[OBRÁZEK]
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Jana Kašpara a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobkyně: Z.M., zast. JUDr. Danou Kořínkovou, advokátkou, se sídlem Sokolovská 47/73, Praha 8, proti žalovaným: 1) Úřad městské části Praha 6, odbor výstavby, se sídlem Čs. armády 23, Praha 6, 2) Magistrát hlavního města Prahy, odbor stavební a územního plánu, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaných v řízeních o odvolání žalobkyně proti rozhodnutím žalovaného 1) ze dne 10. 12. 2012 sp. zn. MCP6 048668/2012/OV/Fr a ze dne 18. 7. 2013 sp. zn. MCP6 046826/2013/OV/Jed,
t a k t o :
Odůvodnění
Žalobkyně se podanou žalobou domáhá ochrany proti nečinnosti Úřadu městské části Praha 6, odboru výstavby (dále jen stavební úřad), a Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního a územního plánu (dále jen odvolací orgán), v souvislosti se stavebním řízením týkajícím se změny stavby čp. X v katastrálním území Ruzyně. Žalobkyně je spoluvlastníkem sousední budovy čp. X.
Žalobkyně uvádí, že stavební úřad dne 10. 12. 2012 vydal pro předmětnou změnu stavby stavební povolení, a to rozhodnutím sp.zn. MCP6 048668/2012/OV/Fr. Toto rozhodnutí nebylo žalobkyni řádně doručeno a po té, co se s ním náhodně seznámila při nahlížení do spisu na stavebním úřadu, proti němu podala odvolání. Současně podala návrh na vydání předběžného opatření, které mělo spočívat v zákazu provádění stavebních prací podle vydaného stavebního povolení. Stavební úřad návrh na vydání předběžného opatření zamítl rozhodnutím ze dne 18. 7. 2013 sp. zn. SZ MCP6 046826/2013/OV/Jed. I proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání.
Stavební úřad však nepředložil odvolacímu orgánu ani odvolání žalobkyně proti vydanému stavebnímu povolení ani odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na předběžné opatření. Žalobkyně se proto obrátila na odvolací orgán s podnětem k vydání opatření proti nečinnosti, který byl doručen odvolacímu orgánu dne 10. 9. 2013. Následně dne 17. 9. 2013 bylo žalobkyni telefonicky na její dotaz sděleno, že tento podnět byl přidělen pracovnici odvolacího orgánu, která je uznána dočasně pracovně neschopnou, a není známo, kdy nastoupí zpět do zaměstnání. Proto ani zde žalobkyně nemůže očekávat, že se jí v nejbližší době dostane žádoucí ochrany.
Z uvedených důvodů žalobkyně navrhuje, aby byla stavebnímu úřadu uložena povinnost bez prodlení předat spisy odvolacímu orgánu k rozhodnutí o odvoláních žalobkyně proti vydanému stavebnímu povolení a proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření. Dále žalobkyně navrhuje, aby byla odvolacímu orgánu uložena povinnost bez prodlení vydat rozhodnutí ve věci odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatřením a o odvolání žalobkyně proti vydanému stavebnímu povolení.
Stavební úřad ve vyjádření ze dne 5. 11. 2013 k podané žalobě uvedl, že posoudil odvolání proti stavebnímu povolení jako opožděné. Odvolací orgán se však s tímto názorem neztotožnil, posoudil odvolání jako včasné a opatřením ze dne 11. 10. 2013 č.j. MHMP 1206886/2013 vrátil stavebnímu úřadu správní spis spolu s podaným odvoláním zpět postupem podle § 92 odst. 2 správního řádu k provedení dalších úkonů. Po provedení těchto úkonů teprve bude moci být spis znovu předložen odvolacímu orgánu.
K otázce návrhu na vydání předběžného opatření stavební úřad uvedl, že požadavek požaduje za bezpředmětný, neboť v současné době byla stavba zastavena výzvou stavebního úřadu podle § 134 odst. 4 stavebního zákona.
Odvolací orgán ve vyjádření ze dne 11. 10. 2013 k podané žalobě uvedl, že lhůta pro vydání rozhodnutí o odvolání začíná běžet ode dne předání odvolání včetně správního spisu odvolacímu správnímu orgánu. Odvolací řízení proti stavebnímu povolení je třeba považovat za zvlášť složité řízení a lhůta pro vydání rozhodnutí tedy činí 60 dnů. Odvolání žalobkyně proti stavebnímu povolení bylo odvolacímu orgánu spolu se spisem předloženo dne 12. 9. 2013 a zmíněným opatřením ze dne 11. 10. 2013 byl v souladu s ust. § 92 odst. 2 správního řádu předklad odvolání vrácen zpět stavebnímu úřadu a odvolání dosud nebylo znovu předloženo. Odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření nebylo dosud odvolacímu orgánu předloženo vůbec a nemohla tedy začít běžet lhůta k vydání rozhodnutí o odvolání. Současně odvolací orgán uvedl, že stavebnímu úřadu byl na základě podnětu žalobkyně ve věci předběžného opatření vydán příkaz k neprodlenému předložení odvolání a správního spisu odvolacímu orgánu.
Žalobkyně k těmto vyjádřením podala repliku, ve které zdůraznila, že žaloba byla podána důvodně. Z toho, že teprve po podání žaloby nastaly skutečnosti, jimiž zejména pokud jde o bod 1 žalobního návrhu žalobkyně, bylo splněno to, čeho se žalobkyně domáhala, tj. předložení odvolání k rozhodnutí odvolacímu orgánu, je jinou věcí. K tomu žalobkyně uvádí, že pokud by nadepsaný soud v této části rozhodl o zastavení řízení pro uspokojení žalobce, žádá, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení.
Pokud jde o nečinnost odvolacího orgánu, žalobkyně poukazuje na to, že dne 10. 9. 2013 se na odvolací orgán obrátila s žádostí o poskytnutí ochrany a nacházela se v situaci, která vyžadovala s ohledem na daný případ bezodkladné rozhodnutí. Odvolací orgán proto byl povinen vydat rozhodnutí bezodkladně. Pokud se zmiňuje o lhůtě 60 dnů, to se vztahuje obecně k odvolacímu řízení proti stavebnímu povolení, nicméně otázka posouzení včasnosti odvolání měla být posouzena bezodkladně.
Městský soud v Praze se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny všechny podmínky k tomu, aby mohla být žaloba věcně projednána a shledal, že žaloba proti žalovanému 2) musí být odmítnuta.
Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.
Pokud se tedy žalobkyně obrátila na soud s žalobou na ochranu před nečinností Magistrátu hlavního města Prahy jako odvolacího orgánu v odvolacím řízení, bylo její povinností nejprve vyčerpat prostředky k ochraně před touto nečinností podle § 80 správního řádu u orgánu nadřízeného Magistrátu hlavního města Prahy, tj. byla nejprve povinna se obrátit na Ministerstvo pro místní rozvoj. Tento prostředek k ochraně však žalobkyně nevyužila, ač jí v tom nic nebránilo.
Soud proto postupoval podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a žalobu proti žalovanému 2) odmítl, neboť nevyčerpání prostředků k nápravě dle § 80 správního řádu představuje absenci nezbytné podmínky řízení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2007 čj. 7 Ans 1/2007, publikováno ve Sbírce NSS pod č. 1683/2008).
Ve vztahu k žalovanému 1) soud důvod pro odmítnutí žaloby neshledal, neboť v tomto případě žalobkyně prostředky upravené v § 80 správního řádu využila a dle jejího přesvědčení nevedly (alespoň před podáním žaloby) k efektivní nápravě. Soud proto přikročil k věcnému projednání žaloby, neshledal ji však důvodnou.
Ve správním soudnictví se lze domáhat ochrany proti nečinnosti správního orgánu, a to žalobou podle dílu druhého hlavy druhé části třetí soudního řádu správního. Ochrany ve správním soudnictví se však nelze dovolávat proti jakékoliv absenci činnosti správního orgánu. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. se ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení (s výjimkou případů, kdy zákon s nečinností správního orgánu spojuje právní fikci vydání rozhodnutí o určitém obsahu, popřípadě jiný právní důsledek). Dovolání se ochrany u soudu je tak omezeno na případy, kdy ve správním řízení správní orgán má povinnost vydat rozhodnutí nebo má povinnost vydat osvědčení, má tak učinit v určité zákonem stanovené lhůtě a žalobce vyčerpal, pokud mu je ovšem zákon o správním řízení zakládá, zákonné prostředky správního řízení k ochraně před nečinností správního orgánu.
Žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu nemá místo v jakémkoli případě pasivity správního orgánu, ale pouze tehdy, pokud hmotné právo zakládá subjektivní nárok žalobce na vydání rozhodnutí ve věci samé či osvědčení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 8. 2007, čj. 4 Ans 6/2006-162).
Ve vztahu ke stavebnímu úřadu se však žalobkyně vůbec nedomáhala toho, aby mu byla soudem uložena povinnost vydat rozhodnutí. Takový požadavek by ostatně nemohl být úspěšný, neboť v řízeních, jichž se žaloba týká, stavební úřad rozhodnutí vydal – jde o rozhodnutí ze dne 10. 12. 2012, jímž bylo vydáno stavební povolení, a o rozhodnutí ze dne 18. 7. 2013, jímž byl zamítnut návrh žalobkyně na vydání předběžného opatření. Obě tato rozhodnutí sice žalobkyně napadla opravným prostředkem, to však nic nemění na tom, že v obou těchto řízeních stavební úřad rozhodnutí vydal a ve smyslu soudního řádu správního tak nemůže být nečinný. Věcnou správnost nebo obsah vydaných rozhodnutí přitom soud v tomto typu řízení přezkoumávat nemůže.
Proto soudu nezbylo než žalobu proti stavebnímu úřadu zamítnout jako nedůvodnou podle § 81 odst. 3 s. ř. s.
Vzhledem k tomu, že soud ve vztahu k žalovanému 1) shledal žalobu nedůvodnou a ve vztahu k žalovanému 2) shledal absenci procesních podmínek pro projednání žaloby, nepřipadalo do úvahy ani zastavení řízení pro uspokojení navrhovatele dle § 62 s. ř. s.
O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 a § 60 odst. 3 s. ř. s., neboť ve vztahu k žalovanému 1) žalobkyně nebyla úspěšná a ve vztahu k žalovanému 2) byla žaloba odmítnuta. Žalovanému 1), který byl ve sporu procesně úspěšný, náhrada nákladů řízení rovněž nenáleží, neboť mu žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 2. ledna 2014
JUDr. Ing. Viera Horčicová, v.r.
předsedkyně senátu