38Ad 35/2013-25
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci žalobce: nezl. K. S., zast. opatrovnicí Mgr. G. S., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, k žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 10.7.2013 č.j. MPSV-UM/10127/13/9S-MSK o příspěvek na péči,
t a k t o:
O d ů v o d n ě n í :
I.
[1] Žalobci byl snížen příspěvek na péči od června 2013 z částky 12.000,- Kč na částku 9.000,- Kč.
[2] Zákonná zástupkyně podala u zdejšího soudu dne 12.9.2013 žalobu proti v záhlaví označeném rozhodnutí žalovaného, kterým bylo podle ust. § 90 odst. 5 správního řádu odvolání zamítnuto a rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě čj. MPSV-UP/723055/13/AIS-SSL ze dne 7.5.2013, o snížení příspěvku na péči z Kč 12.000,- na Kč 9.000,-, potvrzeno. Uvedla, že rozhodnutí žalovaného bylo doručeno dne 15.7.2013 a obě rozhodnutí byla vydána na základě neúplného zjištění skutkového stavu a v rozporu s odbornými lékařskými nálezy. Jako nezvládané úkony nebyly hodnoceny komunikace a úkon péče o zdraví, jako nezvládnuté bylo hodnoceno 6 základních potřeb, a to mobilita, stravováni, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby a osobní aktivity. Skutečné schopnosti žalobce však nekorespondují se závěry posudků. Žalobce nezvládá: u úkonu c) komunikace psaného projevu, neboť je schopen se pouze tiskacím písmem podepsat. Při žádosti o vydání občanského průkazu byl osvobozen od podpisu, který není schopen do tiskopisu vepsat. Písemné záznamy z výuky zajišťuje osobní asistent. Psaní na počítači zvládá jedním prstem na speciální klávesnici. Nezvládá telefon, žádné běžné dotykové komunikační prostředky. Nezvládá úkon h) péče o zdraví. Jako nezvládaný byl uznán lékařem OSSZ a nikoliv posudkovou komisí MPSV, která dospěla k závěru, že jej zvládá, protože neužívá žádné léky. Není schopen si sám obout speciální zdravotní ortopedickou obuv, a proto nezvládá ani úkon e) oblékání a obouvání. Další pomůcku, kterou nezvládá a nezbytně potřebuje, je mechanický vozík. Bez pomoci tento nesloží a nenaloží do auta a nerozloží. Tento mu slouží k přepravě na kratší vzdálenosti, jinak je na převoz používáno auto. Bez pomoci jiné osoby nezvládá manipulaci s dioptrickými brýlemi, zejména úkony spojené s jejich údržbou a čištění. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopen zvládat osm nebo devět úkonů a je nutno jej hodnotit ve stupni IV. Navrhla zrušit napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu I. stupně a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení.
II.
[3] Žalovaný rozhodnutím ze dne 10.7.2013 č.j. MPSV-UM/10127/13/9S-MSK odvolání zamítl a rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě ze dne 7.5.2013 čj. MPSV-UP/723055/13/AIS-SSL, kterým bylo rozhodnuto podle ustanovení § 7 a § 14 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ZSS) snížit příspěvek na péči z Kč 12.000,- na Kč 9.000,- měsíčně od června 2013, potvrzeno. V odůvodnění žalovaný uvedl, že vzhledem k omezení platnosti posouzení závislosti do 1.1.2013 zahájil úřad práce dne 10.1.2013 z moci úřední správní řízení ve věci opětovného posouzení nároku a výše příspěvku na péči. Následně dne 8.3.2013 provedl prvoinstanční správní orgán sociální šetření v místě bydliště nezletilého se zaměřením na zjištění schopnosti samostatného života osoby v přirozeném sociálním prostředí. Dne 17.4.2013 posoudil stupeň závislosti nezletilého posudkový lékař OSSZ se závěrem, že s účinností od 2.1.2013 (ode dne následujícího po ukončení platnosti původního posudku závislosti) jde o osobu, která se podle ustanovení § 8 odstavce 1 písmena c) zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III (těžká závislost). Jde o osobu, která není schopna zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat šest nebo sedm základních životních potřeba a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby. Není schopna zvládat základní životní potřebu uvedenou v ustanovení § 9 odstavci 1 písmeně a) zákona o sociálních službách. Dále OSSZ konstatuje, že posuzovaný potřebuje z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pomoc při těchto 7 základních životních potřebách: a) mobilita, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity. Platnost posouzení závislosti byla OSSZ stanovena s omezením doby platnosti do 7.12.2015. Odvolací orgán postoupil odvolání a prvoinstanční spisovou dokumentaci ve smyslu ust. § 28 odstavce 2 zákona o sociálních službách posudkové komisi Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky, pracoviště v Ostravě (dále jen „posudková komise“) a požádal ji o posouzení stupně závislosti pro účely odvolacího řízení. Toto provedla posudková komise dne 24.6.2013 se závěrem, že nejde o osobu do 18 let věku, která se podle ust. § 8 odst. 1 písmena d) zákona o sociálních službách, ve znění zákona č. 366/2011 Sb., považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni IV, jde o osobu do 18 let věku, která se podle ust. § 8 odstavce 1 písmena c) zákona o sociálních službách, ve znění zákona č. 366/2011 Sb., považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III (těžká závislost). Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby a není neschopna zvládat osm nebo devět základních životních potřeb, není však schopna zvládat šest nebo sedm základních životních potřeb. Tento stav byl i k datu 2.1.2013 i k datu vydání napadeného rozhodnutí. Platnost posouzení závislosti byla stanovena posudkovou komisí s omezením doby platnosti do 7.12.2015. Při vypracování posudku vycházela posudková komise z lékařské dokumentace, sociálního šetření úřadem práce ze dne 8.3.2013, odborného posudku Speciálně pedagogického centra Frýdek-Místek ze dne 27.5.2012. Posudek PK MPSV ze dne 24.6.2013 žalovaný vyhodnotil jako úplný, přesvědčivý a byl vypracován ve vztahu ke všem námitkám uváděným v odvolání. S podklady před vydáním rozhodnutí se zástupkyně účastníka řízení seznámila.
[4] Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě popřel oprávněnost námitek uvedených v žalobě. Uvedl, že v řízení před správním orgánem I. stupně byl posouzen stupeň závislosti na pomoci jiné fyzické osoby Okresní správou sociálního zabezpečení v Karviné dne 17.4.2013 se závěrem, že posuzovaný potřebuje z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pomoc při těchto 7 základních životních potřebách: a) mobilita, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity. V odvolacím řízení posouzení zdravotního stavu provedla posudková komise dne 24.6.2013 se závěrem, že nejde o osobu do 18 let věku, která se podle ust. § 8 odstavce 1 písmena d) zákona o sociálních službách, ve znění zákona č. 366/2011 Sb., považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni IV, jde o osobu do 18 let věku, která se podle ustanovení § 8 odstavce 1 písmena c) zákona o sociálních službách, ve znění zákona č. 366/2011 Sb., považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III (těžká závislost). Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby a není neschopna zvládat osm nebo devět základních životních potřeb, není však schopna zvládat šest nebo sedm základních životních potřeb. Tento stav byl i k datu 2.1.2013 i k datu vydání napadeného rozhodnutí. Platnost posouzení závislosti byla stanovena posudkovou komisí s omezením doby platnosti do 7.12.2015. Žalovaný trvá na tom, že posudek Posudkové komise MPSV je srozumitelný, neobsahuje žádný vnitřní rozpor a zohledňuje veškeré podstatné okolnosti případu. Závěry jsou přesvědčivé a odůvodněné. V posudku jsou uvedeny veškeré podklady, ze kterých posudková komise vycházela. Kromě posudkového lékaře posuzoval zdravotní stav žalobce i další odborný lékař z oboru pediatrie. Žalobce byl spolu se svými rodiči jednání komise přítomen a byl seznámen se složením komise i s výčtem podkladů, které měla komise k dispozici. Žalovaný nesouhlasí s námitkou žalobce, že došlo k porušení ustanovení § 9 zákona o sociálních službách a § 1 prováděcí vyhlášky č. 505/2006 Sb. Navrhl žalobu zamítnout.
III.
[5] Podle ust. § 8 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb. ve znění zákona č. 366/2011 Sb. (po 31.12.2011) osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve
a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby,
b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb,
c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb,
d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb,
a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.
[6] Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb. ve znění k 1.1.2012 při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby:
a) mobilita,
b) orientace,
c) komunikace,
d) stravování,
e) oblékání a obouvání,
f) tělesná hygiena,
g) výkon fyziologické potřeby,
h) péče o zdraví,
i) osobní aktivity,
j) péče o domácnost.
[7] Podle § 9 odst. 4 zákona č. 108/2006 Sb. při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
[8] Podle ust. 9 odst. 5 zákona č. 108/2006 Sb. pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.
[9] Podle přílohy č. 1 k vyhl. č. 505/2006 Sb., která blíže vymezuje posuzování schopnosti zvládat základní životní potřeby:
a) Mobilita:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, používat dopravní prostředky včetně bariérových.
b) Orientace:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat.
c) Komunikace:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna dorozumět se a porozumět, a to mluvenou srozumitelnou řečí a psanou zprávou, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům nebo zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky.
d) Stravování:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim.
e) Oblékání a obouvání:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem.
f) Tělesná hygiena:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna použít hygienické zařízení, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se.
g) Výkon fyziologické potřeby:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna včas používat WC, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky.
h) Péče o zdraví:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovená léčebná a ošetřovatelská opatření a používat k tomu potřebné léky, pomůcky.
i) Osobní aktivity:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vstupovat do vztahů s jinými osobami, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí jako např. vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity, vyřizovat své záležitosti.
j) Péče o domácnost:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna nakládat s penězi v rámci osobních příjmů a domácnosti, manipulovat s předměty denní potřeby, obstarat si běžný nákup, ovládat běžné domácí spotřebiče, uvařit si teplé jídlo a nápoj, vykonávat běžné domácí práce, obsluhovat topení a udržovat pořádek.
V.
[10] Z obsahu správního spisu soud zjistil, že
VI.
[11] Krajský soud hodnotil nejen napadené rozhodnutí, ale i zákonnost správního řízení, které předcházelo vydání napadených rozhodnutí, dle skutkového a právního stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
[12] Zástupkyně žalobce ve svém odvolání ze dne 26.5.2013 rozporovala úkony c) komunikace a na podporu svého tvrzení předložila odborný podklad pro speciální vzdělávání zpracovaný Speciálně pedagogickým centrem ve Frýdku – Místku ze dne 30.5.2012, ve kterém je odůvodněna potřeba přidělení asistenta pedagoga. Vzhledem k uvedenému požadovala uznání nezvládnutí i úkonu uvedeného pod bodem c) přílohy č. 1 k vyhl. č. 505/2006 Sb.
[13] Žalovaný převzal pro své rozhodnutí bezezbytku závěr posudkové komise MPSV ze dne 24.6.2013, přičemž tento vůbec nezpochybnil, ač byl tento v rozporu se zjištěním učiněným v předcházejícím správním řízení v roce 2011 a aniž komise „zlepšení“ výkonu základních životních potřeb blíže odůvodnila. Je pravdou, že žalovaný je vázán posouzením zdravotního stavu posudkovou komisí MPSV, ale je na žalovaném, aby posoudil vypovídající hodnotu tohoto posudku, je právem a povinností žalovaného žádat po posudkové komisi doplnění posudku, neboť je to žalovaný, kdo v odvolacím řízení o nároku na příspěvek při péči ve výsledku rozhoduje. Soud se neztotožnil s názorem žalovaného o úplnosti a přesvědčivosti posudku, který v podobě, v jaké byl žalovanému předložen, je bez dalšího dostačujícím důkazem k posouzení věci a rozhodnutí. Soud v posudku postrádá důvod zlepšení schopnosti zvládat základní životní potřeby, v důsledku kterého již není žalobce osobou úplně závislou (IV. stupeň), nýbrž již jen závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve III. stupni ( těžká závislost). Soud v této souvislosti vycházel analogicky z řízení o stupni invalidity, kde přesvědčivost a úplnost posudku mimo jiné je dána i tím, že musí být uveden důvod, dochází-li ke snížení stupně invalidity. Dále dle názoru soudu v předmětném posudku posudkovou komisí není dostatečně vysvětlen důvod rozdílu v hodnocení úkonu h) péče o zdraví, jestliže lékař OSSZ jej vyhodnotil jako nezvládaný a PK MPSV jako zvládaný s odkazem, že jej nelze hodnotit jako nezvládaný, poněvadž pravidelně neužívá žádné léky. Dle názoru soudu schopnost dodržovat stanovený léčebný režim a provádět stanovená léčebná opatření je nutno posoudit z pohledu schopnosti takový úkon provádět ve vztahu k postižení, nikoliv z pohledu nutnosti dlouhodobého užívání léků či činění jiných léčebných úkonů. Pokud komise má zato, že je tento úkon nutno považovat jen z pohledu dlouhodobého užívání či používání léčebných opatření, měl by posudek s ohledem na jiný názor lékaře OSSZ, obsahovat zcela konkrétní v tomto smyslu odůvodnění; soud poukazuje na nález MUDr. Š. z 1.8.2012, kde uvedeno, že při teplotách nebo záchvatech doporučen Diazepam. Je schopen žalobce sám takto naordinovaný lék v okamžiku potřeby jej užít? Soud přisvědčil žalobkyni v námitce ohledně úkonu komunikace. Vyhláška č. 505/2006 Sb. v § 1 odst. 4 hovoří o zvládnutí životní potřeby v přijatelném standardu. Z obsahu správního spisu vyplynulo, že žalobce píše jen jedním prstem na počítači, ve škole musí mít asistenta, nestačí si sám dělat písemné poznámky, pomalu čte, „podepíše se“ jen tiskacím písmem a jak je zřejmé z předmětného posudku posudkové komise, jeho „podpis“ je na půl stránky. V žalobě uvedeno, že při vyřizování občanského průkazu, byl osvobozen od podpisu, což soud nezpochybňuje. Vzhledem uvedenému je nepřesvědčivé tvrzení posudkové komise , že komunikaci žalobce zvládá v , přijatelném standardu“ . I v tomto smyslu, je třeba v posudku konkrétnější odůvodnění názoru komise.
[14 ] Soud vzhledem k uvedenému dospěl k závěru, že žalovaný rozhodoval na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci a napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení dle ust. § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. bez nařízení jednání.
[15] O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto dle ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. věta první, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Strana žalobce žádné náklady řízení neúčtovala a také, jak vyplynulo ze spisu, žádné nevznikly.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí č. 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Ostravě dne 16. května 2014
JUDr. Jana Záviská
samosoudkyně