[OBRÁZEK]
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobce: Ing. L.G., zast. Mgr. Milošem Procházkou, advokátem se sídlem v Brně, Divadelní 4, proti žalovanému: Národní bezpečnostní úřad se sídlem Na Popelce 2/16, Praha, o žalobě proti rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu ze dne 21.6.2010, č.j. 86/2010-NBÚ/07-OP,
t a k t o :
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í
Žalobou podanou Městskému soudu v Praze se žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu ze dne 21.6. 2010, č.j.: 86/2010 - NBÚ/07 - OP, kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu ze dne 8. března 2010, č.j. 23767/2010 - NBÚ/P o zrušení platnosti osvědčení fyzické osoby č. 0040672 pro stupeň utajení "Přísně tajné" a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.
Žalobce tvrdí, že Národní bezpečnostní úřad (dále jen "Úřad" nebo "NBÚ") po vyhodnocení shromážděných podkladů dospěl k závěru, že žalobce přestal splňovat podmínku bezpečností spolehlivosti ve smyslu ust. § 12 odst. 1 písm. d) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti (dále jen "zákon") stanovenou pro vydání, respektive držení osvědčení fyzické osoby, a to proto, že u jeho osoby bylo zjištěno bezpečnostní riziko podle ust. § 14 odst. 3 písm. d) zákona. Z tohoto důvodu zrušil platnost dříve vydaného osvědčení. Úřad bezpečnostní riziko spatřuje v lehkomyslném zprostředkování vysoce úročených a tedy rizikových finančních půjček žalobce od rodinných příslušníků a známých, přičemž se žalobce ocitl v druhotné platební neschopnosti a nastalou situaci byl, je a bude nucen řešit dalšími finančními půjčkami a prodejem veškerého nemovitého majetku. Na základě rozkladu žalobce rozkladová komise konstatovala, že shledané bezpečnostní riziko obstojí i z hlediska ust. § 14 odst. 6 zákona, ředitel NBÚ pak následně dospěl k závěru, že žalobce půjčky Ing. V. (dále též jen „ing. P.V.“) nezprostředkoval, ale že on sám je věřitelem z uvedených půjček, respektive úvěru. Podstatou napadeného rozhodnutí ředitele NBÚ je aktuální zadluženost žalobce a často se v rozhodnutí odvolává či cituje pohovor žalobce ze dne 16. 10. 2009.
Žalobce namítá, že ředitel NBÚ všechny nashromážděné podklady hodnotí jen a pouze v neprospěch žalobce, aby obhájil původní rozhodnutí Úřadu z 8. 3. 2010, přičemž závěry ředitele prezentované v rozhodnutí jsou nepřezkoumatelné a neurčité.
Tak je tomu například při konstatování, že v současné době nelze předjímat výsledek soudních řízeních a není možno určit, zda žalobce bude v uvedených sporech úspěšný či nikoliv (str. 9 třetí odstavec napadeného rozhodnutí). Plyne to i z formulace na str. 10 druhý odstavec, kde se uvádí, že "Z tohoto důvodu se lze oprávněně domnívat, že účastníkem řízení udaná částka je nadsazená.... V současné době jsem proto přesvědčen o neexistenci záruky, že účastník řízení částkou utrženou za tento prodej pokryje většinu svých finančních závazků. Tato skutečnost pak může mít vliv na ovlivnitelnost účastníka řízení a jeho schopnost utajovat informace". K nabytí přesvědčení tak řediteli NBÚ postačí pouhá domněnka. Úřadem zmíněný znalecký posudek kalkuluje při stanovení odhadní tržní ceny rodinného domu i se závadami stavby, závady byly odstraněny či je žalobce plánuje odstranit, a to z prostředků získaných prodejem členských práv a povinností v bytovém družstvu, o tomto byl Úřad informován.
Dále na str.10 třetí odstavec rozhodnutí je pro důkaz o nedůvěryhodnosti žalobce použito zprostředkování půjček, uvádí se , že "Toto nezodpovědné a "krátkozraké" jednání účastníka řízení, kdy si půjčoval peněžní prostředky k tomu účelu, aby je dále poskytl další osobě, a to při znalosti svých finančních závazků svědčí o jeho nedůvěryhodnosti ". Přístup Úřadu, tak i ředitele Úřadu v této věci pokládá proto za retrospektivní. Důvody vedoucí k jednání žalobce byly detailně popsány v rozkladu ze dne 24. 3. 2010 na straně 4 v části nazvané i "časová osa", kdy podle smlouvy o dílo mělo být toto dokončeno do 31. 10. 2010. S ing. P.V. byl žalobce dohodnut, že zpoždění výstavby rodinného domu od cca 2 roky není zásadně obtíží, jmenovaný přislíbil to kompenzovat při konečném vzájemném vyrovnání. Je pravdou, že žalobce spoléhal na slovní přísliby ing.P.V., na podzim roku 2008 na přímý dotaz mu však ing. P.V. sdělil, že stavbu nedokončí a půjčky nevrátí, jinak než prostřednictvím odprodeje rodinného domu v majetku žalobce. Ing. P.V. vlastní sousední nemovitosti, které plánoval prodat a nastěhovat se do domu žalobce a otevřeně žalobci sdělil, že pokud na toto nepřistoupí, pak mu nezbude než postupovat spornou cestou přes soud a dům si dokončit sám. Žalobce pochopil, že lidově řečeno "naletěl", stál před rozhodnutím, zda akceptovat pod nátlakem tuto nabídku, nebo jít do sporu. Žalobce připouští, že pak pochybil při plnění oznamovací povinnosti Úřadu, to mu objasnil advokát. Do té doby mylně neidentifikoval příslušné částky jako půjčku, ale jako nezištnou pomoc příteli, domníval se, že když z transakcí nemá zisk, nemusí informovat ani finanční úřad ani NBÚ. Ing.P.V. mu sdělil, že pokud nepřistoupí na nabídku, oznámí vše Úřadu, o této povinnosti jmenovaný věděl, protože byl dříve vojákem z povolání a jeho manželka je policistkou. Žalobce proto poté věc oznámil Úřadu a současně u soudu uplatnil nároky vůči manželům V.
Je tak zřejmé, že v době zprostředkování půjček žalobce nevěděl to, co se dozvěděl koncem roku 2008, když půjčky poskytoval měl zjištěno, že ing. P.V.disponuje dostatečným nemovitým majetkem a neměl obavu z dobytnosti půjček.
Tvrdí-li ředitel Úřadu na str. 10 napadeného rozhodnutí, že žalobce neobjasnil, z jakého důvodu nebyly předmětné částky půjčeny jeho příbuznými přímo Ing. P.V., ale nejprve žalobci a ten je poskytl Ing. P.V., toto vysvětlení žalobce podal při pohovoru 16. 10. 2009 a uvedl, že pro své příbuzné a známé působil jako záruka bezpečné investice. Úřad neměl k dispozici informace, které potřeboval pro hodnocení daného případu, mohl je zjistit cestou zpravodajských služeb, což neučinil.
Ředitel NBÚ v napadeném rozhodnutí uvádí, že se zcela neztotožnil s odůvodněním rozhodnutí NBÚ nicméně neuvádí, v jaké části, z jakého důvodu.
Žalobce tvrdí, že část závěrů uvedených v napadeném rozhodnutí ředitele NBÚ není dostatečně podložená, například jde o závěr (str. 9) o tom, že ujednání v článku II. Smlouvy o půjčce se závazky žalobce podstatně zvýší. Je-li toto považováno za důkaz o bezpečnostní nespolehlivosti žalobce, není zřejmé, proč NBÚ nezjišťoval u jednotlivých věřitelů žalobce, zda a jak dlouho jsou věřitelé (příbuzní a známí) ochotni posečkat s vrácením půjčky, zda vůbec hodlají využít sankci; domluva žalobce s nimi je totiž taková, že nebudou uplatňovat sankce za pozdní splacení půjčky, posečkají na prodej domu a z finančních prostředků za tento prodej budou uspokojeny jejich nároky.
Žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí ředitele NBÚ je nepřezkoumatelné. Oba správní orgány se nevypořádaly dostatečně se všemi jeho námitkami. NBÚ neměl k dispozici pro své rozhodování kompletní údaje pro objektivní posouzení a nezjistil je, čímž porušil ust. § 89 zákona. Nedostatek informací je patrný např. z formulace na str. 9: „Na druhou stranu však ze shromážděného spisového materiálu nevyplývá, jakým způsobem účastník řízení hodlá do budoucna řešit svoji bytovou situaci...“.K tomu žalobce poukazuje na to, že neví, jak souvisí kvalita jeho bydlení v bezpečnostní způsobilostí, nicméně poukazuje na podnájemní smlouvu, která byla prodloužena dodatkem č. 1 ke smlouvě o podnájmu s tím, že tak má zajištěno bydlení ze dne 30. 8. 2011.
Žalobce dále namítá, že ředitel NBÚ se nedostatečně vypořádal se zjištěním majetkových poměrů Ing. P.V., nepřihlédl k tomu, že potenciální nárok žalobce na vrácení půjček je zajištěn majetkem této osoby ve formě předběžného opatření, které zakazuje Ing.P.V. se svým majetkem nakládat tak, aby znemožnil uspokojení pohledávky žalobce. Činil-li tak ředitel NBÚ závěr, že žalobce Ing. P.V. poskytoval půjčky jako osobě, která pro banky nebyla bonitními klientem, což má být lehkovážností žalobce, pak je tento závěr učiněn bez jakéhokoliv zkoumání, jde o závěr z doslechu. Je pravdou, že Ing. P.V. nevykazoval pro banku dostatečné příjmy pro hodnocení bonity klienta, žalobce ale vycházel z jeho skutečného majetku, který je nyní soudem zajištěn, neboť příjmy mají význam pro banku, která je prostřednictvím pohybu na účtech kontroluje, nikoliv pro občana, který spíše hledí na zajištění pohledávky.
Ředitel NBÚ se vypořádal s v rozkladu namítanými rozpory mezi skutečnostmi zjištěnými a údaji od zpravodajských služeb, které byly v rozporu se skutečností, tak, že vychází z formálních zásady důvěry v pravdivost údajů zpravodajských služeb, následně sám tyto závěry podporuje svou úvahou na základě obecných zjištění, která činí právě na základě nesprávných informací těchto služeb. Odmítá tedy debatu o pravdivosti závěrů zpravodajských služeb, byť je prokázán opak, jde o zdůvodnění kruhem.
Je-li argumentováno dále v napadeném rozhodnutí tím, že dosud nebyl pravomocně skončen soudní spor žalobce s Ing. P.V., je nutné brát zřetel na to, že i u půjček žalobce ze strany jeho příbuzných a známých dosud nebylo žádné právo ve vztahu k žalobci přiznáno, a není tak zcela jisté, zda by v případném soudním sporu tyto pohledávky byly soudem přiznány.
Pokud se jedná o údajnou půjčku žalobce společnicím jeho manželky jako vklad do základního kapitálu společnosti Aktiva s.r.o., žalobce uvádí, že on sám žádnou půjčku neposkytl, závěr NBÚ sloužící jako opora pro označení žalobce jako lehkovážného, je chybný, neboť šlo o investici manželky žalobce, nikoliv žalobce samotného. Půjčka byla manželce žalobce vrácena 2.4. 2010. Jako rodinný účet žalobce s manželkou používá účet u ČSOB,a.s.(dále jen „ČSOB“), majitelem účtuje je žalobce, tato skutečnost je NBÚ známa, v souladu s požadavky NBÚ hlásil žalobce v hlášení s datem 15. 11. 2009 pohyb na tomto účtu.
Žalobce vystupuje vůči NBÚ transparentně, nastalou situaci se snaží aktivně řešit, taktéž NBÚ předložil záměr splacení dluhů, a to v rámci pohovoru dne 16. 10. 2009, tak i ve svém písemném hlášení změn 6. 11. 2009; v souladu s tímto pak 9. 11. 2009 byla zaslána na účet paní J.G. částka 100.000,- Kč jako první splátka z půjček, které pro ni žalobce zprostředkoval u Ing. P.V. Dne 4. 7. 2010 pak žalobce splatil paní L.K.-Ž. (dále jen „L.K.Ž.“) půjčku i s úroky ze dne 4. 7. 2009, a to v celkové výši 590.000,- Kč. Potvrzení o splacení je v příloze.
Oba správní orgány neodůvodnily, které konkrétní chování žalobce má vliv na důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost jeho osoby a může ovlivnit jeho schopnost utajovat informace; konkrétní jednání není nikde specifikováno či popsáno, navíc dle ust. § 14 odst. 6 zákona se při posuzování, zda skutečnost uvedená v odst. 3 je bezpečnostním rizikem, přihlíží k tomu, do jaké míry může ovlivnit schopnost utajovat informace, k době jejího výskytu, k jejímu rozsahu, charakteru a k chování fyzické osoby v období uvedeném v odst. 4. Těmito kritérii se tak rozhodnutí nezabývá.
Z obou rozhodnutí je zřejmé, že přenáší důkazní břemeno na žalobce. Tento postup je podle žalobce v rozporu se zákonem. Žalobci bylo vydáno 20. 12. 2005 osvědčení pro požadovaný stupeň utajení „Přísně tajné“ s platností do 19. 12. 2010, je tak na NBÚ, aby jednoznačně a bez všech pochybností prokázal, že byly splněny podmínky pro odnětí tohoto osvědčení. Není povinností žalobce prokazovat, že důvody, pro které osvědčení bylo vydáno, stále trvají.
Z uvedených důvodů proto žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu i rozhodnutí Úřadu vydané v I. stupni zrušil a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ze dne 12.11.2010 k podané žalobě nejprve shrnul genezi daného případu s tím Úřad dne 20. prosince 2005 žalobci vydal osvědčení pro stupeň utajení „Přísně tajné“ s platností do 19. prosince 2010. K datu 1.1. 2006 pak nabyl účinnosti zákon č. 412/2005 Sb. a podle jeho ust. § 157 odst. 5 se osvědčení, které bylo vydáno před nabytím účinnosti tohoto zákona po dobu platnosti v něm uvedenou považuje za osvědčení fyzické osoby podle tohoto zákona. Žalobce v souladu s ust. § 66 odst. 1 písm. d) zákona ohlašoval změny údajů vyplněných v podkladových materiálech přiložených k žádosti o vydání osvědčení a jelikož skutečnosti v podání žalobce ze dne 19. prosince 2008 nasvědčovaly tomu, že žalobce přestal splňovat podmínky pro vydání, respektive držení osvědčení fyzické osoby podle § 12 odst. 1 písm. d) zákona, Úřad 22. ledna 2009 žalobci oznámil, že zahajuje řízení o zrušení platnosti osvědčení fyzické osoby. Úřad zjistil, že žalobce přestal splňovat podmínku bezpečnostní spolehlivosti podle § 12 odst. 1 písm. d) zákona, jelikož bylo zjištěno bezpečnostní riziko podle § 14 odst. 3 písm. d) téhož zákona. Následně proto bylo vydáno rozhodnutí ve věci zrušení platnosti osvědčení dne 8. března 2010, na jehož odůvodnění žalovaný odkazuje a shrnuje, že bezpečnostní riziko bylo shledáno „v lehkomyslném zprostředkování vysoce úročených a tedy rizikových finančních půjček účastníkem řízení od rodinných příslušníků a známých panu P.V. v letech 2006- 2008, v důsledku čehož se účastník řízení vzhledem ke špatné platební morálce pana P.V., ocitl de facto v druhotné platební neschopnosti a nastalou situaci byl, je a bude nucen řešit dalšími finančními půjčkami a od prodejem veškerého nemovitého majetku“. Proti tomto rozhodnutí podal žalobce rozklad, o němž rozhodl ředitel Úřadu napadeným rozhodnutím.
I k žalobě samé žalovaný především odkazuje na rozhodnutí ředitele Úřadu jelikož část žaloby je totožná s námitkami, které žalobce uplatnil v rozkladu.
K námitce žalobce, že ředitel úřadu spisový materiál hodnotit pouze v neprospěch žalobce, žalovaný uvádí, že existenci bezpečnostního rizika dle § 14 odst. 3 písm. d) zákona posuzoval správně, když ve prospěch žalobce hodnotil skutečnost, že své finanční závazky vůči bankovním institucím hradil žalobci řádně a včas, zároveň však musel při svém rozhodování zohlednit jeho finanční závazky vůči fyzickým osobám.
Námitku žalobce, že závěry v napadeném rozhodnutí vyslovené jsou nepřezkoumatelné a neurčité např. že nebylo možno předjímat výsledek soudních pří a jejich úspěšnost, žalovaný nepovažuje za důvodnou, neboť bylo rozhodováno na základě skutkového stavu, který zde byl v době rozhodování Úřadu a ředitel Úřadu v tomto dospěl ke stejnému závěru jako Úřad, že žalobce nesplňuje pro držení osvědčení podmínku bezpečnostní spolehlivosti. Probíhající soudní řízení vzal při rozhodování o rozkladu v úvahu, ale vzhledem ke skutečnosti, že ve věci nebylo ke dni vyhotovení napadeného rozhodnutí pravomocně rozhodnuto, nebylo možno určit, zda žalobce požadované finanční prostředky úspěšně vymůže a bude moci využít k úhradě svých finančních závazků či nikoliv. Žalovaný tedy nemohl předvídat výsledek těchto řízení, to je nepřípustné. Samotné finanční závazky žalobce vůči fyzickým osobám z řad jeho příbuzných a známých byly nesporné.
K tvrzení žalobce, že „Tvrzení ředitele NBÚ nejsou postavena najisto ...K nabytí přesvědčení o neexistenci záruky tak slouží řediteli NBÚ pouhá domněnka“, odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž při posuzování bezpečnostního rizika se přihlíží ke všem okolnostem naznačujícím, že chování prověřované osoby má vliv na její důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost a tyto okolnosti se hodnotí jednotlivě i ve svém souhrnu (rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 6As 14/2006 - 81 ze dne 31.1.2007).
Námitce žalobce vůči konstatování v napadeném rozhodnutí, že neexistuje záruka, že částkou utrženou za prodej rodinného domu pokryje většinu svých finančních závazků a že jde o rovněž pouhou domněnku, žalovaný oponuje tím, že žalobce nedoložil za jakou částku bude předmětný rodinný dům prodán, proto i s ohledem k žalobcem předloženým znaleckým posudkům žalovaný považoval uvedenou částku, kterou žalobce tvrdil, za nadsazenou, a odkazuje v tomto proto na napadené rozhodnutí.
Pokud se žalobce domnívá, že při pohovoru dne 16. 10. 2010 9 dostatečně objasnil, z jakého důvodu si nejprve půjčil finanční prostředky od svých příbuzných a známých a poté poskytl Ing. P.V. s tím, že pro příbuzné a známé působil jako záruka bezpečné investice a že úřad měl vyžádat relevantní informace zpravodajských služeb, což neučinil, žalovaný uvádí, že žalobce při pohovoru sdělil, že s poskytnutím finančních prostředků souhlasili i jeho příbuzní a známí, kteří s vidinou zisku v podobě úroků tyto poskytli. Žalovaný dodává, že je zcela zřejmé, že žalobce vzhledem k neschopnosti splácet své finanční závazky vůči svým věřitelům z řad svých příbuzných a známých, nepředstavuje záruku bezpečné investice, jak uvedl ve svém podání. Žalobce měl přistupovat k předmětným půjčkám s náležitou opatrností a uvážlivostí což, jak je patrné ze shromážděného spisového materiálu, neučinil. Výsledek šetření zpravodajské služby je evidován pod č.j. 17836/2009 – NBÚ/P. Údaje v této písemnosti uvedené však žalobce zpochybňuje.
K námitce žalobce, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí není konkretizováno, z jakého důvodu, v jaké části se ředitel Úřadu neztotožnil s odůvodněním rozhodnutí prvního stupně, žalovaný uvádí, že tuto námitku považuje za nedůvodnou, jelikož z odůvodnění napadeného rozhodnutí je patrné, že se ředitel Úřadu neztotožnil s konstatací Úřadu o zprostředkování předmětných půjček žalobcem.
Námitku, že část závěrů uvedená v napadeném rozhodnutí není dostatečně podložena, a to v tom směru, zda věřitelé z řad příbuzných známých budou požadovat úhradu smluvních pokut sjednaných ve smlouvách o půjčce s tím, že žalobce tvrdí, že sankce za pozdní splacení půjčky požadovat tito nebudou, žalovaný nepovažuje za důvodnou, jelikož v článku III. předmětných smluv o půjčce je uvedeno, že je lze měnit pouze číslovanými dodatky podepsanými oběma smluvními stranami. Jelikož dodatky týkající se smluvních pokut žalobce žalovanému ke dni vyhotovení napadeného rozhodnutí nepředložil, nelze s jistotou tvrdit, že sankce požadovány nebudou.
Námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, že žalovaný se nevypořádal s námitkami žalobce, žalovaný oponuje, neboť nepřezkoumatelností se rozumí taková vada správního rozhodnutí, která je charakterizována jako nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů. Žalovaný poukazuje na napadené rozhodnutí, z něhož lze spolehlivě zjistit, z jakého důvodu dospěl k závěru obsaženému ve výroku, rovněž se vypořádal se všemi relevantními námitkami, které žalobce v rozkladu přednesl.
Námitku porušení ust. § 89 zákona tím, že v té žalovaný neměl k dispozici všechny informace potřebné k objektivnímu posouzení skutečností a neučinil žádné kroky k jejich obstarání, žalovaný nepovažuje za důvodnou, neboť Úřad mimo jiné dožádal podle ust. § 138 odst. 1 písm. d) zákona další informace relevantní pro řízení, požádal rovněž zpravodajskou službu o provedení šetření k žalobci a s žalobcem provedl pohovor dle § 105 odst. 1 zákona.
Namítá-li žalobce, že se ředitel NBÚ nedostatečně vypořádal se zjištěním majetkových poměrů Ing.P.V. a nepřihlédl k tomu, že potenciální nárok žalobce na vrácení půjček je zajištěn majetkem Ing. P.V. ve formě předběžného opatření, žalovaný uvádí, že ředitel Úřadu vzal v rozhodnutí o nařízení předběžného opatření v úvahu, zdůraznil však, že nelze předvídat výsledek probíhajících soudních sporů. Zjišťování a hodnocení majetkových poměrů uvedené osoby by proto bylo nadbytečné.
Označuje-li žalobce výsledky šetření zpravodajské služby za nesprávné a namítá, že ředitel odmítá debatu o pravdivosti závěrů zpravodajských služeb, byť je prokázán opak, a naopak si vytváří názor na základě zjištění zpravodajských služeb kterým podporuje zjištění, žalovaný odkazuje, že k této námitce se již vyjádřil v napadeném rozhodnutí a poukazuje v této souvislosti na rozsudek Nejvyššího správního soudu 9As 68/2008-101 a jeho závěry s tím, že je lze vztáhnout i na řízení podle nové právní úpravy. Výsledek šetření zpravodajské služby nebyl jediným podkladem pro rozhodnutí; informace obsažené v této písemnosti byly hodnoceny v souvislosti s ostatním spisovým materiálem.
Poukazuje-li žalobcem na to, že v napadeném rozhodnutí je argumentováno tím, že dosud nebyl pravomocně skončen soudní spor žalobce s Ing. P.V. a že na druhé straně je nutné brát zřetel na to, že i u půjček žalobce ze stran jeho příbuzných a známých dosud nebylo žádné právo ve vztahu k žalobci přiznáno a není tak zcela jisté, zda by v případném soudním sporu tyto pohledávky byly soudem přiznány, žalovaný pokládá tuto námitku za nedůvodnou, jelikož sám žalobce v průběhu bezpečnostního řízení ani v řízení o rozkladu existenci svých finančních závazků vůči fyzickým osobám z řad svých příbuzných a známých nijak nezpochybnil.
K námitce žalobce, že půjčku společnicím obchodní společnosti Aktiva s.r.o. poskytla jeho manželka, nikoliv on sám a že tato půjčka byla jeho manželce vrácena 1. dubna 2010, respektive 2. dubna 2010, žalovaný uvádí, že žalobce tuto informaci ke dni vyhotovení napadeného rozhodnutí nesdělil ani nedoložil relevantní písemností, proto odkazuje na napadené rozhodnutí.
Tvrdí-li žalobce, že se snaží o aktivní řešení svých finančních závazků, což dokládá vyjádřením při pohovoru a předložením záměru splacení dluhů ve svém přípisu ze dne 6. listopadu 2009 a dodává, že v souladu s tímto záměrem byla již 9. listopadu 2009 zaslána na účet paní J.G. částka 100 000,-Kč. a dne 4. července 2009 uhradil paní Lence K.- Ž. částku ve výši 590 000,-Kč., žalovaný uvádí, že úhradu dlužné částky ve výši 100 000,-Kč. žalobce Úřadu nedoložil; k úhradě částky ve výši 590 000,-Kč. došlo po vydání napadeného rozhodnutí. K záměru splacení dluhů žalovaný podotýká, že další úhrady dlužných částek uvedené v tomto záměru jsou spjaty s prodejem rodinného domu, který se však ke dni vyhotovení napadeného rozhodnutí neuskutečnil.
Namítá-li žalobce, že v rozhodnutích není specifikováno chování žalobce, které má vliv na důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost jeho osoby a může ovlivnit jeho schopnost utajovat informace a že při posuzování bezpečnostního rizika nebyla brána v potaz kritéria uvedená v § 14 odst. 6 zákona, má žalovaný za to, že z obou rozhodnutí je zřejmé, jaké chování žalobce naplnilo podmínky bezpečnostního rizika dle § 14 odst. 3 písm. d) zákona i skutečnost, že toto chování bylo hodnoceno z pohledu ust. § 14 odst. 6 téhož zákona.
Tvrdí-li žalobce, že Úřad přenáší důkazní břemeno na jeho osobu a v tomto shledává rozpor se zákonem, neboť podle žalobce je na NBÚ, aby jednoznačně a bez pochybností prokázal, že byly splněny podmínky pro odnětí dříve vydaného osvědčení, a není povinností žalobce prokazovat, že důvody, pro které bylo osvědčení vydání trvají, žalovaný poukazuje na to, že závěr o nesplnění podmínky dle § 12 odst. 1 písm. d) zákona má oporu ve shromážděném spisovém materiálu, je přesvědčen, že žalobce neuvedl takové skutečnosti, jimiž by tento závěr vyvrátil. K tomu žalovaný odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu definující pojem „riziko“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 5As 44/2006 – 74). Žalovaný dodává, že zjištěné bezpečnostních riziko nelze nevyhodnotit, naopak pokud by jej žalovaný pominul, sám by se dopustil porušení zákona. Žalovaný není oprávněn provádět sběr informací a jejich následné vyhodnocení v takovém rozsahu, jak by tomu bylo v případě nalézací rozhodovací činnosti jiných orgánů či soudu.
Žalobce tak podle žalovaného nebylo možno vzhledem ke zjištěným bezpečnostním rizikům označit jako spolehlivého, rozhodnutí považuje za správné učiněné v souladu se zákonem, a proto navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
V replice k vyjádření žalovaného žalobce uvedl, že za bezpečnostní riziko dle ust. § 14 odst. 3 písm. d) zákona lze považovat chování, které má vliv na důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost osoby a může ovlivnit její schopnost utajovat informace. Ze znění zákona tak podle žalobce plyne, že musí být současně splněny obě podmínky v zákonném ustanovení uvedené. Jednotlivé půjčky žalobce zprostředkoval jen pro Ing. P.V., byť opakovaně a z důvodu vzájemné důvěry. Žalobce tvrdí, že není lehkomyslný, jak o něm žalovaný uvádí, pro žádnou jinou osobu by žalobce půjčky nezprostředkoval, své pohnutky podrobně žalovanému vysvětlil. Je nutno rozlišovat civilní a soukromou sféru, žalobce se vždy snažil tyto oblasti oddělovat, nikdy neměl v oblasti ochrany utajovaných skutečností žádné problémy. Žalovaný nikdy neprokázal souvislost mezi chováním žalobce ve věci zprostředkování půjček pro Ing. P.V. a jeho schopností utajovat informace. K tíži žalovaný žalobci dává jeho aktuální dluhy a odprodej majetku, žalobce stejně jako v žalobě tvrdí, že jde o hodnocení retrospektivní a bez objektivního posouzení. Je-li bezpečnostní riziko spatřováno v tom, že si žalobce bude nucen brát další půjčky, je to neprokázaná spekulace, žádné další půjčky, vyjma těch, které byly žalovanému řádně ohlášeny, si žalobce nevzal, což bylo možno ověřit v bankovních registrech. Prokazatelně dluhy postupně žalobce vrací, plní si řádně své povinnosti, jeho zadluženost klesá. Žalovaný v podstatě argumentuje tím, že se z pohledu bezpečnosti představuje každý nemajetný člověk resp. člověk, který ač zadlužený, ale postupně umořuje své peněžní závazky, bezpečnostní riziko.
Ohledně znaleckých posudků, z nichž žalovaný vychází, byly tyto zpracovány s cílem zaznamenat stav stavby jako jeden z důkazů pro podání žaloby na Ing.P.V. z důvodu bezdůvodného obohacení, kdy byla příslušná žaloba podána Městskému soudu v Brně 23. 11. 2010. Záměrem žalobce a jeho manželky však nebylo a není prodat předmětný dům se závadami, proto po ukončení činnosti znalce ve věci zachycení činnosti zhotovitele stavby Ing. P.V. žalobce začal dům dokončovat a v rámci tohoto byly závady odstraněny, jak uvádí v žalobě. O tom byl žalovaný informován, vychází však ze zastaralých informací, které neodpovídají skutečnosti.
Za nepodložený považuje žalobce závěr ředitele Úřadu, že žalobcem uvedená prodejní cena za rodinný dům ve výši cirka 7.000.000,- Kč. je spekulativní; tato částka je odhadem realitní kanceláře, kterou žalobce nezávazně oslovil. Považoval-li ředitel NBÚ toto tvrzení za právně významné, ale nedoložené, měl být žalobce vyzván, aby jej doložil. Naopak, pokud se NBÚ podrobně zabýval majetkovými poměry žalobce, je spekulativní úvaha NBÚ o tom, že cena uváděná žalobcem je nesprávná, aniž by bylo určeno, jaká skutečná hodnota majetku žalobce je. Součástí dokončovacích prácí na rodinném domu je i napojení na sítě, původním záměrem bylo se napojit na soukromou kanalizační a vodovodní přípojku manželů V. a manž. N., tento předpoklad se přes uzavření příslušné smlouvy vzhledem k soudním sporům projevil jako nerealizovatelný a žalobce byl tak nucen prodloužit veřejné sítě na ulici Havraní, a následně na tyto se připojit. Administrativní proces získání stavebního povolení na prodloužení uvedených sítí trval více než rok; sítě budou realizovány v měsících březnu/dubnu 2011 a poté dům zkolaudovaný měl by být nabízen k prodeji v roce 2011. O tom byl žalovaný informován.
Ohledně sankcí z nezaplacených půjček či jejich částí, které mají být vyžadovány věřiteli, žalobce opakovaně upozornil žalovaného na skutečnost, že s věřiteli je domluven ohledně nevymáhání smluvních pokut. Žalovaný nepřihlédl k osobám věřitelů, že se jedná výlučně a pouze o osoby blízké a lze tak důvodně očekávat, že jakékoliv problémy by byly vyřešeny bez ty cizí ingerence. Proto se žalobce také s věřiteli domluvil navzdory článku III předmětných smluv ústně na nevymáhání pokut. Všichni to považovali za uzavřenou věc. Žalovaný zůstal pasivní a nevyžádal si od žalobce písemné potvrzení či neoslovil jednotlivé věřitele cestou zpravodajských služeb. K prokázání tohoto tvrzení přikládá žalobce potvrzení o vrácení půjček a čestná prohlášení věřitelů. Žalovaný se záměrně snaží argumentovat stavem, který byl v době vydání rozhodnutí, tento postup podle názoru žalobce není správný, majetkové poměry musí žalovaný zkoumat objektivně a v celém souhrnu. Pokud žalobce některé skutečnosti tvrdí a dokládá, musí být k nim přihlédnuto a vyhodnoceny spolu s informacemi, které má žalovaný k dispozici.
K prošetřování věci zpravodajskými službami žalobce namítá, že všichni oslovení příslušníkem zpravodajské služby potvrdili, že otázky byly kladeny nejednoznačně a věřitelé z velké části nerozuměli kladeným otázkám.
Závěr, že nelze přezkoumávat pravdivost tvrzení v informacích dodaných žalovanému ze strany zpravodajských služeb, považuje za závěr v rozporu se zákonem. Existuje-li rozpor v tvrzení žalobce proti informacích známým žalovanému, je v rámci práva na spravedlivý proces povinen tento rozpor odstranit. Žalovaný tak neučinil a podklady od zpravodajských služeb považuje za jediné správné, od nichž se nelze odchýlit. V takovém případě by pak zákonem vůbec nebyla řešena například situace, kdy se osoba snaží záměrně při rozhovoru s příslušníkem zpravodajské služby prošetřovanou osobu znevěrohodnit či se jí pomstít.
K údajné půjčce žalobce společnicím jeho manželky jako vklad do základního kapitálu společnosti Aktiva, s.r.o. žalobce opakuje, jak je uvedeno v žalobě s tím, že závěr žalovaného v tomto směru je zcela chybný, neboť šlo o investici manželky žalobce, nikoliv žalobce samotného a půjčka byla vrácena.
K replice žalobce připojil:
- čestné prohlášení vystavené 10. 12. 2010 matkou žalobce J.G., dle něhož v letech 2007-2008 poskytla synovi a jeho manželce postupně šest jednotlivých půjček, celkem ve výši 630.000,-Kč, a to bezúročně a prohlašuje, že uvedený dluh jim tímto promíjí a považuje jej za vypořádaný;
- potvrzení o vrácení půjčky ze dne 10.12.2010, jíž paní B.T. potvrzuje, že k uvedenému dni byla vrácena částka 100.000,-Kč, tj. půjčka poskytnutá 4.9.2008 žalobci, splatná do 30.11.2008, smluvní pokutu dle čl. II. smlouvy o půjčce, která činí 110.850,-Kč jmenovaná tímto promíjí(ani neplánovala ji využít);
-potvrzení o vrácení půjčky ze dne 10.12.2010, kdy matka žalobce potvrzuje, že jí byla při podpisu tohoto prohlášení předána částka 312 000,-Kč, tj. vrácena zbývající část půjčky z 14.12.2007, kterou žalobce zprostředkoval pro In.P.V.. Jistina činila 350 000,- úroky ke dni 14.6.2008 ve výši 42 000,-Kč, část půjčky ve výši 80 000,-Kč byla již synem uhrazena dříve. Smluvní pokuta by činila celkem 476 000,-Kč, kterou tímto promíjí (její využití ani neplánovala) a půjčku považuje tímto za řádně splacenou.
- potvrzení o vrácení půjčky ze dne 10.12.2010 vystavené Ing. B. Č. na částku ve výši 107.200,- Kč, včetně úroků, poskytnuté 30. 6. 2009,
- čestné prohlášení paní J.G. z 31.12.2010 k půjčkám poskytnutým žalobci, a to jednak ze dne 4.7.2008, splatné do 31.12.2008 (včetně úroků 1.388 625,-Kč), a jednak ze dne 22.8.2008, splatné do 1.3.2009 (včetně úroků 702.247,50). Z prohlášení plyne, že půjčky nebyly ke dni podpisu tohoto prohlášení řádně vráceny. Vzhledem k tomu, že ohledně nich došlo k „uznání dluhu“(dále připojená prohlášení stran) promíjí dlužníkům smluvní pokutu (u první půjčky by činila 1.458.000,40 Kč, u druhé půjčky 705. 510,-Kč, v obou případech ke dni 31.12.2010). Celková výše závazků žalobce a jeho manželky vyplývající vůči uvedené osobě z výše uvedených nevypořádaných půjček k uvedenému dni činila celkem 1.990.872, 50 Kč.
Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správním úřadem z hlediska žalobních námitek uplatněných v podané žalobě, kterými je vázán a při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí podle ustanovení § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud rozhodl o žalobě bez jednání při splnění podmínek ust. § 51 s.ř.s.
O námitkách žalobce uvážil soud takto:
Podle ust. § 12 odst. 1 písm.d) zákona je jednou z podmínek, při jejímž splnění se vydá fyzické osobě osvědčení bezpečnostní spolehlivost takové osoby. Podle odst. 2 podmínky uvedené v odstavci 1 musí fyzická osoba splňovat po celou dobu platnosti osvědčení fyzické osoby (§ 55). Podmínku bezpečnostní spolehlivosti splňuje fyzická osoba, u níž není zjištěno bezpečnostní riziko (§14 odst. 1 zákona). Podle § 14 odst. 3 písm.d) zákona za bezpečnostní riziko lze též považovat chování, které má vliv na důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost osoby a může ovlivnit její schopnost utajovat informace.
Podle § 14 odst. 4) zákona bezpečnostní rizika uvedená v odstavci 2 a odstavci 3 písm. a) se v případě žádosti podle § 94 zjišťují za období od 15 let věku; bezpečnostní rizika uvedená v odstavci 3 písm. b) až i) se zjišťují 10 let zpětně od podání žádosti pro stupeň utajení Důvěrné, 15 let zpětně pro stupeň utajení Tajné a 20 let zpětně pro stupeň utajení Přísně tajné, nebo za období od 15 let věku podle toho, které z nich je kratší.
Podle § 14 odst. 6) zákona při posuzování, zda skutečnost uvedená v odstavci 3 je bezpečnostním rizikem, se přihlíží k tomu, do jaké míry může ovlivnit schopnost utajovat informace, k době jejího výskytu, k jejímu rozsahu, charakteru a k chování fyzické osoby v období uvedeném v odstavci 4.
Soud považuje za nutné předeslat, jak žalovaný poukázal (odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správného soudu č.j. 5As 44/2006-74), že samotný pojem „riziko“ v sobě zahrnuje určitou obavu, nebezpečí, možnost vzniku škody či ohrožení chráněného zájmu. Pojem bezpečnostní riziko je tak nutno vykládat tak, že v řízení o vydání osvědčení pro styk s utajovanými skutečnostmi, stejně tak jako v řízení o zrušení takového osvědčení je nutno vyhodnotit shromážděné podklady ve vztahu k eventuální možnosti bezpečnostního rizika, což znamená, že pro závěr o bezpečnostní nespolehlivosti postačuje již samotné podezření z existence bezpečnostního rizika. V řízení zjištěné skutečnosti stran např. chování a jednání prověřované osoby musí tak ve svém souhrnu představovat dostatečný podklad pro úvahu, která je však vždy úvahou pravděpodobnostní, založenou na určité míře odhadu, zda tato zjištění mohou mít vliv na důvěryhodnost a ovlivnitelnost osoby a její schopnost utajovat informace (srov. též rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 7As 31/2011-101). Primárně je řízení, v němž je osoba prověřována ke styku s utajovanými skutečnostmi, vedeno za účelem zajištění ochrany utajovaných skutečnost a vyloučení možnosti jejich vyzrazení. Proto zjištění skutečností, které i jen pravděpodobně mohou ovlivnit schopnost utajovat informace, postačuje k tomu, aby osvědčení vydáno nebylo nebo vydané osvědčení bylo zrušeno. Také z toho důvodu jsou osoby, jimž osvědčení bylo vydáno povinny oznamovat Úřadu změny ve skutečnostech, na základě nichž bylo osvědčení vydáno.
Úřad, obdobně pak i ředitel Úřadu při vydání rozhodnutí musí vycházet při své úvaze o existenci bezpečnostního rizika ze zjištění provedených v průběhu řízení, z aktuálního skutkového stavu ke dni svého rozhodnutí. Jeho úvaha nemůže být založena na v budoucnu eventuálně možné či pravděpodobné změně skutečností, které aktuálně bezpečnostní riziko představují, a tedy na tom, že zjištěné skutečnosti (logicky nastalé v minulosti) o chování prověřované osoby (které mohou vliv na její důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost a mohou ovlivnit její schopnost utajovat informace) se mohou s jistou mírou pravděpodobnosti v budoucnu změnit. Jak vyplývá a contrario z ust. § 14 odst. 4 zákona, jako bezpečnostní riziko může být vyhodnoceno i chování nejen aktuální (v době prověřování), ale i zjištěné zpětně, k němuž došlo v zákonem vymezené době, přitom se přihlíží k hlediskům uvedeným v ust. § 14 odst. 6 zákona. Argumentace žalobce v replice, že „žalovaný v podstatě argumentuje tím, že z pohledu bezpečnosti představuje každý nemajetný člověk, resp. člověk, ač je zadlužený, ale postupně umořuje své peněžní závazky, bezpečnostní riziko“, není opodstatněná, neboť pro úvahu, zda chování představuje bezpečnostní riziko, jsou rozhodné všechny skutečnosti zjištěné v konkrétním daném případě, rozhodná je proto i výše zadlužení, způsob sjednání půjček, garance poskytnuté pro jejich splácení a zda jsou spláceny řádně a včas, zda se dlužník neocitá v dluhové pasti a podobně.
Soud předně neshledal důvodnou námitku žalobce že ředitel NBÚ všechny nashromážděné podklady hodnotí jen a pouze v neprospěch žalobce, aby obhájil původní rozhodnutí Úřadu z 8. 3. 2010, přičemž závěry ředitele prezentované v rozhodnutí jsou nepřezkoumatelné a neurčité, a to ani v žalobcem namítaných citací z rozhodnutí žalovaného.
Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí (str. 1-8) s konkrétním odkazem na podklady ve správním spise vyplývá přehled zjištění provedených Úřadem a jejich vyhodnocení orgánem prvního stupně, na základě nichž Úřad dospěl k závěru, že žalobce přestal splňovat podmínku bezpečnostní spolehlivosti dle § 12 odst. 1 písm. d) zákona stanovenou pro vydání, respektive v držení osvědčení fyzické osoby, jelikož zjistil bezpečnostní riziko dle § 14 odst. 3 písm. d) zákona. Osvědčení pro stupeň utajení „Přísně tajné“ bylo vydáno žalobci 20. prosince 2005 s platností do 19. prosince 2010, toto osvědčení je považováno za osvědčení fyzické osoby dle zákona č. 412/2005 Sb., který nabyl účinnosti 1. ledna 2006. Žalobce byl podle ust. § 66 odst. 1 písm. d) zákona povinen Úřadu ohlašovat změny údajů vyplněných v podkladech předložených k žádosti o vydání osvědčí z 8. listopadu 2004, a učinil tak způsobem, který je konkrétně popsán již v odůvodnění rozhodnutí Úřadu (str.2, odst. druhý a pátý,dále str. 3, dále rovněž str. 5). Takto oznámené skutečnosti současně s odkazem na jejich prověření Úřadem jsou shrnuty v odůvodnění rozhodnutí ředitele Úřadu, z něhož vyplývá, že žalobce podáním z 24. dubna 2006 sdělil, že společně s manželkou vlastní pozemky p.č. 1669/17 a 2148/3 v katastrálním území Brno-Černovice, na pozemku parc. č. 2148/7 v tomtéž katastrální území zahájil stavbu rodinného domu, kterému bylo přiděleno p.č. 2148/87, přičemž za účelem financování stavby uzavřel 18. 1. 2006 v ČSOB smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru, jehož výši nespecifikoval.Podáním ze 4. ledna 2008 ohlásil, že je majitelem parc. č. 2148/1 v tomtéž katastrálním území a nemovitost náleží do společného jmění manželů. Dne 3. prosince 2008 oznámil ukončení stavebního spoření a ohlásil, že 5. září 2008 uzavřel s Českou spořitelnou a.s. smlouvu o úvěru na částku 300.000,- Kč, takto získané prostředky k větší části použil při stavbě rodinného domu.
Podáním ze dne 19. prosince 2008, kdy skutečnosti v něm uvedené vedly následně 2. ledna 2009 k zahájení řízení o zrušení osvědčení, žalobce ohlásil, že spolu s manželkou v letech 2003 až 2005 poskytl panu Ing. P. V. půjčku v celkové výši 1 504 600 ,-Kč(tuto uvedl v bezpečnostním dotazníku), tato částka měla být dle ústní dohody proinvestována při stavbě rodinného domu žalobce na pozemku p.č. 2148/7, prostředky získal v působení ve strukturách NATO-JFC Brunssum. (Podle uzavřené smlouvy mezi žalobcem a manželkou jako objednateli a ing. V. jako zhotovitelem z 1. října 2005 celková cena za provedení díla byla stanovena 3.985.886,- Kč bez DPH dohodou stran, dílo mělo být dokončeno 31. října 2006). Žalobce doplnil, že vzhledem k nekvalitnímu provádění stavby zvažuje vymáhání půjčky soudní cestou, sdělil dále, že v letech 2006 až 2008 zprostředkoval Ing. P.V. další půjčky od svých příbuzných a známých, o zprostředkování těchto jej Ing.P.V. požádal, protože plánoval investovat tyto prostředky do svého podnikání oblasti stavebnictví a nemovitostí. Žalobce uvedl, že neměl mít z těchto půjček žádný zisk, domníval se, že tuto činnost nemusí oznamovat Úřadu, protože šlo o pomoc příteli, až po konzultaci s právním zástupcem si uvědomil, že jde o peněžitou pohledávku a připojil "Přehled půjček", které poskytl Ing. V.,vyplývá z něj, že v letech 2006 - 2008 půjčil částku v souhrnné výši cca 12.000.000,- Kč, kterou si nejprve půjčil od svých příbuzných a známých uvedených v tomto přehledu.
Úřad ověřil, že žalobce na základě kupní smlouvy z 13. 11. 2007 nabyl vlastnické právo k parc. č. 2148/1(LV 2797), dále společně se svojí manželkou vlastní parc. č. 1669/17,2148/3, 2148/7 a 2148/8 a rozestavěný rodinný dům na parcele č.2148/8 (LV2491). K parcelám i k rozestavěné stavbě na LV 2491 se váže zástavní právo Hypoteční banky ve výši 3.800.000,- Kč s právními účinky vkladu práva ke dni 20. ledna 2006 a ke dni 27. února 2006.
Úřad 18. února 2009 požádal zpravodajskou službu o provedení šetření k žalobci a výsledek tohoto šetření, který nepodléhal utajení, byl reprodukován v rozhodnutí Úřadu vydaném v I. stupni (str. 3) a rovněž na str. 3 rozhodnutí ředitele Úřadu. Dle nich ze zjištění vyplynulo, že koupi pozemku a zahájení stavby rodinného domu účastník řízení zpočátku financoval z peněžních prostředků ušetřených ze zahraničních misí a z působení ve strukturách NATO v Holandsku, že žalobce rovněž čerpá hypoteční úvěr ve výši 3 800 000,-Kč, že dále v souvislosti s dodatečnými kvalitativními změnami na stavbě žalobce zcela vyčerpal finanční prostředky, a proto není stavba dokončována a z tohoto důvodu má dlužit Ing. P.V. částku ve výši cca 2.000.000,- Kč za více náklady, projekt a pozemek.Ve zprávě se dále uvádí, že účastník má finanční prostředky vrácené Ing. P.V. používat na financování dostavby svého rodinného domu, na druhou stranu se k této zprávě konstatuje, že Ing.P.V. nemá pravděpodobně vyrovnané finanční závazky vůči účastníku řízení, jelikož si ponechal finanční prostředky převzaté od účastníka řízení za účelem platby subdodávek. Zpravodajská služba též zrealizovala šetření ohledně pohledávek závazků, která účastník uvedl ve svém podání z 5. června 2009(viz níže) a k tomu sdělila mimo jiné, že částku souhrnné výši 630.000,- Kč, kterou si účastník půjčil od své matky pravděpodobně vracet nebude.
Úřad dále dne 26. srpna 2009 vyžádal od Ministerstva obrany potvrzení o příjmech účastníka řízení za období od roku 2004 až 30. července 2009. V tomto potvrzení pak byly uvedeny příjmy po splnění daňové povinnosti, a to od roku 2004 do roku 200 8, tak jak je, konkrétně uvedeno na straně 3 odůvodnění rozhodnutí ředitele Úřadu. Dále vyplývá z uvedeného odstavce, že od roku 2005 do až do roku 2008 účastník řízení pobíral přídavek na bydlení, který ročně činil 121.200,- Kč, příjem za období od ledna do srpna 2009 činil 374.416,-Kč, přídavek na bydlení ve výši 80.800,- Kč, měsíčně mu byla srážena splátka půjčky z FKSP(fondu kulturních a sociálních potřeb) 3.400,-Kč.V souvislosti se žádostí a žalobce o vydání osvědčení pro stupeň utajení „Tajné“, kterou podal 10. března 2010 pak bylo zjištěno, že žalobce doložil potvrzení o příjmech z 10.2.2010 ( příjem za rok 2009 činil 548 717,- Kč a příjem v cizí měně činil 13 097,- USD) o tom informoval 13. září 2009. Dále pobírá přídavek na bydlení ve výši 121.200,- Kč, současně bylo konstatováno, že u žalobce nebyly uplatněny srážky ze mzdy na základě soudního či jiného rozhodnutí nebo z v souvislosti s jakýmkoliv nesplněním finančních závazků.
Žalobce dále podáním z 5. června 2009 informoval, že má následující finanční závazky:
- ze smlouvy z 13. května 2005 o poskytnutí povoleného přečerpání běžného účtu u ČSOB do výše 100.000,- Kč;
- ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 280.000,- Kč uzavřené s ČSOB listopadu 2006, který byl předčasně splacen v prosinci 2006;
- ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 280.000,- Kč ze dne 21.12.2006 (žalobce uvedl, že tato částka byla použita k financování stavby rodinného domu);
- půjčku od matky z 1. srpna 2007 ve výši 130.000,- Kč ;
- kreditní karta Citibank s celkovým limitem ve výši 90.000,- Kč;
- půjčky od matky ze 2. prosince 2007,ze dne 15. prosince 2007 a ze dne 29. prosince 2007 vždy po 100 tisících korunách ;
- půjčka na bytové účely z FKSP Ministerstva obrany z 15. února 2008 ve výši 100.000,- Kč;
- půjčka od matky ze 17. července 2008 ve výši 100.000,- Kč;
- půjčka od matky z 13. září 2008 ve výši 100.000,- Kč;
- je za ním evidován finanční závazek ve výši 670.000,- Kč k jeho tehdejšímu příteli ing.P.V., který byl kupní cenou za parcelu č.2148/1 a dle domluvy s ním měla být tato částka započítána do finální ceny našeho rodinného domu v rámci oboustranného vzájemného finančního vypořádání, proto nebyla dosud uhrazena.
V přípisu z 6. července 2009 žalobce sdělil, že:
- dne 30. června 2009 si půjčil částku 100.000,- Kč od švagrové(Ing. B.Č.) splatnou do 31. prosince 2010; a
- dne 4. července 2009 splatil za Ing. P.V. úroky ve výši 150.000,- Kč z půjčky, kterou jmenovanému zprostředkoval u paní Lenky K.- Ž., splatnou do 4. července 2009;
- vzhledem k neochotě Ing. P.V. dostát svým závazkům po domluvě s L. K.-Ž. splatil z této půjčky úroky a jistinu ve výši 500.000,- Kč si od ní půjčil se splatností do 4. 7. 2010 s tím, že s manželi V. vede v této věci soudní spor. Žalobce uvedl, že pokud jde o závazky vzniklé na základě zprostředkování půjček pro Ing. P.V. tyto uhradí a následně je bude vymáhat po jmenovaném a jeho manželce vymáhat soudní cestou.
Při pohovoru dne 16. října 2009 žalobce mimo jiné ohledně nemovitého majetku uvedl, že společně s manželkou vlastní podíl v bytovém družstvu jedná se o byt 3+1 a že vlastní zahradu v Brně-Černovicích, společně s manželkou je spoluvlastníkem přilehlého pozemku s rozestavěným rodinným domem a zahradou, a že v únoru 2009 prodali garážové stání v bytovém družstvu, a to za částku 80.000,- Kč. K movitému majetku nad hodnotu 100 000,-Kč uvedl, že vlastní osobní automobil–odhadem za 200 000,-Kč, ohledně výše finančních úspor sdělil, že ke dni uskutečnění pohovoru takové nemá.
Ke změnám v oblasti investičních nástrojů uvedl, že v roce 2005 vypořádal podílové spoluvlastnictví z fondu ČSOB a.s., takto získal částku 10.000,- Kč. Zřejmě vlastní akcie hotelu Voroněž, přičemž ročně pobírá dividendy asi 200,- Kč, jiné nevlastní.
Ohledně změny finančních pohledávek předložil vypracovaný přehled finančních závazků a pohledávek, tento obsahuje Sumář pohledávek a závazků: má pohledávku ve výši 1.504.600,- Kč vůči manželům V.; - celkové závazky vyčíslil částkou ve výši 8.318.889,- Kč (v rozkladu 8.200 000,-Kč), z toho:
- 2.090 872,- Kč (J.G.); - 312 000,- Kč (J.G.);- 590 000,- Kč paní L.K.-Ž.;- 100 000,-Kč paní B. T. (tyto peněžní prostředky poskytl Ing. P.V. ).
Další závazky (mimo předně uvedené): -600.000,- Kč J.G.;- 670.000,- Kč Ing. V.;- 107.200,- Kč Ing. Č.;- 3.494.540,- Kč ČSOB a.s (hypoteční a spotřebitelský úvěr);- 274.317,- Kč České spořitelně (spotřebitelský úvěr ); - 50 000,-Kč Ministerstvo obrany (půjčka z FKSP).
Další aktiva: 2 800 tis.Kč, (a to z prodeje bytu částku ve výši 2 550 000,-Kč a z mise MNPC částku 250 000,-Kč).
Stran fáze výstavby rodinného domu a jaká částka z půjčky, kterou poskytl Ing. V. v letech 2003 - 2005 souhrnné částce 1 504 600,-Kč byla proinvestována, uvedl žalobce, že výstavba stagnuje od druhé poloviny roku 2008, nechal vypracovat znalecký posudek, v němž se konstatuje, že stavba je provedena nekvalitně, vykazuje vady. Náklady vynaložené Ing. P.V. na stavbu jsou menší než vyčerpaná částka 3 350 000,- Kč z hypotečního úvěru a půjčka poskytnutá Ing. P.V.. Domnívá, že Ing.P.V. tuto částku ke stavbě domu nepoužil. K tomu ředitel Úřadu uvedl, že znalecký posudek o stavebnětechnickém stavu nedokončené stavby rodinného domu ze dne 30. 9. 2009 obsahuje výpočet, kterým znalec ocenil stavbu rodinného domu částkou 1.107.364,- Kč, a to ke dni 8. listopadu 2008 a že žalobce též předložil znalecký posudek o ceně obvyklé vypočtené výnosovým způsobem nedokončené stavby rodinného domu z 2. srpna 2009; výsledná cena stanovená znalcem činí 4 059.960,- Kč, obvyklá cena byla znalcem stanovena částkou 1.173.330,- Kč.
V pohovoru žalobce dále sdělil, že v březnu 2009 podal Krajskému soudu v Brně na manžele V. žalobu, kterou předložil a doplnil, že žaloba zahrnuje jak částky zapůjčené panu Ing.P.V. jím a jeho manželkou za účelem jejich proinvestování do výstavby domu, tak částky, které pro něj zprostředkoval za účelem rozvoje jeho podnikání“, a že o podané žalobě nebylo ke dni pohovoru rozhodnuto. K tomu ředitel Úřadu (str. 5) doplnil, že do dopisem ze 14. prosince 2009 žalobce informoval Úřad, že ve věci podané žaloby Městský soud v Brně vydal platební rozkaz 23. listopadu 2009, výrok tohoto platebního rozkazu byl neurčitý neodpovídal jejich návrhu, proto byl podán návrh na vydání opravného usnesení, jak žalobce doložil. Ředitel úřadu k tomu doplnil, že z kopie citovaného nepravomocného platebního rozkazu je patrné, že žalovanému Ing. P.V. a jeho manželce bylo uloženo, aby účastníku řízení a jeho manželce ve lhůtě 15 dnů od doručení platebního rozkazu uhradili pohledávku ve výši 3. 285.225,- Kč s úrokem z prodlení uvedeným v tomto platebním rozkazu a náhradu nákladů řízení ve výši 254.700,- Kč, návrh na vydání opravného usnesení byl podán 2. prosince 2009, ředitel NBÚ dále uvádí, že proti tomuto platebnímu rozkazu podali žalovaní odpor, k němuž se vyjádřil žalobce jeho manželka tak, že rozšiřují předmětnou žalobu o nárok na zaplacení částky 1 110 650,-Kč na jistině a 241 597,50 Kč na příslušenství. K rozkladu byla pak připojena kopie usnesení Městského soudu v Brně ze dne 8. ledna 2010 o nařízení předběžného opatření, v němž soud zakázal Ing. P.V. a jeho manželce, aby v usnesení uvedené nemovitosti převedli na jinou osobu, jinak zcizili zatížili věcnými závazkovými právy jiné osoby apod.
Ohledně dotazu na sdělení důvodů, které vedly žalobce ke zprostředkování půjček souhrnné částce 12.000.000,- Kč pro ing. P.V., přičemž tyto půjčky financoval z vlastních prostředků, kterému byly půjčené rodinnými příslušníky a známými, žalobce uvedl: „Pan Ing. P.V. mě poprosil, abych mu pomohl s rozvojem jeho podnikání, protože tehdy nebyl v důsledku nízkých tržních obratů z pohledu bank bonitním klientem. V inkriminované době byl pan Ing. P.V. mým nejlepším kamarádem. S poskytnutím finančních prostředků souhlasili i moji příbuzní a známí, kteří s vidinou zisku v podobě úroků potřebné finanční prostředky poskytli.“ Poskytovatelé těchto půjček věděli za jakým účelem tyto jeho osobě poskytují.
Ohledně vyčíslení částky, která mu Ing. P.V. byla ze zprostředkovaných půjček již vrácena, resp. proinvestována do stavby rodinného domu, žalobce sdělil, že aktuálně jmenovaný mu dluží cca 3.000.000,- Kč plus samozřejmě 1 500 000,-Kč, které mu půjčili v roce 2005 za účelem jejich proinvestování do výstavby domu.
K dotazu, zda řádně a včas v souladu se smluvními podmínkami splácí finanční prostředky půjčené jeho osobě příbuznými a známými, odpověděl že, nikoliv a dodal, že pouze uhradil úroky z půjčky od paní L.K.-Ž., s ostatními věřiteli se domluvili, že zapůjčené prostředky, včetně úroků jim vrátí po prodeji družstevního podílu a zbytek po dokončení a prodeji rodinného domu. vyslovil předpoklad. že na dostavbu domu bude třeba ještě 1.500.000,- Kč, zbývající 1 000 000,-Kč by rádi použili na částečné splacení závazků vůči příbuzným a známým, dále předpokládal, že dostavěným dům, včetně pozemků prodají za cca 7 až 8 milionů korun (dle odhadu realitních kanceláří) a z utržených peněz splatí všechny zbylé závazky nejpozději do konce příštího roku.
Ohledně konkretizace v dalších finančních závazků žalobce uvedl, že splácí dva spotřebitelské úvěry, první ve výši 280.000,- Kč poskytnutý v roce 2006 ČSOB, a.s., měsíční splátka činí 6.000,- Kč, přičemž ke dni uskutečnění pohovoru zbývalo k úhradě 144 000,-Kč; druhý úvěr ve výši 300.000,- Kč poskytnutý Českou spořitelnou,a.s., měsíční splátka činí 5.400,- Kč, ke dni uskutečnění pohovoru zbývalo doplatit 274 000,-Kč. Dále sdělil, že ČSOB mu byl poskytnut kontokorentní úvěr, u něhož je povoleno čerpání do částky 100 000,-Kč, ke dni uskutečnění pohovoru čerpal cca 80 000,-Kč, dále ČSOB a.s. mu byly též poskytnut hypoteční úvěr ve výši 3.800.000,- Kč, bylo čerpáno 3 350 000,-Kč, přičemž měsíční splátka činí 18.600,- Kč (ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru z 18. ledna 2006 je patrné, že tento úvěr byl poskytnut Hypoteční bankou, zastoupenou Československou obchodní bankou). Dále vlastní kreditní kartu Citibank, jež umožňuje vybrat částku až do výše 90 000,-Kč na nákup zboží, v době pohovoru tyto prostředky nebyly čerpány; dále tato karta umožňuje čerpat částku až do cca 60 000,-Kč v hotovosti, přičemž ke dni uskutečnění pohovoru bylo čerpáno cca 40 000,-Kč, měsíční splátka činí 2.000,- Kč. Dále sdělil, že mu byla poskytnuta půjčka z Fondu kulturních a sociálních potřeb Ministerstva obrany ve výši 100 000, přičemž měsíční splátka činí 3.400,- Kč. Dále dluží částku 670.000,- Kč panu Ing.P.V., což je kupní cena za parcelu, kterou mu prodal v roce 2007; tato částka je součástí vyrovnání v rámci probíhajícího soudního řízení.
Ohledně konkretizace měsíčních příjmů a výdajů domácnosti sdělil, že jeho měsíční příjem, včetně příspěvku na bydlení činí 45.000,- Kč, vzhledem k plnění služebních úkolů v zahraničí pobíral od 1.září 2009 do 22.prosince 2009 měsíčně 3.500,-USD a dále 45,- EUR na den, V letech 2007 až 2009 obdržel ze čtyř zrušených stavebních spoření částku ve výši cca 500.000,- Kč, část těchto peněžních prostředků použil na stavbu rodinného domu a část půjčil své švagrové a manželům O. (půjčka byla splacena v červnu 2009). Příjem manželky účastníka činí 16.000,- Kč. Žalobce konstatoval, že výdaje jeho domácnosti jsou téměř shodné s příjmy tj. cca 60.000,- Kč.
K otázce, zda je řádně a včas schopen dostát svým závazkům, odpověděl, že v době uskutečnění pohovoru nikoli, jakmile bude realizován záměr prodeje družstevního bytu a následně dostavby a prodeje rodinného domu, budou schopni splatit drtivou většinu uzavřených finančních závazků, zbylé finanční závazky plánuje splácet z pravidelných příjmů.
Následně Úřadu žalobce ohlašoval další skutečnosti:
Podáním z 6. 11. 2009 informoval, že dle smlouvy o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím účastníka řízení a jeho manželky v bytovém družstvu tato práva převedl na nabyvatele za částku 2.550.000,- Kč, z kopie předložené smlouvy o převodu členských práv plyne, že účastník a jeho manželka uzavřeli s nabyvateli smlouvu o podnájmu, která je platná do 31. srpna 2010. Dále sdělil, že citovaná částka byla 5. listopadu 2009 převedena na účet ČSOB k jeho osobě, tyto peněžní prostředky budou použity k částečnému splacení závazků vzniklých z půjček pro Ing. P.V. a k dokončení stavby rodinného domu, přičemž odhad dokončovacích prací je cca 1 800 000,-Kč, včetně připojení domu na inženýrské sítě. Stavba by měla být dokončena do konce dubna 2010, po kolaudaci bude dům nabízen k prodeji, předpokládá, že tento prodej bude realizován do konce roku 2010. Po prodeji domu budou vyrovnány veškeré závazky z půjček zprostředkovaných jím pro Ing. P.V., jakož i půjčky od našich příbuzných investované do stavby našeho domu, z prostředků z prodeje domu by měl být splacen i hypoteční úvěr u ČSOB.
Dne 15. listopadu 2009 informoval žalobce Úřad, že dne 13. listopadu 2009 byla z účtu u ČSOB uhrazena částka ve výši 210 600,-Kč, šlo o úhradu základního kapitálu společnosti Aktiva účetnictví spol. s r.o., v níž bude jeho manželka jednou z jednatelek a konstatoval, že po zapsání této společnosti do obchodního rejstříku bude částka ve výši 210 000,-převedena zpět. Pro doplnění ředitel Úřadu uvedl, že nahlédnutím do obchodního rejstříku bylo zjištěno, že manželka účastníka řízení je jednatelkou a společnicí citované společnosti, přičemž výše vkladu manželky účastníka řízení činí 70.000,- Kč.
V podání ze dne 14. prosince 2009 žalobce sdělil, že 11. prosince 2009 společně s manželkou podal žalobu s návrhem na vydání platebního rozkazu proti žalovaným Ing. P.V. a jeho manželce, z kopie žaloby vyplývá, že se domáhá vydání bezdůvodného obohacení ve výši 616.573,- Kč spolu s úrokem z prodlení a zaplacení nákladů řízení ve výši 102.067,- Kč.
Podáním z 29. ledna 2010 ohlásil založení spořícího účtu s prémií založeného k jeho osobě u ČSOB s tím, že na tento účet byla k 27. lednu 2010 převedena částka ve výši 1 734 000,-Kč, a to z běžného účtu u ČSOB k jeho osobě a osobě jeho manželky; na běžném účtu byla ponechána částka ve výši 100.000,- Kč; převedená částka bude sloužit k postupné úhradě dokončovacích prací na rodinném domě.
Dne 11. února 2010 žalobce ohlásil s mimo plateb společnosti, která provádí stavební práce na předmětném rodinném domě, že stavba rodinného domu by měla být dokončena do 30. dubna 2010, avšak vzhledem ke skutečnosti, že dosud nebylo vydáno územní rozhodnutí o prodloužení vodovodního a kanalizačního řadu pro veřejnou potřebu, na které jí by měl být dům napojen, mohl by se tím prodloužit termín vydání kolaudačního rozhodnutí a prodeje domu.
Na základě takto zevrubně reprodukovaného stavu ředitel Úřadu ve svém rozhodnutí konstatoval, že Úřad vydal své rozhodnutí, když bezpečnostní riziko shledal u žalobce v „lehkomyslném zprostředkování vysoce úročených a tedy rizikových finančních půjček účastníkem řízení od rodinných příslušníků a známých...... panu P.V. v letech 2006 až 2008 v důsledku čehož se účastník řízení vzhledem ke špatné platební morálce pana P.V. ocitl de facto v druhotné platební neschopnosti a nastalou situaci byl, je a bude nucen řešit dalšími finančními půjčkami a odprodejem veškerého nemovitého majetku.“
Ředitel Úřadu posuzoval důvodnost rozkladu na základě týchž provedených zjištění, která podle něho umožnila objektivní posouzení věci, a dospěl k závěru, že rozklad není důvodný, i když se plně neztotožnil s odůvodněním napadeného rozhodnutí. Ve shodě s Úřadem konstatoval (str. 8 dole), že účastník řízení nesplňuje pro držení osvědčení podmínku bezpečnostní spolehlivosti dle § 12 odst. 1 písm. d) zákona a ve shodě s Úřadem a rozkladovou komisí shledal u účastníka řízení bezpečnostní riziko dle § 14 odst. 3 písm. d) zákona, za které lze považovat chování, které má vliv na důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost osoby a může ovlivnit její schopnost utajovat informace.
Ředitel Úřadu se nejprve vyjádřil k domněnce Úřadu, potažmo žalobce jako účastníka řízení, že půjčky pro Ing. P.V. od svých známých a příbuzných zprostředkoval (str. 9 odůvodnění). Poukázal na to, že dle § 774 a následujících občanského zákoníku se zprostředkovatel prostřednictvím zprostředkovatelské smlouvy zavazuje obstarat zájemci za odměnu uzavření smlouvy a zájemce se zavazuje zprostředkovali poskytnout odměnu, pokud byl výsledek dosažen přičiněním zprostředkovatele. Z toho dovodil, že se v daném případě nemohlo ze strany žalobce jednat o zprostředkování půjček, neboť žalobce předložil písemnosti nazvané „Úvěr“, které dokládají, že Ing. P.V. předmětné částky poskytl on sám a tedy vůči Ing. P.V. žalobce vystupuje jako věřitel. Pro upřesnění pak odkázal na ust. § 497 obchodního zákoníku (smlouvou o úvěru se věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do výše ve smlouvě určené a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit úroky), pro úplnost pak uvedl, že smlouvu o úvěru může jako věřitel uzavřít jakýkoliv subjekt a odkázal k tomu na rozsudek Nejvyššího soudu č.j. 29 Odo 813/2001).
Z uvedeného znění tohoto odstavce odůvodnění rozhodnutí ředitele Úřadu podle soudu nesporně vyplývá v čem se ředitel Úřadu neztotožnil s odůvodněním rozhodnutí vydaného Úřadem v I. stupni. Námitku žalobce (žaloba str. 3, 3.odst. zdola) tak soud neshledal důvodnou, a dodává, že jednání žalobce, jak je sám popsal ve svých podáních Úřadu a jak plyne i z jím předložených Smluv o půjčce a listin označených jako „ÚVĚR“, nelze skutečně považovat za „zprostředkování“. Je jednoznačné, že podle těchto listin si žalobce od svých příbuzných a známých půjčil sám finanční prostředky (stal se tak dlužníkem) a tyto následně již jako věřitel poskytl Ing. P.V., a to ve výši a za účelem, který sám ve svých podáních tvrdí.
Ředitel Úřadu následně uzavřel, že ze spisového materiálu je patrné, že žalobce poskytl Ing. P.V. finanční prostředky, přičemž část z nich si nejprve půjčil od svých příbuzných a známých, tyto půjčky doložil listinnými dokumenty. Je pravdou, že tyto půjčené prostředky poskytl Ing. P.V. též v době, kdy dle smlouvy o dílo měla být stavba rodinného domu již dokončena (soud dodává, že k původnímu dokončení stavby dle Smlouvy o dílo mělo dojít již k 31.10.2006), avšak účastník řízení v podaném rozkladu uvedl, že se s Ing. P.V. ústně dohodl, že tento termín může být prodloužen cca o 2 roky ( na druhou stranu však právní zástupce žalobce v podání z 9. prosince 2008 adresovaném Ing.P.V. uvedl, že dílo mělo být předáno do 31. října 2006). Až na podzim roku 2008 se dle svého tvrzení žalobce dověděl, že dohoda nebude dodržena, z dalších listin pak vyplývá, že se spor snažili řešit účastníci dohodou a po vyčerpání této možnosti se žalobce uspokojení svých pohledávek vůči Ing.P.V. domáhá soudní cestou. Ředitel Úřadu na základě tohoto pak uzavřel, že cit. „ V současné době nelze předjímat výsledek soudních řízení (ke dni vyhotovení tohoto rozhodnutí neobsahuje spisový materiál žádné pravomocné rozhodnutí ve věci), není tedy možno určit, zda účastník řízení bude v těchto sporech úspěšný či nikoliv.“ Namítá-li žalobce (str. 2, 3.odst. zdola) neurčitost či nepřezkoumatelnost, a jako příklad poukazuje na citovanou větu odůvodnění rozhodnutí, soud, již s ohledem na obecný princip při prověřování chování osoby, vyjádřený shora, takovou námitku nemůže shledat důvodnou. Vyhodnocení existence bezpečnostního rizika v době rozhodování nemůže stát na případném možném eventuálním budoucím úspěchu soudního sporu. Ani takový úspěch nemůže vyloučit aktuální možnost bezpečnostního rizika. Tuto skutečnost ředitel Úřadu uvedeným způsobem vyjádřil, aby žalobci zdůvodnil, že rozhodnou skutečností je aktuální zadluženost žalobce a způsob jeho jednání, kterým se do postavení dlužníka dostal. Žalobce sám „sebekriticky“ uznává, že tzv. „naletěl“ panu Ing. P.V., sám své jednání ohledně financování výstavby svého domu a pomoci v rozvoji činnosti ing. P.V. tak hodnotí jako svůj nesprávný odhad věrohodnosti Ing. P.V. a své důvěřivosti. Jak vyplývá již z rozhodnutí Úřadu, potažmo ředitele Úřadu, tato důvěra byla již v roce 2007-2008, kdy si žalobce půjčoval finanční prostředky a poskytoval je dále Ing. P.V., nepřiměřená, když již pan Ing. P.V. jako zhotovitel nesplnil závazek vůči žalobci a jeho manželce a nedostavěl jejich rodinný dům ve stanoveném původním termínu do 31.10.2006. Obezřetnost žalobce tak byla na místě. Sám žalobce v průběhu řízení, v rozkladu (části nazvané „časová osa“) i konečně v žalobě (str. 2 dole a násl. str. 3) tvrdí, že v důsledku vyvstalých sporů s Ing. P.V. poté, co stavba jeho domu nebyla v původním termínu dokončena a následně ani v prodloužené lhůtě, čelil nátlaku ze strany Ing. P.V., který jej nutil, aby na dohodu s ním podle jeho pravidel přistoupil, pod pohrůžkou oznámení změn v majetkových poměrech žalobce Úřadu.
Při posuzování bezpečnostní spolehlivosti ředitel Úřadu dále přihlédl ke skutečnosti, že žalobce své finanční závazky vůči bankovním institucím hradí řádně a včas, což bylo ověřeno i v rámci bezpečnostního řízení o vydání osvědčení pro stupeň utajení „Tajné“ a šetřením v databázi Czech Banking Credit Bureau,a.s. Z odůvodnění rozhodnutí a zjištění shora předestřených je tak zřejmé, že nebyly hodnoceny podklady svědčící jen v neprospěch žalobce, jak žalobce namítá, ale jednotlivě i v souhrnu všechny žalobcem tvrzené a doložené skutečnosti /viz i níže převod členských práv v družstvu/ a rovněž došlo k ověření těchto tvrzení u příslušných bankovních společností, u Ministerstva obrany a prostřednictvím dožádání zpravodajské služby.
Soud rovněž neshledal důvodnou námitku, že tvrzení ředitele Úřadu nejsou postavena najisto, nebo že jsou nepodložená, týkající se hodnocení aktuální zadluženosti žalobce v době vydání rozhodnutí a jeho obrany, že své závazky je schopen splatit z převodu členských práv v družstvu a prostředků získaných budoucím prodejem domu po jeho kolaudaci. Ředitel Úřadu v návaznosti na předně uvedenou citaci ... Na druhou stranu poukázal na smluvní ujednání v čl. II. smluv o půjčce, které účastník přiložil ke svému podání z 19. prosince 2008, kde žalobce jako dlužník je povinen ve smlouvách uvedeným věřitelům (rodinným příslušníkům a známým) uhradit v případě prodlení s vrácením půjčených peněžních prostředků smluvní pokutu ve výši až 0,15 %, popřípadě 0,1 % z dlužné částky denně. Z vyjádření žalobce je sice patrné, že tito věřitelé jsou ochotni posečkat s vrácením půjčených peněžních prostředků, ale není zřejmé, zda bude účastník řízení nucen hradit i sjednané smluvní pokuty či nikoliv a v případě, že věřitelé budou toto plnění požadovat, přičemž není nijak vyloučeno, že tak činit nebudou, se jeho závazky podstatně zvýší...Namítá-li žalobce /str.3 druhý odst. zdola/, že ohledně toho, zda jeho známí či příbuzní budou požadovat úhradu smluvní pokuty, nemá rozhodnutí dostatečný podklad (a až k žalobě dokládá, že smluvní pokutu ve smlouvách o půjčce mu jeho věřitelé prominuly dne 10.12. či 31.12.2010) je soud nucen opět zopakovat, že pro vyhodnocení bezpečnostního rizika byl aktuální stav zadlužení žalobce a jeho způsob jednání, kterým se do něj dostal, rozhodným. Tvrdí-li žalobce, že s těmito věřiteli bylo již dříve sjednáno, že posečkají s vrácením půjček a nebudou smluvní pokutu požadovat, pak není zřejmý důvod, který obě strany Smlouvy o půjčce vedl k tomu, že v této smlouvě vůbec sjednali smluvní pokutu, ani důvod, z jakého nebyl uzavřen dodatek ke smlouvě, který by čl. II. Smlouvy změnil a toto ujednání vypustil dříve, než začalo řízení Úřadem vedené o zrušení platnosti osvědčení. Již vůbec pak nelze dojít k logickému závěru, proč žalobce při pohovoru dne 16.10.2009 na dotaz, co jej vedlo ke „zprostředkování“ půjček v souhrnné částce cca 12 mil. korun pro Ing. P.V., kdy je financoval právě z prostředků, které si půjčil od svých známých a příbuzných, uvedl:“.....S poskytnutím finančních prostředků /rozuměno p. Ing. P.V./ souhlasili i moji příbuzní a známí, kteří s vidinou zisku v podobě úroků potřebné finanční prostředky poskytli“. Soud na tomto místě pro úplnost zdůrazňuje, že závěr ředitele Úřadu, že chování žalobce představuje bezpečnostní riziko dle § 14 odst. 3 písm.d) zákona je striktně postaven na zjištění aktuální objektivně doložené zadluženosti žalobce v době vydání rozhodnutí, jak sám žalobce poukazuje. Bylo tak odhlédnuto a nebylo hodnoceno (ani k tíži ani ve prospěch žalobce) samotné chování žalobce vůči jeho příbuzným a známým (jeho věřitelům) při uzavírání Smluv o půjčce, a proto ani nebylo relevantním zjištění, zda prostředky žalobci poskytli za vymezeným účelem, a to pro stavbu jeho domu, nebo pro rozvoj podnikatelských aktivit ing. P.V. s očekávaným ziskem a žalobce zde jako tzv. „ prostředník“ představoval „záruku“ jejich vrácení se „ziskem“. Proto ani nemůže být důvodnou námitka rozporu s údaji uvedenými zpravodajskou službou.
Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí dále ředitel Úřadu při rozhodování ... přihlédl ke skutečnosti, že účastník získal peněžní prostředky převodem členských práv a povinností spojených s členstvím v družstvu, na druhou stranu však nevyplývá, jakým způsobem účastník řízení hodlá do budoucna řešit svoji bytovou situaci, podnájem v družstevním bytě dle zmíněné smlouvy o převodu členských práva a povinností by měl být v případě neprodloužení podnájemní smlouvy ukončen k 31.8.2010. Žalobce pomíjí částečné hodnocení ve prospěch, napadá však (žaloba str. 3 dole) jako nepřezkoumatelné, resp. nedoložené informacemi budoucí řešení bytové situace. Námitku soud neshledal důvodem ke zrušení rozhodnutí. Žalobce v průběhu řízení oznámil, že došlo k převodu členských práv v družstvu a s tím spojenému převodu užívacích práv k bytu a tím žalobce získal finanční prostředky k umoření části dluhů a pro dostavbu rodinného domu; současně byla uzavřena podnájemní smlouva, kterou lze prodloužit, jak žalobce uvádí, jde však o dvoustranný právní úkon. Ředitel Úřadu uvedenou úvahou toliko akcentoval skutečnost, že žalobce uvedeným převodem (za účelem získání finančních prostředků) pozbyl práva užívat uvedený byt trvale, když smlouva podnájemní byla uzavřena na dobu určitou, a tedy v zájmu řešení svého zadlužení pozbyl určité základní jistoty, neboť prodloužení podnájmu není jen v jeho moci, ale je odvislé od akceptace takové nabídky druhou smluvní stranou.
Z napadeného rozhodnutí dále vyplývá, že ředitel Úřadu vzal v úvahu, že žalobce vlastní rozestavěný rodinný dům a výše specifikované pozemky, avšak „Tvrzení účastníka při pohovoru a v rozkladu, že z prodeje domu získá částku 7.000.000,- Kč pokládá za spekulativní . Účastník nedoložil za jakou částku bude předmětný dům skutečně prodán (což není v současné době ani možné), naopak předložil výše uvedené znalecké posudky poukazující na nekvalitně provedené stavební práce, lze se proto oprávněně domnívat, že účastníkem řízení určená částka je nadsazená. Vzhledem k problémům s dokončením stavby (ke dni tohoto rozhodnutí nepředložil kolaudační rozhodnutí) nelze ani určit, kdy bude dům k prodeji nabízen, natož pak, kdy dojde k uskutečnění prodeje“. Ředitel úřadu uzavřel, že „je přesvědčen o neexistenci záruky, že účastník řízení částkou utrženou za tento prodej pokryje většinu svých finančních závazků. Tato skutečnost pak může mít vliv na ovlivnitelnost účastníka řízení a jeho schopnost utajovat informace.“. K této části úvahy ředitele Úřadu vedoucí k závěru o možné ovlivnitelnosti žalobce a schopnosti utajovat informace žalobce namítá (žaloba str. 2,druhý odst. zdola), že jde o domněnku, která vychází ze znaleckého posudku reflektujícího závady stavby rodinného domu, zpracovaného k jinému účelu, a že dům bude prodáván po odstranění závad, jak byl Úřad informován průběžně. Soud musí poukázat na to, že v uvedené pasáži rozhodnutí se výslovně uvádí, že k datu vydání rozhodnutí není ani možné doložit, resp. ani zjistit za jakou částku bude v budoucnu dům prodán. I předpoklad žalobce, že získá jím uváděnou částku, vychází z toho, že se mu podaří závady na rozestavěné stavbě domu odstranit zcela, dokončit napojení na sítě, a že až bude dům nabízet, bude se tržní cena pohybovat v rozmezí stávajících cen. Ředitel Úřadu tak ve své dílčí úvaze vyjádřil opět toliko nejistotu postavení žalobce jako dlužníka v aktuální dané době rozhodné pro zkoumání existence bezpečnostního rizika, kdy nejistota žalobce, zda, kdy a za kolik dům prodá (a zda tak splatí své dluhy zcela) může mít vliv na jeho ovlivnitelnost.
V odůvodnění napadeného rozhodnutí ředitel Úřadu dále uvedl, že se ... zabýval tím, že žalobce poskytl značný finanční obnos Ing. P.V., přičemž část si nejprve půjčil od svých příbuzných a známých, čímž účastník řízení své finanční závazky značně zvýšil. K tomu například odkazuje na Smlouvu o půjčce ze dne 4. července 2008, dle níž J.G. půjčila účastníku řízení peněžní prostředky ve výši 1.207.500,- Kč; tato částka společně se sjednaným úrokem ve výši 2,5% měsíčně, měla být splacena nejpozději do 31.12.2008, dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,15 % dlužné částky denně. Zmíněnou částku poskytl žalobce Ing. P.V., přičemž v listině nadepsané jako „Úvěr“ byl sice sjednán úrok ve výši 2,5% za měsíc, ale nikoliv smluvním pokuta. Podle ředitele Úřadu je z listin předložených účastníkem řízení patrné, že smluvní pokuta nebyla sjednána ani v ostatních případech, kdy účastník řízení poskytl Ing. P.V. peněžní prostředky, které si nejprve půjčil od příbuzných a známých, přičemž z předložených smlouvách o půjčce, v nichž je účastník řízení označen jako dlužník, tato sjednána byla. Smlouvy o půjčce byly z toho důvodu pro účastníka řízení nevýhodné. Ačkoliv si tedy nemohl být žalobce jist tím, že Ing. P.V. skutečně své závazky vůči jeho osobě včas a řádně splatí, přesto si půjčoval značné finanční prostředky od svých příbuzných a známých, které následně poskytl Ing. P.V. Toto nezodpovědné a „krátkozraké“ jednání účastníka řízení, kdy si půjčoval peněžní prostředky k tomu účelu, aby je poskytl další osobě, a to při znalosti svých finančních závazků, svědčí o jeho nedůvěryhodnosti. Ředitel Úřadu dodal, že účastník řízení blíže neobjasnil, z jakého důvodu nebyly předmětné částky půjčené Ing.P.V. přímo jeho příbuznými a známými, ale naopak byly nejprve půjčeny účastníku řízení, který je obratem poskytl Ing. P.V.. Nezodpovědným chováním účastníka řízení došlo u jeho osoby ke zbytečnému dlouhodobému vysokému zadlužení; při poskytování peněžních prostředků Ing.P.V. účastník řízení spoléhal na platební schopnost této osoby, ačkoliv si byl vědom, že Ing.P.V. v době, kdy mu předmětné finanční prostředky poskytl, nebyl bankovními institucemi pokládán za bonitního klienta (viz vyjádření účastníka řízení při pohovoru) .
Žalobce brojí proti uvedenému závěru ředitele Úřadu (žaloba str. 2 dole a str. 3) argumentací uvedenou již v rozkladu, kdy vysvětloval na tzv. „časové ose“ (str. 4 rozkladu), jak došlo ke vzniku sporu mezi ním a Ing. P.V. ohledně dostavby jeho rodinného domu a ohledně vzájemných finančních plnění. Žalobce sám uvedl, jaké v důsledku půjček od příbuzných a známých jsou jeho finanční závazky vůči nim, kterým v aktuální situaci nemohl dostát. Jak již bylo shora uvedeno, žalobce svůj postup při sjednávání půjček od příbuzných a známých a poskytování takto získaných finančních prostředků Ing. P.V. hodnotí tak, že „naletěl“, tento závěr si učinil až koncem roku 2008, do té doby měl důvěru v Ing. P.V., který podle něho disponoval dostatečným nemovitým majetkem, aby případné půjčky mohly být uspokojeny. Subjektivní náhled žalobce na své jednání však pro vyhodnocení bezpečnostního rizika nemůže být rozhodným. Z výše zadlužení žalobce, způsobu, jakým se do něho dostal a jak jej ředitel Úřadu vyhodnotil plyne, že žalobce rozhodně nejednal uvážlivě a zodpovědně, nezanedbatelné finanční částky si opakovaně půjčoval pro sebe a následně je poskytoval jako půjčku /úvěr/, ačkoliv si musel být vědom toho, že jejich vrácení se může stát nejistým a problematickým. Při výši a četnosti narůstajícího zadlužení žalobce v letech 2007-2008 spoléhat na to, že v nejkrajnějším případě dojde k uspokojení pohledávek žalobce z prodeje nemovitostí dlužníka Ing. P.V. (nadto rozporovaných) nelze hodnotit jinak, než jako jednání vůči věřitelům žalobce nezodpovědné. Skutečnost, že závazky žalobce vůči věřitelům plynoucí ze Smluv o půjčkách s nimi tzn. smluvní pokuta, se současně nestala rovněž závazkem Ing. P.V. vůči žalobci dle úvěrové smlouvy, a že žalobce byl domluven, či spoléhal na to, že tuto smluvní pokutu nebudou jeho věřitelé uplatňovat, aniž by měl tento předpoklad dodatkem smluv potvrzen před poskytnutím prostředků Ing. P.V., nelze hodnotit jinak než jako jednání „krátkozraké“. Soud nehledal, že by ředitel Úřadu při vyhodnocení zjištěných skutečností vybočil z rámce logické úvahy.
Nedůvodnou rovněž soud shledal námitku žalobce (žaloba str.3, 4.odst. zdola) proti tvrzení v rozhodnutí, že žalobce „blíže neobjasnil, z jakého důvodu nebyly předmětné částky půjčeny Ing. P.V. přímo jeho příbuznými a známými...“. Žalobce sice uváděl, že pro své příbuzné a známé působil jako „záruka bezpečné investice“, nicméně, pakliže dle jeho tvrzení příbuzní a známí mu půjčovali uvedené finanční prostředky s „vidinou zisku v podobě úroků...“ a věděli, že finanční prostředky bude žalobce poskytovat Ing. P.V., pak není možné najít logické zdůvodnění proč neuzavřeli smlouvu, včetně čl. II. o smluvní pokutě, přímo s Ing. P.V. , ale došlo k tomu, že žalobce, zaručující bezpečnou investici, „úvěr“ panu Ing. P.V. poskytl bez ujednání smluvní pokuty, čímž snížil „vidinu zisku“ jen na úroky. Obecná argumentace žalobce, že Úřad neměl k dispozici informace a neopatřil si je, nemůže obstát, zjištění provedená Úřadem pro závěr o bezpečnostním riziku byla dostatečná a byla samotným žalobcem v jeho podáních stran výše zadlužení a způsobu, jakým k němu došlo uvedena a Úřadem ověřena.
Soud neshledal žalobou namítanou nepřezkoumatelnost rozhodnutí (námitka str. 4,2.odst.). Ředitel Úřadu dále (str. 10 poslední odstavec) uvedl, že...“Bezpečnostní riziko § 14 odst. 3 písm. d) zákona je riziko fakultativní, proto je třeba vyhodnotit jej ve vztahu ust. § 14 odst. 6 zákona. V souladu s tímto ustanovením je třeba vzít v úvahu, že účastník řízení není v současné době schopen dostát svým finančním závazkům; v poměru k výdělkovým schopnostem účastníka řízení se jedná o vysoké zadlužení. Do značné míry svoji situaci zavinil svým neuváženým chováním, kdy poskytoval finanční prostředky Ing. P.V., přičemž si část z nich nejprve půjčil; tyto půjčené peněžní prostředky byly zatíženy vysokým úrokem a smluvní pokutou ze strany věřitelů z řad příbuzných a známých účastníka řízení, k těmto půjčkám přistupoval účastník řízení opakovaně, nejednalo se tedy o pouhý omluvitelný exces. Toto chování účastníka řízení lze označit za iracionální, přičemž nelze vyloučit, že se obdobným způsobem nebude chovat i při ochraně utajovaných informací. Dále je třeba zmínit, že k jednání popsanému ve zmíněné písemnosti došlo v horní hranici stanovené v § 14 odst. 4 zákona. Lze proto oprávněně konstatoval, že toto neodpovědné chování účastníka řízení může ve značné míře ovlivnit jeho schopnost poskytnout utajovaným informacím ochranu požadovanou zákonem“. Z celého obsahu odůvodnění rozhodnutí a uvedeného shrnujícího závěru je tak zřejmé, které konkrétní chování žalobce bylo jako bezpečnostní riziko vyhodnoceno. Ve smyslu ust . § 14 odst. 6 zákona je z rozhodnutí patrné, že k němu došlo v letech navazujících na vydání osvědčení (bylo vydáno v roce 2005) i jaký byl jeho rozsah a charakter, z rozhodnutí tak plyne že při posuzování ředitel Úřadu přihlížel k hlediskům uvedeným v tomto ustanovení.
Žalobce v žalobě (str. 3, poslední odstavec, až str. 5) dále namítl, že se ředitel Úřadu nevypořádal s jeho námitkami uplatněnými v rozkladu; námitky v rozkladu i námitky uplatněné v žalobě se z části kryjí. Soud neshledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť kromě již shora uvedeného na str. 11- 13 ředitel Úřadu vypořádal námitky žalobce uvedené v rozkladu.
Tvrdí-li obecně žalobce, že NBÚ neměl k dispozici pro svoje rozhodování kompletní údaje k objektivnímu posouzení všech skutečností a neučinil kroky, aby si je obstaral, musí soud takto obecně vznesenou námitku odmítnout. Soud již shora ve vztahu ke konkrétním namítaným pasážím rozhodnutí, dovolával–li se žalobce nedostatku podkladů, svůj závěr vyslovil, a to i ke konkrétní argumentaci žalobce stran úvahy „jakým způsobem hodlá do budoucna řešit svoji bytovou situaci“.
K námitce (žaloba str. 4, první a druhý odstavec), že se ředitel Úřadu nedostatečně vypořádal se zjištěním majetkových poměrů pana Ing. P.V. a nepřihlédl k tomu, že potenciální nárok žalobce na vrácení půjček je zajištěn předběžných opatřením soudu,...a že žalobce poskytoval půjčky osobě, která pro banky nebyla bonitním klientem, soud uvádí, že v rozkladu (str. 1-3) žalobce rozporoval závěry Úřadu ohledně důvodů a podstaty půjček v souvislosti s prováděním prací na rodinném domě a pod. Na str. 4, v části “časová osa“, která je převzata do žaloby, v závěru stejně jako v žalobě akcentoval skutečnost, že neměl obavu z dobytnosti půjček poskytnutých Ing. P.V. a v další části odkazoval na zajištění majetku Ing. P.V. a jeho manželky soudem předběžným opatřením. Z odůvodnění rozhodnutí ředitele Úřadu na str. 11, odst. 1.a 2. zdola, plyne, že ředitel Úřadu, kromě toho, co již bylo uvedeno předně, k této námitce zopakoval, že výsledek soudního řízení vedeného k uspokojení pohledávek žalobce za Ing. P.V. není možno předjímat. Soud proto odkazuje na již shora uvedené závěry s tím, že výslovný požadavek žalobce na to, aby Úřad sám zjišťoval majetkové poměry Ing. P.V. nezazněl, skutečnosti, že Ing. P.V. disponoval dle žalobce dostatečným nemovitým majetkem k uspokojení jeho pohledávek žalobce dokládal právě zjištěným majetkem Ing. P.V.a jeho manželky označeným v rámci soudního sporu, nikdo pak nezpochybňuje, že žalobci byl tento majetek znám. K zajištění pohledávek žalobce však bylo omezeno právo s ním nakládat až předběžným opatřením soudu. V době, kdy žalobce finanční částky půjčené od příbuzných a známých panu Ing. P.V. poskytoval, byly tyto poskytovány bez takovéhoto zajištění.
Argument žalobce, že Úřad tvrdí, že poskytoval finanční prostředky panu Ing. P.V. jako osobě, která nebyla z pohledu bank bonitním klientem, a že toto Úřad tvrdí bez zkoumání a jde o závěr z doslechu, nemůže obstát. Tuto skutečnost uvedl sám žalobce v pohovoru ze dne 16.10.2009. K dotazu na str. 4 protokolu, co jej vedlo k poskytnutí prostředků Ing. P.V. uvedl „.......,aby mu pomohl s rozvojem podnikání, protože tehdy nebyl v důsledku nízkých tržních obratů z pohledu bank bonitním klientem...“. Konečně i přímo v žalobě žalobce opět tuto skutečnost potvrzuje.
Námitku žalobce, že se ředitel NBÚ vypořádal s v rozkladu namítanými rozpory mezi skutečnostmi zjištěnými a údaji od zpravodajských služeb, které byly v rozporu se skutečností, tak, že vychází z formálních zásady důvěry v pravdivost údajů zpravodajských služeb, a že své závěry činí na základě nesprávných informací těchto služeb, soud neshledal důvodnou. Předně v daném případě zpráva podaná zpravodajskou službou(z 31.7.2009, č.j. 1959-55/2009-5847-XXIII-BPF, evidovaná Úřadem pod č.j. 17836/2009-NBÚ/P, doručená 4.8.2009) nepodléhala utajení, žalobci tak nebylo upřeno právo se s ní v plném rozsahu seznámit, a nebyl tak zkrácen v právu na spravedlivý proces. V rozhodnutí orgánu I. stupně na str. 3, a taktéž v rozhodnutí ředitele Úřadu (str. 3, druhý odstavec) byly informace z této zprávy reprodukovány /viz str. 12 tohoto rozsudku/. Údaje o financování nabytí vlastnictví k pozemku a zahájení stavby rodinného domu žalobce, o hypotečním úvěru, o tom, že stavba nebyla dokončena z důvodu vyčerpání finančních prostředků, resp. že mezi žalobcem a zhotovitelem Ing. P.V. existují vzájemně sporné finanční závazky se v zásadě shodují s tvrzení samotného žalobce v průběhu řízení, s údaji v katastru i údaji bankovních ústavů. Žalobce tak v rozkladu brojil proti reprodukční části této zprávy v rozhodnutí I. stupně, kde oproti rozhodnutí ředitele Úřadu, bylo rovněž ze zprávy konstatováno, že většina věřitelů žalobce z řad rodinných příslušníků a známých předpokládá, že zapůjčené finanční prostředky slouží k dostavbě rodinného domu žalobce, nikoli k poskytování půjčky třetí osobě. Rozhodnutí ředitele Úřadu v konstatační části odůvodnění již tuto informaci nepřejímá, a ani ve svých závěrech, jak již bylo shora uvedeno, vyhodnocení bezpečnostního rizika nestaví na nevěrohodnosti žalobce z důvodu, že by žalobce při uzavírání Smluv o půjčce uváděl své věřitele v omyl stran důvodu použití finančních prostředků, které si od nich půjčuje. Informace, kterou žalobce rozporuje se tak nestala rozhodnou pro závěr o bezpečnostním riziku, tento závěr (viz str. 10 poslední odstavec napadeného rozhodnutí) stojí na nesporně zjištěné výši předlužení žalobce, aktuální neschopnosti dostát závazkům a způsobu jakým si opakovaně značné finanční částky půjčoval a dále je poskytoval Ing. P.V. Ředitel Úřadu proto k námitce v rozkladu na str. 12 rozhodnutí /kdy žalobce sporoval i údaj o pravděpodobné výši jeho zadlužení vůči Ing. P.V. ve výši 2 mil.Kč/ toliko uvedl, že informace získané od zpravodajských služeb jako i od jiných orgánů státu jsou presumovány jako správné, poukázal na to, že i žalobce sám podle vlastních tvrzení má finanční závazek vůči Ing. P.V., jak je v rozhodnutí uvedeno a že k vzájemnému zápočtu, resp. vyrovnání nedošlo. Ohledně Smluv o půjčce v navazujícím odstavci mj. uvedl, že z hlediska platnosti půjčky není právně významné další použití finančních prostředků a že další záměr jejich použití nebyl ani v předložených Smlouvách o půjčce dohodnut. Námitku žalobce, že se nemohl bránit nesprávné informaci zpravodajských služeb ohledně tvrzeného důvodu dalšího použití půjček ze strany některých věřitelů, a tím byl v právech zkrácen, resp. že ředitel Úřadu odmítl debatu o pravdivosti informací zpravodajských služeb a nevypořádal se s rozpory, soud neshledal opodstatněnou. Tato nemohla být důvodem ke zrušení napadeného rozhodnutí, neboť oporou jeho závěru jsou jiná zjištění předně uvedená a nesporná.
K další námitce žalobce, „že dosud nebyl pravomocně skončen soudní spor žalobce s Ing. P.V. a je nutné brát zřetel na to, že i u půjček žalobce ze strany jeho příbuzných a známých dosud nebylo žádné právo ve vztahu k žalobci přiznáno, a není tak zcela jisté, zda by v případném soudním sporu tyto pohledávky byly soudem přiznány“, soud odkazuje na argumentaci ve vyjádření žalovaného k žalobě. Z celého průběhu řízení a vlastních podání žalobce, konečně i dokladů na něž se odvolává i v žalobě a replice, plyne, že žalobce své závazky vůči věřitelům z řad příbuzných a známých nikdy co do jejich výše nepopíral, nemohl a ani nevyvstal tak spor, který mohl závěry napadeného rozhodnutí ovlivnit.
Námitka žalobce ohledně částky představující vklad do základního kapitálu společnosti Aktiva s.r.o., jejíž jednou ze tří společnic je manželka žalobce. byla uplatněna v rozkladu stejně jako v žalobě. Soud neshledal, že by se ředitel Úřadu s touto námitkou nevypořádal. Na str. 12 v posledním odstavci a násl. str. 13 ředitel Úřadu konkrétně a jednoznačně vyvrátil tuto námitku žalobce a soud na tento závěr plně odkazuje. Tvrzení žalobce, že částka 210 000,-Kč, představující úhradu základního kapitálu- vkladu tří společnic, bude po zápisu do obchodního rejstříku převedena zpět ve prospěch účtu, je v rozporu s pravidly stanovenými právní úpravou, jak je v rozhodnutí zdůvodněno, a že v rozsahu 2/3 z této částky šlo o úhradu za zbývající dvě společnice je nesporné, stejně tak, že není zřejmé jak byl tento závazek ošetřen. Ohlášení změn s datem 15. 11. 2009 o pohybu na účtu žalobce a jeho manželky se týkalo právě úhrady uvedené částky, jako základního kapitálu; byla - li až 2.4.2010 příslušná odpovídající částka vrácena, šlo o stav až po vydání rozhodnutí.
Poukazuje-li žalobce na to, že situaci se snažil aktivně řešit, že předložil záměr splacení dluhů v rámci pohovoru dne 16. 10. 2009 i ve svém písemném hlášení změn 6. 11. 2009 a v souladu s tímto dne 9. 11. 2009 byla zaslána na účet paní J.G. částka 100.000,- Kč jako první splátka z půjček, které pro ni žalobce zprostředkoval u Ing. P.V., a že dne 4. 7. 2010 žalobce splatil paní L.K.-Ž. půjčku i s úroky ze dne 4. 7. 2009, a to v celkové výši 590.000,- Kč, (a následně k replice připojil další listiny o vzájemném vypořádání závazků po vydání napadeného rozhodnutí), soud k tomu uzavírá, že ředitel Úřadu musel vycházet ze skutkového stavu ke dni svého rozhodnutí, jak bylo shora již předesláno, tak také ve vztahu k částečné úhradě učinil. Skutečnost, že se žalobce snaží následně (po vydání napadeného rozhodnutí) dostát svým závazkům vůči věřitelům (popř. je mu dluh i smluvní pokuta, nebo jen úhrada pokuty prominuty) na vyhodnocení aktuálního bezpečnostního rizika v rozhodnutí žalovaného nemůže mít vliv.
Soud neshledal důvodnou ani námitku žalobce, že došlo k porušení ust. § 89 zákona, ani námitku, že postupem v daném řízení bylo přeneseno důkazní břemeno na žalobce v rozporu se zákonem. Soud na základě předně uvedeného dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno splnění podmínek pro odnětí vydaného osvědčení. Jak vyplývá z ust. § 12 odst. 2 podmínky uvedené v odstavci 1mj. bezpečnostní spolehlivost musí fyzická osoba splňovat po celou dobu platnosti osvědčení fyzické osoby.
Podle ust. § 89 zákona ve znění platném v době vydání rozhodnutí Úřad v bezpečnostním řízení postupuje tak, aby byl úplně a přesně zjištěn stav věci v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí. Při řízení musí být šetřena osobní čest a důstojnost všech osob řízením dotčených. Soud neshledal, že by k porušení uvedených ustanovení došlo, nesouhlas žalobce s tím, že jeho jednání bylo hodnoceno jako lehkovážné, neodpovědné a pod. nepředstavuje porušení ust. § 89 odst. 2 zákona. V daném případě také nedošlo k „přenosu důkazního břemene na žalobce“. Žalobce, jako osoba, které bylo vydáno osvědčení, je vázán povinností dle § 66 odst. 1 písm.d) zákona hlásit změny údajů uvedených v žádosti o vydání osvědčení. Úřadu přísluší pak průběžně takto podávané hlášení změn ověřit a vyhodnotit stran toho, zda osoba nadále splňuje mj. podmínku bezpečnostní spolehlivosti. V daném případě bylo zahájeno řízení o zrušení platnosti osvědčení na základě žalobcem ohlášených změn údajů uvedených v žádosti, změny se týkaly zejména jeho majetkových poměrů a výše finančních závazků, které na sebe přijal po vydání osvědčení. K nim žalobce doložil příslušné listiny a uvedl důvody, které jej k tomu vedly. Úřad pak tyto údaje poskytnuté žalobcem v povinných hlášeních v nezbytném rozsahu pro rozhodnutí ověřil a následně vyhodnotil, svou úvahu, že žalobce přestal splňovat podmínku bezpečnostní spolehlivosti, neboť takto zdokumentované skutečnosti představují bezpečností riziko, řádně zdůvodnil. Ze zákona sice nevyplývá výslovně osobě, disponující osvědčením, „povinnost prokazovat, že důvody, pro které osvědčení bylo vydáno, stále trvají“, je tomu však tak proto, že osvědčení představuje přiznání mimořádného oprávnění osobě na základě správního uvážení, které spočívá v posouzení bezpečnostní spolehlivosti navrhované či prověřované osoby z hledisek daných zákonem. Navrhovaná či prověřovaná osoba proto nemá žádné „důkazní břemeno“, ale, aby mohla být mimořádným oprávněním nadána či jím dále disponovat, je v jejím zájmu všechny údaje, které o sobě uvede např. v bezpečnostním dotazníku či po vydání osvědčení hlásí jejich změnu, byly pravdivé a úplné. Zjištění stavu věci na základě nich a vyhodnocení v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí z hlediska bezpečnostní spolehlivosti přísluší Úřadu. V daném případě podle soudu k žádnému vybočení z těchto pravidel postupem Úřadu či ředitele Úřadu nedošlo.
Ze všech uvedených důvodů Městský soud v Praze podle ust. § 78 odst. 7 .s.ř.s. žalobu zamítl jako nedůvodnou.
O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s.. žalobce nebyl ve věci úspěšný, proto mu náhrada nákladů řízení nepřísluší, žalovanému pak náklady nad rámec běžných činností nevznikly.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz
V Praze dne 21. srpna 2013
Mgr. Jana Brothánková, v.r.
předsedkyně senátu