[OBRÁZEK]10A 52/2011-117

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

 Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a
soudců Mgr. Jana Kašpara a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobců: a) Ing. E. H., bytem
U S. 531, P., b) Mgr. D. R., bytem U S. 358, P., c) Ing. Z. R., bytem kpt. S. 990/14, P. 9, d)
H. B., bytem U S. 357, P., e) S. B., bytem U S. 357, P., všichni žalobci zastoupeni JUDr.
Martinem Slavíčkem, advokátem, se sídlem Koněvova 2596/211, Praha 3, proti žalovanému:
Krajský úřad Středočeského kraje, odbor regionálního rozvoje, se sídlem Zborovská 11,
Praha 5, za účasti: Ing. P. D., bytem U S. 350, P., v řízení o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 22. 11.2010 čj. 186140/2010/KUSK sp. zn. SZ 132665/2010/KUSK
REG/Št

t a k t o :

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru regionálního
rozvoje, ze dne 22. 11. 2010 čj. 186140/2010/KUSK sp. zn. SZ
132665/2010/KUSK REG/Št a rozhodnutí Městského úřadu Benešov, odboru
výstavby a územního plánování, ze dne 15. 6. 2010
čj. MUBN/35893/2010/VÝST sp. zn. VÝST/4355/2008/BA/JA se zrušují a věc
se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2000 Kč,
a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. Martina
Slavíčka, advokáta.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

 Žalobci se podanou žalobou domáhají přezkoumání rozhodnutí žalovaného uvedeného
v záhlaví, kterým bylo na základě jejich odvolání změněno rozhodnutí Městského úřadu
Benešov, odboru výstavby a územního plánování (dále jen stavební úřad) ze dne 15. 6. 2010
č.j. MUBN/35893/2010/VÝST. Tímto rozhodnutím stavební úřad k žádosti stavebníka Ing. P.
D., vydal dodatečné povolení změny stavby rozestavěného rodinného domu na pozemku st. p.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 2 10A 52/2011

993 a parc. č. 366/15 v katastrálním území Pyšely. Změna prvoinstančního rozhodnutí
provedená v odvolacím řízení se týkala údajů o označení stavebníka.

 Žalobci v žalobě nejprve pod body I až III obecně připomínají, že stavba rodinného
byla umístěna rozhodnutím ze dne 24. 7. 1998. Po šesti letech stavebník přistavěl zimní
zahradu, která byla povolena dodatečně rozhodnutím ze dne 30. 12. 2004, o rok později začal
v rozporu s povolením přistavovat zastřešený bazén. Dodatečné povolení této změny
stavebníkův přístup k respektu stavebních předpisů jen dokresluje. Žalobci jsou vlastníky
sousedních pozemků a rodinných domů, v uliční zástavbě umístěných severně od dodatečně
povolené stavby. Černá stavba zastřešeného bazénu vyvolala prakticky u všech sousedů
v ulici výhrady a nevůli. Jde o krajně necitlivý zásah do stávajícího územně plánovací
dokumentací stanoveného režimu zástavby, významný zásah do pohody jejich bydlení a
stavbu umístěnou v rozporu s územním plánem.

 Nepovolené změny stavby rodinného domu začal stavebník realizovat již na jaře 2007.
V rozporu s povolením vystavěl jinou stavbu, provedl zděné zastřešení bazénu, zvětšil
půdorys stavby i zastavěnou plochu a užil jiné materiály. Přístavbou bazénu stavebník délku
svého rodinného domu zdvojnásobil. Stavební úřad tuto přístavbu dvakrát dodatečně povolil a
žalovaný opět rozhodnutí zrušil. Žalobci přitom namítají, že stavebník nepředložil opravenou,
řádnou a úplnou projektovou dokumentaci a neprokázal soulad stavby s veřejnými zájmy.
Přestože tyto důvody vedly žalovaného v rozhodnutí ze dne 22. 10. 2009 ke zrušení
rozhodnutí stavebního úřadu, žalobou napadené rozhodnutí na základě správního uvážení
nahrazuje podklady rozhodnutí a zcela nepředvídatelně dospívá k závěrům právě opačným.
Napadené rozhodnutí tak nahrazuje správním uvážením důkazní nouzi stavebníka černé
stavby i věcné podklady pro rozhodnutí.

 Pod bodem IV žalobci namítají, že podmínkou řízení o dodatečném povolení stavby je
především žádost stavebníka o dodatečné povolení stavby. Tato podmínka podle jejich názoru
nebyla v daném případě splněna. Stavebník sice předložil žádost nadvakrát, a to podáními
z 23. 7. 2007 a 23. 1. 2008, avšak nežádal o dodatečné povolení stavby, ale žádal o povolení
jiné stavby v jiném právním režimu, a to o vydání dodatečného povolení změny stavby před
dokončením.

 Napadené rozhodnutí v rozporu s ustálenou správní judikaturou zaměňuje řízení
o dodatečném povolení stavby se změnou stavby před dokončením. To je zřejmé ze strany 10
odůvodnění, kdy odvolací orgán usoudil, že předmětem řízení je dodatečné povolení změny
stavby spočívající ve zvětšení půdorysného rozměru a výšky stavby bazénu. Žalobci však
mají za to, že v situaci, kdy stavebník již černou stavbu provedl, měla být předmětem řízení
o dodatečném povolení celá černá stavba a nikoliv jen její rozšíření. To platí zvláště v situaci,
kdy rodinný dům a byl již zkolaudován.

 Pod bodem V žalobci namítají, že byl nesprávně posouzen charakter dodatečně
povolované stavby. Správní orgány dodatečně povolují změnu stavby rozestavěného
rodinného domu, ačkoliv dům stavebníka byl v době vydání rozhodnutí stavebního úřadu již
rok zkolaudován a nešlo tedy o rozestavěnou stavbu. Pro řízení o dodatečném povolení změn
existující, zkolaudované a užíváníschopné stavby stanoví zákon i rozhodovací soudní praxe
další podmínky. Mimo jiné i předložení dokumentace skutečného provedení stavby, jejíž
změna má být dodatečně povolena spolu s oznámením o užívání stavby ve stejném rozsahu
jako k žádosti o stavební povolení. Ze spisu stavebního úřadu je patrné, že stavebník žádné

[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 3 10A 52/2011

doklady o kolaudované stavbě, o jejíž přístavbu (změnu) žádá, nedoložil. Toto je logické,
neboť žádal o změnu „rozestavěné stavby“, byť tato stavba již byla zkolaudována.

 Pod bodem VI žalobci namítají, že stavebník nedoložil podklady ve stejném rozsahu
jako k žádosti o stavební povolení. Stavebník tak nepředložil následující doklady: řádnou a
úplnou dokumentaci vyžadovanou ust. § 2 vyhlášky č. 499/2006 Sb., a to dokumentaci
skutečného či kolaudovaného stavu rodinného domu a dokumentaci přístavby bazénu (změny
stavby rodinného domu) zpracovaného v rozsahu příloh 1 a 3 vyhlášky č. 499/2006 Sb.,
řádnou žádost o změnu stavby a nedoložil přílohy vyžadované ust. § 110 odst. 2 stavebního
zákona, zejména plán kontrolních prohlídek stavby, závazná stanoviska, popřípadě stanoviska
nebo jiné doklady vyžadované zvláštními právními předpisy, stanoviska vlastníků veřejné
dopravní a technické infrastruktury ve smyslu ust. § 86 odst. 2 písm. c) stavebního zákona,
doklady, rozhodnutí a stanoviska dotčených orgánů podle části B přílohy č. 3 vyhlášky
č. 503/2006 Sb. a konečně doklady, rozhodnutí a stanoviska dotčených orgánů podle části B
přílohy č. 2 vyhlášky č. 526/2006 Sb. Za markantní porušení zákona pokládají fakt, že
stavebník nedoložil například ani vyjádření statika prokazující bezpečnost přístavby bazénu.

 Na straně 9 žalobou napadeného rozhodnutí je uvedeno, že stavebník 15. 2. 2010
doložil projektovou dokumentaci vypracovanou na základě geodetické dokumentace
skutečného provedení stavby. Takový závěr vzbuzuje obavy, že odvolací orgán se s obsahem
spisu ani neseznámil, neboť uvedeného dne předložil stavebník pouze 3 listy projektové
dokumentace, která se ovšem týkala přístavby bazénu a nikoliv stavby rodinného domu,
o jehož změnu mělo být žádáno. Žádnou z listin požadovaných stavebním zákonem a
vyhláškami č. 503/2006 Sb. a č. 526/2006 Sb. nepředložil.

 Je sice pravdou, že stavebník předložil „zákres“ geodetické kanceláře, který odvolací
orgán napadené rozhodnutí mylně pokládá za geodetickou dokumentaci skutečného provedení
stavby, ačkoliv jde jen o zaměření výšky stavby, nikoliv zaměření stavbou a přístavbou
bazénu zastavěné plochy. Ostatně i řádné a dostatečné kóty stavby v této dokumentaci chybí.

 V žalobní námitce VII žalobci namítají, že stavba je umístěna v rozporu se záměry
územního plánování. Nyní platná obecně závazná vyhláška obce Pyšely č. 1/2006 stanoví
v čl. 5 odst. 4 písm. e) závazný regulativ, podle kterého se při přestavbách má respektovat
místně typický charakter okolních staveb. Napadené rozhodnutí se řešení souladu přístavby
bazénu s tímto ustanovením vyhýbá a vhodnost přístavby s okolní vesnickou zástavbou
nepoměřuje jinak než tvarem a argumentuje vyjádřením města Pyšely ze dne 26. 7. 2010.
Přitom město Pyšely toto stanovisko přípisem ze dne 26. 10. 2010 odvolalo. K tomu však
napadené rozhodnutí nepřihlíží.

 Žalobci od počátku namítali, že přístavbou jsou porušeny další závazné regulativy
územního plánu, a to překročení zastavěnosti pozemku stavebníka. Podle územního plánu je
stanoven závazný regulativ maximální zastavěnosti 20 %. Stavebník si byl dobře vědom, že
tento limit jeho stavba nesplňuje, a proto kupní smlouvou ze dne 4. 12. 2007 na oko
„přikoupil“ část sousedního pozemku, ke kterému bylo současně zřízeno předkupní právo
převodci. Při oddělení parcely byl porušen stavební zákon a stavební úřad o dělení nevydal
žádné územní rozhodnutí. Oddělenou část sousedního pozemku stavebník nikdy nevyužíval,
nemá k ní přístup, původní majitel má pozemek stále oplocen, a to dokonce plotem
s betonovou podezdívkou. Ani s tímto „převodem“ však stavba rodinného domu s přístavbou
bazénu limity zastavitelnosti splňuje. Podle katastru nemovitostí činí celková výměra
pozemku stavebníka 1247 m², z nichž územní plán umožňuje zastavět 249,4 m². Přístavba

[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 4 10A 52/2011

 rodinného domu stavebníka má však podle katastru nemovitostí výměru 93 m², tedy rodinný
dům s přístavbou celkem 262 m² limity územního plánu překračuje.

 Stavební úřad ani odvolací orgán geodetické vytyčení stavby nebo jiné prokázání
splnění podmínek zastavěnosti nevyžadoval. Stavebník v řízení geodetické vytyčení zastavěné
plochy rodinným domem a přístavbou nepředložil. Otázka splnění limitů zastavitelnosti je
proto i nadále otevřená.

 Napadenému rozhodnutí žalobci dále vytýkají, že při povolení změny stavby nebyl
zhodnocen rozpor se smyslem územního plánování. Při dělení sousedního pozemku parc. č.
366/16 v katastrálním území Pyšely nebylo vydáno žádné rozhodnutí podle ust. § 177 odst. 1
písm. d) stavebního zákona. Správní orgány se řešení této otázky farizejsky vyhýbají a
akceptují porušeni smyslu, účelu a cílů územního plánování a stavbu, která je v rozporu s ním,
přijímají.

 V žalobní námitce VIII žalobci namítají, že napadené rozhodnutí se nezabývá
souladem stavby s veřejnými zájmy. Stavební úřad i odvolací orgán totiž zcela pominuly, že
sloučením části sousedního pozemku parc. č. 366/16 o ploše 220 m² s pozemkem stavebníka
parc. č. 366/15 došlo sice ke zvětšení plochy stavebníka, ovšem na úkor pozemku parc. č.
366/16. Tím se sousední pozemek se zmenšenou výměrou okamžitě stal prakticky
nezastavitelným, ačkoliv je podle schváleného územního plánu k zastavění určen a dokonce
bylo vydáno stavební povolení ke stavbě rodinného domu. Tyto veřejné zájmy napadené
rozhodnutí zcela pomíjí.

 V žalobní námitce IX žalobci upozorňují, že jako účastníci řízení vznášeli námitky
proti neúplné a nesprávné dokumentaci stavby. Vznášely občanskoprávní námitky směřující k
ochraně svého vlastnictví k zájmu na pohodě bydlení, eliminaci zastínění a zachování
dosavadního charakteru vesnického bydlení. Těmito námitkami se žalovaný nezabýval.

 Napadené rozhodnutí neřeší ani řadu dalších otázek, například údržbu bazénu,
odpověď na otázku, jakým způsobem se bude voda z bazénu vypouštět v situaci, kdy v místě
není možné odvést bazénovou vodu do kanalizace a technologie bazénu (čistička) není
přístupná.

 Ze všech shora uvedených důvodů žalobci navrhují, aby soud žalobou napadené
rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

 Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že v době vydání rozhodnutí byla
provedena hrubá stavba a předmětem dodatečného povolení stavby byla pouze ta část stavby,
která byla provedena v rozporu s platnými rozhodnutími a ne již část přístavby, která byla
provedena v souladu s vydanými rozhodnutími. Vzhledem k tomu, že stavba nebyla
zkolaudována, nejedná se o změnu dokončené stavby ve smyslu § 2 odst. 5 stavebního
zákona, ale o změnu stavby před dokončením. Soulad stavby s platnou územně plánovací
dokumentací krajský úřad řádně odůvodnil na stranách 6 a 7 žalobou napadeného rozhodnutí.
Proto žalovaný navrhl, aby byla podaná žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

 Stavebník ve vyjádření k projednávané věci uvedl, že změna stavby rozestavěného
rodinného domu byla povolena rozhodnutím ze dne 24. 5. 2005, přičemž součástí tohoto
povolení byla také přístavba krytého bazénu, proti které nikdo ze strany žalobců neměl žádné

pokračování 5 10A 52/2011

námitky. Vlastní stavba začala až na jaře roku 2006, kdy nebyl již původní bazén v prodeji,
proto se řešil jiný podobný od jiného výrobce. Proto byly nepatrně upraveny rozměry stavby
tak, aby původní projektovaná odstupová vzdálenost od domu žalobkyně E. H. zůstala
nezměněna a byly dodrženy i ostatní zákonné normy. Stavba byla podle žalobou napadeného
rozhodnutí dokončena a dne 23. 3. 2011 vydal stavební úřad souhlas s užíváním stavby.

 Ze správního spisu vyplývá, že stavebník podal žádost o povolení změny stavby před
dokončením dne 23. 7. 2007. Stavební úřad při jejím projednání zjistil, že stavebník již tuto
změnu začal realizovat, a proto dne 21. 9. 2007 zahájil řízení o odstranění stavby. Stavebník
dne 23. 1. 2008 podal žádost o dodatečné povolení změny stavby před jejím dokončením.
Usnesením ze dne 25. 3. 2008 bylo proto řízení o odstranění stavby přerušeno a účastníkům
řízení bylo oznámeno zahájení řízení o dodatečném povolení změny stavby před dokončením.
Rozhodnutím ze dne 25. 8. 2008 čj. MUBN/35919/2008/VÝST bylo této žádosti vyhověno a
změna stavby před dokončením byla dodatečně povolena. K odvolání žalobců a), b) a c) bylo
toto rozhodnutí zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 31. 10. 2008 čj. 155777/2008/KUSK
a věc byla vrácena stavebnímu úřadu k novému projednání. Stavební úřad poté rozhodnutím
ze dne 8. 6. 2009 čj. MUBN/31945/2009/VÝST byla změna stavby před dokončením znovu
dodatečně povolena. K odvolání žalobců a), b), c) a d) bylo i toto rozhodnutí zrušeno, a to
rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 10. 2009 čj. 156528/2009/KUSK a věc byla stavebnímu
úřadu znovu vrácena k novému projednání, současně bylo jako opožděné zamítnuto odvolání
žalobce e). Dne 15. 6. 2010 vydal stavební úřad v pořadí třetí rozhodnutí
čj. MUBN/35893/2010/VÝST, kterým změnu stavby před dokončením opět dodatečně
povolil. Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání všichni žalobci a o jejich odvolání bylo
rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím tak, jak již bylo uvedeno shora. Podrobněji
bude obsah spisového materiálu reprodukován v nutném rozsahu níže v souvislosti
s jednotlivými žalobními námitkami.

 Při ústním jednání před soudem dne 2. 4. 2014 soud provedl důkaz výpisem z katastru
nemovitostí z listu vlastnictví č. 1427 vedeného Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj,
katastrální pracoviště Benešov, pro obec Pyšely, k. ú. Pyšely. Z něho soud zjistil, že stavebník
je vlastníkem pozemku parc. č. St. 993 o výměře 253 m2 (zastavěná plocha a nádvoří) a
pozemku parc. č. 366/15 o výměře 994 m2 (orná půda).

 Žalobci setrvali na podané žalobě, žalovaný s poukazem na obsah spisového materiálu
a odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí navrhl, aby byla jako nedůvodná zamítnuta.
Stavebník jako osoba zúčastněná na řízení označil žalobu za nedůvodnou a poukázal na to, že
v současnosti probíhá u příslušného katastrálního úřadu řízení o povolení vkladu vlastnického
práva k dalšímu pozemku, který se stane součástí pozemku parc. č. 366/15 v k. ú. Pyšely.

 Městský soud v Praze žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání
předcházelo, přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán, a vycházel
přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

Městský soud v Praze věc posoudil takto:

 Žalobní námitky IV a V se týkají nesprávného procesního režimu, v němž bylo o věci
rozhodováno. Soud tyto námitky neshledal důvodnými.

 Rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 31. 7. 1998 čj. Výst. 332.5-2388/98/2/Ko byla
stavebníkům povolena stavba „rodinného domu, žumpy a plynového zásobníku“ na pozemku
parc. č. 366/15 v k. ú. Pyšely. Rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 30. 12. 2004

pokračování 6 10A 52/2011

čj. Výst. 18409/5/2004/Ba byla k žádosti stavebníka povolena změna této stavby před
dokončením spočívající v přístavbě zimní zahrady o půdorysných rozměrech 6,70 m x 8,02 m
a výšce 5,37 m. Dalším rozhodnutím ze dne 24. 5. 2005 čj. Výst. 7540/2/2005/Ba byla
k žádosti stavebníka povolena další změna stavby před dokončením, spočívající v přístavbě
zaskleného a zastřešeného bazénu o půdorysu 520 m x 10,25 m a výšce 3,65 m. Z projektové
dokumentace ověřené v tomto řízení vyplývá, že se mělo jednat o prosklenou přístavbu, která
bude přístupná bude z venkovního prostoru anebo z interiéru přes zimní zahradu.

 Proti žádnému ze shora uvedených rozhodnutí nebylo podáno odvolání a nabyla tak
právní moci. Stavebníkovi tak vzniklo oprávnění realizovat stavbu podle původního
stavebního povolení, ve znění změn provedených následnými dvěma rozhodnutími o povolení
změny stavby před dokončením.

 Stavebník však ohledně přístavby bazénu vydané stavební povolení, ve znění dvou
vydaných změn, nerespektoval a začal realizovat přístavbu bazénu půdorysně větší, vyšší a
z jiného materiálu (neprůhledný materiál namísto proskleného). Jinými slovy řečeno
stavebník prováděl stavbu v rozporu s vydaným stavebním povolením.

 Je tedy třeba zodpovědět otázku, jaký procesní režim má zvolit stavební úřad pro
vyřešení této situace.

 Obecně vzato existují dvě možná řešení takové situace: Buďto stavební úřad po
provedeném řízení dospěje k závěru, že stavebníkem nově zvolené řešení není v rozporu
s žádnými právními předpisy, a jeho postup mu dodatečně schválí. Druhá možnost je, že
dodatečné schválení nově zvoleného stavebního řešení z nějakého důvodu možné nebude,
v takovém případě stavební úřad musí svým rozhodnutím dosáhnout toho, aby byl protiprávní
stav odstraněn a uvést takovou rozestavěnou stavbu do stavu souladného s právem. Tímto
stavem je pak nepochybně nutno rozumět stav souladný s vydaným stavebním povolením
(v daném případě ve znění dvou následně schválených změn – těch změn, které byly
stavebním úřadem povoleny dříve, než byly stavebníkem realizovány). V projednávaném
případě to znamená, že stavební úřad může stavebníka nutit (nevyhoví-li jeho žádosti
o dodatečné povolení změny stavby před dokončením) pouze a jedině k tomu, aby přístavbu
bazénu realizoval podle povolení ze dne 24. 5. 2005. Nemůže ovšem stavebníka nutit k tomu,
aby rodinný dům realizoval bez jakéhokoli bazénu, či dokonce k tomu, aby celý stavební
pozemek uvedl do původního stavu. Pokud by stavebník nyní realizovanou stavbu upravil tak,
že by půdorysně, výškově i materiálově odpovídala původně vydanému povolení, nebyl by
stavební úřad oprávněn nařídit její odstranění. Náhled žalobců, podle něhož měla být
předmětem řízení celá přístavba bazénu a nikoli jen její rozšíření, tedy není správný.

 Není pravda, že by správní orgány zaměňovaly řízení o dodatečném povolení stavby
s řízením o změně stavby před dokončením a postupovaly by v rozporu s judikaturou
citovanou žalobci.

 V žalobcem zmiňovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2010
čj. 7 As 17/2010-101 se uvádí: Postup podle § 118 stavebního zákona z roku 2006 (žádost
o změnu stavby před dokončením) lze použít pouze tak, že stavebník nejprve získá povolení ke
změně stavby před jejím dokončením a teprve pak změnu stavby skutečně provede. Provede-li
stavebník změnu stavby bez toho, aby k ní před jejím skutečným provedením získal povolení,
lze ji v závislosti na její povaze a rozsahu legalizovat toliko postupem podle § 121 stavebního
zákona z roku 2006, jde-li o nepodstatnou odchylku oproti vydanému stavebnímu povolení
(předloží dokumentaci skutečného provedení stavby spolu s oznámením o užívání stavby),
anebo dodatečným povolením stavby postupem podle § 129 citovaného zákona, jde-li
o podstatnější změnu.

pokračování 7 10A 52/2011

 Správní orgány postupovaly přesně v souladu s tímto judikátem: Stavebník provedl
(resp. v tomto případě začal provádět) změnu stavby bez povolení stavebního úřadu. Stavební
úřad změnu posoudil jako podstatnou (o správnosti tohoto závěru nemůže být pochyb, došlo
k rozšíření půdorysnému i výškovému a došlo rovněž ke změně materiálu z průsvitného na
neprůsvitný). Stavebník respektoval závěr stavebního úřadu, že jde o podstatnou změnu oproti
stavebnímu povolení, a požádal o dodatečné povolení této změny. Z uvedeného judikátu však
rozhodně nelze dovodit to, co tvrdí nyní žalobci – tedy to, že by stavební úřad měl nařídit
odstranění celé stavby a nejspíše tedy uvedení pozemku do původního stavu („zelená louka“).

 V případě, kdy stavebník realizuje bez povolení celou stavbu, je předmětem řízení
o dodatečném povolení celá tato stavba. Naproti tomu v případě, jako je tento, kdy je
realizována bez povolení pouze část stavby, je předmětem řízení o dodatečném povolení
stavby opět jen její část, a to ta část, která byla realizována od vydaného stavebního povolení
odchylně anebo nad jeho rámec.

 Po procesní stránce tedy nelze postupu správních orgánů ani stavebníka nic vytknout:
Bylo-li vedené řízení označeno jako „řízení o dodatečném povolení změny stavby před
dokončením“, jde o výstižné označení toho, že se tu jedná o dodatečné posouzení změn
provedených (či prováděných) oproti vydanému stavebnímu povolení. Procesní režim
takového řízení vskutku spadá pod ust. § 129 stavebního zákona. Stavebník také zcela správně
požádal o dodatečné povolení jen změn provedených nad rámec vydaného stavebního
povolení a pouze o těchto změnách stavební úřad rozhodoval.

 Je pak třeba zdůraznit, že předmětem posuzování ze strany správních orgánů je
v každém případě vždy výsledný (stavebníkem požadovaný) stav a je zcela nerozhodné, zda
jde pouze o rozšíření již povolené stavby anebo stavbu zcela novou. Pokud bude výsledný
stav rozporný s právními předpisy, nemůže stavební úřad takové práce povolit, a to ani
dopředu ani zpětně, a v případě, že již byly práce realizovány, musí stavební úřad dosáhnout
stavu legálního a je přitom nerozhodné, zda posledním povoleným stavem je stavba o určité
velikosti či „zelená louka“.

 Na shora uvedených závěrech nemění nic ani fakt, že rozhodnutím ze dne 17. 7. 2009
byl „rodinný dům“ zkolaudován. Jak bylo shora uvedeno, stavebníkovi byla rozhodnutím ze
dne 31. 7. 1998, ve znění rozhodnutí ze dne 30. 12. 2004 a ze dne 24. 5. 2004, povolena
stavba rodinného domu, žumpy, plynového zásobníku, zimní zahrady a bazénu. Je třeba mít
na paměti i to, že předmětem řízení před soudem je přístavba, tedy část stavby provozně
propojená s jejím zbytkem a jde tedy o součást téže nemovitosti (ve smyslu starého
občanského zákoníku). Z této stavby byla kolaudována jen její ucelená část schopná
samostatného užívání, tedy obytná část rodinného domu, žumpa, plynový zásobník a zimní
zahrada. Původní stavba v celém svém rozsahu dosud dokončena nebyla (míněno ke dni
vydání žalobou napadeného rozhodnutí) a stále tedy jde o rozestavěnou stavbu „rodinný dům,
žumpa, plynový zásobník, zimní zahrada a bazén“, byť byla její ucelená část již
zkolaudována. Stále tedy jde o stavbu původně povolenou rozhodnutím ze dne 31. 7. 1998, a
to ve znění dvou následně povolených změn.

 Další skupina námitek se týká údajně překročeného povoleného procenta zastavěnosti.
V tomto ohledu je zapotřebí zodpovědět dvě otázky: Zda lze do celkové plochy pozemku
rodinného domu započítat i údajně „naoko“ přikoupenou část sousedního pozemku a zda při
výpočtu procenta zastavěnosti byla správně zjištěna plocha zastavěná rodinným domem
včetně obou jeho přístaveb.

pokračování 8 10A 52/2011

 Pokud jde o první otázku, soud musí jednoznačně konstatovat, že žalovaný postupoval
správně. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí se uvádí: Odvolací správní orgán
zjistil, že stavební úřad sdělením ze dne 5. 12. 2007 souhlasil s oddělením pozemku o výměře
220 m² z pozemku parc. č. 366/16 v katastrálním území Pyšely a se sloučením nově
odděleného pozemku k pozemku parc. č. 366/15 v katastrálním území Pyšely. Toto sdělení
však bylo vydáno v rozporu s obecně závaznou vyhlášku obce Pyšely č. 1/2006. Stavební úřad
stavebním povolením ze dne 14. 7. 1999 povolil na pozemku parc. č. 366/16 v katastrálním
území Pyšely stavbu rodinného domu o zastavěné ploše 178,13 m². Výměra pozemku parc. č.
366/16 v katastrálním území Pyšely, na které se nachází rozestavěná stavba rodinného domu,
je 835 m². Z uvedeného vyplývá, že zastavěnost pozemku parc. č. 366/16 v katastrálním území
Pyšely je 21,3 %, což je v rozporu s regulativy územního plánu. V době dělení pozemku
velikost odděleného pozemku nesplňovala regulativ minimální velikosti pozemku, proto se
tento regulativ nemohl na dělení pozemků uplatnit. Pozemek však splňoval regulativ
maximální zastavěnosti pozemků, a proto i po dělení pozemku musel být tento regulativ
splněn. Tím, že po dělení pozemku není splněn regulativ maximální zastavěnosti pozemku, byl
souhlas s dělením pozemku vydán v rozporu s právními předpisy. Odvolací správní orgán je
toho názoru, že tento souhlas s oddělením pozemku o výměře 220²mz pozemku parc. č.
366/16 v katastrálním území Pyšely a se sloučením nově odděleného pozemku k pozemku
parc. č. 366/15 v katastrálním území Pyšely není možné v daném případě zrušit s ohledem na
dobu, která uplynula od jeho vydání. Tento svůj názor opírá o zásadu právní jistoty a důvěry
stavebníka v to, že svá práva nabyl v dobré víře ve správnost postupu správního orgánu.
Odvolací správní orgán si je vědom toho, že tento právní názor znevýhodňuje vlastníky
sousedních pozemků a staveb, kteří neměli možnost se k souhlasu nijak vyjádřit, nicméně
princip právní jistoty považuje odvolací správní orgán za jeden ze základních principů
demokratického právního státu, který po jistém uplynulém čase vítězí i nad principem legality
(souladu s právem). Znamená to, že společnost po uplynutí určité doby dává přednost řádu
před chaosem a proto uznává i správní rozhodnutí (respektive v tomto případě souhlas
s dělením pozemku), o nichž lze konstatovat, že byla vydána v rozporu se zákonem.