t a k t o :
O d ů v o d n ě n í :
Vzhledem k tomu, že žalobce současně s podáním žaloby nesplnil svou poplatkovou povinnost, vyzval jej soud dne 2. srpna 2011 k zaplacení soudního poplatku za žalobu, který činí podle položky 14a bod 2 písm. d) Sazebníku soudních poplatků 1.000 Kč, a současně žalobce upozornil, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení před tímto soudem zastaveno.
Výzva byla doručena zástupci žalobce dne 18.8.2011 a soudní poplatek byl zaplacen dne 24.8.2011.
Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 22.9.2011 mj. uvedl, že společnost CG Holding podala v roce 2010 celkem cca 1.300 různých podání, jejichž předmětem je uplatnění různých nároků, přičemž z toho 879 bylo podáno v období srpna a září 2010.
K tvrzení žalobce, že uplatnil u předsedy Rady ČTÚ bezvýsledně prostředek na ochranu proti nečinnosti správního orgánu v řízení č.j. ČTÚ-114 576/2010-634 o návrhu žalobce ze dne 24.8.2010 proti odpůrci Josefu B. o 3.123 Kč s příslušenstvím, žalovaný uvedl, že žalobce podal dne 4.5.2011 podání označené jako žádost o uplatnění nečinnosti správního orgánu, nicméně z jeho obsahu nevyplývá k jakému konkrétnímu řízení vedenému žalovaným směřuje. Věc je žalovaným samostatně vedena pod č.j. ČTÚ-44 344/2011-603. Žalobce byl dne 23.5.2011 vyzván k odstranění vad podání ve lhůtě do jednoho měsíce od doručení výzvy, tj. 25.6.2011. Žalobce tuto výzvu nereagoval, a proto usnesením č.j. ČTÚ-44 344/2011-603 ze dne 8.7.2011 bylo řízení v této věci zastaveno. Zastavení řízení napadl žalobce rozkladem dne 27.7.2011, který se nachází ve fázi jednání rozkladové komise.
Podle § 79 odst. 1 soudního řádu správního ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.
V inkriminované věci je nesporné, že nevyčerpání prostředků k ochraně před nečinností podle § 80 správního řádu je důvodem k odmítnutí žaloby. Spor je pouze o to, zda žalobce tyto prostředky v projednávaném případě řádně uplatnil nebo nikoli.
Ustanovení § 80 odst. 3 správního řádu poskytuje účastníku řízení právo uplatnit po uplynutí lhůt pro vydání rozhodnutí žádost o opatření proti nečinnosti u nadřízeného správního orgánu.
Podle § 3 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, je Český telekomunikační úřad ústředním správním úřadem pro výkon státní správy ve věcech stanovených tímto zákonem. Podle § 107 odst. 1 tohoto zákona má Český telekomunikační úřad pětičlennou Radu Českého telekomunikačního úřadu, kdy jeden z členů této Rady je jejím předsedou, který řídí její činnost a současně jedná jménem Českého telekomunikačního úřadu a stojí v jeho čele. Podle § 123 uvedeného zákona lze proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu podat rozklad, nestanoví–li tento zákon jinak. O rozkladu proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, který v prvním stupni nevydal předseda Rady, rozhoduje předseda Rady. Z uvedených ustanovení vyplývá, že předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu vystupuje jako vedoucí ústředního správního úřadu a je nadřízeným orgánem, rozhoduje–li o rozkladu proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu vydanému v I. stupni.
V souzené věci se jedná o případ, kdy se žalobce domáhal ukončení nečinnosti Českého telekomunikačního úřadu, který měl rozhodnout v I. stupni o podaném návrhu žalobce, opatření proti nečinnosti ze strany účastníka správního řízení tak bylo nutno využít. Lze poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2011 čj. 1 Ans 3/2011 – 54, ve kterém tento soud dovodil, že i v případě žaloby na ochranu proti nečinnosti ústředního správního orgánu je zapotřebí nejprve podat žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti adresovanou tomu, kdo stojí v čele tohoto ústředního správního orgánu. Obdobný právní názor vyplývá i z rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 3 Ans 32/2010 – 114, v němž se soud zabýval výslovně strukturou a postavením jednotlivých subjektů samotného Českého telekomunikačního úřadu, a to výkladem a contrario. Městský soud v Praze proto vycházel z předpokladu, že i v daném případě byl žalobce nejprve povinen podat žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti dle § 80 správního řádu. Tento závěr ostatně žalobce ani nijak nezpochybňuje, neboť sám uvádí, že takovou žádost podal.
Mezi účastníky řízení je pak sporné to, zda toto podání žalobce ze dne 4. 5. 2011 je možné považovat za řádnou žádost dle § 80 správního řádu anebo nikoli. Soud souhlasí s žalovaným v tom, že předmětné podání žalobce řádnou žádostí nebylo a že tedy žalovaný postupoval správně, pokud řízení o této žádosti pro neodstranění vad zastavil, pokud žalobce i přes opakovanou výzvu (viz výzvy Úřadu ze dne 23. 5. 2011 a 13. 6. 2011) svoji žádost odmítl konkretizovat (viz podání žalobce ze dne 1. 6. 2011).
Podle § 37 odst. 2 správního řádu z podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje. Soud musí souhlasit s žalovaným v tom, že žalobce ve svém podání ze dne 4. 5. 2011 skutečně neuvedl, které konkrétní věci se toto podání týká. Má-li žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti dle § 80 správního řádu skutečně splnit svůj účel, je třeba, aby v ní bylo konkrétně specifikováno konkrétní správní řízení, v němž podle názoru účastníka řízení dochází k průtahům. Za dostatečnou specifikaci totiž nelze považovat vymezení skupiny věcí časovým obdobím, v němž bylo řízení zahájeno, a kde dosud nebylo rozhodnuto. Pokud by byla žalobcova argumentace dovedena ad absurdum, musela by být akceptována i žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti specifikovaná např. jako „ve všech věcech, kde byla překročena lhůta pro rozhodnutí“. To platí tím spíše, pokud žalobce ve vymezeném období podal stovky různých návrhů, jako je tomu v daném případě (v roce 2010 cca 1300, z toho v srpnu a září tohoto roku 879).
Po žalobci pochopitelně nelze požadovat, aby předmětná správní řízení specifikoval přímo jednacími čísly, pokud mu správním orgánem dosud nebyla sdělena - bylo však v jeho možnostech, aby tato řízení specifikoval (tak, jak to učinil v žalobách podaných následně u soudu) alespoň jménem a příjmením údajného dlužníka a výší údajného dluhu. V tomto případě se totiž jedná o údaje, které jsou v dispozici žalobce, může je zjistit a správnímu orgánu sdělit bez nejmenších obtíží a lze soudit, že bylo v jeho zájmu, aby tyto údaje v žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti uvedl, pokud touto žádostí skutečně sledoval legitimní cíl ochrany svých procesních práv v jednotlivých správních řízeních. Podstatné pro posouzení soudu v tomto ohledu není skutečnost, že žalobce uplatnil žádost souhrnně jedním podáním (a nikoli jednotlivě v každé věci), ale to, že tato žádost neobsahovala shora uvedené konkrétní údaje identifikující jednotlivé věci, v nichž se domáhá ochrany proti nečinnosti.
Aby mohl nadřízený orgán skutečně účinným způsobem posoudit, zda v řízení u jemu podřízeného orgánu dochází k průtahům, a účinně proti těmto průtahům zasáhnout, musí mít věc konkrétně specifikovánu tak, aby si mohl vyžádat konkrétně specifikovaný spis a přezkoumal v něm spisový materiál. Pokud by si vyžádal od podřízeného orgány všechny spisové materiály podle požadavku žalobce, bylo by v podstatě na podřízeném orgánu, které správní spisy nadřízenému orgánu předloží a které nikoli, a spisy, v nichž průtahy skutečně nastaly, by mohl zatajit. Nebylo by přitom v moci nadřízeného orgánu takové praktiky podřízeného orgánu v tomto případě odhalit. Je tedy zřejmé, že žalobcova žádost skutečně nemohla vést k účinnému odstranění průtahů v řízení před správním orgánem prvého stupně a nejednalo se proto o řádné a účinné uplatnění prostředků, které správní řád stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu. ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s. Žaloba podaná žalobcem tak byla nepřípustná podle § 68 písm. a) s. ř. s.
Městský soud v Praze proto postupoval podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a žalobu odmítl, neboť nevyčerpání prostředků k nápravě dle § 80 správního řádu představuje absenci nezbytné podmínky řízení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2007 čj. 7 Ans 1/2007, publikováno ve Sbírce NSS pod č. 1683/2008).
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 3 věta prvá, soudního řádu správního, podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Obdobně vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku) vzniklý podle § 6a odst. 3, bylo-li řízení zastaveno jen zčásti. Byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek.
Vzhledem k tomu, že v inkriminované věci byl návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, postupoval Městský soud v Praze podle citovaného ustanovení a rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku a současně uložil žalobci, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení sdělil Městskému soudu v Praze číslo svého bankovního účtu.
P o u č e n í:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 20. ledna 2012
JUDr. Slavomír Novák, v.r.
předseda senátu
za správnost vyhotovení:
Simona Štěpinová