ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci
žalobce J. K., proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí se sídlem Praha 2,
Na Poříčním právu 376/1, k žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10.8.2012 č.j.
2012/39025-421, o výši podpory v nezaměstnanosti,
t a k t o :
I. Žaloba s e z a m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í
I.
Vymezení věci
[1] Ve věci žalobcova nároku na podporu v nezaměstnanosti byla tato stanovena v měsíční
výši 4.161,- Kč.
[2] Žalovaný shora označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí Úřadu
práce v Ostravě ze dne 9.8.2010 čj. OTC-4334/2010-Z1, kterým byla přiznána podpora
v nezaměstnanosti ode dne 30.června 2005 ve výši 4.161,- Kč měsíčně po zbývající část
podpůrčí doby, potvrdil.
II.
Stručné shrnutí argumentů uvedených v žalobě a vyjádření žalovaného
[3] Žalobce podal včasnou žalobu proti shora označenému rozhodnutí žalovaného a navrhl
zrušení napadeného rozhodnutí včetně rozhodnutí správního orgánu I. stupně a vrácení věci
žalovanému k dalšímu řízení. Současně navrhl uložit žalovanému povinnost nahradit žalobci
náklady řízení. V žalobě nejdříve uvedl dosavadní průběh řízení v předmětné věci, který započal
dne 30.6.2005, kdy požádal Úřad práce v Ostravě o zprostředkování zaměstnání a
téhož dne rovněž požádal o podporu v nezaměstnanosti. Poukázal na vydaná rozhodnutí o jeho
nároku, a to konkrétně původní rozhodnutí Úřadu práce ze de 25. června 2007, čj. OTC-
1038/2007-KZ1 a následující rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (dále jen
MPSV ČR) ze dne 4.1.2008 č.j. 2007/51259-442 o odvolání, které bylo zamítnuto a rozhodnutí
Úřadu práce potvrzeno. Následovala žaloba, o níž Městský soud v Praze dne 27. dubna 2010
č.j. 1Cad 38/2008-84 rozhodl tak, že rozhodnutí zrušil a žalovanému vrátil k zpět k dalšímu
řízení. Na základě rozsudku následně ÚP v Ostravě dne 9.8.2010 pod čj. OTC-4334/2010-Z1
znovu rozhodl a přiznal podporu v nezaměstnanosti ode de 30.6.2005 ve výši 4.161,- Kč
měsíčně po zbývající část podpůrčí doby. Z důvodu nesouhlasu s výší podpory
v nezaměstnanosti opětovně žalobce podal odvolání a dne 30.12.2010 MPSV rozhodnutí č.j.
2010/73634-424 zrušil a řízení zastavil. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobu k Městskému
soudu v Praze a tento dne 19. dubna 2012 rozsudkem čj. 1Ad 12/2011-49 rozhodnutí ze dne
30.12.2010 čj. 2010/73634-424 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Opětovně MPSV
vydalo rozhodnutí dne 10.8.2012 čj. 2012/39025-421, kterým odvolání ze dne 16.8.2010
zamítlo a rozhodnutí ÚP v Ostravě ze dne 9.8.2010 čj. OTC-4334/2010-Z1 potvrdilo. Po
popsání tohoto uvedeného průběhu řízení v části označené 2. žalobce konkrétně uvedl, že
nesouhlasí s výší podpory v nezaměstnanosti 4.161,- Kč měsíčně s odkazem na § 50 a § 48
zákona č. 435/2004 Sb. a čl. 23 odst. 1, čl. 58 odst. 1 a čl. 71 odst. 1 b.ii Nařízení rady 1408/71.
Dle jeho názoru se musí použít čistý průměrný výdělek z posledního zaměstnání, což je u něj
výdělek prokazovaný na formuláři E 301A ve výši 276,84€ týdně, to je 1107,36€ měsíčně, a to
se rovná 33.000,- Kč, což ve výsledku činí 10.750,- Kč měsíčně.
[4] Žalovaný k žalobě uvedl, že žalobcem namítaný odkaz na čl. 23 nařízení 1408/71 se týká
výpočtu dávek nemoci a mateřství, článek 58 téhož nařízení se vztahuje k dávkám při
pracovních úrazech a nemocech z povolání, tedy na danou věc tato ustanovení vůbec
nedopadají. Způsob výpočtu dávek v nezaměstnanosti je zakotven v čl. 68 nařízení 1408/71, dle
kterého (odst. 1) „kompetentní instituce členského státu, jejíž předpisy stanoví, že výpočet dávek
se bude zakládat na výši dřívější mzdy nebo dřívějšího platu, vezme v úvahu výhradně mzdu
nebo plat, které dotyčná osoba dostávala v posledním zaměstnání na území tohoto státu. Avšak
v případě, že dotyčná osoba byla ve svém posledním zaměstnání méně než 4 týdny, dávky
budou vypočteny na základě normální mzdy nebo normálního platu, odpovídajícího v místě, kde
nezaměstnaná osoba pobývá nebo trvale bydlí, ekvivalentnímu nebo podobnému zaměstnání,
jako bylo její poslední zaměstnání na území jiného členského státu“. Z tohoto článku vyplývá
následující. Pokud by žalobce pracoval v České republice déle než 4 týdny, ačkoli jeho
předchozí zaměstnání bylo zaměstnání v zahraničí, vypočítávala by se mu podpora
v nezaměstnanosti z příjmu z posledního zaměstnání na území České republiky a k příjmům ze
zahraničí by se nikterak nepřihlíželo. Jelikož však žalobce nepracoval déle než 4 týdny na území
České republiky, dle věty druhé citovaného článku se podpora v nezaměstnanosti vypočítává
z tzv. normální mzdy z tzv. ekvivalentního zaměstnání, které vykonával v zahraničí. Námitka
žalobce, že jeho poslední zaměstnání trvalo prokazatelně déle než čtyři týdny, je nedůvodná,
neb se nejednalo o zaměstnání vykonávané na území státu, který o dávce rozhoduje, tj. v České
republice. Skutečnost, že zaměstnání žalobce v Rakousku trvalo déle než čtyři týdny, je pro
posouzení věci irelevantní. Žalobci tak nemohla být přiznána podpora v nezaměstnanosti na
základě výdělku dosaženého v jiném členském státě (v Rakousku), a to ani
s odkazem na příslušná ustanovení zákona o zaměstnanosti (s odhlédnutím od čl. 68
nařízení). Dle ust. § 50 odst. 1 zákona o zaměstnanosti se výše podpory v nezaměstnanosti
stanoví procentní sazbou z průměrného čistého výdělku, který byl u uchazeče o zaměstnání
zjištěn a naposledy používán pro pracovněprávní účely v jeho posledním zaměstnání
v rozhodném období, přičemž se musí jednat o zaměstnání pojištěné ve smyslu ust. § 39 odst. 1
písm. a) téhož zákona, tzn. musí se jednat o zaměstnání zakládající povinnost odvádět pojistné
na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ve smyslu ust. zákona č.
589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,
ve znění účinnosti do 31.12.2010. Ze zaměstnání vykonávaného žalobcem v Rakousku nebylo
takové pojištění odváděno, neboť bylo odváděno pojištění podle rakouských právních předpisů,
což vyplývá mj. i z toho, že toto zaměstnání bylo jako pojištěné podle rakouských právních
předpisů pro případ nezaměstnanosti potvrzeno na formuláři E301. Takto rakouskou institucí
potvrzené doby na formuláři E301 byly úřadem práce zohledněny. Žalovaný navrhl žalobu
zamítnout a žalobci nepřiznat náhradu nákladů řízení.
III.
Skutečnosti zjištěné ze správního spisu pro posouzení věci
[10] Ve vztahu k jedinému žalobnímu bodu uvedenému v žalobě, a to výši dávky
v nezaměstnanosti, bylo ze správního spisu zjištěno, že žalobce podal dne 30.6.2005 žádost o
podporu v nezaměstnanosti, ve které uvedl, že poslední zaměstnání se uskutečnilo od 3.1.2005
do 7.4.2005 u zaměstnavatele PERLES (soud podotýká, že rukou psané nelze zcela přečíst).
Dále založen tiskopis E 301 A, dle kterého žalobce byl pojištěn v období od 22.11.2004 do
23.12.2004 a od 3.1.2005 do 8.4.2005 a pracoval jako dělník s týdenní mzdou 276,84€. Ze
zprávy zaměstnavatele Perles Industriemontagen GmbH Frantschach 1 9413 St.Gestraud ze
dne 3.1.2005, že byl zařazen jako nekvalifikovaný pracovník s hodinovou mzdou 6,70€.
Z přehledu o hrubé měsíční mzdě pomocného pracovníka ve stavebnictví za období čtvrtého
čtvrtletí 2004, že tato v Moravskoslezském kraji činila 11.800,- Kč.
IV.
Právní posouzení věci samé
[11] V souzené věci jedinou spornou otázkou byl výpočet dávky v nezaměstnanosti za
podmínek, že žalobce v období před 30.6.2005, kdy podal žádost o dávku v nezaměstnanosti,
pracoval v zahraničí. Na danou věc se vztahuje nařízení rady 1408/71. Soud nejdříve
konstatuje, že citované nařízení se vnitřně člení na VII. částí, přičemž část I. obsahuje
všeobecná ustanovení, část II. obsahuje pravidla určení příslušného zákonodárství, část III.
obsahuje zvláštní ustanovení týkající se různých kategorií dávek a dále se člení na 8
následujících kapitol:
kapitola 1. nemoc a mateřství
kapitola 2. invalidita
kapitola 3. stáří a úmrtí
kapitola 4. pracovní úrazy a nemoci z povolání
kapitola 5. pohřebné
kapitola 6. dávky v nezaměstnanosti (čl. 67 až čl. 71a)
kapitola 7. rodinné dávky
kapitola 8. dávky dětem důchodců a sirotkům,
část IV. je věnována administrativní komisi sociálního zabezpečení pro migrující pracovníky a
část V. poradnímu výboru pro sociální zabezpečení migrujících pracovníků, část VI. obsahuje
různá ustanovení a část VII. je věnována přechodným a závěrečným ustanovením.
Nutno podotknout, že ty části, která obsahují obecná ustanovení vztahující se na všechny
dávky, neobsahují žádná ustanovení ohledně zjišťování výdělků, která by byla lze použít na
všechny dávky uvedené v části III. Naopak v jednotlivých kapitolách v části III. je uveden postup
při výpočtu té konkrétní dávky. V případě dávky v nezaměstnanosti je výpočet dávky upraven
v článku 68. V žádném případě nelze v nařízení „vyzobávat“ ustanovení, která se pro výpočet
dávky jeví výhodnější, vztahují-li se tato ustanovení k jinému druhu dávek. Nelze proto žalobci
přisvědčit, že pro stanovení výše dávky v nezaměstnanosti je nutno vycházet z článku 23, který
upravuje výpočet dávky v nemoci a mateřství (kapitola 1) a článku 58 odst. 1, který se vztahuje
na peněžité dávky při pracovním úrazu či nemoci z povolání.
[12] Dle článku 68 odst. 1 Nařízení rady č. 1408/71 příslušná instituce členského státu, jehož
právní předpisy stanoví, že se výpočet dávek zakládá na výši dřívější mzdy nebo platu, bere v
úvahu výhradně mzdu nebo plat, které dotyčná osoba pobírala v posledním zaměstnání na
území uvedeného státu. Pokud však byla dotyčná osoba ve svém posledním zaměstnání méně
než čtyři týdny, vypočítají se dávky na základě obvyklé mzdy nebo platu odpovídajícího v místě,
kde má nezaměstnaná osoba bydliště nebo kde pobývá, stejnému nebo podobnému
zaměstnání, jako bylo její poslední zaměstnání na území jiného členského státu.
[OBRÁZEK]pokračování 6 38Ad 22/2012
[13] Z výše citovaného ustanovení lze dojít pouze k jedinému závěru, a to že dávka
v nezaměstnanosti se vždy vypočítává z příjmu, který posuzovaná osoba dosáhla na území toho
státu, který o dávce rozhoduje. Je jen rozdíl v tom, zda se vychází ze skutečného výdělku, který
posuzovaná osoba dosáhla, nebo úřad musí stanovit srovnatelný výdělek stejné nebo obdobné
činnosti. S odkazem na větu druhou odstavce 12 tohoto rozsudku správní orgán zcela správně a
v souladu s citovaným nařízením při stanovení výše výdělku, z něhož byla dávka
v nezaměstnanosti vypočítána, vycházel z průměrné mzdy nekvalifikovaného dělníka
v Moravskoslezském kraji, tedy pracovní činnosti srovnatelné.
[14] S odkazem na uvedené v odstavcích 11 až 13 tohoto rozsudku soud nepřisvědčil tvrzení
žalobce o výši podpory v nezaměstnanosti v částce 10.750,- Kč, což má být 2,5 násobek částky
životního minima, jak žalobce v žalobě uváděl, neboť žalobce pro stanovení výše dávky
v nezaměstnanosti nedosáhl výdělku převyšujícího tuto částku (viz § 50 odst. 6 zákona č.
435/2004 Sb.).
V.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[18] Soud nevyhověl žalobě a proto ji zamítnul (§ 78 odst. 7 s.ř.s.).
[19] O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto dle ustanovení §
60 odst. 1 s.ř.s. věta první, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch právo na
náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci
úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že úspěšný žalovaný náklady řízení neúčtoval, bylo
rozhodnuto jak ve výroku uvedeno.
Poučení :
Kasační stížnost proti tomuto rozsudku lze podat pouze za podmínek
stanovených v § 102 a následující s.ř.s. ve lhůtě do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí u Nejvyššího správního soudu se sídlem v Brně.
Kasační stížnost směřující jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům
rozsudku je nepřípustná (§ 104 odst. 2 s.ř.s.).
V Ostravě dne 22. října 2013
JUDr. Petr Indráček
- samosoudce -