18Ad 25/2012-63

 

[OBRÁZEK]

 

         ČESKÁ REPUBLIKA  

ROZSUDEK

                                         JMÉNEM   REPUBLIKY

 

 

 Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobce  P.  F., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 6.2.2012, o zamítnutí námitek a potvrzení rozhodnutí žalované ze dne  24.10.2011,                       o invalidním důchodu,

t a k t o :

 

I.    Žaloba  s e   z a m í t á .

 

II.   Žádný z účastníků   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení.

 

     O d ů v o d n ě n í 

 

 Rozhodnutím ze dne 6.2.2012 č.j. X žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení zamítla námitky žalobce a potvrdila své rozhodnutí ze dne 24.10.2011, kterým  zamítla  žalobci  žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ust. § 38 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění,  neboť  podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Opava ze dne 5.10.2011 žalobce není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 10%. Při svém rozhodování žalovaná vycházela z posudku o invaliditě vypracovaného Českou správou sociálního zabezpečení dne 17.1.2012, podle kterého je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce zdravotní postižení uvedené v kapitole XIV, oddílu A,

 

položce 10 přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které lékař ČSSZ stanovil míru poklesu pracovní schopnosti  25%.

       Proti shora uvedenému rozhodnutí podal žalobce včasnou žalobu, ve které namítal, že v rozhodnutí je napsána občasná urgentní inkontinence, což je opravdu fatální lež. Jeho zdravotní stav je zcela jiný, moč mu uniká stále, v důsledku čehož je problémem najít práci. Žalobce je v tíživé životní situaci, kdy má inkontinenci  III. stupně a je odkázán na inkontinenční pomůcky.

      Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalované ze dne               6.2.2012 č.j. X, připojeným posudkovým spisem žalobce vedeným u OSSZ v Opavě,  posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (dále jen „PK MPSV ČR“) v Ostravě ze dne  13.7.2012, doplňujícím posudkem téže posudkové komise ze dne 18.1.2013, posudkem PK MPSV ČR v Hradec Králové ze dne 6.8.2013 a doplňujícím posudkem téže posudkové komise ze dne 8.10.2013, žalobcem předloženými lékařskými zprávami a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

       Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného posudkového spisu žalobce vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobce požádal                 o invalidní důchod dne 10.8.2011. Na základě této žádosti posoudil zdravotní stav žalobce lékař pověřený vypracováním posudku pro OSSZ v Opavě dne 5.10.2011          se závěrem, že u žalobce nejde o invaliditu žádného stupně, neboť pokles pracovní schopnosti činí u něj 10% podle  kapitoly XIV, oddíl A, položky 8a  přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Rozhodnutím ze dne 24.10.2011 žalovaná žádost žalobce                  o invalidní důchod zamítla. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce námitky,              o kterých žalovaná rozhodla shora uvedeným napadeným rozhodnutím, přičemž vycházela z posudku ČSSZ ze dne 17.1.2012, podle kterého činil pokles pracovní schopnosti  podle kapitoly XIV,  oddíl A, položky 10a  přílohy k  vyhl. č. 359/2009 Sb. 25%. Napadeným rozhodnutím, jak shora uvedeno, pak žalovaná námitky žalobce zamítla a potvrdila rozhodnutí ze dne 24.10.2011.

       Jelikož rozhodnutí soudu v daném případě, kdy se jedná o dávku důchodového pojištění podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem občana a jeho dochovanou pracovní  schopností je   závislé  především na odborném   lékařském posouzení, vyžádal krajský soud odborný lékařský posudek PK MPSV ČR, pracoviště Ostrava která je k podání tohoto posudku povolána přímo ze zákona podle ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., v platném znění. Z posudku této komise krajský soud zjistil, že vycházela při jeho vypracování ze zdravotní dokumentace praktické  lékařky MUDr. A. G., zdravotní dokumentace z urologické ambulance Slezské nemocnice v Opavě, propouštěcí zprávy z urologického oddělení FN v Ostravě ze dne 19.7.2012 a zdravotní dokumentace založené v posudkovém spise OSSZ Opava. Jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotní stavu žalobce uvedla posudková komise  zdravotní postižení uvedené v kapitole XIV,  oddílu A, položce 10a (neurogenní močový měchýř)  přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., podle které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti 25%. Posudková komise uvedla, že při posouzení byl hodnocen klinický nález, vyšetření moče, sonografie ledvin a

 

močového měchýře, včetně komplexního urodynamického vyšetření. Mikční karty byly opakovaně pro nespolupráci ze strany žalobce nehodnotitelné. Proto nelze potvrdit diagnózu inkontinence III. na základě subjektivně udávaných údajů žalobcem bez náležité objektivizace.

      Žalobce se v průběhu řízení podrobil hospitalizaci a propouštěcí zpráva ze dne 6.12.2012 byla postoupena PK MPSV ČR Ostrava za účelem jejího zhodnocení. Z doplňujícího posudku ze dne 18.1.2013 krajský soud zjistil, že dokončení funkčního vyšetření a vyšetření flexibilním urettrocystoskopem potvrdilo diagnózu uvedenou v posudku ze dne 26.9.2012, kdy tato diagnóza vycházela z vyšetření realizovaného hospitalizací 18.7.2012. Tehdy bylo vysloveno podezření OAB a dokončené vyšetření ve dnech 5.-6.12.2012 tuto diagnózu potvrdilo. Posudková komise MPSV ČR v Ostravě setrvala na závěru, že k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí nebyl žalobce invalidní.

      Proti závěrům posudkové komise MPSV ČR, pracoviště Ostrava žalobce opětovně namítal, že při hospitalizaci od 16.-19.7.2012 vyplňoval mikční kartu za pomoci odborného personálu a ta jasně prokázala inkontinenci III. stupně. Stejně tak při hospitalizaci od 5.-6.12.2012 byla mikční karta vyplněna za poslední tři dny a rovněž prokázala inkontinenci III. stupně, jakož tomu bylo i při kontrole dne 30.1.2013.  Krajský soud pro objektivizaci těchto námitek vyžádal pro srovnání další posudek  PK MPSV ČR v Hradci Králové, který byl vypracován dne 6.8.2013. Z posudku této posudkové komise krajský soud zjistil, že komise vycházela ze stejné zdravotní dokumentace žalobce jako PK MPSV ČR v Ostravě a z dalších lékařských zpráv předložených žalobcem, přičemž se jednalo se o kontrolní urologické vyšetření MUDr. F. ze dne 30.1.2013, 22.5. a 25.2.2013, z nálezů urologických vyšetřeného MUDr. J. Nemocnice Opava ze dne 13.5.2013, MUDr. O. FN Ostrava ze dne 28.1.2013 a 3.8.2013. Posudek obsahuje podrobné hodnocení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce v důsledku urologických potíží a závěr, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je hyperaktivní močový měchýř, enuresis nocturna od dětství. Toto zdravotní postižení hodnotila PK MPSV ČR Hradec Králové rovněž podle kapitoly XIV, oddílu E, položky 10, písm. a)  přílohy k  vyhl. č. 359/2009 Sb., podle které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti 25%.

     Dne 8.10.2013 podala na žádost krajského soudu PK MPSV ČR Hradec Králové doplňující posudek, jehož úkolem bylo zhodnocení nově doloženého urologického nálezu žalobce ze dne 10.9.2013, k němuž uvedla, že jsou v něm uvedeny nové skutečnosti, které však neovlivňují závěr posudkového hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované, tj. 6.2.2012. PK MPSV ČR Hradec Králové opětovně setrvala na tom, že k tomuto datu žalobce invalidní nebyl.

      Krajský soud v souladu s ust. § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumávání napadeného rozhodnutí žalované vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného správního orgánu. Přitom dospěl k závěru, že žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí  6.2.2012 nebyl žalobce invalidní. Podle ust. § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů je totiž

pojištěnec  invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o  35%. Podle odst. 2 téhož ustanovení, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35%,  avšak nejvíce o 49%,  jedná se o invaliditu I. stupně, jestliže poklesla nejméně o 50%, avšak nejvíce o 69%, jedná se o invaliditu II. stupně a jestliže poklesla nejméně              o 70%, jedná se o invaliditu III. stupně.  Pokles pracovní schopnosti  u žalobce činil 25% a tento závěr jednoznačně vyplývá z citovaných posudků PK MPSV ČR s pracoviště v Ostravě a v Hradci Králové, o jejichž úplnosti, správnosti a přesvědčivosti nemá krajský soud důvodu pochybovat. Posudkové komise posuzovaly zdravotní stav žalobce ve složení z posudkového lékaře a dalšího odborného lékaře – internisty a nefrologa,  tedy lékařů z oboru, který je dominantní v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobce. Obě posudkové komise se shodly s hodnocením míry poklesu pracovní schopnosti žalobce v rozsahu 25%. Jestliže lékařský nález předložený žalobcem ze dne 10.9.2013 obsahuje nové skutečnosti, které by mohly vést k jinému posudkovému závěru, pak k tomuto důkazu krajský soud přihlédnout nemohl, neboť se jedná o nález, který byl vydán po datu vydání napadeného rozhodnutí žalované ČSSZ, na což poukazuje i doplňující posudek PK MPSV ČR v Hradci Králové. Jak bylo totiž naznačeno výše podle ust.         § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumávání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. K nově zjištěným skutečnostem by tak bylo možno přihlédnout v rámci dalšího správního řízení na základě podané žádosti o přiznání invalidního důchodu.

      Jelikož u žalobce k datu 6.2.2012 nešlo o invaliditu v žádném stupni, žalovaná nepochybila, když napadeným rozhodnutím námitky žalobce zamítla a zároveň potvrdila rozhodnutí  ze dne 24.10.2011, jímž žalobci žádost o invalidní důchod zamítla.

       Na základě výše uvedeného krajský soud v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl, neboť není důvodná.

       Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce v řízení úspěšný nebyl a žalovaná na jejich náhradu nárok ze zákona nemá (ust. § 60 odst. 2 s.ř.s. a ust. § 118d zák.č. 582/1991 Sb. v platném znění).

 

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu   soudu  v  Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení   jeho písemného vyhotovení, a to písemně,  ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

 

    V Ostravě  dne 14. listopadu 2013 

                                                             JUDr. Petr Indráček 

                                                                   samosoudce