proti žalovanému Krajskému úřadu kraje Vysočina, se sídlem 587 33 Jihlava, Žižkova 57, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23.2.2012, č. j. KUJI 13745/2012,
t a k t o :
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se žalobou ze dne 27.4.2012 domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ve výroku rozsudku specifikovaného, neboť tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce podané proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně – Magistrátu města Jihlavy, odboru dopravy ze dne 30.11.2011, č. j. MMJ/OD/25072/2011 JID 152117/2011/MMJ.
Oba správní orgány vycházely z obsahu správního spisu, z něhož vyplývá, že žalobce podal dne 17.10.2011 k Magistrátu města Jihlavy, odbor dopravy žádost o prodloužení platnosti užívání vyhrazeného parkoviště před rodinným domem v J., Z. 12. 21.10.2011 podal žalobce žádost o povolení zvláštního užívání komunikace pro zřízení vyhrazeného parkování pro osobu těžce zdravotně postiženou dle § 25 odst. 6 písm. c), bod 4 zákona o pozemních komunikacích. Tentýž den správní orgán I. stupně zahájil řízení ve věci žádosti žalobce o povolení zvláštního užívání místní komunikace a zároveň byli účastníci poučeni o jejich právech a povinnostech v tomto řízení. Žalobce se k podkladům pro vydání rozhodnutí nevyjádřil.
Správní orgán I. stupně 4.11.2011 předal Radě města Jihlavy (vlastníku pozemku) návrh na zřízení vyhrazeného parkoviště pro osobu těžce zdravotní postiženou. Rada města Jihlavy vydala dne 16.11.2011 usnesení č. 1284/11 – RM, ve kterém nesouhlasí se zřízením vyhrazeného parkoviště pro žalobce.
Teprve 29.11.2011 správní orgán I. stupně obdržel od Policie ČR, Krajského ředitelství kraje Vysočina, územního odboru Jihlava, dopravního inspektorátu souhlasné stanovisko se zvláštním užíváním ulice Z. Přesto, že byl předběžný souhlas dán, policie navrhla, že vzhledem k současné dopravní situaci v lokalitě, v níž se nachází ulice Z., kde probíhá intenzivní výstavba na ulici Okrajová, lze předpokládat zvýšení intenzity provozu dle jednotlivých etap výstavby rodinných domů i v přilehlých ulicích, požaduje policie znovu prověřit možnost parkování vozidla pana K. na vjezdu do garáže a tento způsob odstavování vozidla pokud bude možný, preferovat před stáním na místní komunikaci.
Vzhledem k tomu, že ust. § 25 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., v platném znění k užívání dálnic, silnic a místních komunikací jiným než obvyklým způsobem nebo k jiným účelům, než pro které jsou určeny (dále jen zvláštní užívání), je třeba povolení příslušného silničního správního úřadu vydaného s předchozím souhlasem vlastníka dotčené pozemní komunikace a tento souhlas výše zmíněným usnesením Magistrátu města Jihlavy ze dne 16.11.2011 č. 1284/11-RM nebyl dán, správní orgán I. stupně žádost žalobce zamítl.
Na základě podaného odvolání, kdy žalobce tvrdil, že vyhrazené stání mu bylo povoleno již po dobu 18-ti let a jeho zdravotní stav se za předchozí období zhoršil a je pro něj vyhrazené parkovací místo nezbytné, navrhl zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Dále v odvolání žalobce napadl obsah a formu souhlasu vlastníka dotčené pozemní komunikace Rady města Jihlavy, která vydala zmíněné usnesení, kde jako vlastník parcely, na níž se nachází parkoviště bylo zamítnuto.
Odvolací orgán na základě podaného odvolání toto přezkoumal a vzhledem k tomu, že neshledal závad v prvostupňovém rozhodnutí a i v řízení, které mu předcházelo, odvolání zamítl. Vycházel z dikce ust. § 25 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, kdy je k povolení užívání dálnic, silnic a místních komunikací jiným než obvyklým způsobem nebo k jiným účelům, než pro které jsou určeny, třeba povolení příslušného silničního správního úřadu vydaného s předchozím souhlasem vlastníka dotčené pozemní komunikace a může-li zvláštní užívání ovlivnit bezpečnost nebo plynulost silničního provozu, také s předchozím souhlasem příslušného orgánu Policie ČR. Vlastníkem místní komunikace na ulici Z. v J. je Statutární město Jihlava. V tomto případě je tedy nutný souhlas tohoto orgánu, který zmíněným usnesením nebyl udělen.
S odvoláním na ust. § 51 odst. 3 správního řádu, je-li v souladu s požadavky § 3 správního řádu zjištěna skutečnost, která znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí správní orgán další dokazování a žádost zamítne. Vzhledem k tomu, co je výše uvedeno, žalovaný neměl jinou možnost než odvolání zamítnout.
V podané žalobě žalobce především namítal, že nebyly splněny podmínky stanovené zákonem, postup správního orgánu je v rozporu se zákonem a namítl i nezákonnost usnesení Rady města Jihlavy. Dle názoru žalobce souhlas byl udělen v rozporu se zákonem, neboť nebyl racionální, odůvodněný a nediskriminační a porušil řadu práv žalobce vyplývajících z Ústavního pořádku ČR a z mezinárodních smluv, kterými je ČR vázána. V důsledku toho posuzuje napadené rozhodnutí jako nezákonné. Dále namítal, že napadené rozhodnutí se nevypořádalo s jeho odvolacími námitkami a tím je v rozporu se správním řádem, konkrétně s ust. § 68 odst. 3 správního řádu. Vychází z názoru, že napadené rozhodnutí se zakládá na chybném právním názoru, že prvoinstanční orgán nebyl povinen mu dát možnost seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí, a je proto nezákonné. Zakládá se na jediném naprosto neodůvodněném rozhodnutí Rady Statutárního města Jihlavy, proto je dle jeho názoru nepřezkoumatelné. Statutární město Jihlava je obcí, tedy veřejnoprávní korporací, jejíž představitelé nemohou v žádném případě jednat svévolně. Dále namítl, že osoby jednající za vlastníka jsou současně i nadřízenými správního orgánu, které ve věci rozhodoval v I. stupni. Nebyla mu dána možnost, aby se účastnil jednání Rady města Jihlavy, kde se souhlas s jeho žádostí projednával a nemohl se tudíž nějak vyjádřit k podkladům, na základě kterých rada rozhodla a právě naopak, byl to prvoinstanční správní orgán, který celou věc Radě města Jihlavy předložil a prezentoval.
Závěrem na základě výše uvedených důvodů navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 20.8.2012 uvedl, že všechny tvrzení uvedená v předložené žalobě jsou nedůvodná, žalobce nebyl zkrácen postupem žalovaného ani postupem správního orgánu I. stupně na svých právech, proto navrhuje, aby soud podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl. K jednotlivým bodům žaloby se vyjádřil v tom smyslu, že pokud Rada města Jihlavy svým usnesením neschválila zřízení vyhrazeného parkoviště pro žalobce na ulici Z. ve městě J., neměl Magistrát města Jihlavy, odbor dopravy, jako příslušný silniční správní úřad jinou možnost, než žádost žalobce podle § 51 odst. 3 správního řádu zamítnout.
K námitce, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se správním řádem žalovaný uvedl, že v tomto řízení nebylo rozhodnuto ve věci, správní orgán pouze využil možnosti § 51 odst. 3 správního řádu a v okamžiku zjištění skutečností, která bránila vyhovění žádosti, žádost zamítl. Později doplněné stanovisko orgánu policie ČR již nemělo vliv na rozhodnutí správního orgánu.
Nesouhlasí s námitkou žalobce, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně nebylo řádně odůvodněno, neboť zamítnutí žádosti žalobce bylo odůvodněno s tím, že byly uvedeny podklady, které ho k tomu vedly, což byl nesouhlas vlastníka dotčené pozemní komunikace. Stejně tak žalovaný odůvodnil své rozhodnutí.
Dále žalobce napadá nezákonnost usnesení č. 1284/11-RM ze dne 16.11.2011 Rady města Jihlavy. Žalovaný je přesvědčen, že přezkoumání zákonnosti usnesení vydaného v samostatné působnosti nemůže být předmětem tohoto řízení. Správní orgán I. stupně nebyl tedy oprávněn přezkoumat zákonnost usnesení č. 1284/11/RM ze dne 16.11.2011. S odvoláním na ust. § 25 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích je uvedeno, že je nutný předchozí souhlas vlastníka dotčené pozemní komunikace, který však v daném případě nebyl udělen. Důvody pro neudělení souhlasu dle názoru žalovaného nemohou správní orgány v přenesené působnosti hodnotit. Navrhl žalobci, že má možnost obrátit se jako občan Statutárního města Jihlavy na zastupitelstvo Statutárního města Jihlavy a žádat přezkoumání této věci v samostatné působnosti. Dokud však nebude udělen souhlas vlastníkem pozemní komunikace se zvláštním užíváním, nelze žádosti žalobce vyhovět.
Ve věci bylo nařízeno jednání, kde soud zjistit ze správního spisu tyto skutečnosti:
Ve správním spise je založeno rozhodnutí Magistrátu města Jihlavy, odboru dopravy ze dne 9.10.2006, č.j. OD/06/12994, kterým bylo uděleno povolení zvláštní užívání místní komunikace pro zřizování vyhrazeného parkování v Jihlavě v ulici Z. pro I. K. bytem J., Z. 278/12, a za těchto podmínek: Vyhrazené parkování bylo povoleno držitel průkazu ZTP/P č. 024937 na dobu do 31.10.2011. Vyhrazené parkování bylo povoleno na místní komunikaci ulice Z. před domem č. 12. Další podmínky byly zaměřeny na skutečnost, že bude vyhrazené parkování označeno stanovenou dopravní značkou a při parkování vozidla musí být specielní označení vozidla viditelně vystaveno za sklem vozidla.
Dalším rozhodnutím ze dne 3.11.2007, č.j. OD/18670/2007 bylo toto rozhodnutí rozšířeno o další podmínku č. 7, kterým bylo upraveno stání také ve směru jízdy při levé straně obousměrné místní komunikace.
Z podmínek pro zřízení vyhrazeného parkoviště v územním obvodu Statutárního města Jihlavy osobám těžce zdravotně postiženým schválené usnesením Rady města Jihlavy, č. 917/10-RM dne 26.8.2010 bylo zjištěno, že kromě jiných podmínek pod bodem 4 lze udělit výjimku pro zřízení vyhrazeného parkoviště, kdy žadatel nemá možnost motorové vozidlo parkovat v garáži, ve dvoře, v průjezdu, na svém pozemku nebo na jiné odstavné ploše v blízkosti svého bydliště.
Z citovaného usnesení Rady města Jihlavy ze dne 4.11.2011 č. 1284/11- RM vyplývá, že Rada města nesouhlasí se zřízením vyhrazeného parkoviště a místní komunikace č. 171 c, pozemek p.č. 56/20 v k.ú. Staré Hory, ulice Z. pro těžce zdravotně postiženého pana I. K., narozeného X, bydliště Z. 278/12, S. H. J.
Ze spisu dále vyplývá, že Magistrát města Jihlavy, odbor dopravy vyrozuměl účastníky o zahájení správního řízení a úkony účastníků řízení dne 21.10.2011, které bylo doručeno žalobci 27.10.2011.
Předchozí souhlas Krajského ředitelství Policie ČR se zvláštním užíváním komunikace byl udělen později, kdy nebyl udělen souhlas vlastníka komunikace.
Na základě těchto skutečností pak bylo vydáno rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 30.11.2011, kterým byla žádost pana žalobce zamítnuta.
Žalobce u jednání své námitky zaměřil především na popis situace, která mu brání, aby parkoval u svého rodinného domu, kde je garáž a která umožňuje parkování vozidla. Zdůraznil však, že neumožňuje manipulaci s ortopedickým vozíkem při najetí, vyjetí a při obsluze vozidla. Šíře nájezdu pro manipulaci s ortopedickým vozíkem v kontextu s užíváním vozidla neumožňuje bezpečné nastoupení a vystoupení. Bylo-li zde čteno rozhodnutí rady, vedoucí k vydání nesouhlasu, pak namítá, že toto je pohled chodící zdravé osoby, nikoliv osoby těžce zdravotní postižené. Parkování v garáži žalobce je bez problému možné pouze pro osobu chodící, nikoliv pro osobu těžce zdravotně postiženou, která používá invalidní vozík tak, jako žalobce. Dále vznesl námitky ohledně stanoviska vlastníka pozemku k možnostem jeho parkování u domu, uvádí, že vozovka před domem má šíři 5 m, tj. 2x 2,5 m, ve druhém jízdním pruhu v případě zastavení vozidla by byl zablokován provoz celé šíři.
K důkazu svého tvrzení předložil sdělení zástupce veřejného ochránce práv ze dne 1.7.2013, sp. zn. 57/2012 – 12/DIS/JŠK. Žalobce zdůraznil, že z tohoto důkazu vyplývá, že důkazy v jeho věci nemají být prováděny pouze dle litery zákona, nýbrž i v duchu zákona. Závěrem navrhl, aby soud přihlédl k tomu, že od roku 1993 mu bylo parkoviště vyhrazeno, v roce 2010 došlo ke změně legislativy vedoucí k rozhodnutí tak, že je ukončena platnost dřívějšího povolení. Poukázal na právo vlastníka. Specifické v této věci je to, že jde fakticky o výkon správce veřejného prostoru, který je dán k dispozici veřejnosti. V jeho případě došlo k odebrání specifické potřeby, kterou on potřebuje k zařazení do společnosti. Proto závěrem navrhl zrušit žalobou napadené rozhodnutí v celém rozsahu. Náklady řízení nepožadoval.
Zástupce žalovaného závěrem navrhl zamítnutí žaloby, neboť rozhodnutí netrpí nezákonností. Zdůraznil, že žalobou je sice formálně napadeno rozhodnutí krajského úřadu, ale jak z kontextu žaloby, tak z vyjádření žalobce u dnešního jednání je patrné, že v zásadě brojí proti rozhodnutí samosprávného orgánu, a to v otázce souhlasu vlastníka, jako nezbytné zákonné podmínky pro vydání povolení. Přisvědčil žalobci, že se tento se stanoviskem Policie ČR seznámit nemohl, neboť bylo do spisu dodáno dodatečně ale toto rozhodnutí nebylo stanoviskem podkladovým a nemohlo samo o sobě nic změnit na konečném rozhodnutí, když zásadní podmínka, a to souhlas vlastníka v této věci splněna nebyla. Na nákladech řízení zástupce žalovaného požadoval úhradu cestovného z Jihlavy do Brna a zpět ve výši 1.239,84 Kč dle podkladů založených do spisu.
Soud přezkoumal napadená rozhodnutí, vázán rozsahem a důvody, které žalobce uplatnil v žalobě (ust. § 75 odst. 2 soudního řádu správního). Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 soudního řádu správního). Dospěl k závěru, že žaloba důvodná není, a to z těchto důvodů:
Podle ust. § 25 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích v platném znění odst. 1 k užívání dálnic, silnic a místní komunikací jiným než obvyklým způsobem nebo k jiným účelům, než pro které jsou určeny, je třeba povolení příslušného silničního správního úřadu, vydaného s předchozím souhlasem vlastníka dotčené pozemní komunikace.
Podle odst. 6 výše citovaného ustanovení písm. c) zvláštním užíváním dálnice, silnice a místní komunikace je užití dálnice, silnice nebo místní komunikace a silničního pomocného pozemku kromě jiného bod bodem 4 zřizováni vyhrazeného parkování. Z výše uvedených zákonným ustanovení vyplývá, že zde zákon vyžaduje souhlas vlastníka dotčené pozemní komunikace, který jednoznačně v tomto případě nebyl dán. Správní orgány tedy byly nuceny předloženou žádost zamítnout. Soud souhlasil s právním závěrem žalovaného, že napadená rozhodnutí netrpí nezákonností, a že žalobce sice formálně napadl rozhodnutí krajského úřadu, ale jak z kontextu žaloby, tak z vyjádření žalobce o jednání je patrné, že v zásadě brojí proti rozhodnutí samosprávného orgánu, a to v otázce souhlasu vlastníka, jako nezbytné zákonné podmínky pro vydání povolení. Lze souhlasit i se závěrem žalovaného, že žalobce se se stanoviskem Policie ČR seznámit nemohl, neboť bylo do spisu dodáno dodatečně, ale toto rozhodnutí nebylo stanoviskem podkladovým a nemohl samo o sobě nic měnit na konečném rozhodnutí, když zásadní podmínka, a to souhlas vlastníka v této věci splněna nebyla. Tento právní názor vyslovil i NSS ve svém judikátu vedeném v evidenci pod značkou Ejk 194/2009, kdy v obdobné věci rozhodoval Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ve svém rozsudku č.j. 59 Ca 94/2008-31 dne 19.3.2009. NSS judikoval, že souhlas, či nesouhlas vlastníka dotčené pozemní komunikace podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích není závazným podkladovým stanoviskem a soud není oprávněn takové stanovisko přezkoumat na základě § 75 odst. 2 s.ř.s.
Soud odkazuje žalobce, aby v souladu s návrhem žalovaného si podal novou žádost o udělení výjimky v užívání místní komunikace a jednal ze zastupitelstvem Statutárního města Jihlavy, kde uvede své důvody a kde event. také lze předložit zjištění zástupce veřejného ochránce práv ze dne 1.7.2013, sp. zn. 57/2012/DIS/JŠK, kde bylo zjištěno, že nesouhlas vlastníka komunikace se zřízením vyhrazeného parkování, ke kterému došlo mechanickou aplikací pravidel, skutečně představuje odmítnutí přijmout přiměřená opatření a tedy i nepřímou diskriminaci ve smyslu ust. § 3 odst. 2 antidiskriminačního zákona. V žádném případě tak, jak byla žaloba koncipována a brojila proti nesouhlasu vlastníka s udělením výjimky soud nemohl jinak, než rozhodnout tak, jak je výše uvedeno a žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnout.
Podle ust. § 60 odst. 1 věty prvé s.ř.s. nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce úspěch neměl, náklady řízení nepožadoval. Žalovaný sice náklady řízení požadoval, ale soud postupoval podle odst. 4 výše citovaného ustanovení, neboť stát má proti neúspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pouze v tom případě, není-li tento účastník osvobozen od soudních poplatků.
Vzhledem k tomu, že žalobce byl osvobozen od soudních poplatků usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23.5.2012, č. j. 31 A 38/2012-34 nemohl mu přiznat úhradu nákladů řízení.
Na základě výše uvedeného však ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Pavlu Čižinskému, advokátu se sídlem AK 120 00 Praha 2, Ječná 548/7 soud přiznal náklady právního zastoupení ve výši 2.400,- Kč, které budou zástupci hrazeny z účtu Krajského soudu v Brně do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Náklady spočívají v úhradě jednoho hlavního úkonu ve výši 2.100,- Kč + paušálu ve výši 300,- Kč dle vyhlášky 177/1996 Sb., účinné do 31.12.2012.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, ve dvojím vyhotovení. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Brně dne 31. července 2013
JUDr. Jaroslava Skoumalová, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Marie Šeregelyová