43Ad 54/2012-47

 

[OBRÁZEK]

 

         ČESKÁ REPUBLIKA  

 ROZSUDEK

                                          JMÉNEM   REPUBLIKY

 

 Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobkyně D.  K., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 24.10.2012, o zamítnutí námitek a potvrzení rozhodnutí žalované ze dne  15.8.2012,   o invalidním důchodu,

 

t a k t o :

 

I.        Žaloba  s e   z a m í t á .

 

II.       Žádný z účastníků   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení.

 

 

     O d ů v o d n ě n í 

 

 Rozhodnutím ze dne 24.10.2012 č.j.  X žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení zamítla námitky žalobkyně a potvrdila své rozhodnutí ze dne  15.8.2012, kterým  zamítla  žalobkyni  žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ust. § 38 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění,  neboť  podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Opava ze dne 2.8.2012 žalobkyně není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 5%. Při svém rozhodování žalovaná vycházela z posudku o invaliditě vypracovaného Českou správou sociálního zabezpečení dne 15.10.2012, podle kterého je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 1b přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které lékař ČSSZ stanovil míru poklesu pracovní schopnosti 20%.

       Proti shora uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně včasnou žalobu, ve které namítala nedostatečné a chybné posouzení zdravotního stavu. Její problémy začaly v září 2011 bolestmi v pravé noze v oblasti paty, poté celého chodidla, v zádech a v oblasti beder na pravé straně a poté nastaly problémy s chůzí. V lednu 2012 prodělala ledvinovou koliku s následným krvácením. EMG vyšetření prokázalo diagnózu subakutní kořenové leze, kromě toho trpí onemocněním štítné žlázy a nedostatkem vápníku.  Je nucena doživotně užívat různé léky, neustále chodí na rehabilitace, kontroly a vyšetření k odborným lékařům z oboru interny, ortopedie a neurologie.

      Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalované ze dne               24.10.2012 č.j. X, připojeným posudkovým spisem žalobkyně vedeným u OSSZ v Opavě, žalobkyní předloženými lékařskými zprávami, posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (dále jen „PK MPSV ČR“) v Ostravě ze dne 1.3.2013 a doplňujícím posudkem téže posudkové komise ze dne 28.2.2014 a  poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

       Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného posudkového spisu žalobce vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobkyně požádala                 o invalidní důchod dne 28.6.2012. Na základě této žádosti posoudil zdravotní stav žalobkyně lékař pověřený vypracováním posudku pro OSSZ v Opavě dne 2.8.2012 se závěrem, že u žalobkyně nejde o invaliditu žádného stupně, neboť pokles pracovní schopnosti činí u ní 5%. Rozhodnutím ze dne 15.8.2012 žalovaná žádost žalobkyně o invalidní důchod zamítla. Proti uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně námitky,  o kterých žalovaná rozhodla shora uvedeným napadeným rozhodnutím, přičemž vycházela z posudku ČSSZ ze dne 15.10.2012, podle kterého činil pokles pracovní schopnosti  podle kapitoly XIII,  oddílu E, položky 1b přílohy k  vyhl. č. 359/2009 Sb. 20%. Napadeným rozhodnutím, jak shora uvedeno, pak žalovaná námitky žalobkyně zamítla a potvrdila rozhodnutí ze dne 15.8.2012.

       Jelikož rozhodnutí soudu v daném případě, kdy se jedná o dávku důchodového pojištění podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem občana a jeho dochovanou pracovní  schopností je   závislé  především na odborném   lékařském posouzení, vyžádal krajský soud odborný lékařský posudek PK MPSV ČR, pracoviště Ostrava která je k podání tohoto posudku povolána přímo ze zákona podle ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., v platném znění. Z posudku této komise krajský soud zjistil, že vycházela při jeho vypracování ze zdravotní dokumentace praktického  lékaře MUDr. K. a jejich nálezů ze dne 4.11.2011, 4.7.2012 a 23.7.2012, z nálezů MUDr. Ch., ortopeda ze dne 4.11.2011, 20.4.2012, 22.6.2012, 21.12.2012, 21.11.2012, z nálezů MUDr. Š. neurologa ze dne 15.2., 22.3., 16.5., 22.8. a 7.11.2012, z nálezu MUDr. K., rtg. plic a srdce z 11.7.2012, z nálezu MUDr. P., kardiologa ze dne 19.7.2012, z nálezu MUDr. H., radiologa ze dne

 

24.7.2012, z nálezu MUDr. N., ortopeda z 21.11.2012, z nálezů MUDr. Z., EMG ze dne 19.3.2012 a 11.2.2013, z nálezu MUDr. S., chirurga ze dne 22.1.2012, z nálezů MUDr. J., urologa z 23.1., 25.1., 1.2., 2.2., 15.2. a 22.2.2012, z nálezů MUDr. K.,ORL z 1.3. a 5.3.2012, z nálezu MUDr. K., urologa ze dne 8.2.2012, z nálezu MUDr. F., rtg bederní páteře z 15.2.2012, z nálezů MUDr. S., rehabilitace ze dne 7.1. a 11.2.2013 a ze zdravotní dokumentace založené v posudkovém spise OSSZ Opava. Jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotní stavu žalobkyně uvedla posudková komise vertebrogenní algický syndrom bederní, klinicky s intermitentním pravostranným kořenovým syndromem S1, převážně iritačním uvedený v příloze k vyhl. č. 359/2009 v platném znění v kapitole XIII, oddíl E, položce 1b vedoucí k poklesu pracovní schopnosti na horní hranici rozmezí, tj. o 20% i s přihlédnutím k dalším chorobným stavům. Toto hodnocení posudková komise podle ust. § 3 citované vyhlášky nezvýšila. Uvedený stav nehodnotila podle položky 1c ani 1d, neboť nebyly zjištěny příznaky tyto položky charakterizující. Posudková komise se tedy shodla se závěry posudku lékaře ČSSZ podaném v námitkovém řízení. Potíže uváděné žalobkyní v její žalobě jsou odůvodněny chorobnými změnami prokázanými lékařskými nálezy ve spisové dokumentaci i nálezy předloženými žalobkyní, nedosahují však závažnosti odůvodňující uznání invalidity. Hypofunkce štítné žlázy není sice léčitelná, ale chybějící periferní hormony jsou dobře subsituovatelné. Onemocnění srdce není závažné a zjištěna mitrální regurgitace je malá a hemodynamicky nevýznamná. Posudková komise se neztotožnila s tvrzením žalobkyně, že nebyl dostatečně její zdravotní stav zjištěn, či že byl chybně posouzen.

       K námitkám žalobkyně a k dodatečně předloženým lékařským zprávám byl od PK MPSV ČR vyžádán doplňující posudek, jehož úkolem bylo vyjádřit se k diagnostikované spondylartróze L4-S1 a k syndromu karpálních tunelů, který byl dodatečně u žalobkyně zjištěn. V doplňujícím posudku ze dne 28.2.2014 posudková komise poukázala na to, že diagnóza spondylartrózy byla již uvedena v posudku ze dne 1.3.2013. Syndrom karpálních tunelů byl u žalobkyně diagnostikován a poprvé podchycen v nálezu internisty MUDr. H. ze dne 8.4.2013, tedy po datu vydání napadeného rozhodnutí a tato diagnóza byla potvrzena EMG vyšetřením dne 9.7.2013. Tento nález je zatím léčen konzervativně a aktuálně nepřináší nová posudkově pracovní omezení s výjimkou dlouhodobé nadměrné zátěže horních končetin a práce v riziku vibrací. Posudková komise setrvala na svém závěru, že ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí ze dne 24.10.2012 nebyla žalobkyně invalidní.

       Krajský soud v souladu s ust. § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumávání napadeného rozhodnutí žalované vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného správního orgánu. Přitom dospěl k závěru, že žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí 24.10.2012 nebyla invalidní. Podle ust. § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů je totiž pojištěnec  invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o  35%. Podle odst. 2 téhož

 

ustanovení, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35%,  avšak nejvíce o 49%,  jedná se o invaliditu I. stupně, jestliže poklesla nejméně o 50%, avšak nejvíce o 69%, jedná se o invaliditu II. stupně a jestliže poklesla nejméně           o 70%, jedná se o invaliditu III. stupně.  Pokles pracovní schopnosti  u žalobkyně činil 20% a tento závěr jednoznačně vyplývá z citovaného posudku PK MPSV ČR, jakož i doplňujícího posudku, o jejíchž úplnosti, správnosti a přesvědčivosti nemá krajský soud důvodu pochybovat. Posudková komise posuzovala zdravotní stav žalobkyně ve složení z posudkového lékaře a dalšího odborného lékaře – neurologa, tedy lékaře z oboru, který je dominantní v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobkyně. Posudková komise se zcela ztotožnila s hodnocením provedeným lékařem ČSSZ v rámci řízení o námitkách žalobkyně. V doplňujícím posudku se pak PK vyjádřila k dodatečně předloženým lékařským zprávám žalobkyně, stejně tak jako k nově zjištěné diagnóze syndromu karpálních tunelů.

      Jelikož  u žalobkyně k datu 24.10.2012 nešlo o invaliditu v žádném stupni, žalovaná nepochybila, když napadeným rozhodnutím námitky žalobkyně zamítla a zároveň potvrdila rozhodnutí  ze dne 15.8.2012, jímž žalobkyni žádost o invalidní důchod zamítla.

       Na základě výše uvedeného krajský soud v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl, neboť není důvodná.

       Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně v řízení úspěšná nebyla a žalovaná na jejich náhradu nárok ze zákona nemá (ust. § 60 odst. 2 s.ř.s. a ust. § 118d zák.č. 582/1991 Sb. v platném znění).

 

          

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu   soudu  v  Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení   jeho písemného vyhotovení, a to písemně,  ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

 

    V Ostravě  dne  3.dubna  2014 

 

                                                                JUDr. Petr Indráček  

                                                                     Samosoudce