[OBRÁZEK]Číslo jednací: 9A 127/2010 - 66-70

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

 Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy
Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce:
BESTGOLF TRADE s.r.o., v likvidaci, se sídlem Praha 4, K Jezeru 240, IČ: 27641350,
zast. JUDr. Vladimírem Šmeralem, advokátem se sídlem Praha 2, Římská 1389/42, proti
žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem Praha 1, nábřeží Ludvíka Svobody 12/1222,
za účasti této osoby zúčastněné na řízení: SIT PRAGUE a.s., se sídlem Praha 1,
Lannova 2061/8, IČ: 63078988, zast. Mgr. Danem Modlitbou, advokátem se sídlem Praha 5,
Na Bělidle 2/830, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14.4.2010
č.j. 283/2010-220-SP/3

t a k t o:

I. Rozhodnutí Ministerstva dopravy, odboru civilního letectví ze dne
14.4.2010 č.j. 283/2010-220-SP/3 a rozhodnutí Úřadu pro civilní letectví ze
dne 2.2.2010 č.j. 09/730/0065/AIRS/03/10 se zrušují a věc se vrací
žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši
11.922,- Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám
právního zástupce žalobce advokáta JUDr. Vladimíra Šmerala.

II. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í:

 Úřad pro civilní letectví (dále jen „správní orgán I. stupně“) jako speciální stavební
úřad pro letecké stavby rozhodnutím ze dne 2.2.2010 č.j. 09/730/0065/AIRS/03/10 podle
§ 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu
(stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) nařídil odstranění
stavby „Zázemí golfového klubu, letiště Letňany“ na pozemku p.č. 540/12 a 540/13 v k.ú.

pokračování 2 9A 127/2010

 Letňany, kraj Praha, vlastníka BESTGOLF TRADE s.r.o., Křimovská 384, 184 00 Praha 8,
IČ: 27641350, a to ve lhůtě do pěti týdnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
Správní orgán I. stupně současně v rozhodnutí stanovil podmínky, které musí být při
odstraňování stavby dodrženy.

 Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“)
žalovaný rozhodl o odvolání podaném žalobcem proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně
tak, že odvolání se vyhovuje a rozhodnutí správního orgánu I. stupně se z úřední povinnosti
mění tak, že text výroku rozhodnutí Úřadu pro civilní letectví se v části

 „ Úřad pro civilní letectví jako speciální stavební úřad pro letecké stavby ve smyslu
ustanovení § 15 odst. l) zákona č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu
(stavební zákon), dále jen stavební zákon a ustanovení § 36 a § 89 zákona č. 49/1997 Sb.
o civilním letectví v platném znění, podle ustanovení § 129 odst. 1 písm. b) stavebního
zákona nařizuje odstranění stavby Zázemí golfového klubu, letiště Letňany“ na pozemku
p.č. 540/12 a 540/13 v k.ú. Letňany, kraj Praha, vlastníka BESTGOLF TRADE s.r.o.,
Křimovská 384, 184 00 Praha 8, IČ: 27641350, ve lhůtě do 5-ti týdnů ode dne nabytí právní
moci tohoto rozhodnutí. “

nahrazuje textem:

 „Úřad pro civilní letectví jako speciální stavební úřad pro letecké stavby dle
ustanovení § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním
řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení § 36 odst. 3 a § 89 odst. 2
písm. b) zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991
Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění
pozdějších předpisů, nařizuje dle ustanovení § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., ve
znění pozdějších předpisů, vlastníkovi stavby - obchodní společnosti BESTGOLF TRADE,
s.r.o., IČ 276 41 350, se sídlem Praha 4, K Jezem 240, za níž právně jedná jednatel Mgr. Ing.
Vlastimil Mlčoch,

 odstranění stavby s názvem „Zázemí golfového klubu, letiště Letňany“, a to včetně
veškerých terénních úprav, které jsou její nedílnou součástí, a uvedení předmětných pozemků
do původního stavu,

nacházející se na pozemcích p.č. 540/4, 540/7, 540/12 a 540/13 v katastrálním území Letňany, kraj Praha, a to ve lhůtě 12-ti týdnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.“

 Stavba s názvem „Zázemí golfového klubu, letiště Letňany“ jako taková sestává ze
souboru funkčně propojených mobilních stavebních buněk, bazénu zapuštěného do země, 21
samostatně umístěných betonových kvádrů o rozměrech o velikosti cca 1m2 sloužících jako
jednotlivá odpaliště, speciální stavby pro reklamu tak, jak ji definuje § 2 odst. 3 zákona
č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tedy elektrického reklamního panelu
umístěného v areálu odstraňované stavby, a podzemní energetické přípojky.

 Žalovaný současně rozhodl, že podmínky stanovené napadeným rozhodnutím Úřadu
pro civilní letectví ze dne 2.února 2010, č.j. 09/730/0065/AIRS/03/10, se nemění a při
odstraňování výše uvedené stavby musí být bez dalšího plně dodrženy.

 Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného
rozhodnutí. V žalobě konstatoval, že v předchozím řízení podal odvolání, na základě kterého
byl odvolací orgán podle správního řádu povinen přezkoumat soulad napadeného rozhodnutí

pokračování 3 9A 127/2010

a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy. Povinností žalovaného jakožto
odvolacího orgánu dále bylo přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek
uvedených v odvolání. Žalovaný však zcela ignoroval povinnosti uložené mu správním
řádem, když tyto vykonal velmi povrchně a některými námitkami žalobce uvedenými
v odvolání se vůbec nezabýval. V tomto směru žalobce odkázal soud na obsah jeho odvolání
ze dne 22.02.2010 s tím, že argumenty uvedené v tomto odvolání označil za žalobní body, ze
kterých je podle něj patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje výrok
napadeného rozhodnutí za nezákonný.

 Žalobce dále uvedl, že žalovaný vyhověl napadenému odvolání a postupem podle § 90
odst. 1 písm. c) správního řádu změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Tímto
postupem odňal žalobci jakožto účastníkovi řízení, jemuž je ukládána povinnost, možnost
odvolat se, což je v přímém rozporu se shora uvedenou právní normou.

 Napadené rozhodnutí je též v rozporu s jednou ze základních zásad, které upravují
pravomoci odvolacího orgánu, podle níž nelze změnit odvoláním napadené rozhodnutí
v neprospěch odvolatele. Žalovaný, vědom si tohoto flagrantního porušení platného práva, se
pokusil tuto věc zhojit argumentací uvedenou v čl. VIII. napadeného rozhodnutí. Dle názoru
žalobce však jde o účelovou a manipulativní argumentaci. Žalobce takový výkon práva
orgánem státní správy odmítá a považuje ho za diskriminační.

 Žalovaný v napadeném rozhodnutí nařídil žalobci odstranit jakýsi reklamní panel,
o kterém bez dalšího tvrdí, že se jedná o speciální stavbu pro reklamu. V této souvislosti
žalobce namítl, že mu jednak o tom, že by se jednalo o stavbu pro reklamu, není nic známo,
jednak, a to je podstatné, není vlastníkem uvedené věci, ani ji na místě neinstaloval, ani ji
neprovozoval, a nemá s ní tedy nic společného. Proto mu v tomto směru nelze nic nařizovat
ani ukládat. Obdobná situace je ohledně dalších věcí, jejichž odstranění je žalobci nařizováno
a které vůbec nebyly předmětem jakéhokoliv předcházejícího řízení.

 Výše uvedené skutečnosti dle žalobce osvědčují, jakým způsobem v dané věci orgány
státní moci vůči žalobci postupovaly. Jednalo se o postup bez provádění místního šetření, bez
provádění důkazů vlastnictví k předmětným věcem atd., kdy úkony jsou prováděny „od
stolu,“ tj. bez patřičné znalosti věci, přičemž žalobcem akcentovaný a listinami prokázaný
podezřele vstřícný přístup Úřadu pro civilní letectví vůči společnosti SIT PRAGUE a.s., která
je se žalobcem v právním sporu, je žalovaným ignorován. Žalobce k tomu dodal, že ve
skutečnosti jde o soukromoprávní spor mezi žalobcem a obchodní společností SIT PRAGUE
a.s., která v rozporu s platnou nájemní smlouvou činí vše pro to, aby žalobce, který léta
provozuje golfové zařízení, z místa vytlačila a celý provoz včetně zákazníků převzala sama.
Do této akce soukromoprávní povahy „zapojila“ spřízněné orgány státní správy a důsledkem
je stávající situace.

 Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve vyjádření k žalobě
popřel opodstatněnost uplatněných žalobních námitek. Má za to, že v rámci odvolacího řízení
postupoval v souladu se správním řádem. Pokud jde o reklamní panel, je vzhledem k jeho
umístění v areálu golfového klubu a obsahu lákajícímu ke hře nezpochybnitelné, že se jedná
o specifickou stavbu pro reklamu propagující účel využití odstraňované stavby. Tato
specifická stavba pro reklamu byla v době ohledání na místě samém, které odvolací orgán
provedl dne 24.3.2010, součástí odstraňované stavby. I kdyby žalobce nebyl vlastníkem
tohoto přenosného reklamního zařízení, ale pouze pronajímatelem, i tak by ho musel z areálu
nepovolené stavby, kam ho umístil v rozporu s právními předpisy, bez dalšího odstranit.

pokračování 4 9A 127/2010

 Výrokem napadeného rozhodnutí žalovaný z důvodu právní jistoty účastníků řízení
blíže specifikoval výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně obsahující obecný pojem
„zázemí golfového klubu,“ zejména konkretizoval jednotlivé součásti odstraňované stavby.
Tím však žalobci nebyla stanovena nová povinnost, ale bylo pouze výslovně konstatováno to,
co samo o sobě nepřímo vyplývá z výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Povinnost
odstranit předmětnou stavbu byla pouze zpřesněna. Žalobci tudíž nevznikla namítaná újma
z důvodu ztráty možnosti se odvolat. Z provedeného ohledání na místě samém též vyplynulo,
že jednotlivé funkční součásti odstraňované stavby se nachází pouze na pozemcích parc. č.
540/12 a 540/13,, které jsou uvedeny ve výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně, ale též
na pozemcích parc. č. 540/104 a 540/107. I tuto skutečnost musel žalovaný zohlednit ve
výroku napadeného rozhodnutí.

 Žalovaný rovněž nepochybil tím, že úřední záznam (o jím provedeném místním
šetření) nezaslal účastníkům řízení k vyjádření, neboť úřední záznam není v rámci řízení
novým důkazem. Jednalo se pouze o pregnantně zaznamenaný aktuální stav věci, tedy
předmětných staveb a souvisejících zařízení, včetně pozemků, na kterých tyto stavby leží. Lze
předpokládat, že žalobci i majiteli předmětných pozemků, společnosti SIT PRAGUE a.s., je
reálný stav věci, tj. současný stav odstraňované stavby, dobře znám. Nebylo tedy zapotřebí
zasílat jim aktuální výčet všech součástí odstraňované stavby, souvisejících zařízení
a pozemků.

Osoba zúčastněná na řízení svého práva podat písemné vyjádření k věci samé nevyužila.

 Při ústním jednání před soudem účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích.
Žalobce označil výrok napadeného rozhodnutí za nepřezkoumatelný a nevykonatelný. Má za
to, že v řízení před správním orgánem nebyla dodržena zásada materiální pravdy, protože
správní orgán nezjišťoval skutečný stav věci, pokud jde o to, kdo je vlastníkem dané stavby.
Správní orgán pouze usoudil, že by to mohl být žalobce. V rámci změny rozhodnutí správního
orgánu I. stupně provedené napadeným rozhodnutím byly do výroku nově zahrnuty další
pozemky, a žalobci tak byla uložena nová povinnost. Došlo tak k porušení zásad
dvojinstančnosti řízení a žalobci bylo tímto postupem odňato právo na odvolání. Časový sled
událostí dle názoru žalobce prokazuje nadstandardní vztah mezi Úřadem pro civilní letectví
a společností SIT PRAGUE a.s. Žalobce dodal, že řízení o civilní žalobě mezi ním
a jmenovanou společností dosud probíhá.

 Žalovaný při jednání před soudem uvedl, že stavba zázemí golfového klubu byla
provedena bez jakýchkoliv povolení. Žalobce v mezidobí odstranil reklamní panel a stavbu
opustil.

Osoba zúčastněná na řízení při jednání před soudem zdůraznila, že nikdy nedala souhlas k umístění odstraňovaných staveb.

 Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí,
jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních
bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování
správního orgánu (§ 75 s.ř.s.). Po provedeném řízení dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí
nemůže obstát.

pokračování 5 9A 127/2010

 Podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, ve znění účinném k datu vydání
napadeného rozhodnutí, stavební úřad nařídí vlastníku stavby, popřípadě s jeho souhlasem
jiné osobě, odstranění stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření
stavebního úřadu vyžadovaného tímto zákonem anebo v rozporu s ním.

Podle § 192 stavebního zákona na postupy a řízení se použijí ustanovení správního řádu, pokud tento zákon nestanoví jinak.

 Podle § 3 správního řádu nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán
tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je
nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

 Podle § 36 odst. 3 správního řádu nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před
vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká
žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit
se k podkladům rozhodnutí vzdal.

 Podle § 90 odst. 1 správního řádu jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že
napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné,
a) napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a řízení zastaví,

 b) napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí k novému projednání
správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal; v odůvodnění tohoto rozhodnutí vysloví odvolací
správní orgán právní názor, jímž je správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, při
novém projednání věci vázán; proti novému rozhodnutí lze podat odvolání, anebo
c) napadené rozhodnutí nebo jeho část změní; změnu nelze provést, pokud by tím
některému z účastníků, jemuž je ukládána povinnost, hrozila újma z důvodu ztráty možnosti
odvolat se; podle § 36 odst. 3 se postupuje, pouze pokud jde o podklady rozhodnutí nově
pořízené odvolacím správním orgánem; je-li to zapotřebí k odstranění vad odůvodnění, změní
odvolací správní orgán rozhodnutí v části odůvodnění; odvolací správní orgán nemůže svým
rozhodnutím změnit rozhodnutí orgánu územního samosprávného celku vydané v samostatné
působnosti.

Podle § 76 odst. 1 s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem

a) pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,

 b) proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí,
je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění,
c) pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za
následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

 Podle § 76 odst. 3 věta druhá s.ř.s. z důvodů uvedených v odstavcích 1 a 2 soud
napadené rozhodnutí zruší, popřípadě vysloví jeho nicotnost i tehdy, vyjdou-li tyto vady
najevo při jednání.

Soud o věci uvážil takto:

 Odkaz žalobce na obsah jeho odvolání (proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně)
není způsobilým žalobním bodem, na základě něhož by soud mohl a měl přezkoumat
zákonnost napadeného rozhodnutí. Podle § 71 odst. l písm. d) s.ř.s. musí žaloba obsahovat

pokračování 6 9A 127/2010

žalobní body, z nichž musí být patrné, z jakých skutkových a právních důvodů považuje
žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Tvrzené důvody
nezákonnosti napadeného rozhodnutí musí být tedy v žalobě proti rozhodnutí správního
orgánu uvedeny výslovně; odkaz na jiná podání žalobce a tam uváděnou argumentaci je
z hlediska vymezení rozsahu soudního přezkumu napadeného rozhodnutí nepostačující.
Z uvedených důvodů se soud nemohl zabývat argumenty, které žalobce uváděl v odvolání, ale
nikoli již v podané žalobě. Považoval-li žalobce argumenty obsažené v odvolání za významné
pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí v přezkumném soudním řízení, měl je vtělit
do žaloby; pokud tak neučinil, nemůže k nim soud přihlížet.

 Jak již bylo soudem konstatováno, podle § 71 odst. l písm. d) s.ř.s.musí být ze
žalobních bodů patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené
výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Přezkumné řízení soudní je totiž založeno na
zásadě dispoziční, z níž vyplývá, že specifikace konkrétních důvodů nezákonnosti,
popř. nicotnosti napadeného rozhodnutí je úkolem žalobce a nikoliv soudu, který není
oprávněn k tomu, aby tyto důvody za žalobce sám vyhledával či domýšlel. Jinými slovy
řečeno, je věcí žalobce, aby v žalobě zřetelně vymezil rozsah přezkumu napadeného
rozhodnutí, jímž je soud vázán, a to uvedením konkrétních žalobních bodů (námitek) ve
smyslu shora citovaného § 71 odst. l písm. d) s.ř.s.

 Za konkrétní žalobní námitku nelze považovat tvrzení žalobce, že žalovaný „zcela
ignoroval povinnosti ukládané mu správním řádem, když tyto vykonal velmi povrchně s tím,
že některými námitkami žalobce uvedenými v odvolání se vůbec nezabýval.“ Nekonkrétnost
uvedené žalobní námitky, spočívající v tom, že žalobce nespecifikoval, které jeho odvolací
námitky zůstaly žalovaným opomenuty, brání tomu, aby se jí soud jakkoliv zabýval.

 Totéž platí i pro žalobní tvrzení, podle kterého je napadené rozhodnutí v rozporu se
zásadou, že odvoláním napadené rozhodnutí nelze změnit v neprospěch odvolatele. Žalobce
v podané žalobě neobjasnil, na základě čeho usuzuje, že změna rozhodnutí správního orgánu
I. stupně, kterou provedl žalovaný napadeným rozhodnutím, je v jeho neprospěch. Také jeho
tvrzení, že argumentace žalovaného obsažená v bodě VIII. odůvodnění napadeného
rozhodnutí je účelová, manipulativní a diskriminační, je zcela obecné a nekonkrétní, neboť
z něj nelze seznat, v čem tkví namítaná účelovost, manipulativnost či diskriminační povaha
argumentace správního orgánu. Neobstojí ani ničím nedoložený poukaz žalobce na „listinami
prokázaný podezřele vstřícný přístup ze strany Úřadu pro civilní letectví vůči společnosti SIT
PRAGUE a.s.“ K těmto žalobním bodům nemohl soud pro jejich naprostou nekonkrétnost při
přezkumu zákonnosti napadeného rozhodnutí přihlížet.

 Poznámka žalobce, že v dané věci se ve skutečnosti jedná o soukromoprávní spor
mezi ním a obchodní společností SIT PRAGUE a.s., která jedná v rozporu s platnou nájemní
smlouvou, je pro posouzení důvodnosti žaloby irelevantní. V řízení o žalobě podané žalobcem
proti napadenému rozhodnutí soud neřeší soukromoprávní spor mezi oběma subjekty, ani
nezkoumá to, zda společnost SIT PRAGUE a.s., dodržuje uzavřenou nájemní smlouvu.
Úkolem soudu je přezkoumat zákonnost napadeného rozhodnutí, a to na podkladě žalobních
námitek uplatněných v žalobě.

 Z obsahu jinak značně nekonkrétní žaloby lze nicméně dovodit, že žalobce v rámci
své obrany namítá, že není vlastníkem reklamního panelu ani dalších věcí, jejichž odstranění
je mu napadeným rozhodnutím nařizováno, a žalovanému, jakož i správnímu orgánu I. stupně
v této souvislosti vytýká, že v řízení postupovaly „bez provádění důkazů vlastnictví

pokračování 7 9A 127/2010

k předmětným věcem.“ Této námitce, kterou žalobce ve své podstatě brojí proti
nedostatečnému zjištění skutkového stavu potřebného pro rozhodnutí ve věci samé, musel
soud přisvědčit.

 Podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona stavební úřad nařídí vlastníku stavby,
popřípadě s jeho souhlasem jiné osobě, odstranění stavby prováděné nebo provedené bez
rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného tímto zákonem anebo v rozporu
s ním. Z dikce citovaného ustanovení jednoznačně vyplývá, že odstranění stavby lze nařídit
pouze vlastníku stavby, popřípadě s jeho souhlasem jiné osobě. Podmínkou nařízení
odstranění určité stavby žalobci je tedy nejenom zjištění toho, že se jedná o stavbu
prováděnou nebo provedenou bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného
tímto zákonem anebo v rozporu s ním, ale současně i zjištění, že žalobce je vlastníkem této
stavby. Touto skutečností se však správní orgány obou stupňů v řízení nezabývaly.

 Z obsahu spisového materiálu i z odůvodnění rozhodnutí správního orgánů obou
stupňů nelze dovodit, že by v řízení, jež vyústilo ve vydání napadeného rozhodnutí, bylo
provedeno dostatečné dokazování za účelem zjištění, zda je žalobce skutečně vlastníkem
stavby, kterou je mu nařizováno odstranit. Správní orgány obou stupňů mlčky vycházejí
z toho, že žalobce je vlastníkem předmětné stavby, aniž by se touto otázkou v řízení náležitě
zabývaly a provedly za tím účelem potřebné dokazování. Konstatování společnosti SIT
PRAGUE a.s., obsažené v jejím stanovisku k zahájení řízení k odstranění nepovolené stavby
ze dne 13.10.2009, že „uvedené nepovolené stavby na letišti v Letňanech ... jsou údajně ve
vlastnictví našeho nájemce společnosti BESTGOLF TRADE s.r.o....“, k prokázání vlastnictví
žalobce k předmětné stavbě nepostačuje. Správní orgán I. stupně v odůvodnění svého
rozhodnutí hovoří o žalobci jako o „vlastníkovi výše jmenovaných objektů“, aniž by jakkoliv
zdůvodnil, na základě jakých důkazů žalobce za jejich vlastníka považuje. Jeho odkaz na
„místní šetření, které vykonal dne 20.5.2009,“ v tomto směru neobstojí, neboť ve spise se
jednak žádný protokol o místním šetření konaném v tento den nenachází, nehledě k tomu, že
řízení v této věci bylo vůči žalobci zahájeno až oznámením ze dne 29.10.2009. Pokud jde
o odůvodnění napadeného rozhodnutí, ani v něm nebylo jakkoliv zdůvodněno, na základě
jakých důkazů dospěl žalovaný k závěru, že žalobce je vlastníkem předmětné stavby, resp.
jejích „součástí,“ za které žalovaný označuje soubor funkčně propojených mobilních
stavebních buněk, bazén, betonové kvádry sloužící jako odpaliště aj.

 Jediným důkazem, který žalovaný v tomto směru v napadeném rozhodnutí hodnotil, je
faktura prokazující odkoupení mobilní buňky – kontejneru žalobcem. Jedná se zřejmě
o fakturu – daňový doklad č. 180175/08 vystavený dne 18.6.2008 Aeroklubem Praha
Letňany, jímž jmenovaný subjekt žalobci vyfakturoval částku 47.600,- Kč za „prodej
kontejnerů a buněk.“ Žalovaný nicméně z tohoto listinného důkazu v bodě VI. napadeného
rozhodnutí dovozuje, že žalobce v roce 2008 od provozovatele letiště odkoupil jeden kus
mobilní buňky – kontejneru, který mu byl do té doby pronajímán za účelem uskladnění
náčiní. Dle žalovaného však z předložených listinných důkazů v žádném případě nevyplývá,
že by předmětem prodeje bylo větší množství funkčně propojených stavebních buněk
tvořících vlastní zázemí golfového klubu.

 Lze shrnout, že pokud jde o otázku žalobcova vlastnictví ke stavbě, kterou je mu
napadeným rozhodnutím nařizováno odstranit, resp. k jejím jednotlivým součástem, nebyla
tato – kromě hodnocení výše zmíněné faktury – napadeným rozhodnutím nijak řešena,
přestože se z hlediska aplikace § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona jedná o otázku

pokračování 8 9A 127/2010

naprosto zásadní. Napadené rozhodnutí je v tomto směru nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

 Další podstatnou vadou řízení, k níž byl soud nucen přihlédnout z úřední povinnosti, je
skutečnost, že k vymezení rozsahu předmětné stavby došlo až ve výroku napadeného
rozhodnutí, jímž bylo správní řízení ukončeno. Správní orgán I. stupně v oznámení o zahájení
řízení ze dne 29.10.2009 adresovaném žalobci a též ve svém rozhodnutí ze dne 2.2.2010
o nařízení odstranění této stavby nepovolenou stavbu označil slovy „Zázemí golfového klubu,
letiště Letňany“ na pozemku p.č. 540/12 a 540/13 v k.ú. Letňany, kraj Praha. Takovou
specifikaci stavby považuje soud za naprosto nedostatečnou, a to vzhledem k její neurčitosti.
Z uvedeného označení není zřejmé, čím (jakou konkrétní stavbou, stavbami či jejich
součástmi) je zázemí golfového klubu tvořeno. Z napadeného rozhodnutí pak vyplývá, že
předmětná stavba se nachází nejen na pozemcích parc.č. 540/12 a 540/13 v k.ú. Letňany, ale
též na dalších pozemcích. V řízení o nařízení odstranění nepovolené stavby je dle náhledu
soudu nezbytné již na počátku řízení stavbu, které se dané řízení týká, označit dostatečně
určitým a nezaměnitelným způsobem, aby účastníkům řízení bylo zřejmé, ohledně jaké stavby
je řízení vedeno. Tento požadavek je plně v souladu se zásadou předvídatelnosti rozhodnutí a
se zásadou ochrany právní jistoty účastníků řízení. V rozporu se uvedenými zásadami je
naopak postup správních orgánů, při kterém se účastník řízení, jemuž je odstranění
nepovolené stavby nařizováno, až z konečného rozhodnutí odvolacího orgánu dozví, jakou
stavbu či stavby má vlastně odstranit.

 V souzené věci až žalovaný v rámci odvolacího řízení při ohledání na místě samém,
které se konalo dne 8.4.2010, zjistil, z čeho sestává komplex tzv. „zázemí“ golfového klubu
a na kterých pozemcích se nachází. Žalovanému je však nutno vytknout, že uvedené ohledání
na místě samém neprovedl jako řádný důkaz za účasti účastníků řízení. Ti o tomto procesním
úkonu nebyli vůbec vyrozuměni, o čemž svědčí i samotný úřední záznam sepsaný o ohledání
příslušnou úřední osobou. Za této situace není úřední záznam o ohledání použitelný jako
podklad pro rozhodnutí ve věci samé, neboť se nejedná o důkaz, který byl proveden v souladu
s právními předpisy, tj. po předchozím vyrozumění účastníků řízení ve smyslu § 51 odst. 2
správního řádu.

 Neobstojí argumentace žalovaného, že žalobci i společnosti SIT PRAGUE a.s., byl
stav odstraňované stavby dobře znám, a proto jim nebylo zapotřebí zasílat aktuální výčet
všech součástí odstraňované stavby, souvisejících zařízení a pozemků, který byl odvolacím
orgánem zjištěn při ohledání na místě samém. Lze sice předpokládat, že žalobce byl
v rozhodné době obeznámen s aktuálním stavem stavby či staveb nacházejících se v areálu
jím provozovaného golfového klubu, to však správní orgán nezbavovalo povinnosti stavbu, jíž
se dané řízení týká, dostatečně určitým způsobem specifikovat již na počátku řízení (k tomu
viz výše). Jestliže ale v souzené věci žalobce seznal, jakou stavbu a na jakých pozemcích má
vlastně odstranit, až z napadeného rozhodnutí, kterým bylo rozhodnutí správního orgánu
I. stupně změněno a předmětná stavba poprvé specifikována, lze přisvědčit jeho námitce, že
tento postup žalovaného byl v rozporu s § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, neboť mu tím
vznikla újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se. Pokud žalobce nevěděl, co všechno dle
názoru správního orgánu tvoří součást předmětné stavby, nemohl v řízení před správním
orgánem I. stupně ani v odvolání vznášet relevantní námitky (že daná stavba není nepovolená,
že není jejím vlastníkem, popř. že se vůbec nejedná o součást této stavby atd.).