Číslo jednací: 45A 57/2013 - 58
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Milana Podhrázkého a soudců Mgr. Jitky Zavřelové a Mgr. Ing. Petra Šuránka v právní věci žalobkyně: A. J., nar. , bytem , zastoupené JUDr. Jaroslavem Kolářem, advokátem se sídlem 263 01 Dobříš, 28. října 661, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2009, čj. 2009/44570-23, zn. OZZ 16/09,
t a k t o :
O d ů v o d n ě n í :
Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 13. 1. 2010 žalobkyně brojí proti shora označenému rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce v Příbrami ze dne 29. 5. 2009, čj. OZZ 16/19. Úřad práce tímto rozhodnutím žalobkyni neuznal podle § 67 odst. 2 písm. c) a odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném do 31. 3. 2011 (dále též „zákon o zaměstnanosti“), za osobu zdravotně znevýhodněnou.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 11. 2013, čj. 10 Ad 2/2010-43, věc postoupil místně příslušnému Krajskému soudu v Praze.
Žalobkyně v žalobě především uvádí, že rozhodnutí žalovaného považuje za chybné a že neodpovídá jejímu skutečnému zdravotnímu stavu. S odkazem na vyjádření svého ošetřujícího lékaře MUDr. J. K. (který je podle žalobkyně současně i soudním znalcem) má za to, že je osobou zdravotně znevýhodněnou (k žalobě připojila kopii zprávy uvedeného lékaře). Navrhla, aby si soud vyžádal její zdravotní dokumentaci a ustanovil soudního znalce, který by prozkoumal její zdravotní stav. Závěrem pak navrhla, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil, případně aby je změnil tak, že žalobkyně je osobou zdravotně znevýhodněnou.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě připomněl, že v rámci řízení o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí úřadu práce požádal svoji posudkovou komisi o přezkum posudkového závěru úřadu práce. Posudková komise dospěla k závěru, že k datu vydání rozhodnutí úřadu práce nešlo v případě žalobkyně o osobu zdravotně znevýhodněnou podle § 67 odst. 2 písm. c) a odst. 3 zákona o zaměstnanosti. Žalobkyně měla zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost a její schopnost být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využití dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat nebyly podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Žalobkyně byla jednání posudkové komise přítomna, byla seznámena se složením komise a se základním výčtem podkladů, které měla komise k dispozici, přičemž v průběhu jednání komise byla vyšetřena přísedícím odborným lékařem (neurologem). Žalovaný dále shrnul rozhodující faktory pro posuzování zdravotního stavu pro účely uznání osoby za zdravotně znevýhodněnou a dodal, že napadené rozhodnutí vydal na základě posudku posudkové komise, který hodnotil jako důkaz v tomto řízení povinný a stěžejní, pokud splňuje požadavky na úplnost, přesvědčivost a objektivnost. Žalovanému samotnému naopak nepřísluší hodnocení odborných závěrů posudku, k nimž je zákonem povolána právě posudková komise. Žalovaný tedy navrhl zamítnutí žaloby.
Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného uvedla, že na žalobě trvá a opětovně odkázala na vyjádření svého ošetřujícího lékaře MUDr. K.. Dodala, že se domnívá, že posudková komise nepostupovala správně a její zdravotní stav nesprávně posoudila.
Ze správního spisu předloženého žalovaným zjistil soud následující relevantní skutečnosti:
Žalobkyně dne 22. 4. 2009 podala u Úřadu práce v Příbrami žádost o uznání osobou zdravotně znevýhodněnou. V rámci žádosti mimo jiné uvedla jako svého praktického ošetřujícího lékaře MUDr. J. K. a jako odborného lékaře, u něhož se léčí, uvedla chirurga MUDr. J. K..
Na základě posudku posudkového lékaře MUDr. R. S. ze dne 25. 5. 2009, zn. LPS/2009/787-PB, podle jehož výroku nejde v případě žalobkyně o osobu zdravotně znevýhodněnou, Úřad práce v Příbrami rozhodnutím ze dne 29. 5. 2009, sp. zn. OZZ 16/09, rozhodl tak, že žalobkyně se neuznává osobou zdravotně znevýhodněnou.
Uvedené rozhodnutí úřadu práce napadla žalobkyně dne 2. 6. 2009 odvoláním s tím, že s napadeným rozhodnutím nesouhlasí, neboť neodpovídá jejímu zdravotnímu stavu, v jehož důsledku nemůže vykonávat žádné dělnické profese. Podané odvolání žalobkyně doplnila dne 15. 6. 2009 tak, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí není uvedeno, z čeho úřad práce při konstatování jeho závěrů vycházel. Jak žalobkyně dodala, již v roce 2005 její ošetřující lékař MUDr. K. ve svém potvrzení uvedl, že se jedná o setrvalý stav s tendencí ke zhoršování. Obvodní lékařka rovněž vydala pro úřad práce vyjádření, že nelze při pracovním zařazení zatěžovat horní končetiny žalobkyně s tím, že tento stav je setrvalý, nedošlo k žádnému zlepšení a léčba není možná. Před pracovním úrazem byla žalobkyně zaměstnána jako dělník, možnost vykonávat jiné pozice nemá a rekvalifikace není reálná, neboť zatížení horních končetin není možné. Její zdravotní stav nebyl před vydáním napadeného rozhodnutí nikým posuzován, poúrazové vyšetření nebylo požadováno ani provedeno. Pokud úřad práce vycházel z podkladů lékařů, kteří se ke zdravotnímu stavu žalobkyně vyjadřovali v předchozí době, pak není logické, aby úřad práce dospěl k závěru uvedenému v napadeném rozhodnutí.
V řízení o podaném odvolání žalovaný požádal posudkovou komisi o přezkum posudkového závěru ve věci žalobkyně, a to ke dni vydání prvoinstančního rozhodnutí. Jak plyne z protokolu o jednání posudkové komise ze dne 8. 10. 2009, čj. 2009/2923-PH, složené z předsedkyně MUDr. J. N., dalšího lékaře MUDr. I. P. a tajemnice D. K. žalobkyně byla jednání komise přítomna a byla seznámena se základním výčtem podkladů, která měla komise k dispozici, přičemž při jednání byla vyšetřena přísedícím odborným lékařem, neurologem. Ze závěrů samotného posudku posudkové komise (ze dne 8. 10. 2009, čj. 2009/2926-PH) pak plyne, že žalobkyně nebyla k datu vydání rozhodnutí úřadu práce osobou zdravotně znevýhodněnou, měla zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost a její schopnost být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat, nebyly podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Z posudkového zhodnocení se podává, že k vypracování přezkumu byla prostudována spisová dokumentace Úřadu práce Příbram a nález praktického lékaře, přičemž „posudkový závěr ÚP Příbram vycházel ze zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Mezi doloženými lékařskými nálezy nejsou rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkový závěr. V odvolání anebo v průběhu odvolacího řízení nebylo namítnuto nezjištění některé skutečnosti, týkající se zdravotního stavu do data vydání napadeného rozhodnutí nebo jeho funkčních důsledků, významné pro posudkový závěr ani nezjištění takové skutečnosti nebylo doložena lékařským nálezem, připojeným k odvolání nebo uplatněným v průběhu odvolacího řízení. (…) Na základě provedeného přezkumu … posudkový závěr ÚP v Příbrami ze dne 25. 5. 09 lze potvrdit.“
Žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 11. 2009, čj. 2009/44570-23, zn. OZZ 16/09 (napadeným projednávanou žalobou), odvolání žalobkyně zamítl a napadené rozhodnutí Úřadu práce v Příbrami potvrdil, přičemž odkázal na závěr posudkové komise, podle něhož k datu vydání rozhodnutí úřadu práce nešlo v případě žalobkyně o osobu zdravotně znevýhodněnou.
Krajský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.), jakož i řízení předcházející vydání rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Dospěl přitom k závěru, že žaloba je důvodná.
Spor v projednávané věci spočívá v neuznání žalobkyně za osobu zdravotně znevýhodněnou podle § 67 odst. 2 písm. c) a odst. 3 zákona o zaměstnanosti, podle něhož se „za zdravotně znevýhodněnou osobu … považuje fyzická osoba, která má zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale její schopnosti být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat jsou podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu“. Dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem se pak pro účely citovaného zákona dle jeho ustanovení § 67 odst. 4 „považuje nepříznivý stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok a podstatně omezuje psychické, fyzické nebo smyslové schopnosti a tím i schopnost pracovního uplatnění“. Žalobkyně přitom v projednávané věci ve vztahu k napadenému rozhodnutí, kterým nebyla uznána za osobu zdravotně znevýhodněnou, namítá, že toto rozhodnutí neodpovídá jejímu skutečnému zdravotnímu stavu, a to s odkazem na vyjádření a zdravotní dokumentaci jejího ošetřujícího lékaře MUDr. J. K..
Před samotným věcným posouzením napadeného rozhodnutí zdejší soud připomíná, že podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2013, čj. 6 Ads 109/2009-114 (č. 2819/2013 Sb. NSS), rozhodnutí o odvolání proti neuznání za osobu zdravotně znevýhodněnou ve smyslu § 67 odst. 2 písm. c) zákona o zaměstnanosti, není vyloučeno ze soudního přezkumu podle § 70 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Napadené rozhodnutí žalovaného je tedy ve správním soudnictví přezkoumatelné.
Posouzení toho, zda určitá osoba je zdravotně znevýhodněnou ve smyslu shora citovaného zákona o zaměstnanosti, tedy zda se jedná o osobu, která má zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale její schopnosti být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat jsou podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, je otázkou odbornou. Rozhodnutí žalovaného správního orgánu (a následně soudu) tak závisí především na odborném (lékařském) posouzení. Správní soud si nemůže učinit úsudek o shora vymezené otázce bez dalšího sám. Jak plyne z ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení, Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudkové řízení je specifickou formou správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. I tyto posudky nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž rozhodnutí správního orgánu (soudu) závisí především. Správní soud tedy sám zdravotní stav žalobce žádajícího o uznání za osobu zdravotně znevýhodněnou nepřezkoumává. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, je povinností soudu ověřit především to, zda posudek příslušné posudkové komise, o nějž se opírá napadené rozhodnutí, je úplný a přesvědčivý (tzv. test úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku, srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, čj. 6 Ads 11/2013-20), případně (pokud je to namítáno) zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (test řádného složení posudkové komise). Provedení žalobkyní navrhovaného znaleckého posouzení, který by pro účely řízení před soudem posuzoval její zdravotní stav, proto s ohledem na výše uvedená východiska zdejší soud považuje za nadbytečné, neboť námitky žalobkyně proti správnosti posouzení zdravotního stavu pramení z neúplného vypořádání jejích odvolacích námitek.
V projednávané věci žalobkyně nezpochybňuje, že by příslušná posudková komise, o jejíž závěry opřel žalovaný správní orgán napadené rozhodnutí, byla obsazena nesprávně, a proto se soud zabýval pouze otázkou, zda posudek obstojí v testu úplnosti, přesvědčivosti a správnosti. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá především v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, včetně těch, které posuzovaný namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Posudková kritéria pro uznání osoby zdravotně znevýhodněnou vymezuje shora citované ustanovení § 67 odst. 3 zákona o zaměstnanosti. Osobou zdravotně znevýhodněnou je tedy fyzická osoba, která 1) má zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, 2) ale její schopnost být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat jsou podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Posudková komise tedy posuzuje, zda je fyzická osoba schopná vykonávat soustavnou výdělečnou činnost, nicméně zda tuto schopnost z hlediska vyjmenovaných variant existence fyzické osoby na trhu práce podstatně ovlivňuje (omezuje) dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Definice dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu podle § 67 odst. 4 zákona o zaměstnanosti pro účely tohoto zákona zavádí míru zásahu do zdravotního stavu fyzické osoby z hlediska dlouhodobosti (nepříznivý stav podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok) a současně podstatnosti vlivu tohoto stavu na psychické, fyzické nebo smyslové schopnosti a tím i schopnost pracovního uplatnění. Posudková komise v posudku musí spolehlivě zhodnotit, zda u fyzické osoby existuje dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a zda tento stav podstatně ovlivňuje (omezuje) její schopnost uplatnit se na trhu práce při zachované schopnosti vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost. Zdravotní znevýhodněnost tedy vyjadřuje poměr pracovního potenciálu vůči požadavkům zaměstnání. Je-li následkem poruchy zdraví ovlivněna funkční zdatnost fyzické osoby v jejich psychických, fyzických či smyslových schopností, jedná se o osobu na trhu práce znevýhodněnou (srov. závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 4. 2013, čj. 6 Ads 109/2009-23).
Jak již bylo shora uvedeno, pro úplnost, správnost a přesvědčivost znaleckého posudku je v prvé řadě nezbytné hodnotit, zda se posudková komise vypořádala se všemi rozhodnými skutečnostmi (včetně těch namítaných posuzovanou osobou) a zda vycházela z dostatečných podkladů. Zde soud předně nemohl přehlédnout, že námitka žalobkyně uplatněná jak v žalobě samotné, tak již v rámci doplnění jejího odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí úřadu práce, spočívá v nesprávném zhodnocení jejího zdravotního stavu, a to především s odkazem na zdravotnickou dokumentaci, resp. zprávu jejího ošetřujícího lékaře MUDr. J. K.. Ostatně v doplnění odvolání žalobkyně rovněž výslovně upozornila na to, že jí není zřejmé, z jakých podkladů úřad práce při svém rozhodnutí vycházel. Přestože žalovaný byl s touto námitkou žalobkyně ještě před jednáním posudkové komise seznámen, z žalobou napadeného rozhodnutí ani z posudkového zhodnocení není žádným způsobem seznatelné (ze samotného textu nálezu, ani z uvedeného přehledu podkladů), zda se s touto zdravotnickou dokumentací, resp. zmiňovanými nálezy, posudková komise seznámila či nikoliv, a zda je v rámci svého postupu hodnotila. Posudkové zhodnocení se ve vztahu k odvolací (i žalobní) námitce omezilo jen na stěží přezkoumatelné obecné odůvodnění, podle něhož mezi doloženými lékařskými nálezy nejsou rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkový závěr. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že si je vědom skutečnosti, že žalobkyně byla jednání posudkové komise přítomna, byla zde vyšetřena přísedícím odborným lékařem a byla též seznámena se základním výčtem podkladů komise. To ovšem nic nemění na povinnosti žalovaného uvést v rámci svého posouzení alespoň základní přehled relevantních lékařských nálezů, které ve věci hodnotil, a to tím spíše, pokud v tomto ohledu byly z podaného odvolání zřejmé pochybnosti žalobkyně.
V případě rozhodnutí o (ne)uznání osoby za zdravotně znevýhodněnou je z hlediska úplnosti a přesvědčivosti znaleckého posudku dále třeba hodnotit i to, zda u posuzované osoby existuje dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a zda tento stav podstatně ovlivňuje (omezuje) její schopnost uplatnit se na trhu práce při zachované schopnosti vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost. V projednávané věci posudková komise ve svém zhodnocení setrvala pouze na velmi obecném závěru, že žalobkyně má zachovanou schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost a její schopnosti zůstat nebo být pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat, nebyly podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Jak nicméně plyne ze správního spisu (viz žádost žalobkyně o uznání osobou zdravotně znevýhodněnou či samotný posudek posudkové komise), žalobkyně se vyučila šičkou textilních hraček a pracovala vždy v dělnických profesích (narodila se v roce 1961), naposledy v P. B., kde se jí také stal pracovní úraz, v důsledku něhož žádá o uznání za osobu zdravotně znevýhodněnou. Bylo tedy třeba posoudit, zda její porucha zdraví, kterou shledal i vyšetřující lékař při jednání posudkové komise, splňuje požadavky definice dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a zda je podstatně omezena její schopnost vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci. K tomu, aby závěry posudkové komise mohly obstát v rámci soudního přezkumu, je nezbytné, aby zjištěné zdravotní obtíže posuzované osoby byly nejen popsány, ale aby bylo též jasně vymezeno, zda se v případě posuzované osoby jedná o nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 67 odst. 4 zákona o zaměstnanosti, a aby závěry žalovaného ve vztahu k situaci žalobkyně konkrétně a zcela zřetelně vypovídaly nejen o tom, že žalobkyně je zdravotně omezena, ale především o tom, zda jí toto omezení (ne)brání v zařazení na stávající pracovní pozici či případně získat jinou kvalifikaci či vykonávat jiné zaměstnání využívající její kvalifikaci, jež jí umožní další uplatnění. Jinak řečeno, posudkové zhodnocení by mělo alespoň obsahovat zkoumání pracovního potenciálu žalobkyně vůči požadavkům dosavadního zaměstnání či zaměstnání odpovídajícímu její kvalifikaci. Tyto úvahy však v posudkovém zhodnocení předloženém žalovaným zcela absentují.
Podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. K vadám řízení podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. přitom soud přihlíží bez ohledu na žalobní námitky z úřední povinnosti, neboť nepřezkoumatelnost brání zpravidla samotnému věcnému přezkumu (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, čj. 2 As 34/2006-73, č. 1546/2008 Sb. NSS).
Jak plyne ze shora uvedené argumentace, dospěl soud k závěru, že napadené rozhodnutí žalovaného, resp. posudek, z něhož napadené rozhodnutí vychází, je nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů rozhodnutí, a to jak z hlediska úplnosti podkladů, z nichž rozhodnutí vycházelo (není seznatelné, zda a jak žalovaný hodnotil podklady včetně těch, na které žalobkyně v rámci odvolání upozornila), tak z hlediska přesvědčivosti posudku (posudkové zhodnocení obsahuje pouze obecné odůvodnění a zcela zde absentuje konkrétní hodnocení potenciálu žalobkyně vůči požadavkům dosavadního zaměstnání či zaměstnání odpovídajícímu její kvalifikaci). Proto soudu nezbylo, než napadené rozhodnutí v souladu s citovaným ustanovením § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. bez jednání zrušit. Pokud jde o návrh žalobkyně, aby soud případně napadené rozhodnutí žalovaného změnil tak, žalobkyně je osobou zdravotně znevýhodněnou, je nutno konstatovat, že právní úprava řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 a násl. s. ř. s. soudu vydání takového rozhodnutí (výroku) neumožňuje (viz § 76 a § 78 s. ř. s.). Právním názorem vysloveným v tomto rozsudku je žalovaný v dalším řízení vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalobkyni, která byla ve věci úspěšná, přiznal soud náhradu nákladů řízení v částce 4.904 Kč. Uvedené náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.000 Kč a v odměně zástupce žalobkyně ve výši 2.904 Kč. Tato odměna se skládá ze tří úkonů právní služby po 500 Kč [převzetí a příprava zastoupení a dvě písemná podání soudu ve věci samé – § 7, § 9 odst. 2 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2012], k čemuž byla přičtena paušální částka jako náhrada hotových výdajů ve výši 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky), to vše navýšeno o 21% DPH ve výši 504 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit k rukám jejího zástupce, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 15. května 2014
JUDr. Milan Podhrázký Ph.D., v. r.
předseda senátu
Za správnost:
Božena Kouřimová