52A 69/2012 -56
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Aleše Korejtka a JUDr. Petra Venclové, Ph.D., ve věci žalobce Ing. A.H., bytem R. 412, R., proti žalovanému Krajskému úřadu Pardubického kraje, se sídlem Komenského nám. 125, 532 11 Pardubice, o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 10.10.2012, č.j. KrÚ 62762/2012,
t a k t o :
č.j. KrÚ 62762/2012 s e pro nezákonnost z r u š u j e .
O d ů v o d n ě n í :
Žalobou proti rozhodnutí správního orgánu doručenou krajskému soudu dne 11.12.2012 napadl žalobce rozhodnutí žalovaného č.j KrÚ 62762/2012, ze dne 10.10.2012, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí obce Radiměř (dále „správní orgán prvního stupně“) č.j. 495/2012 ze dne 10.9.2012, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o poskytnutí informace ze dne 21.3.2012, a to konkrétně žádost o poskytnutí zvukového záznamu pořízeného na jednání zastupitelstva obce Radiměř ze dne 20.3.2012. Žalobce současně navrhl, aby soud nařídil obci Radiměř jako povinnému subjektu poskytnutí pořízeného zvukového záznamu z jednání zastupitelstva obce Radiměř ze dne 20.3.2012. Rozsudkem ze dne 13.2.2013, č.j. 52 A 69/2012- 21 nadepsaný krajský soud žalobu zamítl s tím, že není povinností obce pořizovat zvukový záznam z jednání zastupitelstva. V daném případě si však obec Radiměř zadala do jednacího řádu zastupitelstva povinnost zvukový záznam pořizovat, a to jako podklad pro zhotovení zápisu z jednání. Krajský soud uzavřel, že povinný subjekt využívá zvukového záznamu k následnému zpracování pro zápis z jednání zastupitelstva, jedná se tedy o zpracování údajů na základě tzv. „úřední licence“ ve smyslu § 12 odst. 2 občanského zákoníku, kdy lze pořizovat a používat získané informace bez souhlasu dotčených osob k účelům úředním na základě zákona. Povinný subjekt však může užívat takto získané informace právě a jen v intencích zmíněné úřední licence, tedy pouze za účelem zpracování zápisu, nikoli k dalšímu rozšiřování. V případě žádosti o poskytnutí zvukového záznamu je pak povinný subjekt povinen chránit zaznamenané osobní údaje či projevy osobní povahy a v případě, že nemá souhlas subjektu takových údajů s rozšiřováním záznamu, není oprávněn takové údaje poskytnout. Pokud povinný subjekt nedisponuje takovými technickými prostředky, pomocí kterých by zvukový záznam anonymizoval, tedy zbavil chráněných informací, nezbývá mu nic jiného, než neposkytnout zvukový záznam jako celek. K informaci o otázkách, které byly předmětem jednání zastupitelstva, slouží totiž právě zápis z jednání zastupitelstva obce, jak předpokládá zákonodárce a jak argumentoval žalovaný.
Na základě kasační stížnosti podané žalobcem byl shora uvedený rozsudek rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27.2.2014, č.j. 7 As 20/2013-23 zrušen a věc vrácena nadepsanému krajskému soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud se přitom neztotožnil s argumentací krajského soudu a vyslovil právní názor, že je ve věci irelevantní ta skutečnost, že zvukový záznam byl pouze podkladem pro vyhotovení zápisu ze zasedání zastupitelstva obce. Vedle toho uvedl, že činnost povinného subjektu, tedy pořízení zvukového záznamu za účelem sepisu zápisu z jednání zastupitelstva obce lze podřadit pod ustanovení § 5 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně osobních údajů, který stanoví, že bez souhlasu může správce údajů zpracovávat osobní údaje, jestliže provádí zpracování nezbytné pro dodržení právní povinnosti. Tedy povinný subjekt nemůže takové údaje zveřejňovat, přičemž na tom nic nemění skutečnost, že osobní údaje byly zveřejněny na veřejném zasedání zastupitelstva, i přes zveřejnění totiž zůstávají nadále osobními údaji chráněnými zákonem o ochraně osobních údajů. Nejvyšší správní soud jednoznačně vyslovil, že povinný subjekt je povinen poskytnout informaci v plném rozsahu v anonymizované podobě, tedy bez chráněných osobních údajů. Pokud by to pro povinný subjekt nepředstavovalo jednoduchou operaci, zákon o svobodném přístupu k informacím mu umožňuje, aby žádal za poskytnutí informace od žadatele úhradu podle § 17 odst. 1 citovaného zákona.
Krajský soud je podle § 110 odst. 4 s.ř.s. vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu vázán, proto byl nucen přistoupit ke zrušení žalovaného rozhodnutí. V dalším řízení je žalovaný podle § 78 odst. 5 s.ř.s. povinen, nedošlo-li ke změně skutkových okolností, která by takový postup vylučovala, postupovat podle právního názoru Nejvyššího správního soudu převzatého do odůvodnění tohoto rozsudku.
Náklady řízení:
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., když žalobce byl ve věci plně úspěšný. Krajský soud přiznal žalobci tyto náklady soudního řízení vedeného před krajským soudem (výrok II.):
- 3000 Kč za soudní poplatek uhrazený za podání návrhu na zahájení soudního řízení podle pol. 18 bod 2a) sazebníku zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
Krajský soud přiznal žalobci tyto náklady soudního řízení o kasační stížnosti (výrok III.):
- 5000 Kč za soudní poplatek uhrazený za podání kasační stížnosti podle pol. 19 sazebníku zák. č. 549/1991 Sb.,
- mimosmluvní odměnu a hotové výdaje právního zástupce žalobce /v uplatněné výši 2.100,-Kč za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb („advokátní tarif“)/, a to za
- dva úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, podání kasační stížnosti;
- dvě náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu); tj. soud přiznal žalobci náklady řízení právního zastoupení zvýšené o 21 % DPH (§ 57 odst. 2 s.ř.s.) v celkové výši 5.808 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti žalobci k rukám jeho právního zástupce JUDr. Milana Švába, se sídlem AK nám. Míru 48, 568 02 Svitavy, ve výši 10.808 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Platební místo se opírá o ust. § 149 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř“) za použití § 64 s.ř.s. Lhůta k peněžitému plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. za použití § 64 s.ř.s., když krajský soud stanovenou lhůtu považuje za přiměřenou reálným možnostem žalovaného k provedení uložené úhrady.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Pardubicích dne 23. dubna 2014
JUDr. Jan Dvořák v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Vladimíra Píchová