78 Ad 13/2012 – 28
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., v právní věci žalobce MUDr. J. K., zastoupeného JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem Jugoslávská 12, Praha 2, proti žalované České lékařské komoře se sídlem Dolní náměstí 38, Olomouc, o přezkoumání rozhodnutí žalované č. j. 10/38-001/0518, ve věci disciplinárního provinění,
t a k t o :
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí Čestné rady žalované č. j. 10/38-001/0518 ze dne 13. ledna 2012. Uvedeným rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z disciplinárního provinění, které spáchal tím, že jako primář Gynekologicko-porodnického oddělení Nemocnice Most dne 14. 3. 2010 postupoval nesprávně, a to tak, že při vyšetření rodičky v 22:10 hod. na patologický CTG záznam plodu volil observační postup místo ukončení porodu císařským řezem, v 23:05 hod. po telefonické informaci MUDr. J. o patologické křivce na CTG záznamu se nedostavil na porodní sál, osobně se nepřesvědčil o charakteru CTG záznamu, a vydal telefonický pokyn k dalšímu vyčkávání, poté přišel na porodní sál v 23:45 hod. a pro patologický CTG nález indikoval císařský řez, který byl zahájen až v 0:30 hod., tedy po 45 minutách od indikace k ukončení porodu, kdy v důsledku tohoto nesprávného postupu došlo k nitroděložnímu úmrtí plodu pacientky R.J. a tento mrtvý plod byl vybaven po 4 minutách od začátku provádění císařského řezu. Za toto provinění bylo žalobci uloženo disciplinární opatření v podobě podmíněného vyloučení ze žalované se zkušební dobou v trvání dvou let.
Žalobce v podané žalobě předně namítl, že byl zkrácen na svém právu řádně se v řízení bránit, neboť žalovaná rozhodla o disciplinárním opatření v jeho nepřítomnosti, přestože požádal o odročení jednání, aby se jeho právní zástupce mohl seznámit s podkladovými materiály. Dále namítl, že mu žalovaná přičetla k tíži nezájem o věc a nedostatek lítosti nad následky jeho profesního pochybení, avšak on chtěl tyto věci vysvětlit u ústního jednání, k čemuž mu v důsledku provedeného jednání v jeho nepřítomnosti nebyla dána příležitost. Konečně žalobce v žalobě uvedl několik nových skutečností – kdy se jedná o objektivní překážky, které měly vliv na jeho postup ve věci: konkrétně uvedl, že se nedostavil na porodní sál k vyhodnocení patologické křivky na CTG záznamu ve 23:05, neboť byl na operačním sále, kde dokončoval operaci jiné pacientky, a dále popřel, že by telefonicky ordinoval podávání kyslíku; dále žalobce uvedl, že prodleva mezi indikací císařského řezu ve 23:45 hod. a jeho provedením v 0:30 hod. byla způsobena pozdním příchodem anesteziologů, kteří měli v péči jinou pacientku, a nedostatek sanitářů.
Žalovaná ve vyjádření k žalobě odkázala na své rozhodnutí. K nově uvedeným skutečnostem uvedla, že i kdyby byla pravda, že žalobce byl u operace u jiné pacientky, pak při znalosti CTG záznamu měl přenechat tuto pacientku chirurgům, a sám ihned indikovat a provést císařský řez.
Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Přezkumná pravomoc správního soudu vyplývá z ustanovení § 18 odst. 5 zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 129 odst. 1 s. ř. s., kdy správní soudy vedou řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu tam, kde dřívější zákon svěřoval soudu rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu.
K první námitce žalobce týkající se zkrácení žalobce na právu řádně se hájit u ústního jednání je třeba uvést, jak soud zjistil ze správního spisu, že žalobci bylo předvolání k ústnímu jednání doručeno 14. 12. 2012 s tím, že jednání bylo nařízeno na 13. 1. 2012 v 16:00 hod. Právní zástupce žalobce až v den nařízeného jednání požádal o odročení jednání, neboť téhož dne dostal od žalobce plnou moc k zastupování v disciplinárním řízení a potřeboval se seznámit s disciplinárním spisem. Žalovaná žádosti o odročení jednání nevyhověla, neboť uvedla, že žalobce měl bezmála měsíc na to, aby si našel právního zástupce, který by se seznámil s podkladovými materiály řízení, a i kdyby se mu nedařilo právního zástupce si vyhledat, mohl o tom zpravit žalovanou předem. Udělení plné moci a žádost podaná v den jednání se žalované jevila jako účelová snaha vyhnout se řádnému projednání věci, což bylo ještě umocněno naprostou pasivitou žalobce v předchozích fázích procesu. S uvedeným posouzením žalované se soud zcela ztotožňuje. Jednání žalobce, který v den nařízeného jednání zplnomocnil právního zástupce a z tohoto důvodu požádal o odročení, nese známky nikoli využití ústavním pořádkem garantovaného práva na právní pomoc, ale jeho zneužití. Za situace, kdy právní zástupce požádal o odročení jednání jen proto, že žalobce jej zplnomocnil až v den nařízeného jednání, aniž uvedl jakékoli mimořádné důvody, které by žalobci bránily zplnomocnit právního zástupce dříve, není možno takovou žádost o odročení považovat za řádnou. Podle § 8 odst. 2 disciplinárního řádu žalované, jehož se dle § 13 odst. 4 citovaného řádu užije i na řízení před Čestnou radou žalované, předvolání s návrhem na zahájení disciplinárního řízení a oznámení o složení čestné rady musí být doručeno lékaři, proti kterému návrh směřuje, nejpozději 15 kalendářních dnů předem. Nedostaví-li se lékař, který byl včas a řádně pozván k jednání, bez řádné omluvy, lze konat disciplinární řízení v jeho nepřítomnosti. Uvedené podmínky byly v daném případě splněny, neboť žalobce byl obeslán s téměř měsíčním předstihem a žádost jeho právního zástupce o odročení jednání nelze pokládat za řádnou omluvu. Správní orgán není povinen akceptovat jakékoliv žádosti o odročení, neboť pak by v konkrétních případech mohlo ze strany některých účastníků řízení docházet k záměrným procesním obstrukcím (srov. např. mutatis mutandis nález Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. I. ÚS 729/01).
Pokud žalobce dále namítal, že nemohl projevit lítost, ani vysvětlit svou pasivitu v řízení proto, že bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, pak soud s poukazem na shora uvedenou argumentaci uzavírá, že žalobce se těchto práv sám svým procesním postupem zbavil. Nevykonání těchto práv nelze proto vytýkat žalované. Žalobce mohl učinit aktivní krok vůči žalované i kdykoli přede dnem nařízeného jednání, k němuž byl předvolán s dostatečným předstihem.
K novým skutkovým tvrzením o okolnostech, jež nelze přičítat žalobci a které měly vliv na průběh nezdařeného porodu, je třeba poukázat na to, že tyto skutečnosti žalobce v řízení před orgány žalované nenamítal, přestože byl vyzván k vyjádření se jak ke stížnosti, tak i k návrhu na zahájení disciplinárního řízení. Tyto okolnosti nebyly seznatelné ani ze správního spisu, proto žalovaná nepochybila, jestliže se jimi nezabývala. Žalobcem nově uváděné okolnosti nadto nejsou ani v rovině tvrzení způsobilé zvrátit závěr o disciplinární odpovědnosti žalovaného. Sám žalobce v žalobě potvrzuje, že byl na porodním sále přítomen ve 22:10 hod. – přitom již tehdy měl dle výroku napadeného rozhodnutí indikovat ukončení porodu císařským řezem, což neučinil; tvrzené okolnosti, které měly nastat až následně, jej proto nemohou vyvinit.
Žádný z žalobcem uplatněných žalobních bodů nebyl shledán důvodným, a proto krajský soud žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť procesně úspěšné žalované podle obsahu spisu nevznikly v tomto řízení žádné náklady přesahující její obvyklou úřední činnost.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.
V Ostravě dne 26. září 2013
JUDr. Monika Javorová
předsedkyně senátu