[OBRÁZEK]
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jana Kašpara ve věci žalobce: RALLUS, o.s., IČ: 22681779, se sídlem Katusická 699, Praha 97 - Kbely, proti žalovanému Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, za účasti: 1) LE CASE, s.r.o, se sídlem Za Poříčskou branou 16, Praha 8, zast. Mgr. Pavlem Mollerem, advokátem se sídlem Haštalská 27, Praha 1, 2) Obec Podolanka, se sídlem Hlavní 15, Podolanka, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26.5.2010, č.j. 6427/500/09 103118/ENV/09,
t a k t o:
O d ů v o d n ě n í
Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, Správy Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko (dále jen „orgán prvního stupně“) ze dne 19.10.2009, č.j. 02175/KK/2009/AOPK, kterým byla společnosti LE CASE, s.r.o, se sídlem Za Poříčskou branou 16, Praha 8 povolena výjimka ze zákazu škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů při realizaci výstavby Obytného souboru Cvrčovice v k.ú. Podolanka podle ustanovení § 56 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon o ochraně přírody“).
Žalobce v žalobě nejprve rekapituluje vývoj věci. Uvádí, že investor LE CASE, s. r. o. se od počátku snaží dokázat, že na předmětném území žádné chráněné druhy živočichů nejsou, a pokud, není to významné, či se mohou přestěhovat jinam. Žalobce má za to, že přestěhování není možné, u většiny druhů živočichů, kteří jsou na lokalitu vázáni, je nedostatečně odůvodněno už v prvoinstančním rozhodnutí, že daný zásah do jimi obývaného území na ně nebude mít vliv. Jedním z důvodů udělení výjimky z ochrany je soulad s územním plánem, ovšem obec Podolanka se k navrhovanému záměru staví v současné době spíše negativně, když zařazení stavbou dotčených pozemků do ploch určených k zastavění v územní plánu vzniklo na počátku 90. let a od té doby nastaly z hlediska ochrany přírody nové okolnosti, jež nebyly tehdejšímu zastupitelstvu známy. Lokalitu má žalobce za naprosto nevhodnou k umístění obytného souboru z důvodu blízkosti nivy potoka a přítomnosti bodavého hmyzu. Rozhodnutí žalovaného je podle něj koncipováno tak, že prvních šest stran popisuje průběh řízení a na zbylých třech je patrná snaha o „odůvodnění“, ale toto je pouze obecné a nezabývá se konkrétně a přezkoumatelně jednotlivými body odvolání jednotlivých odvolatelů. Navíc není jasné, jakými úvahami se žalovaný ve svém rozhodnutí řídil.
Jako první žalobní bod uvádí žalobce nepřezkoumatelnost rozhodnutí a nedostatečné vypořádání se s odvolacími důvody žalobce. Žalovaný totiž na šest bodů námitek a požadavků se závěrem, že podle žalobce převažuje soukromý zájem nad zájmem ochrany přírody a krajiny, biologické hodnocení je nedostačující a navržená opatření nebudou dostatečně adekvátní vzhledem k množství ptáků a jedinečnosti lokality, uvedl pouze to, že ze spisové dokumentace a odůvodnění rozhodnutí vyplývá dostatečné vypořádání se orgánu prvního stupně s veškerými skutečnostmi, které mohly mít vliv na výsledek správního řízení. Odvolací orgán má za splněné všechny podmínky stanovené zákonem v § 56 zákona o ochraně přírody k povolení výjimky – tedy prokázání neexistence jiného uspokojivého řešení a rovněž že populace druhů zůstanou zachovány ve stavu příznivém z hlediska jejich ochrany. Žalobci však z textu rozhodnutí není jasné, jak a na základě čeho žalovaný k výše uvedenému dospěl. Žalovaný neuvádí ani na základě jakých skutečností dospěl k závěru, že ekosystém místa zůstane i při realizaci obytného souboru v místě zachován, navíc vyjádření o tom, že „daná lokalita je z hlediska biodoverzity druhově poměrně bohatým ekosystémem v jinak intenzivně urbanizované a zemědělsky využívání oblasti“ jasně popírá stavebníkem a orgánem prvního stupně uváděný argument, že ohrožené druhy se budou moci přestěhovat do jiného biotopu na sousední pozemky. Žalobce závěrem k této námitce zdůrazňuje, že žalovaný nijak nehodnotil vliv záměru na ohrožené druhy, omezil se pouze na obecná tvrzení; porušil tím § 68 odst. 3 správního řádu a jeho rozhodnutí je tak nezákonné pro nepřezkoumatelnost, nesrozumitelnost a nepřesvědčivost.
Druhý žalobní bod se vztahuje k aplikaci ustanovení § 56 zákona o ochraně přírody. Žalobce rozhodnutí vytýká nedostatečné odůvodnění, které spatřuje je v tom, že žalovaný řádně neuvedl, co je „jiným veřejným zájmem“, který má převažovat nad zájmem ochrany přírody. Žalobce má za to, že žalovaný se jiným veřejným zájmem v posuzovaném případě vůbec nezabýval. Pokud žalovaný uvedl, že veřejným zájmem může být též „zájem sociální či ekonomický na rozvoji obce Podolanka“, už k tomu neuvedl, v čem konkrétně jej spatřuje. Ekonomickou stránku stavby nelze povyšovat nad veřejný zájem ochrany přírody, nadto v tak unikátní lokalitě. Konečně v této souvislosti žalobce upozorňuje, že veřejným zájmem by mohla být investorem (účelově) přislíbená výstavba čistírny odpadních vod; předmětem řízení o udělení výjimky z ochrany je však záměr na výstavbu obytného souboru, nikoliv na výstavbu (pouze) čistírny odpadních vod. Žalobce podotýká, že je běžnou praxí, že obce na výstavbu čistíren mohou získat příspěvek od Evropské unie, nemusí tedy podporovat jiné soukromé subjekty kvůli jejich budování. Dále se žalobce zaobírá právním rozborem možnosti udělení výjimky z ochrany podle § 56 zákona o ochraně přírody. Upozorňuje, že na její udělení není právní nárok. Výjimku lze udělit pouze za kumulativního splnění čtyř podmínek: existence jiného veřejného zájmu, který významně převažuje nad zájmem ochrany přírody, neexistence jiného uspokojivého řešení, udržení populace daného druhu v příznivém stavu z hlediska ochrany a konečně existence některého z důvodů pro udělení výjimky stanoveného v § 56 odst. 3 zákona o ochraně přírody. Pojem „veřejný zájem“ se zásadně odlišuje od zájmů individuálních či skupinových, nelze jej též ztotožňovat se zájmem většiny. Žalovaný dostatečně neodůvodnil, který veřejný zájem by měl nad zájmem ochrany přírody převážit, jeho rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů
Jako třetí žalobní bod žalobce uvádí nedostatečné zjištění všech okolností důležitých pro ochranu veřejného zájmu ve smyslu ustanovení § 50 správního řádu. Žalobce podotýká, že biologické hodnocení společnosti EKOLA spol. s r. o. je nedostatečné a obsahuje závažné nedostatky, na které v průběhu řízení upozorňoval, ale v rozhodnutí žalovaného na ně nebylo reagováno. Žalovaný též pochybil, když nezjistil všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu (§ 50 odst. 3 správního řádu); nebylo totiž zpracováno biologické hodnocení se zřetelem na avifaunu, reptilifaunu, obojživelníky a bezobratlé v dostatečném rozsahu. Žalovaný tak rozhodl tak na základě nekompletních podkladů a pro své rozhodnutí neshromáždil dostatečně relevantní podklady.
Jako čtvrtý žalobní bod je rozhodnutí vytýkána neurčitost, neboť ve výroku neobsahuje specifikaci pozemků, na kterých má být výjimka z ochrany chráněných živočichů povolena.
Žalobce navrhuje zrušení žalobou napadeného rozhodnutí.
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 29.11.2010 k prvnímu žalobnímu bodu podotýká, že citace uváděná žalobcem je pouze částí napadeného rozhodnutí a vytržená z kontextu může působit nepřezkoumatelně. Rozhodnutí je však třeba posuzovat jako celek a z jeho odůvodnění je zřejmé, z jakých podkladů žalovaný vycházel a jak dospěl ke svým závěrům. Správní řád nehovoří o tom, že by se správní orgán ve svém rozhodnutí musel vyjadřovat jednotlivě ke každé v odvolání uplatněné námitce. Důležité je, aby přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu těchto námitek a zároveň jeho soulad (a řízení, jež mu předcházelo) s právními předpisy.
K druhému žalobnímu bodu žalovaný uvádí, že své odůvodnění převahy jiného veřejného zájmu nad zájmem ochrany přírody považuje za dostatečné. Ke stanovisku AOPK ČR, k němuž při svém rozhodování přihlížel, konstatuje, že AOPK ČR je odborné pracoviště plně způsobilé k vydávání takovýchto stanovisek a dokud není hodnověrně prokázána nezákonnost či nesprávnost takovýchto podkladů, považoval by žalovaný za nesprávné k nim nepřihlédnout. Čističku vod, budovanou v rámci celého komplexu, žalovaný považuje za silný podpůrný argument k udělení požadované výjimky, nikoliv za samotný veřejný zájem.
Ke třetí námitce žalovaný opakuje výše uvedené; biologické posouzení bylo zpracováno v souladu s platnou legislativou a z rozdílnosti názoru na kvalitu daného hodnocení nelze vyvozovat nezákonnost napadeného rozhodnutí.
Čtvrtému žalobnímu bodu žalovaný oponuje tím, že rozhodnutí o výjimce bylo vydáno „pro záměr výstavby Obytného souboru Cvrčovice“. Tento záměr byl v materiálech dodaných žadatelem dostatečně specifikován a rovněž i z podkladů, které jsou součástí spisu, jednoznačně vyplývá. Není proto pochyb o tom, na jaké území se udělená výjimka vztahuje a neuvedení specifikace ve výroku rozhodnutí tak nemůže být důvodem pro jeho zrušení
Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby.
Městský soud v Praze vyrozuměl o probíhajícím řízení ve smyslu § 34 zákona č.150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s), osoby, které byly přímo dotčeny na svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí, a osoby, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením. Na výzvu soudu se jako osoba zúčastněná na řízení dne 27.10.2010 soudu přihlásila společnost LE CASE, s. r. o. a dne 31.1.2011 obec Podolanka.
Osoba zúčastněná na řízení LE CASE, s. r. o., se prostřednictvím svého právního zástupce vyjádřila dne 2.2.2011 tak, že orgán prvního stupně dospěl k závěru, že v jeho případě dojde k zatížení území v únosné míře, a v případě splnění podmínek že nedojde k výraznému zhoršení podmínek pro existenci populací předmětných zvláště chráněných druhů. Převažuje zde tedy veřejný zájem sociální a ekonomické povahy a příznivé důsledky na životní prostředí jsou v tomto případě spatřovány především ve výstavbě ČOV. Ve prospěch záměru se vyjádřila i řada specializovaných subjektů (ředitelství AOPK ČR, společnost EKOLA, Doc. PaeDr. J.F., CSc.). Žalobci podle osoby zúčastněné nejde primárně o ochranu přírody, nýbrž především o zmaření stavebního záměru investora a jeho jednání má za ryze účelové. Projekt „Obytného souboru Cvrčovice“ byl původně plánován ve větším rozsahu, následně byl upraven ve prospěch zeleně a zvláště chráněných druhů. Pozemky jsou platným územím plánem obce určeny k výstavbě a investor je za tímto účelem také koupil. Zúčastněná osoba uzavírá, že veřejný zájem není jednotná a absolutní kategorie a úkolem aplikační praxe je rozhodnout, co v konkrétním případě převáží. Její úloha spočívá především v nalezení rozumné relace mezi různými zájmy tak, aby rovnovážné uspořádání vztahů zůstalo zachováno.
Z obsahu napadeného rozhodnutí soud zjistil, že žalovaný dospěl k závěru, že byly splněny všechny podmínky stanovené v § 56 zákona o ochraně přírody pro povolení výjimky z ochrany: byla prokázána převaha jiného veřejného zájmu, neexistence jiného uspokojivého řešení i skutečnost, že populace druhů zůstanou zachovány ve stavu příznivém z hlediska jejich ochrany. Pokud jde o zájem na ochraně ohrožených druhů žijících v dané lokalitě žalovaný připouští, že tyto druhy by mohly být záměrem dotčeny, nicméně z převážné většiny žijí v okolí stavby v nivě Vinořského potoka, takže se jich samotná stavební činnosti přímo nedotkne a pro ostatní odkazuje na navržený pás izolační zeleně. Tento pás, spolu se sousední plochou, poskytnou předmětným druhům dostatečný prostor pro existenci a stávající ekosystém tak zůstane zachován. Žalovaný konečně upozorňuje, že ani v současnosti, kdy je lokalita volně přístupná, nejsou ohrožené druhy chráněny před psy a kočkami; ty je ostatně nijak významně neohrožují. Jiný veřejný zájem shledal žalovaný v sociálním či ekonomickém rozvoji obce Podolanka; dokládá jej schválený územní plán obce. Příznivé důsledky pro životní prostředí pak lze spatřovat i ve vybudování čistírny odpadních vod, která je navržena spolu se stavbou rodinných domů a měla by sloužit i k napojení stávajících domů. Konečně žalovaný přihlédl též ke stanovisku Agentury ochrany přírody a krajiny ČR z 25. 11. 2008, že zájem na realizaci projektu významně převažuje nad zájmem na ochraně přírody a taktéž k tomu, že původní plán výstavby souboru byl větší a byl upraven ve prospěch zeleně. Investor akceptoval i informace o výskytu zvláště chráněných živočichů zjištěných žalobcem a žádné nové informace posléze v průběhu řízení předloženy nebyly.
Soud rozhodl o věci samé bez nařízení jednání, s to z důvodu dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobkyní uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán, přičemž vycházel ze skutkového a právního vztahu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).
Soud posoudil žalobní námitky takto:
Městský soud v Praze předně konstatuje, že žalobce je občanským sdružením zabývajícím se ochranou přírody a krajiny a byl účastníkem správního řízení, z něhož vzešlo napadené rozhodnutí. Žalobce tvrdí, že v řízení byl hrubě zkrácen na svých právech, což způsobilo nezákonnost napadeného rozhodnutí. Správní soudy dlouhodobě zastávají výklad § 65 odst. 2 s. ř. s. ve vztahu k občanským sdružením zabývajícím se ochranou přírody, že občanské sdružení, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny, může úspěšně namítat nezákonnost rozhodnutí, avšak jen potud, tvrdí-li, že v řízení byla zkrácena jeho procesní práva. Pod procesní práva žalobce soud podřazuje i právo na to, aby se správní orgán vypořádal s jeho námitkami v průběhu správního řízení (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího správního sudu ze dne 29. 7. 2004, č. j. 7 A 139/2001-67, publ. pod č. 379/2004 Sb. NSS, ze dne 7. 12. 2005, č. j. 3 As 8/2005-118, publ. pod č. 825/2006 Sb. NSS). V projednávané věci tak soud neměl pochybnosti o aktivní žalobní legitimaci žalobce, neboť namítaná nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů jej jistě mohla zkrátit na právu na řádné odůvodnění rozhodnutí. Žaloba je též s ohledem na § 68 písm. a) s. ř. s. přípustná.
Z námitek žalobce vytýkajících nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí (žalobní body 1, 2 a 4), Městský soud v Praze nejprve přistoupil k posouzení čtvrtého žalobního bodu namítajícího nesrozumitelnost výroku rozhodnutí. Výroková část napadeného rozhodnutí zní: „Odvolání občanských sdružení RALLUS, ČMMJ a obec Podolanka se zamítají a rozhodnutí Správy CHKO č.j. 02175/KK/2009/AOPK ze dne 19.10.2009 se potvrzuje.“ V záhlaví rozhodnutí je pak uvedeno, že žalovaný rozhodoval o odvoláních žalobce, Českomoravské myslivecké jednoty, o. s. a obce Podolanka proti prvostupňovému rozhodnutí Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, Správy Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko (orgán prvního stupně), jímž byla udělena výjimka podle § 56 zákona o ochraně přírody ze zákazu škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů formou rušení pro druhy kriticky ohrožené, formou rušení, ničení a poškozování jimi užívaných sídel pro druhy silně ohrožené, formou sběru, ničení a poškozování a přemisťování jejich vývojových stádií pro zvláště chráněné druhy živočichů a v kategorii druhů silně ohrožených v souvislosti se záměrem výstavby Obytného souboru Cvrčovice v k. ú. Podolanka. Jednotlivé druhy jsou u každého bodu uvedeny.
Žalobce považuje výrok za neurčitý, neboť není zřejmé, na které pozemky se výjimka vztahuje. S touto námitkou se městský soud neztotožnil. Ze záhlaví rozhodnutí je patrné, že se výjimka vztahuje k označenému záměru a je udělena pro uvedené druhy. Soud považuje takovou specifikaci (byť je nutno ji dovozovat ze záhlaví rozhodnutí a výroku zároveň) ještě za dostatečně určitou, aby bylo, lze dovodit, na co a kde výjimka dopadá. Podmínkám stanoveným v § 68 odst. 2 správního řádu tak rozhodnutí žalovaného dostojí.
Dále soud přistoupil k posouzení námitky žalobce o nedostatečnosti odůvodnění napadeného rozhodnutí. Soud vycházel z následující právní úpravy:
Zákon o ochraně přírody stanoví v § 50 základní podmínky pro ochranu zvlášť chráněných živočichů; ti jsou chráněni ve všech svých vývojových stádiích (odst. 1 tohoto ustanovení). Je zakázáno škodlivě zasahovat do jejich přirozeného vývoje, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat. Není dovoleno sbírat, ničit, poškozovat či přemisťovat jejich vývojová stádia nebo jimi užívaná sídla. Je též zakázáno je držet, chovat, dopravovat, prodávat, vyměňovat, nabízet za účelem prodeje nebo výměny. Výjimky ze zákazu těchto činností může svým rozhodnutím povolit orgán ochrany přírody (§ 56 odst. 1 citovaného zákona, ve znění před novelou provedeno zákonem č. 349/2009 Sb., neboť podle čl. II bod 2 naposled uvedeného zákona se řízení zahájená do dne nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle dosavadních právních předpisů), a to za kumulativního splnění následujících podmínek:
jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody (§ 56 odst. 1),
je naplněn některý z důvodů (zájmů) uvedených v § 56 odst. 3 písm. a) až i),
neexistuje jiné uspokojivé řešení (§ 56 odst. 3 in fine),
populace daného druhu bude udržena v příznivém stavu z hlediska ochrany (§ 56 odst. 3 in fine).
Pokud jde o pojmy veřejný zájem a jiný veřejný zájem, vyjádřil se k nim v kontextu zde rozebíraného ustanovení i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku z 10. 5. 2013, č. j. 6 As 65/2012-161 (dostupný na www.nssoud.cz). Uvedl, že: „[z]ásada ochrany veřejného zájmu neznamená, že by správní orgány měly veřejný zájem, přesněji řečeno veřejné zájmy, samy formulovat, to je zásadně úkolem moci zákonodárné. Úkolem správních orgánů je při aplikaci zákonů, které jednotlivé veřejné zájmy definují, v jednotlivých případech takto obecně formulované veřejné zájmy konkretizovat. Ústavní soud k otázce definování veřejného zájmu ve správním řízení uvedl, že „veřejný zájem v konkrétní věci by měl být zjišťován v průběhu správního řízení na základě poměřování nejrůznějších partikulárních zájmů, po zvážení všech rozporů a připomínek. Z odůvodnění správního rozhodnutí pak musí zřetelně vyplynout, proč veřejný zájem převážil nad řadou jiných partikulárních zájmů. Veřejný zájem je třeba nalézt v procesu rozhodování…“ (nález ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 24/04; rozhodnutí Ústavního soudu citovaná v tomto rozsudku jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).“ (bod 34 cit. rozsudku).
Správní orgán, který aplikuje § 56 zákona o ochraně přírody, musí v konkrétním případě tedy nejprve konkrétně určit, jaké veřejné zájmy jsou posuzovány a stojí proti sobě. Na jedné straně to bude pravidelně ochrana přírody a krajiny, konkrétně ochrana zvlášť chráněných živočichů (§ 56 odst. 1 a § 50 zákona o ochraně přírody). Poté správní orgán označí onen „jiný veřejný zájem“ a přistoupí k poměření obou veřejných zájmů. Musí však mít na paměti, že „[v] případě vážení dvou veřejných zájmů, které jsou v kolizi, obdobně jako v případě kolize základních práv, musí správní úřad totiž nejprve řádně určit a individualizovat na konkrétní případ oba veřejné zájmy, které jsou ve hře, a poté porovnat závažnost obou v kolizi stojících veřejných zájmů s tím, že zásah do žádného z obou chráněných veřejných zájmů nesmí svými negativními důsledky přesahovat pozitiva. Při řešení kolize veřejných zájmů je třeba, aby bylo zachováno maximum z obou kolidujících zájmů, přičemž by mělo být identifikováno jádro a periferie kolidujícího veřejného zájmu a z obou veřejných zájmů, které jsou ve hře, by mělo být zachováno alespoň jejich jádro.“ (rozsudek NSS 6 As 65/2012-161, bod 41). Pro úplnost pak Městský soud v Praze upozorňuje na svůj dřívější rozsudek, jehož závěry jsou plně použitelné i na nyní projednávaný případ: „[V]ýrazná převaha jiného veřejného zájmu nad zájmem ochrany přírody podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny může být dána pouze tam, kde jiný veřejný zájem nemůže být uspokojen jinak, tedy aniž by došlo ke škodlivému zásahu do přirozeného vývoje zvlášť chráněných druhů, popř. byl takový zásah minimalizován. Je přitom povinností správního orgánu posoudit důsledky škodlivosti stavebního zásahu ve vztahu ke konkrétním ohroženým druhům a posoudit konkrétní skutečnosti ve větší míře, a to v souvislosti, resp. v návaznosti na existenci výrazně převažujícího jiného veřejného zájmu nad zájmem ochrany přírody.“ (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2006, č. j. 11 Ca 41/2006-61).
V posuzovaném případě však žalovaný shora naznačeným povinnostem nedostál. V rozhodnutí uvedl, že zájem na ochraně přírody je reprezentován zájmem na ochraně kriticky a silně ohrožených druhů, které však z převážné většiny žijí v okolí stavby v nivě Vinořského potoka, takže samotnou stavební činnosti přímo dotčeny nebudou. Jiný veřejný zájem představuje zájem ekonomické a sociální povahy na rozvoji obce Podolanka (zde odkazuje žalovaný na schválený územní plán, v němž je území vyčleněno obytné výstavbě) podpořený výstavbou čističky odpadních vod; žalovaný však svou úvahu dále více nerozvíjí, pouze uvádí, že z odůvodnění rozhodnutí Správy CHKO vyplývá, že předmětné zvláště chráněné druhy jsou schopny existence v urbanizovaném prostředí, či jeho okolí. Posléze pak žalovaný ani nepřistoupil k poměření obou veřejných zájmů, a odhodlal se pouze k povšechnému konstatování, že jiný veřejný zájem výrazně převážil zájem na ochraně přírody a krajiny. Pokud pak jde o splnění dalších podmínek stanovených v § 56 zákona o ochraně přírody pro udělení výjimky, žalovaný je též řádně neodůvodnil. Možnosti, resp. neexistenci jiného řešení se nevěnoval vůbec a odůvodnění udržení populace dotčených druhů ve stavu příznivém z hlediska ochrany měla (nejspíše) sloužit pasáž věnující se izolačnímu pásu zeleně, nicméně žalovaný neuvedl žádné konkrétní důvody pro svůj závěr.
Odůvodnění rozhodnutí musí představovat komplexní oporu pro učiněný výrok a musí z něj být zřejmé, proč je závěr orgánu prvního stupně správný a bylo možné s ním souhlasit. Napadené rozhodnutí tak odporuje požadavkům kladeným na řádné odůvodnění správního rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu. Žalovaný se rovněž žádným způsobem nevyjádřil k žalobcem v odvolání namítanému ostrému rozporu závěrů orgánu prvního stupně s posudky předních českých odborníků zpracovaných pro žalobce, ani k namítané nedostatečnosti biologického hodnocení zpracovaného pro společnost PALLADIO PROGETTI od EKOLA group, s. r. o.
Pokud jde o třetí námitku žalobce ohledně chybějícího biologického průzkumu, soud jen pro úplnost uvádí, že se k ní nemůže vyjádřit, neboť ze shora uvedeného plyne, že žalovaný závěr o vlivu záměru na dotčené živočichy (veřejný zájem na ochraně druhů) neučinil, nelze tedy hodnotit, zda tento (prozatím neučiněný) závěr má oporu v dostatečných skutkových zjištěních.
Ze shora uvedených důvodů Městský soud v Praze shledal v řízení před žalovaným takové vady, jež činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, a proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 76 odst. 1 písm. a/ a § 78 odst. 4 s .ř. s.). Právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku, je správní orgán v dalším řízení vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce měl ve věci úspěch, proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení. Tu představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč. Z důvodu zaplacení vyšší částky na soudním poplatku, vrátil soud žalobci pod výrokem III. přeplatek 1.000,-Kč. Soud určil k výplatě náhrady nákladů přiměřenou lhůtu. U osob zúčastněných na řízení nejsou dány důvody pro přiznání náhrady nákladů řízení dle § 60 odst. 5 s.ř.s.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 30.dubna 2014
JUDr. Ing. Viera Horčicová, v.r.
předsedkyně senátu