[OBRÁZEK]11A 8/2013 – 55

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

 Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové
a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobce JIPEWO, s.r.o.
IČ 25010476, se sídlem v Teplicích, Sládkova 14, zastoupeného Mgr.Martinem Prosserem,
advokátem se sídlem v Praze 1, Melantrichova 477/20, proti žalovanému Ministerstvu
životního prostředí, se sídlem v Praze 10, Vršovická 65, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného správního úřadu ze dne 3.9.2012, č.j.: 1330/530/12,63792/ENV/12

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

 Žalobce se žalobou, podanou u Krajského soudu v Ústí nad Labem, domáhal
přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného správního úřadu, kterým bylo v odvolacím
řízení pravomocně rozhodnuto o tom, že žalobci byla za porušení ustanovení § 7 ve spojení
s ustanovením § 88 odst.1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění
pozdějších předpisů, uložena pokuta za správní delikt ve výši 55.000,-Kč.

 Žalobce v podané žalobě namítl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť
se nevypořádalo s veškerou argumentací žalobce uvedenou v odvolání a zejména dostatečně
nevysvětlilo, proč je názor žalobce nesprávný. Žalovaný se omezil pouze na opakování
názoru prvostupňového správního orgánu a vycházel ze skutečností, které nejsou obsahem
spisu a z vlastních ničím nepodložených hypotéz. Žalovaný nedodržel příslušné procesní
předpisy, což mělo podstatný vliv na vydání rozhodnutí. Žalovaný rovněž nedostatečně zjistil
skutkový stav věci v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí a za tímto účelem si neopatřil

pokračování 2 11 A 8/2013

potřebné podklady pro rozhodnutí. Žalobce namítl, že rozhodnutí žalovaného je založeno na

nesprávném právním názoru.

 V jednotlivých žalobních bodem žalobce uvedl, že v odvolání proti rozhodnutí
správního úřadu prvého stupně namítal, že prvostupňový orgán postupoval převážně podle
zásady rychlosti a hospodárnosti řízení na úkor zásady zjištění materiální pravdy a namítal i
nepřiměřenost rozhodnutím stanovené pokuty. K těmto odvolacím námitkám žalovaný
nepřihlédl a neuvedl důvody vydání rozhodnutí, podklady pro jeho vydání ani úvahy, kterými
se správní úřad při hodnocení pokladů a při výkladu správních norem řídil. V napadeném
rozhodnutí je uvedeno pouhé konstatování odvolacích námitek a strohé vyjádření, kterým
žalovaný přejímá názory prvostupňového orgánu, aniž by se zabýval námitkami žalobce
uvedenými v odvolání. Žalovaný vycházel při rozhodování z vlastních nepodložených
hypotéz bez opory ve spisu, například za situace, kdy odborný orgán nebyl schopen potvrdit
ani vyvrátit přesné povětrnostní podmínky v konkrétní lokalitě a své závěry tak žalovaný činí
na základě pravděpodobnosti, aniž by se kvalifikovanou formou příslušného orgánu dotázal
například žádostí o odborné vyjádření či posudek. Pokud by žalobcem namítané okolnosti
měly být vnímány jako polehčující, pak by měly mít i vliv na výši uložené sankce a pokud
byla pokuta uložena ve výši 55.000,-Kč bez přihlédnutí k těmto okolnostem, měla by být
podle názoru žalobce při zohlednění dalších skutečností, vnímaných jako polehčující, náležitě
snížena.

 Žalobce namítl, že žalovaný zásadním způsobem porušil zejména ustanovení § 89
odst.2 správního řádu, když celé odvolací řízení omezil pouze na posouzení námitek
odvolatele a nikoli na posouzení správnosti napadeného rozhodnutí jako celku. Z odůvodnění
napadeného rozhodnutí navíc není zřejmé, čím vším se žalovaný zabýval kromě námitek
žalobce, který se domnívá, že žalovaný nečinil v tomto směru žádné přezkoumávání,
neodhalil velké množství zásadních vad rozhodnutí napadeného odvoláním a řízení jeho
vydání předcházejícího. Žalovaný nezrušil rozhodnutí orgánu prvého stupně, přestože řízení
bylo zahájeno pro přesně nevymezený skutek. Orgán prvního stupně se omezil pouze na
konstatování, že žalobce měl údajně neodborným prořezem poškodil jedenáct kusů dřevin,
aniž by přesně specifikoval, v čem měl neodborný zásah spočívat. Jen přesné vymezení
jednání přitom může zabránit tomu, aby v budoucnu nemohlo být vedeno další správní řízení
pro týž skutek. Žalovaný rovněž opomenul povinnost správního orgánu zjišťovat materiální
pravdu z úřední povinnosti. Bylo povinností správních orgánů v daném případě prokázat stav
dřevin těsně před údajným poškozením, tedy zda byly ve stavu, v jakém je uváděl žalobce a
jím navržení svědci, či nikoliv, když jedině takové posouzení může vést k závěru, zda žalobce
dřeviny poškodil nebo nepoškodil. Neobstojí tvrzení správních úřadů, že i poškozené dřeviny
podléhají ochraně za situace, kdy tyto dřeviny jsou značně poškozeny a je nutný větší zásah
k odstranění poškozených částí. Podle názoru žalobce je nepřípustné, aby zjišťování všech
rozhodných skutečností nebylo prováděno s odkazem na zásadu hospodárnosti a rychlosti
řízení za situace, kdy orgán prvého stupně byl několik měsíců nečinný. Správní orgán je
povinen rychle a bez nepřiměřeně velkých nákladů zjistit materiální pravdu a nikoli
nezjišťovat rozhodné skutečnosti s odkazem na délku řízení, kterou navíc zavinil sám správní
úřad. Řádný znalecký posudek měl zachytit přesný popis správného ošetření dřevin a to,
v čem mělo spočívat pochybení, respektive slovy posudku „laické“ provedení zásahu bez
znalosti fyziologie a anatomie stromů. Žalobce navrhoval, aby v řízení bylo zpracováno
doplnění posudku ke zjištění skutečného stavu, navrhl konfrontaci svědkyně Bc.V. s paní K.,
nicméně správní úřad všechny návrhy žalobce na doplnění dokazování zamítl jako nedůvodné
a tím porušil ustanovení správního řádu.

pokračování 3 11 A 8/2013

 K námitce nesprávného právního posouzení věci žalobce uvedl, že v projednávaném
případě nemohlo odstraněním poškozených částí dřevin dojít k poškození dřevin jako
takových. Zásah žalobce byl pouze nezbytným zásahem k tomu, aby došlo k zachování
dřevin, jejich samotné funkční, biologické a ekologické funkce a aby nedocházelo
k bezprostřednímu ohrožení bezpečnosti osob a majetku v jejich blízkosti. Bez tohoto zásahu
by velmi rychle poškození dřevin bylo natolik zásadní, že by znamenalo celkový zánik
postižených dřevin a výrazné ohrožení osob a majetku. Žalovaný měl posoudit jednání
žalobce ve smyslu ustanovení § 7 odst.1 a § 88 odst.1 písm.c) zákona o ochraně přírody a
krajiny a přihlédnout k účelu tohoto zákona, když žalobce předmětným zásahem naopak
přispěl k udržení a obnově přírodní rovnováhy a k ochraně rozmanitosti forem života
s přihlédnutím zejména ke kulturním potřebám obyvatel a místním poměrům. Žalobce má za
to, že se žádného protiprávního jednání, za které by měl být správními orgány sankcionován,
nedopustil. I kdyby se výjimečně dopustil chybného řezu u některých dřevin, bylo povinností
správního úřadu prokázat, zda takový chybný řez a jeho následné ošetření žalobcem je
schopno vést k poškození dřeviny. Míru poškození je nutno hodnotit i ve vztahu ke kondici a
druhu dřeviny a způsobu jejich ošetření po zásahu. Spisová dokumentace však neobsahuje
jakékoli podrobnější posouzení a proto nelze dojít k závěru, že došlo k poškození dřevin.

 K výši uložené sankce žalobce namítl nepřiměřenost za předpokladu, že by soud
dospěl k závěru, že se žalobce protiprávního jednání dopustil. Žalobce v podané žalobě
poukázal na případ společnosti SOLARBEN s.r.o. a s odkazem na zásadu legitimního
očekávání, namítl, že správní úřady postupují v obdobných věcech diametrálně odlišně a
porušují tím základní zásady správního řízení.

 Usnesením ze dne 19.12.2012, čj: 15A 131/2012 - 27, Krajský soud v Ústí nad Labem
postoupil věc místně a věcně příslušnému Městskému soudu v Praze.

 Z obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu k podané žalobě vyplývá, že žalobce
zopakoval věcně námitky a připomínky, které byly uvedené již v odvolání. Vzhledem ke
skutečnosti, že důvody žaloby byly vypořádány již v rámci prvoinstančního i odvolacího
rozhodnutí, odkázal žalovaný na část odůvodnění obou napadených rozhodnutí.
K jednotlivým žalobním námitkám žalovaný dále uvedl, že mu není zřejmé, jak žalobce
dospěl k závěru, že žalovaný vychází ze skutečností, které nejsou obsahem spisu, když z jeho
strany nebylo do spisu v odvolacím řízení vůbec nahlíženo. Nekonkrétní námitky údajného
nedodržení procesních předpisů, nezjištění skutkového stavu či nesprávný právní názor jsou
nekonkrétní, nepodložené a podle názoru žalovaného byly náležitě vypořádány.

 Žalovaný má za to, že skutkový stav, dokázaný fotodokumentací, je výrazně
důvěryhodnější, než výslechy svědků či jejich konfrontace. Stav dotčených dřevin před
zásahem žalobce prokazuje fotodokumentace, pořízená pracovnicí místně příslušného orgánu
ochrany přírody. Stav dřevin po zásahu je zdokumentován prvoinstančním orgánem a
Agenturou ochrany přírody a krajiny České republiky. Všechny tyto důkazy byly řádně
zařazeny do spisu a neexistuje žádná indicie, která by nasvědčovala údajně náhlým a
intenzivním větrným vírům. Hypotéza žalobce, že by došlo v dané lokalitě k náhlému
poškození jen a pouze žalobcem ořezaných dřevin, je krajně nepravděpodobná. Dřeviny
v okolí byly zdokumentovány spolu s vyjádřením příslušného orgánu státní správy.

pokračování 4 11 A 8/2013

 Podle názoru žalovaného byla materiální pravda z úřední povinnosti zjištěna
v dostatečném rozsahu. Stav dřevin před zásahem žalobce byl prokázán mimo jiné
fotodokumentací Bc.V., v tomto ohledu se nejedná o odborné posouzení stavu dřevin, když
jmenovaná nefiguruje v řízení jako znalec v oboru. To, že odvolací orgán neuvěřil
nepravděpodobnému tvrzení žalobce o značném poškození předmětných dřevin těsně před
zásahem, nemá vliv na zjištění materiální pravdy jako takové. Odborný posudek agentury je
dostatečným podkladem pro specifikaci vlastního poškození i následků neoprávněných zásahů
provedených žalobcem. Správnímu úřadu se jeví nadbytečné v sankčním řízení poučovat
žalobce o základních arboristických zásadách. Proto žalovaný nespatřoval přínos jakékoliv
konfrontace laických svědků v předmětu řízení či k odbornému posouzení vzniklého
protiprávního stavu předmětných dřevin, způsobených neodborným ořezem žalobce.

 Z řádně zdokumentovaného stavu jednoznačně vyplývá zásadní, podstatná a trvalá
změna habitu předmětných dřevin, stejně jako značné narušení jejich ekologických funkcí.
Vlastní rány způsobené neodborným ořezem, jsou branou pro houbové a jiné patogeny a
bezpochyby snižují vitalitu předmětných dřevin. Při hodnocení stavu odbornou organizací
Agenturou ochrany přírody a krajiny, jež je rovněž registrovaným soudním znalcem v oboru,
byly vzaty v úvahu všechny atributy, potřebné k řádnému poškození, tedy nejen druh dřeviny,
věk, kondice, pravděpodobný stav před zásahem a podobně, přičemž při porovnávání stavu
poškozených dřevin odborná organizace vycházela ze stavu zdokumentovaném před zásahem
žalobce na fotografiích pořízených pracovnicí orgánu ochrany přírody.

 Výše uložená sankce byla řádně odůvodněna v souladu se zákonem a zmiňovaná
údajná podobnost s žalobcem zmiňovanou causou SOLARBEN s.r.o. není přiléhavá, neboť se
jedná o úplně jiné podmínky, jak detailně popsal ve svém vyjádření prvostupňový orgán.
Z úřední povinnosti je žalovanému známo, že výše uložené sankce není neobvyklá vzhledem
k okolnostem daného případu a výše pokuty není aritmeticky zjištěnou hodnotou, ale otázkou
správního uvážení.

 Při ústním jednání u Městského soudu v Praze dne 11.3.2014 zástupce žalobce setrval
na obsahu písemného vyhotovení podané žaloby s tím, že správní úřady nepostupovaly
správně, pokud uložily žalobci pokutu, došlo k porušení jak hmotněprávních tak i procesních
předpisů. Zásady sankčního procesu byly porušeny, byly posuzovány pouze důkazy, které
vypovídají v neprospěch žalobce. Poukázal na to, že ve správním řízení nebylo ani zkoumáno,
ani zohledněno, jaký byl stav dřevin před zásahem žalobce, což svědčí o jednostranném
vedení řízení směrem k vydání rozhodnutí o uložení sankce.

 Zástupce žalovaného správního úřadu u jednání soudu uvedl, že trvá na vydaném
rozhodnutí a odkazuje se na obsah písemného vyjádření k žalobě. Veškeré důkazy, zejména
fotodokumentace, jsou pro odborníka natolik jednoznačné, že nebylo důvodem provádět další
dokazování, zejména když žádná meteorologická stanice neumožňuje zachytit lokální změny
v počasí na tak nepatrném prostoru, v jakém se nalézaly předmětné dřeviny. Vlastník
jakéhokoli pozemku má nejen práva, ale i povinnosti – zde starat se o dřeviny. Předmětné
dřeviny vykazovaly značnou zanedbanost, nikdy nebyly ošetřeny ani prořezávány. Na tomto
případu není nic pozitivního, neboť žalobce provedl prořez dřevin naprosto nehorázným
způsobem, který nesvědčí o tom, že by šlo zásah profesionálního a vyškoleného pracovníka.

pokračování 5 11 A 8/2013

 Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným odvolacím
správním úřadem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné
skutečnosti:

 Dne 19.3.2010 obdržela Česká inspekce životního prostředí podnět čj: 024145 ve věci
prošetření možného poškození dřevin. V oznámení bylo uvedeno, že v katastrálním území
Teplice v ulicích Scheinerova a Nedbalova došlo k neodbornému prořezu strojů. Dne

28.3.2010 provedla inspekce inspekční šetření, při kterém zjistila, že na uvedených parcelách
došlo k prořezu 8 exemplářů javoru stříbrného, 1 exemplář dubu letního, 2 exemplářů jírovce
maďalu a 1 exemplář jasanu ztepilého. Inspekce požádala dne 21.4.2010 Agenturu ochrany
přírody a krajiny o odborné posouzení provedeného prořezu dřevin. V odborném posudku ze
dne 7.5.2010 agentura konstatovala, že provedeným zásahem vznikly velké řezné rány, které
nejsou stromy schopny zakalusovat. Odstraněním části koruny ztratily stromy značnou část
asimilačního aparátu a při vzniku velkých řezných ploch jsou stromy často napadeny
patogenem a v důsledku napadení může být vznik rozsáhlých dutin, který ohrozí celkovou
statiku stromu. Zásah byl proveden bez znalosti fyziologie a anatomie stromů. Ze spících
pupenů vznikne nový obrost, který bude nutné dále redukovat a stromy budou vyžadovat
zvýšenou a pravidelnou péči. Primární koruny jsou poškozeny trvale.

 Dne 31.5.2010 předvolala inspekce písemným oznámením statutárního zástupce
právnické osoby JIPEWO, k podání vysvětlení, při vysvětlení dne 8.6.2009 pan Pavel Takáč
uvedl, že po dohodě se zástupcem vlastníka předmětných pozemků Stavebního bytového
družstva Mír Teplice bylo dohodnuto bezpečnost obyvatel je nadřazena estetické funkci
dřevin, prořez byl proveden v době vegetačního klidu v listopadu 2009 a odstraněny byly
suché větve.

Dne 8.10.2010 podal žalobce ve správním řízení podrobné písemné vyjádření s návrhem na doplnění dokazování.

 Rozhodnutím ze dne 16.5.2012, č.j.: ČIŽP/44/OOP/1004411.027/12/USR, Oblastní
inspektorát České inspekce životního prostředí v Ústí nad Labem rozhodl o tom, že žalobce se
dopustil protiprávního jednání tím, že v listopadu 2009 neodborně provedeným prořezem
poškodila 11 exemplářů dřevin rostoucích na pozemkových parcelách uvedených ve výroku
rozhodnutí v katastrálním území Teplice při ulici Scheinerova a Nedbalova. Protiprávním
jednáním došlo k porušení ustanovení § 7 odst.1 zákona č. 114/1992 Sb., přičemž za tento
správní delikt byla společností JIPEWO podle ustanovení § 88 odst.1 písm.c) téhož zákona
uložena pokuta ve výši 55.000,-Kč.

 Proti uvedenému rozhodnutí správního úřadu prvého stupně podal žalobce dne
31.5.2012 včasné odvolání, které je obsahově zcela totožné s žalobními námitkami,
uplatněnými žalobcem v podané žalobě. Žalobce namítl nedostatečně zjištěný výchozí stav
dotčených dřevin, porušení procesních ustanovení o řízení vzhledem k tomu, že byly
odmítnuty návrhy na doplnění dokazování a žalobce rovněž poukázal na neobjektivitu
postupu správního úřadu a nepřiměřeně přísnou sankci.

 O podaném odvolání rozhodl žalovaný odvolací správní úřad žalobou napadeným
rozhodnutím ze dne 3.9.2012, jímž odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí České
inspekce životního prostředí v Ústí nad Labem ze dne 16.5.2012 potvrdil s odůvodněním, že
odvolací orgán nezjistil neobjektivní či nezákonný postup ani průběh vedeného řízení, správní

pokračování 6 11 A 8/2013

 úřad prvého stupně postupoval v obdobných případech nezákonného ořezu dřevin rostoucích
mimo les stejně, resp. obdobně a opíral se o obdobné či srovnatelné důkazní materiály, zásada
byla zachována rovněž při stanovení výše pokuty. Pokud nebylo vyhověno návrhu na
doplnění spisu o vyjádření Agentury ochrany přírody a krajiny, stalo se proto, že v odborném
posudku ze dne 7.5.2010 bylo dostatečně jasným a určitým způsobem popsáno, jakým
způsobem a v jakém rozsahu došlo k poškození předmětných dřevin. Námitka proti svědectví
Bc.V. není relevantní, konfrontace svědkyň K. a V.byla přínosná, pokud by mohla přinést
nová zjištění. Svědkyně ve svých svědeckých výpovědí uvedly pravdivé informace a
požadovaná konfrontace by neměla vliv na samotné řízení. Svědectví Bc.V. je relevantní
pouze a jen co do zadokumentování stavu předmětných dřevin před zásahem, tedy okamžik
pořízení fotodokumentace. Správní úřad prvého stupně v žádném předchozím vyjádření
žalobce neobdržel návrh na předložení listinného důkazu týkajícího se vyhodnocení
povětrnostních podmínek v předmětném období, kdy byl prořez proveden. I v případě, že by
se rozhodl správní úřad na základě žádosti účastníka řízení provést důkaz takovou listinou,
není schopen odborný orgán potvrdit nebo vyvrátit přesné povětrnostní podmínky na tak
konkrétní lokalitě, jakou je předmětné sídliště. Žalovaný odvolací správní úřad uzavřel, že i
kdyby připustil namítané okolnosti jako polehčující, neměla by tato skutečnost vliv na výši
uložené sankce, neboť ta je vzhledem k zákonem stanovenému rozsahu při samotné spodní
hranici.

 Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadená rozhodnutí a jím předcházející
řízení před správními úřady obou stupňů z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané
žalobě podle ustanovení § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále též s.ř.s.), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního
stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí. Věc soud posoudil takto:

 Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo
pravomocně rozhodnuto o tom, že žalobci byla za porušení ustanovení § 7 ve spojení
s ustanovením § 88 odst.1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění
pozdějších předpisů, uložena pokuta za správní delikt ve výši 55.000,-Kč.

 Podle ustanovení § 7 odstavec 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny,
ve znění účinném do 27.12.2009, jsoud dřeviny chráněny podle tohoto ustanovení před
poškozováním a ničením, pokud se na ně nevztahuje ochrana přísnější (ustanovení §§ 46 a 48
zákona) nebo ochrana podle zvláštních předpisů. Podle ustanovení § 88 odst.1 písm.c) zákona
č. 114/1992 Sb., orgán ochrany přírody uloží pokutu až do výše 1.000.000,- Kč právnické
osobě nebo fyzické osobě při výkonu podnikatelské činnosti, která se dopustí protiprávního
jednání tím, že poškodí nebo zničí bez povolení dřevinu nebo skupinu dřevin rostoucích
mimo les.

 Městský soud v Praze dospěl po provedeném řízení k závěru, že správní úřady obou
stupňů se náležitě a dostatečně podrobně vypořádaly se zásadními námitkami, kterými
žalobce ve správním řízení brojil proti uložení pokuty za uvedený správní delikt. Zároveň se
správní úřady zabývaly i okolnostmi, které měly vliv na vyvození závěru o sankční
odpovědnosti žalobce za správní delikt. Pokud správní úřad prvého stupně vycházel při
zjištění skutečného stavu věci ze závěrů odborného posudku Agentury ochrany přírody a
krajiny ze dne 7.5.2010, má městský soud za to, že takový postup je dostačující, neboť
posudek dostatečně srozumitelně a určitě hodnotí stavu stromů a dřevin a zabývá se i tím,

pokračování 7 11 A 8/2013

v jakých konkrétních skutečnostech spočívá poškození stromů a dřevin v důsledku provedeného zásahu.

 Namítal-li žalobce, že ve správním řízení nebyl zjišťován stav dřevin v době před
zásahem žalobce, neshledal tuto námitku soud důvodnou s odkazem na provedenou
svědeckou výpověď svědkyně V., pracovnice magistrátu města Teplic, ze které vyplývá, že
svědkyně na základě žádosti vlastníka nemovitosti SBD Mír posuzovala otázku možného
prořezu či kácení předmětných dřevin. Žalobce v této souvislosti namítal, že u těchto dřevin
došlo následně po provedeném zásahu k jejich olistění, přičemž dokumentoval u soudu
fotografiemi jejich současný stav. Tato okolnost je podle názoru soudu pro závěr o důvodnosti
či nedůvodnosti podané žaloby nevýznamná, protože předmětem dokazování nebyla otázka
úhynu stromů a dřevin, ale deliktní jednání žalobce. Z odborného vyjádření Agentury ochrany
přírody a krajiny je zřejmé, že bylo možno předpokládat, že k regeneraci stromů dojde, avšak
zároveň je zdůrazněno, že rostlina bude muset vynaložit nepoměrně vyšší úsilí k tomu, aby
byla dalšího života schopná.

 V námitce nesprávného právního posouzení věci žalobce uvedl, že v projednávaném
případě nemohlo odstraněním poškozených částí dřevin dojít k poškození dřevin jako
takových. Zásah žalobce byl pouze nezbytným zásahem k tomu, aby došlo k zachování
dřevin, jejich samotné funkční, biologické a ekologické funkce a aby nedocházelo
k bezprostřednímu ohrožení bezpečnosti osob a majetku v jejich blízkosti. Bez tohoto zásahu
by velmi rychle poškození dřevin bylo natolik zásadní, že by znamenalo celkový zánik
postižených dřevin a výrazné ohrožení osob a majetku.

 S uvedenou argumentací se soud neztotožnil. Žalovaný odvolací správní úřad
v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí poukázal na to, že odborný posudek agentury
je dostatečným podkladem pro specifikaci vlastního poškození i následků neoprávněných
zásahů provedených žalobcem. Z výše uvedené právní úpravy jednoznačně vyplývá, že
poškozování a ničení dřevin rostoucích mimo les je nedovoleným zásahem, který způsobí
podstatné a trvalé snížení jejich ekologických a estetických funkcí nebo bezprostředně či
následně způsobí jejich odumření. V posuzované věci není sporu o tom, že zásah byl
proveden žalobcem, odpovědnost žalobce je tak dána a svou konstrukcí jde o odpovědnost
tzv. objektivní absolutní, neboť zákon o ochraně přírody a krajiny neuvádí žádné liberační
důvody, které by žalobci umožňovaly se této odpovědnosti zbavit. Žalobce se proto nemůže
vyvinit. Jestliže tak z dostatečně podrobně zdokumentovaného stavu jednoznačně vyplývá
zásadní, podstatná a trvalá změna habitu předmětných dřevin, stejně jako značné narušení
jejich ekologických funkcí, je závěr o protiprávnosti jednání žalobce náležitě podložen. Při
hodnocení stavu odbornou organizací Agenturou ochrany přírody a krajiny, jež je rovněž
registrovaným soudním znalcem v oboru, byly vzaty v úvahu všechny atributy, potřebné
k řádnému poškození, tedy nejen druh dřeviny, věk, kondice, pravděpodobný stav před
zásahem, ale i obecně známé skutečnosti, že vlastní rány způsobené neodborným ořezem jsou
branou pro houbové a jiné patogeny a snižují vitalitu předmětných dřevin.

 Žalobce konečně v podané žalobě namítl, že napadeným rozhodnutím uložená sankce
je nepřiměřená, poukázal přitom na případ společnosti SOLARBEN s.r.o. a s odkazem na
zásadu legitimního očekávání, namítl, že správní úřady postupují v obdobných věcech
diametrálně odlišně a porušují tím základní zásady správního řízení.

pokračování 8 11 A 8/2013

 Z již konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že jakkoliv má
správní orgán při ukládání pokuty volnost správního uvážení, je vázán základními principy
správního rozhodování (viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29.6.2005, č.j. 8
As 5/2005 - 53, dostupný na www.nssoud.cz).

 Mezi tyto principy správního rozhodování přitom podle Nejvyššího správního soudu
patří i úplnost, respektive dostatečná odůvodněnost rozhodnutí správního orgánu, které v
konečném důsledku vyvolají i jeho přesvědčivost. Správní orgán je tak povinen se při
ukládání sankce zabývat podrobně všemi hledisky, které zákon předkládá, a podrobně a
přesvědčivě odůvodnit, ke kterému hledisku přihlédl, a navíc podrobně odůvodnit, jaký vliv
mělo toto hledisko na konečnou výši pokuty. Výše uložené pokuty tak musí být v každém
rozhodnutí zdůvodněna způsobem nepřipouštějícím rozumné pochyby o tom, že právě taková
výše pokuty odpovídá konkrétním okolnostem individuálního případu. Rozhodnutí správního
úřadu prvého stupně i na něj navazující rozhodnutí odvolacího žalovaného správního úřadu
podle názoru soudu výše stanoveným požadavkům na odůvodnění správního rozhodnutí, resp.
na jeho přesvědčivost odpovídají. Odůvodněním výše pokuty se podrobně zabýval správní
úřad prvého stupně na stranách 8 a 9 svého rozhodnutí, z jehož textu vyplývá, že správní úřad
zohlednil skutečnost, že se u žalobce jedná o první prokázané porušení zákona č. 114/1992
Sb., přitěžující okolností je skutečnost, že se neodborného zásahu dopustila společnost, která
se sankcionovanou činností zabývá jako podnikatelský subjekt. Ustanovení § 88 odstavec 3
zákona č. 114/1992 Sb. stanoví, že při stanovení výše pokuty se přihlíží k závažnosti
protiprávního jednání a k rozsahu hrozící nebo způsobené újmy ochraně přírody a krajiny.
Pokud jde o hledisko závažnosti protiprávního jednání, pak je možno z rozhodnutí relevantně
dovodit výše uvedené hledisko, že totiž deliktního jednání se dopustila právnická osoba, která
se předmětnou činností zabývá jako jedním z předmětů své podnikatelské činnosti, tj. za
účelem zisku. Žalobcem namítaný matematický model při výpočtu sankce (v závislosti na
počtu dřevin, u nichž došlo deliktním jednáním k poškození) se výše uvedeným zásadám
rozhodování při správním trestání vymyká. Pod kritérium „povaha protiprávního jednání“ je
možno podřadit například dobu trvání protiprávního jednání či způsob a intenzitu, jakou došlo
k naplnění skutkové podstaty správního deliktu. Pod kritérium „rozsah následků protiprávního
jednání“ pak lze podřadit skutečnosti jako rozsah škody, odstranitelnost škody, případně
reakci pachatele na odhalení jeho protiprávního jednání (zjištěných nedostatků), eventuálně
zjištění, zda k takovému jednání dochází opakovaně.

 Úvaha správního orgánu musí vést k hodnocení individuální povahy protiprávního
jednání, přičemž zvažované okolnosti je třeba rozlišovat na přitěžující a polehčující a vždy je
posuzovat z hlediska konkrétního dopadu na daný případ. Úvaha správního úřadu o výši
ukládané finanční sankce patří pojmově ke správnímu uvážení. Správní uvážení, tj. hodnocení
rozhodných skutečností rozhodujícím správním orgánem, nebylo v daném případě soudem
shledáno v rozporu s obsahem spisového materiálu a odlišný náhled účastníka řízení na
způsob hodnocení rozhodujících skutečností správním orgánem není sám o sobě důvodem pro
zrušení rozhodnutí. V dané věci nebylo zjištěno, že by závěry správního orgánu nebyly
podloženy dostatečně skutkovými zjištěními nebo s nimi byly v rozporu či že by se správní
orgán nevypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobce. Závěry, k nimiž správní orgán
dospěl při hodnocení rozhodujících skutečností, nejsou v rozporu se zásadami logického
myšlení a uvažování. Tím jsou zároveň i vymezeny meze přezkumné činnosti soudu ve
správním soudnictví, pokud jde o správní uvážení. Úkolem soudu tak není nahradit správní
orgán v jeho odborné kompetenci ani nahradit správní uvážení uvážením soudním, ale naopak
posoudit, zda se správní orgán v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal se zjištěným