[OBRÁZEK]Číslo jednací: 9A 110/2010 - 44-47
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy
Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce: A.
K. N. H., zast. Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 8, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Praha 7, Nad Štolou
3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.4.2010, č.j. OAM-207-3/SŘ-2010
t a k t o :
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Rozhodnutím Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 19.2.2010
č.j. CPR-2653-1/ČJ-2010-9CPR-C261 (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“)
bylo ve zkráceném přezkumném řízení podle ust. § 98 zákona č. 500/2004 Sb., správního
řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zrušeno podle ust. § 97 odst. 3
správního řádu rozhodnutí Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Brno, Inspektorátu
cizinecké policie Vyškov, skupiny povolování pobytu Blansko č.j. CPBR-02129/CI-2009-
064067, jímž bylo žalobci podle ust. § 87b odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území Česká republiky, a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o pobytu cizinců“) uděleno povolení k přechodnému pobytu na území České
republiky, a věc byla vrácena k novému projednání Oblastnímu ředitelství služby cizinecké
policie Brno, Inspektorátu cizinecké policie Brno.
Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“)
žalovaný zamítl odvolání podané žalobcem proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně a toto
rozhodnutí potvrdil.
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného
rozhodnutí, jakož i zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně. V žalobě namítl, že
prvotním impulsem pro zahájení úkonů v přezkumném řízení nepochybně byla změna místa
pobytu žalobce, tedy skutková okolnost odůvodňující eventuelní užití ust. § 100 odst. 1
písm. a) a b) ve vazbě na ust. § 100 odst. 3 správního řádu, a tím obnovu řízení z moci úřední.
Postup podle ust. § 98 správního řádu žalovaný zvolil nesprávně. Tento postup slouží
k odstranění nesprávné aplikace zákona a nikoli jako nástroj použitelný k doplnění
dokazování.
Žalobce dále namítl, že podkladem pro rozhodnutí bylo vysvětlení ze dne 1.2.2010
podané paní A. S. podle § 137 odst. 3 správního řádu, ačkoliv jím podle § 137 odst. 4
správního řádu po formální stránce být nemohlo a žalobce o tomto úkonu ani nebyl v souladu
s ust. § 49 odst. 1 správního řádu vyrozuměn. Žalobce považuje za rozporuplné, aby
v procesní situaci předpokládané ustanovením § 98 správního řádu bylo bez vědomí účastníka
řízení prováděno jakési pseudodokazování, když zákon v takovémto případě dokazování
vylučuje, neboť prvním úkonem v řízení může být jen rozhodnutí.
Faktický procesní postup v žalobcově věci spočíval v tom, že jiný místně příslušný
správní orgán dospěl k odlišnému skutkovému hodnocení věci než orgán, který rozhodl
o žádosti, a vedl zákonu neznámé „předběžné řízení“, kdy prováděl důkazy zcela mimo režim
zákona, bez zákonem předpokládané pravomoci (důkaz před zahájením řízení lze zajistit jen
způsobem upraveným v § 138 odst. 1 správního řádu). Také snaha o následnou procesní
nápravu spočívající v předání věci nadřízenému správnímu orgánu, aby ve zkráceném
přezkumném řízení, které neslouží k hodnocení skutkových okolností, nýbrž k odstranění
vadné aplikace zákona, provedl jakousi zastřenou obnovu řízení zcela mimo režim ust. § 100
správního řádu, je v hrubém rozporu se zákonem.
Nepoužitelnost ustanovení § 98 správního řádu v dané věci spočívá též v existenci
speciální právní úpravy postupu při zrušení povolení k přechodnému pobytu žalobce,
obsažené v § 87f odst. 1 za užití ust. § 87e zákona o pobytu cizinců. Toto ustanovení navíc
považuje „řízení o zrušení povolení k pobytu“ za řízení v prvním stupni a nikoliv za řízení
přezkumné, nebo za řízení o jiném opravném prostředku. Daný způsob zrušení povolení
k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské Unie, resp. České republiky je
orgány cizinecké policie v praxi využíván a žalobce pokládá za nepochopitelné, proč byla
v jeho případě ignorována tato zvláštní zákonná úprava a proč bylo postupováno dle obecné
úpravy, která navíc ani nebyla z hlediska obecného právního předpisu pro danou věc vhodná.
Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve vyjádření k žalobě
uvedl, že je přesvědčen, že postupoval plně v souladu se zákonem. V dané věci byly splněny
podmínky přezkumného řízení dle § 94 odst. 1 správního řádu, jelikož vyšly najevo důvodné
pochybnosti o tom, že rozhodnutí je v souladu s právními předpisy. Žalovaný ve svém
rozhodnutí přesně specifikoval nesoulad s právními předpisy zjištěný v postupu správního
orgánu rozhodujícího o povolení k přechodnému pobytu. Vycházel přitom z důkazních
prostředků shromážděných ve správním spisu. S odkazem na odůvodnění napadeného
rozhodnutí žalovaný uvedl, že dle jeho názoru neobstojí námitka o rozporuplnosti použití
vysvětlení paní A.S. Protože správní orgán shledal nesoulad dříve vydaného rozhodnutí se
zákonnými předpisy, postupoval v rámci svého zákonného oprávnění, přiznaného mu
ustanovením § 94 odst. 1 správního řádu. Žalovaný proto odmítl námitku, že by se jednalo o
zastřenou obnovu řízení. Uplatnil „dozorčí prostředek“ ve veřejné správně, jímž je toto
ustanovení spíše než mimořádným opravným prostředkem ve správním řízení.
Městský soud na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož
i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů,
přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního
orgánu (§ 75 s.ř.s.).
Ze správního spisu předloženého soudu žalovaným vyplynuly tyto pro posouzení věci
rozhodné skutečnosti:
Žalobce dne 30.10.2009 podal podle ust. § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců žádost
o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky jako rodinný příslušník občana
Evropské unie ve smyslu ust. § 15 odst. 4 písm. b) zákona o pobytu cizinců. K prokázání
svého statutu přiložil listinu označenou jako „Doklad rodinného příslušníka občana Evropské
unie“, který byl prohlášením jeho přítelkyně paní A. S. o vzájemných vztazích a vedení
společné domácnosti. Dne 23.11.2009 byl vystaven doklad o zajištění ubytování žalobce na
adrese. Dne 3.12.2009 žalobce do protokolu o vyjádření účastníka řízení uvedl, že s přítelkyní
se seznámil asi 3 dny po svém příjezdu do České republiky a společnou domácnost nyní
vedou v B. v domě, jehož adresu si nepamatuje. Na chod domácnosti přispívá z peněz, které si
přivezl z domova. jeho přítelkyně studuje v Brně na soukromé škole angličtinu a do budoucna
plánují sňatek. Chtějí zůstat v České republice, protože v Iráku je nestabilní politická situace a
zde žije též jeho bratr. Ve stejný den do protokolu o vyjádření účastníka řízení A. S. uvedla,
že se žalobcem se seznámila 21.10.2009 (tj. následující den po jeho příjezdu). Mluví spolu
trochu česky, ale hlavně anglicky. Neví o tom, že by někdy v minulosti byl žalobce v České
republice. Společnou domácnost začali vést asi týden po svém seznámení v B. v pronajatém
domě, jeho adresu si ale nepamatuje. Sama na vedení společné domácnosti moc nepřispívá,
protože studuje na vysoké škole obor revitalizace ekonomických subjektů a živí ji rodiče.
Větší část nákladů nese její přítel, který prozatím vypomáhá ve firmě svého bratra, kde chce
později trvale pracovat.
Dne 23.11.2009 provedlo ICP Vyškov pobytovou kontrolu na adrese B. V bytě, který
byl vybaven jen základním vybavením, byl zastižen pouze žalobce, který sdělil, že přítelkyně
se připravuje na zkoušky u kamaráda.
Rozhodnutím ze dne 21.12.2009 č.j. CPBR-2129/CI-2009-064067, které téhož dne
nabylo právní moci, udělil Inspektorát cizinecké policie Vyškov žalobci povolení
k přechodnému pobytu na území České republiky.
Žalobce se následně přestěhoval na adresu Podolí 385, Brno-venkov a z tohoto důvodu
byly materiály cizinecké policie vztahující se k jeho osobě předány Inspektorátu cizinecké
policie Brno, který pojal pochybnosti, zda bylo povolení k přechodnému pobytu na území
České republiky žalobci uděleno v souladu se zákonem. Dne 1.2.2010 sepsal Inspektorát
cizinecké policie Brno - venkov s paní A. S. záznam o podání vysvětlení podle ust. § 137
odst. 3 zákona o pobytu cizinců, při kterém jmenovaná mj. uvedla, že se žalobcem se rozešli
před Vánoci 2009. Od ledna žije A. S. spolu se svým přítelem J. K. v Brně. Neví, kde žalobce
v současné době bydlí.
Následně byl spisovým materiál s návrhem na přezkoumání rozhodnutí o udělení
povolení žalobci k přechodnému pobytu zaslán Ředitelství služby cizinecké policie, které
rozhodnutím ze dne 19.2.2010, č.j. CPR-2653-1/ČJ-2010-9CPR-V261 vydaným podle § 98
správního řádu ve zkráceném přezkumném řízení zrušilo žalobcovo povolení k přechodnému
pobytu a věc vrátilo místně příslušnému správnímu orgánu k novému projednání. Proti
rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce v zákonem stanovené lhůtě odvolání, ve
kterém namítl jednak nezákonnost rozhodnutí spočívající v tom, že správní orgán rozhodl
o vrácení věci jinému správnímu orgánu než tomu, který rozhodoval v prvním stupni. Dále
pak namítl, že ve věci nebylo možné provést zkrácené přezkumné řízení, když bylo provedeno
dokazování, což s ohledem na § 98 správního řádu není možné.
Žalobcovo odvolání bylo napadeným rozhodnutím zamítnuto. V odůvodnění
napadeného rozhodnutí žalovaný k prvé námitce uvedl, že věc byla po zrušení rozhodnutí
Inspektorátu cizinecké policie Vyškov vrácena k novému projednání Inspektorátu cizinecké
policie Brno, protože změnou adresy pobytu žalobce došlo v souladu s ust. § 161 odst. 2
zákona o pobytu cizinců ke změně příslušnosti správního úřadu, který je oprávněn jako
správní orgán rozhodovat o žádosti žalobce. Důvodné pochybnosti o tom, že mezi účastníky
existoval v době řízení trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému a že spolu sdíleli společnou
domácnost, vznikly dle žalovaného proto, že ještě dne 3.12.2009 při svém vyjádření před
správním orgánem účastníci nevěděli, kde sdílejí společnou domácnost a v podstatě ani jak se
podílejí na jejím chodu. Při pobytové kontrole nebyla paní A. S. zastižena a zařízení bytu
nesvědčilo o vedení společné domácnosti. Bezprostředně po převzetí průkazu o povolení
k přechodnému pobytu se žalobce odstěhoval z místa tvrzené společné domácnosti. Žalobce
tedy neunesl důkazní břemeno a neprokázal, že by byl rodinným příslušníkem občana
Evropské unie, a že by mu tak vzniklo oprávnění žádat o přechodný pobyt podle ust. § 87b
odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Protože Inspektorát cizinecké policie Vyškov nevydal
rozhodnutí o povolení k přechodnému pobytu na základě dostatečně zjištěného skutkového
stavu a nepostupoval v souladu se zákony, bylo jeho rozhodnutí vydáno v přímém rozporu
s ust. § 2 odst. 1 a § 3 správního řádu, přičemž toto pochybení bylo zřejmé ze spisového
materiálu shromážděného tímto správním orgánem. K druhé odvolací námitce žalovaný
uvedl, že záznam o podaném vysvětlení sepsaný dne 1.2.2010 ICP Brno byl úkonem
nadbytečným, neboť důvodné pochybnosti vznikly již při prostudování spisového materiálu
shromážděného Inspektorátem cizinecké policie Vyškov. Ačkoliv jeho pořízení bylo zmíněno
v odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně, nebyl označen jako podklad tohoto
rozhodnutí a neměl vliv na jeho výrok.
V posuzované věci vyšel soud z následně uvedené právní úpravy:
Podle § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců rodinný příslušník občana Evropské unie,
který sám není občanem Evropské unie a hodlá na území pobývat přechodně po dobu delší
než 3 měsíce společně s občanem Evropské unie, je povinen požádat policii o povolení
k přechodnému pobytu. Žádost je povinen podat ve lhůtě do 3 měsíců ode dne vstupu na
území.
Podle § 87b odst. 3 zákona o pobytu cizinců policie vydá rodinnému příslušníkovi
povolení k přechodnému pobytu formou průkazu o pobytu rodinného příslušníka občana
Evropské unie.
Podle § 87f odst. 1 zákona o pobytu cizinců policie ukončí rodinnému příslušníkovi
občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie a pobývá na území společně s
občanem Evropské unie, přechodný pobyt na území, pokud o to požádá nebo z důvodů
uvedených v § 87e.
Podle § 87e odst. 1 zákona o pobytu cizinců na zamítnutí žádosti o vydání povolení
k přechodnému pobytu se důvody podle § 87d odst. 1 vztahují obdobně. Policie žádost dále
zamítne, jestliže žadatel
a) ohrožuje veřejné zdraví tím, že trpí závažnou nemocí, pokud k takovému onemocnění došlo do 3 měsíců po vstupu na území,
b) je zařazen do informačního systému smluvních států, nebo
c) se dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu
na území, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným
souhlasem bylo určeno otcovství,
d) se bez vážného důvodu nedostaví k výslechu (§ 169 odst. 3), odmítne vypovídat
nebo ve výpovědi uvede nepravdivé skutečnosti.
Podle § 15a odst. 4 písm. b) zákona o pobytu cizinců ustanovení tohoto zákona,
týkající se rodinného příslušníka občana Evropské unie, se obdobně použijí i na cizince, který
hodnověrným způsobem doloží, že má s občanem Evropské unie trvalý vztah obdobný vztahu
rodinnému a žije s ním ve společné domácnosti.
Podle § 94 odst. 1 věty prvé správního řádu v přezkumném řízení správní orgány
z moci úřední přezkoumávají pravomocná rozhodnutí v případě, kdy lze důvodně pochybovat
o tom, že rozhodnutí je v souladu s právními předpisy.
Podle § 96 odst. 2 správního řádu soulad rozhodnutí s právními předpisy se posuzuje
podle právního stavu a skutkových okolností v době jeho vydání. K vadám řízení, o nichž
nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními
předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží. Příslušný správní orgán posoudí spisový
materiál a podle potřeby zajistí vyjádření účastníků a správních orgánů, které řízení
prováděly.
Podle § 97 odst. 3 správního řádu rozhodnutí, které bylo vydáno v rozporu s právními
předpisy, příslušný správní orgán zruší nebo změní, popřípadě zruší a věc vrátí odvolacímu
správnímu orgánu nebo správnímu orgánu prvního stupně; tyto správní orgány jsou vázány
právním názorem příslušného správního orgánu.
Podle § 98 správního řádu jestliže je porušení právního předpisu zjevné ze spisového
materiálu, jsou splněny ostatní podmínky pro přezkumné řízení a není zapotřebí vysvětlení
účastníků, může příslušný správní orgán provést zkrácené přezkumné řízení. Dokazování se
neprovádí. Prvním úkonem správního orgánu při zkráceném přezkumném řízení je vydání
rozhodnutí podle § 97 odst. 3.
Podle § 137 odst. 3 správního řádu o podání vysvětlení se pořizuje záznam, který
obsahuje údaje umožňující identifikaci osoby, která skutečnost sděluje, uvedené v § 18 odst.
2, vylíčení předmětných skutečností, datum, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo
a podpis oprávněné úřední osoby.
Podle § 137 odst. 4 správního řádu záznam o podání vysvětlení nelze použít jako důkazní prostředek.
Podle § 49 odst. 1 správního řádu ústní jednání správní orgán nařídí v případech, kdy
to stanoví zákon, a dále tehdy, jestliže je to ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků
nezbytné. Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, uvědomí správní orgán o ústním jednání účastníky
nejméně s pětidenním předstihem. Tuto povinnost nemá vůči účastníkovi, který se práva účasti na ústním jednání vzdal
Soud posoudil žalobní námitky takto:
Není pravdou, že důvodem pro zahájení přezkumného řízení v dané věci byla změna
místa pobytu žalobce. Tato okolnost byla toliko důvodem změny místní příslušnosti orgánu
cizinecké policie podle § 161 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Vlastním důvodem, který vedl
k vydání rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení, bylo zjištění Ředitelství služby
cizinecké policie o zjevném nesplnění zákonem stanovených podmínek pro vydání povolení
žalobci k přechodnému pobytu na území ČR, které tento správní orgán učinil na podkladě
spisového materiálu.
Z něj je totiž zřejmé, že Inspektorát cizinecké policie Vyškov rozhodnutím ze dne
21.12.2009 č.j. CPBR-2129/CI-2009-064067 udělil žalobci povolení k přechodnému pobytu
na území České republiky, přestože ten hodnověrným způsobem nedoložil, že je cizincem,
který má s občanem Evropské unie trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému a žije s ním ve
společné domácnosti (§ 15a odst. 4 písm. b) zákona o pobytu cizinců). Tvrzení žalobce a A.
S., že spolu začali bydlet téměř ihned poté, co se poznali, se jeví jako krajně nevěrohodné.
Nevěrohodnost jejich tvrzení o sdílení společné domácnosti je patrná již z toho, že ani jeden
z nich si při své účastnické výpovědi nedokázal vzpomenout na adresu, kde společnou
domácnost vedou. Rovněž provedená pobytová kontrola bytu sdílení společné domácnosti
neprokázala. Především je ale nutno zdůraznit, že žalobce přicestoval do ČR dne 20.10.2009,
a proto jeho tvrzení (ani tvrzení A. S.) o vzájemném sdílení společné domácnosti, které
zaznělo po necelém měsíci a půl od uvedeného data při ústním jednání konaném dne
3.12.2009, nemůže hodnověrným způsobem prokazovat, že žalobce má s A. S., s níž se
seznámil až po svém příletu do ČR, trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému.
Na žalobce nebylo vzhledem k výše uvedenému možné pohlížet jako na cizince podle
§ 15a odst. 4 písm. b) zákona o pobytu cizinců, na kterého lze použít ustanovení tohoto
zákona, týkající se rodinného příslušníka občana Evropské unie, a jeho žádost o povolení
k přechodnému pobytu, kterou podal podle § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců jako
rodinný příslušník občana Evropské unie, měla být tohoto důvodu zamítnuta. Pokud tak
Inspektorát cizinecké policie Vyškov neučinil a naopak žalobcově žádosti vyhověl,
postupoval v rozporu se zákonem. Zjištění tohoto pochybení spočívajícího v porušení
právního předpisu, k němuž při rozhodování o žalobcově žádosti došlo ze strany Inspektorát
cizinecké policie Vyškov a které bylo zjevné ze spisového materiálu, opravňovalo Ředitelství
služby cizinecké policie k postupu podle § 98 správního řádu, tj. k provedení zkráceného
přezkumného řízení, neboť byly splněny všechny podmínky stanovené zákonem pro užití
tohoto procesního institutu sloužícího k nápravě nezákonného rozhodnutí. Nebylo proto
důvodu, aby správní orgán v daném případě při nápravě nezákonného rozhodnutí Inspektorátu
cizinecké policie Vyškov postupoval cestou obnovy řízení.
Neobstojí ani námitka, v níž žalobce dovozuje nemožnost postupu podle § 98
správního řádu s poukazem na speciální úpravu obsaženou v § 87f odst. 1 ve spojení s § 87e
zákona o pobytu cizinců. Předně je nutno uvést, že tato speciální úprava se týká ukončení
přechodného pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie, který sám není občanem
Evropské unie a který pobývá na území ČR společně s občanem Evropské unie. Jak ale již
bylo soudem uvedeno shora, žalobce za rodinného příslušníka občana Evropské unie
považovat nelze, neboť hodnověrným způsobem nedoložil splnění podmínek uvedených
v § 15a odst. 4 zákona o pobytu cizinců, a proto na něj není možné aplikovat ani speciální
úpravu obsaženou v § 87f odst. 1 ve spojení s § 87e zákona o pobytu cizinců. Dalším
důvodem nemožnosti aplikace této speciální úpravy na žalobce je i skutečnost, že v dané věci
nebyl naplněn žádný z důvodů ukončení přechodného pobytu cizince na území ČR uvedených
v § 87e odst. 1 zákona o pobytu cizinců pod písmeny a) – d).
Ředitelství služby cizinecké policie a následně ani žalovaný neprováděli v dané věci
žádné dokazování, jak nesprávně namítá žalobce. Správní orgán I. stupně a následně
i žalovaný ve věci samé rozhodli výlučně na podkladě důkazů obsažených ve správním spisu,
z nichž při rozhodování o žalobcově žádosti vycházel již Inspektorát cizinecké policie
Vyškov. Je pravdou, že Inspektorát cizinecké policie Brno – venkov sepsal dne 1.2.2010
s Anetou S. záznam o podání vysvětlení podle ust. § 137 odst. 3 správního řádu. Sepsání
tohoto záznamu o podání vysvětlení však není možné označit za provádění dokazování, neboť
záznam o podání vysvětlení dle výslovného znění § 137 odst. 4 správního řádu nelze použít
jako důkazní prostředek. Postup žalovaného, který zmíněný záznam o podání vysvětlení
sepsaný dne 1.2.2010 s A. S. v napadeném rozhodnutí označil za nadbytečný, neposuzoval jej
jako důkaz a při rozhodování ve věci samé k němu vůbec nepřihlížel, tak byl zcela v souladu
se zákonem.
Zákon správnímu orgánu neukládá povinnost pořídit záznam o podání vysvětlení při
ústním jednání. Ani záznam o vysvětlení podaném A. S. sepsaný Inspektorátem cizinecké
policie Brno – venkov dne 1.2.2010 nebyl pořízen při ústním jednání, a proto nebylo důvodu,
aby byl žalobce o tomto úkonu vyrozuměn postupem podle § 49 odst. 1 správního řádu.
Navíc, jak již bylo uvedeno shora, zmíněný záznam vůbec nebyl podkladem pro vydání
napadeného rozhodnutí, a proto námitka procesního pochybení správního orgánu při jeho
pořízení nemůže mít vůbec vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.
Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce nebyl ve
sporu úspěšný a žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou
týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou
vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské
náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní
soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103
odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat
označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo
rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být
stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho
zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační
stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro
zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu
lze získat na jeho internetových stránkách www.nssoud.cz.