38 Ad 24/2011- 32

[OBRÁZEK]38Ad 24/2011-32

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Bohuslavy Drahošové a soudců JUDr. Jany Záviské a JUDr. Petra Indráčka

v právní věci žalobkyně H. P. , nar.X, bytem S. M. , U., proti žalované České správě

sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25, adresa pro doručování

Ostrava, Zelená 3158/34a, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne

28.6.2010 č.j. 48091/010-9010-12.05.10-1018/165/RO/SA, o zamítnutí odvolání a

potvrzení rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Olomouc č.j.

48006/010-9010-21.4.10-7729/39/RO/CR ze dne 21.4.2010, o zamítnutí žádosti o

vrácení přeplatku na pojistném,

t a k t o :

I. Rozhodnutí žalované ze dne 28.6.2010 č.j. 48091/010-9010-12.05.10-

1018/165/RO/SA a rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Olomouc č.j.

48006/010-9010-21.4.10-7729/39/RO/CR ze dne 21.4.2010 s e pro nezákonnost

z r u š u j í a věc se vrací Okresní správě sociálního zabezpečení Olomouc

k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 2.000,- Kč

do 60-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí
žalované ze dne 28.6.2010 č.j. 48091/010-9010-12.05.10-1018/165/RO/SA, kterým
bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Okresní správy sociálního
zabezpečení Olomouc (dále jen „OSSZ“) č.j. 48006/010-9010-21.4.10-
7729/39/RO/CR ze dne 21.4.2010. Tímto rozhodnutím OSSZ zamítla žádost
žalobkyně o vrácení přeplatku na pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku
na státní politiku zaměstnanosti dosaženou v roce 2009 jejím manželem Ing. V. P.,
který zemřel dne 1.12.2009. Dle OSSZ nebyla splněna podmínka daná ust. § 17
odst. 3 zákona č. 589/1992 Sb. v platném znění, podle které se přeplatek na
pojistném dle § 15a odst. 2 písm. b) téhož zákona vrací zaměstnanci jen na základě
jeho písemné žádosti. Absence této písemné žádosti zemřelého Ing. V. P. OSSZ
Olomouc neumožňuje žalobkyni vrátit přeplatek na pojistném. Žalovaná se
v podstatě ztotožnila s uvedeným právním názorem a závěrem správního orgánu I.
stupně a k odvolacím námitkám žalobkyně dodala, že přestože je v odst. 2 ust. § 17
větě druhé uveden pojem „právní nástupce“, má žalovaná za to, že nelze z tohoto
ustanovení vyvozovat možnost právního nástupce zaměstnance podat žádost
o vrácení přeplatku na pojistném, neboť tato možnost, jak vyplývá z ustanovení
§ 17 odst. 3 citovaného zákona, je dána toliko zaměstnanci a nikoliv jeho právnímu
nástupci.

Žalobkyně v žalobě namítala, že žalovaná si zákon č. 589/92 Sb. v platném
znění vyložila kasuisticky nikoliv v širším právním kontextu, takže na straně státu
vzniká bezdůvodné obohacení. Pokud žalovaná uvedla, že vrátit pojistné lze pouze
zaměstnanci na základě jeho písemné žádosti, pak v zákoně ani jiném právním
předpise není nikde striktně uvedeno, že příslušný nárok zaniká smrtí zaměstnance.
Dle žalobkyně se žalovaná vypořádala s právním nástupnictvím nedostatečně, neboť
pokud by bylo ust. § 17 citovaného zákona aplikováno tak, jak je uvedeno
v odůvodnění napadeného rozhodnutí, znamenalo by to, že právní nástupce podle
ust. § 17 odst. 3 v platném znění nemůže prakticky požádat OSSZ o vrácení
přeplatku nikdy, což je v rozporu s ust. § 17 odst. 2 tohoto zákona.

Žalovaná v písemném vyjádření ze dne 14.9.2010 navrhovala zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

Krajský soud přezkoumal na základě žaloby napadené rozhodnutí, přičemž
vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního
orgánu (§ 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů /dále jen „s.ř.s.“/), jsa vázán rozsahem a důvody, které uplatnila žalobkyně
v podané žalobě a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Z obsahu správního spisu OSSZ Olomouc sp.zn. 39/2010/OK/RO krajský soud
zjistil, že žalobkyně podala žádost o vrácení přeplatku na pojistném ze dne
29.3.2010 v níž uvedla, že její manžel Ing. V. P. byl zaměstnán v roce 2009 u dvou
zaměstnavatelů, u nichž dosáhl maximálního vyměřovacího základu 1.130.640,- Kč a
vznikl mu tak přeplatek na pojistném výši ve výši 73.498,- Kč. Jelikož dne 1.12.2009
zemřel, žádá žalobkyně o „vratku tohoto sraženého pojistného“. K této žádosti
žalobkyně připojila potvrzení zaměstnavatelů NPPM s.r.o. ze dne 27.3.2010 a

Odborného léčebného ústavu P. ze dne 23.2.2010. Dne 21.4.2010 o její žádosti
OSSZ Olomouc rozhodla tak, že přeplatek na pojistném se nevrací. V odůvodnění
tohoto rozhodnutí vyslovila OSSZ právní názor, že v případě smrti zaměstnance není
splněna podmínka vyplývající z ust. § 17 odst. 3 zákona č. 589/92 Sb., podle
kterého se přeplatek vrací zaměstnanci jen na základě jeho písemné žádosti.
Absence této žádosti správnímu orgánu I. stupně neumožňuje vyhovět žalobkyni a
vrátit přeplatek na pojistném na základě jí podané žádosti. Správní spis dále
obsahuje odvolání žalobkyně a rozhodnutí žalované o tomto odvolání. Stejné listinné
důkazy obsahuje správní spis žalované sp. zn. OSP165/10.

V projednávané věci byl tedy spornou právní otázkou nárok žalobkyně na
vrácení přeplatku na pojistném, který za rok 2009 vznikl jejímu manželovi. Bylo
nesporné, že manžel žalobkyně dne 1.12.2009 zemřel a že žádost o vrácení tohoto
přeplatku u správního orgánu I. stupně nepodal. Dle názoru žalobkyně názor
žalované, že se přeplatek vrací podle ust. § 17 odst. 3 zákona č. 589/92 Sb. toliko na
základě písemné žádosti zaměstnance je nesprávný, protože neaplikovala
ustanovení věty druhé odstavce druhého téhož ustanovení „o přechodu
tohoto oprávnění na právního nástupce“. Žalobkyně dále namítala, že jediným
důvodem uvedeným v odůvodnění rozhodnutí OSSZ Olomouc bylo to, že
zaměstnanec ji nepožádal o vrácení přeplatku písemně. Jestliže správní orgán I.
stupně neuznal možnost právního nástupce požádat o vrácení přeplatku, pak se
OSSZ Olomouc nevypořádala s tím, že „státu vzniklo bezdůvodné obohacení a že
stát musí peněžní částku ve výši přeplatku na pojistném, na kterou nemá právní
nárok, vrátit osobám, které jsou právoplatnými dědici“. Žalobkyně v této souvislosti
uvedla, že „práva a povinnosti z bezdůvodného obohacení, které může být jak na
straně fyzických tak právnických osob včetně státu, přecházejí jako práva majetková
na právní nástupce (dědice)“. S uvedenými důvody se dle žalobkyně v odůvodnění
svého rozhodnutí nevypořádala ani žalovaná.

Se zřetelem k výše uvedeným námitkám žalobkyně je zapotřebí posoudit otázku,
zda vznikem přeplatku na pojistném odvedeném z dosažených příjmů jejího
zemřelého manžela za rok 2009 došlo k bezdůvodnému obohacení státu jednajícího
prostřednictvím orgánů sociálního zabezpečení. Ve stávající právní úpravě je pojem
bezdůvodného obohacení uveden v ustanovení § 451 občanského zákoníku, dle
kterého, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat, přičemž
bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního
důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu,
který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Uvedený
právní institut bezdůvodného obohacení se však vztahuje na občanskoprávní vztahy,
nikoliv vztahy veřejnoprávní. Nárok plátce na vrácení přeplatku na pojistném
představuje samostatný titul upravený v § 17 zákona č. 589/92 Sb. a nelze jej
tedy vztahovat na jednotlivá ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném
obohacení. Proto také při rozhodování o vrácení přeplatku na pojistném je
zapotřebí vycházet výhradně z citovaného ustanovení § 17 zákona č. 589/92 Sb. a
podle tohoto ustanovení také posuzovat veškeré případy přeplatků na pojistném
(stejný názor je vysloven také v rozsudku NSS ze dne 28.5.2009 č.j. 6Ads 16/2009-
81). Názor žalobkyně ohledně vzniku bezdůvodného obohacení státu ve výši
přeplatku na pojistném proto správný není. Jiná je ovšem otázka nároku žalobkyně
na vrácení přeplatku na pojistném podle citovaného ustanovení § 17 zákona č.
589/92 Sb. Podle tohoto ustanovení ve znění účinném ke dni vydání žalobou

napadeného rozhodnutí se dle odstavce prvního vrací přeplatek na pojistném plátci
pojistného nebo jeho právnímu nástupci do pěti let od uplynutí kalendářního roku,
v němž vznikl, pokud není jiného splatného závazku vůči okresní správě sociálního
zabezpečení. V odstavci druhém je stanoveno, že příslušná okresní správa
sociálního zabezpečení je povinna vrátit přeplatek na pojistném do jednoho měsíce
ode dne, kdy tento přeplatek zjistila. Ve větě druhé je pak uvedeno, že požádal-li
plátce pojistného nebo jeho právní nástupce o vrácení přeplatku na pojistném a
příslušná správa sociálního zabezpečení vrátila přeplatek na pojistném po uplynutí
lhůty stanovené pro vydání rozhodnutí o přeplatku na pojistném, je povinna zaplatit
úrok z přeplatku v tomto ustanovení dále uvedený. V odstavci třetím citovaného
ustanovení věty první před středníkem je pak uvedeno, že přeplatek podle § 15a
odst. 2 písm. b) vrátí okresní správa sociálního zabezpečení zaměstnanci jen na
základě jeho písemné žádosti potvrzené zaměstnavatelem podle § 15a odst. 3.
Právě z posledně citovaného odstavce žalovaná i správní orgán I. stupně dovodily,
že vrátit přeplatek na pojistném lze toliko pouze na žádost zaměstnance a nikoliv na
žádost jeho právního nástupce, z čehož učinily závěr, že žádost žalobkyně o vrácení
přeplatku vzniklého jejímu zemřelému manželovi není důvodná. Podle názoru
krajského soudu však tento právní názor žalované správný není a účelu a smyslu
citovaného ustanovení § 17 zákona č. 589/92 Sb. se příčí. Jestliže zákonodárce
v odstavci jedna tohoto ustanovení hovoří o vrácení přeplatku na pojistném nejen
plátci pojistného, ale i jeho právnímu nástupci v souvislosti se stanovením lhůty a
podmínky, ve kterých je možno přeplatek vrátit a v odstavci druhém stanovil
povinnost zaplacení úroku z přeplatku plátci pojistného nebo jeho právnímu nástupci,
pak je zcela nelogický závěr obou správních orgánů, že je vyloučena možnost
právního nástupce plátce pojistného uplatnit nárok na vrácení přeplatku pojistného.
Krajský soud v této souvislosti zastává názor, že nárok na vrácení přeplatku
pojistného nelze pojímat jako ryze osobnostní nárok, který lze uplatnit toliko žádostí
podanou plátcem pojistného a který by v případě úmrtí plátce pojistného nemohl
přejít na jeho právní nástupce.

Za této situace, kdy oba správní orgány při svém rozhodování vycházely
z nesprávného právního posouzení nároku žalobkyně, krajskému soudu nezbylo, než
obě rozhodnutí zrušit pro nezákonnost podle ust. § 78 odst. 1,3 s.ř.s. a věc vrátit
správnímu orgánu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud rozhodoval v
souladu s ust. § 51 s.ř.s. bez nařízení jednání.

V souladu s ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. zavázal soud žalovanou k úhradě nákladů
řízení žalobkyni ve výši 2.000,- Kč za zaplacený soudní poplatek.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne
jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u
Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační

stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým