[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobce: J. M., bytem P., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 28.5.2013 proti rozhodnutí žalované ze dne 2.4.2013 čj. X o invalidní důchod

t a k t o :

I. Rozhodnutí žalované ze dne 2.4.2013 č.j. X a jemu předcházející rozhodnutí ze dne 10.1.2013 č.j. X  s e  z r u š u j í   pro vady řízení a věc se   v r a c í   žalované k dalšímu řízení.

    II.   Žádný z účastníků   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení. 

O d ů v o d n ě n í :

Včasnou k výzvě soudu doplněnou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání napadeného rozhodnutí žalované ze dne 2.4.2013, protože s ním nesouhlasí, neboť jeho zdravotní stav, který stručně popsal, se v posledním období nezlepšil, naopak se postupně zhoršuje, proto dle něho posudkový lékař učinil závěr, aniž by podrobněji zkoumal jeho celkový zdravotní stav a jeho dopad na omezení pracovních schopností; požadoval, aby byl jeho zdravotní stav znovu přezkoumán včetně připojených lékařských zpráv a závěrem navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované. (K žalobě byla připojena mimo jiné i kopie napadeného rozhodnutí.)

Napadeným rozhodnutím dne 2.4.2013 č.j. X žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí ČSSZ ze dne 10.1.2013 č.j. X, kterým mu byl snížen stupeň invalidního důchodu podle článku II bodu 13 zákona č. 306/2008 Sb. tak, že ode dne 18.2.2013 namísto invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně mu náleží invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši dosud pobíraného invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně, neboť dle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) Plzeň-město ze dne 22.11.2012 byl žalobce invalidní pro invaliditu prvního stupně, když z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 45%. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 2.4.2013 žalovaná zdůraznila, že novým posudkem o invaliditě ze dne 13.3.2013 byl žalobce také uznán invalidní jen pro invaliditu prvního stupně, neboť rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je postižení uvedené v kapitole VI, položce 6b) přílohy vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb. (dále jen příloha vyhlášky), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 25-35%, a žalobci byla přiznána horní hranice vymezeného rozpětí, tj. 35%, která byla v souladu s § 3 odst. 1 citované vyhlášky navýšena o 10% s přihlédnutím k dalšímu zdravotnímu postižení, takže celková hodnota činí 45%. 

Z obsahu vyžádaného posudkového spisu OSSZ Plzeň-město vedeného ohledně žalobce a v něm založeného záznamu o jednání a posudku o invaliditě této OSSZ ze dne 22.11.2012 a ze založeného záznamu o jednání a posudku o invaliditě vypracovaného v řízení o námitkách dne 13.3.2013 ČSSZ pracoviště Plzeň soud zjistil, že žalobce nadále nebyl uznán invalidní pro invaliditu druhého stupně, ale byl uznán invalidní pro invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost celkem o 45%, když rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VI, položce 6b) přílohy vyhlášky, pro které mu byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 35%, která ve smyslu § 3 odst. 1 citované vyhlášky byla zvýšena o 10% na celkových 45% (datum změny invalidity: 22.11.2012 – den jednání OSSZ).

Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 8.8.2013 navrhla vyhotovení nového posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen komise či PK MPSV) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. a dále ponechala rozhodnutí na úvaze soudu podle závěru posudkové komise. Z dávkového spisu vedeného žalovanou ohledně žalobce soud zjistil, že napadené rozhodnutí ze dne 2.4.2013 bylo žalobci doručeno dne 9.4.2013.

V této projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců PK MPSV, jak vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění. Z těchto důvodů požádal soud PK MPSV – pracoviště v Plzni o vypracování posudku, který byl vypracován po jednání konaném dne 11.9.2013 za účasti žalobce a odborného lékaře z oboru neurologie.  Z obsahu tohoto posudku (ve znění usnesení o opravě vady posudku ze dne 17.10.2013) soud mimo jiné zjistil, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní, šlo o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona, neboť šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 50%, nedosahoval však více než 69%.

Příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je středně těžká až těžká spasticko ataktická paraparesa dolních končetin s intermitentní inkontinencí. Žalobce byl poměrně dlouhou dobu veden na neurologii pro diagnosu demyelinizační onemocnění, provedená lumbální punkce a ostatní vyšetření tuto diagnosu nepotvrdilo; při jednání v komisi sdělil, že punkce mu byla navržena znovu, ale zatím ji odmítá, neboť průběh předchozí punkce proběhl s komplikacemi, má z výkonu obavy. Diferenciálně diagnosticky připadá v úvahu i prodělané zánětlivé onemocnění páteře v minulosti event. i s podílem narůstajících vertebrogenních obtíží. K jednání do komise se dostavil sám, používá 2 francouzské hole, chůze je obtížná, samostatně učiní jen několik kroků, sděluje, že je prakticky odkázán na dopravu automobilem, parkoval před budovou; dále uvedl stále se zhoršující obtíže, subjektivně popsané obtíže jsou dle neurologa v plné korelaci s diagnosou spastické paraparesy dolních končetin; trpí imperativním močením. Vzhledem k narůstajícím
obtížím sám ukončil činnost OSVČ. V nálezech OSSZ je uváděna diagnosa spastická
paraparesa bez vlastního stanovení tíže, zda se jedná o lehkou, středně těžkou či těžkou
paraparesu. V dokumentaci OSSZ doložen nález z neurologie ze dne 2.10.2012, kde rukou dopsáno-po telefonické konsultaci EDSS 3,5, tomuto hodnocení však neodpovídá vyšetření neurologem v komisi při jednání, který hodnotí paraparesu již jako středně těžkou až těžkou. Pro toto postižení není schopen práce těžké se zvedáním a přenášením těžkých břemen, práce spojené s dlouhou chůzí či stáním, práce v nepříznivých klimatických podmínkách, vzhledem k psychickým obtížím v léčbě ani práce v úkolu, ve stresu a v nočních směnách; je schopen práce lehké v sedě, s možností střídání poloh, v suchu a teple, v denních směnách ve vlastním tempu. PK MPSV hodnotila funkční dopad postižení na základě vlastního vyšetření neurologem v komisi dle kapitoly VI, položky 6 c) přílohy vyhlášky, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 50%, která byla dle § 3 příslušné vyhlášky navýšena o 10% vzhledem k dalšímu postižení žalobce /další postižení páteře a depresivní syndrom středně těžký v léčbě/, celková míra poklesu činí 60%. Žalobce je schopen vykonávat administrativní činnost v kratším pracovním úvazku event. na PC /např. internetový obchod s obuví či skladové hospodářství/; pokud nezvládá dobře práci na PC, pak by připadala v úvahu rekvalifikace v tomto oboru. (Stejnopis posudku byl doručen žalobci i žalované.)

S účinností od 1.1.2010 je stanoveno v § 39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zákon), následující:

(1) Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

           (2) Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla

a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,

b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,

c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

(3) Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

 Dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. v platném znění (soudní řád správní, dále jen s.ř.s.), soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen správní orgán). Dle § 31 odst. 2, 3 s.ř.s. ve věcech důchodového pojištění rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu.

Dle § 76 odst. 1 písm. a), b) s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí a proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění.

Dle § 78 odst. 1 věta první, odst. 3, 4 a 5 s.ř.s. je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení. Zrušuje-li soud rozhodnutí, podle okolností může zrušit i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které mu předcházelo a soud přihlíží ve vztahu k žalobním bodům na rozhodnutí uvedených správních orgánů jako na jeden celek. Zruší-li soud rozhodnutí, vysloví současně, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému, a právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán. Podle § 75 odst. 1 s.ř.s. je pro soud rozhodující skutkový a právní stav, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci k datu 2.4.2013, a je povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.). 

Žalobce se podanou žalobou domáhá ponechání vyššího stupně invalidity s ohledem na jeho zdravotní stav z důvodů v ní uvedených. Po doručení shora uvedeného posudku PK MPSV ze dne 11.9.2013 má soud za prokázané, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované byl žalobce nadále invalidní pro invaliditu druhého stupně, nikoli pouze prvního stupně, proto je žaloba podaná důvodně, a soud tedy napadené rozhodnutí žalované ze dne 2.4.2013 i jemu předcházející rozhodnutí ze dne 10.1.2013 bez jednání rozsudkem zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (výrok I. rozsudku) pro vady řízení (§ 78 odst. 1, 4 s.ř.s.) spočívající v nedostatečném posudkovém zhodnocení zdravotního stavu žalobce, neboť správní orgán si neopatřil ve správním řízení takové důkazy, které by prokázaly skutečný stav věci, jelikož dle posudku PK MPSV je žalobce nadále invalidní pro invaliditu druhého stupně, když od doby vzniku této invalidity (tj. 3.4.1997) nedošlo ke změně stupně invalidity, a míra poklesu pracovní schopnosti odpovídá 60%. Předmětný nedostatek byl způsoben zejména při vypracování podkladového rozhodnutí na příslušné OSSZ Plzeň-město a poté na ČSSZ (45% poklesu pracovní schopnosti).

Po právní moci tohoto rozsudku bude proto vycházet žalovaná ze zjištění, že žalobce je nadále invalidní pro invaliditu druhého stupně (§ 78 odst. 5 s.ř.s.), o čemž vydá rozhodnutí, které bude mimo jiné obsahovat i důvod vydání rozhodnutí – tj. nadálé trvání invalidity uvedeného stupně, čímž bude realizován i rozsudek Krajského soudu v Plzni sp.zn. 16Ad 61/2013 ze dne 21.10.2013, když rozhodnutí o snížení invalidity z druhého na první stupeň by žalovaná nevydala v případě zjištění, že žalobce je nadále invalidní pro invaliditu druhého stupně již na základě posouzení na OSSZ Plzeň-město či by vyhověla v řízení o námitkách jeho námitce uplatněné proti rozhodnutí ze dne 10.1.2013.

O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s.ř.s. věta první, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce však nepožadoval náklady tohoto řízení.   

Poučení :  Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení ve dvou písemných vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o této stížnosti rozhoduje. 

 Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

 V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Plzni dne 21. října 2013

                                                                                                          JUDr. Alena Hocká

                                                                        samosoudkyně