[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
Rozsudek
jménem republiky
Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou v právní věci žalobkyně Ing. R.K., bytem XX, zastoupené obecným zmocněncem P. K., bytem N. Ch. 28E, V. 1, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2013, č. j. MPSV-UM/6829/13/4S-LBK,
t a k t o:
O d ů v o d n ě n í:
Žalobou podanou v zákonné dvouměsíční lhůtě se žalobkyně domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Liberci (dále jen „úřad práce“), kterým byla žalobkyni zastavena výplata dávky pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí ode dne 1. 10. 2013.
Žalobkyně namítala, že ve výrokové části napadeného rozhodnutí žalovaného
je rozhodnutí úřadu práce identifikováno jako rozhodnutí ze dne 8. 10. 2013,
č. j. MPSV-UP/5726543/13/HMN, kterým byla zastavena výplata dávky pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí ode dne 1. 10. 2013. Ovšem takové rozhodnutí úřadu práce uvedeného data a č. j. nebylo žalobkyni nikdy doručeno, proto jí nezbylo než podat žalobu
a domáhat se zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného.
K výzvě soudu žalobkyně zdůraznila, že namítala nedoručení nikoliv rozhodnutí žalovaného, ale rozhodnutí úřadu práce, které bylo označeno ve výroku napadeného rozhodnutí. Výrokem rozhodnutí žalovaného bylo potvrzeno rozhodnutí, které žalobkyni, ani jejímu zástupci nebylo doručeno. Důkaz má předložit žalovaný, a to právě rozhodnutí úřadu práce ze dne 8. 10. 2013, č. j. MPSV-UM/5726543/13/HM, a doklad o jeho doručení. Žalobkyně vznesla obecné výhrady k tomu, jak vypadají výroky rozhodnutí úřadu práce a žalovaného, kdy je uváděno více spisových značek, potom se v tom nevyznají samy správní orgány.
V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že ve výroku jeho rozhodnutí bylo uvedeno nesprávné datum a č. j. rozhodnutí úřadu práce. Proto dne 31. 3. 2014 vydal podle § 70 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, opravné rozhodnutí, ve kterém bylo uvedeno správné datum i č. j. prvostupňového rozhodnutí. Toto opravné rozhodnutí převzal zmocněnec žalobkyně dne 2. 4. 2014. Protože bylo napadené rozhodnutí vydáno v souladu s právními předpisy, zejména se zákonem o pomoci v hmotné nouzi, zákonem o životním a existenčním minimu a v souladu se správním řádem, navrhoval žalovaný žalobu zamítnout.
Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a mezích uplatněných žalobních bodů, vycházeje přitom
ze skutkového a právního stavu v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75
odst. 1, odst. 2 s. ř. s.
Při nařízeném ústním jednání žalobkyně setrvala na svém stanovisku, žalovaný
se z účasti omluvil. Žalobkyně doplnila, že správní spis není kompletní, proti opravnému rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2014 podala rozklad, tudíž není pravomocné a soud by k tomu měl přihlédnout, neboť není zřejmé, jak to s opravným usnesením dopadne. Dopis, kterým jí bylo sděleno zastavení výplaty dávky, byl k poštovní přepravě dle podacího razítka odeslán dne 1. 11. 2013, přitom k zastavení výplaty může dojít až od 1. dne následujícího měsíce. Žalobkyně navrhovala, aby bylo žalobě vyhověno a žádala náhradu nákladů řízení za poštovné v celkové výši 88 Kč.
Z rozkladu ze dne 17. 4. 2014, kterým soud k návrhu žalobkyně doplnil dokazování podle § 77 odst. 2 s. ř. s., bylo zjištěno, že s vydáním opravného rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2014 žalobkyně nesouhlasila a požadovala jeho zrušení.
Žalobkyně ve své podstatě namítala vadu napadeného rozhodnutí spočívající v chybném označení prvostupňového rozhodnutí úřadu práce nesprávným datem a číslem jednacím.
Podle § 76 odst. 1 s. ř. s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení a) pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů, c) pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Soud ověřil, že rozhodnutí úřadu práce, kterým byla žalobkyni ode dne 1. 10. 2013 zastavena výplata dávky pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí, bylo skutečně
ve výrokové části rozhodnutí žalovaného nesprávně označeno. Žalovaný rozhodnutí označil nesprávným datem 8. 10. 2013 (na místo 31. 10. 2013) a nesprávným
č. j. MPSV-UP/5726543/13/HMN (na místo MPSV-UP/6209912/13/HMN). Jak rozhodnutí úřadu práce o zastavení výplaty dávky, tak rozhodnutí žalovaného, byla žalobkyni,
resp. jejímu zmocněnci doručena. Žalovaný si byl své chyby vědom, proto dne 31. 3. 2014 vydal opravné rozhodnutí podle § 70 správního řádu pod č. j. MPSV UM/1204/14/4S-LBK, kterým ve výroku rozhodnutí ze dne 19. 12. 2013 opravil datum a č. j. prvostupňového rozhodnutí úřadu práce s odůvodněním, že se jednalo o chybu. Rozhodnutí nenabylo právní moci, neboť proti němu žalobkyně podala rozklad.
Otázku nesprávné identifikace prvoinstančního správního rozhodnutí ve výrokové části rozhodnutí odvolacího správního orgánu již ve své judikatuře řešil Nejvyšší správní soud. V rozsudku ze dne 20. 6. 2012, č. j. 3 Ads 14/2012 – 72, dospěl k závěru, že taková nesprávná identifikace prvostupňového správního rozhodnutí, která je svým charakterem zřejmou nesprávností ve smyslu § 70 správního řádu, nezpůsobuje nepřezkoumatelnost tohoto rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ani jinou vadu řízení podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
Zdejší soud se s ohledem na vyslovený právní závěr zabýval tím, zda se v souzeném případu jednalo o zřejmou nesprávnou identifikaci prvostupňového rozhodnutí nebo naopak vadu takové intenzity, která by byla důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 76 odst. 1 s. ř. s.
Žalovaný jako odvolací orgán ve výroku svého rozhodnutí jasně a srozumitelně uvedl, že odvolání podané žalobkyní se zamítá a výše uvedené rozhodnutí se potvrzuje. Rozhodnutí úřadu práce identifikoval nejen uvedením (byť nesprávného) dne vydání a č. j., ale především vymezením otázky, která byla tímto prvostupňovým rozhodnutím řešena, tedy konstatováním, že se jednalo o rozhodnutí, jímž byla žalobkyni zastavena výplata dávky pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí ode dne 1. 10. 2013. V odůvodnění napadeného rozhodnutí potom žalovaný uváděl, že otázka, která byla tímto prvostupňovým rozhodnutím řešena, byla otázka zastavení výplaty dávky pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí ode dne 1. 10. 2013, přičemž zde přezkoumával skutečnosti, které vedly úřad práce k vydání rozhodnutí,
jež žalobkyně odvoláním napadla. Podle názoru soudu tak nevyvstaly žádné reálné pochyby o tom, jaké rozhodnutí žalovaný v odvolacím řízení přezkoumával. Rovněž v žalobě žalobkyně jasně uváděla, že prvostupňové rozhodnutí se týkalo zastavení výplaty dávky pomoci v hmotné nouzi příspěvku na živobytí ode dne 1. 10. 2013, přestože při ústním jednání podotkla, že se o této skutečnosti teprve dozvídá.
Zdejší soud proto uzavírá s tím, že vadou, kterou žalobkyně ve své podstatě výroku napadeného rozhodnutí žalovaného vytýkala, rozhodnutí netrpí. Žalobkyni nic nebránilo,
aby proti napadenému rozhodnutí žalovaného uplatnila věcné námitky, neboť se jedná o rozhodnutí srozumitelné a přezkoumatelné. Jak žalobkyně sama uváděla, předmětem soudního přezkumu nebylo rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2014,
č. j. MPSV-UM/1204/14/4S-LBK, soud se proto nezabýval ani právní mocí tohoto rozhodnutí ani výhradami, které mu žalobkyně v podaném rozkladu vytýkala.
Pokud až při ústním jednání žalobkyně namítala, že byla výplata dávky nesprávně zastavena od 1. 10. 2013, soud tuto námitku vyhodnotil jako opožděnou, kterou se již nemohl věcně zabývat. Podle § 71 odst. 2 věta druhá s. ř. s. je totiž správní soudnictví ovládáno zásadou koncentrační a rozšířit žalobu o další žalobní body žalobce může jen ve lhůtě 2 měsíců pro podání žaloby.
Z uvedených důvodů byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná postupem podle
§ 78 odst. 7 s. ř. s.
Podle § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s. má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Podle § 60 odst. 2 s. ř. s. odst. 1 neplatí, mělo-li by být právo přiznáno správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, úrazového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče.
Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná. Úspěšnému správnímu orgánu nelze náhradu nákladů řízení přiznat podle § 60 odst. 2 s. ř. s., proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Liberci dne 19. června 2014.
Mgr. Lucie Trejbalová,
samosoudkyně